Daňový řád s komentářem 2013

edice daně JUDr. Jaroslav Kobík JUDr. Alena Kohoutková 2. aktualizované vydání • aktuální problémy při správě daní z pohledu spoluautorů • zapracované novely č. 458/2011 Sb. a č. 399/2012 Sb. • právní úprava nové Finanční správy (včetně Pokynů) • informace z judikatury DAŇOVÝ ŘÁD S KOMENTÁŘEM

© JUDr. Jaroslav Kobík, JUDr. Alena Kohoutková, 2013 © Nakladatelství ANAG, 2013 ISBN 978-80-7263-769-0 V případě, že dojde k významným legislativním změnám v období mezi jednotlivými vydáními publikace, vyhledejte její aktualizaci na našich internetových stránkách www.anag.cz Aktualizaci zašleme zdarma na vyžádání anag@anag.cz, tel.: 585 757 411

3 Obsah Obsah Úvod .........................................................................................................................12 Zákon é. 280/2009 Sb., daÿový ád, s komentá em............................18 èÁST PRVNÍ – Úvodní ustanovení (§ 1 – § 9)..............................................18 HLAVA I – P edm÷t a úéel úpravy (§ 1 – § 4) ...................................................18 HLAVA II – Základní zásady správy daní (§ 5 – § 9) .......................................32 èÁST DRUHÁ – Obecná éást o správ÷ daní (§ 10 – § 124) .....................83 HLAVA I – Správce dan÷ a osoby zúéastn÷né na správ÷ daní (§ 10 – § 31)......83 Díl 1 – Správce daně (§ 10 – § 19)..............................................................................83 Pravomoc správce daně (§ 11)..........................................................................87 Úřední osoby (§ 12) ...........................................................................................88 Místní příslušnost (§ 13 – § 15) ........................................................................91 Změna místní příslušnosti (§ 16)......................................................................98 Dožádání (§ 17)................................................................................................101 Delegace (§ 18).................................................................................................107 Atrakce (§ 19) ..................................................................................................112 Díl 2 – Osoby zúčastněné na správě daní a zastoupení (§ 20 – § 31).................115 Daňový subjekt (§ 20 – § 21) ..........................................................................115 Třetí osoby (§ 22).............................................................................................122 Prokázání totožnosti (§ 23).............................................................................122 Procesní způsobilost (§ 24) .............................................................................123 Zástupce (§ 25) ................................................................................................130 Ustanovený zástupce (§ 26) ............................................................................134 Zmocněnec (§ 27 – § 28) .................................................................................139 Omezení zmocnění (§ 29)................................................................................148 Společné zastupování (§ 30)............................................................................150 Odborný konzultant (§ 31).............................................................................152 HLAVA II – LH TY (§ 32 – § 38) ............................................................................154 Určení lhůty k provedení úkonu (§ 32)..........................................................160 Počítání času (§ 33)..........................................................................................164 Běh lhůty pro správce daně (§ 34) .................................................................168 Zachování lhůty (§ 35) ....................................................................................170 Prodloužení lhůty (§ 36)..................................................................................173

4 Obsah Navrácení lhůty v předešlý stav (§ 37) ..........................................................179 Ochrana před nečinností (§ 38)......................................................................181 HLAVA III – DORUèOVÁNÍ (§ 39 – § 51) .............................................................188 Díl 1 – Obecná ustanovení o doručování (§ 39 – § 41) ..........................................189 Způsoby doručování (§ 39).............................................................................189 Doručování do vlastních rukou (§ 40)...........................................................191 Doručování zástupci (§ 41).............................................................................192 Díl 2 – Elektronické doručování (§ 42)...................................................................194 Doručování prostřednictvím datové schránky (§ 42)...................................194 Díl 3 – Doručování prostřednictvím zásilky (§ 43 – § 48) ...................................197 Obecná ustanovení o doručování prostřednictvím zásilky (§ 43)...............197 Doručování fyzickým osobám (§ 44) .............................................................199 Doručování právnickým osobám (§ 45) ........................................................203 Uložení písemnosti (§ 46)................................................................................206 Účinky doručení (§ 47)....................................................................................208 Neúčinnost doručení (§ 48).............................................................................211 Díl 4 – Zvláštní způsoby doručení (§ 49 – § 50) ....................................................213 Doručování veřejnou vyhláškou (§ 49)..........................................................213 Doručování hromadného předpisného seznamu (§ 50) ...............................216 Díl 5 – Prokázání doručení (§ 51)............................................................................218 HLAVA IV – OCHRANA A POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ (§ 52 – § 59) .........223 Povinnost mlčenlivosti (§ 52 – § 55)...............................................................223 Informační povinnost správce daně (§ 56)....................................................244 Poskytování informací správci daně (§ 57 – § 59) ........................................248 HLAVA V – DOKUMENTACE (§ 60 – § 69)..........................................................253 Protokol (§ 60 – § 62) ......................................................................................254 Úřední záznam (§ 63)......................................................................................265 Spis (§ 64 – § 65)..............................................................................................266 Nahlížení do spisů (§ 66 – § 68)......................................................................284 Daňová informační schránka (§ 69) ..............................................................300 HLAVA VI – ÍZENÍ A DALŠÍ POSTUPY (§ 70 – § 107)...................................303 Díl 1 – Obecná ustanovení o řízeních a dalších postupech (§ 70 – § 77)...........303 Podání (§ 70 – § 73).........................................................................................303 Vady podání (§ 74) ..........................................................................................315

5 Obsah Postoupení (§ 75) .............................................................................................318 Jednací jazyk (§ 76).........................................................................................319 Vyloučení úřední osoby (§ 77)........................................................................326 Díl 2 – Postupy při správě daní (§ 78 – § 90).........................................................335 Vyhledávací činnost (§ 78)..............................................................................335 Vysvětlení (§ 79) ..............................................................................................342 Místní šetření (§ 80 – § 84) .............................................................................351 Daňová kontrola (§ 85 – § 88) ........................................................................368 Postup k odstranění pochybností (§ 89 – § 90) .............................................412 Díl 3 – Průběh řízení (§ 91 – § 107).........................................................................427 Zahájení řízení (§ 91)......................................................................................428 Dokazování (§ 92)............................................................................................431 Důkazní prostředky (§ 93)..............................................................................466 Listina (§ 94)....................................................................................................477 Znalecký posudek (§ 95).................................................................................482 Svědci (§ 96).....................................................................................................488 Záznamní povinnost (§ 97).............................................................................506 Pomůcky a sjednání daně (§ 98) ....................................................................511 Předběžná otázka (§ 99)..................................................................................527 Předvolání a předvedení (§ 100) ....................................................................537 Rozhodnutí (§ 101 – § 103).............................................................................543 Opravy zřejmých nesprávností (§ 104) .........................................................566 Nicotnost rozhodnutí (§ 105)..........................................................................571 Zastavení řízení (§ 106)...................................................................................579 Náklady řízení (§ 107).....................................................................................583 HLAVA VII – OPRAVNÉ A DOZORèÍ PROST EDKY (§ 108 – § 124)..........589 Díl 1 – Obecná ustanovení o opravných a dozorčích prostředcích (§ 108) ......589 Použití opravných a dozorčích prostředků (§ 108) ......................................589 Díl 2 – Odvolací řízení (§ 109 – § 116)....................................................................591 Obecná ustanovení o odvolání (§ 109 – § 111)..............................................591 Náležitosti odvolání (§ 112) ............................................................................608 Postup správce daně prvního stupně (§ 113) ................................................613 Postup odvolacího orgánu (§ 114 – § 116).....................................................623 Díl 3 – Obnova řízení (§ 117 – § 120)......................................................................638 Řízení o povolení nebo nařízení obnovy řízení (§ 117 – § 119) ...................638 Obnovené řízení (§ 120)..................................................................................653

6 Obsah Díl 4 – Přezkumné řízení (§ 121 – § 123)................................................................656 Nařízení přezkoumání rozhodnutí (§ 121 – § 122).......................................656 Postup při přezkumném řízení (§ 123)..........................................................662 Díl 5 – Vztah ke správnímu soudnictví (§ 124)......................................................666 èÁST T ETÍ – ZVLÁŠTNÍ èÁST O SPRÁVö DANÍ (§ 125 – § 245) ......672 HLAVA I – REGISTRAèNÍ ÍZENÍ (§ 125 – § 131)............................................672 Registrační povinnost (§ 125 – § 128)............................................................674 Vznik registrační povinnosti (§ 125)..............................................................674 Přihláška k registraci (§ 126) .........................................................................675 Oznamovací povinnost registrovaných daňových subjektů (§ 127) ...................................................675 Postup k odstranění pochybností v registračních údajích (§ 128)..............677 Rozhodnutí o registraci (§ 129 – § 131).........................................................678 Rozhodnutí v registračním řízení (§ 129)......................................................678 Daňové identifikační číslo (§ 130) ..................................................................680 Změna místní příslušnosti registrovaných daňových subjektů (§ 131)......681 HLAVA II – ÍZENÍ O ZÁVAZNÉM POSOUZENÍ (§ 132 – § 133) ...................682 Závazné posouzení (§ 132 – § 133).................................................................688 HLAVA III – DAþOVÉ ÍZENÍ (§ 134)...................................................................694 HLAVA IV – NALÉZACÍ ÍZENÍ (§ 135 – § 148).................................................701 Díl 1 – Vyměřovací řízení (§ 135 – § 140)...............................................................701 Řádné daňové tvrzení (§ 135 – § 137)............................................................701 Opravné daňové přiznání a opravné vyúčtování (§ 138).............................710 Vyměření daně (§ 139 – § 140).......................................................................711 Díl 2 – Doměřovací řízení (§ 141 – § 144)...............................................................719 Dodatečné daňové přiznání a dodatečné vyúčtování (§ 141) ......................719 Následné hlášení (§ 142) .................................................................................731 Doměření daně (§ 143 – § 144).......................................................................732 Díl 3 – Společná ustanovení pro nalézací řízení (§ 145 – § 148).........................739 Postup při nepodání řádného nebo dodatečného daňového tvrzení (§ 145).................................................739 Zaokrouhlování (§ 146)...................................................................................743 Rozhodnutí o stanovení daně (§ 147).............................................................744 Lhůta pro stanovení daně (§ 148) ..................................................................746

7 Obsah HLAVA V – PLACENÍ DANÍ (§ 149 – § 232)........................................................760 Díl 1 – Obecná ustanovení o placení daní (§ 149 – § 160) ...................................762 Evidence daní (§ 149 – § 151).........................................................................762 Pořadí úhrady daně (§ 152)............................................................................772 Nedoplatek (§ 153) ..........................................................................................775 Přeplatek (§ 154 – § 155) ................................................................................778 Posečkání (§ 156 – § 157)................................................................................791 Odpis nedoplatku pro nedobytnost (§ 158)...................................................801 Námitka (§ 159)...............................................................................................803 Lhůta pro placení daně (§ 160) ......................................................................804 Díl 2 – Dělená správa (§ 161 – § 162)........................................................................808 Díl 3 – Vybírání daní (§ 163 – § 166)........................................................................823 Způsob placení daně (§ 163 – § 165)..............................................................824 Den platby (§ 166) ...........................................................................................830 Díl 4 – Zajištění daní (§ 167 – § 174)........................................................................833 Zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň (§ 167 – § 169)..............................................833 Zástavní právo (§ 170) ....................................................................................840 Ručení (§ 171 – § 172).....................................................................................846 Zajištění daně ručením nebo bankovní zárukou (§ 173).............................861 Zálohy (§ 174)..................................................................................................863 Díl 5 – Vymáhání daní (§ 175 – § 232) .....................................................................868 Způsoby vymáhání (§ 175) .............................................................................871 Exekuční titul (§ 176)......................................................................................874 Vztah k občanskému soudnímu řádu (§ 177)...............................................887 Nařízení daňové exekuce (§ 178)....................................................................889 Vyloučení majetku z daňové exekuce (§ 179) ...............................................896 Prohlášení o majetku (§ 180)..........................................................................901 Odklad a zastavení daňové exekuce (§ 181)..................................................906 Exekuční náklady (§ 182 – § 184) ..................................................................910 Společná ustanovení pro daňovou exekuci (§ 185).......................................916 Obecná ustanovení o daňové exekuci postižením majetkových práv (§ 186)............................................................918 Daňová exekuce srážkami ze mzdy (§ 187 – § 189)......................................920 Daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb (§ 190)..........................................925

8 Obsah Daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky (§ 191)...................928 Daňová exekuce postižením jiných majetkových práv (§ 192 – § 193).......930 Dražba (§ 194 – § 202) ....................................................................................933 Daňová exekuce prodejem movitých věcí (§ 203 – § 217)............................949 Daňová exekuce prodejem nemovitostí (§ 218 – § 227) ...............................970 Rozvrhové řízení (§ 228 – § 232)....................................................................983 HLAVA VI – SPRÁVA DANö VYBÍRANÉ SRÁŽKOU (§ 233 – § 237) ...........991 Daň vybíraná srážkou (§ 233 – § 236)...........................................................993 Stížnost na postup plátce daně (§ 237) ..........................................................999 HLAVA VII – PRÁVNÍ NÁSTUPNICTVÍ A VZTAH K INSOLVENCI (§ 238 – § 245).................................1001 Ukončení činnosti (§ 238) .............................................................................1001 Přechod daňové povinnosti (§ 239 – § 241).................................................1004 Vztah k insolvenčnímu řízení (§ 242 – § 244).............................................1015 Sjednocení lhůt (§ 245) .................................................................................1025 èÁST èTVRTÁ – NÁSLEDKY PORUŠENÍ POVINNOSTÍ P I SPRÁVö DANÍ (§ 246 – § 254)...............................1026 Porušení povinnosti mlčenlivosti (§ 246).....................................................1029 Pořádková pokuta (§ 247 – § 249)................................................................1032 Pokuta za opožděné tvrzení daně (§ 250)....................................................1041 Penále (§ 251).................................................................................................1045 Úrok z prodlení (§ 252 – § 253)....................................................................1048 Úrok z neoprávněného jednání správce daně (§ 254) ................................1054 èÁST PÁTÁ – USTANOVENÍ SPOLEèNÁ, ZMOCþOVACÍ, P ECHODNÁ A ZÁVöREèNÁ (§ 255 – § 265)...............1060 Zvláštní ustanovení o ochraně mlčenlivosti uložené poradci (§ 255) .......1060 Opatření při mezinárodním zdanění (§ 256) ..............................................1066 Převod výnosu daní (§ 257 – § 258) .............................................................1066 Prominutí daně (§ 259 – § 260) ....................................................................1069 Stížnost (§ 261) ..............................................................................................1083 Vztah ke správnímu řádu (§ 262) ................................................................1088 Zmocňovací ustanovení (§ 263)....................................................................1090 Přechodná ustanovení (§ 264) ......................................................................1092 Zrušovací ustanovení (§ 265)........................................................................1110 èÁST ŠESTÁ – ÚèINNOST (§ 266).................................................................1111

9 Obsah Vyhláška é. 382/2010 Sb., o náhrad÷ ušlého výd÷lku a náhrad÷ hotových výdaj p i správ÷ daní...................................................1112 Vyhláška é. 383/2010 Sb., o kolkových známkách .......................................1115 Zákon é. 456/2011 Sb., o Finanéní správ÷ èeské republiky ......................1118 Vyhláška é. 47/2012 Sb., o vzorech služebního pr kazu zam÷stnance v orgánu Finanéní správy èeské republiky..........................1131 Příloha č. 1 k vyhlášce č. 47/2012 Sb. ..........................................................1132 Příloha č. 2 k vyhlášce č. 47/2012 Sb. ..........................................................1333 Vyhláška é. 48/2012 Sb., o územních pracovištích finanéních ú ad , která se nenacházejí v jejich sídlech.............................1135 Příloha k vyhlášce č. 48/2012 Sb..................................................................1136 Pokyn GF D-12 o finanéních ú adech, jejich územních pracovištích a o umíst÷ní spisu nebo jeho p íslušné éásti...............1141 Příloha č. 1 k Pokynu GFŘ D-12 .................................................................1151 Příloha č. 2 k Pokynu GFŘ D-12 .................................................................1169 Pokyn GF D-13 ke zm÷n÷ umístn÷ní spis v rámci finanéního ú adu ...................................................1172 Pokyn GF D-15 k rozhodování ve v÷ci žádostí o prominutí odvod a penále za porušení rozpoétové kázn÷ ........................1175 Rejstřík........................................................................................................................1183

12 Úvod Úvod Vážený čtenáři, dostává se Vám do ruky druhé vydání publikace, která si bezpro- středně po přijetí nového procesního předpisu daňového práva přijatého zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, kladla za cíl ozřejmit čtenáři podmínky přijetí tohoto zákona, jakož i jeho očekávaný výklad. Prezentované názory vycházely ze zkušeností daňového poradce a advokátky, přičemž oba mají dlouholeté legislativní zkušenosti s přípravou tohoto zákona a s vlivem judikatury na interpretaci předchozí právní úpravy daňového procesu, tedy zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Od první- ho vydání došlo k určitému vývoji. Na knižním trhu se objevila celá řada komentářů a praktických příruček snažících se napomoci porozumění novým pravidlům pro správu daní, odhalení jejich pravého smyslu a přispět k jejich snadnějšímu používání na obou stranách – jak správci daně, tak i všemi ostatními, ať již jsou daňovými subjekty, nebo pouze třetími osobami. Již sám název „daňový řád“ je pozoruhodný tím, že začal být používán zejména v judikatuře Nejvyššího správního soudu zcela spontánně v době, kdy se zákonná úprava procesu správy daní nazývala Zákon o správě daní a poplatků. Toto intuitivní zvolení názvu souvisí trochu s problémem právní teorie přiznat samostat- nost daňovému právu, zejména jako oboru zkoumání a studijnímu oboru na vysokých školách. Nicméně takový obor existuje, dotýká se každého z nás a jistá integrita by měla být zajišťována právě daňovým procesem. Nově přijatý daňový řád již v legisla- tivním procesu opakovaně anoncoval, že jeho poměrně význačným přínosem je jisté rozklíčování a založení stability v daňové terminologii. Neustálená daňová terminologie přispívá bezesporu k obtížným a proměnlivým interpretacím daňového práva, které je již svou podstatou velmi nestabilním právním odvětvím, podléhajícím politickým změnám. K přijetí daňového řádu vedla poměrně složitá a dlouhá cesta, což bezesporu prospělo jeho vyváženosti. Lze s jistotou tvrdit, že žádný procesní předpis nemá tak konsolidovanou a aktivní oponentní skupinu, která by se tak rozhodujícím způsobem podílela na modelaci jednotlivých ustanovení, jako daňový řád vznikající pod trvalým vlivem Komory daňových poradců ČR, a má-li být učiněno za dost pravdě, rovněž soudců činných ve správním soudnictví. Výsledky tohoto dlouholetého tvůrčího procesu si Vám dovolili představit již zmínění dva autoři, kteří byli bezesporu jeho kmenovými účastníky. Jednalo se o názory na pravděpodobnou aplikaci nového zákona, které jsou v tomto dru- hém vydání již částečně revidovány i samotnými autory. Specifikem prvního vy- dání publikace bylo zachování určitého duálního pohledu obou autorů na některá nová ustanovení upravující správu daní, což se v textu projevilo autorizací určité části textu buď jako JK (JUDr. Jaroslav Kobík) či jako AK (JUDr. Alena Kohout- ková). Většina textu však vyjadřovala společný názor obou autorů. Druhé vydání odráží další sblížení názorů autorů a nově se zde objevuje případný nesouhlas s názo- ry na uchopení některých ustanovení praxí či s názory zaznívajícími v odborné litera- tuře a při diskusích na přednáškách autorů, jakož i na odborných konferencích,

13 Úvod kde se setkávají jak úřední osoby správců daní, tak daňoví poradci a odborná veřej- nost. To však nebrání tomu, aby se v ojedinělých případech stále lišily i názory spo- luautorů. Vzhledem k časovému posunu případných soudních sporů oproti okamžiku zahájení daňových řízení podle daňového řádu nelze ještě počítat s výrazným vlivem nové judikatury vážící se k textu nového zákona. Kniha obsahuje rovněž odkazy na již existující judikaturu ke správě daní, která buď modifikovala přijímanou právní úpravu správy daní, či bude eventuálně nadále využitelná při interpretaci této nové právní úpravy. Co však zásadním způsobem ovlivňuje vývoj daňového řádu, jsou jeho pří- mé i nepřímé novelizace. Toto druhé vydání obsahuje znění zákona po prove- dení tzv. technické novely zákonem č. 30/2011 Sb., po níž následovala rovněž zapracovaná novela provedená zákonem č. 167/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve zně- ní pozdějších předpisů, a další související zákony. Dále toto vydání uvádí text a výňatky z odůvodnění novely daňového řádu přijaté zákonem č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změ- nách daňových a pojistných zákonů, v jehož části druhé dochází ke změně da- ňového řádu s účinností od 1. 1. 2015. Informace k této novele obsahuje i odů- vodnění. Posledně zmíněná novela však již byla znovu novelizována – zákonem č. 399/2012 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na dů- chodové spoření, kde se v části XXVII článku XXIX stanoví: „Zákon č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, se mění takto: 1. V čl. III se body 2, 7 až 9, 37 a 56 zrušují. 2. V čl. IV se bod 1 zrušuje. 3. Na konci textu čl. XCV se doplňují slova „ , a s výjimkou ustanovení čl. I bodů 154 a 155, pokud nejde o část šestou, čl. III bodů 10, 17, 21 až 26, 48 až 50, 54 a 55, čl. IV bodu 2 a čl. V bodu 3, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2013“.“ Tato přijatá úprava znamená, že z novely provedené zákonem č. 458/2011 Sb., se: 1. vypouští novelizace § 35, § 69, § 71, § 180 odst. 2 a § 263. Dále se vypouští bod 1 přechodných ustanovení a 2. předsouvá účinnost z 1. 1. 2015 na 1. 1. 2013 u bodů 10, 17, 21 až 26, 48 až 50, 54 a 55 a v čl. IV bodu 2. Jedná se tedy o novelizaci ustanovení § 72 odst. 1, § 106 odst. 1 písm. f), § 125 až § 131, § 136, § 137 odst. 1, § 137 odst. 2, § 137 odst. 3, § 141 odst. 2, § 235 odst. 1 až 3 a bodu 2 přechodných usta- novení.

14 Zmíněná ustanovení, která jsou účinná od 1. 1. 2013, jsou zapracována do textu zákona (označena rastrem) a původní znění jsou v jednotlivých ustano- veních ponechána (přeškrtnutým písmem) pro lepší orientaci čtenáře. Poměrně zásadním zásahem do daňového procesu je novelizace občanského soudního řádu, jež byla přijata zákonem č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tento zákon nepřímo novelizuje ustanovení § 175 odst. 1 tak, že správce daně nadále nemá možnost využívat v případě potřeby výkon rozhodnutí prováděný soudem, neboť pokud sám neprovede daňovou exekuci, musí se s návrhem obrátit na soudního exekutora. Podrobněji viz komentář k citovanému ustanovení. Vývoj daňového procesu ovlivnila mimo jiné i skutečnost, že jak je komparativně i historicky známo, jsou státy ochotny zejména v návaznosti na volební programy změnit hmotné právo, většinou se však brání přijetí nového práva procesního. Tak je tomu dnes, ale bylo tomu tak i za první republiky, o čemž svědčí názory uvedené např. ve Slovníku obchodně-technickém, účetním a daňovém, vydaném v Praze ro- ku 1931. Daňový proces je zde v jednotlivých heslech vymezen jako: „...berní tech- nika, která je uměním berní myšlénku uvést ve skutek, čili jest souhrnem prostředků finanční administrativy, kterou berní technika provádí berní zákony.“ Již tehdy bylo také zřejmé, že daňové řízení probíhá souvisle a nepřetržitě s existencí daňové po- vinnosti, avšak že berní řízení nebylo v té době upraveno pro všechny druhy daní jednotně. Jednotná úprava byla tedy označena za problém budoucnosti, neboť po vzniku Československé republiky byl daňový proces upraven v roce 1927 pouze v rámci přímých daní zákonem č. 76/1927 Sb. Další významnější úprava daňového procesu byla přijata v roce 1953 vydáním vyhlášky č. 162/1953 Ú. l., kterou se upravuje řízení ve věcech daňových a vydávají se společné předpisy k provedení daňových zákonů. Tato vyhláška byla v roce 1962 nahrazena vyhláškou č. 16/1962 Sb., o řízení ve vě- cech daní a poplatků. Obě vyhlášky byly vydány jako prováděcí předpisy k hmot- něprávním daňovým zákonům na základě zmocnění v nich uvedených. Samostatné právní úpravy provedené zákonem se daňový proces dočkal až 5. 5. 1992 přijetím zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, s účinností od 1. 1. 1993 (dále jen ZSDP), v rámci nové daňové soustavy vytvářené po roce 1989. Zákon byl přijímán v době trvání Československé federativní republiky, ve které byly rozděleny legisla- tivní kompetence mezi Federální shromáždění a národní rady republik, tedy Českou národní radu a Slovenskou národní radu. Procesní daňové předpisy byly v kompetenci republikových národních rad. Slovenská národní rada přijala zákon č. 511/1992 Sb., o správe daní a poplatkov a o zmenách v sústave územných finančných orgánov, který byl obdobou ZSDP. Tento zákon byl již rovněž nahrazen, a to zákonem č. 563/2009 Z.z., daňový poriadok. V mezidobí byl daňový proces poměrně razantně podroben judikatuře jak Ústavní- ho soudu, tak zejména Nejvyššího správního soudu, přičemž závěry vyplývající z jed- notlivých judikátů zásadně ovlivnily praxi správců daní a také nahrazovaly doktrinální Úvod

15 rozpracování daňového práva do té míry, že mnohé z nich byly pramenem pro dotvoření předlohy zákona, kterým byl nový daňový proces přijat. Lze tedy opět konstatovat, že judikatura určitým způsobem suplovala teorii daňového práva, zejména daňového procesu, neboť speciální teorie tohoto oboru práva nebyla uceleně a samostatně roz- víjena. Je třeba zmínit, že ač se jedná o rekodifikaci daňového procesu, tak zákon nese znaky evolučního vývoje právní úpravy správy daní, což vyplývá z objektivně exis- tujících pravidel, kterým je správa daní podrobena, neboť se jedná o právní principy správy daní, které jsou uplatňovány ve všech srovnatelných právních státech, přičemž daňové procesní zákony někde existují bez zásadních změn již od počátku minulého století. Určitým způsobem se vyvíjela daňová terminologie, zejména procesní termino- logie, rovněž pod vlivem rekodifikace obecného správního řízení provedené zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád. Další posun v právní úpravě správy daní, který přináší daňový řád, spočívá v po- měrně podrobné úpravě daňové exekuce. Pasáž věnující se daňové exekuci obsahuje zejména vymezení pravomocí správců daní při jejím provádění, jakož i úpravu nále- žitostí úkonů prováděných správci daně v tomto řízení tak, aby nemusela být soudní pravomoc vycházející z občanského soudního řádu nadále transponována výkladem úředníků do pravomoci orgánů moci výkonné – správců daní. Při přípravě daňového řádu bylo obtížné obhájit jeho samostatnou existenci, neboť je zatím považován jak za součást obecného finančního práva, tedy právního odvětví, do něhož jsou pro účely teoretického členění práva na jednotlivá odvětví zahrnovány především normy, které upravují vztahy vznikající v procesu tvorby a používání peněžních fondů státu a dalších subjektů, tak i za součást správního práva, které je rovněž tradičním samostatným právním odvětvím, jehož předmět zkoumání tvoří soubor právních norem, které upravují společenské vztahy vznikající v oblasti veřejné správy. Tato dualita a nedostatek teoretického rozpracování se projevuje ob- tížemi zejména při pojmovém uchopení faktického stavu nezbytných postupů při správě daní, dále při vymezení provázanosti jednotlivých dílčích řízení směřujících k jedinému cíli, správnému stanovení a vybrání daně tak, aby bylo nezpochybnitelné, že daňové řízení probíhá souvisle, nepřetržitě s existencí daňové povinnosti. Tyto nejasnosti byly zřetelné v legislativním procesu při posuzování vztahu správního řádu (rekodifikovaného zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád) a daňového řádu, zejmé- na ohledně důvodnosti samostatného daňového řádu. V některých případech se nepo- dařilo zajistit odchylnou úpravu nezbytnou pro správu daní (např. formální zahajování řízení a postupů, určení okamžiku vydání rozhodnutí). Z čistě teoretického hlediska si lze představit propojení aplikace obecného správního řádu a daňového řádu, ovšem jen tehdy, pokud by již sám správní řád byl koncipován tak, že by se předpoklá- dalo jen vytvoření speciálního zákona, který by upravoval nezbytné odchylky pro správu daní, a jinak by odkazoval na obecnou úpravu správního řízení. Správní řád, tak jak byl přijat, nepočítá např. vůbec se správou placení peněžitých plnění Úvod

16 jakéhokoliv typu směřujících do veřejných rozpočtů, setrvává pouze na pravidlech pro nalezení povinnosti platby, čímž ponechává tuto podstatnou část veřejného práva výlučně na úpravě daňového procesu (dělená správa procesní a dělená správa kom- petenční). Vliv správního řádu lze také spatřit v novém vymezení základních zásad správy daní, čímž bylo reagováno na ústavně problematické ustanovení § 177 SŘ a na explicitní vyjádření právních principů v textu ustanovení § 2 až § 8 SŘ. Je otáz- kou budoucího vývoje, zda obecné principy, které platí bez dalšího, musí být v textu jednotlivých zákonů vyjadřovány. Je proto nutné mít na paměti, že existují obecné principy celého právního řádu, zejména pak veřejné správy, které budou platit jak při aplikaci správního řádu, tak i daňového řádu, a to bez ohledu na vyjádření interpre- tačních zásad, dnes již poměrně shodných, v obou zákonech. Bylo by jistě pochybné, pokud by se někdo domníval, že správa daní je naprosto svébytnou pasáží právního řádu a neplatí zde obecná pravidla, na druhou stranu je však nutné zajistit, aby i při respektování ostatních prvků právního řádu nedošlo k jejich prostému přebírání a tím modifikaci správy daní a odtržení od jejich specifických základních pravidel, např. ne- zbytnosti co největší administrativní jednoduchosti, jednoznačné průkaznosti řízení, specifické struktury řízení a jeho běhu, která je třeba respektovat, neboť výběr daní a ochranu práv daňových subjektů při plnění jejich povinností nezbytně provázejí (viz k § 91 odst. 1, § 101 odst. 1, § 121 a násl.). Pro daňový proces lze jako základní odlišnosti označit zejména: A. Ohledně dokazování: • daňový subjekt shromáždí základní důkazy o skutečnostech, které jsou mu známy (např. v účetnictví), • provede právní kvalifikaci, hodnocení těchto důkazů v rámci aplikace práva, tedy svého výkladu zákonů, což vyjádří při plnění povinnosti tvrzení své daně, • v případě, že je vyzván, proběhne dokazování a následně ve správcem daně určeném postupu unese důkazní břemeno o své dani, jinak je v kontumaci. B. Ohledně běhu daňového řízení: • daňové řízení je zahájeno tvrzením daňového subjektu, pochopitelně s alterna- tivou zahájení řízení z moci úřední, • ve většině daňových řízení neproběhne podrobné dokazování, a výsledek je tedy odkázán především na postup a posouzení rozhodných skutečností daňového subjektu před provedením tvrzení, • daňové řízení nekončí vydáním pravomocného rozhodnutí, tím končí pouze dílčí etapa, na kterou navazují případně další dílčí řízení, přičemž po celou dobu je hledána správná výše daně a optimální způsob její úhrady, jde tedy o jedno kontinuální řízení zabývající se jedním předmětem, • daňové řízení končí vždy uplynutím času, nikoliv vydáním rozhodnutí, a tepr- ve tímto okamžikem nastává materiální právní moc všech dosud „předběžně“ vydaných rozhodnutí. Úvod

17 Lze tedy předpokládat, že přijetím daňového řádu došlo k ukončení sporů o vztah speciality těchto dvou procesních předpisů, přičemž je nesporné, že oba zákony jsou součástí jednotného právního řádu a náležejí do uceleného právního systému. Na závěr úvodních slov je třeba snad jen ještě poznamenat, že autoři byli vedeni snahou, kromě vyjádření odlišných názorů, o jisté propojení dosud čtenáři známých instrumentů správy daní s instrumenty obdobnými, které zavádí daňový řád, což by mělo usnadnit uchopení nového textu a zvýšit porozumění nové právní úpravě. Komentář k jednotlivým ustanovením daňového řádu je doplněn citáty z těch judikátů k obdobným ustanovením ZSDP, které podle názoru autorů přispěly k no- vému pojetí některých instrumentů daňového řádu, popř. se dá předpokládat, že budou použitelné i při aplikaci nové právní úpravy. K lepší orientaci v jednotli- vých ustanoveních obou zákonů slouží již zmíněná připojená komparační tabulka. Autoři Úvod

154 Část druhá – OBECNÁ ČÁST O SPRÁVĚ DANÍ udělení pořádkové pokuty, což znamená minimálně pokus o uložení pokuty po- dle § 249, pokud není ze situace zřejmé (např. silně podnapilý konzultant), že by ani uložení pořádkové pokuty nevedlo k této nápravě. Odstavec 2 výslovně neřeší, jaký vliv by mělo vyloučení konzultanta na další průběh jednání. Podle důvodové zprávy k tomuto novému institutu se má za to, že pokud by nastaly důvody pro vyloučení odborného konzultanta z jednání, jeho nepřítomnost by nebyla překážkou dalšího jednání. Problém by zřejmě nastal v případě, kdy by se v odvolacím řízení proti roz- hodnutí o uložení pokuty prokázalo, že správce daně uložil tuto pokutu neoprávněně, např. proto, že pokyn úřední osoby, která řízení vede, byl nezákonný, příp. šikanózní. Rovněž by bylo sporné, zda daňový subjekt, který si není např. jistý ve stavebním oboru, po vyloučení odborného konzultanta ztrácí právo na tuto pomoc. Pokud by trval tento daňový subjekt na tom, že odbornou pomoc potřebuje, zřejmě by byly dány důvody k ukončení jednání a k jeho opakování po zajištění dalšího odborného konzultanta, přičemž zákon nevylučuje ani účast původního konzultanta. HLAVA II LH TY Komentá Hlava II upravuje standardní ustanovení o lhůtách a počítání času, které je doplněno o instrumenty daňového subjektu, kterými si může zajistit na základě žádosti v zá- konem přesně stanovených případech prodloužení lhůty, popř. navrácení v předešlý stav. Tato pasáž zákona neobsahuje lhůty pro stanovení daně a lhůty pro placení, které jsou zařazeny u řízení o stanovení daně a v rámci ustanovení upravujících placení. Význam lhůty pro stanovení daně a lhůty pro placení daně je pro správu daně mi- mořádný z toho pohledu, že se jedná o lhůty, které vymezují konec celého daňového řízení a jejichž uplynutím dochází k definitivnímu vypořádání práv a povinností mezi správcem daně a daňovým subjektem. V důsledku jejich uplynutí také dosud vydaná rozhodnutí o výši daňové povinnosti nabývají právní moci v materiálním slova smyslu. Přijatá úprava lhůt vychází do značné míry ze stávající úpravy v § 14 ZSDP, kterou dále rozvíjí. Podle této dosavadní právní úpravy v ZSDP byly stanoveny lhůty pouze pro provedení některých nejčastějších úkonů. Absence zákonné úpravy některých dalších lhůt byla pak řešena pomocí pokynů řady D, jimiž se zakládala ustálená správní praxe. Z nedodržení takto stanovených lhůt nemohly daňové subjekty prakticky cokoliv dovozovat.V rozporu s obecným chápáním některých pracovníků správců daně, podle nichž, pokud není lhůta stanovena zákonem, podle zkušeností

189 Judikatura 2 Afs 5/2009 – 81 Nejvyšší správní soud dále uvádí, že z neexistence ¿kce doruþení p edm tných správních roz- hodnutí ješt nutn neplyne, že k jejich doruþení v bec nedošlo. Jak totiž uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 3. 2009, þ. j. 1 Afs 148/2008 – 73 (www.nssoud.cz), „je-li adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doruþení vykonáno p edepsaným zp sobem, nemá význam. Nedodržení formy tedy samo o sob neznamená, že se doruþení musí zopakovat, rozhodující je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta.“ (Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2009, www.nssoud.cz) Díl 1 Obecná ustanovení o doruéování § 39 Zp soby doruéování (1) Správce daně doručuje písemnost a) při ústním jednání nebo při jiném úkonu, nebo b) elektronicky. (2) Není-li možné doručit písemnost podle odstavce 1, doručí ji správce daně prostřednictvím zásilky doručované a) provozovatelem poštovních služeb, b) úřední osobou pověřenou doručováním, nebo c) jiným orgánem, o němž to stanoví zákon. (3) Prostřednictvím provozovatele poštovních služeb lze písemnost doru- čovat, jen jestliže podle uzavřené poštovní smlouvy6) vznikne provozovateli poš- tovních služeb povinnost dodat zásilku obsahující písemnost způsobem, který je stanoven pro doručování tímto zákonem. 6) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštov- ních službách), ve znění pozdějších předpisů. K § 39 [1] Ustanovení § 39 stanoví způsoby, jakými lze písemnosti, a to i elektronické doku- menty, při správě daní doručovat. Odstavec 1 taxativně určuje přednostně využí- vané způsoby doručování. Jedná se o doručování při ústním jednání nebo při jiném úkonu. Není sice zřejmé, jaký jiný úkon má zákonodárce na mysli, zřejmě odkazuje jen na tu okolnost, že ústní jednání probíhá v rámci nejrůznějších postupů a čině- ní úkonů. Mohlo by se jednat např. o doručení podání daňovým subjektem do po- datelny. Vždy však bude muset jít o vzájemné jednání, má-li taková komunikace § 39

284 Část druhá – OBECNÁ ČÁST O SPRÁVĚ DANÍ subjektu, aby formuloval v þi postupu správce dan námitky v rozsahu zpochybn ní zá- konnosti postupu správce dan , a tyto námitky nelze omezit tak, že s konkrétním postupem nebude da ový subjekt seznámen. Námitky m že da ový subjekt relevantn a kvali¿kovan vznášet pouze tehdy, je-li mu postup správce dan znám. V daném p ípad tedy vzhledem k provedení da ové kontroly místn nep íslušným správcem dan na základ pov ení dle § 10 odst. 3 zákona o územních ¿nanþních orgánech byl zcela legitimní požadavek žalobkyn na seznámení se s informacemi dokládajícími intenzitu zapojení Finanþního ú adu v Ústí nad Labem do da ového ízení jako celku. (Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, www.nssoud.cz) Nahlížení do spis § 66 (1) Daňový subjekt je oprávněn u správce daně nahlédnout do částí spisu týkajících se jeho práv a povinností, které označí, s výjimkou části vyhledávací; za stejných podmínek je daňový subjekt oprávněn nahlédnout do osobních da- ňových účtů vedených v rámci evidence daní o jeho daňových povinnostech. (2) Daňový subjekt je oprávněn nahlédnout do soupisu písemností obsaže- ných ve vyhledávací části spisu. Z takto poskytnutého soupisu nesmí být patrný obsah jednotlivých písemností. (3) Není-li ohrožen zájem jiného daňového subjektu nebo jiných osob zú- častněných na správě daní anebo cíl správy daní, může správce daně v odůvod- něných případech, kdy je to nutné pro další průběh řízení, umožnit nahlédnutí i do písemností ve vyhledávací části spisu. (4) Oprávnění nahlédnout do spisu lze využít v úředních hodinách pro ve- řejnost, pokud správce daně nepřipustí nahlížení do spisu i v průběhu pracovní doby mimo úřední hodiny pro veřejnost. K § 66 [1] Ustanovení odstavce 1 obecně upravuje oprávnění daňového subjektu nahlížet do spisu, včetně činění poznámek či výpisů, který se týká jeho povinností při správě daní a který o něm správce daně vede, a to při respektování pravidel daňového tajem- ství. Za stejných podmínek jako při nahlížení do spisu je daňový subjekt oprávněn nahlédnout také do svých osobních daňových účtů vedených v rámci evidence daní (viz § 149 a násl.). Součástí spisu je i soupis všech písemností jednotlivých částí, do kterého je podle povahy části spisu rovněž oprávněn nahlížet. Tato úprava je speciální z hlediska obecné úpravy o svobodném přístupu k informacím provedené zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Dále se zde vyme- zuje, že část vyhledávací není určena k nahlížení, pokud správce daně nepovolí při respektování podmínek uvedených v tomto ustanovení výjimku.

351 AK Na vysvětlení by neměly být kladeny přílišné požadavky z hlediska formy. Lze si však představit situaci, kdy bude vysvětlení určité osoby pro další postup správce daně klíčové a správce daně takovou osobu předvolá i s případnými důsledky, o kterých bude poučena. Pokud se jedná o procesní výzvy ke splnění určitých povinností, tedy i o splnění povinnosti podat vysvětlení, je v rámci správy daní dostatečně řešena v ustanovení § 101 odst. 1, podle kterého správce daně ukládá povinnosti nebo přizná- vá práva anebo prohlašuje práva a povinnosti stanovené zákonem rozhodnutím.Výzva k účasti na vysvětlení bezesporu takovým rozhodnutím je a pravděpodobně bude vysvětlení konáno u správce daně, takže výzva bude vydána jak podle komentovaného ustanovení ve spojení s § 101, tak podle § 100 – viz komentář k tomuto ustanovení. Výsledkem takového setkání správce daně a osoby podávající vysvětlení bude pocho- pitelně protokol. Nicméně k vysvětlení může dojít i neformálním způsobem při tele- fonickém rozhovoru, pak nastupuje funkce úředního záznamu, který má především odstraňovat neformální poznámky na různých papírcích a zařadit takto poznamenané informace do spisu formou úředního záznamu, aby bylo i s odstupem času možné identifikovat, kdo do spisu informaci zavedl a jaký byl její zdroj, jakož i časový údaj o tom, kdy se tak stalo. Problematické v případě využití úředního záznamu bude pro- kazování uděleného poučení, pokud bude zpochybněno. Místní šet ení § 80 (1) Správce daně může provádět místní šetření. V rámci tohoto postupu správce daně zejména vyhledává důkazní prostředky a provádí ohledání u da- ňových subjektů a dalších osob zúčastněných na správě daní, jakož i na místě, kde je to vzhledem k účelu místního šetření nejvhodnější. (2) K provedení místního šetření může správce daně přizvat osobu, jejíž přítomnost je podle povahy věci potřebná. (3) O průběhu místního šetření sepíše správce daně podle povahy šetření protokol nebo úřední záznam. (4) Správce daně může pořizovat obrazový nebo zvukový záznam o skuteč- nostech dokumentujících průběh úkonu, o čemž předem uvědomí osoby, které se tohoto úkonu účastní. K § 80 Místní šetření je velmi operativní prostředek, kterým může správce daně získat ne- zbytné údaje pro správu daní. Je využitelný v rámci vyhledávací činnosti, ale i při vlastním dokazování, např. při ohledání listiny, při ohledání předmětu daně apod. Pravidla stanovená v následujících ustanoveních vymezují chování správce daně § 80

482 Část druhá – OBECNÁ ČÁST O SPRÁVĚ DANÍ [2], [3] Ustanovením odstavce 2 je správci daně přiznáno oprávnění žádat o legalizaci úřední- ho razítka a podpisu na listině vydané orgánem cizího státu. Učiní tak prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí, pokud nevyplývá z mezinárodní smlouvy něco jiného. Jedná se o možnost, neboť v současné praxi aplikace smluv o zamezení dvojímu zdanění se běžně uznávají např. potvrzení berních správ smluvních států bez dalšího. Totéž se předpokládá i při dožadování spolupráce při vymáhání pohledávek. Podmínky pro uznání listiny za listinu veřejnou naplňují i listiny vydané orgány veřejné moci cizích států. Proto, aby při dokazování byly tyto listiny uznány za listiny veřejné s účinky presumpce pravdivosti, „může“ podle komentovaného ustanovení správce daně vyžadovat ověření pravosti úředního razítka a podpisu na této listině obsaženého. Tento postup, který správce daně uplatní zejména tehdy, pokud má pochyb- nosti o pravosti listiny, je v souladu s § 52 dodnes platného zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, podle kterého listiny vydané soudy a úřady v cizině, které platí na místě, kde byly vydány, za listiny veřejné, mají důkazní moc veřejných listin také v Československé socialistické republice (nyní v České republice), jestliže jsou opatřeny předepsanými ověřeními. Toto ověření pak musí být provedeno orgány k tomu příslušnými. Pro veřejné listiny vydané orgány veřejné moci cizích států platí ve smyslu § 76 odst. 2, že musí být předloženy v originálním znění, a současně v překladu do jazyka českého, pokud správce daně neprohlásí, že takový překlad nevyžaduje nebo že požaduje úředně ověřený překlad. Podle ustanovení odstavce 3, obdobně jako podle § 64 odst. 2, je za listinu pro účely tohoto ustanovení považována rovněž datová zpráva, tj. listina elektronic- ky přijatá od orgánu veřejné moci, nebo určená k elektronickému zaslání do datové schránky orgánu veřejné moci. Listiny jsou nejběžnějšími důkazními prostředky. V praxi nejsou sjednoceny názory na to, zda může být důkazním prostředkem pouze originál listiny, anebo i její kopie. § 95 Znalecký posudek (1) Správce daně může ustanovit znalce k prokázání skutečností rozhod- ných pro správné zjištění a stanovení daně, a) závisí-li rozhodnutí na posouzení otázek, k nimž je třeba odborných zna- lostí, které správce daně nemá, nebo b) nepředloží-li daňový subjekt znalecký posudek, pokud mu tuto povinnost ukládá zákon, a to ani na výzvu správce daně.

583 Ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v odstavci 1, lze v souladu s odstavcem 2 zastavit řízení i jen z části, pokud se důvod týká pouze části předmětu zahájeného řízení. Odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení je přípustné ve smyslu § 109. Odstavec 3 upravuje uložení rozhodnutí o zastavení řízení do spisu. Děje se tak v případech, kdy příjemce rozhodnutí zanikne bez nástupce. Tento postup nelze uplatnit, pokud je příjemců rozhodnutí více. Judikatura 7 Afs 193/2006 – 79 Pouze a jedin za kumulativního spln ní t chto t í podmínek, tj. identita p edm tu – tedy da z p idané hodnoty, þasového období – tedy leden 1997 a posuzované otázky – tedy uplatn ného nároku, lze hovo it o p ekážce rei iudicatae podle ust. § 27 odst. 1 písm. e) zákona o správ daní a poplatk . Bylo-li odvolacím orgánem již jednou na základ podklad a posouzení, která uþinil, pravo- mocn rozhodnuto o urþitém konkrétním nároku na odpoþet dan , pak nelze již jednou takto pravomocn p iznaný nárok negovat pouhým vydáním dodateþného platebního vým ru, jakkoli jeho vydání p edcházela da ová kontrola. Takovým postupem dochází k porušení ust. § 27 zákona o správ daní a poplatk a souþasn je jím porušen i jeden ze základních princip rozhodování ve ve ejném právu, tj. princip právní jistoty. (Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2007, www.nssoud.cz) Novela č. 458/2011 Sb. – bod 18 – účinnost od 1. 1. 2015 V § 106 odstavec 3 zní: „(3) Dojde-li k zastavení řízení podle odstavce 1 písm. c), správce daně roz- hodnutí nedoručuje a nelze vůči němu uplatnit opravné prostředky; to neplatí, po- kud je ve věci více příjemců rozhodnutí. Za den doručení rozhodnutí se považuje den založení do spisu.“. Důvodová zpráva k novele konstatuje, že u všech rozhodnutí zakládaných do spisu by měl být z povahy věci vyloučen opravný prostředek. Dochází k úpravě textu odstavce 3 v tom smyslu, že se doplňuje o rozhodný okamžik, ke kterému je takové rozhodnutí účinné. To je nezbytné pro určení okamžiku právní moci rozhodnutí. Současně se vypustila úprava, podle níž se deklaratorně zastavuje řízení, které je již zastavené ex lege (tj. zastavení odvolacího řízení z důvodu zpětvzetí odvolání ve smyslu § 111 odst. 3 DŘ). § 107 Náklady ízení (1) Náklady řízení nese příslušný správce daně, s výjimkou nákladů na vy- máhání nedoplatků a nákladů, které vznikly osobě zúčastněné na správě daní, nebo ke kterým byla osoba zúčastněná na správě daní povinna. § 107

676 Část třetí – ZVLÁŠTNÍ ČÁST O SPRÁVĚ DANÍ (1) Dojde-li ke změně údajů, které je povinen daňový subjekt uvádět při registraci, je povinen tuto změnu oznámit správci daně do 15 dnů ode dne, kdy nastala, popřípadě požádat o zrušení registrace, jsou-li pro to dány důvody. (2) Právnická osoba uvede kromě údajů podle odstavce 1 též osoby, které jsou jejím jménem oprávněny jednat podle § 24 odst. 2 a 3. (2) Oznamovací povinnost podle odstavce 1 lze splnit pouze prostřednictvím oznámení o změně registračních údajů. (3) V přihlášce k registraci musí daňový subjekt též výslovně prohlásit, že jde o jeho první daňovou registraci, nebo uvést, u kterého správce daně a kdy byl registrován, jaké mu bylo přiděleno daňové identifikační číslo, a jméno nebo název, pod kterým byl registrován. (3) Registrovaný daňový subjekt je povinen předložit správci daně a) příslušnou listinu prokazující jeho zrušení, popřípadě další listinu, podle které dojde k rozhodnutí o zániku povolení nebo oprávnění, na jehož zá- kladě byl daňový subjekt registrován, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu tato listina byla doručena, nebo kdy ji potvrdil, b) rozhodnutí orgánu veřejné moci o jeho zrušení, popřípadě rozhodnutí o zániku povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu toto rozhodnutí bylo doručeno; tento postup se neuplatní, pokud daňový subjekt správce daně o těchto skutečnostech informoval podle písmene a), c) smlouvu o prodeji podniku nebo jeho části, a to 15 dnů od jejího uzavře- ní; tuto povinnost plní všechny daňové subjekty, které uzavřely smlouvu o prodeji podniku nebo jeho části. (4) Fyzická osoba s bydlištěm v zahraničí, která nemá přidělen obecný identifikátor, uvede v přihlášce k registraci své datum narození. Právnická osoba se sídlem v zahraničí, která nemá přidělen obecný identifikátor, je povinna si vyžádat identifikační číslo u příslušného orgánu veřejné moci; v tomto případě může správce daně na základě její žádosti lhůtu pro podání přihlášky k registra- ci prodloužit. (4) Oznamovací povinnost podle odstavců 1 a 3 se nevztahuje na údaje, jejichž změnu může správce daně automatizovaným způsobem zjistit z rejstříků či evidencí, do nichž má zřízen automatizovaný přístup; okruh těchto údajů zveřejní správce daně způsobem podle § 56 odst. 2. (5) Registrační povinnost lze plnit i podáním na tiskopise vydaném Minis- terstvem průmyslu a obchodu učiněným u příslušného živnostenského úřadu, který je bezodkladně doručí příslušnému správci daně; § 72 odst. 3 se použije obdobně. Lhůta pro vyřízení podání počíná běžet jeho doručením příslušnému správci daně.

767 § 150 (1) Na debetní straně osobních daňových účtů se evidují předpisy a odpisy daní, včetně jejich případných oprav, jakož i odpisy nedoplatků. (2) Platby a vratky jsou evidovány na kreditní straně osobních daňových účtů. Podkladem pro evidenci jsou doklady poskytovatelů platebních služeb, provozovatelů poštovních služeb, popřípadě další doklady o provedení platby. Vratky se mohou uskutečnit jen na základě vydaných platebních dokladů. (3) Nedobytný nedoplatek se eviduje v oddělené části pro evidenci nedobyt- ných nedoplatků osobního daňového účtu. (4) Částky na zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň se přijímají a evidují na osobním depozitním účtu daňového subjektu. Ke dni zániku účinnosti zajišťovacího příkazu se převede zajištěná částka ve výši po- třebné k úhradě zajištěné daně z osobního depozitního účtu na příslušný osobní daňový účet daňového subjektu. (5) Částky vymožené jednotlivými způsoby vymáhání se přijímají a evidu- jí na osobním depozitním účtu daňového subjektu. Vymožené částky převede správce daně na osobní daňový účet daňového subjektu s datem platby evido- vaným na osobním depozitním účtu. Je-li částka na osobním depozitním účtu předmětem rozvrhového řízení, převádějí se určené částky podle pravomocného rozhodnutí správce daně o rozvrhu nebo na základě pravomocného usnesení soudu o výsledku rozvrhového řízení. (6) Částka dobrovolně uhrazená ze strany daňového subjektu v souvislosti s vyrozuměním podle § 153 odst. 3 se přijímá a eviduje na osobním depozitním účtu daňového subjektu. Takto získanou částku převede správce daně na osobní daňový účet s datem platby evidovaným na osobním depozitním účtu. Jsou-li nedoplatky evidovány na více osobních daňových účtech, převede se tato částka na úhradu nedoplatků postupně podle jednotlivých skupin uvedených v § 152 odst. 1 bez ohledu na to, na jakém osobním daňovém účtu se nacházejí. K § 150 [1] Odstavec 1 vymezuje stranu „má dáti“ osobních daňových účtů vedených v evidenci daní, neboli debetní stranu, na kterou se účtuje (zapisuje) na vrub a která obsahuje evidenci předpisů a odpisů daňových povinností existujících na základě stanovení či zjištění správcem daně, včetně případných oprav a odepisování nedoplatků, popř.nesplatných daňových pohledávek na základě předpisných a odpisných do- kladů. § 150

906 Část třetí – ZVLÁŠTNÍ ČÁST O SPRÁVĚ DANÍ bylo zřejmě velmi obtížné a k případnému nahrazení původního exekučního titulu rozhodnutím, které by již bylo jasně účinné vůči nabyvateli, zákon mlčí. Určité pochybnosti by mohly vzniknout i v případě již existujícího rozhodnutí soudu, kterým by neplatnost byla jasně určena, ohledně odpovědi na otázku, zda § 176 odst. 1 písm. b) pokrývá i rozhodnutí na peněžité plnění vydané soudem a zda je tedy možno, aby na základě tohoto rozhodnutí (exekučního titulu) zahájil správce daně daňovou exekuci či zda by toto rozhodnutí vydané formou rozsudku obecného soudu bylo možné vykonat pouze výkonem rozhodnutí či exekucí vedenou soudním exekutorem. Rovněž v této souvislosti bude zajímavé sledovat další vývoj prolínání příslušnosti obecného soudu v případě, kdy správce daně bude konat jako oprávněný z nedoplatku, a správního soudu v případě, kdy správce daně bude uplatňovat své veřejnoprávní pravomoci. Novela č. 458/2011 Sb. – bod 37 – zrušen k 1. 1. 2013 § 181 Odklad a zastavení daÿové exekuce (1) Správce daně může daňovou exekuci na návrh dlužníka nebo z moci úřední částečně nebo zcela odložit, zejména šetří-li se skutečnosti rozhodné pro zastavení daňové exekuce, vyloučení předmětu exekuce ze soupisu věcí nebo podmínky pro posečkání úhrady nedoplatku. Nestanoví-li správce daně v roz- hodnutí o odložení daňové exekuce jinak, právní účinky již provedených exe- kučních úkonů zůstávají zachovány. Pominou-li důvody, které vedly k odkladu daňové exekuce, a nedojde-li k jejímu zastavení, rozhodne správce daně o po- kračování v daňové exekuci. (2) Správce daně na návrh příjemce exekučního příkazu nebo z moci úřed- ní daňovou exekuci zcela nebo zčásti zastaví, pokud a) pro její nařízení nebyly splněny zákonné podmínky, b) odpadl důvod, pro který byla daňová exekuce nařízena, c) povolí posečkání úhrady nedoplatku, d) bylo pravomocně rozhodnuto, že postihuje majetek, k němuž náleží právo nepřipouštějící exekuci, nebo věci nepodléhající exekuci, e) zaniklo právo vymáhat nedoplatek, f) předpokládaný výtěžek nepostačí ani ke krytí exekučních nákladů, g) by pokračování v daňové exekuci bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi, h) dlužník, jehož mzda je exekuována, nepobírá nejméně po dobu jednoho roku mzdu alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny, i) bylo nařízeno více daňových exekucí a k úhradě vymáhaného nedoplatku postačí pouze některá z nich, nebo j) je tu jiný důvod, pro který nelze v daňové exekuci pokračovat.

997 těmito částkami a tento rozdíl předepíše předepíše rozdíl mezi těmito částkami do evidence daní. (3) (2) Je-li rozdílem podle odstavce 2 1 zvyšována povinnost plátce daně srazit a odvést daň vybíranou srážkou, je tento rozdíl předepsaný plátci daně k přímé úhradě splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci platebního vý- měru. (4) (3) Je-li rozdílem podle odstavce 2 1 snižována povinnost plátce daně srazit a odvést daň vybíranou srážkou, vypořádá se tento rozdíl v rámci správy daní zajišťované plátcem daně. Pokud tento rozdíl nemůže být vypořádán, je plátce daně povinen vrátit neoprávněně sraženou částku poplatníkovi. Správce daně vrátí rozdíl podle odstavce 2 plátci daně do 30 dnů ode dne, kdy plátce daně prokáže vrácení neoprávněně sražené částky poplatníkovi. K § 235 [1] Novela v komentovaném ustanovení vypustila speciální pravidla pro souhlasné vyměřování daně, jejíž správa je zajišťována plátcem daně, načež lze předpokládat, že se bude postupovat podle obecné úpravy. Novela rovněž zredukovala další nadby- tečné zvláštní úpravy. Je otázkou, zda nebude nežádoucím způsobem měněna i forma této obecné úpravy stanovení daně, výkon veřejnoprávních kompetencí správce daně, které zákon svěřuje plátci daně, si jistou míru speciální úpravy vyžaduje. Odstavec 1 upravuje postup správce daně v případě, že dospěje ke zjištění, že částky tvrzené v podaném vyúčtování, popř. dodatečném vyúčtování, neodpo- vídají skutečné daňové povinnosti dané zákonem. Toto zjištění probíhá postupy pro dokazování, kterými jsou zejména postup k odstranění pochybností a daňová kontrola. Pro platební výměr, kterým se imperativně stanoví daň k přímé úhradě plátci daně, platí bezezbytku i ustanovení § 147 odst. 4. V takovém případě správce daně vydá platební výměr, ve kterém uvede rozdíl mezi oběma částkami, který současně předepíše do evidence. Tímto rozhodnutím, proti kterému je přípustné odvolání, je výsledný rozdíl stanoven k úhradě přímo plátci daně, který nese odpovědnost za správné sražení a odvedení daně, přičemž tento rozdíl uvedený v platebním vý- měru může být kladný i záporný. [2], [3] V odstavci 2 se stanoví lhůta splatnosti případného rozdílu mezi částkou uvedenou ve vyúčtování a částkou stanovenou správcem daně. Tento rozdíl je předepsán plátci daně k přímé úhradě v případě, že dochází ke zvyšování povinnosti plátce daně odvést daň, a je splatný v náhradní lhůtě 15 dnů ode dne doručení platebního výměru, což je identické s ustanovením § 139 odst. 3, které by bylo možné aplikovat i bez této § 235

1092 Část pátá – USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, ZMOCŇOVACÍ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ § 264 P echodná ustanovení (1) Řízení nebo postupy, které byly zahájeny podle dosavadních právních předpisů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí a práva a povin- nosti z nich plynoucí se posoudí podle ustanovení tohoto zákona, která upravují řízení nebo postupy, které jsou jim svou povahou a účelem nejbližší. (2) Právní úkony, zejména rozhodnutí vydaná správcem daně, a jejich účin- ky ve správě daní, které nastaly do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány; to platí i pro plné moci uplatněné přede dnem nabytí účinnosti to- hoto zákona s tím, že jejich účinky se posuzují podle tohoto zákona. V případě pochybností o rozsahu dříve udělené plné moci správce daně vyzve zmocnitele k předložení nové plné moci; do doby předložení nové plné moci nebo marného uplynutí lhůty stanovené ve výzvě, se takto udělené plné moci posuzují podle dosavadních právních předpisů. (3) Pro posouzení běhu a délky lhůty, která započala podle dosavadních právních předpisů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona postupuje podle ustanovení tohoto zákona, která upravují lhůtu, jež je jí svou povahou a účelem nejbližší; tato lhůta neskončí dříve než v den, ve který by končila podle dosavad- ních právních předpisů. (4) Běh a délka lhůty pro vyměření, která započala podle dosavadních právních předpisů a neskončila do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona posuzuje podle ustanovení tohoto zákona, která upravují lhůtu pro stanovení daně; okamžik počátku běhu této lhůty ur- čený podle dosavadních právních předpisů zůstává zachován. Účinky právních skutečností, které mají vliv na běh této lhůty a které nastaly přede dnem naby- tí účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Právní skutečnosti nově zakládající stavění běhu lhůty pro stanovení daně podle tohoto zákona, které započaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, staví běh lhůty až ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. (5) Běh a délka lhůty pro promlčení práva vybrat a vymáhat daňový nedo- platek, která započala podle dosavadních právních předpisů a neskončila do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona po- suzuje podle ustanovení tohoto zákona, která upravují lhůtu pro placení daně; okamžik počátku běhu této lhůty určený podle dosavadních právních předpisů zůstává zachován. Účinky právních skutečností, které mají vliv na běh této lhůty a které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosa- vadních právních předpisů. Právní skutečnosti nově zakládající stavění běhu lhůty pro placení daně podle tohoto zákona, které započaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, staví běh lhůty až ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

1115 Vyhláška é. 383/2010 Sb., o kolkových známkách Ministerstvo financí stanoví podle § 163 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád: § 1 Hodnota a barva kolkové známky (1) Kolkové známky se vydávají takto: hodnota barva vrchního tisku 1Kč, 5Kč žlutá 10Kč, 20Kč olivově zelená 50Kč hnědozelená 100Kč tyrkysově modrá 200Kč blankytně modrá 500Kč fialová 1 000Kč oranžová. (2) Kolkové známky v každé jednotlivé hodnotě se tisknou na samostatném tisko- vém listě. § 2 Podoba kolkové známky (1) Kolkové známky jsou dvoudílné s lepivou vrstvou na zadní straně; oba díly dělí perforace. Výška obrazců vrchního tisku činí u horního dílu 26mm, u spodního dí- lu 12,5mm, šířka obou obrazců činí 23mm. (2) Kolkové známky jsou tištěny metodou tisku z plochy na ceninovém papíru s ochrannými vlákny. Při tisku musí být použit jako ochranný prvek gilošový vzor. (3) Na obou dílech kolkové známky jsou použity alespoň 2 další ochranné prvky, z nichž jeden je speciálním zajišťovacím prvkem. U kolkových známek v hodnotě vyšší než 20Kč jsou použity alespoň 3 další ochranné prvky, z nichž jeden je speciálním zajiš- ťovacím prvkem. (4) Na horním dílu kolkové známky je vyobrazený velký státní znak České repub- liky, číslo označující hodnotu kolkové známky, označení peněžní jednotky „Kč“, nápis „Česká republika“ a nápis „Kolková známka“. (5) Na dolním dílu kolkové známky je číslo označující hodnotu kolkové známky, označení peněžní jednotky „Kč“ a nápis „Kolková známka“. § 1; § 2

1118 Zákon é. 456/2011 Sb., o Finanéní správ÷ èeské republiky, ve zn÷ní zákona é. 458/2011 Sb.*) a zákona é. 407/2012 Sb. *) Red. pozn.: Zákon č. 458/2011 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2015 a pro větší přehlednost jej do textu zákona neuvádíme, s výjimkou ustanovení Čl. V bodu 3, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2013. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: èÁST PRVNÍ Finanční správa české republiky HLAVA I Obecná ustanovení § 1 Orgány Finanéní správy èeské republiky (1) Finanční správa České republiky je soustavou správních orgánů pro výkon sprá- vy daní. (2) Jako orgány Finanční správy České republiky (dále jen „orgány finanční sprá- vy“) se zřizují Generální finanční ředitelství, Odvolací finanční ředitelství a finanční úřady, které jsou správními úřady a organizačními složkami státu. (3) Generální finanční ředitelství je podřízeno Ministerstvu financí (dále jen „minis- terstvo“). Odvolací finanční ředitelství je podřízeno Generálnímu finančnímu ředitelství. Finanční úřady jsou podřízeny Odvolacímu finančnímu ředitelství. (4) Generální finanční ředitelství je účetní jednotkou. Odvolací finanční ředitelství a finanční úřady nejsou účetními jednotkami a pro účely hospodaření s majetkem státu, účetnictví a pracovněprávních vztahů mají postavení vnitřních organizačních jednotek Generálního finančního ředitelství. (5) Příjmy a výdaje Generálního finančního ředitelství jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva. Zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky

1131 Vyhláška é. 47/2012 Sb., o vzorech služebního pr kazu zam÷stnance v orgánu Finanéní správy èeské republiky, ve zn÷ní vyhlášky é. 430/2012 Sb. Ministerstvo financí stanoví podle § 16 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky: § 1 Stanoví se vzory služebního průkazu, jimiž jsou a) vzor služebního průkazu z polykarbonátu a b) vzor služebního průkazu tištěného na ceninovém papíře. § 2 Vzory služebního průkazu jsou uvedeny v přílohách č. 1 a 2 této vyhlášky. § 3 Služební průkaz vydaný podle vzoru služebního průkazu z polykarbonátu a služební průkaz vydaný podle vzoru služebního průkazu tištěného na ceninovém papíře jsou při prokazování oprávnění zaměstnance k výkonu pravomoci orgánu Finanční správy České republiky vzájemně zastupitelné. § 4 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2013. § 1 – § 4

1136 Příloha k vyhlášce č. 48/2012 Sb. Územní pracoviště finančních úřadů, která se nenacházejí v jejich sídlech I. Územní pracoviště Finančního úřadu pro Středočeský kraj: Územní pracoviště v Benešově, Územní pracoviště v Berouně, Územní pracoviště v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi, Územní pracoviště v Čáslavi, Územní pracoviště v Českém Brodě, Územní pracoviště v Dobříši, Územní pracoviště v Hořovicích, Územní pracoviště v Kladně, Územní pracoviště v Kolíně, Územní pracoviště v Kralupech nad Vltavou, Územní pracoviště v Kutné Hoře, Územní pracoviště v Mělníce, Územní pracoviště v Mladé Boleslavi, Územní pracoviště v Mnichově Hradišti, Územní pracoviště v Neratovicích, Územní pracoviště v Nymburku, Územní pracoviště v Poděbradech, Územní pracoviště v Příbrami, Územní pracoviště v Rakovníku Územní pracoviště v Říčanech, Územní pracoviště v Sedlčanech, Územní pracoviště ve Slaném, Územní pracoviště ve Vlašimi a Územní pracoviště ve Voticích II. Územní pracoviště Finančního úřadu pro Jihočeský kraj: Územní pracoviště v Blatné, Územní pracoviště v Českém Krumlově, Územní pracoviště v Dačicích, Územní pracoviště v Jindřichově Hradci, Územní pracoviště v Kaplici, Územní pracoviště v Milevsku, Územní pracoviště v Písku, Územní pracoviště v Prachaticích, Územní pracoviště v Soběslavi, Územní pracoviště ve Strakonicích, Územní pracoviště v Táboře, Územní pracoviště v Trhových Svinech, Vyhláška č. 48/2012 Sb., o územních pracovištích finančních úřadů...

1141 Pokyn GF D-12 o finanéních ú adech, jejich územních pracovištích a o umíst÷ní spisu nebo jeho p íslušné éásti Čj. 40753/12-3411-011654 Tímto pokynem je pro přehlednost sestaven výčet finančních úřadů a jejich územních pracovišť, jsou stanoveny zkratky těchto orgánů Finanční správy České republiky1) (dále jen „orgány finanční správy“) a je určeno umístění spisů daňových subjektů, příp. částí těchto spisů. 1) Podle § 1 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb. jsou orgánem finanční správy Generální finanční ředitelství, Odvolací finanční ředitelství a finanční úřady. èl. I Finanéní ú ady a jejich územní pracovišt÷ 1. Názvy finančních úřadů jsou vymezeny v § 8 odst. 1 zákona č. 456/2011 Sb., o Fi- nanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů2) (dále jen „zákon č. 456/2011 Sb.“). Tyto finanční úřady jsou dále v textu označeny též jako nové finanč- ní úřady. Územní pracoviště těchto finančních úřadů (tzv. nová územní pracoviště) jsou jejich vnitřními organizačními jednotkami / útvary; místně příslušným správcem daně, resp. správním orgánem je tedy finanční úřad vykonávající působnost na územní vyššího územního samosprávního celku3), nikoli územní pracoviště. Územní pracoviš- tě finančních úřadů, která se nenacházejí v jejich sídlech, jsou stanovena vyhláškou č. 48/2012 Sb., o územních pracovištích finančních úřadů, která se nenacházejí v jejich sídlech. Územní pracoviště finančních úřadů, která se nacházejí v jejich sídlech, jsou stanovena Organizačním řádem Finanční správy České republiky. 2) Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2013. 3) V souladu s vyhláškou č. 347/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou vyšším územním samosprávným celkem kraje a hlavní město Praha. Dle § 8 odst. 3 zákona č. 456/2011 Sb. mají nové finanční úřady sídlo v krajských městech, resp. v hlavním městě Praze. 2. Původním finančním úřadem se rozumí finanční úřady zřízené podle zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů4) (dále jen „zákon č. 531/1990 Sb.“), tj. finanční úřady, jejichž názvy, sídla a územní působnost jsou vymezeny v příloze č. 1 k zákonu č. 531/1990 Sb. 4) Tento zákon je zrušen zákonem č. 456/2011 Sb. a přestal platit dnem 31. 12. 2012. 3. Zavádí se zkratky pro názvy jednotlivých nových finančních úřadů a jejich územní pracoviště, které mohou být použity zejména na doručenkách5) či písemných dokladech stvrzujících, že písemnost byla doručena nebo že poštovní zásilka obsahující písemnost byla dodána6). Tyto zkratky7) jsou uvedeny v tabulce v příloze č. 1 k tomuto pokynu a je jimi označen správce daně, resp. správní orgán, který písemnost doručuje. Zkratky Pokyn GFŘ D-12

1172 Pokyn GF D-13 ke zm÷n÷ umístn÷ní spis v rámci finanéního ú adu Čj. 40779/12-3411-011654 èl. I Úvod 1. Tímto pokynem se stanovují pravidla pro přesun spisů od 1. 1. 2013 mezi územními pracovišti v rámci jednoho finančního úřadu zřízeného podle zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zá- kon č. 456/2011 Sb.“), tak, aby bylo dodrženo ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 456/2011 Sb., dle kterého příslušný orgán Finanční správy České republiky při umístění spisu nebo jeho příslušné části přihlédne zejména k dostupnosti spisu pro da- ňový subjekt a k hospodárnosti výkonu správy daní. Pozn.: V textu jsou finanční úřady zřízené podle zákona č. 456/2011 Sb. dále označeny též jako tzv. nové finanční úřady. Finanční úřady zřízené podle zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 531/1990 Sb.“), jsou dále označovány jako tzv. původní finanční úřady. 2. Místně příslušným správcem daně, resp. správním orgánem v těchto případech i nadále zůstává tentýž nový finanční úřad vykonávající působnost na území vyššího územního samosprávného celku, jehož název je součástí názvu finančního úřadu1). Tento pokyn se tedy nevztahuje na tzv. přeregistrace či na delegace místní příslušnosti - při pře- sunu spisů mezi jednotlivými novými finančními úřady je postupováno podle § 131 (tzv. přeregistrace), § 16 a § 18 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění poz- dějších předpisů (dále jen „daňový řád“), resp. podle obdobných ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jedná-li se o spis založený v souvislosti s řízením podle správního řádu. 3. Umístnění spisů (tedy tzv. výchozí umístnění spisů) na územních pracovištích nových finančních úřadů je stanoveno samostatným pokynem č. GFŘ-D-12. 1) Viz § 8 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb. V souladu s vyhláškou č. 347/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou vyšším územním samosprávným celkem kraje a hlavní město Praha. èl. II P esun spisu z d vodu zm÷ny místa pobytu nebo sídla 1. Pokud dojde ke změně sídla právnické osoby2) či místa pobytu3), resp. místa trvalé- ho pobytu či místa podnikání4) fyzické osoby v rámci územní působnosti jednoho finančního úřadu, bude spis či jeho část ze strany správce daně „automaticky“5) pře- sunut na územní pracoviště nového finančního úřadu, jehož název obsahuje odlišující individuální označení6), které se shoduje s odlišujícím individuálním označením ob- saženým v názvu původního finančního úřadu, jehož obvod územní působnosti byl Pokyn GFŘ D-13 ke změně umístění spisů v rámci finančního úřadu

1175 Pokyn GF D-15 k rozhodování ve v÷ci žádostí o prominutí odvod a penále za porušení rozpoétové kázn÷ Čj. 46732/12-1710 èl. I P edm÷t pokynu 1. Předmětem tohoto pokynu je stanovení jednotných pravidel pro posuzování žádostí o prominutí odvodů nebo penále za porušení rozpočtové kázně k zajištění shodného rozhodování v identických nebo obdobných případech porušení rozpočtové kázně tak, aby bylo zamezeno zvýhodnění některých žadatelů a tím poskytnutí veřejné podpory podle práva Evropské unie1). Tento pokyn vymezuje skutečnosti, v jejichž faktickém naplnění lze spatřovat zákonem stanovené důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 44a odst. 10 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změ- ně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“), pro něž může dojít k prominutí odvodu anebo penále za porušení rozpočtové kázně a kriteria, podle kterých bude o předložených žádostech rozhodováno. 1) Čl. 107 Smlouvy o fungování Evropské unie. 2. Generální finanční ředitelství postupuje při posuzování a rozhodování ve věci žádostí o prominutí odvodů a penále za porušení rozpočtové kázně, podaných dle § 44a odst. 11 rozpočtových pravidel, podle tohoto pokynu. Pokud budou shledány důvody pro roz- hodnutí nad rámec pravidel stanovených tímto pokynem, vztahují se na taková roz- hodnutí právní předpisy upravující poskytování veřejné podpory. Nad rámec stanovený tímto pokynem nelze postupovat v případech dle čl. III tohoto pokynu. èl. II Obecná pravidla pro posuzování žádostí o prominutí odvod a penále za porušení rozpoétové kázn÷ 1. V případech zadržení poskytnutých prostředků nebo porušení povinnosti stanovených dle § 14 odst. 9, dále § 45 odst. 10, § 52 odst. 4, § 53 odst. 6 a § 54 odst. 3 rozpoč- tových pravidel2) se odvod nepromíjí. Penále se snižuje na výhodu ze zadržení, avšak pouze v případě, že před podáním žádosti o prominutí byl odvod uhrazen. V případě částečné úhrady odvodu se snižuje na výhodu ze zadržení pouze penále vztahující se k uhrazené části odvodu. 2) Vztahuje též na případy nesplnění vyjmenovaných povinností dle předchozích znění roz- počtových pravidel. 2. V případech, kdy byla požadovaná částka uhrazena na účet poskytovatele, jiný účet státního rozpočtu nebo Národního fondu, promíjí se povinnost uhradit odvod na Pokyn GFŘ D-15

ANAG, spol. s r. o. Kollárovo nám. 698/7, 772 00 Olomouc tel.: 585 757 411, fax: 585 418 867 e-mail: obchod@anag.cz, www.anag.cz Měsíčník MZDOVÁ ÚČETNÍ Edice DANĚ Edice DANĚ Měsíčník ÚČETNÍ A DANĚ Edice DANĚ Edice DANĚ