Non angeli sed angli

NON ANGLI SED ANGELI Kult svatých v latinské literatuře raně středověké Anglie Helena Polehlová Petr Polehla Pavel Mervart 2012

ObSAh Úvod 9 1. Británie a počátky křesťanství u Anglů, Sasů a Jutů 17 2. Anglo-latinská literatura 35 3. Řehoř Veliký v literatuře „svých“ Anglů 51 Život svatého Řehoře od anonymního mnicha z Whitby 62 4. Adamnanův Život svatého Kolumby jako reprezentant hiberno-latinské literatury na Britských ostrovech 69 Adamnan: Život svatého Kolumby 77 5. Svatý Wilfrid a spory mezi keltskou a římskou tradicí 87 Eddius Stephanus: Život svatého Wilfrida 98 6. Svatý Guthlac, zástupce anglosaského poustevnictví 109 Felixův Život svatého Guthlaka 117 7. Beda Venerabilis mezi historigrafií a hagiografií 131 Beda Venerabilis: Životy svatých opatů 139 Summary 151 Seznam pramenů a použité literatury 153

9 Úvod Kdybychom měli zpaměti uvést několik anglických svatých, jis- tě by před námi vyvstaly velké postavy středověku jako Tomáš Becket, Anselm z Canterbury či mučedníci spojení s pronásle- dováním katolíků na počátku novověku, jako jsou Tomáš More či John Fisher. Pokud bychom pátrali hlouběji v paměti po svět- cích staršího období, vybavila by se nám jména jako Beda Vene- rabilis, Alfred Veliký či Edward Vyznavač. A u nich bychom asi skončili. A přesto právě období raného středověku, v němž proni- kalo do Británie křesťanství a záhy zde zdomácnělo, je nazýváno dobou světců a hrdinů,1 v níž počet mužů a žen, kteří dosáhli pocty oltáře, převyšuje jakékoli období následující. Zmiňme jen, že prvních dvanáct arcibiskupů z Canterbury je ctěnojakosvětci,2 podobnějetomusezakladateliaprvnímiopaty klášterů a s misionáři, kteří přišli k Anglům, Sasům a Jutům – novým obyvatelům Británie – hlásat na přelomu 6. a 7. století 1 Srov. Maurois, A.: Dějiny Anglie, Praha: Lidové noviny, 1993, s. 35; dále srov. Blair, J.: The Church in Anlo-Saxon Society, Oxford, New York: Oxford University Press, 2005, s. 143. 2 Světce najdeme i mezi pozdějšími canterburskými arcibiskupy anglosas- kého období.

10 Úvod křesťanství. Jako světci a světice je dále uctíváno třiadvacet krá- lů a šedesát královen anglosaské Británie.3 Z královského rodu Hwicce pocházela sv. Mildred, první abatyše slavného kláštera v Minster-in-Thanet. Sv. Æthelthryth, zakladatelka kláštera v Ely, byla manželkou northumbrijského krále Ecgfritha. Nejpozoru- hodnější ženskou postavou tohoto období je zřejmě královská dcera sv. Hilda, žákyně sv. Aidana, abatyše v Hartlepoolu a poz- ději ve Whitby, kde roku 657 založila klášter, který vedla do ro- ku 680.4 Beda uvádí, že se k ní utíkali o radu králové a knížata.5 Mimo jiné podporovala básníka Caedmona, přijala jej do svého kláštera a tak umožnila rozvoj jeho literární tvorby. Z panovníků vedle proslulého northumbrijského Oswalda (633–641), který „se stal jako jeden z prvních Angličanů hrdinou a světcem v jedné osobě“,6 jsou jako svatí uctíváni např. Eadmund, král východní Anglie v letech 855–870, Oswine (644–651) panovník v Deiře, Coewulf, další král Northumbrie. Také král Edwin, který padl v bojích s pohanským Pendou u Hatfieldu roku 633, byl záhy uctíván jako světec.7 Vedle královských zakladatelů a dobrodinců klášterů, opatů a abatyší mají své místo mezi prvními světci na Ostrovech také řeholníci, obyčejní klerici a poustevníci. Hlavními nositeli kultu 3 Srov. Franzen, A.: Malé církevní dějiny, Praha: Zvon, 1992, s. 100. 4 Srov. Lawrence, H.: Dějiny středověkého mnišství, Brno: CDK; Praha: Vyšehrad, 2001, s. 59–60. 5 Srov. Beda Venerabilis: Historia ecclesiastica gentis Anglorum, IV, 23. (Texty tohoto Bedova díla přejímáme z překladu Jaromíra Kincla a Mag- dalényMoravovéBedaCtihodný:CírkevnídějinynárodaAnglů,Praha: Argo, 2008.) 6 „[...] one of the first Englishmen to combine the hero and the saint.“ Albertson,C.:Anglo-SaxonSaintsandHeroes,FordhamUniversityPress, 1967, s. 7. 7 Srov. Pietri, L. (a kol.): Die Geschichte des Christentums: Religion, Politik, Kultur. Band 3, Der lateinische Westen und der byzantinische Osten (431– 642), Freiburg: Herder, 2001, s. 625.

11 Úvod těchto svatých jsou kláštery. Pozdně antické a raně středověké po- jetíkultumístníhopatronabylozaloženodoznačnémírynafyzic- ké přítomnosti světce a jeho místa pohřbení. Jeho hrob byl nejen místem úcty k němu, ale i zárukou pokračování jeho přítomnosti a působení mezi lidmi. Při vytváření kultu má „zásadní význam světcovo tělo, jediné pojítko mezi služebníky Božími a věřícími, kteří je uctívají“.8 Muži církve v anglosaském období byli pohřbí- váni blízko svých kostelů, kde působili, a tak vznikaly domácí svě- tecké tradice místo starších, z kontinentální Evropy přenesených, kultůsvatých.Domácísvětecmělfunkcistmelovacíprosvůjkmen či národ, byl jeho nesmrtelným vůdcem. Zakladatel kláštera měl podíl na jeho vzniku, získání klášterního majetku, vytvoření pra- videl, ale i na výstavbě jeho opevnění atd. a po smrti, jako jeho ne- smrtelný pán, mohl všechny tyto funkce a činnosti vykonávat dál; byl dál ochráncem svého díla, a to ještě mocnějším. Navíc se jeho ochranná funkce vztahovala na mnohem širší skupinu osob, než byli jen mniši daného kláštera: na všechny, kdo byli na klášteře nějak závislí, žili v jeho blízkosti a byli s ním ve spojení. Například obyvatelé oblasti, kde působil sv. Cuthbert a kde se brzy po jeho smrti vyvinula živá úcta k němu, byli ještě několik staletí nazýváni Haliwerfolc, tedy lid svatého muže, rozumějme Cuthberta.9 Jako posmrtný ochránce svého kláštera vystupuje např. sv. Wilfrid. Stephen z Riponu popisuje zázračné oslepení a masakr mužů, kteří zapálili Wilfridův klášter v Oundle. Jejich potrestání způ- sobil již zemřelý světec, ochránce daného místa.10 8 Vauchez, A.: „Světec“ in Le Goff, J. (ed.): Středověký člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad, 2003, s. 280. Obecně k tématu viz dále Kubín, P. a kol.: Světci a jejich kult ve středověku, Halama: České Budějovice, 2006; Ku- bín, P.: Sedm přemyslovských kultů, Praha: Univerzita Karlova v Praze – Katolická teologická fakulta, 2011, (zejména úvodní kapitoly). 9 Srov. Blair, J.: The Church in Anlo-Saxon Society, s. 141. 10 Srov.VitasanctiWilfridiinColgrave,B.(ed.):TheLifeofBishopWilfrid by Eddius Stephanus. Cambridge: Cambridge University Press, 19852 , 67.

12 Úvod Také zmíněný klášter v Minster-in-Thanet vzniká pod ochra- nou zesnulých světců. Jeho zakladatelka Domne Eafe (Domneva, Æbbe),dcerakráleEormenredazKentu,sestratřísvětců(Æthelred, Æthelberht a Eormengyth) a matka čtyř dalších světic (Mildburh, Mildgyth,MildthrythaMerefin),zajistilazapomocisvětcůklášte- ru půdu o velké výměře. Těla jejích zavražděných bratří byla po pohřbu zázračně označena světelným sloupem, čehož se zalekl je- jich vrah, král Ecgberht, a nabídl zaplatit náhradu za smrt bratrů. Domne Eafe ho požádá o tolik půdy, kolik oběhne její laň v jed- nom kruhu. Král souhlasí, laň vyrazí a oběhne nečekaně velký kus země. Král slib splní a jednoho ze služebníků, který se snaží za- bránit tak velkému daru pro budoucí klášter, pohltí země. Vše se pochopitelně děje pod nebeskou ochranou zmíněných světců.11 Koncem 7. století začaly být ostatky svatých vyzvedávány zhro- bů, přenášeny na jiná místa a ukládány v relikviářích a zdobe- ných schránách. To platí např. o sv. Cuthbertovi z Lindisfarne, jehož neporušené tělo bylo přenášeno na různá místa, až spoči- nulo trvale v Durhamu, kde nad ním postupně vyrostla velkolepá katedrála. Tělo poustevníka Guthlaka bylo rok po smrti vyzved- nuto taktéž neporušené a umístěno do hrobky, kterou nechal ve velmi zdobném stylu vybudovat král Mercie Æthelbald.12 Lokální kult se mnohdy dostal za hranice kláštera, do oblastí spadajících pod jeho správu a také do laického světa a do ústní lidové tradice, což samozřejmě znesnadňuje naše poznání o opravdovém životě světce, ale zase to prozrazuje mnoho o jeho kultu u lidu. Víme například,žemístaspojenásesv.Cuthbertempřitahovalapoutníky ze širokého okolí.13 Beda často zmiňuje lidové ústní tradování 11 Srov. Blair, J.: The Church in Anlo-Saxon Society, s. 144. 12 Vita Sancti Guthlaci auctore Felice, 51, in Colgrave, B. (ed.): Felix’s Life of Saint Guthlac. Cambridge: The University Press, 1956. 13 Srov. Beda Ctihodný: Církevní dějiny..., IV, 31–2.

13 Úvod zázraků vykonaných světci po smrti.14 Tento intelektuál a kritický historik měl jistě dobrý důvod, proč zmínit tyto příběhy, v nichž seodráželyiněkterépohanskélidovépraktiky.Chtělzřejměvěrně zachytit způsob víry svých současníků.15 Významnou roli mezi světci anglosaského období zaujímají také poustevníci. Často se jimi stávali řeholníci, kteří odešli do poustevny po letech života v klášteře, jako např. svatí Cuthbert a Guthlac. Také někteří členové Wilfridova kláštera v Riponu žili odděleně jako poustevníci, ale vraceli se kvůli různým úko- lům na čas do své komunity.16 Některé poustevny byly spravovány kláštery, některé se naopak později kláštery staly. Publikace, kterou otevíráte, se snaží seznámit čtenáře s několika osudysvětcůzmíněnéhoobdobíprostřednictvímvybranýchhagio- grafických děl, o nichž pojednává v jednotlivých kapitolách, a při- náší překlady jejich částí. Jedná se o literární produkci latinskou, díla vernakulární literatury jsou záměrně ponechána stranou či jen příležitostně zmíněna. Dvě úvodní kapitoly publikace se snaží načrtnout v základních konturách počátky křesťanství v anglo- saské Británii a dějiny domácí latinské literatury této doby. Jako prvnímu je věnována pozornost papeži Řehoři Velikému, který se těšil ve středověké Anglii nesmírné úctě, jež mu přiná- ležela jakožto iniciátorovi misie k Anglům, Sasům a Jutům. Není proto divu, že se stal jedním z prvních „objektů“ ostrovní hagio- grafické produkce. Vedle římské misie konala zejména v severních a východních částech Anglie evangelizační a pastorační práci též misie irská. Tu v této publikaci reprezentuje dílo Adamnana Vita Columbae. Hiberno-latinská literární produkce je zde zastoupena 14 Srov. Tamtéž, III, 9–13 (líčení zázraků sv. Oswalda); IV, 6 (zázraky sv. Eorcenwolda); V, 18 (zázračná uzdravení na místě smrti biskupa Hædda). 15 Srov. Blair, J.: The Church in Anlo-Saxon Society, s. 148–9. 16 Srov. Vita sancti Wilfridi, 62 a 64.

14 Úvod proto, aby bylo poukázáno na vliv irské křesťanské tradice, která se střetávala s tradicí římskou a kontinentální, a to leckdy dosti konfrontačně. Nicméně právě Adamnan, světec pojednávající ve svém díle o jiném světci, je reprezentantem smířlivého soužití obou církevních tradic. Postavou v lecčems kontroverzní je svatý Wilfrid, opat kláštera v Riponu a Hexhamu a biskup v Yorku. Patřil k významným a horlivým obráncům právě kontinentálních zvyklostí, které hájil na proslulé synodě ve Whitby. Jeho životní peripetie, několik cest do Říma a Galie a misionářskou horli- vost u pohanských obyvatel Fríska, stejně jako nesčetné zázraky, které konal, můžeme poznat prostřednictvím díla Vita Wilfridi, které sepsal jeho oddaný žák a spolubratr Eddius Stephanus. Vedle klášterního života se v raně středověké Británii těšil oblibě též život poustevnický. Světcem, který patří asi k nejproslulejším poustevníkům této doby, je sv. Guthlac. Jeho život, který se ode- hrával jak za zdmi kláštera, tak v bažinatých pustinách Crowlandu (ve střední Anglii), přibližuje Vita Sancti Guthlaci, dílo sepsané mnichem Felixem. Jako poslední je zařazeno méně známé dílo snad nejslavnějšího středověkého historiografa, Bedy Ctihodné- ho. Z jeho Historia abbatum přinášíme části týkající se života zakladatele proslulých klášterů ve Wearmouth a Jarrow, sv. Bene- dikta Biscopa a jeho nástupce sv. Ceolfritha. Jako jinde v Evropě bylo šíření křesťanství na Britských ostro- vech spojeno s kulturním rozmachem. V anglosaském období to byly zejména kláštery a katedrální školy, které prosluly jako cen- tra kultury a vzdělanosti. „Vznik nové anglosaské kultury v 7. sto- letíjesnadnejvýznamnějšíudálostímezidobouJustinianaaKarla Velikého, neboť měla hluboký vliv na celý kulturní život konti- nentu.“17 Význam christianizace Británie vystoupí do popředí 17 Dawson, Ch.: Zrození Evropy: úvod do dějin evropské jednoty. Praha: Vy- šehrad, 1994, s. 177.

15 Úvod ještě více, když si uvědomíme, že v době, kdy je Evropa oslabena nápory Saracénů a její kulturní a náboženský život potřebuje zá- sadní obnovu, jsou to právě vzdělaní Anglosasové, kteří mohou nabídnout svoje služby králi a později císaři KarluVelikému a opla- tit tak kontinentu dar, který přijali za dob papeže Řehoře Veli- kého. Beda Venerabilis napsal své vrcholné dílo, poklad raně stře- dověké literatury, v době, kdy se zdálo, že v západní Evropě končí křesťanská éra. Bedovým žákem byl yorský arcibiskup Egbert, učitel vynikajícího vzdělance Alcuina, který byl povolán Karlem Velikým, aby v jeho říši pomohl obnovit vzdělanost a kulturu. Velkou roli při vzniku kultu svatých sehrálo imitatio. Tento pojem křesťanské spirituality můžeme přeložit jako napodobo- vání, ovšem mnohem lépe je překládat jej jako následování. V křesťanském životě je to pak následování Krista a těch, kdo jej následovali (napodobovali) nejdůsledněji – světců. S motivem imitatio18 v tomto slova smyslu se setkáváme také u Bedy Ctihod- ného, v úvodu jeho Církevních dějin národa Anglů: Neboť vypravují-li dějiny o dobrých činech dobrých lidí, podněcuje to vnímavého posluchače, aby dobré činy napodoboval [...], a aby s větším úsilím konal to, co poznal jako dobré a Boha důstojné.19 „V nebi je nepochybně mnohem, mnohem více svatých, než si dokážeme představit.“20 Tato slova francouzského myslitele Jacqu- ese Maritaina můžeme vztáhnout i na předmět našeho zájmu a konstatovat, že v raných dějinách Británie bylo opravdu mnoho, 18 S pojmem imitatio Christi se setkáváme v literatuře jakožto s termínem pro specifické náboženské smýšlení a hnutí 12. a 13. stol. My zde ovšem máme na mysli nejširší smysl tohoto slova, které vyjadřuje základ a prin- cip chápání křesťanské svatosti tak, jak o něm píše např. apoštol Pavel: Napodobujte Boha jako jeho milované děti. Ef 5, 1. 19 Beda Ctihodný: Církevní dějiny..., Prolog. 20 Maritain, J.: Láska a přátelství, Praha: Krystal OP, 2005, s. 29.

16 Úvod velmi mnoho svatých, a proto doufáme, že tento nepatrný výběr zjejichživotopisůnavnadíčtenářekdalšímustudiuačetbělegend, jichž je také mnohem, mnohem více. A že můžeme k legendám přistupovat i jinak než jako k desítkám dalších textů, které jsme nuceni či chceme denně číst, o tom nás ujišťuje opět J. Maritain, když píše: „Po celá staletí žily venkovské rodiny, kde byla práce posvěcována svátostmi, společnou modlitbou a denní četbou živo- topisů svatých [...]. Z těchto rodin jistě vzešlo mnoho světců [...].“ 21 21 Tamtéž, s. 30.

17 1. Británie a počátky křesťanství u Anglů, Sasů a Jutů Římské výboje s sebou nesly často jako svůj vedlejší produkt ší- ření nového náboženství – křesťanství. Nejinak tomu bylo na Britských ostrovech, které byly od dob Césarových ve sféře vlivu impéria a později se staly římskou provincií.1 Skutečnost, že na koncilu v Arles roku 314 byli přítomni i biskupové z Yorku, Lon- dýna a Lincolnu, svědčí o vysokém stupni rozvinutosti církevní správy v Británii. Do dob římských spadá také líčení života a mu- čednické smrti prvního světce Británie, sv. Albana.2 Církevní organizace a život vzaly však z velké části za své po odchodu Římanů,3 kdy do země začaly pronikat germánské kmeny Anglů, Sasů a Jutů a ze severu Piktové. Křesťanské obyvatelstvo bylo vytlačeno, pokud nebylo zcela zlikvidováno, do západní čás- ti ostrova, Walesu, na sever do Skotska a zčásti také do oblasti 1 Na přelomu 2. a 3. stol. byla Británie rozdělena na dvě provincie – Britan- nia Inferior se správním centrem v Yorku a Britannia Superior s centrem vLondýně.Poroce296došlokrozdělenínačtyřiprovincie.Srov.Morgan, K. O. (a kol.): Dějiny Británie, Praha: Lidové noviny, 1999, s. 17 nn. 2 Srov. Beda Ctihodný: Církevní dějiny..., I, 7. 3 Zejména počátkem 5. stol., kdy byly legie a další jednotky stahovány do Itálie na obranu proti Alarichovi. Srov. Bednaříková, J.: Stěhování ná- rodů, Praha: Vyšehrad, 2003, s. 259.

18 Británie a počátky křesťanství u Anglů, Sasů a Jutů dnešní Bretaně. Křesťanství iro-skotské bylo anglosaskými ná- jezdníky odříznuto od kontinentu a ztratilo kontakty s církví v Galii i s Římem.4 Nové a již trvalé pokřesťanštění Británie vzešlo ze dvou cen- ter, a to v podstatě současně – z Říma a od církevní organizace iro-skotské.Impozantnípostavou,kteréBritánievděčízvelkéčás- ti za své křesťanství, je papež Řehoř Veliký (590–604). Známý příběh o příčině křesťanské misie vyslané Řehořem do Británie odhaluje papežovu prozíravost i otevřenost vůči jiným, nezná- mým národům a je příkladem papežova chápání univerzality círk- ve, díky němuž nepohlížel na vzdálené barbarské kmeny s de- spektem a pýchou dědice antické kultury. Vtiskl christianizaci nový charakter, když od pouhého schvalování misionářské čin- nosti u nekřesťanských národů Evropy přešel k plánování a or- ganizování misijní činnosti na jejich území.5 Když tedy, podle tradičního podání, papež procházel tržištěm s otroky, uviděl mezi nimi plavovlasé mladíky s nápadně bílou pletí. Na dotaz, odkud pocházejí,semudostaloodpovědi,žejsoutoAnglové. NonAngli, sed angeli, tak můžeme parafrázovat onu legendární papežovu větu. Tak se měl Řehoř poprvé dozvědět o existenci tohoto vzdá- leného národa a rozhodnout se poslat k němu misionáře, kteří by zde hlásali evangelium. Známý příběh o Anglech na římském tržiš- ti popisuje nejprve northumbrijská legenda Vita sancti Gregorii,6 poté jej přejímají další autoři a také Beda Venerabilis do svých Církevních dějin národa Anglů.7 Spíše je však pravda to, že Řehoř 4 Srov. Colgrave, B. (ed.): The Earliest Life of Gregory the Great by an Anonymous Monk of Whitby, The University of Kansas Press, Lawrence, 1968, s. 2. 5 Srov. Jedin, H. (Hrsg.): Handbuch der Kirchengeschichte, II/2, Herder, 1999, s. 165. 6 VitaSanctiGregorii,IX,inColgrave,B.(ed.):TheEarliestLifeofGregory the Great... (Více k tématu viz kap. 3 této publikace.) 7 Srov. Beda Ctihodný: Církevní dějiny..., II, 1.

19 Británie a počátky křesťanství u Anglů, Sasů a Jutů měl již plán na pokřesťanštění Británie a nechal vykoupit roku 595 v Galii (nejspíše vMarseille) anglosaské otroky, aby je nejprve vyučil v křesťanské víře a poté je poslal do Anglie jako součást zamýšlené misie.8 Z Řehořova dopisu francké královně Bruni- childě (Brunhildě), kterou prosí o podporu misie, je patrné, že papeži ležela situace národa Anglů, jemuž nikdo nehlásá křes- ťanskou víru, velmi na srdci: [...] ad nos pervenisse Anglorum gentem [...] velle fieri christianam; sed sacerdotes, qui in vicino sunt, pastoralem erga eos sollicitudinem non habere. Quorum ne animae in aeterna damnatione valeant deperire, curae nobis fuit praesentium portitorem Augustinum ser- vum Dei, cuius zelus et studium bene nobis est cognitum, cum aliis servis Dei illuc dirigere, ut per eos potuissemus ipsorum voluntates addiscere, et de eorum conversione, vobis quoque annitentibus, in quantum est possibile, cogitare.9 V některých životopisech se praví, že Řehoř sám se pokoušel odejít na misii do Británie předtím, než se stal papežem.10 Roku 596 vyslal do Anglie již v předchozím dopise zmíněného Augus- tina, převora římského kláštera sv. Ondřeje na pahorku Caelius, a s ním čtyřicet dalších mnichů, mezi nimiž byli i někteří Řeho- řem z otroctví vykoupení Anglosasové.11 8 Srov. Jedin, H. (Hrsg.): Handbuch der Kirchengeschichte, II/2, s. 166. 9 [...] doneslo se k nám totiž, že národ Anglů [...] se chce stát křesťanským, avšak kněží, kteří jsou v okolí, u něj nevykonávají pastýřskou službu. Aby jejich duše nezahynuly ve věčném zavržení, záleželo nám na tom, aby tam byl poslán služebník Boží, Augustin, který přináší tento list a jehož horli- vost a píle jsou nám dobře známy, spolu s dalšími služebníky Božími, aby- chom jejich prostřednictvím mohli poznat přání Anglů a uvažovat, nako- lik to bude za vaší pomoci možné, o jejich obrácení. Ep. VI. 59 (MPL 077, coll 0835–836). 10 Srov. kap. 3 této publikace. 11 Srov. Kadlec, J.: Dějiny katolické církve, II, Olomouc, 19933 , s. 27.

35 2. Anglo-latinská literatura Při hledání počátků anglické literatury bychom se dostali až do 8. století, do kterého bývají datována nejstarší literární díla psaná starou angličtinou.1 Nejstarší díla anglo-latinské literatury, jaké- si starší sestry literatury staroanglické, se začínají objevovat již ve století sedmém. Záměrně jsme použili tento příměr, neboť od 8. do 12. století vedle sebe vznikají díla obou těchto literatur, mezi nimiž nelze vést žádnou pevnou dělicí čáru. Anglo-latinské i staroanglické písemnictví se totiž navzájem prostupuje a ovliv- ňuje. Termínem anglo-latinská literatura tedy označujeme lite- raturu psanou latinsky, která byla sepsána v Británii či jejímiž autory jsou Anglosasové. Vznikla převážně v prostředí církevním, jejími autory jsou zejména klerici, kněží či řeholníci. O literatuře hiberno-latinské neboli iro-latinské, která je v naší publikaci za- stoupena Adamnánovým Životem sv. Kolumby, lze hovořit už 1 Jan Čermák řadí mezi nejstarší staroanglické literární památky báseň Zří- ceniny z 8. století a naopak k nejmladším dílům tohoto období báseň Durham z 12. století. Srov. Čermák, J. (ed.): Jako když dvoranou proletí pták, Antologie nejstarší anglické poezie a prózy (700–1100), Praha: Triáda, 2009, s. 28.

36 Anglo-latinská literatura ve století pátém. Tato kapitola přináší stručný přehled raného období literatury anglo-latinské, přičemž důraz je kladen na díla hagiografická.Zmiňmevšakještěkulturně-historicképozadí,které vznik anglo-latinské literatury umožnilo. S příchodem anglosaských kmenů v 5. století se zcela změnilo jazykové prostředí Británie. Původní britské obyvatelstvo, které mluvilo jazyky keltskými, bylo postupně zatlačováno do oblastí západních a severních – do dnešního Cornwallu, Walesu a Skot- ska,adálenakontinentdonynějšíBretaně, zatímcovětšinuúzemí dnešní Anglie osídlily germánské kmeny, které podle Církevních dějin Bedy Ctihodného známe jako kmeny Anglů, Sasů a Jutů.2 Ty s sebou přinesly germánské jazyky, které daly základ staré angličtině (Old English). Jejími nejvýznamnějšími dialekty jsou západosaský (v oblasti Wessexu), kentský a angelský, s dvěma va- riantami mercijskou a northumbrijskou. Z Anglosaské kroniky, jejímžiniciátorembylv 9.stoletívýznamnývládceWessexu, Alfred Veliký, se dozvídáme, jakými jazyky se v 5. století v Británii ho- vořilo: Ostrov Británie je osm set mil dlouhý a dvě stě mil široký. Na onom ostrově se hovoří pěti jazyky: anglickým, britským, skot- ským, jazykem Piktů a latinsky.3 Vedle jazyka staroanglického a britského jsou tu zmíněny keltské jazyky Skotů a Piktů, obýva- jících severní části ostrova, a též latina. Je jisté, že v době invaze Římanů do Británie byla latina jazykem používaným zejména v prostředí měst obsazených římskými posádkami, původní brit- ské obyvatelstvo (Britons) na venkově si však uchovalo jazyk keltský. Peter Ackroyd v knize Albion, kořeny anglické imagina- ce píše o charakteru latiny v Británii toto: „Bylo potvrzeno, že ‚britská vulgární latina‘, kterou se na ostrově mluvilo v době řím- ské okupace, byla o mnoho čistší než forma užívaná ve Francii či 2 Srov. Beda Ctihodný: Církevní dějiny..., I, 15. 3 Citováno podle Čermák, J.: Jako když dvoranou proletí pták..., s. 379.

51 3. Řehoř Veliký v literatuře „svých“ Anglů Zásluhy papeže Řehoře Velikého na christianizaci obyvatelstva Britských ostrovů byly důvodem značného rozmachu úcty k jeho osobě u dalších generací. Řehoř je světec, který se vedle apoštolů „těšil nejdelší a všeobecné úctě v anglosaské Anglii“.1 Sledujeme-li horlivost, s jakou sv. Řehoř organizoval misii k Anglosasům, a péči a starostlivost, kterou ji zahrnoval po ná- sledující léta, jak o tom byly učiněny zmínky v první kapitole této publikace, není divu, že byl v Anglii velmi milovanou a uctí- vanou postavou po celý středověk. Už v Bedově době existovaly aspoň dva oltáře a jedna kaple zasvěcené sv. Řehoři, ale pravdě- podobně jich bylo více. Oltář v Canterbury a kapli v Yorku zmi- ňuje Beda,2 oltář ve Whitby je zmiňován v anonymním Životě sv. Řehoře – Vita sancti Gregorii.3 To, že se jedna z nejranějších 1 „[...] had enjoyed the longest and most universal veneration in Anglo- Saxon England.“ Gretsch, M.: Aelfric and the Cult of Saints in Late Anglo-Saxon England Literature, Cambridge University Press, 2005, s. 21. 2 Srov. Beda Ctihodný: Církevní dějiny..., II, 3; II, 20. 3 Vita sancti Gregorii , in Colgrave, B. (ed.): The Earliest Life of Gregory the Great by an Anonymous Monk of Whitby, Lawrence: The University of Kansas Press, 1968.

52 Řehoř Veliký v literatuře „svých“ Anglů památek písemnictví na Britských ostrovech vztahuje k postavě tohoto papeže, je samo o sobě svědectvím o úctě a obdivu, v nichž bylojehojménochováno.Nížepředkládámevýborztohotovůbec nejstaršího dosud známého životopisu Řehoře Velikého, který je obecně jedním z nejstarších dokladů úcty k tomuto světci. Byl sepsán northumbrijským mnichem z dvojkláštera ve Whitby mezi lety 704–714. Někteří autoři nevylučují, že jej mohla sepsat že- na, řeholnice z ženské části kláštera.4 Vita nazývá Řehoře noster magister, doctor noster a mluví o něm jako o světci, který povede jednouAngličanypředPánapřiposlednímsoudujakojejichapoš- tol, jako ten, kdo je přivedl na pravou víru.5 Velkým propagátorem Řehořova kultu byl Theodor, arcibis- kup v Canterbury v letech 668–690. Měl úzké vazby ke klášteru ve Whitby, zejména k Janu z Beverley a abatyši Ælfflæd, nástupkyni sv.Hildy.ÆlfflædbylamožnáobjednavatelkouŘehořovaživotopi- su. Jak v anonymním díle Vita sancti Gregorii, tak v Theodorově učení se setkáváme s pojmem křest slzí; i to může naznačovat blízkost mezi arcibiskupem a vznikem legendy.6 Řehoře ctil i je- den z Theodorových žáků, Aldhelm z Malmesbury. V podobném duchu jako anonymní Vita jej kolem roku 680 označuje slovy praeceptor et pedagogus noster a dále pervigil pastor noster a píše o něm: Noster inquam, qui nostris parentibus errorem tetrae gen- tilitatis abstulit et regenerantis gratiae normam tradidit.7 4 Srov. Gretsch, M.: Aelfric and the Cult of Saints... , s. 22. 5 Srov. Vita sancti Gregorii, VI. 6 Gretsch, M.: Aelfric and the Cult of Saints... , s. 26. 7 Říkám náš, protože on odstranil od našich rodičů omyl ohavného pohanství apředaljimpříkazyoživujícímilosti.CitovánopodleGretsch,M.:Aelfric and the Cult of Saints... , s. 23, pozn. 8. Aldhelm napsal také prozaický text De virginitate, zapracoval do něj životy sv. Agáty a Lucie a uvádí při- tom zásluhy papeže Řehoře, který dal zařadit zmínku o těchto světicích do mešního kánonu.

62 Život svatého Řehoře od anonymního mnicha z Whitby (překlad vybraných částí) Začíná kniha o životě a zázracích svatého a chvályhodného muže Řehoře, papeže města Říma. Prolog Svatá katolická církev nepřestává po celém světě oslavovat své učené muže z kteréhokoli národa a raduje se nad těmi, kteří jí byli jejím učitelem Kristem Pánem posláni k Jeho chvále. Spisy připomínajícími jejich památku vyhlašuje církev pro další gene- race, aby vložily v Boha svoji naději a nezapomínaly na skutky svého Boha a hledaly jeho nařízení. Také já mohu učinit vzpo- mínku na našeho učitele podle svých sil a za pomoci Boží a psát o muži, jejž můžeme s celým světem nazvat svatým Řehořem. I Rodem byl Říman, syn otce Gordiana a matky Silvie, urozený podle zákona, ale ještě urozenější ve svém srdci před Boží tváří pro svoji zbožnost. Žil dlouho v klášteře, kde, jak sám uvádí, věci pomíjivé neměly pro jeho duši žádný význam. Byl povznesen nade vše, co se dělo ve světě, a navykl si nepřemýšlet o ničem jiném než o věcech nebeských. II Proč a jak k tomu dospěl, poznáme, byť jen krátce a útržkovitě, z jeho slov a myšlenek. Jeho spisy svědčí o tom, že byl nejdříve zástupcem apoštolského stolce v místě, které jasně označuje jako

69 4. Adamnanův Život svatého Kolumby jako reprezentant hiberno-latinské literatury na Britských ostrovech Jak bylo již několikrát zmíněno, vedle římské misie působila zej- ména v severních a východních částech Anglie též misie irská. Soustředila se převážně na původní keltské obyvatelstvo, které obývalo Britské ostrovy před příchodem germánských kmenů Anglů, Sasů a Jutů. Postavou, která byla velmi ctěna a těšila se mimořádné autoritě (odvolávali se na ni například irští zástupci na sněmu ve Whitby), byl sv. Kolumba (521–597),1 irsky zvaný též Colum Cille. Kolumba byl žákem proslulé klášterní školy v opat- ství Clonard na břehu řeky Boyne (nynější oblast County Meath na severovýchodě Irska). Dvanáct studentů, kteří zde studovali za opata sv. Finiana, proslulo svojí pozdější misionářskou horli- vostí natolik, že bývají označováni jako Dvanáct irských apoštolů. Sv. Kolumba je jedním z nich. Proslul také jako zakladatel mnoha 1 Světcovo jméno se vyskytuje v různých podobách. V anglofonní tradici ve formě Columba, v německé jako Columban i Kolumban. K jeho jménu bývají často připojovány doplňky „z Iony“ nebo „z Hy“. Bývá též nazýván „Starší“ kvůli rozlišení od sv. Kolumbana Mladšího (Columban z Luxeuil, resp. z Bobbia).

70 Adamnanův Život svatého Kolumby klášterů,mezinimižnaleznemeizvučnájménajakoKellsaDerry. Pro spory uvnitř vlastní klášterní komunity se Kolumba rozhodl odejít na misii mimo Irsko a zamířil do Skotska. Roku 563 zís- kal území na ostrově Iona při západním skotském pobřeží a za- ložil zde klášter, který se stal centrem evangelizace místního oby- vatelstva. Mnoho zázraků, které konal, mělo napomoci obrácení Piktůtím,žebudounavlastníočipřesvědčeniosílenovéhoBoha, kterého jim světec a jeho spolupracovníci zvěstovali. Kolumba byl také sám literárně činný coby skladatel hymnů a byl velmi zručný a výkonný opisovač knih. Jeho práci ve skriptoriu do- svědčuje také jeden z níže přeložených úryvků z jeho životopis- né legendy. Abychom tedy irskou, resp. iro-skotskou tradici neopome- nuli, zařazujeme do této práce též kapitolu o pozoruhodném díle její literární produkce, díle, jež je veřejnosti známo zejména tím, že obsahuje zřejmě první zmínku o lochneské příšeře. Autor jesiceIr,avšakžildlouhálétanaBritskýchostrovech,adílozdetaké sepsal. Rovněž značná část děje se odehrává v Británii, takže má v jejích literárních dějinách odůvodněné místo. Autorem významného hagiografického spisu Vita Columbae,2 kterýbýváoznačovánzavrcholranéirskéhagiografickéliteratury,3 je Adamnan (v irské tradici též Eunan, latinsky Adomnanus), jenž je sám uctíván jako svatý. Narodil se v Irsku, patrně na jihozápadě hrabství Donegal, okolo roku 624. Jako mnich jednoho z irských klášterů,založenýchsv.Kolumbou,získalvzděláníadostatečnézku- šenosti,takžeseroku679stalopatemklášteranaostrověIona(Hy) a později též generálním představeným všech klášterů sv. Kolumby. 2 Vita Columbae, in Reeves, W. (ed.): The Life of Saint Columba, Founder of Hy. Written by Adamnan, Ninth Abbot of that Monastery, Edinburgh: Edmonston and Douglas, 1874. 3 Srov. Brunhölzl, F.: Geschischte der lateinischen Literatur des Mittelal- ters, I, München: Wilhelm Fink Verlag, 1975, s. 173.

77 Adamnan: Život svatého Kolumby23 (překlad vybraných částí) II. 1. O víně učiněném z vody Jindy, když ctihodný muž pobýval ještě jako mladík v Irsku u sva- tého biskupa Findbarra a učil se od něj moudrosti Písma svatého, nedostalo se náhodou při jedné slavnosti vína ke slavení mešní oběti. Když uslyšel, jak nad tím nedostatkem bědují ti, kdo při- sluhovali u oltáře, popadl džbán a běžel k prameni, aby jako já- hen načerpal vodu ke slavení eucharistie. Sloužil totiž v té době v hodnosti jáhna. A tak blažený muž požehnal vodní živel, který načerpal z pramene, vzývaje přitom s důvěrou jméno Pána Ježí- še Krista, který v Káně Galilejské proměnil vodu ve víno. Tím se zázračně stalo, že se Kristovým dílem nižší přirozenost, tedy voda, proměnila v ušlechtilejší, tedy ve způsobu vína, a sice skrze ruce zmíněného muže. Svatý muž, když se vrátil od pramene a vstoupil do kostela, položil vedle oltáře džbán s touto tekutinou a řekl slu- žebníkůmoltáře:„Zdemátevíno,kteréposílákvykonánísvéobě- ti Pán Ježíš.“ Když to pochopili, svatý biskup (Findbarr) se svými pomocníky vzdali Bohu nesmírné chvály. Svatý mladík to připiso- val ne sobě, ale svatému biskupovi Finianovi. Tento první doklad svatosti vyjevil Kristus prostřednictvím svého učedníka, neboť sám vykonal podobný zázrak jako počátek svých divů a znamení v Káně Galilejské. Ať počátek této knížečky osvítí jako lucerna zázrak, který se stal prostřednictvím našeho Kolumby, abychom 23 Překlad vychází z edice Vita Columbae in Reeves, W. (ed.): Life of Saint Columba, Founder of Hy. Written by Adamnan, Ninth Abbot of that Monastery, Edinburgh: Edmonston and Douglas, 1874.

87 5. Svatý Wilfrid a spory mezi keltskou a římskou tradicí HagiografickýspisVitaWilfridi1 pocházízobdobípředrokem720 a patří tak k raným životopisům svatých v anglosaské Anglii. AutoremživotopisumnichaabiskupaWilfridabylpodledostup- ných pramenů kněz Stephanus, mnich v Riponu, později zto- tožňovaný s Eddiem Stephanem (Aeddiem, Eddim), mnichem z Canterbury, vynikajícím zpěvákem, který Wilfrida doprovázel roku 669 do Northumbrie.2 Jisté je, že autor byl blízkým světco- vým spolupracovníkem a doprovázel jej na některých z jeho cest. Životopis sepsal zřejmě do deseti let po Wilfridově smrti, soudě podle posledních kapitol líčících Wilfridovu smrt a první vý- ročí jeho úmrtí. Vita byla objednána biskupem Accou, který byl Wilfridovým nástupcem v Hexhamu, a Tathberhtem, opatem 1 Vycházíme z edice Vita Wilfridi in Colgrave, B. (ed.): The Life of Bishop Wilfrid by Eddius Stephanus. Cambridge: Cambridge University Press, 19852 . 2 Srov. Colgrave, B.: The Life of Bishop Wilfrid ..., s. X. Proti tomu zto- tožnění stojí názor současného předního znalce anglo-latinské literatury M. Lapidge, podle kterého byl Stephanus někdo jiný z Wilfridových druhů. Srov. Lapidge, M.: Anglo-Latin Literature 600–899, s. 14.

88 Svatý Wilfrid a spory mezi keltskou a římskou tradicí v Riponu, kde zřejmě byla sepsána. Mnichům byl již v té době znám životopis sv. Cuthberta od anonymního autora (z let 698–705) a podle B. Colgrava měla být Vita sancti Wilfridi jakýmsi protějškem Života sv. Cuthberta. Vznikla na základě infor- mací, které sám autor o Wilfridově životě měl, a dalších, které získal od Wilfridových blízkých spolupracovníků a také objed- navatelů díla.3 Přes všechnu kritiku, které byl životopis podroben, má dílo velký význam, neboť podává živý obraz důležité osobnosti círk- ve v Anglii 7. století. Z textu vyplývá, že Wilfrid byl spíše aktivní extrovertní osobnost než kontemplativní typ, vynikal smělostí, organizačními schopnostmi, vytrvalostí a neústupností spíše než „standardními“ vlastnostmi mnicha.4 To, že je Eddius často kritizován pro své „partyzánství“, zasti- ňuje jeho skutečný cíl, jímž bylo napsat jeden z prvních životo- pisů svatých v anglosaské Anglii. Právě pro svou detailnost a au- tentické informace překračuje dílo práce jeho současníků (Život sv. Řehoře z Whitby, anonymní Život sv. Cuthberta či Bedovy životopisy opatů z Wearmouth a Jarrow). Velký význam mají např. pasáže líčící stavbu a rekonstrukci kostelů v Yorku, Riponu a Hexhamu. Spis však byl také kritizován pro chyby a nepřesnos- ti a přílišné autorovo ztotožnění s objektem díla, neobjektivnost a zaujatost vůči Wilfridovým nepřátelům. Byla mu vytýkána ne- jasná chronologie či přílišné zdůrazňování Wilfridových zázraků. Je však třeba mít na paměti, že Eddiovým úkolem bylo patrona vyzdvihnout a oslavit.5 Ctihodný Beda v Církevních dějinách národa Anglů podává poněkud odlišný obraz Wilfridova života. Zcela jistě Eddiův text 3 Srov. Colgrave, B.: The Life of Bishop Wilfrid..., s. XI. 4 Srov. Farmer, D. H. „Saint Wilfrid“ in: Kirby, D. P.: Saint Wilfrid at Hexham, Oriel Press, 1974, s. 35. 5 Srov. Tamtéž, s. 38.

98 Eddius Stephanus: Život svatého Wilfrida (překlad vybraných částí) I Zázrak při Wilfridově narození ... Kdyžjehomatka,znavenáporodnímibolestmi,leželavesvémdo- mě a bylo u ní několik žen, muži stojící venku viděli, že dům byl vyzdvižen k nebi jako hořící plamen. Všichni se seběhli z různých stran s hrůzou a děsem a chtěli ten plamen uhasit a zachránit lidi z ohně. Ale ženy z domu jim vyšly vstříc a říkaly: „Zadržte a poč- kejte; hle, právě se tomuto světu narodilo dítě.“ Oni se podivili, a když viděli veliké skutky Boží, podobně jako když Mojžíš uviděl v keři syčící plamen, který nic nestravoval, uvěřili. II Jak si Wilfrid v dětství vyvolil Boha KdyžbylWilfriddítětem,poslouchalsvérodiče,kevšembylmilý, krásný na pohled, dobré povahy, jemný, skromný, stálý, netoužil po marnostech chlapeckého věku, ale podle apoštola Jakuba byl rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení.35 Zkušeně a pokorně pomáhal všem, kteří přicházeli do otcova domu, ať to byli členové královské družiny či jejich služebníci, aby byli podle proroka všichni vyučeni od Boha.36 Nakonec se ve čtrnácti letech ve svém srdci rozhodl, že opustí statky svého otce a bude hledat králov- ství nebeské. Jeho macecha – matka mu už totiž zemřela – byla k němu zlá a krutá, ale on přece dostal zbraně, koně a šaty pro 35 Jk 9. Vyznačení citací či parafrází biblického textu přejímáme od editora latinského textu. 36 J 6, 45.

109 6. Svatý Guthlac, zástupce anglosaského poustevnictví Příběh poustevníka a biskupa sv. Guthlaka, jak jej sepsal mnich jménem Felix,1 nás zavede na území zvané Fenland. Tento baži- natý kraj zabírající asi třináct mil čtverečních ve východoanglic- kých hrabstvích byl ve světcově době už opuštěný. Jen na místech s úrodnější půdou byl řídce osídlen. V době Římanů v Británii byl však obydlen poměrně hustě. Svědčí o tom i to, že si Guthlac jako své obydlí vybral mohylu z římské doby. Podle některých šlo o komorový hrob, který mohl pocházet už z doby prehistoric- ké.2 Jednalo se o hraniční území mezi východní Anglií a Mercií, přičemž jeho jižní část, včetně oblasti Ely, patřila k jižní Anglii a oblast severní, Crowland, Torney a Whittlesmere patřily k Mer- cii. Právě mercijský biskup Headda vysvětil Guthlaka na kněze.3 Guthlac se pravděpodobně narodil roku 674. Felix píše, že Guthlacbylkrálovskéhopůvodu,příbuznýpozdějšíhokráleOffyI. Jméno Guthlac je odvozeno od názvu kmene Guthlacingas a jeho 1 Vita sancti Guthlaci auctore Felice, in Colgrave, B. (ed.): Felix’s Life of Saint Guthlac. Cambridge: The University Press, 1956. 2 Srov. Colgrave, B.: Felix’s Life of Saint Guthlac, s. 1. 3 Srov. Tamtéž, s. 2.

110 Svatý Guthlac, zástupce anglosaského poustevnictví etymologii zařazuje Felix na začátek svého díla. Jméno Guthlac interpretuje jako belli donum, tedy dar bitvy, ale pravděpodobněji vychází druhá část jména ze slova lac – hra (srov. např. se staro- norským leikr), takže by se jméno dalo vyložit jako bitevní hra. Spodobnýmivlastnímijménysemůžemesetkatvjinýchdobových textech,např.vBéowulfovisevyskytujejménoHygelacaBedazmi- ňuje ve svých Dějinách biskupa z Elmhamu jménem Hadulac.4 V počátečních kapitolách Felixova díla je vylíčeno Guthla- kovo dětství. V souvislosti s narozením budoucího světce bývají v legendách často líčeny zázraky. Při narození Guthlaka je to zna- mení Boží ruky, které se objevuje a předznamenává tak, že půjde o mimořádnou osobnost.5 Podobně jako sv. Antonín byl náš svě- tec též poslušným a ctnostným dítětem a posléze mladíkem, jak to líčí kapitoly 12–15. AsivpatnáctiletechseGuthlacstalvojákemabylpodlehagio- grafova líčení dobrým bojovníkem a vůdcem. Je pravděpodob- né, že bojoval na hranici Mercie a Walesu, kde byly také četné močály. Felix zmiňuje, že měl zkušenosti s původním keltským obyvatelstvem, s Brity, kteří byli zatlačeni na území nynějšího Walesu, a dokonce o nich říká, že byl mezi nimi vyhnancem a na- učil se jejich jazyku. Ve věku čtyřiadvaceti let se Guthlac rozhodl vstoupit do klášte- ra v Reptonu v nynějším hrabství Derbyshire. Tak se u Felixe set- káváme ve 20. kapitole se zcela první zmínkou o tomto klášteře, který byl podle tradice založen sv. Davidem v 6. stol. Je zřejmé, že šlo o dvojklášteří, neboť v jeho čele stála žena, abatyše Ælfthryth.6 Guthlac se po předchozích bojích rozhodl pro mnišský život; získal zde tonzuru tvaru římského, nikoli keltského. Felixovo dílo tedy dosvědčuje, že Repton byl přikloněn k římské tradici. 4 Srov. Tamtéž, s. 174. 5 Srov. Felix: Vita sancti Guthlaci, V. 6 Srov. Colgrave, B.: Felix’s Life of Saint Guthlac, s. 4 a 179.

117 Felixův Život svatého Guthlaka (překlad vybraných částí) Začíná prolog k Životu svatého Guthlaka Ve jménu Pána pánů, králi Ælfwaldovi, mému pánu, milované- mu nad všechny ostatní krále a hodnosti, vládnoucímu řádně nad říší východních Anglů, Felix, domácí příslušník katolické církve, posílá přání věčného štěstí v Kristu. Poslechl jsem tvého příkazu a začal psát tuto knihu o životě otce Guthlaka blahé paměti. Sestavil jsem text z jednoduchého přediva slov, ne bez troufalos- ti. Přináším jej s důvěrou na veřejnost a prosím, jestliže tato chyb- ná řeč urazí uši zkušeného čtenáře, a já se domnívám, že se tak stane, aby se podíval na tato slova na začátku této stránky, kterými žádám o prominutí. Ať si také pamatuje, upřímně prosím, že se nezakládá na slovní výřečnosti, ale na pevné víře. Ať si uvědomí, žespásabylasvětuhlásánaneřečníky,alerybáři,aaťsitéžvzpome- ne na slova sv. Řehoře, který se domníval, že je směšné, aby slova výroků nebes byla spoutána pravidly gramatika Donata. Jestliže si snad někdo myslí, že jsem toto dílo vykonal z opovážlivosti a pýchy, když mnozí jiní angličtí učenci zjevně nechávají plynout proudy vody svého nadání mezi květy rétoriky po jejích zelených lukách plynně, čistě a průzračně a dokážou psát lépe a bohatším stylem, ať je jasné, že já jsem začal toto dílko ne ze své vůle, ale z poslušnosti. Proto čtenáři, ať jsi kdokoli, pohlédni shovívavě na snahu mého díla. Avšak, jak se někdy stává, přistoupíš-li k dílu se zlehčováním, dej pozor, abys tam, kde se domníváš, že je světlo, nebyl zaslepen temnotami, to znamená, abys ačkoli slovům rozu- míš, nebyl obestřen temnotami nevědomosti. Je zvykem slepců, že když kráčejí ve světle, myslí si, že bloudí v temnotách. Neznají

131 7. Beda Venerabilis mezi historigrafií a hagiografií Quanta sit Bedae auctoritas nemo nescit. Jean Mabillon1 Zmíněné propojení irského monasticismu a evropských (galských a římských) tradic můžeme snad nejprůkazněji dokumentovat na životě dvou slavných klášterů Wearmouth a Jarrow, které založil Benedikt Biscop. Vynikajícím plodem duchovního a kulturní- ho vzmachu obou klášterů je úchvatná postava Bedy Ctihodného (672/673–735), který zachytil jejich založení a počátky v díle Historia abbatum. Beda byl s kláštery spojen už od útlého mládí, neboť ho rodi- če dali do kláštera ve Wearmouth již v sedmi letech, ještě v době opata zakladatele Benedikta Biscopa. Později byl převeden do nové komunity v Jarrow a ve zdech tohoto kláštera prožil zbytek života, tak málo bohatý na vnější události, avšak naplněný studiem a neúnavnou prací. 1 Bedae Venerabilis Opera Historica, IV, 1, Observationes praeviae Mabillo- nii, 2, MPL 094, 0713 – 0730B.

132 Beda Venerabilis mezi historigrafií a hagiografií Od této chvíle jsem všechen čas svého žití strávil v tomto klášteře a všechno své úsilí vynaložil na studium Písma: neboť jsem vždyc- ky pokládal za velkou slast oddávat se mezi plněním mnišských povinností a každodenní péčí o chrámový zpěv buď studiu, nebo vyučování či spisování.2 O Bedově životě mnoho informací nemáme, pouze ty, které sám o sobě zaznamenal v poslední kapitole svých Církevních dějin. Je to svědectví o vnitřním naplnění a radosti z intelektuální práce, kterémůžemeBedovijenzávidět.Závěrečnýsoupistřicetipětiděl zakončený modlitbou za ty, kteří je jednou budou studovat, jen dosvědčuje výjimečnost jeho vlastní osoby, ale též vynikající úro- veň klášterů založených Benediktem Biscopem a řízených jeho nástupci, o nichž Beda také svědčí v díle, v němž, jak praví sám autor, jsem vypsal skutky Benedikta, Coelfritha a Hwaetbertha, opa- tů tohoto kláštera, kde mám to štěstí sloužit nejvyšší slitovnosti.3 Bedovo celoživotní dílo obsahuje vedle spisů historických a ha- giografických též biblické komentáře, homilie, pojednání o astro- nomiiachronologii(připomeňmejenBedovuzásluhunadatová- ní dějin dle narození Kristova), dále spisy o gramatice, metrice či cizích jazycích. Bohatá je též Bedova hagiografická produkce:Vita et passio Anastasii a Vita sancti Felicis jsou legendistické živo- topisy, které Beda zpracoval na základě starších předloh.4 Hned dvakrát zpracoval Beda život sv. Cuthberta, mnicha, poustev- níka a biskupa: před rokem 705 složil veršovanou legendu Vita Cuthberti metrica5 o 1 050 hexametrech, tedy jakýsi hagiogra- fický epos, a před rokem 721 vzdal tomuto „divotvůrci Británie“ hold ještě prozaickým dílem Vita Cuthberti. 2 Beda Ctihodný: Církevní dějiny..., V, 24. 3 Tamtéž, V, 24. 4 Srov. Brunhölzl, F.: Geschischte der lateinischen Literatur..., s. 214. 5 Jde v podstatě o zveršování o několik let staršího života sv. Cuthberta se- psaného neznámým mnichem z Lindisfarne. Srov. Tamtéž, s. 214.

139 Beda Venerabilis: Životy svatých opatů20 (překlad vybraných částí) I Zbožný služebník Kristův Biscop, zvaný Benedikt, vybudoval za pomoci Boží milosti klášter ke cti přesvatého knížete apošto- lů Petra na severu poblíž ústí řeky Wear. Toto území mu daroval a při stavbě pomáhal Ecgfrith, ctihodný a zbožný král onoho národa. Horlivý Biscop řídil tento klášter po dobu šestnácti let plných bezpočetných útrap cestování a nemocí se stejnou zbož- ností, s jakou jej založil. Abych použil slov svatého papeže Ře- hoře, kterými oslavuje život opata téhož jména:21 „Byl mužem důstojného života, požehnaný jak milostí, tak jménem,22 už od dětství měl zralé srdce, neboť svými mravy přesahoval svůj věk a neoddával se žádné rozkoši.“ Pocházel ze vznešeného kmene národa Anglů a nemenší ušlechtilostí mysli si zasloužil být vy- zdvižen do společenství andělů. Nakonec, když byl rádcem krále Oswiu, dostal od něj darem vlastnictví půdy odpovídající jeho hodnosti, ale ve věku asi pětadvaceti let si zošklivil majetek pomí- jivý, aby mohl získat věčný. Pohrdl vojenskou službou spojenou s pomíjející odměnou, aby mohl sloužit ve vojsku pravého krále a zasloužit si věčné království v nebeské vlasti. Kvůli Kristu a evan- geliu opustil dům, příbuzné a vlast, aby získal stonásobek a ob- držel život věčný. Odmítl podstoupit tělesný sňatek, aby mohl 20 PřekladvycházízediceHistoriaabbatum,inPlummer,C.(ed.):Venerabilis Bedae Opera Historica, Oxonii, 1896. 21 Míní svatého Benedikta z Nursie, zakladatele řádu benediktinů (pozn. pře- kladatele). 22 Benedictus, lat. požehnaný (pozn. překladatele).

153 Seznam pramenů a použité literatury: Prameny (edice): Beda Ctihodný: Církevní dějiny národa Anglů, Praha: Argo, 2008. Beda Venerabilis: Historia abbatum, in Plummer, C.: (ed.), Venerabilis Bedae Opera Historica, Oxonii, 1896. Beda Venerabilis: Vita Cuthberti metrica, in Jaager, W. (ed.): Bedas metrische ‚Vita sancti Cuthberti‘, Leipzig: Mayer und Müller, 1935. Beda Venerabilis: Vita Sancti Cuthberti auctore Beda, in Colgrave, B. (ed.): Two Lives of Saint Cuthbert, New York: Greenwood Press, Publishers, 1969. Beda Venerabilis: Vita sanctorum abbatum, in Bedae Venerabilis anglo-saxonis opera historica, V, I. MPL 094, 0713–0730B. Bible. Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost, 1993. Vita Columbae, in Reeves, W. (ed.): The Life of Saint Columba, Founder of Hy. Written by Adamnan, Ninth Abbot of that Monastery, Edinburgh: Edmonston and Douglas, 1874. Vita sancti Wilfridi in Colgrave, B. (ed.): The Life of Bishop Wilfrid by Eddius Stephanus. Cambridge: Cambridge University Press, 19852 .

154 Seznam pramenů a použité literatury Vita Sancti Guthlaci auctore Felice, in Colgrave, B. (ed.): Felix’s Life of Saint Guthlac. Cambridge: The University Press, 1956. Vita sancti Gregorii, in Colgrave, B. (ed.): The Earliest Life of Gregory the Great by an Anonymous Monk of Whitby, Lawrence: The University of Kansas Press, 1968. Sancti Gregorii Magni Registri Epistolarum, MPL 077, coll 0441 – 1328C. Literatura: Ackroyd, P.: Albion. Kořeny anglické imaginace, Praha: BB/art, 2004. Albertson, C.: Anglo-Saxon Saints and Heroes, Fordham University Press, 1967. Bednaříková, J.: Stěhování národů, Praha: Vyšehrad, 2003. Blair, J.: The Church in Anlo-Saxon Society, Oxford, New York: Oxford University Press, 2005. Brunhölzl, F.: Geschischte der lateinischen Literatur des Mittelalters, I, München: Wilhelm Fink Verlag, 1975. Colgrave, B. (ed.): The Earliest Life of Gregory the Great by an Anonymous Monk of Whitby, Lawrence: The University of Kansas Press, 1968. Colgrave, B.: Two Lives of Saint Cuthbert, New York: Greenwood Press, 1969. Colgrave, B.: The Life of Bishop Wilfrid by Eddius Stephanus. Cambridge University Press, 19852 . Čermák, J.: Beowulf, Praha: Torst, 2003. Čermák, J. (ed.): Jako když dvoranou proletí pták, Antologie nejstarší anglické poezie a prózy (700–1100), Praha: Triáda, 2009.

155 Seznam pramenů a použité literatury Dawson, Ch.: Zrození Evropy: úvod do dějin evropské jednoty. Praha: Vyšehrad, 1994. Dolenský, A., Pallas, G., Šimek, F., Zelinka, V.: Nová legenda zlatá, Obrazová antologie z legendární tvorby prostonárodní a umělé, domácí i cizí. Díl I. Legendy staročeské Passionál, Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba v Praze, 1927. Farmer, D. H.: „Saint Wilfrid“ in Kirby, D. P.: Saint Wilfrid at Hexham, Oriel Press, 1974, s. 35–59. Franzen, A.: Malé církevní dějiny, Praha: Zvon, 1992. Gretsch, M.: Aelfric and the Cult of Saints in Late Anglo-Saxon England Literature, Cambridge University Press, 2005. Herbert, M., Ó Riain, P. (eds.) Betha Adamnáin: The Irish Life of Adamnán, Irish Texts Society 54, 1988. Jedin, H. (Hrsg.): Handbuch der Kirchengeschichte, II/2, Herder, 1999. Kadlec, J.: Dějiny katolické církve, II, Olomouc, 19933 . Kubín, P. a kol.: Světci a jejich kult ve středověku, Halama: České Budějovice, 2006; Kubín, P.: Sedm přemyslovských kultů, Praha: Univerzita Karlova v Praze – Katolická teologická fakulta, 2011. Kuffner, K.: Sv. Otce Řehoře Vel. Kniha o správě pastýřské jakož i Pavla Diakona, mnicha Cassinského, Život sv. Řehoře Vel., Praha, 1909. Lawrence, H.: Dějiny středověkého mnišství, Brno: CDK; Praha: Vyšehrad, 2001. Lapidge, M.: Anglo-Latin Literature 600–899, London and Rio Grande: The Hambledon Press, 1996. Maritain, J.: Láska a přátelství, Praha: Krystal OP, 2005. Maurois, A.: Dějiny Anglie, Praha: Lidové noviny, 1993. Mayer, K.: Cáin Adomnáin, Anecdota Oxoniensia XII, Oxford, 1905.

156 Seznam pramenů a použité literatury McGowan, J. P.: „An Introduction to the Corpus of Anglo- Latin Literature“ in Pulsiano, P.; Treharne, E.: A Companion to Anglo-Saxon Literature. Malden, Oxford: Blackwell Publishing, 2008, s. 11–49. McGowan, J. P.: „Anglo-Latin Prose“ in Pulsiano, P.; Treharne, E.: A Companion to Anglo-Saxon Literature. Malden, Oxford: Blackwell Publishing, 2008, s. 296–323. Meaney, A. L.: „Felix’s Life of Guthlac: History or Hagiography?“ in Hill, D., Worthington, M. (eds.): Æthelbald and Offa: Two Eighth-Century Kings of Mercia. Papers from a Conference held in Manchester in 2000, s. 75–82. Meehan, D.(ed.): Adamnan‘s De locis sanctis (Scriptores Latini Hiberniae 3). Dublin: Institute for Advanced Study, 1958. Milfull, I. B.: The Hymns of the Anglo-Saxon Church. Cambridge University Press, 1996. Morgan, K. O. a kol.: Dějiny Britanie, Praha: Lidové noviny, 1999. New Catholic Encyklopedia, XIV, The Catholic University of America, Washington D.C., 2003. Nechutová, J.: Středověká latina, Praha: KLP, 2002. Pietri, L. (a kol.): Die Geschichte des Christentums: Religion, Politik, Kultur. Band 3, Der lateinische Westen und der byzantinische Osten (431–642), Freiburg: Herder, 2001. Reeves, W. (ed.): Life of Saint Columba, Founder of Hy. Written by Adamnan, Ninth Abbot of that Monastery, Edinburgh: Edmonston and Douglas, 1874. Stenton, F. M.: Anglo-Saxon England, Oxford, New York: Oxford University Press, 1989. Vauchez, A.: „Světec“ in Le Goff, J. (ed.): Středověký člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad, 2003, s. 263–290.

157 A Acca 87 Ackroyd P. 36, 37 Adamnan (Adomnán) 13, 14, 69–85, 116 Æbbe 12, 94, 107 Ælfricc (Aelfric) 38, 50–52, 54, 55 Ælfwalda 113, 117 Aelli 64 Agathon 101, 143 Agilbert z Wessexu 27, 101 Aidan 10, 26, 31, 47, 90 Alban, sv. 17, 47 Albertson, C. 10 Albus (Cuimíne Ailbe) 73 Alcuin z Yorku 15, 30, 37, 48, 49, 53, 73 Aldfrith (Aldfrida) 40, 71, 72, 94–96, 140, 146 Aldhelm z Malmesbury 30, 31, 38–42, 45, 46, 52, 53, 113–115 Alfred Veliký 9, 36, 47–50 Alhfrith 91, 92, 101, 135 Anna 94 Annemund 91 Anselm z Canterbury 9 Antonín sv. 54, 110, 115, 127, 133 Arles 17, 20 Artdaib-Muirchol 80 Athanasius 115, 133 Augustin z Canterbury 19–23, 25, 27, 30, 39, 56, 57, 60, 65 Austerfield 89, 95 B Baducing 91, 135 Baithene (Baitheneus) 84 Balák 106 Bartoloměj, sv. 111, 123, 124, 126 Becket, T. 9 Beda Venerabilis 9, 10, 12, 14, 15, 17, 18, 20–25, 27, 30, 32, Jmenný rejstřík

158 Jmenný rejstřík 36–39, 43–49, 51, 53–57, 59–61, 72, 73, 88, 89, 92, 94, 95, 110–116, 128, 131, 132, 134, 135, 137–139 Bednaříková, J. 17 Benedict Biscop 27, 29–31, 91, 131, 132, 134–137, 139, 140 Benedikt, sv. 14, 92, 137, 139, 141– 150 Béowulf 41, 110 Berta 21, 56 Bileám 106 Birnius 28 Blair, J. 9, 11–13 Boëthius 38 Bonifác, sv. 32, 37, 38, 41, 42, 45, 100 Brenda, sv. 82, 83 Brunhölzl, F. 70, 71, 73, 96, 132, 134 Brunichilda (Brunhilda) 19 C Caedmon 10 Cellach 79 Cenwalh 141 Ceolfrith, sv. 14, 30, 136, 143– 146, 149, 150 Cissa 113, 116 Coewulf 10 Colgrave, B. 11, 12, 18, 20, 24, 42–45, 51, 53, 55, 56–59, 61, 87, 88, 90–95, 97, 109–116 Colgu 79 Colum Cille 69 Cudda 99 Cummineus Albus (Cuimíne Ailbe) 73 Cuthbert z Lindisfarne, sv. 11–13, 31, 42–49, 58, 88, 90, 95, 111–113, 115, 116, 128, 132–134 Č Čermák, J. 35, 36, 40, 41, 133, 134 D Dalfin 100 Dawson, Ch. 14, 32, 137 Deusdedit 28 Diakon Jan 55, 58–60 Diakon Pavel 54,–56, 59 Diormit 83–85 Diuma 26 Dolenský, A. 138 Domne Eafe (Domneva, Ćbbe) 12 Donatus 37, 117 Dúnchad 72 E Eadmund 10 Eanfled 90, 99 Ecgberht 12, 29, 47 Ecgfrith 10, 93, 94, 106, 136, 139, 141–144, 146 Eddius Stephanus 11, 14, 43, 87–90, 93, 95, 96, 98 Edward Vyznavač 9 Edwin (Eadwine) 10, 24, 25, 57–60, 65, 66, 103 Eliáš 104, 106

159 Jmenný rejstřík Eliseus 104 Eodwald 105 Eormenred z Kentu 12 Erconberth 91 Etheldreda 94 Eulogius 56 Eunan 70 Eusebios 47 Ezechiel 59, 103 F Farmer, D. H. 88, 89, 91–94 Felix 12, 14, 28, 44, 45, 109–117 Finan 26 Findbarr 77 Findchan 78 Finnian z Moville (Mag Bile) 30 Fisher John 9 Franzen, A. 10, 32 Frithona 28 Furseus (Fursey) 28 G Gildas Sapiens 37 Gretsch, M. 51, 52, 54, 55 Guthlac, sv. 12–14, 44, 45, 109–116 H Hadrian 29, 30, 33, 41, 54, 57, 141 Hadulac 110 Headda 109 Heahfrith 41 Herbert, M. 71 Hilda z Whitby, sv. 10, 24, 31, 42, 52, 101 Hocca 105 Honorius I. 24 Honorius z Canterbury 28 Horatius 60 Hwaetberth 132, 134 Hygeburga 45 Hygelac 41, 110 Ch Chad 92 Charibert I. 21 I Isidor 45 Ithamar 28 Iurmeneurga 106 Izák 99, 146 J Jákob 91, 99 Jakub, apoštol 98 Jan, apoštol 66, 101, 103, 107, 143 Jedin, H. 18, 19, 21, 22, 24, 25, 27, 29–32, 135, 136 Jeroným 47, 60 Jezábel 106 Ježíš Kristus 53, 60, 77, 103, 124, 127 Job 126, 148 Josef Egyptský 107 Jozue 75 Justus 22, 25, 56 Juvencus 38 K Kadlec, J. 19, 23, 29, 30 Karel Veliký 14, 15, 48, 54

160 Jmenný rejstřík Karloman 32 Kirby, D. P. 88 Kolman, sv. 26, 27, 92, 101, 102 Kolumba, sv. 26, 30, 31, 35, 69, 70, 73–84, 101, 102, 116 Kuffner, K. 54, 55 L Lapidge, M. 37–50, 87 Laurentius 21 Lawrence, H. 10, 18, 22, 26, 30–32, 51, 93, 96, 136, 137 Liudhard 21 Lucanus 38 Lugneus Mocumin 81, 82 Lugucencalad 80 M Mabillon, J. 131 Martin z Tours, sv. 21, 48, 54, 115, 143 Maurois, A. 9, 27, 33 Mayer, K. 72 McGowan J. P. 28, 37–39, 41, 45, 47, 48 Meaney, A. L. 114, 116 Meehan, D. 74 Mellitus 21, 22, 25, 56, 57, 65 Merefin, sv. 12 Mildburh, sv. 12 Mildgyth, sv. 12 Mildred, sv. 10 Mildthryth, sv. 12 Milfull I. B. 53 Mocumin 81 Mojžíš 98, 146 More, T. 9 Morgan, K. 17 N Nechutová, J. 37, 42 O Offa I. 109, 114 Ondřej, apoštol, sv. 19, 22, 93, 100, 108 Ordericus Vitalis 111, 113, 114 Orosius 49 Osred 96 Oswald III. 10, 25, 26, 75 Oswald sv. 13 Oswine, sv. 10 Oswiu (Oswy) 25–27, 32, 90–94, 99, 101, 102, 139, 140 P Patrik, sv. 30, 73, 76 Paulinus 24, 25, 28, 31, 42, 57–60, 66, 67, 90, 93, 103 Pavel, apoštol, sv. 15, 27, 102, 106, 134 Peada 26 Pega 112 Penda z Mercie 25, 26 Persius 38 Petr, apoštol, sv. 27, 64, 100, 102, 105, 108, 122, 134, 139, 140, 142, 144 Pietri, L. 10, 20, 22, 25, 28, 31 Pipin III. 32 Plummer, C. 139 Polykarp 101 Prudentius 38, 40 Pulsiano, P. 29, 47

161 Jmenný rejstřík R Rædwald 25, 59 Reeves, W. 70, 71, 73, 74, 77 Rufinus 47 Ř Řehoř Tourský 30, 47 Řehoř Veliký, sv. 13, 15, 18–21, 23, 24, 42, 49, 51–67, 88, 117, 139, 140, 144 S Samuel 99, 104 Sigeberht 28 Sigfrid 134, 146–150 Silvie 62 Stenton, F. M. 43, 49 Stephen z Riponu 11, 43 Sulpicius 115 T Tathberht 87 Tatwine 37, 40–42 Theodebert 20 Theoderic 20 Theodor z Tarsu 28–30, 33, 39, 52–54, 57, 89, 92, 94, 95, 106, 135, 136, 141 Traján 60 Treharne, E. 29, 47 Tuda 92 V Vauchez, A. 11 Vavřinec 56, 65 Vedastus, sv. 48 Vergilius 38, 60, 113, 121, 126, 127 Vitalian 28, 135, 140 W Wighard 140, 141 Wilfrid, sv. 11, 13, 14, 27, 29, 31, 32, 41, 43, 46, 87–108, 112, 115, 116, 118, 135, 137 Willibald 45 Willibrord 32, 48, 94, 97 Worthington, M. 114 Wynfrith 32