Byzantské misie

1

OBSAH Předmluva k českému vydání 9 Předmluva 11 Úvod 13 Kapitola 1. počátKy 19 Raně křesťanský pohled na misii 19 Řecko-římská koncepce „barbarství“ 21 Názory křesťanských apologetů na misii 24 Kapitola 2. Misionářství v pozdně říMsKéM období (3.–5. století) 33 Kapitola 3. vztah círKevních otců K Misii 61 Kapitola 4. Misie rané byzance (6. století) 71 Centralizovaná misie 71 Etiopie 73 Severní periférie 78 Arabský poloostrov 86 Arabové byzantsko-perského pohraničí 88 Súdán 93 Persie 102 Výsledky století 108 Kapitola 5. Misie středobyzantsKého období (7.–8. století) 111 Kapitola 6. nový vzestup centralizované Misie (9. století) 135 Kult apoštolů 135 Fótios 138 Chazaři 141 Konstantin-Cyril 143 Basileios I. 146 Morava 150 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. I. II. III. I. II. III. IV. V. VI.

Bulharsko 154 Rus 162 Výsledky století 166 Západní misie 167 Kapitola 7. byzantsKé Misie v 10. století: aláni, Maďaři, rus 173 Byzantské křesťanství na severním Kavkazu 173 Byzantské křesťanství v Uhrách 184 Byzanc na počátku křižácké ideologie 189 Svědectví o vztahu Byzantinců k misii v 10. století 191 Byzanc a křest Rusi 202 Kapitola 8. byzantsKé Misie v 11. století 215 Kapitola 9. byzantsKé Misie ve 12.–13. století 237 Misie za Komnénovců 237 Relikty byzantského pravoslaví na severním Kavkazu 243 Byzantské misie v letech 1204–1261 252 Kapitola 10. Misie pozdně byzantsKého období 267 Kapitola 11. praxe byzantsKých Misií 285 závěr 315 Summary 329 Rejstřík osobních jmen 339 Rejstřík jmen národů a politických celků 351 Rejstřík zeměpisných jmen 355 Ediční poznámka 363 Výtvarný doprovod knihy 365 O autorovi 367 VII. VIII. IX. X. I. II. III. IV. V. I. II. III.

 PŘEDMLUvA K čESKÉMU vYDáNí Docela nedávno jsem zkoumal původ jednoho staroslověnského textu. Jedná se o vzrušující příběh o tom, jak se perský šáh Chosrau zmocnil v Jeruzalémě Svatého Kříže, ale byzantský císař Herakleios proti němu vytáhl, zvítězil a relikvii vrátil. Toto vyprávění bylo známé v latinské Evropě a dokonce se tam stalo poměrně populární, ovšem jeho řecký vzor nebyl objeven. Když jsem nad tímto dílem začal pracovat, byl jsem přesvědčen, že již sama existence slovanského překladu dokazuje, že tento byzantský originál skutečně existoval – vždyť naprostá většina staroslověnské literatury je přeložena právě z řečtiny. Nemohu říci, že by mě tato skutečnost těšila: celý příběh je doslova proniknut misionář- ským patosem. Ve chvíli, kdy Herakleios zvítězí, slibuje celé perské voj- sko, že přijme křest; po zajetí šáha mu imperátor nabízí život i království za přijetí křesťanství (ovšem ten dává přednost popravě); nakonec, když dosazuje na trůn nezletilého Chosrauova syna, osobně jej Herakleios ponoří do křestní koupele. To vše bylo tak vzdáleno byzantské misijní praxi, jak jsem ji představoval, a muselo by vést k tomu, abych přehod- notil některé závěry, které jsem vyslovil ve své knize. Ovšem ukázalo se, že právě tento text – jeden z mála – byl přeložen do staroslověnštiny z latiny: druh chyb překladatele to beze vší pochyb- nosti dokazoval. Kromě toho přítomnost bohemismů určovala i místo překladu: Sázavský klášter v Čechách, kde slovanská literatura, překlá- daná z latiny, kvetla do druhé poloviny 11. století. Podle všeho, i když tato novela vypráví o byzantských dějinách, nemá žádný řecký prototyp a svoji podobu získala v latinském prostředí pod vlivem evropských před- stav, mj. i představ o christianizaci. Díky tomu jsem se přesvědčil o správ- nosti těch myšlenek, které rozvíjím ve své monografii: „katolický“ vztah k christianizaci „barbarů“ se podstatně odlišoval od „pravoslavného“

10 PŘEDMLUvA K čESKÉMU vYDáNí (používám tato slova v uvozovkách, protože svůj současný význam získa- la mnohem později, než vznikly rozdíly, o kterých píšu). Tyto rozdíly se bezprostředně týkají i Čech: vždyť výše zmíněné písemnictví Sázavského kláštera bylo posledním odrazem té činnosti, kterou rozvinuli na Velké Moravě soluňští bratři Konstantin-Cyril a Meto- děj. Jejich vliv na staročeskou kulturu mohl být mnohem významnější, pokud by se Byzantská říše, ze které přišli, více zajímala o podporu svých vyslanců. Ale Konstantinopol nechápala, co je to kulturní expanze, pokud nešla ruku v ruce s expanzí politickou. Stačí říci, že ani Cyril, ani Metoděj nejsou vzpomenuti v jediném soudobém byzantském prameni. V raném středověku byla Byzanc jediným skutečným státem, který přežil krach římské říše. „Barbarské“ národy na ni hleděly se závistí a obdi- vem. Impérium však postupně prohrálo se svými západoevropskými konkurenty zápas o Čechy, Chorvatsko, Uhry, Albánii a Litvu – o ty země, kde pozice byzantského křesťanství měly potenciál k rozvoji. Proč se to stalo? Na tuto otázku se snažím odpovědět ve své knize, jež, jak doufám, nalezne i v Čechách své čtenáře. Sergej Ivanov 29. srpna 2011

11 PŘEDMLUvA    Není rozumné dávat svá dobra jiným a zpřístupňovat pohanům poznání pravdy, díky kterému se národ Rómejů stal předmě- tem obdivu. [Theofanés Continuatus, 190, 18–20] Ve středověku se ortodoxní křesťanství šířilo od Řeků k dalším náro- dům. Naše kniha pojednává o tom, jak se tento proces rozvíjel a hlavně: jaký vztah k němu měli samotní Řekové, proč se snažili pokřtít „barbary“ a co podle jejich názoru probíhalo s „barbary“ po křtu. Domluvme se hned zpočátku, že slovo barbar nebudeme kvůli úspoře místa dále dávat do uvozovek – toto slovo bude v knize zmíněno ještě mnohokrát a jeho hodnota i „podmíněnost“ se rozumí sama sebou. Autor si v žádném případě neklade za cíl psát dějiny křesťanství v barbarských zemích. Tato práce se věnuje pouze misii. Do této doby neexistovala ve světové vědě monografie o byzantském misionářství jako o zvláštním fenoménu. Hned ze začátku je třeba zdůraznit, že naše zadá- ní není teologické ani se netýká církevních dějin, nýbrž dějin kultury: vycházíme z předpokladu, že se nadpřirozené síly nemíchají do pozem- ských záležitostí a radíme každému, koho by se to mohlo dotknout, aby se zdržel další četby. Práce na monografii trvala mnoho dní. Neobyčejně cennými byly pro autora studijní cesty do zahraničních knihoven, které mohly být

12 PŘEDMLUvA realizovány díky stipendiím IREX (1995), British Academy (1997) Onassis Foundation (1998), Alexander Humboldt-Stiftung (1999), Fulbright (2000–2001). Samotné napsání textu monografie by nebylo možné bez grantu Research Support Scheme 167/1999. Autor také vyjadřuje hlubokou vděčnost těm kolegům, kteří se seznámili s rukopi- sem knihy nebo jeho jednotlivými částmi a vyjádřili své připomínky: V. M. Živovovi, G. G. Litavrinovi, V. M. Lurjemu, A. V. Nazarenkovi, V. Ja. Petruchinovi, B. N. Florjovi, I. S. Čičurovovi. Zvláštní poděková- ní chci vyslovit mému příteli I. M. Primakovovi a rovněž dceři Anně a ženě Máše.

13 ÚvOD Slovo „misie“ (z latinského missio – „poslání, vyslání“) má několik význa- mů, ovšem v této knize bude užíváno pouze v jednom jediném: misií budeme rozumět snahu náboženské organizace získat do svých řad jino- věrce. Křesťanství je misijním náboženstvím. Plný název církve, která toto náboženství vyznává, je „apoštolská katholická“, tj. všeobecná. Samotným svým názvem demonstruje křesťanství své cíle (stát se nábo- ženstvím všeobecným, celého lidstva) a misionářství označuje jako způsob pro dosažení tohoto cíle. Vždyť právě apoštolové („poslaní, vyslanci“) byli prvními misionáři, vyslaní hlásat lidem novou víru. „A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni?“ (Ř 10, 14–15) Zdálo by se, že kořeny misie v samotné podstatě křesťanství řeší otázku, zda byl vždy misijní zápal křesťanů stejný. „Současný badatel má tendenci chápat univerzalitu misie jako požadavek, nutně vyplývající ze základního učení křesťanství,“1 napsal odborník na středověkou misii a postavil se proti takovému pohledu s tím, že misijní vědomí bylo různé v různých epochách a každého konkrétního misionáře k jeho činnosti vedly rozdílné motivy, přičemž každá generace misionářů nově přečetla evangelijní misijní pokyny. Když jsme nazvali křesťanství misijním náboženstvím, dopustili jsme se anachronismu už kvůli tomu, že samotný pojem misie neexistoval téměř až do novověku. Termín , kterým byla označována apoštolská misie, byl v řečtině vyhrazen pouze pro kruh dvanácti a nikdy se netýkal nikoho jiného. Co se týká latinského termínu missio, ten se 1 Fritze W. H., „Universalis gentium confessio. Formeln, Trager und Wege universalmissionarischen Denken im 7. Jh.“, in: Frühmittelalterliche Studien, 1969/3, s. 123.

14 ÚvOD oficiálně objevil teprve v roce 16222 a neoficiálně v roce 1558 u Ignáce z Loyoly.3 Středověcí lidé, ať už na Západě nebo na Východě, nepouží- vali termín „misionář“. V novověku Řekové, kteří se neodvážili použít posvátný termín , převzali latinské slovo missionarius ve tvaru  Ještě později, v 18. a poč. 19. století, se objevily termíny . Lexém, kterým se označuje v řečtině misionář dnes, se objevil až v roce 1834 – je to  Pojem „misie“ se řecky překládal jako  4 Tato terminologická rozrůzněnost poukazuje na vnější, převzatý cha- rakter samotné koncepce misie pro řeckou kulturu. Znamená to tedy, že budeme v Byzanci hledat to, co sami Byzantinci neznali? Přesně tak – vždyť i pan Jourdain mluvil prózou bez ohledu na to, zda o tom věděl nebo ne. I když všechny šifrovací mřížky současných pojmů přiložené na starou kulturu jsou záležitostí značně riskantní. Vždy existuje nebezpečí jedno příliš zdůraznit a kolem druhého projít bez povšimnutí. Budeme se snažit na toto nebezpečí nezapomenout během celé naší práce. Zformulujme si ještě jeden úkol. Pod pojmem misie budeme rozu- mět cílevědomou činnost církve i jednotlivých nadšenců obrátit pohany na křesťanství. Zda existovala taková aktivita i v Byzanci a pokud ano, jaká byla její intenzita – to vše si musíme vyjasnit. Musíme si také defi- novat, co si Řekové mysleli o své povinnosti přinést pravou víru mezi barbary, co v této souvislosti podnikali, jak hodnotili své úspěchy a neúspě- chy v této oblasti a jaké udržovali vztahy s pokřtěnými barbary až do chvíle, kdy u nich vznikly samostatné církevní organizace. O vztazích Konstantinopole s již vzniklými ortodoxními církvemi budeme hovořit jen do té míry, do jaké Řekové považovali činnost mezi nimi za misijní. Ale to vše je jen polovina našeho zadání. Druhá spočívá v porozumění, jak christianizace ovlivňovala řecké vnímání barbarů: Mohl v očích Řeků barbar, který se nechal pokřtít, přestat být barbarem? A další otázka: Jaký měly cíle náboženské osvěty vztah k cílům imperiální expanze, pokud taková expanze existovala? 2 SaumoiS A., Théologie missionaire, Roma, 1973, s. 8–16. 3 auF der maur i., „Missionärische Tätigkeit der Benediktiner im Frühmittel- alter“, in: Studien und Mitteilungen zur Geschichte des Benediktiner Ordens und seiner Zweige, 1981/92, s. 119. 4 1821 19711971, s. 32–33, 63–90, 113.

15 ÚvOD Hlavním objektem naší pozornosti bude misie řízená Konstantino- polí. Nebudeme se zabývat misijní činností na Byzanci nezávislých „here- tických“5 církví (monofyzitských, nestoriánských). V tomto směru je velmi těžké vést hranici: například monofyzitismus byl jistou dobu přijímán Konstantinopolí jako tolerovaná forma křesťanství, pokud se jednalo o misii za hranicemi říše, ale v samotné Byzanci byl přitom pronásle- dován. Ale přesto je nutné provést alespoň podmíněné ohraničení, neboť dějiny například nestoriánské misie do Číny je rozsáhlé a důležité téma, které nemá žádný vztah k Byzanci. Misijní činnost syrské církve je hra- niční případ a my se mu budeme věnovat jen zčásti. I když právě syrští mniši uskutečnili mnoho misijních aktivit. Syrští duchovní hráli vedoucí roli při christianizaci Arménie a dokonce se snažili sestavit arménskou abecedu.6 Syrské křesťanství stálo v základech gruzínské, perské a arab- ské ortodoxie. Družným a vícejazyčným Syřanům byl misijní duch vlastní v nejvyšší míře. Například v kalendáři obyvatel Tur Abdinu na planině Midyat v povodí horního Tigridu se zachovala jména mnohých míst- ních misionářů,7 zcela neznámých v Byzanci. Výklad tohoto tématu bude omezen autorovou smutnou neznalostí syrského jazyka. Všechny texty v něm, které budeme používat při našem bádání, pocházejí z překladů. Co se týče misie melchitské arabské církve, tzn. ortodoxní, ale působící mimo sféru říšské jurisdikce, pak ta, přísně vzato, nespadá pod pojem byzantská. Zvláštním tématem je postupná christianizace barbarů, usídlených na teritoriu říše (výsledkem takového procesu byl například vznik národa Gagauzů – pravoslavných Turků) – pro nás je toto téma zcela marginální, stejně jako způsob přijetí ortodoxie heretiky a katolíky. V prvé řadě se budeme zabývat christianizací pohanských barbarů za hranicemi říše. 5 Pojem „hereze“ je ideologický a má smysl pouze v kontextu představ o „pravé“ víře, proto, přísně vzato, bychom jej v této práci neměli užívat. Nicméně přesto ho používat budeme kvůli ušetření místa, abychom se vyhli těžkopádným opisům typu „křesťanský proud, který v jistou dobu ztratil přízeň státní moci v Konstantinopoli“. 6 thomSon R., „Mission, Conversion and Christianization: The Armenian Example“, in: Millennium – Proccedings of the International Congress Commemorating the Millennium of Christianity in Rus’–Ukraine, Pritsak O., Ševčenko I. (edd.), Harvard Ukrainian Studies, 1988–1989/12–13, Cambridge 1990, s. 33, 37. 7 Palmer A., Monk and Mission on the Tigris Frontiers, Cambridge, 1990, s. 196–197.

16 ÚvOD Misie nás zajímá jako kulturní fenomén, a proto nehodláme rozebírat teologický aspekt misie. Zájemce odkazujeme na speciální práce věnované této problematice.8 Dosud byl fenomén byzantské misie zkoumán naprosto nedostatečně. Například v jedné nedávno publikované monografii o christianizaci Evropy bylo byzantské misii věnováno pouze 23 stran z 524!9 Podobný stav panuje i v dalších všeobecných pracích o dějinách misie. Jednotlivým obdobím byzantského misionářství byla samozřejmě věnována poně- kud větší pozornost: vyčerpávajícím způsobem byly analyzovány misie rané církve,10 velké množství literatury se věnuje jednotlivým epizodám, jako byla např. cyrilometodějská misie, obrácení Bulharska, křest Rusi. Naším úkolem je pohlédnout na tyto dobře známé události pohledem byzantského misionářství, a pokud to bude možné, neříci již nic z toho, co bylo vysloveno. Byzantská misie je mimochodem zmíněna v mnohých pracích.11 Exis- tuje úctyhodný počet studií, ve kterých je důraz kladen na politické 8 Schmemann A., „The Missionary Imperative in the Orthodox Tradition“, in: The Theology of the Christian Mission, London 1961, s. 250–255; hatzimi- chaliS N., Orthodox Ecumenism and External Mission, Athens 1966; Yannou- latoS A., Initial Thoughts Toward an Orthodox Foreign Mission, Athens 1969; meYendorFF J., „The Orthodox Church and Mission: Past and Present Perspectives“, in: Living Tradition, New York 1978, s. 167–186; Schmemann A., Church, World, Mission, New York 1979; moore E. H., Medieval Byzantine and Latin Missions: An Analytical Comparison of Theology and Methods, Fullerton 1980; KaShiShian A., Orthodox Perspectives on Mission, Oxford 1992 etc. 9 Fletcher r., The Barbarian Conversion. From Paganism to Christianity, Berkeley – Los Angeles 1997, s. 341–342, 350–368, 383–386. 10 harnacK A., The Expansion of Christianity in the First Three Centuries, I–III, New York 1904; Frend W., „The Missions of the Early Church, 180–700 A.D.“, in: idem, Religion Popular and Unpopular in the Early Centuries, London 1976, VIII, s. 4–22; thomPSon E., „Christianity and the Northern Barbarians“, in: A Conflict Between Paganism and Christianity in the IVth Century, Oxford 1963; engelhardt i., Mission und Politik in Byzanz. Ein Beitrag zur Strukturanalyse Byzantiner Mission zur Zeit Justins und Justinians, Dissertation, München 1974. 11 Zde je jen neúplný výčet: bishop anaStaSioS oF androuSSa, „Orthodox Mission. Past, Present, Future“, in: Your Will Be Done. Orthodoxy in Mission, Lemopoulos G. (ed.), Geneva 1989, s. 65–67; chriStou P., „The Missionary Task of Byzantine Emperor“, in: , 1971/3, s. 279–286; diehl Ch., Justinien et la civilisation byzantine au VIe siècle, Paris 1901, s. 366 a násl.; doStal A., „The Byzantine Tradition in Church Slavonic Liturgy“, in: Cyrillomethodianum,

17 ÚvOD 1972–1973/2, s. 1–2; ducheSne L., „Les missions chrétiennes au sud de l’empire romain“, in: Mélanges d’archeologie et histoire, 1896/16, s. 79–122; ИлИев И., „Мисии византийски“, in: Кирило-Методиевска Енциклопедия, Т. 2, София 1995, s. 691–699; iStavridiS v., „The Missionary Work of the Oecumenical Patriarchate“, in: Nicolaus 1987/14, s. 63–95; metropolitan JameS oF melita, „The Оrthodox Concept of Mission and Missions“, in: Basileia, Stuttgart 1959, s. 76–77; KloStermann R., Probleme der Ostkirche, Goeteborg 1955, s. 162–163, 172–173; langFord-JameS R., A Dictionary of the Eastern Orthodox Church, New York 1976, s. 83–84; meYendorFF J., Byzantine Theology, New York 1976, s. 216–217; idem, The Byzantine Legacy in the Orthodox Church, Crestwood 1982, s. 7; müller L., „Byzantinische Mission nördlich der Schwarzen Meeres vor dem elften Jahrhundert“, in: Proceedings of the XIII International Congress of Byzantine Studies, London 1967, s. 29–38; obolenSKY D., „The Cyrillo-Methodian Heritage in Russia“, in: Dumbarton Oaks Papers (DOK), 1965/19; idem, Commonwealth, s. 150, 154–163, 170, 173–178, 180, 183–201; onaSch K., Einführung in die Konfessionskunde der orthodoxen Kirchen, Berlin 1962, s. 212–215; oStrogorSKY G., „The Byzantine Background of the Moravian Mission“, in: Dumbarton Oaks Papers, 1965/19, s. 3; Шрайнер П., „Греческий язык и кирилица на територии Болгарии“, in: Кирило-Методиевски Студии, 1987/4, s. 281; StamooliS J. J., Eastern Orthodox Mission Theology Today, Maryknoll, New York 1986, s. 20–22; СтамулИС И., „Восточно-православное богословие миссии сегодня“, in: Православная миссия сегодня, Санкт-Петербург 1999, s. 128–132; „    “in: 1985/56, s. 529–531; toYnbee A., The Greeks and Their Heritage, Oxford 1981, s. 88, 103; voulgaraKiS I., „Missionangaben in den Briefen der Asketen Barsanuphius und Johannes“, in: Philoxenia, Münster 1980, s. 293; YannoulatoS A., „Monks and Mission in the Eastern Church During the Fourth Century“, in: The International Review of Missions, 1969/58, s. 208 aj. 12 ahrweiler H., L’ideologie politique de l’Empire byzantin, Paris 1975, s. 43–45; becK H.-G., Kirche in ihrer Geschichte, Goettingen 1980, s. 47–51; cheYnet J.-C., „Les nouvelles chrétientés vues de Byzance aux IXe et Xe siècles (resumé)“, in: Early Christianity in Central and East Europe, Urbanczyk P. (ed.), Warsaw 1997, s. 21–22; conStanteloS D., „Greek Missions and the Christianization of Russia“, in:  1989/60, s. 665; huSSeY J., The Orthodox Church in the Byzantine Empire, Oxford 1986, s. 90–92; ЮхаС П., Тюрко-българи и маджари, София 1985, s. 293; moravcSiK G., „Byzantinische Mission im Kreise der Türkvölker an der Nordküste des Schwarzen Meers“, in: Proceedings okolnosti misie.12 Ovšem byzantské misii jako speciálnímu fenomé- nu se věnovali jen nemnozí badatelé: můžeme zmínit několik kapitol

18 ÚvOD z kolektivních prací12 a pouze jednu konceptuální studii z pera Igora Ševčenka.13 Několik prací na toto téma publikoval i autor těchto řádek.14 of the XIII International Congress, op. cit., s. 27–28; Schreiner P., „Die byzan- tinische Missionierung als politische Aufgabe: Das Beispiel der Slaven“, in: Byzantinoslavica (BSL), 1993/56, s. 525–533; wirth G., recenze na: waldmül- ler L., Die ersten Begegnungen…, in: Bonner Jahrbuecher, 1985/185, s. 691 atd. Zůstala pro nás nedostupná práce ParSonS D., „Early Medieval Missions to Europe“, in: Medieval World, 1991/3, s. 11–17. 12 becK h.-g., „Christliche Mission und politische Propaganda im Byzantinischen Reich“, in: La conversione al cristianesimo nell’Europa dell’Alto Medioevo, Spoleto 1967, s. 649–674; hannicK Ch., „Die byzantinischen Missionen“, in: Kirchengeschichte als Missionsgeschichte, II, München 1978, s. 279–356; dagron G., „La politique missionaire“, in: Histoire du christianisme, IV, Paris 1993, s. 216–226; ShePard J., „Spreading the Word: Byzantine Mission“, in: The Oxford History of Byzantium, Mango C. (ed.), Oxford 2002. 13 Ševčenko I., „Religious Missions Seen From Byzantium“, in: Proccedings of the International Congress, op. cit., s. 7–27 (přetištěno in: Ševčenko I., Ukraine Between East and West. Essays on Cultural History to the Early Eighteenth Century, Edmonton, 1996, s. 27–35). 14 Иванов С. А., „Роль христианизации в отношениях Византии со славя- нами“, in: Славяне и их соседи. Международные отношения в эпоху фео- дализма. Сб. тезисов, Москва 1989, s. 4–6; idem, „Византийская религио- зная миссия X–XI вв. c точки зрения византийцев“, in: Вестник Российского гуманитарного научного фонда, 2000/3, s. 61–70; idem, „Христианская терминология Центральной и Восточной Европы между Римом и Константинополем“, in: Славянский мир между Римом и Конс- тантинополем. Сб. тезисов, Москва 2000, s. 48–51; idem, „Миссия вос- точнохристианской церкви к славянам и кочевникам: эволюция мето- дов“, in: Славяне и их соседи. Вып. 10. Славяне и кочевой мир, Москва 2001, s. 16–39; idem, „Византийская религиозная миссия VIII–XI вв. с точки зрения византийцев“, in: Христианство в странах Восточной, Юго-Восточной и Центральной Европы на пороге второго тысячелетия, Флоря Б. Н. (отв. ред.), Москва 2002, s. 9–34; idem, „Житие Стефана Сурожского и хазары“, in: Хазары. Второй Международный коллоквиум. Сборник тезисов, Москва 2002, s. 40–43; idem, „Casting Pearls Before Circe’s Swine: The Byzantine View of Mission“, in: Mélanges Gilbert Dagron, 14, Paris 2002, s. 295–301.

1 Kapitola 1 POčáTKY I. Raně křesťanský pohled na misii Judaismu, ze kterého křesťanství vychází, nebyl proselytismus cizí. Napří- klad, když Ježíš řekl: „a kde jsem já, tam vy přijít nemůžete. Židé si říkali mezi sebou: … chce snad jít mezi pohany a tam učit?“ (J 7, 34–35) Avšak Ježíš během svého pozemského života misii k pohanům neschvaloval: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce…“ (Mt 23, 15) Se svým kázáním se obracel pouze na Židy,1 dokonce své apoštoly varoval: „těchto Dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte; jděte raději ke ztraceným ovcím z domu izraelského.“ (Mt 10, 5–6) Když prosila kananejská žena Krista, aby pomohl její posedlé dceři, odpověděl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ (Mt 15, 26, srov. Mk 7, 27) Co se týče proroctví, že Evangelium bude hlásáno po celém světě, nejednalo se ani tak o program pro praktické skutky, jako spíše o eschatologické zaslíbení (srov. Mt 8, 11; 24, 14; Mk 13, 10; L 13, 29; 24, 47). Jeho realizace měla být výsledkem Božího zásahu a nikoliv lidského úsilí.2 Teprve když Ježíš pochopil, že Izrael nové učení odmítl, obrátil se jeho zrak na pohany. Obrat od vnitrožidovské misie k „pohanské“ je ob- sažen v závěrečných verších Matoušova evangelia: „Jděte ke všem ná- rodům.“ (Mt 28, 19) Doslovně zní tato věta: „Putujíce učte všechny pohany – “ (viz Mk 16, 15) 1 Viz Simon D., Stuhlmüller C., The Biblical Foundations for Mission, Maryknoll 1983, s. 142. 2 uro R., Sheep Among the Wolves, Helsinki 1987, s. 214.

20 KAPITOLA 1 Tento obrat v misii je neobyčejně důležitý: tvoří hlavní náplň Skutků apoštolů (viz např. Sk 10, 28–45; 11, 3–21; 15, 1–19 atd.). Zároveň musíme mít na zřeteli, že pojem  nezahrnuje ani tak „národy“ v zeměpis- ném slova smyslu, jako spíše „pohany“, „ne-Židy“.3 Ve většině případů ruského překladu Nového zákona se slovo  také překládá jako „poha- né“ (Sk 4, 25; 27; 15, 3–5; 7; 12; 14; 19; 18, 6; 26, 17; 23; Ř 3, 29; 15, 18; Ef 2, 11; 1 K 12, 2; Ga 3, 8). Zároveň je toto slovo v rámci jedno- ho a téhož kontextu překládáno jak jako „národy“, tak jako „pohané“ (L 21, 24; Sk 15, 11; Ga 3, 8). K těm případům, kdy se  překládá v kanonickém ruském Evangeliu jako „národy“ (Mt 20, 25; Sk 9, 15), a tím spíše kdy se tlumočí jako „všechny národy“ (Mt 24, 9; Sk 14, 16; Ř 1, 5), je třeba přistupovat s nejvyšší opatrností: soudobé vědomí zde klade důraz na všeobecný, všelidský aspekt, ale novo- zákonní patos je zcela v něčem jiném: učte i pohany a nejen Židy.4 Patří mezi tyto „pohany“, ke kterým se apoštolové obracejí v Novém zákoně, také barbaři? Na první pohled se zdá, že ano. V epizodě o sestou- pení Ducha svatého na apoštoly se říká, že se v Jeruzalémě v té době nacházeli poutníci z mnoha zemí, a když Kristovi učedníci náhle „začali mluvit jazyky“, s údivem tito příchozí vykřikli: „Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfýlie, Egypta a krajů Libye poblíž Kyrény a přistěhovalí Římané, Židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové...“ (Sk 2, 8–11) Avšak tomuto ohromujícímu výčtu zemí předcházejí slova o tom, že „v Jeruzalémě byli zbožní Židé ze všech národů na světě“ (Sk 2, 5). Hovoří se tu o představitelích židov- ských obcí, rozptýlených do všech jmenovaných zemí, a nikoliv o po- hanských obyvatelích těchto zemí.5 Totéž můžeme říci o velmoži etiopské (přesněji spíše o súdánské) královny-kandaky, který je ve Skutcích nazván „Etiopem“, a kterého na křesťanství obrací apoštol Filip (Sk 8, 27). Tento dvořan byl židovského vyznání, o čemž svědčí fakt, že ho apoštol zastihne při četbě proroka Izajáše (Sk 8, 28–30). O „skutečných“ barba- rech, ačkoliv formálně poddaných římské říše, se Skutky zmiňují pouze jednou: když vezou apoštola Pavla k soudu do Říma a jeho loď ztroskotá 3 cremer H., Biblico-Theological Lexicon of New Testament Greek, Edinbourgh 1954, s. 277. 4 Kahl H.-D., „Die ersten Jahrhunderte des missionsgeschichtlichen Mittel- alters“, in: Kirchengeschichte als Missionsgeschichte, II, München 1978, s. 29. 5 Viz Stagg F., hinSon G., oateS W., Glossolalia, Nashville 1967, s. 31–33.

21 POčáTKY u břehů Malty. „Domorodci (иннородцы, – zde je slovo správ- ně přeloženo takto, ale můžeme jej tlumočit také jako ‚divoši‘ – S. I.) se k nám zachovali neobyčejně laskavě“ (Sk 28, 2). Zde je ve Skutcích apoš- tolů jedinkrát použito slovo „barbaři“ – a chování k nim odpovídá jejich pojmenování: apoštol ani nepomýšlí obracet ostrovany na křesťanství a dává přednost společnosti římského správce Publia (Sk 28, 7). Zajímavým způsobem je používáno slovo „barbar“ v Pavlových lis- tech. Jednou je užito ve smyslu „nerozumějící jazyku“: „Jestliže však neznám význam těch slov, budu pro mluvícího cizincem () a on zase bude cizincem ( pro mne.“ (1 K 14, 11) Druhý případ je zajímavější. Jako „apoštol národů“ Pavel prohlašuje: „Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů.“ (Ř 1, 14) Toto spojení může být chá- páno ve smyslu „všichni lidé“ (v takovém významu se poté nejednou objevuje u křesťanských apologetů a církevních Otců).6 Ovšem nejdů- ležitější je třetí kontext: v Listu Koloským Pavel zvolá: „Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch (Skyth), otrok a svo- bodný – ale všechno a ve všech Kristus.“ (Ko 3, 11) Slovo „Skyth“ zde nepochybně tvoří dvojici se slovem „barbar“, zesiluje ho a zároveň pou- kazuje na politický aspekt této kulturní definice: „barbaři“ z Listu Koloským už nejsou jen necivilizovaní poddaní římské říše na způsob obyvatel Malty ze Skutků, jsou skuteční „divoši“, žijící za hranicemi impéria. „Skyth“ je barbar par excellence. Tak se do křesťanské literatury poprvé dostává, třebaže jen jako hyperbola a nejasná deklarace, problematika vztahů s mimořímským světem. Jedna věc je samozřejmě teorie a druhá praxe. Nicméně semeno všesvětové misie bylo zasazeno právě v těchto Pavlových slovech, která směřovala k obyvatelům maloasijského města Kolossy. II. Řecko-římská koncepce „barbarství“ Řecké slovo „barbar“ je zvukomalebné. Původně označovalo člověka, hovořícího nesrozumitelným jazykem, tj. užívajícího „hatmatilku“. Takto Řekové nazývali všechny ty, kteří nerozuměli jejich jazyku. Slovo se objevuje už u Homéra (Homeri Ilias, 2, 867). Přestože původně v sobě toto slovo nemělo žádný hodnotící rozměr, ten na sebe nenechal dlouho 6 Viz „Barbar“, in: Reallexikon für Antike und Christentum, 1, Stuttgart 1992, s. 872–873.

22 KAPITOLA 1 čekat: již Tháles v 7. toletí př. n. l. tvrdil, že „je vděčný osudu za to…, že je Helén a nikoliv barbar.“7 Ačkoliv barbary byli nazýváni jacíkoli ne-Řekové, Hellada si vždy vážila moudrosti starých východních kultur: Babylónu, Egypta, Persie. To mělo paradoxní následky. Například o Pythá- gorovi se s nadšením tvrdilo, že prý byl zasvěcen do chaldejské moud- rosti, nazývané „barbarská“, a zároveň sám filosof tvrdil, že „důvěřovat nerozumnému citu je vlastností barbarských duší“.8 Negativní vztah k bar- barům zesílil u Řeků po perských válkách.9 Hérodotos se domníval, že „v barbarech není ani věrnost, ani pravda“; pro Thúkydida je přísné rozdělení světa na Helény a barbary absolutní danost, neboť se nacházejí na různých stupních rozvoje. Řekové měli za to, že pokud oni žijí ve svo- bodě, je jim předurčeno vládnout barbarům.10 Toto mínění se nezměni- lo až do římského období. Jeden příklad ze stovky jemu podobných: jak říká Dionýsios Halikarnasský: „mám za to, že Helény můžeme považo- vat za lidi pouze natolik, nakolik se liší od barbarů. Podle mého názoru jsou rozumné a lidumilné myšlenky a skutky… helénskými a kruté a zví- řecí barbarskými“ (Dionysii Halicarnasei Antiquitatum Romanorum quae supersunt, XIV, 6, 5–6). Nicméně „filosofická“ úcta k moudrostem Výcho- du nikdy nezmizela: „mágové“, „Chaldejci“ a po taženích Alexandra Makedonského i „bráhmani“ a „hymnosofisté“ zůstávali ctěnými mudrci až do konce antiky. Dokonce i později, v byzantském období, mohli být Peršané nazýváni barbary, nicméně také nemuseli. Římané převzali jak řecké slovo „barbar“, tak i koncepci, kterou na- plňovalo. Ovšem pokud se Řekové s okolním světem stýkali poměrně málo, pak se s ním Řím díky své tendenci k expanzi neustále střetával. Vedlo to snad k lepšímu porozumění a hlubšímu poznání? Podle všeho ne.11 Stereotypy přežívající staletí nebyly přehodnoceny, a čím více rost- la hrozba barbarů, tím méně reálné byly představy o nich. Vítězství Říma byla považována za znamení milosti bohů, zotročení barbarů jako 7 Fragmenta philosophorum Graecorum, 1, Paris 1860, fr. 5.9. 8 Fragmente der Vorsokratiker,1, Berlin,1951, fr. 8.26; 16.5. 9 Perlman S., „Panhellenism, Polis and Imperialism“, in: Historia, 1976/25/1, s. 3. 10 haarhoFF T., The Stranger at the Gate, Westport 1974, s. 51–57. 11 V práci: dauge Y. A, La Barbare. Recherches sur la conception romaine de la barbarie et de la civilisation, Bruxelles 1981, se autor pokouší dokázat, že Římané se hlu- boce zajímali o své nepřátelé a dobře jim rozuměli. Sotva však lze souhlasit s jeho závěry.

33 Kapitola 2 MISIONáŘSTví v POZDNĚ ŘíMSKÉM OBDOBí (3.–5. století) I. V prvním období své existence se křesťanství šířilo po římské říši skrytě, spíše od člověka k člověku než nějakou organizovanou církevní misijní činností.1 Nevedla se ani žádná vědomá propaganda za hranicemi impé- ria. Avšak ne později než ve druhé polovině 3. století začal proces christi- anizace barbarských států.2 Podle slov historika Sózomena „byly pro téměř všechny barbary důvodem k přijetí křesťanského učení ( ) probíhající války mezi Římany a cizinci v době vlády Galliena a jeho nástupců [...] Když se církev rozšířila po celé říši přešla i víra k samotným barbarům ( ). Už byly christianizovány () kmeny u Rýna, Keltové a nejvzdálenější z Galatů, ti, kdo žijí u Oceánu, Gótové i ti z jejich sousedů, kteří dříve sídlili u břehů řeky Istru“.3 Stejná situace vládla na východě. V Persii se křesťanství objevilo spolu s římskými zajatci z Antiochie, které král Šapúr v roce 256 usídlil 1 holl K., Gesamte Aufsätze zur Kirche, 3, Tübingen 1928, s. 121–122; macmullen r., Changes in the Roman Empire, Princeton 1990, s. 132–142. 2 Do sféry našeho zájmu nepatří křest Edessy, šíření nového náboženství až do Bahrainu (viz Sachau e., „Die Chronik von Arbela“, in: Abhandlungen der Königlich Preussischen Akademie der Wissenschaften, Philologisch-Historische Klasse, 1915/6, Berlin 1915, s. 22) ani jeho objevení se v Baktrii (srov. mingana a., „The Early Spread of Christianity“, in: The John Ryland Library, 1925/9/1, s. 299–301), neboť do tohoto procesu se římští poddaní nezapojili. 3 SozomenoS, Kirchengeschichte, Bidez J., Hansen G. C. (edd.), Berlin 1960, II, 6.

34 KAPITOLA 2 v Chúzestánu a za biskupa jim ustanovil Řeka Démétriana.4 Právě tak je třeba rozumět slovům ze syrské Seertské kroniky, že se „křesťanství roz- šířilo do všech zemí a stalo se početné na Východě… Římané šířili křesťanství na Východě.“5 Svědectví o vysílání speciálních misionářů k barbarům nemáme. Církevní hierarchové se na dlouhé cesty vypravo- vali jen kvůli péči o již existující křesťanské obce, které tvořili většinou zajatci. To byl případ Aberkia, hierapolského biskupa, který podle hagiogra- fie z 2. století „navštívil církve po celé Mezopotámii a ustavil jim jedno zřízení.“ Hagiograf vkládá do úst pokřtěnému Peršanovi Barhasanovi o Aberkiovi tato slova: „Jsme pro to, aby byl nazván apoštolům rovným (). Vždyť neznáme nikoho jiného, kdo by obešel tolik zemí a moří v péči o bratry, pokud nepočítáme první Kristovy učedníky, kterým se tento muž nápadně podobá.“6 A tak přestože se Aberkios staral hlavně o lidi již pokřtěné, je přirovnáván k apoštolům: takto paradoxní bylo přehodnocení apoštolského dědictví. Pokud mluvíme o agentech skutečné christianizace barbarů, pak jimi v první řadě byly „přesunuté osoby“: římští zajatci žijící v barbarských zemích7 nebo naopak barbarští rukojmí a emigranti pobývající v impériu. Tito šiřitelé křesťanství nebyli „profesionálními“ misionáři, za jistých podmínek byli úspěšní a teprve potom se obraceli k církvi o pomoc. Například Gruzii podle legendy obrátila Nino, tam byla jako dívka odvle- čena z římské říše. Tato událost je popsána v řadě památek, vycházejí- cích z nedochovaného pramene.8 Není pro nás nyní ani tak důležité rekonstruovat tento originál, jako si spíše všimnout, na co obraceli svoji pozornost římští autoři. Jméno Nino jim bylo neznámé. Rufinus, Sókratés Scholastikos, Sózomenos, Gelasios z Kaisareie i Theodórétos Kyrrský 4 Schweigert w., Das Christentum in Huzistan im Rahmen des frühen Kirchengeschichte Persien bis zur Synode von Seleukia-Ktesiphon im Jahre 410, diss., Marburg 1984, s. 19–20. 5 Histoire nestorienne, Addai Scher (ed.), Patrologia Orientalis (PO), Graffin R., Nau F. (edd.) /Paris 1903 ff./, 4, Paris 1907, s. 221–223. 6 „Vita s. Abercii“, in: Acta Sanctorum Octobris, 9, Paris 1869, s. 512. 7 Srov.  (4–10 ,  1994, s. 37–48. 8 Ústní tradici o Nino zřejmě církevnímu historikovi Rufinovi tlumočil gru- zínský (iberský) princ Bakur. Zdůrazňováním spojitosti gruzínského a řec- kého křesťanství sledoval politický cíl – vtáhnout říši do boje proti Íránu (viz ЧхартИШвИлИ М. С., Источниковедческие проблемы христианизации Восточной Грузии, Автореф. дисс. канд. ист. наук, Тбилиси 1982, s. 20–22).

35 MISIONáŘSTví v POZDNĚ ŘíMSKÉM OBDOBí (3.–5. STOLETí) jedním hlasem9 tvrdí, že se barbaři, mezi kterými zajatkyně žila, divili jejímu asketickému způsobu života. A ji ani nenapadlo šířit mezi nimi křes- ťanství a ani oni se neptali na podstatu jejího náboženství. Když objasnila svůj asketismus tím, že „prostodušně hovořila () o tom, že tak je třeba ctít Krista, Božího Syna, zdálo se jim divné () jak jméno uctívaného, tak i způsob úcty.“10 Teprve poté, co se Nino pro- slavila zázračným vyléčením místní královny, zahájila na naléhání krále misijní činnost. Podle cenného svědectví, uchovaného pouze u Sókrata, se gruzínský král a Nino „oba stali hlasateli Krista: král mezi muži a Nino mezi ženami“.11 Zdá se, že žena nemohla kázat mezi muži!12 „Apoštol Gótů“ Wulfila byl dítětem římských zajatců, které Góti zajali během nájezdu na impérium v roce 257. V tomto roce barbaři „ukořis- tili… mezi jinými i ty, kteří patřili ke kléru… Množství zbožných zajatců, nacházející se mezi barbary (), obrátilo nemalý počet z nich ke zbožnosti a přivedlo je od pohanství ke křesťan- ství. Z těchto zajatců pocházeli i rodiče Urkily (Wulfily)“.13 Tento proces je podrobněji popsán u Sózomena: „Když nesčíslné množství různých národů… plenilo Asii… byli mnozí kněží odvlečeni do zajetí a začali žít mezi nimi. A protože tam zajatci léčili nemocné a očišťovali posedlé jmé- nem Kristovým, nazývali ho Synem Božím, přitom vedli bezúhonný život a svou dobrotu vítězili nad každým zlem (), divili se barbaři jejich životu a neobyčejným skutkům () a přišli k poznání toho, že bude rozumné napodobovat lidí lepší, než jsou oni sami, a sloužit Nejvyššímu jako oni. Vybrali si [křesťany] za své vůdce v tom, co bylo dobré činit, získali ponaučení, přijali křest a začali navštěvovat kostely.“14 O osudech gótského křesťanství pohovoříme ještě níže (viz s. 84). 9 glaS a., Die Kirchengeschichte des Gelasios von Kaisareia, Berlin 1914, s. 50–51. Gruzínské a arménské prameny nepatřící do říšské tradice informují o mnohých podrobnostech misijní činnosti Nino mezi různými horskými národy (хаханов а., „Источники по введению христианства в Грузии“, in: Древности восточные, 1893/1/3, s. 312, 329–330, 336–337, 343), ale řeckým autorům je toto vše neznámé. 10 SozomenoS, op. cit., II, 7, 1. 11 SocrateS, Ecclesiastical History, Hussey R., Bright W. (edd.), Oxford 1893, I, 20. 12 Možná toto oddělení pohlaví neodráželo ani tak misijní praxi, jako spíše předkřesťanské pohanské zvyklosti v samotné Gruzii (thélamon F., Païens et chrétiens au IV siècle, Paris 1981, s. 93–119). 13 PhiloStorgii Historia ecclesiastica, PG, op. cit., Paris 1859, II, 5 (FiloStorgioS). 14 SozomenoS, op. cit., II, 6.

37 MISIONáŘSTví v POZDNĚ ŘíMSKÉM OBDOBí (3.–5. STOLETí) historika Rufina, o něž se opíral Sókratés Scholastikos, který originál po- někud zkrátil, a Sózomenos, jenž vypuštěné doplnil.18 Stejnou tradici pak později o něco přikrášlili Theodórétos Kyrrský a Gelasios z Kaisareie.19 Celkově jsou si jejich vyprávění velmi podobná. Problém je v tom, že si nemůžeme být zcela jisti, zda skutečně mají řecko-římské prameny na mysli Etiopii. F. Altheim má za to, že se pod názvem „Daleká Indie“ původně mínil Jemen a teprve později byl Frumentius nazván „apošto- lem Etiopie“.20 Budeme se dále držet tradičního pohledu s vědomím nejistoty hypotéz, týkajících se tohoto prvního období misie. Podle Rufina a jeho následovníků se tyrský filosof Meropios vypra- vil na cestu po Rudém moři (nikoliv kvůli misii, ale za poznáním!) a vzal s sebou své mladé žáky Frumentia a Edesia. Jejich loď byla během přestávky v plavbě napadena barbary, kteří zabili všechny kromě dětí. Chlapce darovali místnímu králi a ti vyrostli v paláci. Když zemřel starý král, byl jeho následník (Ezana etiopských pramenů?) ještě dítě a královna matka pověřila vládou v zemi Frumentia a Edesia. Zde pak projevili svoji křesťanskou horlivost. Jejich činnost popisuje církevní historik pátého století Gelasios z Kaisareie takto: „Přikázali všem, kdo žili v jejich blíz- kosti, posílat k nim všechny Římany, kteří se sem dostali (), a doufali, že s jejich pomocí budou moci mezi ‚Indy‘ (tj. Etiopy – S. I.) sít poznání Boha (). Náho- da jim přála: našli některé [Římany] a povzbuzovali ty, kteří žili podle římských obyčejů, aby budovali chrámy, a pokud tito lidé neměli právo budovat oltáře kvůli tomu, že jim chybělo svěcení ( ), pak stavět církevní budo- vy () pro shromážďování těch, kteří vstoupili na cestu poznání Boha. Tak se u okolních ‚Indů‘ objevil zvyk () pozná- vat Boha, když Frumentius působil na jejich ctižádost ( ) pomocí dobroty, lsti i přesvědčování.“21 Zajímavé je, že Sózomenos váhá, zda byla ve Frumentiově aktivitě osobní iniciativa: „Určitě jej k tomu povzbuzovala božská znamení, nebo snad to působil (voigt r. m., „Greek Loan-Words in Gieiz /Classical Ethiopic/: The Role of Arabic I“, in: Graeco-Arabica, 1991/14, s. 267. 18 Schoo g., Die Quellen des Kirchenhistoriker Sozomenos, Berlin 1911, s. 29. 19 glaS, op. cit., s. 17, 49–51, 81. 20 altheim F., Geschichte der Hunnen, 5, Berlin 1962, s. 158–161. 21 SocrateS, Ecclesiastical…, op. cit., I, 19; 149; gelaSiuS, Kirchengeschichte, Löschke G. Heinemann M. (edd.), Leipzig 1918, s. 149.

71 Kapitola 4 MISIE RANÉ BYZANCE (6. století) I. Centralizovaná misie V šestém století dochází k mohutnému rozšíření křesťanského areálu, přičemž hlavní roli zde sehrála centralizovaná misie. Byla tato činnost zahájena za Justiniána I., nebo ještě za jeho předchůdců Anastasia a Jus- tina I.? Soudobí byzantští historici (Prokopios, Malala) se kloní k první variantě. Avšak není vyloučeno, že se Justinián vědomě snažil zatlačit své předchůdce do historické temnoty. Například mnohem pozdější historik Theofanés tvrdí, že právě Justinus I. (v roce 522) nechal pokřtít lazského knížete Tzata (Cʽathe), který dorazil do Konstantinopole. Podle Theofa- nových slov: „požádal císaře, aby ho učinil křesťanem ( ρ).“1 Podle Theofana pokřtil Justinus panovní- ka Laziky, oženil ho s Byzantinkou, obdaroval ho přepychovým oděvem a prohlásil ho svým synem. Ale současník událostí Jan Malala se při líčení návštěvy ani slovem nezmiňuje o křtu a adopci. Podle Malaly se Tzatés, tísněný perským protektorátem, prý na Justina I. obrátil pouze s pros- bou o korunovaci.2 Řecké prameny rovněž přecházejí i roli tohoto císaře, kterou sehrál v grandiózní nábožensko-politické kombinaci, rozehra- né na počátku 6. století v jižní Arábii. V roce 518 (podle jiné verze v roce 523) byla jako výsledek perských intrik zasazena křesťanství v arabském státu Himjar (viz výše s. 59) těžká rána.3 Himjarský král začal v zemi prosazovat judaismus a pronásledoval 1 theoPhaneS, op. cit., s. 168. 2 ioanniS malalae Chronographia, Bonnae 1829, s. 413 (malala). 3 Kitchen K. a., Documentation for Ancient Arabia. Part 1. Chronological Framework and Historical Sources, Liverpool 1994, s. 6.

72 KAPITOLA 4 křesťany. Jejich chrámy v hlavním městě Zafaru byly zničeny. V Nadžránu došlo k zabíjení křesťanů. Tyto události jsou popsány v mnoha východ- ních pramenech a také ve dvou řeckých: Umučení Aréthy a jeho druhů – památce napsané původně syrsky a přeložené mezi lety 532 a 536; a Legen- dě o Grégentiovi (o ní viz níže). Jakmile se o událostech dozvěděl císař Justin I., „okamžitě přikázal poslat list Timotheovi, biskupu Alexandrie, aby jeho svatost napsala Elesboamovi (Kalebovi – S. I.), králi Etiopie“4 s prosbou o vojenský zásah. V dubnu roku 525 patriarcha Timotheos skutečně požádal etiopského něguše Ella Ašebu (Kalebu), aby v Himjaru obnovil křesťanství. Král Kaleb souhlasil s vypravením vojenského tažení do Arábie a říšský misionář Pantaleon mu požehnal těmito slovy: „Ať tě doprovází… slzy Justina, císaře římského.“5 Velké etiopské vojsko bylo na byzantských lodích přepraveno přes Rudé moře, vylodilo se v Jemenu a svrhlo himjarského krále Júsufa as-Sara (Dhu Nuwas). Ve svém vojsku přivedl Kaleb i etiopské kněze a postavil je do čela jemenských eparchií.6 Zajímavé je, že Prokopios, který podrobně popisuje celou operaci, se vůbec nezmiňuje o účasti Justina I.7 Co se týče Malaly, pak ten zaměňu- je Justina Justiniánem a křest Etiopie anachronicky datuje po arabské výpravě: král Aksumu prý „poslal… do Alexandrie prosbu, ve které žádal císaře Justiniána o biskupa… a aby se celá indická země ocitla pod řím- skou mocí ().“8 Nezajímá nás nyní anachronič- nost této zprávy ani její ideologické zabarvení (každá církevní závislost za sebou vleče i politickou), ale očividné snížení role Justina I. Ve skuteč- nosti si můžeme být jisti, že už za něho, na počátku 6. století docházelo k aktivnímu slévání náboženské politiky, diplomatických her a vojenské expanze. Přičemž pochopitelně na různých misijních scénách hráli hlavní roli různé faktory. 4 detoraKi m., Le martyre grec de. Arethas et de ses compangos, Bibliotheca hagio- graphica Graeca, 166, Thèse de Doctorat, Paris 2000, s. 295. 5 ibidem, s. 123. 6 Vitae sanctorum antiqourum. Versio, Conti Rossini R. (ed.), Corpus scriptorum christianorum Orientalium. Scriptores Aethiopici, ser. II, T. 17, Roma 1904, s. 49. 7 ProcoPii caeSarienSiS Opera omnia. I.–II. Bella, Haury J. (ed.), Lipsiae 1963 (ProKoPioS). 8 malala, op. cit., s. 434.

73 MISIE RANÉ BYZANCE (6. STOLETí) II. Etiopie Co se týče činnosti byzantských misionářů v Etiopii v 6. století, pak zde řečtí autoři zcela mlčí. Zato až příliš výmluvné jsou místní, etiopské pra- meny. Informují nás, že třicet let před panováním Kaleba (tj. na přelo- mu 5. a 6. století) se skupina mnichů z Byzance usídlila v oblasti Bur; nazývali je „svatými z Baraknachu“, nebo též „Devět svatých“ (Tesʽattu kiddusan). Během pohanského povstání proti Kalebovi byli tito mniši zabiti místními obyvateli a stali se tak prvními etiopskými mučedníky. Nakonec jim byl zasvěcen chrám vybudovaný 15 kilometrů jižně od Senefe.9 Jiná skupina „římských svatých“ dorazila do Aksumu a tvořilo ji sedm nebo devět lidí:10 Pentelewon (Pantaleon) byl původem z „Říma“ (tj. Konstantinopole), přičemž v etiopské legendě se tvrdí, že prý „jeho otec byl třetím z lidí sedících po pravici římského císaře“,11 Gerima byl považován za syna „římského císaře“, Guba byl z Kilíkie, Cihma z Antio- chie, Jimʽata z Egypta, Alef z Kaisareie (určitě palestinské), Afce z Asie (zřejmě byzantské provincie) a o původu ostatních není nic známo. Na základě jmen lze předpokládat, že všichni „římští svatí“ byli syrskými poddanými římské říše, ale pramen jejich původ nijak nekomentuje.12 Někteří z těchto světců se proslavili svým asketismem v okolí Aksumu, tzn. již v christianizovaných oblastech – ale jiní se zabývali aktivním misionářstvím: zajímavá je v tomto ohledu legenda o abba Afceovi. Původem z (provincie) Asie vypravil se do Říma (Konstantinopole?) a u jeho bran potkal Izáka, který se zřekl trůnu (pohádkový motiv bez jakýchkoliv paralel ve skutečnosti). Oba se rozhodli odejít do Etiopie kvůli spáse svých duší. Nejprve Afce odešel do Skitské pouště v Egyp- tě, pak znovu přijel do Říma a teprve potom se spolu se skupinou jiných „římských svatých“ odebrali do Etiopie. Král al-Ameda je přijal s úctou a nějaký čas žili společně, ale poté anděl Uriel určil každému ze svatých jeho místo. Izák a Afce byli na čarovném voze přeneseni do provincie Geba. Obyvatelé vesnice Šachlo je mučili, avšak na pomoc svatým se zjevil 9 raineri o., „‘Gadla Sadqanʼ o ‚Vita dei Giusti‘“, in: Nicolaus, 1978/6. 10 Někdy je počet „římských svatých“ v legendách zvyšován na deset včetně jakéhosi Osa z Kuezara (tj. zřejmě z Kaisareie), který byl „řeckým mni- chem“. – cerulli e., Storia della letteratura Etiopica, Milano 1956, s. 99. 11 Vitae sanctorum antiqourum…, op. cit., s. 45. 12 maraSini P., „Some Considerations on the Problem of the ‚Syriac Influences‘ on Aksumite Ethiopia“, in: Journal of Ethiopian Studies, 1990/23, s. 35–42.

74 KAPITOLA 4 anděl; rozhněvaní světci prokleli obyvatele – a oni se rozutekli do růz- ných míst. Podobný neúspěch zažili misionáři i na hoře Dabra Gonnet: pro hlásání křesťanství byli pronásledováni a týráni místními obyvate- li – ale z nebe sestoupil oheň a zabil většinu pronásledovatelů; teprve poté dostali domorodci rozum, světci zůstali na tomto místě po dvacet let a kázali „slovo života“. Pak byli na ohnivém voze převezeni na jiné místo, do Madezy a odtud do Jechy. Tam Afce vybudoval chrám, aby v něm uložil ostatky, jež nosil s sebou. U chrámu byl poté postaven dům pro mnichy, jichž se během doby shromáždilo na sto padesát. Když Afce vyléčil etiopskou královnu z kousnutí zmije, věnoval mu král Kaleb de- sátek z jedné vesnice. Světec prokázal králi ještě jednu službu – předpo- věděl mu narození následníka.13 Tomuto líčení je velmi podobná i jiná etiopská legenda o svatém Ze-Mikaelu Aregawi.14 Stejně jako výše při- pomínaný Gerima byl prý i on synem „krále Říma“. Před nechtěnou ženitbou uprchl Ze-Mikael na egyptskou poušť a stal se mnichem. Tam se s ním seznámili i jiní mladíci (jejich jména se shodují s předchozí skupinou kromě Gerimy, místo něhož se objevuje Likanos z Říma15 ). Pak se všichni vrátili do Říma a „obraceli zemi římskou na pravou víru.“ Jednou Ze-Mikael tajně odešel od ostatních mnichů pod vedením archan- děla Michaela, který ho v okamžení přenesl do města Aksumu, kde „zkoumal víru tohoto města, kterou tam vyznávali bez apoštolů. Za krátkou dobu se vrátil do Říma a vyprávěl bratřím vše, co viděl, a bratři, když uslyšeli jeho slova, zaradovali se velikou radostí a řekli si: ‚Půjdeme i my do té země!ʻ A rychle se vypravili na cestu, nesli své věci, svůj oltář- ní kámen, své posvátné nádoby a své knihy a vyprovázeli je jejich úředníci i všechen lid.“16 13 conti roSSini c., „La leggenda di Abba Afse in Etiopia“, in: Mélanges syriens offerts à M. René Dussand, 1, Paris 1939, s. 153–154. 14 Viz von den oudenriJn m.-a., La vie saint Za Mika’el ‘Aragawi, Friburg 1939, s. 19. 15 Jeho druhým jménem bylo zřejmě Libanus; podle jedné legendy byl poslán svatým Pachomiem do Etiopie za vlády Ella Gabaze a věnoval se misii v oblasti Tarka – srov. haile getatchew, „The Homily of Abba Aleyas, Bishop of Aksum, on Mattar“, in: Analecta Bollandiana, 1990/108, s. 37. 16 von den oudenriJn, La vie, op. cit., s. 42–43. Uvedené vyprávění vede k předpokladu, že Ze-Mikael a jeho druhové prosazovali v Byzanci monofy- zitismus a po jeho porážce spolu s jinými monofyzity emigrovali za hranice. Námitky proti takové hypotéze viz braKmann, …, op. cit., s. 134.

111 Kapitola 5 MISIE STŘEDOBYZANTSKÉHO OBDOBí (7.–8. století) I. Na počátku sedmého století pokračovala politika „státní“ christianiza- ce. V roce 619 císař Herakleios obrátil „hunského“ náčelníka Orhana. Podrobné vyprávění o tomto obřadu zaznamenal konstantinopolský patriarcha Nikéforos: „Vládce národa Hunů spolu se svými velmoži a strážci dorazil do Byzance a požádal císaře, aby ho poučil o křesťan- ské víře (). Ten ho radostně přijal a římští šlechtici se stali kmotry hunských velmožů v božské koupeli, jejich manželky pak kmotrami žen [velmožů]. [Barbary] poučené o božském poctil císařskými dary a tituly, jejich vůdce povýšil do patricijského stavu a milostivě je vyprovodil k hunským hranicím.“1 Podle Jana z Nikia Orhanův příbuzný a nástupce Kubrat „byl pokřtěn v městě Konstanti- nopoli, v dětství byl přijat do křesťanské obce a vyrostl na císařském dvoře… Poté, co získal životodárný křest, porazil všechny pohanské barbary mocí svatého křtu.“2 V tak zvaném Malopereščepinském pokla- du, který náležel jakémusi kočovnickému náčelníkovi z druhé poloviny 7. století, se zachovala liturgická paténa s monogramem císaře Herakleia a řeckým nápisem („Kubrat patricij“). Tento před- mět byl zcela jistě darován Kubratovi s misijním cílem. Řekové předpoklá- dali, že pokřtěný vládce bude dar užívat v jeho původním křesťanském 1 nicePhori archiePiScoPi conStantinoPolitani Opuscula historica, Leipzig 1880, s. 12. 2 Chronique de Jean…, op. cit., s. 510–511.

112 KAPITOLA 5 smyslu.3 Ovšem smysl misijních dárků nemusel být barbary „ctěn“. To se týká i křesťanství obecně: neofyté ho vnímali jinak, než se je to snažili naučit misionáři. Můžeme zde připomenout, že Hunové, žijící v 5. století u Dunaje, nazývali biskupa města Tomy Theotema „římským bohem“.4 Herakleios5 se pokoušel obrátit také kavkazskou Albánii, která však nikdy nepatřila římskému impériu. V roce 628 po porážce Persie se Herakleios setkal s knížetem kavkazské Albánie Varazem Grigorem z rodu Mehranovců. Podle jedněch zpráv byl tento vládce už křesťa- nem, ale monofyzitského směru, podle jiných vyznával zoroastrismus a přijal křest od Herakleia.6 Obecně je však středobyzantské období charakteristické snížením podílu diplomacie ve srovnání se silovými metodami. Toto konstato- vání se týká i misie. Například první svědectví o masovém obrácení válečných zajatců nacházíme v záhadném a legendárním Životě Pankratia Taorminského.7 Doba jeho vzniku se klade do 8. století a jeho nedokonalý jazyk svědčí o jeho „lidovém“ původu; legenda, která tvoří jádro hagio- grafie, vznikla na Sicílii, ale konečná podoba textu se konstituovala podle 3 вернер й., Погребалната находка от Малая Перешчепина и Кубрат – хан на българите, София 1988, s. 37. V tomto pokladu byla i stříbrná litur- gická nádoba byzantského biskupa Paterna (zřejmě z města Tomy). Byla-li tato nádoba dárkem Římanů, nebo byla uloupena během nájezdu, není známo. 4 SozomenoS, op. cit., VII, 26, 6. 5 S jeho jménem spojuje pozdní, málo pravděpodobná tradice křest kmene Chorvatů – конСтантИн багрянородный, Об управлении империей (De administrando imperio), Москва 1989. Srov. snahy obhájit pravost této infor- mace u dvorniK F., Byzantine Missions Among the Slavs, New Brunswick 1970, s. 5–6. 6 геЮШев р. б., Христианство в Кавказской Албании, Баку 1984, s. 45–48. Náboženské vztahy s kavkazskými Albánci se Byzanc snažila po nějakou dobu udržovat i po pádu její moci na Blízkém východě: císař Konstans II. povýšil křesťanského albánského knížete Dževanšira do hodnosti protopa- tricije a při osobním setkání v roce 662 „ho oděl do královského roucha… předal mu třísku svatého Kříže… přikázal, aby velmoži jeho dvoru… vyšli knížeti vstříc… políbením ho přivítali a dovolil mu usednout na hlavním místě, výše než ostatní hodnostáři… Opásal ho pásem svého statečného děda Herakleia… dal mu svůj oděv.“ – История агван Мойсея Каганкатваци, писателя X в., Санкт-Петербург 1860, s. 147–148. 7 Bibliotheca hagiographica Graeca, op. cit., 1410–1412.

113 MISIE STŘEDOBYZANTSKÉHO OBDOBí (7.–8. STOLETí) všeho v Konstantinopoli.8 Syžet této památky se odehrává především u sicilského města Taorminu, děj je situován do apoštolské doby, ale řada anachronismů poukazuje na mnohem pozdější epochu. Nejdůležitěj- ší z nich je popis války Sicilanů s národem „Avarů“, přičemž první obje- vení se národa s takovým etnonymem na historické scéně je datováno do poloviny šestého století. Měl-li autor skutečně na mysli Avary a napadli-li tito barbaři skutečně někdy Sicílii – to nás nyní nezajímá. Avarský problém dosáhl v Byzanci svého vrcholu v první čtvrtině 7. století, a právě do této doby můžeme zařadit vznik této legendy, o které se bude hovořit níže. Takže křesťanské vojsko z Taorminy v čele s jakýmsi Bonifatiem porazilo Avary a zajalo je. Když hrdina hagiografie Pankratios začal sloužit liturgii v přítomnosti zajatých barbarů, „všichni zajatci užasli, přišli nadšení [jeho] sladkým zpěvem a říkali jeden druhému: ‚Co je to tu u nich za zákon, že oni tak bojují a tak je vše zařízeno v jejich zemi (              )? Jakému bohu to slouží?ʻ Nikdo jim však nepověděl o [křesťanském] zákonu, neboť vojevůdce [Taorminy] řekl: ‚Ať se nic nedozvědí o naší víře v Krista bez blaženného [Pankratia] – on sám je poučí a pokřtí ().ʻ [...] Světec se začal vyptávat [Bonifatia – S. I.] na zajatce: jakého jsou rodu, jaký mají jazyk, a řekl: ‚Dítě, máš-li u sebe Helény, kteří si osvojili moudrost ( )?ʻ Bonifatios odpověděl blaženému: ‚Ne, otče, všichni jsou to Avaři, plemeno zcela mrzké, které naprosto nevládne [naším] rodným jazykem (    )ʻ  [...] Bonifatios rozdělil kořist… a rozkázal [vojákům] hlídat všechny zajatce, ať by jich bylo jakékoliv množství, aby přijali svatý křest. Když přivedli překladatele, [Pankratios] jim řekl: ‚My jsme křesťané a vyzná- váme Krista, a pokud se naučíte řecky a latinsky, učiníme z vás také křesťany (          )ʻ […] A zajatci prostřednictvím tlumočníka řekli: ‚Nikdy jsme, pane, neviděli něco takového, co jsme viděli v bitvě.‘ Svatý se jich pomocí tlumočníka zeptal: ‚Ó muži, povězte nám o tom velikém, co jste uviděli, a my vám povíme slovo mocného Boha.ʻ A muži pro- střednictvím tlumočníka blaženému řekli: ‚Jsme národ avarský. Klaníme se obrazům rozličných čtvernožců jako bohům, [a také] ohni, vodě a našim bitvám. Uviděli jsme, jak ve vašem vojsku vše září světlem 8 каждан а. П., История византийской литературы (650–850 гг.), Санкт-Петербург 2002, s. 388–389.

114 KAPITOLA 5 a užasli jsme… a tehdy se [naši kněží] rozutekli a stali se doslova jako vosk nad ohněm a jako hlína ve vodě.ʻ To řekli zajatci. A blažený [Pankra- tios se zeptal] prostřednictvím tlumočníka: ‚Chce oko vašeho rozumu (     ), abyste se pokřtili a stali křesťany?ʻ A ti muži jednohlasně prohlásili: ‚Prosím, učiň z nás křesťa- ny.ʻ A světec řekl Bonifatiovi: ‚Dítě, pojď, pokřtíme je… Pokřtíme tento národ.ʻ A Bonifatios řekl blaženému…: ‚Neskrývám před tvou svatostí, že jsem vyzval své lidi a přikázal neříkat nic pohanům o našem náboženství, aby je mohla tvoje svatost první poučit () o pravdě. Učiníme, jak přikážeš.ʻ A blažený [Pankratios] přivedl všechny zajatce, poučil je a pokřtil je v chladné vodě jménem Otce i Syna i Ducha svatého. A bylo možné vidět neuvěřitelnou věc: těm negramotným lidem (), když se ponořili do vody a vynořili pokřtění, se rozvázala jejich ústa () a sami říkali: ‚Sláva tobě, Kriste Bože, pravé a slavné světlo.ʻ Pokřtil je všechny, celé množství.“9 V hagiografickém vyprávění bez ohledu na pohádkové podrobnosti jsou prvky, převzaté z reálného života. Například zajatci mohli přijímat křest nejen ze strachu před smrtí, ale i dobrovolně – pod dojmem vojen- ské převahy křesťanské armády. Role misionáře je zde minimální: nikoho o ničem nepřesvědčuje, jenom upevňuje úspěch dosáhnutý díky zázraku. Nejzajímavější je, že „negramotní“ barbaři zázračně nabývají lidského, tj. očividně řeckého jazyka, bez jehož ovládnutí byzantský autor ani o christianizaci nepřemýšlí (viz níže s. 295)! II. V polovině 7. století vedlo masové stěhování Avarů a Slovanů na říš- ské území, expanze islámu, ekonomická a sociální krize a také podstat- né zmenšení území impéria k tomu, že předchozí způsoby christianizace barbarů přestaly být užívány – ovšem ne definitivně: v roce 777 León IV. přijal v Konstantinopoli bulharského chána Teleriga, udělil mu titul patricie, oženil ho se svou příbuznou a „vyzdvihl ho při křtu z božské koupele.“10 9 The Life of S. Pancratius of Taormina, 1. – Text, Stallman C. J. (ed.), diss., University of Oxford 1986, s. 267–274. 10 TheoFaneS, op. cit., s. 451.

135 Kapitola 6 NOvÝ vZESTUP CENTRALIZOvANÉ MISIE (. století) I. Kult apoštolů Podle některých příznaků došlo na přelomu 8. a 9. století v byzantské říši k zintenzivnění misijní činnosti. Začneme z drobných náznaků tohoto procesu: kronikář Theofanés Vyznavač při líčení křtu Etiopie svévolně změnil tento široce známý (viz s. 37) syžet: v rozporu s prame- ny, které tvrdí, že Meropios byl jen zvědavým cestovatelem a Frumentius se k barbarům dostal jako zajatec, z něho Theofanés učinil uvědomělého misionáře.1 V takové záměně lze rozeznat náladu doby. V této době začíná vzrůstat kult apoštolů. Původně bylo jejich misionář- ství, jak jsme naznačili výše (viz s. 31), vnímáno jako něco symbolické- ho. Pokud se například mezi národy, obracenými apoštolem Ondřejem, objevila konkrétní barbarská etnonyma typu „Skythové, Sákové, Sogdij- ci“, nemělo to žádný přímý vztah ke konkrétní trase jejich „putování“.2 Mimochodem až do 9. století se v Byzanci nepěstoval kult svatého Ondřeje, ani se neobjevila tradice o něm jako úspěšném misionáři.3 Legenda o něm vytvořená na počátku 9. století mnichem Epifaniem je 1 TheoFaneS, op. cit., s. 24. 2 вИноградов а. Ю., „Апостол Андрей и Черное море: проблемы источ- никоведения“, in: Древнейшие государства Восточной Европы, 1996–1997, Москва 1999, s. 364. 3 ЧИЧуров И. С., „Хождение апостола Андрея в византийской и древне- русской церковно-идеологической традиции“, in: Церковь, общество и государство в феодальной России, Москва 1990, s. 9–10; вИногра­ дов а. Ю., Греческие жития апостола Андрея: проблемы источникове- дения и кpитического издания текстов, канд. дисс., Москва 2001.

136 KAPITOLA 6 zajímavá tím, že autor podnikl vlastní cestu po apoštolových stopách a ve svém vyprávění spojuje hagiografické informace se skutečnými zážitky. „Sestoupili do Iberie a k Fásidě (řeka Rioni) a za několik dní až do Suanie (země Svanů). Mužům z tohoto národa tehdy vládly ženy, a protože ženská přirozenost se lehce nechá přesvědčit, rychle je poslech- ly… Šimon a Ondřej se vydali do Alánie a do města Fustu. Učinili mnoho zázraků, mnohé obrátili a vypravili se do Alánie.4 Když přišli do Sevas- topolu Velikého, učili slovu Božímu a mnozí ho přijali. A Ondřej… se sám vydal do Zichie. Zde žijí krutí lidé, barbaři, a dosud jsou zpola nevěřící (): chtěli dokonce Ondřeje zabít [a zabili by ho], kdyby neviděli jeho chudobu, pokoru a obětavost. Nakonec je opustil a šel k horním Sugdajcům. Tito lidé jsou poslušní a krotcí a s radostí ho přijali. Odtud přišel do Bosporu… kde jsme i my zastihli biskupa Kolimbadia, který uměl deset jazyků… ( ). Z Bosporu odešel Ondřej do Theodosie, lidnatého a moud- rost milujícího města… avšak jen nemnozí z nich mu uvěřili.“5 V tomto vyprávění jsou spojeny dvě misie – stará a v době autora: Epifanios za prvé zmiňuje neúspěšné zvěstování v Zichii a za druhé odkazuje na pokračování apoštolské tradice v osobě biskupa Kolimbania: jazyky jsou přece nutné pro kázání barbarům! Polyglotické znalosti místního hierarchy byly jistě připomenuty jako odpověď na speciální Epifaniův zájem o Ondřejovo „apoštolské dědictví“. Prvozvaný apoštol tak byl představován ani ne jako tvůrce zázraků, jako spíše aktivní misionář. Epifaniův text je pro nás ještě důležitý tím, že je v něm učiněn první, zatím ještě hrubý pokus popsat „živého misionáře“: „Když lidé viděli, že jsou apoštolové skromní, vyčerpaní, bledí a dokonce neobutí do 4 Srov. mango c., „A Journey Round the Coast of the Black Sea in the Ninth Century“, in: Paleoslavica, 2002/10/č. 1, s. 262. Ve slovanských Minejích se zachoval překlad tohoto textu z rozsáhlejšího řeckého originálu, než máme k dispozici nyní: na tomto místě je důležitá informace: „A obrátili se mnozí Kasogové [= Čerkesové].“ – Viz ваСИлбевСкИй в. г., „Хождение ап. Андрея в стране мирмидонян“, in: idem, Труды, том 2, вып. 1, Санкт- -Петербург 1909, s. 275. 5 вИноградов, Греческие жития…, op. cit., s. 152–153. Ve vydání, připrave- ném A. Vinogradovem podle materiálu jeho dizertace, je publikován text, který neobsahuje pasáž o Kolimbadiovi. Přitom v ruském překladu je ze záhadných důvodů uchována. – Греческие предания о святом апостоле Андрее, подг. А. Ю. Виноградовым, том 1, Жития, Санкт-Петербург 2005, s. 177, 311–312.

137 NOVÝ VZESTUP CENTRALIZOVANÉ MISIE (9. STOLETÍ) topánků a oblečení pouze do jediného chitónu, ale přitom hlásají slovo seslané Bohem,… nechtěli se od nich odloučit.“6 Jaký sestavil Epifanios cestovní plán pro svého hrdinu? Lze předpo- kládat, že legendy o apoštolských návštěvách se objevovaly tam, kde zesilovala christianizace. Není nám známo, zda tomu tak bylo na přelo- mu 8. a 9. století na severním Kavkazu, ale Ondřejovo „objevení se“ v Bosporu, Theodosii a Chersonnésu je sotva náhodné: v 9. století podle archeologických nálezů začíná masová christianizace barbarského Kry- mu. Na severním okraji druhého hřebene Krymských hor, v Tepe-Kerme- nu, byl založen klášter, v jehož chrámu se zachovalo velké baptistérium, evidentně určené pro křest dospělých. Mezi archeology sice nepanuje ohledně datace památky shoda: jestliže ho A. Jakobson řadí na přelom 8. a 9. století7 , pak Ju. Mogaričev až do 11./12. století.8 O tom, že si místní barbarské obyvatelstvo spolu s křesťanstvím osvojilo i řečtinu, svědčí nápis vyhotovený bezpochyby místním mistrem jménem . Byl objeven na pohřebišti Bakla (druhý hřeben Krymských hor) a datu- je se do 9. – počátku 10. století.9 Kromě toho barbaři vybudovali ne později než v 9. století pět primitivních chrámů v Tauridě (čtyři byly postaveny na troskách mnohem starších byzantských).10 Nakonec byl v Theodosii nalezen řecký náhrobní nápis nějakého, jistě místního člo- věka jménem , který zemřel v roce 819.11 Rovněž založení Fullské eparchie ze strany Konstantinopole někdy na přelomu 8. a 9. století12 může být vnímáno jako příznak misijní aktivity Byzance, neboť toto biskupství vzniklo mimo území říšské jurisdikce. Sugdaia byla povýše- na díky svým christianizačním úspěchům na arcibiskupství: nedávno byla nalezena pečeť Petra „arcibiskupa Sugdaie“.13 V Partenitech na jižním 6 ibidem, s. 83. 7 ЯкобСон а. л., Средневековой Крым, Москва – Ленинград 1964, s. 51–52. 8 могарИЧев Ю. М., Первые церкви Таврики, Симферополь 1997, s. 84–86. 9 СИдоренко в. а., „Средневековая надпись с именем  из баклинского склепа“, in: Материалы по археологии, истории и этнографии Таврии, том 6, Симферополь 1998, s. 642–645. 10 баранов И. а., Таврика в эпоху раннего средневековья, Киев 1990, s. 129–139. 11 латыШев в. в., Сборник греческих надписей христианских времен из Южной России, Санкт-Петербург 1896, s. 82–84. 12 Notitiae…, op. cit., s. 31, 72–73, č. 3.778, č. 7.99. 13 StePanova e., „New Seals from Sudak“, in: Studies in Sigillography, 1999/6, s. 47–48.

138 KAPITOLA 6 břehu Krymu byl nalezen řecký epitaf pro Nikétu, igumena kláštera svatých Apoštolů, který zemřel v roce 906: v ní se říká, že zesnulý „učil ()… a byl známý svou pohostinností a láskou k chudým.“14 Pokud si uvědomíme „apoštolský“ charakter kláštera, lokalizovaného na barbarském území, je možné chápat „učení“ jako odkaz na evangelijní pokyn „učit všechny národy“ a připisovat Nikétovi misijní činnost? Epifanios tedy šel ve stopách rozvíjející se legendy o apoštolu Ondře- jovi a ta se zase šířila v souladu s geografií christianizace. Kult apoštolů vzrůstal během celého 9. století, o čem budeme ještě mluvit níže. II. Fótios Přelomovou postavou byzantského misionářství je nepochybně patriar- cha Fótios, jenž vykonával tuto funkci v letech 858–867 a 877–886. S jeho jménem jsou spojeny christianizační kampaně v Bulharsku a na Rusi. Fótios se jako první od dob pozdní antiky zamyslel nad teore- tickými základy obrácení pohanů, a ačkoliv jeho myšlenky navazují15 o několik století později na úvahy Zlatoústého a Theodóréta, je velmi důležité, že v předchozích stoletích nikoho ani nenapadlo psát na podob- né téma. Až do Fótia existoval mezi byzantskými teology názor, že misie k barbarům není vůbec nutná. Kázání jim slova Božího přirovnávali k evangelijnímu „házení perel sviním“. Nejjasněji jejich názor vyjádřil pokračovatel Theofana: ve vyprávění o tom, jak jím nenáviděný císař León V. uzavřel mír s Bulhary, historik píše: „A svěřil jim křesťanskou víru (sic!), ke které měli přistoupit, jak by se slušelo, v jistý čas s naší pomocí ( ).“16 V byzantské 14 латыШев, Сборник…, op. cit., s. 75. 15 O Božím povolání uvažuje takto: „Moje moc a síla budou kráčet před vámi [apoštoly] a předem připravovat kořist, aby pro vás učinily předávání učení lehkým… Protože na mě přešla veškerá moc, jsou obrácení a spása všech národů lehké a snadné.“ – „Photii fragm. 95“, in: reuSS J., Matthäus-Kom- mentäre aus der griechischen Kirche, Berlin 1957, s. 336–337. 16 Theophanes Continuatus, Ioannes Cameniata, Symeon Magister, Georgius Monachus, Bonnae 1838, s. 31 (theoFaneS continuatuS).

173 Kapitola 7 BYZANTSKÉ MISIE v 10. STOLETí: ALáNI, MAĎAŘI, RUS I. Byzantské křesťanství na severním Kavkazu 1. O tom, jak přišlo křesťanství do severovýchodního Černomoří, jsme hovořili výše (viz s. 80 a násl.). První křesťanská organizace tam vznikla na základě řeckého jazyka, který byl v Abcházii poměrně široce roz- šířen. Ze 7.–8. století se dochoval určitý počet řeckých nápisů a napří- klad v Pityuntu byly nalezeny bully „Kónstantina Abasga“ a „biskupa Theodóra“.1 Ve čtyřicátých letech 8. století zřejmě v důsledku úpadku Byzance se abcházská církev začala sbližovat s gruzínskou. V té době probíhaly i kon- takty Abcházů s antiochijským patriarchátem: Makarios, patriarcha ze 17. století, napsal, že za jeho dávného předchůdce Theofylakta (744–750) „poslal abcházský král David mnoho osob do Antiochie kvůli vysvěcení na biskupy… Sdělili, že jejich země velmi trpí nedostatkem té osoby, která by pro ně světila biskupy.“2 Ale kdy přesně se abcházská církev oddělila od byzantské, nelze říci.3 Gruzínština definitivně zaměňuje řečti- nu coby církevní jazyk Abcházie v 10. století. Jestliže chrám apoštola 1 дИаСамИдЗе б. р., Христианство в Западнoй Грузии (I – X вв.), автореферат дисс., Тбилиси 1999, s. 71; дондуа Г. Ф., „Булла Теодора Епископа“, in: Великий Питиун, 2, Тбилиси 1977, s. 341–342. 2 жуЗе П., Грузия XVII столетия по изображению патриарха Макария, Казань 1905, s. 9. 3 агрба И. Ш., Взаимоотношения Абхазского царства и Византии (конец VIII – X вв.), дисс., Москва 1989, s. 194–198.

174 KAPITOLA 7 Šimona (9.–10. století) ještě nese rysy byzantského architektonického vlivu, pak později vítězí ty gruzínské.4 Bez ohledu na výše řečené se řečtina v Abcházii dále používala. Z 9.–10. století pocházejí řecké nápisy v chrámu Šimona Kananity na Novém Athosu. V Anakopii (gruzínsky Anakophia, dnešní Nový Athos) byl nalezen řecký epitaf z března roku 929, napsaný „presbyterem Eusta- thiem“ na památku jakéhosi duchovního, jehož jméno není na docho- vaném fragmentu.5 V chrámu svatého Theodóra Tirona (12. století) v Novém Athosu se zachoval nápis „arcibiskupa Michaéla“.6 Na rozdíl od severního Kavkazu, o jehož epigrafice budeme ještě mluvit (viz s. 246 a násl.) je řečtina na abcházských nápisech bezchybná, což svědčí o živých stycích s Byzancí. Některé nápisy (Kónstantina Monomacha z roku 1046,7 freskový z chrámu v Mokhvi z první čtvrtiny 12. století8 ) jsou očividně vyhotoveny Řeky. To vše dokazuje, že misijní aktivity na severním Kavka- zu v 10. století měly základnu v Abcházii. 2. Na severním Kavkazu, který se politicky nikdy impériu nepodřídil, byl byzantský vliv stálý. Postupně sem pronikalo i křesťanství.9 Například na eškakonském pohřebišti byl nalezen bronzový prsten s vyobraze- ním Bohorodičky s Dítětem.10 Z 8. století pochází kamenný kříž s řeckým 4 анЧабадЗе З. В., Из истории средневековой Абхазии, Сухуми 1959, s. 148, 151–152. 5 латыШев В. В., „К истории христианства на Кавказе“, in: Сборник архео- логических статей, поднесенных графу А. А. Бобринскому, Санкт-Петер- бург 1911, s. 186. 6 ibidem, s. 198. 7 ibidem, s. 192. 8 каухЧИШвИлИ Т. С., Греческие надписи Грузии, автореферат дисс., Тбили- си 1952, s. 16. Řecké nápisy se v Abcházii objevují až do osmdesátých let 16. století. Viz бгажба Х. С., Из истории письменности в Абхазии, Тбилиси 1967, s. 8. 9 V 19. století proběhly pokusy prodloužit historii osetského křesťanství. Tvrdilo se, že chrám Jus-dzuar ve vesnici Galiate byl vybudován samotným Justiniánem Velikým a že u chrámu existovaly cely, ve kterých prý „žili řečtí mniši“. Jsou to vše bezpochyby pozdější domněnky. – Viz татуев А., „Христианство в Осетии“, in: Владикавказские епархиальные ведомости, 1899/24, s. 429. 10 аФанаСьев Г. Е., „К вопросу об экономических связях раннесредневеко­ вого населения Кисловодской котловины – Малокарачаевского района

175 BYZANTSKÉ MISIE v 10. STOLETí: ALáNI, MAĎAŘI, RUS nápisem, nalezený v okolí Kislovodska.11 Existuje hypotéza, která tvrdí, že Byzanc rozvíjela své vztahy s Alánií v rámci promyšlené strategie.12 Ve skutečnosti měly první kontakty živelný charakter. Pouze na přelomu 9. a 10. století podnikla Konstantinopol na severním Kavkazu ideolo- gickou ofenzívu, aby našla spojence proti nepřátelskému Bulharsku13 a Chazarstánu.14 Aktivní christianizace Alánie, barbarského státu prostírajícího se od Kubáně až po Těrek, začala za patriarchy Nikolaa Mystika (901–907, 912–925). Zachoval se nám cenný pramen o této misii – listy samotné- ho patriarchy. Ačkoliv iniciativa při pokřtění severního Kavkazu nevy- cházela přímo z Konstantinopole, ale z Abcházského knížectví (praxe, kterou již známe: barbaři křtí barbary), sám Nikolaos podnikl několik odvážných kroků: jak uvidíme z jeho listů, vyslal za prvé do Alánie misioná- ře ze svého nejbližšího okolí (zatímco například Konstantin s Metodějem neměli ani církevní svěcení), za druhé nespouštěl je ze zřetele a sledoval jejich činnost (opět v kontrastu s lhostejností Konstantinopole vůči soluň- ským bratrům) a nakonec zahájil Nikolaos proces, který vedl k zařazení této eparchie do struktury konstantinopolského patriarchátu. Vzhledem k byzantskému tradicionalismu to byla revoluční inovace: vždyť do té doby byla biskupství zakládána sice na cizím území (například Bulharsko), ale v historických hranicích římské říše. Území na sever od kavkazské- ho hřebenu byly zcela novým misijním polem a jejich zapojení, a po nich i zahrnutí ohromné Rusi do jurisdikce konstantinopolského patriarchátu otevřelo zcela novou stránku v jeho historii. (2 пол. V – 1 пол. VIII в.)“, Вопросы средневековой истории народов Ка- рачаево-Черкесии, Черкеск 1979, s. 9–10. 11 куЗнецов В. А., „Христианство в Алании до X в.“, in: Известия Юго-Осе- тинского НИИ АН ГССР, 1978/23, s. 35. Text nápisu bohužel není uveden. 12 Srov. „Pro lehčí využití vojenských sil Alánů ve svých politických zájmech vynaložila Byzanc nemálo úsilí k prosazení křesťanské víry mezi Osety.“ Viz тогоШвИлИ Г. Д., „Византия и Алания“, in: Известия АН ГССР. Серия истории, 1978/2, s. 79. 13 nicolai i conStantinoPolitani Patriarchae Epistolae, Jenkins R. H. J., Westerink L. G. (edd.), Washington DC 1973, č. 162, s. 486–487. 14 noonan th. S., „Why Ortodoxy Did Not Spread Among the Bulgars of the Crimea During the Early Medieval Era: An Early Byzantine Conversion Model“, in: Christianizing Peoples and Converting Individuals, Armstrong G., Wood I. N. (edd.), Turnhout 2000, s. 24.

176 KAPITOLA 7 3. Podívejme se tedy na misijní listy patriarchy Nikolaa. V listu č. 51, datovaného do let 914–91615 , adresovanému exúsiato- vi Abasgie (tj. knížeti Abcházie) Kónstantinu III., jej Nikolaos chválí těmito slovy: „Důkazem lásky k Bohu je ta Bohem daná horlivost, kterou jsi prokázal a prokazuješ v díle spásy alánského národa a pro jejich poznání pravdy. Slyšeli jsme od různých lidí, kteří znají tvé činy, že jsi s Boží pomocí projevil velkou péči v záležitosti křtu alánského knížete () a také vůči těm, kteří spolu s ním byli hodni přijmout svatý křest… Prokázal jsi veškerou možnou pohos- tinnost našemu synu, nejzbožnějšímu arcibiskupovi… Pokud budeš mít ještě možnost prokázat jakoukoliv laskavost nejzbožnějšímu arcibisku- povi, buď si jist, že i to se počítá k tvým předchozím dobrým skutkům a získáš od štědrého Boha mnohonásobnou odměnu.“16 Jinému abcház- skému knížeti, Jiřímu II.17 , je adresován list č. 46, datovaný do let 916–917: „Co se týče arcibiskupa Alánie, můj synu, pak nevím, co bych zde na- psal. Jako moudrý a soudný člověk mu jistě i bez našeho listu přijdeš na pomoc v jeho starostech, neboť znáš jeho skutky, ať už v oblasti spásy lidí, nebo v oslavě velikého jména Božího. Jestliže potřebuje něco nezbytného nebo to, co by mu ulehčilo život mezi tak [divokým] ná- rodem a v tak cizí zemi (     ), pak mu to s radostí poskytneš a Bůh ti [k tomu] dá sílu.“18 Citované listy jednoznačně odkazují na Abcházii jako na základnu, z níž se uskutečňovala alánská misie. O detailech se můžeme pouze dohadovat, ale je jasné, že Abcházové pouze Řekům pomáhali.19 Druhou oporou pro Konstantinopol v severních oblastech byla chersonnéská 15 nicolai i Epistolae, op. cit., s. 548. Datace listů dokazuje, že misijní aktivity v Alánii byly Nikolaem podniknuty během jeho druhého funkčního obdo- bí, především vletech 914–918. Viz малахов С. Н., „Христианизация Алании в 912–922 гг. (по письмам Николая Мистика)“, in: Мир право- славия, вып. 3, Волгоград 2000, s. 30. 16 nicolai i Epistolae, op. cit., s. 278.5–11, 13–280.15, 21–25. 17 ibidem, s. 547. 18 ibidem, s. 266.21–28. 19 Tvrzení, že christianizaci Alánů realizoval gruzínský mcchethský katho- likosát, kterému byla podřízena Abcházie, a účast Byzantinců byla prý jen nominální, nenachází žádné potvrzení v Nikolaových listech. Srov. догуЗов К. Г., Византийско-аланские отношения, дисс., Тбилиси 1987, s. 113–116.

285 Kapitola 11 PRAXE BYZANTSKÝCH MISIí I. Misie probíhá v nejvyšších i nejnižších vrstvách společnosti. O státní misii je vždy známo více než o misii tiché a podzemní. Zvláště se to týká Byzance, kde je moc na výsluní a společnost – ve stínu. O „imperátor- ské“ misii jsme hovořili dostatečně: byly to především křty barbarských vládců v Konstantinopoli (viz s. 71). Tak byli pokřtěni hunští, herulští, lazští aj. vůdci v 6. století. Do této skupiny lze zahrnout křest kyjevské kněžny Olgy a maďarských knížat Gyuly a Bulcsua1 v 10. a 11. století křest pečeněžských náčelníků. Tato tradice pokračovala i později. Napří- klad podle Pachymera ve 13. století „Melik Konstantinos, jeden ze synů [seldžuckého] sultána byl zanechán u Římanů; když byl pokřtěn, stal se z něho horlivý zastánce římských zvyklostí.“2 Ke spojení diplomatic- kých a misijních úkolů docházelo v Byzanci velmi často: vzpomeňme třeba epizodu z legendy o svatém Konstantinu-Cyrilovi, kde se k cestě do Chazarstánu hlásí jako prostý kazatel, ale císař mu připomíná státní povinnost diplomata (viz s. 143). Jak připravovali barbarského vládce ke křtu, nevíme. Máme pouze jediný dokument, vztahující se k podobné katechezi: v listinách Michaéla Psella se uchoval koncept listu, napsaný jménem císaře Kónstantina 1 Ve studii (  - 1996, s. 163) se tvrdí, že křest dvou kon- kurenčních vládců jedné země zároveň byl revoluční novotou Konstantina Porfyrogennéta. 2 georgii PachYmeriS De Michaele and Andronico Palaelogis, Bekker I. (ed.), 2, Bonnae 1835, s. 612.

286 KAPITOLA 11 Monomacha jakémusi nově pokřtěnému barbarskému vládci – zřejmě Kegenovi.3 Tento list začíná záhadnou poznámkou autora: „Nově pokřtěnému jakoby od císaře Monomacha. Tento člověk byl velmi moudrý, což je zjevné i z listu.“ Přečetl jsem tvůj list, ó vznešený a moudrý. V duchu jsem se zaradoval nad [jeho] nevýslovnou krásou, nad moudrostí myšle- nek, nad rozmanitostí a řečnickou zručností obratů a jsem plný lásky k tobě. Všechny mé údy zalila jakási božská rozkoš a já se radoval, jak praví božské Písmo, nevýslovnou radostí, že tě přivedu k Bohu jako významný dar – nejen výmluvný, ale obdařený tolikerou moudrostí. Pyšním se tvým spasitelným [duchovním] obnovením a mám za to, že toto dobrodiní je prokázáno mně. Nelze mě zadržet, já sám se chystám zrodit v Bohu a přijmout milost Ducha, být pohřben ve vodě [křtu] a být k životu vrácen Duchem. Je pro mě nesnesitelné odkládání této radosti a velmi mě zneklidňují nesnesitelné porodní bolesti. Kdy už uvi- dím svůj dar? Kdy tě už přivedu před Boha k přinesení oběti slova? Kdy tě obejmu, přitisknu () a budu ozářen tvým světlem? Všechna má slova, mé touhy a sny pramení v jednom a tomtéž: jak projdu komnatami paláce, každou z nich s [jedi- ným] přáním, aby ty dny, které zbyly do tvého křtu (), se změnily na krátké hodiny, abych co nejdříve spatřil to, co si tak přeji. Proto k tobě neustále vysílám poselstva – na jedné straně si nepřeji pře- rušovat tvé neustálé myšlenky na Boha (                ), na druhé chci svoji duši a rozum osvo- bodit od starostí o tebe ( ). Zprávy () o tobě, které mi byly předne- seny, rozpálily moji duši láskou k tobě a od té chvíle se nepřestanu o tebe starat, ta péče pohltí moji duši. Je mi znám ten významný biskup, který zaplňuje naši nepřítomnost () a skvě- le ti poskytuje vše, co je potřeba ( ). Bude ti prokázána čest, všichni zbožní, kteří se nacháze- jí v císařských palácích (), budou pří- tomni na tvém svátku, hledět na tvoje obrození, radovat se z tvého dru- hého zrození a s lampami v rukou kráčet před tebou, nově objevenému světlu, se symbolickým odkazem na světlo Ducha Božího, jenž v tobě září. Den tvého proměnění je určen na neděli po svátku nejvyšších apoš- tolů. Je pro tebe vhodný právě tento den, v němž náš Pán vstal z mrtvých, 3 moravcSiK gY., Byzantinoturcica, 2, Berlin 1958, s. 435, viz výše s. 218.

287 PRAXE BYZANTSKÝCH MISIí všechny nás vrátil k životu a shromáždil k sobě. I tebe nejprve pohřbí, a poté oživí svým božským křtem, který Písmo svaté nazývá druhým narozením, vzácnějším než to první. Vždyť první je zrozením těla a druhé duše. Při tvém skvělém osvícení nebude chybět ani metropoli- ta () – on sám bude jedním z těch, kteří před tebou ponesou lampu jako symbol toho, že jsi, jak pravil Pán [Ř 11,7], divoký fíkovník, jenž nese dobré plody. Proč by [metropolita] nepoctil [svou přítomností] tvé proměnění, jestliže vidí, že na tvém křtu je přítomný Bůh a andělé jásají a radují se a mé království svýma rukama uskutečňuje naplnění? Vydrž tedy už jen několik dní, aby ses co nejdůstojněji připravil na při- jetí Ducha.“4 Z listu vyplývá, že katecheze byla dlouhým procesem a že během ní byl k obrácenému vládci jmenován zvláštní hierarcha, který ho nejenom poučoval, ale uspokojoval i jeho duchovní potřeby. Císař a dvůr se do hry vkládali až v závěrečné etapě – a zde bylo vše zajištěno s maximální vznešeností. Pokřtěný vládce se stával kmotřencem císaře, což odpovídalo římské ideji adopce jako způsobu rozšíření rodiny rov- nocenného narození dítěte.5 Mimochodem je zajímavé, že obrácení vládce nemuselo znamenat křest všech jeho příbuzných: s bulharským knížetem Borisem nebyl pokřtěn jeho syn Vladimír, stejně jako v případě křtu Olgy nebyl pokřtěn její syn Svjatoslav.6 Ale detaily neměnily zásadní směr: svrchu dolů. Cílem rituálů „císařského křtu“ bylo ustanovení suverenity Byzance nad christianizovanou zemí. Vztahy mezi nimi se měly stát vzorem pro jiné barbarské vládce, kteří se také snažili dosáhnout křtu. Theodóros Dafnopatés (10. století) zvláště vytýká Symeonovi Bulharskému, že svým nepřátelstvím vůči „Rómejům“ odstrašuje od jejich společného 4   „  “in: , 5, Venetia 1876, s. 405–406. 5 angenendt a., „Mision zwischen Ost und West“, in: Millennium Russiae Christianae. Tausend Jahre christlichen Russland, 988–1988, Birkfellner G. (ed.), Köln – Weimar – Wien 1993, s. 5–6. 6 idem, „The Conversion of the Anglo-Saxons Considered Against the Backround of the Early Medieval Mission“, in: Angli e Sassoni al di qua e al di là del mare. Settimane di studio del Centro Italiano di studi sull‘ alto medioevo, 2, Spoleto 1986, s. 751–752. V zajímavé studii A. Avenaria je vysloven názor, že v polovině 9. století přešla Byzanc na nové metody misie. Nová byla podle slovenského badatele metoda křtu veškerého obyvatelstva a nikoliv pouze vládnoucí vrstvy. Není však jasné, o jaká fakta tato tvrzení opírá. – avenariuS, Die byzantinische Kultur…, op. cit., s. 47.

288 KAPITOLA 11 náboženství ještě nepokřtěné národy: „Pojďme a ukažme takový mír a takovou lásku, aby nám začaly závidět okolní národy a pohnuly se k poznání Boha. Vždyť jak uvěří ti, kteří neznají Boha, jestliže my, jež je učíme žít v míru, sami neděláme to, co je učíme?“7 Ovšem samotní Byzantinci se nikdy nepovažovali vázáni jakýmikoliv zvláštními pravidly vůči pokřtěným barbarům. II. Nejefektivnější však nebyla státní, ale lidová misie. Jejími nositeli byli nej- častěji mniši.8 To neznamená, že by mnich nemohl vystupovat v roli státního pověřence – ovšem pole pro vlastní kroky motivované nadše- ním jednotlivců bylo širší. Podle názoru mnichů ze 6. století Barsonufia a Ióanna měli ovšem zasvěcené osoby pouze vyzývat laiky k misii a misijní činnost z jejich pohledu byla úkolem těch, kteří „žili ve světě“.9 Ale fakticky byl právě nenáročný mnich pochopitelně nejlepším misionářem. Aby mniši mohli kázat mezi barbary, museli disponovat naprostou svobodou pohybu. A právě takovou svobodu v Byzanci neměli. Potulní mniši byli odsouzeni ještě Efrémem Syrským a mnohokrát byli pro- klínáni i později.10 I když takoví světci jako Petr Akimités, Grégorios Dekapolités, Petr Atroadský, Nikónos Metanoeités putovali, nebylo to v žádném případě považováno za vzor hodný následování. Výtky vůči „hyrovagům“ („potloukajícím se kolem“) jsou obsaženy v pravidlech klášterů, v legendách o Kyrillu Fileotovi, Pavlu Novém a jiných tex- tech.11 Tuláka odsuzoval i latinský Západ – ale struktura západního mnišství byla pružnější a lehce se přizpůsobovala různým potřebám, například misijní činnosti. Kromě mnichů přicházeli k barbarům i duchovní. Například ve sta- roislandském zákoně se říká: „Jestliže do naší země přijdou biskupové 7 théodore daPhnoPatèS, Correspondance, Darrouzès J., Westerink L. G. (edd.), Paris 1978, s. 81. 8 Frend w., „The Missions of the Early Church, 180–700 A. D.“, in: idem, Religion Popular and Unpopular in the Early Centuries, London 1976, VIII, 9–10. 9 voulgaraKiS, Missionangaben in den Briefe…, op. cit., s. 295–296. 10 morini E., „The Orient and Rome: Pilgrimages and Pious Visits Between the IX and the X Centuries“, in: Millennium…, op. cit., s. 861. 11 malamut e., Sur la route des saints byzantins, Paris 1993, s. 187–192.

28 PRAXE BYZANTSKÝCH MISIí a kněží neznající latinu, ať jsou to heimshir nebo girskir, mohou lidé navštěvovat jejich bohoslužby.“12 Podle mínění odborníků znamená první termín buď poustevníky nebo Armény a druhý buď přímo Řeky, nebo pravoslavné. Je to jediné svědectví o pobytu byzantských kazatelů tak daleko – ale nesmíme zapomínat, že se jedná o již christianizovaný, a nikoliv pohanský Island, takže naši záhadní „Řekové“ nemohou být považováni za misionáře v přísném smyslu slova. Široké masy barbarů se pochopitelně s novým náboženstvím nese- znamovali prostřednictvím císařských poslů – ovšem lidová, mnišská misie není tolik výrazná. Zkusme ji prozkoumat na příkladu Slovanů. Zdá se, že pojmenování pro mnicha by mělo být jedním z nejstarších křesťanských slov v jakémkoliv jazyce – vždyť aby mohl misionář zahá- jit katechezi, musel nazvat sám sebe. Mezi všemi slovanskými označení- mi mnicha (mъnichъ, inokъ, otchodnikъ) je nejstarší slovo černorizecъ (nebo stažené černěc). Slovo vypadá jako kalk z řeckého  „černě odětý“. Avšak problém spočívá v tom, že ačkoliv takové řecké slovo skutečně existovalo, obyčejně znamenalo „nosící smutek“. Tak tomu bylo nejen v antice, ale i v křesťanské době, kdy mniši už existovali – žádná záměna v tomto neproběhla, což znamená, že se v Byzanci toto slovo jako označení mnicha neužívalo. Slovo se sice zříd- ka užívalo terminologicky, ale nikoliv pro označení obyčejného mnicha. 42. pravidlo trullské synody z roku 692 zakazuje vstup do města „tak zvaným poustevníkům, skupině lidí, kteří se nazývají ‚černě oděnýmiʻ ().“13 Slovo nebylo natolik vnímáno jako terminus technicus, že pozdější komentátor Matheos Blastarés považoval za nutné jej osvětlit: „‚Černě odětýʻ – ten, kdo se obléká do černého.“14 Díky tomu lze předpokládat, že prvními hlasateli křesťanství mezi Slovany byli z hlediska oficiálního pravoslaví podezře- lí, potulní mniši, kteří nepatřili k žádnému společenství.15 12 FugleSang S. h., „A Critical Survey of Theories on Byzantine Influence in Scandinavia“, in: Rom und Byzanz im Norden. Mission und Glaubenwechsel im Ostseeraum Während des 8. – 14. Jh., Müller-Wille M. (ed.), 2, Stuttgart 1997, s. 36. 13 rhalleS g., PotleS m.,      6, Berlin 1859, s. 385–386. 14 ibidem. 15 Podrobněji viz ivanov S. a., „The Origin of the Oldest Slavic Designation of Monk“, in: Традиции и наследие христианского Востока, Москва 1996, s. 239–246.

315 ZávĚR I. Historikové až dodnes vycházeli z mlčky přijaté teze, že Byzanc chtěla stejně aktivně křtít barbary jako Řím. Například T. Noonan si všímá toho, že se Byzantinci nesnažili pokřtít krymské Bulhary – jeho postřeh je správný, ale z našeho pohledu je chybná následující teze: autor staví do protikladu byzantskou pasivitu v případě krymských Bulharů s obecně přijímanou představou o „aktivitě“ (intent), projevené prý při christia- nizaci Bulharska a Rusi.1 Misijní aktivita impéria nebyla danost, ale nejed- noznačný, střídavý proces boje mezi expanzí a izolacionismem – církev- ním i politickým – uvnitř byzantské kultury. Teze, nekriticky přejímaná odborníky, o tom, že se Byzanc neustále snažila šířit své náboženství, vede k násilné interpretaci faktů, aby byly ve shodě s tímto apriorním 1 noonan th. S., „Why Orthodoxy Did Not Spread Among the Bulgars of the Crimea During the Early Medieval Era: An Early Byzantine Conversion Model“, in: Christianizing Peoples and Converting Individuals, Armstrong G., Wood I. N. (edd.), Turnhout 2000. Jako ne zcela správná se jeví Noonanova teorie o „raně byzantském modelu obrácení“, který prý vyžadoval souhru dvou faktorů: „za prvé musela být Byzanc přesvědčena, že její politické zájmy jsou ohroženy rozšířením katolicismu v oblastech byzantské sféry vlivu, a za druhé musel vládce nebo vládnoucí elita pohanské země uvěřit, že křesťanství nabízí významné politické výhody… Pouze pokud působily oba tyto faktory, šířilo se pravoslaví z Byzance k některému z jejích sousedů“ (ibidem, s. 24). Druhý „faktor“ byl pochopitelně důležitý vždy – bez sou- hlasu neofytů ke křtu nedocházelo, ani v raně byzantské, ani v žádné jiné epoše. Co se týče prvního „faktoru“, pak ten začal působit až od poloviny 9. století a ve středněbyzantském období, ale hlavně – nikdy nebyl absolutně rozhodujícím ani v případě s Alány a Maďary v 10. a s Tatary ve 13. století.

316 ZÁVĚR předpokladem. Například odborníci na historický vývoj maďarštiny jsou překvapeni absencí řecké vrstvy v maďarské křesťanské lexice; historici staré Rusi se přou o smysl podivného činu knížete Vladimíra, který musel dokonce obsadit Chersonnés, aby dosáhl křtu; mnozí historici Kavkazu vycházejí z domněle samo sebou pochopitelné skutečnosti, že by se Byzanc nemohla nesnažit obrátit všechny kavkazské národy. V. A. Kuz- něcov vytváří teorii o účasti Byzance v christianizaci západního Kavkazu a o založení celého misionářského města v Archyzu. „Misijní aktivita Byzance,“ píše, „se vysvětluje řadou daleko jdoucích politických kalku- lací, z nichž základní byla snaha přeměnit Alány v poslušné vojenské vazaly.“2 A. E. Tachiaos se zabývá otázkou, zda v Byzanci existoval jeden komplexní „slovanský projekt“, realizovaný od moravské misie až po křest Rusi; bez ohledu na absenci dokladů, které by podpořily tento předpoklad, tvrdí, že podobný misijní plán „musel“ existovat.3 Snad naše bádání pomůže překonat některé z těchto apriorních teorií. II. Rané křesťanství se šířilo mezi barbary prostřednictvím kupců, nájem- ných vojáků, rukojmích, ale o žádných misionářích k barbarům v prv- ních stoletích nové éry nic neslyšíme. Kromě toho prvotní křest byl velmi zřídka konečným – například o jižní Arábii existuje dohromady sedm legend na první pohled si vzájemně konkurujících – ve skutečnosti každá z nich může v různé historické etapě odpovídat realitě.4 Tato kytice verzí představuje všechny možné cesty, kterými pronikalo křesťanství do bar- barské země: apoštolské hlásání, žádost samotných barbarů, říšské posel- stvo, zajatá řeholnice, místní kupec, syrský misionář. Mezi těmito postava- mi není pouze řecký kazatel, který by se v zemi objevil vědomě a z vlastní 2 КуЗнецов в. а., „Христианство в Алании до X в.“, in: Известия Югоосе- тинского Научно-исследовательского Института АН ГССР, 1978/23, s. 36; srov. тогоШвИлИ Г. Д., „Византия и Алания“, in: Известия АН Грузинской ССР, Серия истории, 1978/2, s. 79. 3 tachiaoS a.-e., „The Greek Mitropolitans of Kievan Rus‘: An Evaluation of Their Spiritual and Cultural Activity“, in: idem, Greeks and Slavs. Cultural, Ecclesiastical and Literary Relations, Thessaloniki 1997, s. 355. 4 PaPathanaSSiou ath., „Christian Mission in Pre-Islamic South Arabia, in: , 1994/65, s. 135–136.

317 ZÁVĚR (nebo církevní) iniciativy. Pokud kněží do barbarských zemí šli, pak pouze kvůli duchovní péči o tamější zajaté Římany. S jedinými skutečnými misionáři se setkáváme v apokryfních „skutcích“ různých apoštolů, ale tyto texty legendárního charakteru měly ukázat celosvětový dosah křesťan- ství v eschatologickém a nikoliv reálně církevním smyslu. Christianizace ve 4. století neposílila misijní aktivitu církve: za prvé začali být barbaři vnímáni jako nepřátelé křesťanského impéria, za dru- hé oni sami se ke křesťanům, kteří žili mezi nimi, začali chovat jako k „páté koloně“ Říma. Císařové 4. století sice považovali za svoji povin- nost podporovat křesťanské obce za hranicemi říše, ale ani v těchto, zdálo by se příhodných podmínkách, se státní misie v zahraničí neobje- vila – duchovní se do cizích zemí vypravovali opět pouze kvůli podpoře již existujících křesťanských společenství, a nikoliv proto, aby budovali nová. A přitom impérium vedlo promyšlenou a vytříbenou zahraniční politiku, pečlivě sbíralo informace o barbarských národech a minimálně od 5. do 12. století existovalo v Konstantinopoli zvláštní „ministerstvo pro věci barbarů“ – .5 Ovšem christianizace s tím neměla co dělat. „Agenty byzantinizace,“ píše I. Šahíd o situaci v arab- ských zemích ve 4. století, „nebyla ani říšská administrativa, ani církevní organizace ortodoxní Byzance – proces byzantinizace byl částí neza- mýšlené byzantské misie (involuntary mission of Byzantium), realizované neortodoxními misionáři.“6 Zestátnění nového náboženství vedlo k tomu, že za hranicemi impéria získaly podporu „heretické“ směry, prokleté oficiálním proudem křes- ťanství – ariánství, monofyzitismus, nestoriánství. Představitelé těchto směrů rozvíjeli čilou misijní činnost, ukazovali příklady neuvěřitelné- ho sebeodříkání a podnikavosti, s nimiž doputovali do Tibetu, Číny, střední Afriky – ale nic z toho nebylo iniciováno řeckou ortodoxií.7 Mezi „heretickými“ církvemi existovaly vlastní vztahy, vlastní solidarita bez vztahu k Byzanci. F. Dvorník měl za to, že úspěch nestoriánských 5 ШандровСкая в. С., „Печати  в Эрмитаже“, in: Античная древность и средние века, 2000/31, s. 105–116. 6 Shahid, Byzantium and the Arabs in the sixth century, op. cit. s. 19. 7 A to i přesto, že všechny heretické církve odvozovaly svoji existenci od Konstantina Velikého. Připomeňme jako kuriozitu, že v roce 1965 na kon- ferenci monofyzitských hierarchů v Addis Abebě přivítali biskupové etiop- ského císaře Haile-Selassieho jako „nového Konstantina“. – Fowden g., Empire to Commonwealth, Princeton 1993, s. 127.

318 ZÁVĚR kazatelů v Číně a Mongolsku „ukazuje, co by mohla dosáhnout perská církev, kdyby zachovala věrnost své řecké mateřské církvi.“8 S takovým názorem naprosto nelze souhlasit. Vše bylo právě naopak: úspěchy nestoriánské misie můžeme objasnit právě tím, že za ní nestála státní moc Byzance.9 Otcové východní církve v 5. století definitivně přijímají vztah k bar- barům jako k nelidem, u nichž má christianizace jediný smysl – zeslabit jejich agresivitu. Pravdu měl H. G. Beck, když napsal: „Zdá se, že se řecko-římská pýcha na svoji kulturu a vzdělanost stala překážkou pro misii. Barbary považovali v podstatě za nehodné křesťanství.“10 Vlastní byzantská misie začíná od 6. století jako státní podnik císařů Justina I. a Justiniána I. Moc Konstantinopole k ní přitahuje cizí vládce, kteří se sem sjíždějí pro dary a křest. Ale to hlavní – v tu dobu rovněž vyjíždějí poselstva s cílem hlásat křesťanství pohanským barbarům za hranicemi. Nejznámější z nich jsou mise k Abcházům, Gótům, Garaman- tům a súdánským kmenům. Úspěch misie byl garantován vojenskou silou říše, rýsující se za zády věrozvěstů. Na konci 6. století zahajují misijní činnost i římští papežové, zane- chaní bez politické ochrany. Tyto misie měli podstatně jiný charakter než ty říšské: neopíraly se o vojenskou sílu, ale výlučně o vlastní autoritu. V 7. století se misiím začali věnovat potulní irští mniši, kteří masově přecházeli na kontinent. Položili základ pro peregrinatio pro Christi amore, tj. individuální hlásání, spočívající spíše v očekávání brzkého přijetí mu- čednické koruny než reálného obrácení barbarů. Tento druh misií se v impériu nikdy nerozvinul. Nejčastěji byli iniciátory křtu nikoliv Byzanc, ale samotní barbarští vládci, kteří doufali, že se prostřednictvím křtu dostanou do společen- ství civilizovaných zemí. Po knížecím křtu v Konstantinopoli vycházely skupiny duchovních, aby obrátili i zemi. Pochopitelně je chránila knížecí 8 dvorniK F., Missons of the Greek and Western Churches in the East During the Middle Ages, XIII International Congress of Historical Sciences. Reports 7, Moscow 1970, s. 3. 9 Oslabení misionářského ducha je zaznamenáno i u arménské církve poté, co se stala národní. Jestliže v raném období Arméni široce propagovali křesťanství mezi barbary, pak po jeho zakořenění jako státního nábožen- ství se misií zabývala už jen církevní hierarchie a „neorganizovaní putující asketové“. – thomSon r., „Mission, Conversion and Christianization: The Armenian Example“, in: Millennium…, op. cit., s. 44–45. 10 becK, Christliche Mission…, op. cit., s. 658.

319 ZÁVĚR družina. Zpráv o tom, jak byla organizována byzantská misie, se mnoho nedochovalo. Jazyk misie je rovněž složitá otázka. Podle všeho se Řekové neučili barbarské jazyky. Pokud v Byzanci existovala instituce misijního biskupství bez katedrálního centra, pak byla špatně rozvinutá. Obyčej- ný řecký mnich byl nucen k „věrnosti místu“ a putování s misijními cíli nebylo vítáno. Úspěchy při státem organizovaném šíření křesťanství pokračova- ly do 7. století. Následné porážky Byzance ve válkách s Araby a Bulhary, a také hluboká hospodářská krize vedly k tomu, že síly na centralizova- nou zahraniční misii už nestačily. V tomto období se v Byzanci objevuje nový typ nezávislého, osamoceného misionáře. Prvním byl v 8. století Štěpán, biskup města Sugdaia na Krymu (Surož), který obracel na křesťan- ství barbarské dobyvatele – Chazary. Tehdy začíná i postupná christiani- zace Slovanů, sídlících na Balkáně. Avšak skutečný rozkvět misionářství středobyzantského období přichází v 9. století, kdy se například objevuje nová Legenda o apoštolu Ondřejovi, vykreslujícího jej jako pravého individu- álního misionáře. I když soluňští bratři Konstantin-Cyril a Metoděj, „apoštolové“ Slovanů, nebyli misionáři v pravém slova smyslu (Morava- né, ke kterým se bratři vypravili, byli v té době již pokřtění), lze oba bratry považovat za představitele toho „nejinternacionálnějšího“ křídla byzant- ské kulturní elity. Ale ačkoliv nelze považovat za náhodu, že se tito lidé objevili v Byzanci v 9. století, zůstává jejich „internacionalismus“ v sou- časných studiích často mimo historický kontext. Konstantin pevně věřil v to, že křtu jsou hodny všechny národy a že všechny jazyky pocházejí od Boha, ale to neznamená, že pro něj pojem „barbar“ ztrácel smysl. V jediném textu, který byl zcela jistě zapsán podle Konstantinových slov, latinském listu Anastasia Knihovníka (uvedeném Mitrofanem ze Smyrny), jsou barbaři popsáni šablonovitým způsobem: Konstantin se snažil v okolí Chersonnésu nalézt místo, kde se nacházel hrob Klémenta Římského, „ale protože tamní obyvatelé nebyli místními, ale příchozími od různých barbarských kmenů, a dokonce všichni krutými lupiči (immo vero saevi latrunculi), tvrdili, že nevědí, o čem mluví.“11 Pozorovatel bez předsudků by neshledával nic zločinného na tom, že místní, navíc přistěhovalé, pohanské obyvatelstvo neví nic o jakýchsi křesťanských ostatcích ani o místě a době jejich uložení – v tomto kontextu pojmenování „lupiči“ 11 Friedrich J., „Ein Brief des Anastasius Bibliothecarius“, in: Sitzungsberichte der Philosophisch-philologischen und Historischen Klasse, Bayerischen Akademie der Wissenschaften, 1892/3, s. 441.

33 REJSTŘíK OSOBNíCH JMEN A Abaka (Mikuláš), mongolský následník v ílchanátu 271 Abarthiudo, nobatejský panovník 99 Abba Selama, misionář v Etiopii 36 Abdišo, mervský metropolita 298 Aberkios, hierapolský biskup 34, 146 Abreha (Abraham), himjarský král 86 Abú Džafar, lachmidský vládce 88 Abú Harita, nadžránský biskup 88 Ademar de Chabanes, francouzský kronikář 222 Agathangelos, řecko-arménský dějepisec 44, 311 Agathonos, byzantský biskup a vyslanec 154 Aguzovovi, osetský rod 243 Afse, misionář v Etiopii 74, 290–291 Ahúdemmeh, misionář Arabů 89, 90, 294 Achab, judský král 262, 264 Ajtony, maďarský náčelník 187–188 Akakios Sabbaétos, byzantský legendista 270 Akim (Joakim) Chersonnéský, novgorodský biskup 224 Akyndinos, harránský vládce 106 Alamundar, beduínský kníže 52–53, 92 Alexandr, učedník apoštolů 27–28 Alexandr Makedonský, makedonský vládce 22, 254, 325 Alexandros Akemétos, řecký světec 132–133 Alexios Komnénos, byzantský císař 227–230, 238, 243 Alexios, kyjevský metropolita 278 Alef, misionář v Etiopii 73 Algirdas, litevský velkokníže 278–279 al-Ameda, etiopský král 73 al-Džahíz, arabský autor 126 al-Idrísí, arabský autor 188 al-Marvazí, arabský autor 299 al-Mas’udí, arabský encyklopedista 144, 183 al-Mutí, bagdádský chalífa 189 al-Núman, lachmidský kníže 51 Amandus, akvitánský misionář 169 Amorkesos, arabský vládce 55 Anastasios, východořímský císař 71, 331 Anastasios Knihovník, papežský bibliotekář 319 Anastasios (Nastas) Chersonnéský, byzantský duchovní na staré Rusi 209–210, 212 Anastasios Sinaités, byzantský autor 88 Anaulf, domnělý perský král 104–105

340 REJSTŘíK OSOBNíCH JMEN Anén, mezopotamský poustevník 60 Anna Komnéna, byzantská princezna 227, 230, 322 Anna, žena Vladimíra Kyjevského 205, 209–210 Ansgar, franský misionář 169 Antonij Pečerský, staroruský mnich 233 Antonios, konstantinopolský patriarcha 140 Antonios, proedros 186 Antonios II., konstantinopolský patriarcha 166 Appionos, egyptský biskup 56 Aréthas, byzantský mučedník 72, 89 Aristomachos, byzantský vojevůdce 102 Aristotelés, řecký filozof 93 Arkadios, východořímský císař 42 Arnobius, římský autor 29 Arsenios, konstantinopolský patriarcha 267 Arsenios Kerkyrský, biskup 196 Asterios, východořímský autor 43 Athanasios Alexandrijský, alexandrij- ský patriarcha 36, 38, 42, 49, 51, 63, 195 Athanasios, antiochijský patriarcha 105 Athanasios, byzantský císař 43 Athenogenos, sebastijský biskup 44, 250 Athrudités viz Frumentius Augustus, kartaginský biskup 26, 61 Azkir, etiopský světec 43 B Babila, legendistická postava 189 Bakur, gruzínský princ 34 Bardan, arménský historik 271 Barhasan, pokřtěný Peršan 34 Barhebraeus, syrský autor 94 Barnaba, byzantský světec 270 Barnabáš, byzantský biskup 99 Barochios, biskup Arabů 53 Bartoloměj, apoštol 27–30, 40 Basileios I., byzantský císař 145, 146–150, 153, 160, 162–166, 207, 223, 304 Basileios II., byzantský císař 186, 207, 209–211, 321 Basileios, biskup a církevní otec 76–77, 79 Basileios Seleukijský, byzantský autor 69, 290 Blažej Amoritský, byzantský světec 154 Bonifatios, misionář a světec 113–114 Boris (Michal) Bulharský, bulharský kníže 155–161, 206–207, 233, 287, 300, 302, 340 Boris Vladimírovič, staroruský světec 222, 233, 285 Bravlin, domnělý ruský kníže 121 Bulcsu, maďarský náčelník 184–185, 203 C, Č Caesara, domnělá perská královna 104 Carazonovovi, gruzínský rod 241 Cihma, byzantský světec 73 Clari Robert de, francouzský rytíř 242–243 Cyprián, kartaginský biskup 270 Čoban, seldžucký vojevůdce 257 D Dareios, perský velkokrál 254 David, abcházský král 173 David, biskup 323 Decius, římský císař 27, 28 Démétrianos, chúzestánský biskup 34 Démétrios Chómatianos, epirský kanonista 276 Démétrios, soluňský světec 188, 219

341 REJSTŘíK OSOBNíCH JMEN Despina, byzantská princezna 271 Digenis Akritas, byzantský autor 191 Dionýsios Halikarnasský, řecký autor 22 Dobryňa, novgorodský místodržitel 212 Dokuz, mongolská královna 300 Dometian, melidský biskup 106 Dometianos, biskup Zichů 80 Domninos, římský světec 196 Dževanšír, albánský kníže 112 E Edesios, misionář v Etiopii 36–38, 45 Edna, matka Ze-Mikaela 75 Efrém, byzantský misionář 79–80, 186 Efrém, žák Akima 224 Efrém Syrský, syrský světec a autor 288, 341 Eirpanomé, núbijský král 96 Eliazar, arménský katholikos 299 Elijáš Mladší, byzantský misionář 129–130 Ella Gabaza, etiopský vládce 74 Enravot, bulharský princ a světec 156 Epifanios, mnich a hagiograf 43 Euagrios, historik 82, 92 Euagrios, hagiograf 301–302 Eufratos, eunuch 83 Eunapios, řecký pohanský autor 51 Eusebios Kaisarejský, církevní historik 40–41, 47, 61–63, 69–70, 290 Eustathios Soluňský, byzantský autor 238, 240, 326, 328 Eustathios, chersonnéský kněz 235 Eustathios, presbyter 174 Eustratios, alánský metropolita 244 Euthymios Alánský, byzantský misio- nář 180, 183, 295, 312 Euthymios Malakés, enkomiastés 238 Euthymios Pečeněžský, mnich a misionář 218, 295 Euthymios Tornikés, byzantský autor 240–241 Ezana, etiopský vládce 36–37, 49 F Fajz, maďarský kníže 184 Fantinos Vyznavač, byzantský světec 125 Faridaddín Atar, perský muslimský autor 191 Faustus Buzand, arménský dějepisec 298 Filaretos, sugdajský biskup 121 Filostorgios, řecký dějepisec 35, 48 Filip, apoštol 20, 128, 195 Filotheos Kokkinos, konstantinopol- ský patriarcha 273, 278, 281, 303 Filoxénos z Mabbugu, monofyzita 89 Fókas, světec 43 Fótios, konstantinopolský patriarcha 4, 65, 138–140, 154, 157–158, 162–163, 212, 270, 276, 300, 302 Fredegar, franský kronikář 104–105 Fritigern, gótský vládce 51, 57 Frumentius, misionář v Etiopii 36–42, 45, 135, 195, 330 G Gabra Maskal, himjarský král 76 Gallienos, římský císař 33 Gelasios, církevní historik 35, 37–38, 45, 195 Genedžuata 247 Gennadios Scholarios, byzantský autor 302, 323 Geórgios Akropolités, byzantský autor 253 Geórgios Bardanés, byzantský autor 254 Geórgios Mnich, byzantský autor 62, 138 Geórgios Tarchan, sugdajský vládce 121

342 REJSTŘíK OSOBNíCH JMEN Geórgios, alánský biskup 244 Geórgios, arabský biskup 93 Gerasim, kolomenský biskup 283 Gerasim, zyrjanský biskup 283 Gerima, římský světec 73–74 Germanos, konstantinopolský patriarcha 116–117 Germanos II., nikájský patriarcha 254–255, 264 Gislenus, světec a misionář 115 Gleb Vladimírovič, staroruský světec 222, 233 Golinducha, perská křesťanka 104 Grégorios Dekapolités, byzantský světec 288, 304 Grégorios Chioniadés, tabrízský biskup 281 Grégorios, antiochijský biskup 92, 105 Grégorios, kněz 203 Grégorios, lektor 123 Grep, herulský kníže 85 Grigentius, misionář u Himjaritů 332 Grod, hunský náčelník 85 Guba, římský světec 73 Gyula, maďarský náčelník 184–186, 203, 285 H Haile-Selassie, etiopský vládce 317 Hannan, jemenský kupec 41 Helena, východořímská císařovna 47, 300 Herakleios, byzantský císař 9, 105, 108, 111–112 Herceg, bosenský vládce 323 Hermon, jeruzalémský biskup 44, 76, 79, 198 Hérodotos, řecky dějepisec 22 Hierotheos, biskup pro Maďary 185–186 Homér, starořecký autor 21, 264 Honorius, západořímský císař 42 Honorius III., římský papež 188 Hordad, perský křesťan 103 Hormuzd IV., perský král 104, 105 Hülegü, mongolský chán 300 Ch Chan Gazan, tocharský vládce 254 Chosrau II., perský velkokrál 9, 105–107 Christoforos, byzantský světec 26–28 Christomeos, byzantský světec 27 I ibn ad-Dahhák, kurdský vojevůdce 190 ibn al-Atir, arabský autor 190 ibn Džarir, arabský křesťan 292 ibn Rustah, arabský autor 183 Ignatios, konstantinopolský patriarcha 154, 157, 163 Ignatios, alánský biskup 244 Ilarion, kyjevský metropolita 204, 300 Ilitver, sabirský vládce 299 Ióannés, mnich 288 Ióannés Apokaukos, naupaktský metropolita 253 Ióannés Dukas, epirský vládce 253 Ióannés Efezský viz Jan z Efezu Ióannés Kinnamos, byzantský autor 237 Ióannés Komnénos, byzantský císař 237–238 Ióannés Mauropus, byzantský autor 216, 218–221, 322 Ióannés Monasteriotés, byzantský autor a igumen 244 Ióannés Tzimiskés, byzantský císař 189 Ióannés Vekkos, konstantinopolský patriarcha 274, 275, 312, 322 Irena, matka Kónstantina VI. 119 Irena Chazarská, byzantská císařovna 119–120

343 REJSTŘíK OSOBNíCH JMEN Ireneios Lyonský, církevní autor 25 Isaakios Angelos, byzantský císař 238 Isaakios Komnénos, byzantský císař 326 Ischak, legendistická postava 75 Isidor Sevilský, církevní autor 168 Isidóros Kyjevský, kyjevský metro- polita 271 Ivan Rylský, bulharský poustevník a světec 233 Izmael, turecký velmož 280 Izrael, sabirský biskup 299–301 J Jahjá Antiochijský, židovský dějepisec 210 Jan, katholikos 298 Jan, soluňský biskup 234 Jan Biclarenský, opat 100, 102, 108 Jan Damašský, církevní otec 125–126 Jan Gótský, krymský biskup 122 Jan Malala, řecko-syrský kronikář 71 Jan Teolog, apoštol a evangelista 26, 226 Jan Turecký, uherský biskup 186 Jan Vyznavač viz Jan Gótský Jan Zlatoústý 61–68, 104–105, 118, 198, 207, 290, 295, 302–303, 341 Jan z Efezu, řecko-syrský historik 78, 94, 95, 98, 100 Jan z Nikia, byzantský autor 42, 102, 111 Jan z Telly, byzantský světec 103 Jared, etiopský hymnograf 77 Jaroslav Vsevolodovič, vladimírský kníže 282 Jazdín, perský křesťan 108 Jazdkart, perský velkokrál 41 Jeroným, církevní otec 57 Jeropkin, ruský generál 323 Jim‘ata, římský světec 73 Jiří, světec 124, 202, 275, 277, 340 Jiří II., abcházský kníže 176 Joann I., kyjevský metropolita 222 Joann II., kyjevský metropolita 222–223 Josef, malíř 310 Josef, talamiský exarcha 96 Josef Brienský, byzantský autor 281, 293 Josef Genesios, byzantský autor 157 Julian, cestovatel 265 Julian, misionář v Súdánu 94–98 Justin Mučedník, světec 24–26 Justinián I., východořímský císař 71–72, 76–79, 82–86, 93–98, 102, 108, 146, 174, 318, 331 Justinus I., východořímský císař 71–72, 78, 146, 318, 331 Justinus II., východořímský císař 102–103 Júsuf as-Sar (Dhu Nuwas), himjarský král 72 K Kaleb (Elesboam, Ella Ašeba), etiop- ský vládce 72 Kapiton, biskup 79, 81, 339 Kardagh, perský velmož 103 Kardost, arranský biskup 79, 296 Karel Veliký, franský císař 170 Kegen, pečeněžský náčelník 216, 218, 286 Kirill, kyjevský metropolita 223, 274 Klémens Alánský, alanský metropoli- ta 244 Klément Římský, římský biskup 209, 319 Kliment Ochridský, ochridský biskup 152–153, 161–162, 231–233, 302–303 Kolimbanios, biskup 136 Kolumbán, iroskotský misionář 168–169

344 REJSTŘíK OSOBNíCH JMEN Konstantin-Cyril, byzantský misionář 4, 10, 143–145, 175, 205–207, 224, 231–235, 285, 294, 283, 299, 301, 303–304, 319–320 Konstantin I. Veliký, římský císař 45–47, 79, 146, 159, 200, 228, 300 Kónstantinos Abasgos 173 Kónstantinos Akropolités, hagiograf 269 Kónstantinos III., abcházský kníže 176 Kónstantinos IV., byzantský císař 105 Kónstantinos V. Kopronymos, byzantský císař 119–120 Kónstantinos VI., byzantský císař 119 Kónstantinos VII. Porfyrogennétos, byzantský císař 146, 153, 162–163, 166, 183–184, 187, 198, 200–204, 300, 317 Kónstantinos IX. Monomach, byzantský císař 174, 326 Kónstantios II., římský císař 48–55 Kosmas Indikopleustés, byzantský autor a cestovatel 109 Kubrat, prabulharský vládce 111 Kučug, pečeněžský kníže 213 Kudanbes, núbijský král 321 Kyriakos, gruzínský světec 271 Kyrillos, hieromonach 122, 277 Kyrillos Alexandrijský, alexandrijský patriarcha 63, 70 Kyrillos Fileotos, byzantský světec 229, 288 L Ladislav I., uherský král 188 Laonikos Chalkokondylés, byzantský autor 304 Lazar, mnich 130 Lazar Galesiotés, byzantský světec 295 Lebuin, anglosaský misionář 169 León I., byzantský císař 55 León III., byzantský císař 117, 119, 124, 130 León IV., byzantský císař 114, 120 León V., byzantský císař 122, 125, 138 León VI., byzantský císař 149–150 León Diakonos, byzantský autor 205 León Matematik, byzantský autor 205 León Mungos, ochridský arcibiskup 234 León Paflagonský, ochridský arcibis- kup 216 Leontios, mnich 126 Leontios Byzantský, byzantský autor 291 Leontij, rostovský biskup a misionář 224–226, 311, 334 Lev Syřan, ruský biskup 212 Likanos, římský světec 74 Liutger, anglosaský misionář 169 Longinus, abba 328 Longinus, misionář v Súdánu 77, 96, 98–100, 295 Loyola Ignác, světec, jezuita 14 Ludvík Němec, východofranský král 154 Lupus, učedník Kolumbána 169 Lykaonidés, pohan 301–302 M Makarios, antiochijský patriacha 173 Makarios, biskup 296 Makarius Magnes, filosof 30 Makarij Želtovodský, ruský biskup 283 Malchos, historik 55 Málik, sultán 267–268 Manuél, biskup 277 Manuél Holobolos, byzantský autor 270 Manuél Komnénos, byzantský císař 238, 240, 326, 328 Manuél Palaiologos, byzantský císař 271

345 REJSTŘíK OSOBNíCH JMEN Manuél Straboromanos, byzantský autor 229 Manuél I., konstantinopolský patriarcha 255 Már Abá, syrský biskup a světec 104 Marco Polo, benátský kupec a cesto- vatel 40 Marek Makedonec, filozof a misionář 212–213, 282 Maria, žena Chosrauova 105, 108 Maria, byzantská princezna 271 Maronios, chórepiskop 90 Martyrios, jeruzalémský patriarcha 58 Marúta, perský biskup 65 Matheios, mnich 178, 312 Matheos Blastaros, hieromonach 289 Matěj, apoštol 30, 45 Matouš, apoštol 19, 39–40, 70, 75, 148, 194, 259–260, 300–301, 339 Matouš, učedník Ze-Mikaela Aregawi- ho 75 Maurikios, východořímský císař 102–108, 296, 331 Mechadejis, aksumský panovník 49 Merkurios, súdánský vládce 300 Meropios, tyrský filozof 37, 135 Mesrop Maštoc, arménský vzdělanec 58, 308 Methodios, biskup 139 Methodios, umělec 157–158 Metoděj, arcibiskup 10, 143, 145, 150–154, 161, 175, 206, 234, 231–232, 283, 300, 303, 319–320 Michaél II., byzantský císař 145 Michaél III., byzantský císař 130, 141, 143, 145, 150–151, 163, 300 Michaél VIII., byzantský císař 270–271 Michaél Attaleiatés, byzantský dějepisec 146, 221 Michaél Glykas, byzantský autor 163, 290 Michaél Italikos, byzantský rétor 238 Michaél Palaiologos, byzantský císař 267 Michaél Psellos, byzantský historik 216, 218, 285, 293, 326 Michaél Synkellos, byzantský autor 212 Michal Syřan, ruský hierarcha 212 Mikuláš I., papež 159 Mitrofanes, sarajský biskup 274 Mitrofanes ze Smyrny, byzantský autor 319 Mohamed, prorok islámu 88, 227, 280 Mojžíš, biskup 54 Mojžíš, mnich 52 Movses Chorenac’i, arménský kronikář 54, 58 Movses Kałankatvac’i, arménský kronikář 299 Mavíja, královna 52 Mu‘áwíja, bagdádský chalífa 128 Mubarak bar David, mosulský mnich 300 N Naaman, filarcha 92 Narses, východořímský vojevůdce 93 Naum Ochridský, slovanský misionář 153, 233 Nerses, arménský arcibiskup 54 Nikéforos, damašský emír 125 Nikéforos, konstantinopolský patriarcha 111 Nikéforos, kyjevský metropolita 226, 294 Nikéforos Basilakés, byzantský autor 238 Nikéforos Blemmydés, byzantský autor 254 Nikéforos Grégoras, byzantský autor 267–268, 279 Nikéforos Kallistos Xantopulos, církevní autor 30, 273–274 Nikéforos Uranos, byzantský vojevůdce 326

346 REJSTŘíK OSOBNíCH JMEN Nikéforos I., byzantský císař 132 Nikéforos II., byzantský císař 142, 183, 189 Nikétas, igumen 138 Nikétas Byzantský, byzantský autor 141 Nikétas David Paflagonos, byzantský autor 193–194, 196 Nikétas Gótský, světec 50, 122, 199 Nikétas Chóniatés, byzantský autor 306 Nikolaos III., konstantinopolský patriarcha 244 Nikolaos, alánský metropolita 183 Nikolaos, bulharský biskup 161 Nikolaos Aiotheodórétos, athénský metropolita 240 Nikolaos Mesarités, byzantský autor 241 Nikolaos Mystikos, konstantinopolský patriarcha 175–182, 221, 276, 320 Nikonos Metanoeités, byzantský světec 190, 199, 288 Nilos Doxopator, byzantský kanonista 252 Nino, gruzínská světice 34–35, 46, 330 O Ochórmaz 247 Olaf Tryggvassøn, norský král 211 Olga (Elga), kyjevská kněžna 198, 203–204, 285, 287 Ondřej, apoštol 27–30, 135–138, 149, 193, 196, 258, 294, 319 Orchan, emír 280 Órigenés, starokřesťanský teolog 25, 29–32, 40, 61, 68 Orosios, církevní autor 52 Oso, řecký mnich 73 P Pachymerés Geórgios, byzantský autor 254 Pachomios, byzantský světec 74, 294 Palaiologos (Andronikos II.), byzant- ský císař 274 Pall z Greklandu 211 Pamfylos Mučedník, světec 31 Pamfilos, biskup 53 Pankratios Tauromenský, světec 112–114 Pantaleon, římský světec 72–73 Pantenos, misionář 40 Paraskeva, světice 272 Paternos, byzantský biskup 111 Pavel Diákon, langobardský kronikář 105 Pavel Nový, světec 288 Pavel, apoštol 20–21, 25, 64, 66, 68–69, 122, 147, 149, 184, 195, 211, 226, 229, 234, 240, 248, 253, 257, 290–291, 301, 310, 340 Petr, alánský arcibiskup 178, 180–183, 295, 312 Petr, apoštol 147, 149, 184, 248, 291, 301, 310, 340 Petr, arcibiskup 137 Petr, argoský biskup 141 Petr, presbyter 88 Petr Akimités, světec 288 Petr Atroadský, světec 288 Petr Taurský, byzantský hagiograf 125 Pitirim, staroruský misionář 283 Platón, řecký filozof 68, 270 Pokračovatel Theofana viz Theofanés Continuatus Priskos Panijský, římský autor 142 Probus, posel 79 Prokopios z Kaisareie, východořímský kronikář 71–72, 82–86, 93, 108 Prosperos Tiron, církevní autor 168 Proterios, alexandrijský patriarcha 87 Pseudofiloxénos, byzantský autor 292, 303

347 REJSTŘíK OSOBNíCH JMEN Pseudogeórgios Alexandrijský, byzantský autor 65, 118, 198 Pseudokaisareios, byzantský autor 69 Pseudopalladios, byzantský autor 54 Pseudopelagios, byzantský autor 57 Publius, římský správce 21 Pythagoras, řecký filozof 22 R Rakbahta, parthský velmož 301 Reprebos 26 Roman, biskup 278–279 Roman Novomučedník, světec 127 Rómanos II., byzantský císař 187 Romil Vidinský, bulharský světec 233 Rostislav, moravský kníže 150–151, 300 Rubruck Gillaume de, františkánský mnich 244–245, 297–298, 322 Rufinus, římský autor 34, 37, 46–47, 52 Ř Řehoř Naziánský, církevní otec 63, 93, 115, 148, 341 Řehoř Nikájský, byzantský autor 150 Řehoř Nysský, církevní otec 48, 114 Řehoř Osvětitel, arménský biskup 44, 47, 57, 298 Řehoř Palamas, byzantský teolog 278–281 Řehoř Sinajský, světec 267 Řehoř Utrechtský, světec 169 Řehoř Veliký, římský papež 168 Řehoř IX., římský papež 188, 252 S Salvianus z Marseille, křesťanský autor 167 Samasana, masktský král 298 Sáva, arcibiskup 278 Sáva Gótský, světec 50 Sáva Osvícený, světec 249 Sazana, etiopský vládce 36, 49 Sebeos, arménský historik 108 Sergios, biskup 90 Sergios, světec 90, 189, 298 Siaus, posel 228 Sitta, byzantský vojevůdce 83–84 Skylitzés Ióannés, byzantský autor 184, 203 Sofronios, církevní autor 270 Sókratés Scholastikos, církevní autor 34–37, 46, 53 Sózomenos, církevní autor 33–38, 46–47, 51–52, 57, 63, 112, 274 Stratofilos, pityuntský biskup 80 Sumjafa‘ Ašwa‘ (Esimfej), jemenský vládce 86 Svatopluk, moravský kníže 153, 206 Svjatoslav, kyjevský kníže 287 Symeon, bulharský car 161, 287 Symeón, alánský metropolita 273 Symeón, resafský metropolita 189 Symeón Bosý, eubojský světec 323 Symeón Horal, světec 311 Symeón Logothetés, byzantský historik 200 Symeón Metafrastés, byzantský autor 196 Symeón Sloupovník, syrský světec 51, 58–60, 297 Symeón Starý, poustevník 56 Symeón z Bét Aršamu, monofyzitský misionář 89, 294 Š Šápúr, perský velkokrál 33, 103 Šimon, apoštol 30, 136, 148, 174, 241 Šírín, perská královna 108 Štěpán, biskup 106 Štěpán (István), uherský král 185–186, 188 Štěpán Nemanja, srbský velký župan 233

348 REJSTŘíK OSOBNíCH JMEN Štěpán Nový, světec 115, 120–121 Štěpán Permský, staroruský misionář 282–283 Štěpán Sabaetos, arabský mnich 126 Štěpán Surožský, sugdajský biskup 116–120, 121, 295, 319 T Tabarí, muslimský autor 190 Tadeáš, apoštol 149 Tatianus, římský autor 25 Telerig, bulharský chán 114 Tertullianus, církevní autor 24–25, 70 Thales, řecký filozof 22 Themionos, syrský světec 43 Theodóra, žena císaře Justiniána 89, 94–96, 190, 331 Theodóra, žena císaře Theofila 119–120 Theodórétos Kyrrský, byzantský autor 34, 37–38, 46–47, 51, 56–59, 62–63, 69–70, 138, 195, 198 Theodóros, alánský metropolita 255–265, 295, 312, 322, 335 Theodóros, biskup Arábie 89, 308 Theodóros, biskup ostrova Fílé 96 Theodóros, biskup Pityuntu 173 Theodóros, despota 253 Theodóros, edesský biskup 127–130, 294 Theodóros, kerčský vládce 119 Theodóros, rostovský biskup 225 Theodóros II., byzantský císař 254 Theodóros Dafnopatés, byzantský autor 199, 287–288 Theodóros Dukas, byzantský autor 253 Theodóros Kufara, mnich 156 Theodóros Metochités, byzantský autor 272, 325 Theodóros Palaiologos, bratr byzant- ského císaře 271 Theodóros Studijský, byzantský autor 123, 130 Theodóros z Tarsu, canterburský arcibiskup 115 Theodóros Žalmista, východořímský autor 52 Theodosios I., římský císař 47 Theodosios II., východořímský císař 54–56 Theodosios III., byzantský císař 116–117, 327 Theodosios, biskup ostrova Fílé 96 Theodosios, monofyzitský alexan- drijský patriarcha 89, 94, 96 Theodosios Núbijec 94, 96 Theodosios Viligarduenos, archimandrita 271 Theodotos, patricius 130 Theofanés Continuatus, východo- římský dějěpisec 11, 138–139, 148, 156–157, 160–163, 337 Theofanés Vyznavač, byzantsko-syrský kronikář 52, 71, 114 Theofilos, byzantský císař 164, 327 Theofilos, gótský biskup 53 Theofilos Ind, posel 48–49 Theofylaktos, alánský metropolita 244 Theofylaktos, ochridský arcibiskup 154, 156, 158, 178, 224, 228, 231, 233–234, 238, 293, 303, 312 Theofylaktos Simokattés, východo- římský historik 106, 108, 296 Theofylaktos, konstantinopolský patriarcha 173, 185 Theofylaktos, kyjevský metropolita 211 Theognosta, řeholnice 42 Theognostos, sarajský biskup 274–276, 292, 312, 322, 335, 337 Theognostos, spisovatel 321 Theonios, biskup 42 Theopemptos, kyjevský metropolita 213

34 REJSTŘíK OSOBNíCH JMEN Theotemos, biskup Arabů 53 Theotemos, biskup Tomy 112, 274 Theuderik, burgundský král 169 Theudibert, austrasijský král 168 Thúkydidés, řecký historik 22 Tiberius, římský imperátor 92 Timotheos, alexandrijský patriarcha 72 Timotheos I., nestoriánský patriarcha 309 Tirach, pečeněžský náčelník 216 Titus, učedník 209 Toiteltoaton, nobadský král 96 Tomáš, apoštol 30–31, 40, 45, 194, 196–197, 216 Tomáš, mnich 58 Trdat, arménský král 44, 47, 57 Tzatés, lazský kníže 71 U Uazeba, etiopský vládce 49 Umar II., bagdádský chalífa 124 Uranios, mezopotámský biskup 44 V Valentus, římský císař 52 Varaz Michranid, albánský kníže 112 Varaz-Trdat, albánský kníže 299 Virchor, chazarský kagan 119–121 Vitalius, římský papež 115 Vladimír, bulharský kníže 287 Vladimír, kyjevský kníže 165, 204–205, 209–213, 221, 282, 295, 300, 311, 316, 340 W Walafrid Strabon, latinský autor 52 Winifred viz Bonifatios Wulfila, gótský biskup a misionář 35, 50, 57, 330 X Xantyppos 302 Z Zachariáš, sugdajský biskup 121 Zachariáš Rétor, syrský autor 296 Zachariáš, syn Tolajja, sugdajský arcibiskup 272 Ze-Mikael Aregawi, světec 74, 291–292

351 REJSTŘíK JMEN NáRODŮ A POLITICKÝCH CELKŮ A Abcházové (Abasgové) 57, 65, 82–83, 173, 176, 252, 281, 303, 318 Adygové 249 Akacirové 142 Aláni 5, 57, 65, 82, 128, 173–183, 187, 189, 191, 193, 195, 197, 199, 201, 203, 205, 207, 209, 211, 213, 243–246, 256–265, 281, 297, 304, 315–316, 322, 325 Albánci, kavkazští (Agvánci) 58, 112, 281 Alódejové 98–100 Annuvadové 56 Arabové (Hagařani, Izmaelité, Beduíni, Saracéni) 5, 20, 52–60, 88–93, 108, 124–126, 132, 141, 190–193, 227, 292, 295, 297, 303–304, 319, 321, 325, 332 Ariacinové 29 Arméni 44, 57–59, 63, 69, 109, 132, 148, 193, 241–242, 289–290, 298, 303, 318 Arméni perští viz Perští Arméni Asyřané 25, 293 Avaři 13, 114, 184, 295, 303–304 B Baktrijci 109 Bani-Taglib 292 Baskové 169 Beduíni viz Arabové Bedža 99 Blemmyové 48, 56, 99 Britové 25, 29, 193, 303 Bulhaři, dunajští 109–110, 132, 138–139, 154–162, 199, 210, 215–216, 231–235, 267, 270, 293, 320, 327, 341 Bulhaři, krymští 142, 315, 309 Bulhaři, povolžští 213 Byzantinci 14, 24, 77–78, 86–90, 93, 103–108, 115, 124, 139, 151–153, 156, 159–164, 169–170, 176, 178, 182, 190–191, 196, 198–199, 205, 207, 211, 216, 225–227, 230, 233–234, 241, 245, 249, 252, 256, 259, 267, 272, 280–281, 288, 292, 294, 303, 306, 315, 320, 323–328, 332–337 Č Čerkesové 136, 245 Čuvaši 283

352 REJSTŘíK JMEN NáRODŮ A POLITICKÝCH CELKŮ D Dákové 30, 281 Dalmaté 109 Divinové 48 E Egypťané 25, 62–66, 69–70, 132, 193, 303, 326–327 Elamité 20, 109, 193 Etiopové 4, 20, 25, 29–30, 37, 45, 58, 63, 66, 70, 86, 128, 193–194, 197, 221, 268, 270, 303, 326 F Féničané 193 Frankové 109, 152–153, 170 Fullité 144–145, 301 G Gagauzové 15 Galatové 33, 200, 293, 303 Garamantové 102–103, 108–110, 318 Getové 193 Getulové 25 Ghassánovci 88–89, 93 Gibeoňané 218, 242 Gog a Magog 325 Gótové 33, 35, 43, 46, 50–53, 63–64, 85, 109, 122, 142, 199, 295, 303, 309, 318, 330 Gruzíni (též Ibeřané, Iberové) 42, 47, 57, 59, 65, 82, 132, 193, 228, 254, 281, 293, 303, 323 H Habíb 190 Hagařani viz Arabové Herulové 85, 109–110 Himjarité (Homirité) 59, 85–88, 109–110, 152, 192 Hispánci 25, 70, 109, 193, 303 Hunové (Unové) 37, 45–46, 49, 79, 85, 109, 112, 141–142, 186, 193, 274, 296, 298, 301, 309, 325 Hyperborejci 254, 327 Hyrkánové 109 Ch Chaldejci 22, 25, 63, 65, 69, 193 Chazaři 4, 80, 118–120, 122, 130, 132, 141–144, 178, 184, 200–201, 295, 303, 319, 325 Chorvaté 112 Chocirové 141, 142, 309 I Iberové viz Gruzíni Indové 25, 37–38, 40, 45, 66, 69–70, 109, 193, 195–197, 200, 290, 303, 326–327 Irové 152, 168–169 Italové 193 Izmaelité viz Arabové Izrael (též Izraelité) 19, 148, 218, 220, 238, 262, 264 J Jazygové 63, 281 K Kalábrijci 193 Karelové 282 Kasogové (viz též Aláni) 136 Kédarové 231 Keltové 25, 33, 65, 70, 198, 200 Kilíkijci 193 Kolchiďané 281 Koptové 294 Kréťané 20, 193 Kumáni (Kipčakové) 237, 253, 321, 332 L Lachmidové 42, 88–89

353 REJSTŘíK JMEN NáRODŮ A POLITICKÝCH CELKŮ Latiníci 185, 252–253 Lazové 82, 193, 259–260 Lybijci 25 Lýdové 193 M Maďaři 5, 173, 175, 177, 179, 181, 183, 184–189, 191, 193, 195, 197, 199, 201, 203, 205, 207, 209, 211, 213, 295, 297, 315–316, 320, 325 Makúrové 99, 331 Masktové (Hunové-Sabirové) 89, 298 Massagetové 31, 62, 70 Maurové 25, 66, 102 Médové 20, 109, 193 Milingové 199 Moesané 166, 281 Mongolové (Mongolo-Tataři) 271, 274, 300, 325 Moravané 151, 153, 319 Mordvini 283 N Nadžranité 88 Němci 205 Nobatejci (Núbijci) 56, 94–96, 99–100, 109, 309 Normané 191 O Onogurové viz Bulhaři krymští Osetové 175, 249–250 P Palestinci 66, 193 Parthové 20, 28, 45, 193–194 Pečeněhové 218–219, 221, 229, 295, 327 Perští Arméni 109 Peršané 22, 34, 47, 55, 57, 59, 62–63, 66, 69–70, 86, 88–89, 103–110, 129, 148, 196, 241, 290, 293 Poljané 309 Polovci viz Kumáni Pontijci 281 R Rusové (též Rhósové) 116, 162, 164, 200–213, 216, 221–227, 272, 282, 297, 299, 325, 327 Ř Řekové 11, 14, 21–22, 34, 40–41, 54, 62, 69, 78, 90, 93, 104, 106, 111, 127, 151–152, 156, 158–160, 164, 166–167, 170, 174, 176, 183–185, 189–191, 201–202, 205–209, 221, 223–227, 230, 233, 235, 241, 245, 253, 267, 270, 272, 274, 281, 289, 297–298, 300, 303, 310, 312, 319, 321–323, 325 Římané 20, 22, 24–26, 33–34, 37, 48–51, 55, 62, 66, 69–70, 82–85, 88, 108–109, 112, 132, 150, 156–158, 167–168, 185, 192, 201, 203, 216, 233, 268, 281, 285, 294, 296, 303, 316 S Sabejci 48 Sákové 135 Saracéni (viz Arabové) Sauromaté 66, 69–70, 193, 303 Saurové 277 Serové (Číňani) 29 Skinité 92 Skythové 21, 25, 30, 43, 61–70, 109, 135, 149, 156, 166, 193, 216, 219–220, 227, 230, 237, 253–254, 258, 271, 290, 296, 303, 326–327 Slované 114, 130, 145, 150, 154, 166, 169, 184, 188, 232, 289, 319–320 Sogdijci 135, 303 Srbové 166, 306, 323

354 REJSTŘíK JMEN NáRODŮ A POLITICKÝCH CELKŮ Sugdajci 136 Syřané 15, 66, 132, 148, 193, 281, 294, 303 T Taglib 93 Tataři (viz též Mongolové) 213, 258, 272, 274, 276, 292, 297, 315, 335 Tauroskythové 79–80, 254 Taurové 193 Thrákové 67, 69, 166 Triballové 281 Tuaregové 102 Turci (Maďaři) 184, 186, 188, 200, 203 Turci, seldžučtí 227–228, 237, 279–280, 304 Turci-Guzové 15, 296, 309, 325 Tzanové 83–84 U Utigurové 85 V Valaši 188, 252 Vardarioté 309 Vizigóti viz Gótové Vlámové 169 Z Zemljané 309 Zichové 80, 281, 309 Zyrjané (Permjaci) 282–283 Ž Židé 19–21, 25, 87, 129, 140, 143–144, 149–150, 196–197, 205, 234, 293, 305, 322

355 a Abcházie 80, 82, 173–176, 323 Addis Abeba 77, 317 Aden 48 Adulis 54 Afrika 26, 100, 102, 129, 317, 321, 331–332 Achochia 278 Aitólie 269 Ajdhab 99 Aksum 36, 49, 72–75, 78, 99, 109 Alánie 136, 175–176, 103, 243–245, 248, 252, 255–257, 260, 264, 278, 295, 309, 312, 320, 334–335 Alexandrie 38, 58, 72, 87, 89, 94, 100 Albánie, balkánská 10 Albánie, kavkazská 58, 90, 112 Alpy 169 Amasia 43 Anakopia 174 Anglie 115, 168 Antiochie 33, 73, 89, 105, 173 Apollonie 227 Arábie 40–43, 47–48, 71–72, 77, 86–90, 109–110, 195, 316, 334 Ararat 254 Archyz 244, 246, 316 Arménie 15, 44, 47, 54, 57, 90, 241, 250, 330 Arran 296 Asie 20, 25, 32, 35, 40, 55, 73, 166, 279, 290, 330, 332 Astil viz Itil Astrachaň 275, 277 Asuán 96 Attika 115 B Babylón 22, 61, 65 Bagdád 127, 129, 189, 300 Bahrain 33 Bachčisaraj 123 Bajkal 298 Bakla 137 Baksan 323 Baktrie 33, 194 Balaton 184–185 Balkán 130, 149, 156, 166, 319 Baraknach 73 Barbaria 270 Bartellá 300 Bekés 187 Belgie 115 Benátky 39, 67, 148, 153 REJSTŘíK ZEMĚPISNÝCH NáZvŮ

356 REJSTŘíK ZEMĚPISNÝCH NáZvŮ Blízký východ 108, 112, 124, 249, 323, 341 Bodrog 187 Boiótie 148 Boljana 309 Bospor 43, 80, 85, 115, 122, 136–137, 255, 258 Bostra 308 Britské ostrovy 290 Brutovščinský potok 225 Bulharsko 5, 12, 138, 145, 152–162, 164, 166, 170, 175, 183, 212–213, 216, 226, 230, 233, 268, 282, 312, 315, 319–320, 323, 327 Bur (Akkala-Guzaj) 73 Byzanc 4–5, 10, 14–18, 23, 41, 54, 71–113, 124, 128, 130, 135, 137, 141–146, 151–153, 161–166, 170–176, 183–184, 187, 189, 191, 202, 204–205, 209, 211, 216–217, 221, 225–227, 237, 242, 244, 248, 250–157, 262, 265, 269–272, 277–279, 285, 287–289, 292–294, 299, 302–304, 306, 315–324, 326–328, 331–337 C Candriphš (Ganthiadi) 80 Canterbury 115 Cibilium (C’ebelda) 81 Cejlon 40 Č Čargan 103 Čechy 9–10, 246 Čelter-Koba 273 Čerkesie 248 Černigov 224 Černé moře (viz též Pont) 43, 244, 263, 297 Černomoří 78, 173 Čína 15, 317 Čola 40 Csongrad 187 D Dabra-Gonnet 74 Dagestán 142, 251 Damašek 51 Dára 106 Dendera 96 Diva (Sokotra) 48 Dněpr 202 Dongola 100–101 Dori (Doros) 122, 141–142 Dranda 80 Druguvitia 309 Dunaj (Istros) 33, 50, 112, 154, 169, 186–187, 216, 218–220 Džabala 93 Džazíra 89 Džebel-Siman 59 E Edessa 33, 108, 128–129 Eggala 75 Egypt 20, 22, 73, 77, 90, 93–94, 98, 102, 227, 331 Epirský despotát 253 Érán šahr (viz též Persie) 103 Eritrea 55 Eski-Kermen 273 Etiopie 30, 36–38, 46, 49, 58, 72–78, 86, 90, 109, 135, 148, 194–195, 243, 281, 290–292, 323 Eufrat 60, 83, 108 Evropa 9, 16, 25, 32, 150–151, 167, 169–171, 184, 295, 327 F Faras 98, 239, 242, 340 Fásis (viz též Rioni) 43, 136 Filippopolis 228 Fílé 56, 93, 96, 309

357 REJSTŘíK ZEMĚPISNÝCH NáZvŮ Francie 169, 244 Frygie 20 Fully 122, 141, 144–145 Fusta 136 G Galiate 174 Gamovskaja balka 183 Gardariki 211 Geba 73 Giljač 245 Gostagaj 248 Gótie, dunajská 50, 53, 65 Gótie, krymská 43–44, 122, 141, 252, 309 Gotopolis 53 Göröme 149 Gruzie 34–35, 45–46, 57–58 H Halič 224 Hamadán 271 Harrán 106 Helada 145 Hidžáz 308 Himjar 71–72, 76, 86 Hírá 41–42 Hispanie 108 Hišt 103 Hunavia 309 Hyrkanie 194 Ch Chaldea 253 Charasu (Kara-Su) 141–142 Chartúm 98 Chazarstán (Chazarský kaganát, Chazárie) 115, 122, 141–143, 164, 166, 175, 177–178, 252, 255–258, 316, 319 Chersonnés 44–45, 79–80, 115, 122–124, 137, 177–178, 187, 209–210, 235, 255, 257–258, 316, 319 Chortica 202 Chorvatsko 10, 202 Chúzestán 34 Chvalis (Kaspické moře) 141–142 I Ibérie 136, 252, 308 Ihlara, údolí 149 Ichmindi 96 Iľjičevské pohřebiště 183 Ilyrikum 85 Indický oceán 41 Indie 30–31, 37–38, 40–42, 45, 47, 72, 196–197, 216, 281, 330, 332 Inkermane 273 Írán (viz též Persie) 34, 88, 90, 103, 298 Irsko 211 Island 289 Išma, řeka 226 Itálie 68, 152, 270 Itil 141–142, 144 J Jalta 170 Jecha 74, 77 Jemen 37–49, 72, 86, 88 Jeruzalém 9, 20, 45, 58, 61, 78, 189, 220, 243 Jordán 92, 301 Judea 20 Jurjev 224 K Kabarda 246, 323, 335 Kaisareia, kappadocká 44 Kaisareia, palestinská 34, 37, 40, 44, 47, 54, 62–63, 73, 82, 93 Kalocsa 186 Kané 41

358 REJSTŘíK ZEMĚPISNÝCH NáZvŮ Kappadokie 20, 116, 149 Karačaj 248 Karesz 187 Karrhy (Carrhae) 127 Kartágo 270 Kavkaz 5, 58, 82, 137, 142, 173–175, 243, 246, 248, 250–251, 278, 299, 305, 316, 323 Kedar 231 Kerč 121 Kilíkie 73 Kirizon 178, 312 Kislovodsk 175 Kisszombor 186 Klimaty 143 Koktěbel 122 Kolossy 21 Konstantinopol (Cařihrad) 10, 14–15, 41–42, 50, 52, 55, 57, 64–65, 71, 73, 77–78, 80, 84–85, 88–89, 93–95, 98, 103–104, 106, 111–117, 119, 123, 128, 130, 137–144, 148, 153, 157, 159, 161–162, 164, 166–170, 175–176, 184, 188, 192, 198, 200, 203–210, 216, 226–227, 240–243, 252, 267, 270, 272–274, 277, 285, 299, 302, 306, 309, 311, 317–320, 327, 330, 332–334 Korona 132 Kréta 190 Krym 80, 120, 122–123, 131, 137–138, 142–143, 178, 252, 257, 272–273, 305, 319, 332 Kubáň 151, 248 Kum 278 Kusim (Kuš, viz též Etiopie) 58 Kyjev 81, 164, 169, 205, 210–213, 223–224, 309 Kyréna 20 L Ladoga 282 Lakedaimon 132 Lazika 71, 109 Levunie 229 Litva 10, 278–279, 323, 327 Lybie 25, 32 M Maďarsko 323 Madeza 74 Madchanit 75 Madrás 40 Mailáppúr 40 Makúrie 100, 102, 321, 331 Malá Asie 78, 90, 216, 227, 237 Malá Skythie 186, 274 Malabárské pobřeží 40 Malta 21 Mangup viz Dori Mantzinkert 227 Már Mattai 300 Marosvár 187 Mec-Kogman 299 Mekka 189 Meliténa (Melid) 106, 190 Meotijské jezero (Azovské moře) 43 Meroe 36 Merv 124 Methona 132 Mezopotámie 20, 34, 44, 109 Midyat 15 Mogleny 229 Mongolsko 317 Morava 10, 145, 150–154, 159–161, 166, 169–170, 182–183, 303, 320, 323, 333, 337 Mosinopol 227 Mosoch 145 Mosul 300 Mramba 82 N Nadžrán 41, 72, 86, 88

35 REJSTŘíK ZEMĚPISNÝCH NáZvŮ Nagysentmiklós 187 Nalčik 246 Nikáia (Nikájské císařství) 254–255, 257, 280 Nikopsis 115 Nil 29, 56, 93, 96, 98–102, 107, 309, 337, 339 Nisibis 103 Nobatea (Noba) 102 Nodžichevi 82 Nokhalakhevi 82 Novgorod 212, 224 Nový Athos 174 Núbie (viz též Súdán) 56, 77, 94–97 O Ochrid 230 Olivetská hora 302 Olymp Bithýnský 116 Orchon 298 Osetie 247–248, 340 Osrhoéna 57 P Palestina 109, 129, 308 Pamfýlie 20, 30 Panonie 184 Paroria 267 Partenit 122, 137 Parthie 40, 194 Patry 132 Peloponnés 132, 141, 199, 271 Perejaslav 224 Persie (viz též Írán) 4, 22, 33–34, 41, 49–50, 54, 65, 83, 90, 102–110, 112, 196, 227, 251, 281, 303, 330 Perský záliv 49 Petra (dnešní Cichisdziri v Adžárii) 82 Petrohrad 251 Pécs 188 Picunda 80, 244 Pityunt (viz též Picunda) 198 Pohostinné moře (viz Černé moře, též Pont) 20, 55, 109, 140, 193, 254 Polock 224, 279 Polsko 151 Předkavkazí 142 Pšiš 246 R Resafa (Sergiopolis) 90–92, 189–190, 339 Rioni 80, 82, 136 Rjazaň 224, 235 Romagiris 124 Romania 191 Rudé moře 37, 54, 72, 195 Rumunsko 323 Rus (Rusko) 5, 15–17, 102, 119, 138, 140, 142, 145, 162–166, 173, 175, 177, 179, 181, 183, 185, 187, 189, 191, 193, 195, 199, 201, 202–213, 221–227, 235, 244, 252, 268, 274, 279, 282–283, 299–300, 309, 315–316, 320–321, 323, 327, 331, 333–336 Rýn 33 Ř Řecko 77, 127, 130, 151, 210, 223, 225, 271, 274 Řím 20, 22, 24–26, 45, 61, 73–75, 77–78, 153, 159, 168, 170, 188, 315, 317, 320, 327 S Sagudatia 309 Samegrelo 82 Sana’a 86 Saraj 277, 307 Sarkel 143 Sebastia 211

360 REJSTŘíK ZEMĚPISNÝCH NáZvŮ Senefe 73 Sephiethi 82 Sevastopol 136 Schamalinichon 84 Sicílie 68, 112–113, 125, 129, 191, 252 Silistria 162 Skythie 43, 186, 258, 274 Slovensko 151 Smeděrevo 186 Smolensk 224 Soluň 187, 234–235 Sosandros 254 Sosthenios 115 Sótériupolis 244 Srbsko 323 Staré Město 151 Strumica 268 Střední Asie 124, 332 Středomoří 41 Suania 136 Súdán 4, 93–99, 110, 124, 226, 295, 323, 330–332 Sugdaia (Surož, Sudak) 115–121, 137, 272, 278, 319, 332, 337 Sugdofully 255 Suchumi 244 Suina 56 Suzdal 212 Syr-Darja 309 Sýrie 90 Szeged 186 Székesfehérvár 187 Š Šachlo 73 Šapka 82 Šingara 103 Šuldan 273 T Tabríz 271 Talamis 96 Tamaň 80, 142 Tamatarcha (Tmutarakaň) 141–142, 210, 243 Tanais 43 Taormina 112–114 Taprobana (Srí Lanka, Cejlon) 30, 109, 195 Tarka 74 Tarsis (Tars) 115 Taškent 124 Taurie 157 Tepe-Kermen 137 Těrek (Reteg) 142, 175 Thébaida 56, 94, 96 Theodóro 122 Theodosia 136–137, 273 Thessaloniké (Soluň) 151, 154, 229, 231, 271, 281, 316, 333 Thrákie 55 Tibet 317 Tigrid 15, 128 Timiš 186 Tisa 187 Tomy 112, 274 Transylvánie 185 Trapezunt (Trapezuntské císařství) 244, 257, 260 Tur Abdin 15 „Turecko“ 80, 185–186, 188, 244, 309 Tursikon 244 Turov 224 Tyr 36, 38 U Uganda 324 Uhry 5, 10, 169, 186, 188 Usť-Vym 282 V Vašnari 82 Velká Laba 246 Veszprém 187

361 REJSTŘíK ZEMĚPISNÝCH NáZvŮ Visegrad 188 Vladimir Volyňský 224 Volha 142 Východofranská říše 152, 170 Východořímská říše 89, 104 Z Zafar 48, 72 Zakavkazí 327 Západořímská říše 42, 167–168 Zavod 184 Zelenčuk 245, 247–248, 340 Zemjana 309 Ziganis (Gudava) 82 Zichie 115, 136, 312 Zlatá Horda 274–278, 310, 322 Zombor 187

367 O AUTOROvI Sergej Arkaďjevič Ivanov (1956), profesor Moskevské státní univerzity a Petrohradské státní univerzity, ve- doucí vědecký pracovník Institutu sla- vistických studií Ruské akademie věd, patří k nejvýznamnějším osobnos- tem střední generace současné ruské byzantologie. Výrazně na sebe upozornil již roku 1994 monografií Byzantská jurodivost (Византийское юродство), jejíž roz- šířenou verzi, nazvanou Blázni pro Kris- ta. Kulturní dějiny jurodivosti (Блаженные похабы. Культурная история юродс- тва, anglická verze The Holy Fools in Byzantium and Beyond, Oxford University Press, New York 2006), pub- likoval v Moskvě roku 2005. (Překlad této knihy je rovněž připraven k vydání v edici Pro Oriente. Dědictví křesťanského Východu.) Druhé autorově monografii Byzantské misie aneb je možné udělat z „bar- bara“ křesťana? (Византийское миссионерство. Можно ли сделать из „варвара“ христианина?, Moskva 2003), jejíž překlad právě předkládáme českému čtenáři, se dostalo náležitého ocenění nejen v byzantologic- kých kruzích. V minulém roce S. A. Ivanov vydal po deseti letech příprav a cest originálního průvodce Hledání Konstantinopole (В поисках Константино- поля. Путеводитель по византийскому Стамбулу и окрестностям, Moskva 2011). Krásy zmizelého „Druhého Říma“, nejvýznačnějšího