Konstantinopol

Pohled na Konstantinopol, kniha Cristofora Buondelmontiho Liber insularum Archipelagi, 1420 (kopie z roku 1550, Chatilly, Musée Condé).

2

Edici řídí: Michal Řoutil Peter Schreiner: Konstantinopel. Geschichte und Archäologie © Verlag C. H. Beck oHG, München 2007 Translation © Vlastimil Drbal, 2012 Cover © Vladimir Mačinskij, 2012 © Pavel Mervart, 2012 ISBN 978-80-7465-008-6

OBSAH Předmluva k českému vydání 9 Úvod Předpoklady a metody 11 Kapitola první Konstantinopol jako centrum říše: územní vývoj města v politickém kontextu 23 1. Dlouhá cesta ke středověkému městu: antické Byzantion 23 2. Osídlení a urbanistika města před Konstantinem Velikým 24 3. Konstantinopol: Vzestup a úpadek velkoměsta 26 4. Vnější faktory urbánního vývoje 56 5. Vnitřní správa města 62 6. Konstantinopolská aglomerace 63 Kapitola druhá Císař a dvůr 67 1. Paláce císařů a aristokracie 67 2. Přítomnost císaře ve městě 78 3. Císařský dvůr a město: vnější dojem 84 Kapitola třetí Městský lid a městská společnost 89 1. Funkce a členění 89 2. Povstání konstantinopolského lidu 91 3. Vojáci v Konstantinopoli 93 4. Demografické tendence 93 5. Hry a slavnosti 95 6. Lehký život – těžký život: zásobování města 102 7. Cizinci 112

Kapitola čtvrtá Hospodářská činnost v Konstantinopoli 117 1. Konstantinopol jako tradiční hospodářské středisko 117 2. Informace 118 3. Přístavy 119 4. Obchodní zóny 122 5. Podíl cizinců na hospodářském životě města 125 Kapitola pátá Náboženský střed města: patriarchát, chrámy a kláštery 131 1. Konstantinopol a vývoj církevní správy v byzantské říši 131 2. Církevní topografie 133 3. Relikvie a poutníci 140 4. Slavné chrámy a kláštery 142 Kapitola šestá Duchovní centrum: vzdělání a učenost 147 1. Historický vývoj 147 2. Konstantinopol a venkov 148 3. Vzdělání: instituce a stavby 149 4. Knihovny 152 5. Konstantinopol jako kulturní centrum 155 Kapitola sedmá Konstantinopol pohledem současníků 157 Seznam literatury 163 Poznámka k názvu Konstantinopol 181 Doslov k českému vydání Český příspěvek k byzantské archeologii v Istanbulu (Jan Kostěnec) 185

 Předmluva k českému vydání Když mě nakladatelství C. H. Beck v roce 2003 požádalo, abych pro řadu „Wissen“ napsal knihu o dějinách a archeologii Konstan­ tinopole (Konstantinopel. Geschichte und Archäologie), která měla tvořit paralelu k publikacím o Římě, Athénách a Pompejích, váhal jsem zpočátku z více důvodů. Konstantinopol sice má antické, přede­ vším pozdně antické kořeny, ty jsou však patrné jen poměrně málo. Konstantinopol je město veskrze středověké. Ještě více pochybnos­ tí jsem však měl ohledně pojmu „archeologie“, protože hovořit o středověké archeologii Konstantinopole (tedy o analýze staveb v jejich topografickém kontextu, a tím o objasnění jejich histo­ rického účelu) není vzhledem k současnému stavu bádání možné. Pokusil jsem se proto sepsat kulturněhistorické dějiny města a stav­ by – těch několik málo dochovaných a mnohé z těch, o jejichž exis­ tenci víme z písemných pramenů – zasadit do historického kontextu. Tato kniha není historický průvodce, který by uživatele vedl po přímé cestě stavební minulostí dnešní Konstantinopole (Istanbulu). Spíše mu má pomoci vytvořit si obraz města z dosud dochovaných, ale i ze zaniklých a přinejlepším topograficky lokalizovatelných sta­ veb byzantské Konstantinopole. Bylo mi velkým potěšením, když ještě ve stejném roce, kdy v Římě vyšlo italské vydání (Costantinopoli. Metropoli dai mille volti, Roma, Saler­ no Editrice 2009) a dva roky po původním německém vydání došlo

10 Předmluva k českému vydání k dohodě i o českém překladu. Studium dějin a kultury byzantské­ ho státu má v dnešní České republice dlouhou tradici. Řada stě­ žejních byzantologických článků, které vyšly v Praze ve sbornících Seminarium Kondakovianum (1927–1938, 10 sv.) a v roce 1929 zalo­ ženém a dosud vydáváném časopise Byzantinoslavica, podstatným způsobem utvářela moderní obraz Byzance. V nejnovější době se k tomu připojilo i topografické a archeologické bádání Jana Kos­ těnce v Konstantinopoli, jemuž tímto děkuji za doslov k českému vydání mé knihy. Překlad se obsahově opírá o již revidované italské vydání, z nějž byl převzat i poznámkový aparát. Byly doplněny i některé nové odkazy na literaturu a krátký odstavec o nových vykopávkách v Theodosiově přístavu s významnými nálezy lodí. Obrazová pří­ loha byla vyměněna nebo doplněna. Chtěl bych nakonec poděkovat svému dlouholetému kolego­ vi a příteli Vladimíru Vavřínkovi a především Vlastimilu Drbalovi, který text nejen přeložil, ale podnětnými připomínkami na některých místech upřesnil a doplnil. V Mnichově, květen 2010 Peter Schreiner

11 Úvod Předpoklady a metody Dějiny města se zabývají vývojem daného sídelního útvaru, který nabyl charakteru střediska společenského, hospodářského, strate­ gicko­politického, administrativního a kulturního. Tento vývoj se urbanisticky projevuje výstavbou veřejných a soukromých budov, reprezentativních správních a obytných staveb, jejichž charakter se v průběhu doby měnil. Ve vzhledu města se zrcadlí nejen politic­ ké dějiny, ale i sociální a kulturní život jeho obyvatel.1 Konstantinopol zaujímá v rámci dějin evropských měst mimořád­ né postavení. Město má (navzdory existenci předcházející osady Byzantion) v osobě Konstantina Velikého doloženého zakladatele, historicky jednoznačně stanovené datum vysvěcení (330) a vytčený záměr: stát se rezidencí a administrativním centrem říše. Tím bylo nově založené město nerozlučně spjato s dějinami římské říše i její nástupkyně, říše byzantské. Důvody, které nás budou zajímat v ná­ sledující kapitole, vedly k tomu, že si císařové Konstantinopol od posledních desetiletí 4. století zvolili za dlouhodobou rezidenci, že se po dělení říše v roce 395 stala hlavním městem východní části říše a po konci Justiniánovy vlády (565) a ztrátě východních provincií 1 K.­P. Matschke, Selbstverständnis, Aussenansicht und Erscheinungsbild mittel­ alterlicher Städte im Byzantinischen Reich, in: Was machte im Mittelalter zur Stadt? (Hrsg. von J. Jäschke – Chr. schenk), Heilbronn 2007, s. 157–202.

12 Úvod (Egypt, Sýrie) pak hlavním městem nové říše, kterou badatelé ozna­ čením „byzantská“ chtějí odlišit od dřívější říše východořímské. Tato výchozí pozice s sebou přináší řadu zvláštností, o jejichž následcích bude pojednáno později. Jako dědička římské říše si i říše byzantská v zásadě vždy uchovala jednotný administrativní charakter.2 Konstantinopol dokázala (stejně jako Řím) obhájit své postavení jako politické, kulturní a hospodářské středisko, nebo se jí ho (po do­ bytí křižáky v roce 1204) podařilo znovu rychle získat. Od založení ve 4. století až po dobytí Turky v roce 1453 byla vždy městem císařským. Žádné jiné evropské město se nemohlo Konstantinopoli vyrovnat tak dlouhým vývojem. Nikdy se (nehledě na „intermezzo“ po čtvrté křížové výpravě ve 13. století) neosamostatnily jiné oblasti, čímž by došlo ke vzniku „konkurenčních měst“. Správní jednot­ ky říše závislé na hlavním městě, které v různé formě a s různým označením v 7. a 8. století nahradily provincie římské říše, měly městská střediska v tom smyslu, jak jsme je výše stanovili pro ději­ ny města obecně. Často rozšířený názor, že byzantská říše neměla žádná města, není udržitelný. Mnohá však byla vystavena častým nájezdům cizích národů a byla dočasně nebo i dlouhodobě připo­ jena k nepřátelskému státu. Především ale k jejich dějinám nemá­ me téměř žádné písemné prameny. Archeologický průzkum těchto provinčních byzantských měst (pokud je kvůli pozdější zástavbě vůbec uskutečnitelný a může vést k podstatným zjištěním) je navíc stále v počátcích. Konstantinopol tedy měla ve všech ohledech výjimečné postave­ ní. Ve vývoji města se také vždy zrcadlily dějiny celé říše. Vrcholy politické moci říše (téměř vždy) odpovídaly vzestupu městského vývoje a nezadržitelný úpadek ve 14. a 15. století je zjevný i v chát­ rání mnoha staveb a v úbytku obyvatelstva. Dějiny města by měly být založeny rovnoměrně na pramenech písemných a materiálních (archeologických). V Konstantinopoli tomu 2 S. Ronchey, Lo stato bizantino, Torino 2002; M. Gallina, Potere e società a Bisanzio. Dalla fondazione di Costantinopoli al 1204, Torino 1995.

23 Kapitola první Konstantinopol jako centrum říše: územní vývoj města v politickém kontextu 1. Dlouhá cesta ke středověkému městu: antické Byzantion „Kol dokola město zdobí dvojí moře.“ Těmito slovy charakterizoval histo­ rik Prokopios z Kaisareie v 6. století po Kr. výstižně polohu města, které se rozprostíralo mezi Marmarským mořem a Zlatým rohem.1 Ten je dlouhý jedenáct kilometrů a byl takto nazýván již antickými řeckými prameny (Keras, Chrysokeras).2 Obraz města utvářejí pahor­ ky, jejichž výška jen zřídka přesahuje 50 m, a oblasti níže položené; v případě říčky Lykos dokonce opravdové údolí. Představa o přesně sedmi pahorcích patří z topografického hlediska do říše fantazie.3 Přesto jen málo moderních prací opomene na toto klišé, jež se v by­ zantských pramenech objevuje až v 10. století a dobře zapadá do snah o napodobení starého Říma, výslovně poukázat jako na ne­ zvratnou skutečnost. Na stranách obrácených k moři byl terén města náhle (občas i značně) strmý a inspiroval tady (ale i jinde) k terasovitému způsobu výstavby. 1 PRokoPios, De aedificiis, I, 5 (ed. hauRy). 2 külzeR, Ostthrakien, s. 448–450. 3 W. bRandes, Sieben Hügel: Die imaginäre Topographie Konstantinopels zwischen apokalyptischem Denken und moderner Wissenschaft, Rechtsgeschichte 2, 2003, s. 58–71.

24 Kapitola první Klima,4 které utvářelo životní styl obyvatel, bylo i v antice a ve středověku mírné kontinentální a ovlivňovala jej na jedné straně blíz­ ká pevnina (Malá Asie a Balkánský poloostrov) a na straně druhé Černé moře. Pokud dnes dosahují lednové průměrné teploty hod­ not mezi 2,7 a 8◦ C a v červenci je spodní průměrná teplota 18◦ C, pak podobná čísla můžeme předpokládat i pro antiku a středověk, ačkoli odborné bádání dokládá ve stále větší míře klimatické pohyby. Město leží podobně jako Neapol na 41. rovnoběžce, ale v zimě tu pravidelně padá sníh a dnes i ve středověku (jak dokládají písem­ né prameny) sem z Černého moře připlouvaly ledové kry, které v 10. století dokonce poškodily hradby na mořské straně. Rozdíl vůči středomořskému světu je tedy poměrně výrazný. Stejně jako mnoho dalších oblastí ve Středomoří byla Konstantinopol – ležící na místě, kde se dotýká anatolská a italicko­balkánská tektonická deska – sužována častými zemětřeseními, která výrazně ovlivnila dějiny jednotlivých staveb i celého města ve středověku i novověku. Mezi 4. a 15. stoletím je v pramenech doloženo asi 50 zemětřesení, jejich skutečný počet byl ale patrně výrazně vyšší.5 2. Osídlení a urbanistika města před Konstantinem Velikým V prostoru pozdějšího města jsou doloženy stopy osídlení již z doby neolitické na konci 3. a na počátku 2. tisíciletí př. Kr. Na asijské straně, v dnešním Kadiköy, existovala již před rokem 700 př. Kr. foi­ nická obchodní osada. Po ní následovala kolem roku 660 př. Kr. na špici dnešního Serailu konkurenční osada založená obchodníky z Megary (řecké osady ležící nedaleko Korintské šíje). Podle legendár­ ního zakladatele Byzanta (což je jméno thrácké, nikoli řecké) dostala název Byzantion. Je možné, že Řekové – kteří své kolonie zakládali 4 külzeR, Ostthrakien, s. 66–67. 5 Viz s. 58.

67 Kapitola druhá Císař a dvůr 1. Paláce císařů a aristokracie Císařský palác byl nejen soukromým a ceremoniálním sídlem císaře, nýbrž také sídlem císařské správy říše, mincovny, státního pokladu a ústředních vězení. Vytvářel tak střed celé říše nebo jinak řečeno byl místem, odkud císař vládl.1 Císařským palácem – v pramenech je označován jako palation nebo mega (velký) palation – není míněna jed­ na stavba (jako třeba palác císaře Diokleciána ve Splitu), nýbrž celý areál o asi 100 000 m2 , který se rozprostíral od náměstí Augustaion (nacházejícím se před chrámem Boží Moudrosti) směrem k jihu a západu. Charakteristická je pro něj poloha na svahu a částečně na terasách, které u Marmarského moře dosahují výšky 6 metrů a na úrovni hippodromu až 32 metrů. Palácové stavby tak byly umístěny na šesti terasách různé výšky (32 m, 26 m, 21 m, 16 m, 11 m a 6 m nad hladinou moře).2 Z hlediska celkového dojmu lze komplex srovnat s císařskými paláci v Římě na Palatinu. Areál byl 1 e. boloGnese, Il Gran Palazzo, Bizantinistica. Rivista di Studi Bizantini II (2), 2000, s. 197–242; e. boloGnese – M. featheRstone, The Boundaries of the Palace: „De Ceremoniis“ II, 13, in: Mélanges Gilbert Dagron, Paris 2002, s. 37–46. 2 e. boloGnese, Das Palastareal in byzantinischer und osmanischer Zeit, in: Palatia. Kaiserpaläste in Konstantinopel, Ravenna und Trier (Hrsg. M. köniG), Trier 2003, s. 60–69; J. baRdill, Visualizing the Great Palace of the Byzantine Emperors at

68 Kapitola druhá mezi 4. a 10. stoletím postupně rozšiřován od východu na západ. Stavební činnost se snížila až ve 11. a 12. století, kdy bylo vybudová­ no jen málo nových staveb, starší se již rozpadávaly a nebyly ob­ novovány. Od druhé poloviny 13. století nebyl palácový komplex používán (možná s výjimkou císařské lóže u hippodromu) a areál získal charakter parku. Císařský palác představuje vedle chrámu Boží Moudrosti a hip­ podromu stavební komplex z písemných pramenů známý nejlépe. Z těchto dokladů je třeba na prvním místě zmínit knihu O ceremoniích, kterou v polovině 10. století sepsal císař Konstantin VII. Porfyro­ gennetos.3 Řada informací o císařském paláci se nachází i v dalších historických dílech a v cestopisech. Možnost rekonstruovat palác archeologicky je minimální, neboť téměř veškerá jeho plocha je zastavěna. Rekonstrukce je podle písemných dokladů rovněž vy­ loučena, protože kniha O ceremoniích nepřináší popis staveb v jejich posloupnosti, nýbrž se soustřeďuje na průběh ceremonií a pouze v této souvislosti se věnuje jen některým stavbám. Ojedinělé vy­ kopávky, které (zvláště na přelomu 19. a 20. století) mohly být ve vhodných okamžicích prováděny, odhalily zdi mezi místnostmi, substruktury a někdy mozaikové podlahy, které však nemohou být s budovami známými z písemných pramenů dány bezpečně do sou­ vislosti. Proto také jsou všechny dosavadní pokusy vytvořit vzorový plán palácového areálu pouhou architektonickou fantazií, která se skutečnosti přibližuje možná v některých částech, nikoli ale v celku (obr. 13).4 Setkáváme se tu s asi dvěma tucty uzavřených stavebních prvků, které byly v průběhu staletí na různých úrovních vzájemně spojovány dvory, náměstími a chodbami, čímž vznikal stále úžeji propojený komplex podobající se často až labyrintu. Je nemožné Constantinople. Archaeology, Text and Topography, in: baueR, Visualisierungen, s. 5–45. 3 Reiske, De ceremoniis; VoGt, Constantin Porphyrogénète; J. ebeRsolt, Le Grand Palais de Constantinople et le Livre de Cérémonies, Paris 1910. 4 Ani na tomto místě se nesnažíme o rekonstrukci paláce a odkazujeme pouze na Bardillovo schéma.

Obr. 13 Velký palác (podle J. Bardilla).

8 Kapitola třetí Městský lid a městská společnost 1. Funkce a členění Celé hlavní město, myslím lidé všeho druhu, stavu i věku, (…). Tak cha­ rakterizuje výstižně byzantský učenec a státník Michael Psellos v 11. století obyvatelstvo Konstantinopole.1 Ztráta velkých měst pozdně antického světa Alexandrie a Antiochie v 7. století a úpadek mnoha menších měst na Balkáně a v Malé Asii nejenže přispěla k vzestupu Konstantinopole, nýbrž upevnila i politický význam jeho obyvatel. Obyvatel Konstantinopole disponoval sociální identitou, jež ho – jak se vyjadřuje jeden autor 12. století – odlišovala od přistěhovalců, kteří ji mohou získat až po dlouhé době.2 Toto pře­ svědčení městského lidu o vlastní důležitosti se opíralo v prvé řadě o to, že mu příslušela více či méně rozhodující role při volbě a odvo­ lání císaře. Vzhledem k tomu, že byzantské císařství nebylo nikdy dědičnou monarchií, nýbrž formálně vyžadovalo vždy souhlas sku­ pin voličů, mimo jiné i městského lidu, si byl tento lid svého práv­ ního a velmi často i skutečného významu dobře vědom: jednal 1 Michal Psellos, Byzantské letopisy, Praha 1982, s. 94 (V, 25, 3–4). 2 Stefanos Skylitzes (12. století), in: Commentaria in Aristotelem graeca, XX, 2 (Berlin), s. 270 (citováno z P. MaGdalino, Constantinople and the Outside World, in: Strangers to Themselves. The Byzantine Outsider (ed. d. c. sMythe), Aldershot 2000, s. 156).

0 Kapitola třetí v zastoupení lidu celé říše. Již v závěru 11. století, a ještě častěji ve 14. století, se lid účastnil i shromáždění, která svolával císař do hippodromu, aby zde informoval o důležitých státněpolitických opatřeních (týkajících se většinou daní) nebo o jiných záležitostech. Třebaže tato „lidová shromáždění“ neměla rozhodovací pravomoc, jež zůstala vždy vyhrazena císaři, posilovala přesto význam a sebe­ vědomí městského lidu. Je těžké určit, co bylo „městským lidem“ v Konstantinopoli mí­ něno: zpočátku to byli všichni obyvatelé – kromě císaře a císařské rodiny. Tak to vidí i Michael Psellos. Ve skutečnosti je ale nutné roz­ lišovat: na širokou spodní vrstvu nádeníků a námezdních dělníků navazovala střední vrstva tvořená řemeslníky, obchodníky, ale i mno­ ha „úředníky“, kteří byli potřební pro správu císařského dvora. K horní vrstvě, kterou v žádném případě nesmíme ztotožnit (nebo jen srovnat) se západoevropským městským patriciátem, náleželi bohatí obchodníci, dvorští úředníci a hodnostáři, ale také bohatí po­ zemkoví vlastníci usazení ve městě a příslušníci význačných rodin, které můžeme nazvat „aristokracií“.3 Především v 11. a 12. století opouštěli svá venkovská sídla a usazovali se ve městě. Toto členění na tři vrstvy však bylo v Konstantinopoli z hlediska sociálního složení vše jiné, jen ne stabilní. Městská společnost se vy­ značovala obrovskou mobilitou, jež souvisela nejen s principem voli­ telné monarchie, nýbrž i s flexibilními možnostmi sociálního vze­ stupu, kdy vzdělání a osobní schopnosti umožňovaly zapomenout na nejnižší původ. Uveďme alespoň dva příklady: Císař Basileios I. byl jako syn chudých rolníků přijat pro své tělesné schopnosti do dvor­ ských kruhů a dosáhl nakonec císařské hodnosti, ovšem ne bez toho, aby si potřísnil ruce krví. Otec císaře Michaela V. (1042) se původ ně zabýval stavbou lodí v jednom z konstantinopolských přístavů. Změna vlády, především pokud byla spojena s povstáním, vedla k výměně osob ve dvorském aparátu a ke změnám závislostí ve 3 a. kazhdan – s. Ronchey, L’aristocrazia bizantina dal principio dell’XI alla fine del XII secolo, Palermo 1997.

Obr. 21 Kopie římských varhan z roku 228 po Kr. (Aquincum, dn. Budapešť).

117 Kapitola čtvrtá Hospodářská činnost v Konstantinopoli 1. Konstantinopol jako tradiční hospodářské středisko Navzdory mnoha změnám a často dramatickým událostem v prů­ běhu staletí zůstávalo město na Bosporu po celou dobu předním hospodářským střediskem. Již rané Byzantion bylo založeno jako obchodní kolonie, třebaže v antice měla jiná města v tomto ohledu větší význam. Až v souvislosti s postupným hospodářským úpad­ kem Sýrie kvůli zničení Antiochie zemětřesením v 6. století, ztrátou Alexandrie (642) a koncem antické městské kultury vykrystalizovala ve zmenšené říši Konstantinopol jako poslední zbylé hospodářské středisko s mezinárodním významem někdejšího antického světa a toto své postavení nadále posilovala. Tuto roli si ponechala i po osmanském dobytí, ačkoli v pozdně byzantské době využívali hos­ podářský zisk města jeho obyvatelé jen ve velmi omezené míře, protože velkoobchod v těchto dobách již téměř nespočíval v by­ zantských rukou.1 Osmanská říše však mohla kontinuálně navázat na 1 k.-P. Matschke, Some Merchant Families in Constantinople Before, During and After the Fall of the City 1453, in: Id., Das spätbyzantinische Konstantinopel, s. 465–489; k.-P. Matschke – f. tinnefeld, Die Gesellschaft im späten Byzanz, Köln 2001, s. 196–204.

118 Kapitola čtvrtá starou hospodářskou tradici, a vlastně dodnes připadá městu v tom­ to ohledu nepřerušená centrální funkce a velký význam, který – stejně jako kdysi v době byzantské – vedl i za Osmanů k rychlému nárůstu obyvatelstva. Konstantinopol byla v prvé řadě překladištěm v námořním ob­ chodě. Zboží z různých oblastí Černého moře – včetně říčních a suchozemských cest z Asie a Orientu, které tu končily – a ze Středomoří tu bylo překládáno a prodáno dalším obchodníkům. Naproti Konstantinopoli končila v Chrysopoli (dn. Üskündar) hlav­ ní maloasijská suchozemská cesta; obchodní cesta z Balkánu oproti tomu vedla do města u Sulukulekapı (Charisijská brána).2 2. Informace Informace o Konstantinopoli jako hospodářském středisku jsou značně skromné. Ani jeden pramen před 13. stoletím se nezmiňuje o rozsahu obchodu v konkrétních číslech. Spíše roztroušené a ná­ hodné zprávy obecného charakteru nabízejí různí historikové, takže se veškerá pozornost opírá o právní pramen 10. století, Knihu eparcho­ vu, což vedlo k dosti jednostrannému pohledu na obchod a řemesla v Konstantinopoli. Účelem této právní sbírky z roku 912 (s poz­ dějšími doplňky) byla státní kontrola různých obchodních a pro­ dejních odvětví ze strany městského eparchy, která na jedné straně patřila k luxusním živnostem a na straně druhé sloužila k zásobová­ ní městského obyvatelstva důležitými potravinami.3 Naproti tomu topografie západních obchodních čtvrtí je po­ měrně dobře zachycena v řadě latinských a řeckých smluv.4 Až 2 külzeR, Ostthrakien, s. 192–204. 3 kodeR, Eparchenbuch; P. schReineR, Die Organisation byzantinischer Kaufleute und Handwerker, in: Abhandlungen der Phil.­ Hist. Kl. der Akademie der Wissenschaften in Göttingen, III, sv. 183, Göttingen 1989, s. 44–61. 4 f. Miklosich – i. MülleR, Acta et diplomata graeca res graecus italasque illustrantia, Wien 1865, sv. III, s. 3–23 (Pisa), s. 49–58 (Janov); Srov. rovněž P. scheineR,

Hospodářská činnost v Konstantinopoli 121 okolí přístavů se nacházely také státní sýpky, především pro obilí, ale i pro jiné základní výrobky (víno, olej). O tom však víme jen z pí­ semných pramenů, protože tyto stavby nezanechaly žádné stopy. V souvislosti s výstavbou metra se v roce 2004 prováděly prů­ zkumy v oblasti Theodosiova přístavu u Marmarského moře a při této příležitosti bylo nalezeno kotviště lodí i samotné lodě (částečně dokonce i s nákladem), které se tu potopily za bouřek, jichž nezů­ stal ušetřen ani tento přístav (obr. 25). Díky vykopávkám, které stále pokračují, máme možnost učinit si poprvé představu o typech lodí a způsobu jejich stavby. Velký počet a stav dochování lodí je přitom zcela výjimečný ve srovnání s jinými nálezy ze středověké Evropy.12 12 u. kocabas, The Old Ships of the New Gate, Istanbul 2008. Obr. 25 Pozůstatky byzantské lodě, objevené při nových výzkumech v oblasti Theodosiova přístavu.

131 Kapitola pátá Náboženský střed města: patriarchát, chrámy a kláštery 1. Konstantinopol a vývoj církevní správy v byzantské říši Utváření Konstantinopole jako církevního střediska říše v jistém smyslu probíhalo současně s politickým upevňováním města jako hlavního města říše, bylo ale kvůli neexistenci církevní tradice spoje­ no s mnohem většími problémy.1 Když Konstantin Veliký povýšil Byzantion na jedno ze svých sídelních měst, bylo pouhým biskup­ ským městem, jehož historický původ se ztrácel v temnotě dějin. Město nebylo „apoštolského“ původu. Legenda o pobytu apoštola Ondřeje ve starém Byzantiu a vysvěcení jistého Stachya za prvního jménem doloženého biskupa se v pramenech neobjevuje dříve než v 7. století. Tato fikce získala politický význam až v 9. století, možná pod vlivem konkurenčního císařství Karla Velikého. Nepřeruše­ ná linie biskupů od 1. století až do doby Konstantinovy, která dnes s přesnou chronologií zdobí internetové stránky konstantinopolské­ ho patriarchátu, je výplodem fantazie bez jakéhokoli historického podkladu, jak to známe v některých případech i u západní církve. V hierarchickém uspořádání bylo Byzantion (Konstantinopol) zpočátku závislé (tzv. sufragánní biskupství) na Heraklei ležící na 1 daGRon, Naissance, s. 367–409.

132 Kapitola pátá pobřeží Marmarského moře. Její biskup měl až do pádu byzantské říše právo světit designovaného konstantinopolského patriarchu na biskupa, pokud nebyl biskupem již předtím. Podle principu iden­ tity státní a církevní moci, jak jej Konstantin převzal z rané říšské východní církve, bylo nutné, aby po roce 330 získala i Konstantino­ pol vyšší církevní postavení.2 Cesta k ní představuje kapitolu obec­ ných politických dějin, která vybočuje z rámce dějin města i této knihy, takže zde mohou být zmíněna jen nejvýznačnější data. V roce 381 byla Konstantinopol povýšena na honorární pat­ riarchát a v roce 451 získala rovnocenné postavení jako ostatní patriarcháty i jurisdikčně. Právo svěcení v říšských diecézích Pontu, Asie a Thrákie, jež s tím bylo spojeno, znamenalo výrazný ideologic­ ký a faktický růst moci.3 Po ovládnutí východních provincií Araby v 7. století, čímž se patriarcháty Antiochie, Alexandrie a Jeruzalém staly součástí chalífátu, se konstantinopolský patriarcha stal jedi­ ným říšským arcibiskupem. Od 1. poloviny 8. století jeho úřední moc dále vzrostla, když mu byly císařských dekretem, jehož prosazo­ vání trvalo více než sto let, přiřčeny i diecéze na Balkáně, v Řecku, v jižní Itálii a na Sicílii. Od doby Konstantinovy se všeobecné cír­ kevní sněmy veškerého říšského kléru, svolávaného císařem, konaly v hlavním městě nebo v jeho bezprostředním okolí, takže tam se také konstituovalo obecně platné učení. V sídle patriarchy v Kon­ stantinopoli také zasedala „stálá“ synoda (řec. endemusa) metro­ politů příslušejících k patriarchátu, která podporovala pravidelný kontakt církevních provincií s hlavním městem. V průběhu staletí, zvláště od ztráty Sýrie a Palestiny, se také litur­ gie zavedená v chrámu Boží Moudrosti, se všemi posvátnými texty a čteními, stala závaznou v celé říši.4 Úzké propojení církve a státu mělo za následek, že také zahraniční politika církve spočívala zce­ la v rukou císaře a podle daného poměru sil byla dále přenášena na 2 Idem, s. 410–419. 3 Idem, s. 454–487. 4 R. f. taft, Le rite byzantin, Paris 1996, s. 21–46.

147 Kapitola šestá Duchovní centrum: vzdělání a učenost 1. Historický vývoj Konstantinopol byla ve středověku považována za nesporně přední středisko vzdělanosti a vědy, a to nejen v byzantské říši samotné, ale i v zemích evropského Západu a v prvních staletích chalífátu. Méně známá je ale skutečnost, že tuto roli přebíralo město teprve během dlouho trvajícího procesu, jenž vykazuje paralely k jiným, již popsaným jevům a byl silně ovlivňován politickým vývojem. Vždyť hlavní město bylo založeno na místě kulturně nevýznamného pro­ vinčního města východní části římské říše. Dvorská rétorika 4. stole­ tí však nechtěla tuto skutečnost přiznat a okázalými slovy (jimž uvěřila i řada moderních badatelů) tvrdila, že Konstantinopol byla již v raném období kulturní metropolí; ve skutečností se jí stala až v pozdějších staletích.1 Nikde jinde než v oblasti intelektuálního života není tradice tak sil­ ná a nový počátek tak těžký. Až do roku 529 stála Konstantinopol ve stínu důstojné athénské Akademie, než ji císař Justinián v tomto roce zrušil, aniž by se mu podařilo usídlit tamní učitele v Konstantinopoli. 1 fensteR, Laudes, s. 2837 (Themistios), 37–12 (Himerios); G. daGRon, L’empire romain d’Orient au IVe siècle et les traditions politiques de l’hellénisme, le témoignage de Thémistios, Travaux et Mémoires 3, 1968, s. 1–242.

148 Kapitola šestá Významné školy a knihovny se i nadále nacházely na Východě: v Antiochii, Alexandrii, Bérytu (dn. Bejrútu), Kaisarei a Gaze. Tady se nacházely i teologické školy se svými poklady patristické litera­ tury, v nichž se vyvinuly základy pravoslaví. Po ovládnutí Araby se tato města stala součástí chalífátu a rychle ztrácela na vlivu a vý­ znamu. Tím Konstantinopol bez boje zvítězila. Ale tato doba nebyla nejšťastnější, aby vyhnané múzy získaly v Konstantinopoli stejný vliv, jaký měly na svých starých místech. Válečné události na Bal­ káně a v Malé Asii a opakované útoky na město samotné nebyly jistě živnou půdou pro mimořádný kulturní rozvoj, který nastal až tehdy, když byly kolem poloviny 9. století po uklidnění situace na Balkáně a po úspěších proti Arabům v Malé Asii vytvořeny i poli­ tické základy pro rozšíření konstantinopolské městské kultury.2 Ale právě tento rozkvět ukazuje, jaký duchovní potenciál – skrytý a i pro badatele těžko prokazatelný, a proto často prostě popíraný – se tu během předcházejících staletí shromáždil. Dobytím křižáky v roce 1204 ztratilo město náhle své vůdčí inte­ lektuální postavení, a ani po politické stabilizaci od roku 1261 se mu nepodařilo ho v plném rozsahu obnovit. V celé říši se rozvinula jen skromná městská kultura (zvláště v Trapezuntu, v Soluni, v Mystře na Peloponésu), jejímž vzorem sice byla Konstantinopol, ta však současně rozvinula v oblasti umění a literatury vlastní tradici. Postave­ ní Konstantinopole jako střediska vzdělanosti bylo navždy ztraceno. 2. Konstantinopol a venkov Byla Konstantinopol skutečně nesporným středem říše? Hodnocení současníků ponechává jen málo pochybností. Skutečností zůstává, 2 P. leMeRle, Le premier humanisme byzantin, Paris 1971, s. 109–147; d. R. Reinsch, Literarische Bildung in Konstantinopel im 7. und 8. Jahrhundert, in: Manoscritti greci tra riflessione e dibattito (a cura di G. PRato), Firenze 2000, s. 29–46.

157 Kapitola sedmá Konstantinopol pohledem současníků V předcházejících kapitolách jsme představili Konstantinopol ve světle výsledků vědeckého zkoumání. Na závěr bychom ale chtěli v několika větách nastínit subjektivní obraz města očima jeho sou­ časníků, ačkoli toto téma by si zasloužilo podrobné samostatné dílo. Pohled současníků zcela ovládá rétorika chvály města, jež začí­ ná velkým řečníkem Themistiem (317–388) a pokračuje téměř bez přerušení až do pádu města. K rétorické chvále města přispěla téměř všechna velká jména byzantských literárních dějin. Obyvatelé Kon­ stantinopole dali svému městu mimo jiné tato přízviska: „místo slavností“, „pokladnice blaženosti“, „dílna velkoleposti“, „krb spra­ vedlnosti“, „pramen moudrosti“, „matka všeho dobrého“, „oko světa“, „pupek světa“, „druhý Olymp s modrým nebem bez mráč­ ků“ atd.1 Jeden autor 11. století přivedl veškerou chválu na jediného jmenovatele: Konstantin měl se svým městem štěstí.2 Uprostřed této veškeré chvály neměla hana místo. Není ale častá ani v ostatní literatuře. Konstantinopol přece byla vždy „císařským“ městem (řec. basileuousa) a kritika města by byla současně kritikou 1 fensteR, Laudes, viz Sachregister. 2 Theophylaktos di Ochrida, Institutio regia 3, in: J. P. MiGne, Patrologia Graeca, sv. 126, Paris 1864, sl. 256B; srov. fensteR, Laudes, s. 140.

158 Kapitola sedmá císaře. Pouze jeden z teologů 11. století (Ioannes Mauropus) si do­ volil v jedné řeči prohlásit: Konstantinopol je vzorem zla pro všechna města a země světa; se svými ne- řestmi vyniká nad všemi městy, stejně jako je překonává svojí nádherou.3 Cizinci město obdivovali, třebaže s mnohem menší rétorickou vášní než literáti byzantští.4 Podivovali se nad jeho velikostí, nádher­ nými budovami, bohatými oděvy jeho obyvatel a nad množstvím relikvií, pro něž město většinou navštěvovali. V západním románu 12. století, např. v Putování Karla Velikého (franc.: Le pélerinage de Charlemagne), je Konstantinopol popsána jako ztělesnění pohádko­ vého světa zázraků: nachází se tu zvonice a mosty, pinie, vavříny a růže. Bydlí tu dvacet tisíc rytířů, oblečených do dlouhých kožešin, ve společnosti tří tisíc krásných dívek…5 Co by tu mohlo být špat­ ného? Realitu, i když přehnaně, vidí jen Odo z Deuil (1147): Město je špinavé a hnusně smrdí, mnoho míst je odsouzeno k trvalé temnotě. Konstantinopol nebyla ale v rétorice samotná, již kvůli antitezi vyžadované tímto žánrem. Často, třebaže ne vždy, byla srovnávána s Římem.6 Tak se začal šířit pojem „druhý Řím“, který kopíruje ten první, a o něco později označení „nový Řím“, který ten starý za sebou zanechává. Řím se tu jeví jako matka, kterou překonává její dcera, 3 P. de laGaRde – J. bolliG, Ioannis Euchaitorum metropolitae quae in codice Vaticano graeco 676 supersunt, Abhandlungen der königl. Gesellschaft der Wissenschaften in Göttingen 28, 1882, s. 95–218 (č. 185). 4 a. ducellieR, Une mythologie urbaine: Constantinople vue d’Occident au moyen âge, Mélanges de l’École française de Rome. Moyen âge/temps modernes 96, 1984, s. 405–424. 5 J. hoRRent, Le pélerinage de Charlemagne. Essai d’explication littéraire avec des notes de critique textuelle, Paris 1961; l. Pollack, Charlemagne and the Marvels of Constantinople, in: The Medieval Alexander Legend and Romance Epic. Essays in Honour of David I. A. Ross, Millwood 1982, s. 159–171. 6 Manuele cRisoloRa, Roma parte del cielo. Confronto tra l’Antica e la Nuova Roma (předmluva e. V. Maltese, překlad G. coRtassa), Torino 2000; a. caRile, Roma vista da Costantinopoli, in: XLIX Settimana di Studio, Spole­ to 2002, s. 49–99.

163 Seznam literatury Acqua, F. dell’: The Stained Glass Windows from the Chora and the Pantocrator Monasteries. A „Byzantine“ Mystery?, in: Klein, H. – Ousterhout, R. (eds.): Restoring Byzantium. The Kariye Camii & the Byzantine Institute Restoration, New York 2004, s. 68–77 Adler, M. N.: The Itinerary of Benjamin of Tudela, London 1907 Alföldi, M.­R.: Phoenix aus der Asche: Die Liburna, ein Gründungsmonument von Constantinopolis, Stuttgart 2004 Angel, L.: Human Skeletal Remains, in: Striker, C. L. – Kuban Y. D. (eds.): Kalenderhane in Istanbul. The Excavations, Mainz 2007, s. 375–378 Angold, M.: Inventory of the So­called Palace of Botaneiates, in: Id., The Byzantine Aristocracy, IX to XIII Centuries, Oxford 1984, s. 254–263 Angold, M.: The Road to 1204. The Byzantine Background to the Fourth Crusade, Journal of Medieval History 25, 1999, s. 257–278 Angold, M.: The Fourth Crusade, Harlow 2003 Asgari, N.: The Proconnesian Production of Architectural Elements in Late Antiquity, Based on Evidence from the Marbre Quarries, in: Mango, C. – Dagron, G. (eds.): Constantinople and its Hinterland, Aldershot 1995, s. 263–288 Asutay, N.: Die Entdeckung des Romanos­Tores an der Landmauer von Konstantinopel, Byzantinische Zeitschrift 96, 2003, s. 1–14 Asutay­Effenberger, N.: „Machrutas“. Der seldschukische Schaupavillon im Grossen Palast von Konstantinopel, Byzantion 74, 2004, s. 313–329 Asutay­Effenberger, N.: Zum Datum der Umwandlung der Pammakaristos­ kirche in die Fethiye Camii, Byzantion 77, 2007, s. 32–41 Asutay­Effenberger, N.: Spuren seldschukischen Lebensstiles in der imperialen Architektur Konstantinopels im 12. Jahrhundert, in:

164 Seznam literatury Koenen, U. – Müller-Wiener, M. (Hrsg.): Grenzgänge im östlichen Mittel­ meerraum. Byzanz und die islamische Welt vom 9. bis 13. Jahrhundert, Wiesbaden 2008, s. 169–184 Asutay, N. – Effenberger, A.: Die Landmauer von Konstantinopel­Istanbul, Berlin 2007 Auzépy, M.-Fr.: Les déplacements de l’empereur dans la ville et ses environs (VIIIe –Xe siècles), in: Mango, C. – Dagron, G. (eds.): Constantinople and its Hinterland, Aldershot 1995, s. 359–377 Balard, M.: Amalfi et Byzance aux Xe –XIIe siècles, Travaux et Mémoires 6, 1976, s. 85–95 Balard, M.: La Romanie génoise, Genova 1978 (2 sv.) Bardill, J.: The Palace of Lausos and Nearby Monuments in Constantinople: a Topographical Study, American Journal of Archaeology 101, 1997, s. 67–95 Bardill, J.: Vizualising the Great Palace of the Byzantine Emperors at Constantinople. Archaeology, Text and Topography, in: Bauer, F. A. (Hrsg.): Visualisierungen von Herrschaft (= Byzas 5), Istanbul 2006, s. 4–45 Bardill, J.: A New Temple for Byzantium: Anicia Juliana, King Solomon and the Gilded Ceiling in the Church of St. Polyeuktos in Constantinople, in: Bowden, W. – Gutteridge, A. – Machado, C. (eds.): Social and Political Life in Late Antiquity, Leiden 2006, s. 339–370 Barsanti, C.: Costantinopoli: testimonianze archeologiche di età Costantiniana, in: Costantino Grande dall’antichità all’umanesimo, Macerata 1992, s. 115–150 Barsanti, C.: Costantinopoli e l’Egeo nei primi decenni del XV secolo. La testimonenza di Cristoforo Buondelmonti, Rivista dell’Istituto Nazionale d’Archeologia e Storia dell’Arte, s. III, LVI (n.s. XXIV) 2001, s. 83–254 Barsanti, C.: Le chiese del Grande Palazzo di Costantinopoli, in: Quintavalle, A. C. (a cura di): Medioevo: la chiesa e il palazzo, Parma 2007, s. 87–100 Bauer, F. A.: Stadt, Platz und Denkmal in der Spätantike. Untersuchungen zur Ausstattung des öffentlichen Raums in den spätantiken Städten Rom, Konstantinopel und Ephesos, Mainz 1996 Bauer, F. A.: Urban Space and Ritual: Constantinople in Late Antiquity, Institutum Romanum Norvegiae. Acta ad archaeologiae et artium historiam pertinentia 15, 2002, s. 27–61 Bauer, F. A. (Hrsg.): Visualisierungen von Herrschaft. Frühmittelalterliche Residenzen, Gestalt und Zeremoniell, Istanbul 2006 Belke, K.: Heilige Berge Bithyniens, in: Soustal, P. (Hrsg.): Heilige Berge und Wüsten. Byzanz und sein Umfeld, Wien 2009, s. 15–24 Belting, H. – Mango, C. – Mouriki, D.: The Mosaics and Frescoes of St. Mary Pammakaristos (Fethiye Camii) at Istanbul, Washington 1978

Seznam literatury 165 Berger, A.: Das Bad in byzantinischer Zeit, München 1982 Berger, A.: Untersuchungen zu den Patria Konstantinupoleos, Bonn 1988 Berger, A.: Imperial and Ecclesiastical Processions in Constantinople, in: Neçipoğlu, N. (ed.): Byzantine Constantinople. Monuments, Topography and Everyday Life, Leiden 2001, s. 73–87 Berger, A.: Regionen und Strassen im frühen Konstantinopel, Istanbuler Mitteilungen 47, 1997, s. 349–414 Berger, A.: Das Konzept Konstantins des Grossen für Konstantinopel. Die Umgestaltung der Audienzhalle der Hagia Sophia und das Schicksal des Kapitols, Poikila Byzantina XVIII, 2000, s. 159–165 Berger, A.: Strassen und Plätze in Konstantinopel als Schauplätze von Liturgie, in: Warland, R. (Hrsg.): Bildlichkeit und Bildorte von Liturgie, Wiesbaden 2002, s. 9–19 Berger, A.: Konstantinopel, die erste christliche Metropole?, in: Die spät­ antike Stadt und ihre Christianisierung, Wiesbaden 2003, s. 63–72 Berger, A.: Konstantinopel (stadtgeschichtlich), in: Reallexikon für Antike und Christentum 21, 2005, sl. 435–483 Berschin, W.: I traduttori d’Amalfi nell’XI secolo, in: Alzati, C. (a cura di): Cristianità ed Europa (sv. I), Roma 1994, s. 237–243 Bianconi, D.: La biblioteca di Cora, Segno e Testo 3, 2005, s. 391–438 Bolognese, E.: Il Gran Palazzo, Bizantinistica. Rivista di Studi Bizantini II (2), 2000, s. 197–242 Bolognese, E.: The Boundaries of the Palace: „De Ceremoniis“ II, 13, in: Mélanges Gilbert Dagron, Paris 2002, s. 37–46 Bolognese, E.: Das Palastareal in byzantinischer und osmanischer Zeit, in: König, M. (Hrsg.): Palatia. Kaiserpaläste in Konstantinopel, Ravenna und Trier, Trier 2003, s. 60–69 Brandes, W.: Sieben Hügel: Die imaginäre Topographie Konstantinopels zwischen apokalyptischem Denken und moderner Wissenschaft, Rechtsgeschichte 2, 2003, s. 58–71 Brothwell, R.: The Human Bones, in: Harrison, R. M. (ed.): Excavations at Saraçane in Istanbul, Princeton 1986 (sv. I), s. 374–398 Browning, R.: The Patriarcal School at Constantinople in the Twelfth Century, in: Id.: Studies on Byzantine Literature and Education, London 1977 Calderone, S.: Costantinopoli: la „seconda“ Roma, in: Carandini, A. (a cura di): Storia di Roma, Torino 1993, sv. III/1, s. 723–749 Cameron, A.: Circus Factions. Blues and Greens at Rome and Byzantium, Oxford 1976 Cameron, Av. – Herrin, J.: Constantinople in the Early Eighth Century. The „Parastaseis Syntomoi Chronikai“, Leiden 1984 Carile, A.: Il circo­ippodromo e la città, in: Bertelli, C. (a cura di): Civitas Europea. La città gioiosa, Milano 1996, s. 109–138

166 Seznam literatury Carile, A.: Roma vista da Costantinopoli, in: XLIX Settimana di Studio, Spoleto 2002, s. 49–99 Crow, J. G.: The long Walls of Trace, in: Mango, C. – Dagron, G. (eds.): Constantinople and its Hinterland, Aldershot 1995, s. 109–129 Dagron, G.: L’empire romain d’Orient au IVe siècle et les traditions politiques de l’hellénisme, le témoignage de Thémistios, Travaux et Mémoires 3, 1968, s. 1–242 Dagron, G.: Les moines et la ville. Le monachisme à Constantinople jusqu’au concile de Chalcédoine (451), Travaux et Mémoires 4, 1970, s. 229–276 Dagron, G.: Naissance d’une capitale. Constantinople et ses institutions de 330 à 451, Paris 1974 Dagron, G.: Quand la terre tremble, Travaux et Mémoires 8, 1981, s. 87–103 Dagron, G.: Constantinople imaginaire. Études sur le recueil des „Patria“, Paris 1984 Dagron, G.: Constantinople. Les sanctuaires et l’organisation de la vie religieuse, in: Actès du XIe Congrès international d’archéologie chrétienne, Rome 1989, s. 1069–1085 Dagron, G.: „Ainsi rien n’échappera à la réglementation“. État, Église, corporation, confréries: à propos des inhumations à Constantinople (IVe –Xe siècle), in: Kravari, V. – Lefort, J. – Morrisson, C. (eds.): Hommes et richesses dans l’Empire byzantin, Paris 1991 (sv. II), s. 155–182 Dagron, G.: Poissons, pêcheurs et poissonniers de Constantinople, in: Mango, C. – Dagron, G. (eds.): Constantinople and its Hinterland, Aldershot 1995, s. 57–73 Dagron, G.: L’organisation et le déroulement des courses d’après le livre des cérémonies, Travaux et Mémoires 13, 2000, s. 1–200 Dark, K.: Houses, streets and shops in Byzantine Constantinople from the Fifth to the Twelfth Centuries, Journal of Medieval History 30, 2004, s. 83–107 Delouis, O.: Saint­Jean Baptiste de Stoudios à Constantinople. La contribution d’un monastère à l’histoire de l’Empire byzantin, Athènes 2009 Demangel. R. – Mamboury, E.: Le quartier des Manganes et la première region de Constantinople, Paris 1939 Dölger, F.: Regesten der Kaiserurkunden des Oströmischen Reiches (sv. I/2), hrsg. von A. E. Müller, München 2003 Ducellier, A.: Une mythologie urbaine: Constantinople vue d’Occident au moyen âge, Mélanges de l’École française de Rome. Moyen­âge / temps modernes 96, 1984, s. 405–424 Ebersolt, J.: Le Grand Palais de Constantinople et le Livre de Cérémonies, Paris 1910

Seznam literatury 167 Effenberger, A.: Überlegungen zur Aufstellung des Theodosios­Obelisken im Hippodrom von Konstantinopel, in: Brenk, B. (Hrsg.): Spätantike, frühes Christentum, Byzanz. Kunst im ersten Jahrtausend, Wiesbaden 1996, s. 207–271 Effenberger, A.: Das Berliner „Kugelspiel“, in: Jahrbuch der Berliner Museen 2007, s. 37–56 Effenberger, A.: Die Porphyrsarkophage der oströmischen Kaiser, Wiesbaden 2006 Effenberger, A.: Die Klöster der beiden Kyrai Martha und die Kirche des Bebaia Elpis­Klosters in Konstantinopel, Millenium 3, 2006, s. 255–293 Effenberger, A.: Zu den beiden Reiterstandbildern auf dem Tauros von Konstantinopel, Millenium 5, 2008, s. 261–297 El Cheik, N. M.: Byzantium Viewed by the Arabs, Cambridge (Mass.) 2004 Engberg, S. G.: Romanos Lakapenos and the Mandilion of Edessa, in: Durand, J. – Flusin, B. (eds.): Byzance et les reliques du Christ, Paris 2004, s. 123–139 Falkenhausen, V. von: Il commercio di Amalfi con Costantinopoli e il Levante nel secolo XII, in: Banti, O. (a cura di): Amalfi, Genova, Pisa e Venezia, Pisa 1998, s. 19–38 Fenster, E.: Laudes Constantinopolitanae, München 1968 Fögen, M.­Th.: Das politische Denken der Byzantiner, in: Fetscher, I. (Hrsg.): Pipers Handbuch der politischen Ideen, München 1993, s. 41–85 Fonkič, B. L.: Scriptoria bizantini, Rivista di studi bizantini e neoellenici n.s. 17–19, 1980–1982, s. 73–118 Forchheimer, Ph. – Strzygowski, J.: Die byzantinischen Wasserbehälter von Konstantinopel, Wien 1893 Frolow, A.: Recherches sur la deviation de la IVe Croisade vers Constantinople, Paris 1955 Gallina, M.: Potere e società a Bisanzio. Dalla fondatione di Costantinopoli al 1204, Torino 1995 Gamillscheg, E.: Zur handschriftlichen Überlieferung byzantinischer Schulbücher, Jahrbuch der österreichischen Byzantinistik 26, 1977, s. 211–230 Gautier, P.: Le typicon du Christ Sauveur Pantocrator, Revue des Études Byzantines 32, 1974, s. 1–142 Gilles, P.: Itinéraires byzantines (úvod, překlad a poznámky J.­P. Grélois), Paris 2007 Grierson, Ph.: Tombs and Obits of the Byzantine Emperors (337–1042), Dumbarton Oaks Papers 16, 1962, s. 1–63 Guidobaldi, A. G. – Barsanti, C.: Santa Sofia di Costantinopoli. L’arredo marmoreo della Grande Chiesa giustinianea, Città del Vaticano 2004

168 Seznam literatury Guilland, R.: Les portes de l’hippodrome, Jahrbuch der österr. byz. Gesellschaft 4, 1955, s. 51–88 Guilland, R.: Le Drongaire et le Grand drongaire de la Veille, in: Id.: Recherches sur les institutions byzantines (sv. I), Berlin 1967, s. 563–587 Guilland, R.: La chaîne de la Corne d’Or, in: Id.: Études de topographie de Constantinople byzantine, Berlin – Amsterdam 1969, sv. II, s. 121–146 Guilland, R.: Études sur l’histoire administrative de l’empire byzantin: L’éparque, Byzantinoslavica 41, 1980, s. 17–32, 145–180; 45, 1984, s. 50–54 Guilland, R.: Les palais de Théodore Métochite, Revue des Études Grecques 35, 1992, s. 82–95 Hallensleben, H.: Untersuchungen zur Baugeschichte der ehemaligen Pammakaristoskirche, der heutigen Fethiye Camii, Istanbuler Mitteilungen 13–14, 1963–1964, s. 128–193 Hallensleben, H.: Byzantinische Kirchtürme, Kunstchronik 19, 1966, s. 309–311 Hammer, J. v.: Constantinopolis und der Bosporos örtlich und geschichtlich beschrieben, Pest 1822 Harrison, M.: Ein Tempel für Byzanz. Die Entdeckung und Ausgrabung von Anicia Julianas Palastkirche in Istanbul, Stuttgart 1990 Heisenberg, A.: Grabeskirche und Apostelkirche, sv. II. Die Apostelkirche, Leipzig 1908 Hesseling, D.: Istambol, Revue des Études Grecques 3, 1890, s. 189–196 Hoffmann, V.: Die Hagia Sophia in Istanbul. Bilder aus sechs Jahrhunder­ ten und Gaspare Fossatis Restaurierung der Jahre 1847 bis 1849, Bern 1999 Hopwood, K.: Low­Level Diplomacy between Byzantines and Ottoman Turks, in: Shepard, J. – Franklin, S. (eds.): Byzantine Diplomacy, Aldershot 1992, s. 151–155 Horrent, J.: Le pélerinage de Charlemagne. Essai d’explication littéraire avec des notes de critique textuelle, Paris 1961 Hunger, H.: Zum Epilog der Theogonie des Johannes Tzetzes, Byzantinische Zeitschrift 46, 1953, s. 302–307 Hunger, H.: Zum Badewesen in byzantinischen Klöstern, in: Klösterliche Sachkultur des Spätmittelalters, Wien 1980, s. 353–364 Hunger, H.: Reditus imperatoris, in: Prinzing, G. – Simon, D. (eds.): Fest und Alltag in Byzanz, München 1990, s. 17–35 Chantraine, H.: Konstantinopel. Vom zweiten Rom zum Neuen Rom, Geschichte in Wissenschaft und Unterricht 43, 1992, s. 3–15 Jacoby, D.: La population de Constantinople à l’époque byzantine: un problème de démographie urbaine, Byzantion 31, 1961, s. 81–109

Seznam literatury 16 Jacoby, D.: Les quartiers juifs de Constantinople à l’époque byzantine, Byzantion 37, 1967, s. 167–227 Jacoby, D.: The Economy of Latin Constantinople, 1204–1261, in: Laiou, A. (ed.): Urbs Capta. The Fourth Crusade and its Concequenses, Paris 2005, s. 195–214 Jacoby, D.: The Urban Evolution of Latin Constantinople (1204–1261), in: Neçipoğlu, N.: Byzantine Constantinople. Monuments, Topography and Everyday Life, Leiden 2001, s. 277–297 Jacoby, D.: Les Latins dans les villes de Romanie jusqu’en 1261: le versant méditerranéen des Balkans, in: Balard, M. (ed.): Byzance et le monde extérieur. Contancts, relations, échanges, Paris 2005, s. 13–26 Janin, R.: Constantinople byzantine. Développement urbain et répertoire topographique, Paris 1964 Janin, R.: La géographie ecclésiastique de l’empire byzantin I,3: Les églises et les monastères (de Constantinople), Paris 1969 Kaplan, M.: L’hinterland religieux de Constantinople: moines et saints de banlieu d’après l’hagiographie, in: Mango, C. – Dagron, G. (eds.): Constantinople and its Hinterland, Aldershot 1995, s. 191–205 Kazhdan, A. – Ronchey, S.: L’aristocrazia bizantina dal principio dell’XI alla fine del XII secolo, Palermo 1997 Kehren, L. (ed.): La route de Samarkand au temps de Tamerlan. Relation du voyage de l’ambassade de Castille à la cour de Timour Bey par Ruy González de Clavijo 1403–1406, Paris 1990 Kidonopoulos, V.: Bauten in Konstantinopel 1204–1328. Verfall und Zerstörung, Restaurierung, Umbau und Neubau von Profan­ und Sakralbauten, Wiesbaden 1994 Kislinger, E.: Retsina e balnea: consumo e commercio del vino a Bisanzio, in: Pennacini, A. (a cura di): Storie del vino, Milano 1991, s. 77–84 Kislinger, E.: Pane e demografia: l’approvvigionamento di Costantinopoli, in: Longo, O. – Scarpi, P. (a cura di): Nel nome del pane. Atti del IV Colloquio interuniversitario (Bolzano, 3–6 giugno 1993), Trento 1995, s. 279–293 Klein, H. A. (Hrsg.): Kariye. From Theodore Metochites to Thomas Whittemore. One Monument, Two Monumental Personalities, Istanbul 2007 Kocabas, U.: The Old ships of the New Gate, Istanbul 2008 Koder, J.: Das Eparchenbuch Leons des Weisen, Wien 1991 Koder, J.: Gemüse in Byzanz. Die Versorgung Konstantinopels mit Frischgemüse im Lichte der Geoponika, Wien 1993 Koder, J.: Fresh Vegetables for the Capital, in: Mango, C. – Dagron, G. (eds.): Constantinople and its Hinterland, Aldershot 1995, s. 49–56

170 Seznam literatury Koder, J.: Maritime trade and the food suppley for Constantinople in the middle ages, in: Macridis, R. (eds.): Travel in the Byzantine World, Aldershot 2002, s. 109­124 König, H. (Hrsg.): Palatia. Kaiserpaläste in Konstantinopel, Ravenna und Trier, Trier 2003 Kuban, D.: Istanbul. An Urban History. Byzantion – Constantinopolis – Istanbul, Istanbul 1996 Külzer, A.: Ostthrakien (Eurōpē), Wien 2008 Lefort, J.: Les communications entre Constantinople et la Bithynie, in: Mango, C. – Dagron, G. (eds.): Constantinople and its Hinterland, Aldershot 1995, s. 207–218 Lemerle, P.: Le premier humanisme byzantin, Paris 1971 Lilie, R.-J.: Handel und Politik zwischen dem byzantinischen Reich und den italienischen Kommunen Venedig, Pisa und Genua in der Epoche der Komnenen und der Angeloi, Amsterdam 1984 Macrides, R.: Justice under Manuel I Komnenos: Four Novels on Court Business and Murder, Fontes Minores 6, 1984, s. 22–204 Madden, T. F.: The Fires of the Fourth Crusade in Constantinople 1203–1204: A Damage Assessment, Byzantinische Zeitschrift 84–85, 1991–1992, s. 72–91 Magdalino, P.: Constantinople mediévale. Études sur l’évolution des structures urbaines, Paris 1996 Magdalino, P.: Constantinople and the Outside World, in: Smythe, D. C. (ed.): Strangers to Themselves. The Byzantine Outsider, Aldershot 2000, s. 149–162 Magdalino, P.: Aristocratic „Oikoi“ in the Tenth and Eleventh Regions of Constantinople, in: Neçipoğlu, N. (ed.): Byzantine Constantinople. Monuments, Topography and Everyday Life, Leiden 2001, s. 55–69 Magdalino, P.: L’église du Phare et les reliques de la Passion à Constantinople (VIIe /VIIIe –XIIe siècles), in: Durand, J. – Flusin, B. (eds.): Byzance et les reliques du Christ, Paris 2004, s. 15­30 Maguire, H. (ed.): Byzantine Court Culture from 829 to 1204, Washington 1994 Maguire, H.: Gardens and Parks in Constantinople, Dumbarton Oaks Papers 54, 2000, s. 251–264 Majeska, G. P.: Russian Travelers to Constantinople in the Fourteenth and Fifteenth Centuries, Washington 1984 Majeska, G. P.: The Emperor in His Church. Imperial Ritual in the Church of St. Sophia, in: Maguire, H. (ed.): Byzantine Court Culture from 829 to 1204, Washington 1994, s. 1­11 Majeska, G. P.: The Relics of Constantinople after 1204, in: Durand, J. – Flusin, B. (eds.): Byzance et les reliques du Christ, Paris 2004, s. 183–190 Maliaras, N.: Die Orgel im byzantinischen Hofzeremoniell, München 1991

Seznam literatury 171 Mango, C.: The Brazen House. A Study of the Vestibule of the Imperial Palace of Constantinople, København 1959 Mango, C.: Le développement urbain de Constantinople (IVe –VIIe siècles), Paris 1985 Mango, C.: The Water Suppley of Constantinople, in: Mango, C. – Dagron, G. (eds.): Constantinople and its Hinterland, Aldershot 1995, s. 9–18 Mango, C.: The Palace of Boukoleon, Cahiers Archéologiques 45, 1997, s. 41–50 Mango, C.: The Triumphal Way of Constantinople and the Golden Gate, Dumbarton Oaks Papers 54, 2000, 173–188 Mango, C.: The Shoreline of Constantinople in the Fourth Century, in: Neçipoğlu, N. (ed.): Byzantine Constantinople, s. 17–28 Mango, C.: Septime Sévère et Byzance, Comptes rendus de l’Académie des Inscriptions et Belles Lettres 2003, s. 593–608 Mango, C. – Dagron, G. (eds.): Constantinople and its Hinterland, Aldershot 1995 Mango, C. – Ševčenko, I.: Remains of the Church of St. Polyeuktos at Constantinople, Dumbarton Oaks Papers 15, 1961, s. 243–247 Marquart, J.: Osteuropäische und ostasiatische Streifzüge, Leipzig 1903 Matéos, J.: Le typicon de la Grande Eglise, sv. I: Le cycle de douze mois, Roma 1962 Mathiopulu­Tornaritu, E.: Klassisches und Klassizistisches im Statuen­ fragment von Niketas Choniates, Byzantinische Zeitschrift 73, 1980, s. 25–40 Matschke, K.­P.: Die Schlacht bei Ankara und das Schicksal von Byzanz. Studien zur spätbyzantinischen Geschichte zwischen 1402 und 1422, Weimar 1981 Matschke, K.­P.: Gesellschaft und Krankheit: Bewohner und Besucher Konstantinopels während und nach der Pest von 1436, Vizantijskij Vremennik 55 (80), 1998, 2, s. 45–53 Matschke, K.­P.: Selbstverständnis, Aussenansicht und Erscheinungsbilder mittelalterlicher Städte im byzantinischen Reich, in: Jäschke, J. – Schenk, Chr. (Hrsg.): Was machte im Mittelalter zur Stadt?, Heilbronn 2007, s. 157–202 Matschke, K.­P.: Das spätbyzantinische Konstantinopel. Alte und Neue Beiträge zur Stadtgeschichte zwischen 1261 und 1453, Hamburg 2008 Matschke, K.­P.: Die Stadt Konstantinopel und die Dynastie der Palaiologen, in: Id.: Das spätbyzantinische Konstantinopel, s. 7–87 Matschke, K.­P.: Rolle und Aufgaben des Gouverneurs von Konstantinopel in der Palaiologenzeit, in: Id.: Das spätbyzantinische Konstantinopel, s. 115–151

172 Seznam literatury Matschke, K.­P.: Tore, Torwächter und Torzöllner von Konstantinopel in spätbyzantinischer Zeit, in: Id.: Das spätbyzantinische Konstantinopel, s. 189–222 Matschke, K.­P.: Some Merchant Families in Constantinople Before, During and After the Fall of the City 1453, in: Id.: Das spätbyzanti­ nische Konstantinopel, s. 465–489 Matschke, K.­P. – Tinnefeld, F.: Die Gesellschaft im späten Byzanz, Köln 2001 Mercati, G.: Santuari e relique Costantinopolitane secondo il codice Ottoboniano latino 169 prima della conquista latina, Atti della Pontificia Accad. Romana di archeologia. Rendiconti 12, 1936, s. 133–156 Mercati, G.: Due nuove memorie della basilica di S. Maria delle Blacherne, in: Id.: Opere Minori, Città del Vaticano 1937, sv. IV, s. 181–192 Miller, T. S.: The Birth of the Hospital in the Byzantine Empire, Baltimore 1997 Müller­Wiener, W.: Bildlexikon zur Topographie Istanbuls, Tübingen 1977 Müller­Wiener, W.: Die Häfen von Byzantion, Konstantinopolis, Istanbul, Tübingen 1994 Mundell Mango, M.: The Commercial Map of Constantinople, Dumbarton Oaks Papers 54, 2000, s. 189–207 Naumann, R. – Belting, H.: Die Euphemia­Kirche am Hippodrom zu Istanbul und ihre Fresken, Berlin 1966 Neçipoğlu, N. (ed.): Byzantine Constantinople. Monuments, Topography and Everyday Life, Leiden 2001 Notitia urbis Constantinopolitanae, in: Seeck, O. (Hrsg.): Notitia Dignitarum, Berlin 1876, s. 227–243 Oberhummer, E.: Konstantinopel unter Suleiman dem Grossen. Aufge­ nommen im Jahre 1559 durch Melchior Lorichs aus Flensburg, München 1902 Oikonomides, N.: Les listes de préasence byzantines des IXe et Xe siècles, Paris 1972 Oikonomides, N.: Quelques boutiques de Constantinople au Xe s., Dumbarton Oaks Papers 26, 1977, s. 345–356 Oikonomidis, N.: The Contents of the Byzantine House from the Eleventh to the Fifteenth Century, Dumbarton Oaks Papers 44, 1990, s. 205–214 Origone, S.: Bisanzio e Genova, Genova 19972 Ousterhout, R.: The Pantocrator Monastery and Architectural Interchanges in the Thirteenth Century, in: Ortalli, G. – Ravegnani, G. – Schreiner, P. (a cura di): Quarta Crociata, Venezia – Bisanzio – Impero Latino, Venezia 2006, s. 749–770 Özgümüş, F.: Peribleptos („Sulu“) Monastery, Byzantinische Zeitschrift 93, 2000, s. 508–520

Seznam literatury 173 Pentcheva, B. V.: The „Activated“ Icon: the Hodegetria Procession and Mary’s Eisodos, in: Vassilaki, M. (ed.): Images of the Mother of God. Perceptions of the Theotokos in Byzantium, Aldershot 2005, s. 195–207 Pérez Martín, I. – Bravo García, A.: Los oracula Leonis entre Oriente y Occidente. A proposito del Escorialensis Y.I.16 y otros códices copiados por Manuel Malaxós, in: Constantinopla 1453. Mitos y realidades (= Nueva Roma, 19), Madrid 2003, s. 421–468 Pitsakis, C. G.: Quelques aspects du cosmopolitisme byzantin, in: Chrysos, E. – Zachariadou, E. A.: Captain and Scholar. Papers in memory of Demetrios I. Polemis, Andros 2009, s. 227–266, zvl. s. 252–266 Politis, L.: Eine Schreiberschule im Kloster ton Hodegon, Byzantinische Zeitschrift 51, 1958, s. 17–36, 261–287 Pollack, L.: Charlemagne and the Marvels of Constantinople, in: The Medieval Alexander Legend and Romance Epic. Essays in Honour of David I. A. Ross, Millwood 1982, s. 159–171 Preger, Th.: Scriptores originum Constantinopolitarum, Leipzig 1901 Puchner, W.: Im Namen der Rose. Zum Nachleben des Rosalienfestes auf der Balkanhalbinsel, in: Id.: Studien zur Volkskunde Südosteuropas und des mediterranen Raums, Wien 2009, s. 47–105 Ravegnani, G.: Il commercio veneziano nell’impero bizantino: in: Banti, O. (a cura di): Amalfi, Genova, Pisa e Venezia, Pisa 1998, s. 55–74 Reinert, St. W.: The Muslim Presence in Constantinople, 9th –15th Centuries: Some Preliminary Observations, in: Ahrweiler, H. – Laiou (eds.): Studies on the Internal Diaspora of the Byzantine Empire, Washington 1998, s. 125–150 Reinsch, D. R.: Literarische Bildung in Konstantinopel im 7. und 8. Jahr­ hundert, in: Prato, G. (a cura di): I manoscritti greci tra riflessione e dibattito, Firenze 2000, s. 29–46 Reinsch, D. R.: Das Berliner „Kugelspiel“. Eine Luxusversion des später verbotenen Glücksspiels equi lignei / xylinon hippikon, in: Chrysos, E. (ed.): Byzantion. State and Society, Athens 2003, s. 443–449 Restle, M.: Konstantinopel, in: Reallexikon zur byzantinischen Kunst 6, 1990, sl. 366–737 Restle, M.: Das Gunthertuch im Domschatz von Bamberg, in: Belke, K. et al. (Hrsg.): Byzantina Mediterranea. Festschrift für Johannes Koder, Wien 2007, s. 547–568 Schefer, Ch. (ed.): Bertrandon de la Broquière, le voyage d’Outremer, Paris 1892 Schneider, A. M.: Byzanz. Vorarbeiten zur Topographie und Archäologie der Stadt, Berlin 1936

174 Seznam literatury Schneider, A.­M.: Brände in Konstantinopel, Byzantinische Zeitschrift 41, 1941, s. 382–403 Schneider, A.­M.: Mauern und Tore am Goldenen Horn zu Konstantinopel, Nachrichten der Akademie der Wissenschaften in Göttingen. Philologisch­Historische Klasse 1950, s. 65–107 Schreiner, P.: Eine unbekannte Beschreibung der Pammakaristoskirche (Fethiye Camii) und weitere Texte zur Topographie Konstantinopels, Dumbarton Oaks Papers 25, 1971, s. 217–248 (= Schreiner: Byzantinische Kultur I, č. XV) Schreiner, P.: Zwei Urkunden aus der Feder des Theodoros Metochites (1387–1388), in: Collectanea Byzantina, Roma 1977, s. 187–199 Schreiner, P.: Das Chrysobull Andronikos’ II. für das Pantepoptes­ Kloster?, Istanbuler Mitteilungen 27, 1977–1978, s. 415–427 Schreiner, P.: Omphalion und rota porphyretica. Zum Kaiserzeremoniell in Konstantinopel und Rom, in: Etudes de civilisation byzantine et slave (Mélanges I. Dujčev), Paris 1979, s. 401–410 Schreiner, P.: Untersuchungen zu den Niederlassungen westlicher Kaufleute im Byzantinischen Reich des 11. und 12. Jahrhunderts, Byzantinische Forschungen 7, 1979, s. 175–191 Schreiner, P.: Historisches und Liturgisches zum byzantinischen Neujahr, Rivista di Studi Bizantini e Slavi 2, 1982, s. 12–23 Schreiner, P.: Eine chinesische Beschreibung Konstantinopels aus dem 7. Jahrhundert, Istanbuler Mitteilungen 39, 1989, s. 493–505 Schreiner, P.: Die Organisation byzantinischer Kaufleute und Handwerker, Abhandlungen der Phil.­Hist. Kl. der Akademie der Wissenschaften in Göttingen 183, 1989, s. 44–61 Schreiner, P.: Charakteristische Aspekte der byzantinischen Hofkultur: Der Kaiserhof in Konstantinopel, in: Lauer, R. – Majer, H. G. (Hrsg).: Höfische Kultur in Südosteuropa. Bericht der Kolloquien der Südesteuropa­Kommission 1988 bis 1990, Göttingen 1994, s. 11–24 (= Schreiner: Byzantinische Kultur I, č. XI) Schreiner, P.: Giovanni Aurispa in Konstantinopel. Schicksale griechischer Handschriften im 15. Jh., in: Studien zum 15. Jahrhundert. Festschrift für Erich Meuthen, München 1994, sv. 2, s. 623–633 Schreiner, P.: Das zweite Rom im Osten – Konstantinopel (bis 565 n. Chr.), in: Brockhaus. Die Bibliothek. Die Weltgeschichte, Leipzig – Mannheim 1997, sv. II, s. 534–547 (= in: Schuller, W.: Das römische Weltreich. Von der Entstehung der Römischen Republik bis zum Ende der Antike /mit Beiträgen von P. Schreiner und G. Wirth/, Leipzig – Mannheim 2002, s. 232–245) Schreiner, P.: Eine topographische Notiz über Konstantinopel in der Pariser Suda­Handschrift. Eine Neuinterpretation, in: AETOS.

Seznam literatury 175 Studies in Honour of Cyril Mango, Stuttgart – Leipzig 1998, s. 273–283 (= Schreiner: Byzantinische Kultur I, č. XVII) Schreiner, P.: Konstantinopel. Eine Stadt ohne Menschen. Reisende aus fünf Kulturkreisen Berichten, Mittelalter 3, 1998, s. 127–139 (= Schreiner: Byzantinische Kultur I, č. XVIII) Schreiner, P.: Der Brief des Kaisers Alexios I. Komnenos an den Grafen von Flandern, in: Gregorio, G. de – Kresten, O. (a cura di): Documenti medievali greci e latini. Studi comparativi, Spoleto 1998, s. 111–140 Schreiner, P.: Der Kaiser und die Proskynese. Das Narthexmosaik in der H. Sophia und der Versuch einer paläographischen Datierung, Bollettino della Badia Greca di Grottaferrata n.s. 54, 2000, s. 97–108 (= Schreiner: Byzantinische Kultur I, č. XIV) Schreiner, P.: John Malaxos (16th Century) and his collection of Antiquitates Constantinopolitanae, in: Neçipoğlu, N. (ed.): Byzantine Constantinople. Monuments, Topography and Everyday Life, Leiden 2001, s. 203–214 (= Schreiner: Byzantinische Kultur I, č. XX) Schreiner, P.: Robert de Clari und Konstantinopel, in: Sode, C. – Takács, S. (eds.): Novum Millenium. Studies on Byzantine History and Culture dedicated to Paul Speck, Aldershot 2001, s. 337–356 (= Schreiner: Byzantinische Kultur I, č. XIX) Schreiner, P.: Stadt und Gesetz. Dorf und Brauch, Göttingen 2001 Schreiner, P.: Geträumte Topographie: Isidor von Kiev, ein unbekanntes Kloster und die Justiniansäule zu Beginn des 15. Jahrhunderts im Vat. Gr. 1891, Travaux et Mémoires 14, 2002 (Mélanges Gilbert Dagron), s. 553–560 (= Schreiner: Byzantinische Kultur I, č. XXI) Schreiner, P.: Feindliche Schwestern? Grundlinien der politischen und kulturellen Auseinanderentwicklung von Rom und Byzanz zwischen 330 und 1500, Orthodoxes Forum 19, 2005, s. 17–24 Schreiner, P.: Das byzantinische Reich: Hauptstadt und Peripherie, in: Maleczek, W. (Hrsg.): Fragen der politischen Integration im mittel­ alterlichen Europa, Ostfildern 2005, s. 137–170 Schreiner, P.: Zu Gast in den Kaiserpalästen Konstantinopels. Architektur und Topografie in der Sicht fremdländischer Betrachter, in: Bauer, F. A. (Hrsg.): Visualisierungen der Herrschaft, Istanbul 2006, s. 101–134 (= Byzas 5) Schreiner, P.: Die Rolle der Turkvölker in der byzantinischen Reichspolitik, in: Id.: Byzantinische Kultur, Roma 2006, sv. I, č. VI Schreiner, P.: Schlechte Strassen in Konstantinopel, in: Byzantina Mediterranea. Festschrift für Johannes Koder zum 65. Geburtstag, Wien 2007, s. 581–588 Schreiner, P.: Der Verlust der Maske?, in: Harress, B. (Hrsg.): Die Lust an der Maske. Festschrift für Bodo Zelinsky, Frankfurt am Main 2007, s. 11–20

176 Seznam literatury Schreiner, P.: Byzanz 565–1453, München 3 2008 Schreiner, P.: Die Epoche Mehmets des Eroberers in zeitgenössischen Quellen aus dem Patriarchat, in: Asutay-Effenberger, N. – Rehm, U. (eds.): Patron of the Arts: Cultural Interaction at the Court of Mehmet the Conqueror, Köln 2009, s. 31–40 Schreiner, P.: Reisende in Konstantinopel und ihre Führer, in: Thomas, R. (Hrsg.): Archäologie zwischen Okzident und Orient. Festschrift für H. Hellenkemper (v tisku) Siebert, I. et al.: Cristoforo Buondelmonti „Liber insularum Archipelagi“, Wiesbaden 2005 Speck, P.: Die kaiserliche Universität von Konstantinopel, München 1974 Speck, P.: Urbs, quam Deo donavimus. Konstantins d. Gr. Konzept für Konstantinopel, Boreas 18, 1995, s. 143–173 Stathakopoulos, D.: The Justinianic Plaque Revisited, Byzantine and Modern Greek Studies 24, 2000, s. 256–276 Stathakopoulos, D.: Famine and Pestilence in the Late Roman and Early Byzantine Empire. A Systematic Survey of Subsistence Crisis and Epidemics, Aldershot 2004 Striker, C. L.: The Myrelaion in Istanbul, Princeton 1981 Striker, C. L. – Kuban, Y. D. (eds.): Kalenderhane in Istanbul. Their Buildings, their History, Architecture, and Decoration, Mainz 1997, s. 128–137 Strube, Chr.: Der Begriff domus in der „Notitia urbis Constantinopolitanae“, in: Beck, H.-G. (Hrsg.): Studien zur Frühgeschichte Konstantinopels, München 1973, s. 121–134 Ševčenko, I.: The Illuminators of the Menologium of Basil II, Dumbarton Oaks Papers 16, 1962, s. 245–276 Taft, R. F.: Le rite byzantin, Paris 1996 Talbot, A.­M.: Old Age in Byzantium, Byzantinische Zeitschrift 77, 1984, s. 257–278 Teall, J. L.: The Grain Suppley of the Byzantine Empire 330–1025, Dumbarton Oaks Papers 13, 1959, s. 87–139 Teleles, I. G.: Meteorologica phainomena kai klima sto Bizantio, Athinai 2004 (2 sv.) Tinnefeld, F.: Zum profanen Mimos in Byzanz, Byzantina 6, 1974, s. 323–343 Tinnefeld,. F.: Der fruchtbare Blitzschlag aus dem fernsten Norden, in: Zeitler, R. (ed.): Les pays du Nord et Byzance. Actes du Colloque nordique et international de byzantinologie (Upsal, 20–22 avril 1979), Stockholm 1981, s. 243–250 Tinnefeld, F.: Der Blachernenpalast in den Schriftquellen der Paläologenzeit, in: Borkopp, B. – Steppan, Th. (Hrsg.): Lithostroton. Studien zur byzantinischen Kunst und Kunstgeschichte, Stuttgart 2000, s. 277–285

Seznam literatury 177 Treitinger, O.: Die oströmische Kaiser­ und Reichsidee nach ihrer Gestaltung im höfischen Zeremoniell, Darmstadt 2 1956 Trilling, J.: Daedalus and the Nightingale: Art and Technology in the Myth of the Byzantine Court, in: Maguire, H. (ed.): Byzantine Court Culture from 829 to 1204, Washington 1994, s. 217–230 Underwood, P. A. (ed.): The Kariye Djami, New York 1966 (3 sv.) Vespignani, G.: Il circo di Costantinopoli – Nuova Roma, Spoleto 2001 Wendel, C.: Die erste kaiserliche Bibliothek in Konstantinopel, in: Id., Kleine Schriften zum antiken Buch­ und Bibliothekswesen, Köln 1974, s. 46–48 Westphalen, S.: Pittori greci nella chiesa domenicana dei Genovesi a Pera (Arap Cami), in: Calderoni Masetti, A. R. et al. (a cura di): Intorno al Sacro Volto. Genova, Bisanzio e il Mediterraneo (secoli XI–XIV), Venezia 2007, s. 51–62 Wirth, P.: Zur „byzantinischen“ Erdbebenliste, Byzantinische Forschungen 1, 1966, s. 393–399 Wolska­Conus, W.: L’école de droit et l’enseignement du droit à Byzance au XIe siècle, Travaux et Mémoires 7, 1979, s. 1–107 Yerasimos, St.: Les voyageurs dans l’empire ottoman (XIVe – XVIe siècles). Bibliographie, itinéraries et inventaire des lieux habités, Ankara 1991 Zervoù­Tognazzi, I.: Propilei e Chalké, ingresso principale del Palazzo di Costantinopoli, in: Bisanzio e l’Occidente: arte, archeologia, storia. Studi in onore di Fernanda de’ Maffei, Roma 1996, s. 35–56 České překlady zmiňovaných literárních děl * Anna Komnena: Paměti byzantské princezny, Praha 1996 (překlad: Růžena Dostálová) * Ibn Battúta: Cesty po Africe, Asii a Evropě vykonané v letech 1325 až 1354, Praha 1961 (překlad z arabštiny: Ivan Hrbek) * Michal Psellos: Byzantské letopisy, Praha 1982 (překlad: Růžena Dostálová) * Theofylaktos Simokattes: Na přelomu věků, Praha 1986 (překlad: Václav Bahník) Ostatní řecké texty přeložila z originálu Magdalena Křížová.

178 Seznam literatury Literatura v češtině a slovenštině * Clauss, Manfred: Konstantin Veliký. Římský císař mezi pohanstvím a křesťanstvím, Praha 2005 (překlad z němčiny) * Dějiny Řecka, Praha 1 1998, 2 2004, kap. II – Byzantská epocha, s. 77–226 (Vladimír Vavřínek, Věra Hrochová, Růžena Dostálová) * Dostálová, Růžena: Východ a Západ, Konstantinopol a Řím v dílech raně byzantských historiků, Studia Balcanica Bohemoslovaca 3, Brno 1987, s. 50–56 * Dostálová, Růžena: Stane se chrám Boží Moudrosti opět mešitou?, Věda a život 35, 1990, č. 12, s. 35 * Dostálová, Růžena: Byzantská vzdělanost, Praha 1 1990, 2 2003 * Dostálová, R.: Byzantské politické myšlení, in: Herold, V. – Müller, I. (eds.): Dějiny politického myšlení II (v tisku). * Dvorník, František: Manuel I. Komnenos a Vladislav II., král český, in: Bidlův sborník, Praha 1929, s. 58–70 * Havlíková, Lubomíra: Obléhání Konstantinopole roku 626 ve světle byzantsko­íránských vztahů, Časopis Matice moravské 98, 1979, s. 126–136 * Herrinová, Judith: Ženy v purpuru, Praha 2005 (překlad z angličtiny) * Hrochová, Věra: Byzantská města ve 13.–15. století. Příspěvek k sídelní topografii středověkého Řecka, Praha 1967 * Hurbanič, Martin: Obliehanie Konštantínopolu roku 626 v byzantskej historiografii I. História a legenda avarského útoku na Konštantínopol roku 626 v Chronografii Theofana Homologéta, Byzantinoslovaca I, 2006, s. 52–85 * Hurbanič, Martin: Liturgické procesie prosebnej povahy počas obliehaní Konštantínopolu v rokoch 626–1453. S osobitým zreteľom na avar­ ské obliehanie Konštantínopolu roku 626, in: Kožiak, R. – Nemeš, J. (eds.): Svätec a jeho funkcie v spoločnosti, Banská Bystrica 2006, s. 91–114 * Hurbanič, Martin: Avarské vojsko počas obliehania Konštantínopola, Vojenská história 11, 2007, č. 3, s. 16–38 * Hurbanič, Martin: Obrana Konštantínopola počas avarského útoku roku 626, Vojenská história 12, 2008, č. 1, s. 3–27 * Hurbanič, Martin: Historické súvislosti a príčiny avarského útoku na Konštantínopol roku 626, Vojenská história 12, 2008, č. 3, s. 3–23 * Hurbanič, Martin: Posledná vojna antiky. I – Avarský útok na Konštantínopol roku 626 v historických súvislostiach, II – Avarský útok na Konštantínopol v legendách, Prešov 2009 * Klusáková, Luďa: Cestou do Cařihradu. Osmanská města v 16. století viděná křesťanskýma očima, Praha 2003 (též anglické vydání: The Road to Constantinople. Sixteenth Century Ottoman Towns through Christian Eyes, Prague 2002)

Seznam literatury 17 * Mencl, Václav: O původu byzantské architektury, Umění 23, 1973, s. 418–437 * Nicolle, David: Konstantinopol 1453. Konec byzantské říše, Praha 2009 (překlad z angličtiny) * Paulová, Milada: Styky českých husitů s cařihradskou církví na základě církevních poměrů byzantských, Časopis Musea království Českého 1918, s. 1–20, 111–121, 215–228, 306–319 * Pavlíček, Martin: Idea chrámu Hagia Sofia v barokní architektuře střední Evropy, in: Černý, P. (ed.): HISTORIA ARTIUM IV. Sborník k osmdesátým narozeninám prof. PhDr. Rudolfa Chadraby, CSc., Olomouc 2002, s. 355–367 * Poláček, Juraj: Testovanie možností. Výprava cisára Herakleia proti Peržanom v roku 622, Byzantinoslovaca II, 2008, s. 121–130 * Runciman, Steven: Pád Cařihradu, Praha 1 1970,2 2003 (překlad z angličtiny) * Runciman, Steven: Zajetí Velké církve. Dějiny konstantinopolského patriarchátu od pádu Cařihradu do roku 1821, Červený Kostelec 2010 (překlad z angličtiny) * Salač, Antonín: List církve cařihradské pražským utrakvistům z 18. ledna 1452, Listy filologické 76, 1953, s. 236–248 * Stránský, A. J.: Nea ekklesia Basileia I. v Cařihradě, Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění r. 1924, s. 20–32 * Štěpánek, Petr: Pád Konstantinopole – zrod Istanbulu, Praha 2010 * Zástěrová, Bohumila (ed.): Dějiny Byzance, Praha 1992 Práce českých a slovenských historiků o Konstantinopoli v cizích jazycích * Bartoš, F. M.: A Delegate of the Hussite Church to Constantinople in 1451–1452, Byzantinoslavica 24, 1963, s. 287–292; 25, 1964, s. 69–74 * Hošek, R.: Slawische Schiffe bei Konstantinopolis i. J. 626, in: Les études balkaniques tchécoslovaques V, Prague 1974, s. 97–106 * Hrochová, Věra: Les itinéraires des pèlerins russes à Constantinople, in: ..., Athinai 1993, s. 597­603 * Klusáková, Luďa: The Road to Constantinople. Sixteenth Century Ottoman Towns through Christian Eyes, Prague 2002 * Paulová, Milada: L’empire byzantin et les Tchèques avant la chute de Constantinople, Byzantinoslavica 14, 1953, s. 158–225 * Paulová, Milada: Die tschechisch­byzantinischen Beziehungen und ihr Einfluss, Byzantinoslavica 19, 1958, s. 195–205

180 Seznam literatury * Poláček, Juraj: Heraclius and the Persians in 622, Bizantinistica (Rivista di studi bizantini e slavi) 10, 2008, s. 105–124 * Salač, Antonín: Constantinople et Prague en 1452: Pour­parlers en vue d’une union des Eglises (Rozpravy ČSAV), Praha 1958 * Turková, Helena: Le siège de Constantinople d’après le Seyâhatnâme d’Evliyâ Čelebî, Byzantinoslavica 14, 1953, s. 1–13 * Turková, Helena: A propos du siège de Constantinople d’après le Seyâhatnâme d’Evliyâ Čelebî, Byzantinoslavica 17, 1956, s. 125–127 * Turková, Helena: Annotations critiques au texte du Seyâhatnâme d’Evliyâ Čelebî, tome I, chap. 10, concernant le siège de Constantinople, Archiv orientální 25, 1957, s. 156–158 * Turková, Helena: La prise de Constantinople d’après le Seyâhatnâme d’Evliyâ Çelebî, Byzantinoslavica 30, 1969, s. 47–72 K českým vztahům ke Konstantinopoli srov. též studii: * Ciggaar, Krijnie: Une pricesse de Bohême à Constantinople, Byzantinoslavica 56, 1995, s. 183–187 Ve sborníku k 80. narozeninám prof. Radoslava Večerky (Janyšková, I. – Karlíková, H. /eds./: Varia Slavica. Sborník příspěvků k 80. narozeninám Radoslava Večerky, Praha 2008, s. 91–93) byl uveřejněn příspěvek Ernsta Hansacka Zur Entstehung des Namens „Istanbul“, které odvozuje od názvu Konstantinopole. Pětistému výročí dobytí Konstantinopole Turky (1453) byl v r. 1953 věnován 14. ročník časopisu Byzantinoslavica.

185 Doslov k českému vydání Český příspěvek k byzantské archeologii v Istanbulu Jan Kostěnec Když jsem byl požádán, abych pro české vydání knihy Petera Schrei­ nera Konstantinopel: Geschichte und Archäologie napsal stručný přehled projektů, kterých se účastním a které se tematicky váží k byzantské Konstantinopoli, byl jsem potěšen hned dvakrát. Zaprvé je pro mě osobní poctou připojit svůj krátký dodatek k této vynikající publika­ ci P. Schreinera, kterého si velice vážím a považuji ho za jednoho z předních současných byzantologů. Zadruhé je tato nabídka jedineč­ nou příležitostí prezentovat širší veřejnosti český přínos k bádání o byzantské době Istanbulu, a to navíc v mém mateřském jazyce, což u čistě odborných publikací v mém případě zatím nebylo možné. Úplně na začátku mého hlubšího zájmu o archeologii a topo­ grafii Konstantinopole byla fascinace Velkým palácem byzantských císařů – obrovským komplexem audienčních sálů, administrativ­ ních budov a rezidenčních staveb, který císař Konstantin po vzoru rezidencí období římské tetrarchie začal budovat na západní stra­ ně hippodromu. Z tohoto komplexu se zachovalo kromě fasády jeho nejjižnější části hledící na Marmarské moře a mozaikového peristylu (nyní Mozaik Müzesi) jen několik málo substrukcí, většinou ukrytých pod moderními budovami, a část opevnění. Navíc nej­ starší jádro paláce, zbudované císařem Konstantinem, je pohřbeno pod proslulou mešitou sultána Ahmeda (tzv. Modrá mešita), což v podstatě vylučuje jakékoli vykopávky. Nicméně značné množství

186 Doslov k českému vydání informací o budovách, které ho tvořily, a také o císařských ceremo­ niích, které v něm probíhaly, se dochovalo v písemných pramenech, především v kompilaci ceremonií z 10. století známé pod svým edič­ ním názvem De Cerimoniis Aulae Byzantinae, a také v další kompilační práci byzantských autorů obecně nazývané Theophanes Continuatus (tedy pokračovatelé kroniky Theofana Confessora v 9. a 10. století ). Po prvních dvou dílčích studiích, které jsem publikoval koncem 90. let 20. století v časopise Byzantinoslavica a které se později uká­ zaly z větší části jako mylné, jsem pokračoval v práci na hypotetické rekonstrukci císařského paláce (založené jak na písemných prame­ nech, tak i na paralelách s jinými archeologicky prozkoumanými pozdně antickými paláci), kterou jsem prezentoval ve sborníku Secular Buildings and the Archaeology of Everyday Life in the Byzantine Empire, editovaném Kenem Darkem, a s dalšími úpravami v časopise Reading Medieval Studies. V té době, tedy zhruba okolo roku 2005, jsem za­ počal intenzivní spolupráci s Tayfunem Önerem na počítačovém modelu paláce byzantských císařů, založeném na mých předcho­ zích hypotetických studiích. Výsledek naší společné snahy je možné shlédnout na Önerově internetové stránce www.byzantium1200.com. Naše spolupráce pokračovala také později, kdy jsme připravili archeo­ logického průvodce oblastí Velkého paláce a jeho nejbližšího okolí (Walking Thru Byzantium: Great Palace Region). Tato publikace přináší jak počítačové rekonstrukce jednotlivých částí paláce, tak i přehledné zmapování míst, kde se (převážně pod novými budovami) nacházejí zbytky patřící k tomuto palácovému komplexu a k dalším byzant­ ským stavbám v jeho okolí, z nichž většinu je možné i navštívit. Prvními projekty založenými na vlastní archeologické práci v Istanbulu byly povrchový průzkum v Bakirköy (evropském před­ městí Istanbulu) a výzkum v bývalém chrámu sv. Sergia a Bakcha z 6. století (dnes mešita Küçük Ayasofya), které jsem ještě jako stu­ dent postgraduálního programu Ústavu pro klasickou archeologii realizoval v letech 2003–2005 s podporou grantové agentury Uni­ verzity Karlovy (dále jen GAUK) a Late Antiquity Research Group (dále jen LARG).

14 Doslov k českému vydání Bibliografie Velký palác byzantských císařů: Studies on the Great Palace of the Byzantine Emperors: I. Palace of Constantine the Great, Byzantinoslavica 59, 1998, s. 279–296. Studies on the Great Palace of the Byzantine Emperors: II. Magnaura Palace, Byzantinoslavica 60, 1999, s. 161–182. The Heart of the Empire: The Great Palace of the Byzantine Emperors Reconsidered, in: Dark, K. (ed.): Secular Buildings and the Archaeology of Everyday Life in the Byzantine Empire, Oxford 2004, s. 4–36. Observations on the Great Palace at Constantinople: The Sanctuaries of the Archangel Michael, the Daphne Palace, and the Magnaura, Reading Medieval Studies 31, 2005, s. 27–55. (s Tayfunem Önerem) Walking Thru Byzantium, Istanbul 2007 (úvod od prof. R. Ousterhouta), 2. vydání v 2008; turecké vydání v 2008 pod titulem Bizans Yürüyüş Yolu: Büyük Saray Bölgesi. http://www.arkeo3d.com/byzantium1200/akkubita.html http://www.arkeo3d.com/byzantium1200/chippodrome.html http://www.arkeo3d.com/byzantium1200/daphne.html http://www.arkeo3d.com/byzantium1200/greatpalace.html hesla v Encyklopedii helénského světa (www.ehw.gr): ‘Daphne Palace’, ‘Magnaura’, ‘Chrysotriklinos’ Bakirköy a Yeşilköy http://lateantique.org/projects.html Sv. Sergios a Bakchos (Küçük Ayasofya Camii) South façade of Sts. Sergius and Bacchus (Küçük Ayasofya Camii) in Istanbul, BOREAS 28–29, 2005–2006, s. 105–114, pls. 33–39. Hagia Sofia (s Kenem Darkem) The Byzantine Patriarchate in Constantinople and the Baptistery of the Church of Hagia Sophia, Architectura 36/2, 2006, s. 113–130.

Český příspěvek k byzantské archeologii v Istanbulu 15 (s Kenem Darkem) The Hagia Sophia Project, Istanbul 2004–2008, Bulletin of British Byzantine Studies 35, 2009, s. 56–68. (s Kenem Darkem) The Hagia Sophia Project, Istanbul 2009, Bulletin of British Byzantine Studies 36, 2010, s. 40–49. (s Kenem Darkem) The Hagia Sophia Project, Istanbul, Bulletin of British Byzantine Studies 37 (2011), 48–68. (s Kenem Darkem) Paul the Silentiary’s description of Hagia Sophia in the light of new archaeological evidence, in: EKPHRASIS. La représentation des monuments dans les littératures byzantine et byzantino-slaves. Réalités et imaginaires (= Byzantinoslavica LXIX, 2011, 3 supplementum), Prague 2011, s. 88–105. (s Kenem Darkem) A New Archaeological Study of Hagia Sophia, Istanbul in: Proceedings of XXII International Congress of Byzantine Studies, Sofia 2011, 213–237. http://www.ccma.cz/sophia.htm

Peter Schreiner KONSTANTINOPOL Dějiny a archeologie Z německého originálu Konstantinopel. Geschichte und Archäologie (vydaného nakladatelstvím C. H. Beck v Mnichově v roce 2007), s přihlédnutím k italskému překladu Costantinopoli. Metropoli dai mille volti (Roma 2009) a s autorskou aktualizací přeložil Vlastimil Drbal. Doslov Jan Kostěnec. Odpovědný redaktor Michal Řoutil. Jazyková redakce Michal Karas a Lenka Chytilová. Zpracování map a nákresů Jiří Kocich. Grafické zpracování obálky Vladimir Mačinskij. Na obálce použit výřez ilustrace „Pohled na Konstantinopol“ z knihy Cristofora Buondelmontiho Liber insularum Archipelagi, 1420. Tisk xPrint, s. r. o., Příbram. www.pavelmervart.cz ISBN 978-80-7465-008-6 Svazek 15

Sergej A. Ivanov Byzantské misie aneb je možné udělat z „barbara“ křesťana ISBN 978­80­87378­45­8 Kniha S. A. Ivanova se věnuje dějinám misií během celé tisíci­ leté existence Byzantské říše. Přináší rovněž odpovědi na mnoho dosud nezodpovězených otázek, mj. jaké byly největší úspě­ chy byzantských misií, co mělo společného byzantské misijní úsilí v evropských zemích (v Bulharsku, Maďarsku, na Rusi), v Chazárii, na severním Kavkaze, v Persii, Arábii, Súdánu či Etiopii, ale také proč se ani jeden dobový byzantský pramen nezmiňuje o půso­ bení věrozvěstů Konstantina­Cyrila a Metoděje na Moravě. Kulturněhistorická analýza autora směřuje především k pochopení toho, jak samotní byzantští Řeko­ vé chápali sami sebe a okolní svět a mohl­li se v jejich očích „barbar“ vůbec stát křesťanem. Steven Runciman zajetí Velké církVe Dějiny konstantinopolského patriarchátu od pádu Cařihradu do roku 1821 ISBN 978­80­87378­43­4 Dnes již klasické dílo anglického historika S. Runcimana sezna­ muje čtenáře s dějinami řecké církve od pádu Cařihradu (1453) do vyhlášení nezávislosti (1821). První část knihy je věnována vnitřní organizaci a teologii církve v posledních staletích existen­ ce Byzantské říše, druhá pak životu konstantinopolského patriarchátu pod nadv­ ládou Osmanů. Zvláštní důraz je kladen nejen na podobu nového uspořádání církve, vznik fanariotského hnutí či proces národního sebeuvědomění, ale i na vztahy s ostatními křesťanskými církvemi v Evropě i Rusku. Pavel Milko ÚVod do Byzantské filosofie ISBN 978­80­87378­13­7 Publikace Úvod do byzantské filosofie je vůbec prvním komplexním pokusem o uchopení tohoto tématu u nás. Důkladnému rozboru jsou podrobeny vazby byzantské filosofie nejen na předchozí období, ale zvláště na určující dobová theologická východiska. Kniha obsahuje studii M. Řoutila Na východ od Antiochie. Řecké myšlení za hranicemi Byzance, 2.–8. století. Syrská tradice, jež se věnu­ je translaci antické a raně byzantské učenosti do aramejského prostředí Sýrie a Mezopotámie. V edici Pro oriente mimo jiné dosud Vyšlo:

Markéta Kulhánková (ed.) K čertu ať táhne studium Výbor z byzantské žebravé poezie ISBN 978­80­87378­69­4 Kniha K čertu ať táhne studium představuje první výbor z by­ zantské žebravé poezie u nás. Ačkoliv byl již od svého vzniku tento žánr na periferii evropského písemnictví, je přitažlivý nejen pro odborníky, ale i pro laické čtenáře. Dovoluje totiž nahlédnout do každodenního života byzantské společnosti. Publikace je opatřena úvodní studií přibližující historické pozadí vzniku básní, slavnou dobu vlády císařů z dynastie Komnenovců (11.–12. století), i dobový literární a obecně kulturní kontext. Mischa Meier justinian Život a vláda východořímského císaře ISBN 978­80­86818­88­7 Jednou z výrazných změn, k nimž došlo v pozdní antice, bylo přenesení hlavního města říše z Říma do nově založené Kon­ stantinopole, která se na dalších tisíc let stala centrem východo­ římské, resp. byzantské říše. Jejím nejvýznačnějším panovníkem byl bezpochyby císař Justinián I. (527–565), jemuž je věnová­ na tato monografie německého historika M. Meiera. V českém překladu je tato kniha vůbec první publikací, jež se podrobněji zabývá Justiniánovou dobou. V edici Pro oriente dále PřiPraVujeme: S. A. Ivanov Blázni Pro Krista  Kulturní dějiny jurodivosti A. Müller hora athos. dějiny mnišsKé rePuBliKy Jan Damašský řeči na oBranu oBrazů N. V. Sinicynová odysea maxima řeKa.  Renesanční Itálie – Athos – Moskevská Rus Knihy žádejte u svých knihkupců nebo objednávejte na: www.kosmas.cz www.pavelmervart.cz