Obraz druhé světové války a holocaustu v německy psané literatuře

Naděžda Heinrichová, Jana Hrdličková Obraz druhé světové války a holocaustu v německy psané literatuře Pavel Mervart, 2012

Recenzovali: Prof. PhDr. Jiří Munzar, CSc. PhDr. Helena Baudyšová, Ph.D. © Naděžda Heinrichová, Jana Hrdličková, 2012 ISBN 978-80-7465-033-8 Kniha vychází s finanční podporou edičního fondu Filozofické fakulty UJEP a Pedagogické fakulty UHK. KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Heinrichová, Naděžda Obraz druhé světové války a holocaustu v německy psané literatuře / Naděžda Heinrichová, Jana Hrdličková. – Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2012. – 141 s. ISBN 978-80-7465-033-8 821.112.2 * 82:7.04 * 94(100)”1939/1945” * 323.12”1939/1945” - německá literatura – 20.–21. stol. - literární náměty - holocaust, 1939–1945 - druhá světová válka, 1939–1945 - kolektivní monografie 821.112.2.09 – Německá literatura, německy psaná (o ní) [11]

Obsah Slovo úvodem 9 Lyrika po Osvětimi, o Osvětimi 13 (Jana Hrdličková) „My / přece nevíme, / co / platí“: Nelly Sachsová 18 „Nevrátila se má plavá matka“: Paul Celan 41 „Říci temné“: Ingeborg Bachmannová 57 Závěr 72 Proces detabuizace II. světové války do roku 1990 75 (Naděžda Heinrichová) Poválečná literatura (1945–1949) 75 Dvě německé literatury – dva obrazy války 78 Deníková literatura a problematika odsunu 86 Facit 92 Reflexe II. světové války v německé próze po roce 1990 93 (Naděžda Heinrichová) Nepřítomní, a přece stále všudypřítomní: příběhy z vlastních rodin 95 Wilhelm Gustloff a ženy v Berlíně: další nepatřičná témata 103 Závěr 114 Zusammenfassung 117 Summary 121 Seznam literatury 125 Jmenný rejstřík 137

 Slovo úvodem Jako červená nit se táhne německy psanou literaturou téma holocaustu a druhé světové války, která neby- la jen kvantitativně horší obdobou té první. Jak tuto úděsnou, absurdní skutečnost pojmout do slov, se sta- lo stěžejní otázkou poválečné literatury i vědy. Zdůraz- ňovány či naopak tabuizovány byly v průběhu minu- lých desetiletí na pozadí odlišných politických systémů různé aspekty holocaustu, druhé světové války i jejich následků. Kniha Obraz druhé světové války a holocaustu v německy psané literatuře je výsledkem spolupráce Katedry germa- nistiky Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Katedry německého jazy- ka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Její autorky se v ní zaměřily, s ohledem na svou profesní literárněvědnou specializaci, na příkladu vybra- ných děl německy psané literatury na literární reflexi jednoho z nejtemnějších období celosvětových dějin. Primárně bude pozornost věnována lyrickému a pro- zaickému ztvárnění těchto událostí. Dramatická tvor- ba bude zmíněna pouze okrajově v druhé části knihy.

10 Slovo úvodem Publikace je určena odborné i laické veřejnosti se zájmem o reflexi holocaustu, druhé světové války a jejich následků v německy psané literatuře a čtenář- stvo v ní nalezne nové pohledy na mimořádně důležité období německých dějin. První část Lyrika po Osvětimi, o Osvětimi zpraco- vává lyrické zobrazení období holocaustu. Svět byl náhle konfrontován, nad hrůzy válčení, s technicky dokonalým vyvražděním šesti milionů evropských Židů, civilistů. Po Osvětimi měly umlknout především bás- ně. Ty ale zároveň byly současníkům obzvláště za- potřebí coby první individuální svědectví. Sachsové Náhrobní nápisy psané do vzduchu (1947) a Celanova Fuga smrti (1948) byly v německé jazykové oblasti prvním pokusem „dotknout se té hrůzy“ (Sachsová), a sice verši. Brzy ale byly kritizovány, podobně jako básně Bachmannové, pro svou údajnou ,hermetičnost‘, uza- vřenost. První část naší monografie ukazuje, že tato výtka byla často vedena touhou po zapomnění na hrů- zy bezprostřední minulosti, a zabývá se jednotlivými etapami ztvárnění holocaustu a druhé světové války v lyrice těchto tří autorů. Další pojednání Proces detabuizace II. světové války do roku 1990 mapuje postupné odtabuizování druhé svě- tové války a jejích následků, nabízí odlišný přístup lite- rárního zpracování válečných událostí ve dvou němec- kých literaturách až do znovusjednocení Německa, které představuje jeden z nejdůležitějších historických mezníků evropských dějin dvacátého století. S ohle- dem na předchozí kapitolu je tato část věnována ved- le příkladů prozaických děl i několika vybraným dílům dramatickým.

11 Slovo úvodem Knihu uzavírá kapitola nazvaná Reflexe II. světové války v německé próze po roce 1990, přibližující nový po- hled na válečné události po německém znovusjednoce- ní, jež společně s padesátiletým odstupem a změnami politicko-společenského klimatu umožnilo nový pohled při literárním zpracování válečných událostí. Autoři, reprezentanti druhé a třetí generace – generace synů a vnuků, reflektují ve svých románech vedle tabuizova- ných historických událostí i záměrně zapomenuté příbě- hy z vlastních rodin – z ohleduplnosti často až po přiro- zené smrti zúčastněných aktérů. Autorům je společná snaha vyrovnat se prostřednictvím literárního sdělení s rodinnou minulostí, s aktivní spoluúčastí předků na děsivém režimu a odtajnit „nepatřičná“ témata v obou německých literaturách – např. obraz etnického Němce jako oběti. Text upozorňuje na pokračující snahy v Ně- mecku – zpracovat další aspekty války a její následky, témata patřící po znovusjednocení ke stále aktuálním v současné německé literatuře. Autorky V Hradci Králové a Ústí nad Labem 12. prosince 2012

13 Lyrika po Osvětimi, o Osvětimi Jana Hrdličková Kritika kultury se nachází tváří v tvář poslednímu stupni dialektiky kultury a barbarství: po Osvětimi psát báseň je barbarské, a to nahlodává i samotné poznání, jež vyslovuje, proč se dnes stalo nemožným psát básně. Th. W. Adorno1 Nikdy více válku! – proslulým plakátem s touto výzvou chtěla v roce 1924 Käthe Kollwitzová, ztrativší v roce 1914 ve válce syna, podpořit mírové hnutí. Do deníku si zároveň poznamenala: Souhlasím s tím, že je mé umění úče­ lové. Chci působit v této době, v níž jsou lidé tak bezradní a bez­ mocní.2 O devět let později přišel k moci Hitler a brzy po takzvané první světové válce se 17 miliony obětí následovala světová válka druhá, jež měla vzít život 1 Adorno: Kulturkritik und Gesellschaft (1951). Citováno in: KIEDAISCH 2006: 49. Pokud není uvedeno jinak, všech- ny překlady z němčiny do češtiny od Jany Hrdličkové. 2 Käthe Kollwitzová, citováno in: Käthe Kollwitz: Nie wieder Krieg.URL:www.dhm.de/lemo/html/weimar/kunst/nie- wieder/ index.html [27. 1. 2012].

14 Lyrika po Osvětimi, o Osvětimi 55 milionům lidí. A zatímco dávná a srovnatelně pusto- šivá třicetiletá válka, která zahubila na třetinu Evropanů, měla mimo jiné za následek nebývalý nárůst lyrické tvor- by, pokoušející se nicotu a zděšení uzavřít do pevné formy především sonetů, měla druhá světová válka – s výjimkou let 1945–46 –3 účinek zcela opačný. Po ní, jak vyslovil poprvé v roce 19494 německý filozof Theodor W. Adorno, psát básně znamenalo barbarství. Chceme-li nadále žít, musí být tato věta vyvrácena, reago- val v roce 1959 Hans Magnus Enzensberger ve svém eseji Kameny svobody a pokračoval: Málo lidí to umí. K nim náleží Nelly Sachsová.5 Sám Adorno pak v roce 1962 svůj verdikt zmírnil: Protože svět však přežil svůj vlastní zánik, potřebuje přece jen umění jako své bezvědomé dějepisectví. Auten­ tičtí umělci současnosti jsou ti, v jejichž dílech se chvěje nejzazší hrůza.6 A – v souvislosti s Nelly Sachsovou – dodal: Přemíra reálného utrpení nestrpí zapomnění.7 Dalším auto- rem s výjimkou z příkazu k mlčení byl pro Adorna 3 V těchto letech publikovali sbírky sonetů Rudolf Hagel- stange, Albrecht Haushofer či Rudolf Schneider. 4 Uveřejněno v roce 1951 na konci Adornova eseje Kultur­ kritik und Gesellschaft (Kritika kultury a společnost). 5 Citováno in KIEDAISCH 2006: 17. Zajímavé je číst úvod Enzensbergerova eseje jako celek: Filozof Theodor W. Adorno vyslovil větu, jež patří k nejtvrdším ortelům nad naší dobou: Po Osvě­ timi už není možné napsat báseň. Chceme-li nadále žít, musí být tato věta vyvrácena. Málo lidí to umí. K nim náleží Nelly Sachsová. V její řeči spočívá cosi záchranného. Tím, že mluví, navrací nám, větu po větě, co vypadalo, že jsme ztratili: jazyk. Její dílo neobsahuje jediné­ ho slova nenávisti. (Enzensberger in: KIEDAISCH 2006: 73.) 6 Citováno in: KIEDAISCH 2006: 13. 7 Citováno in: KIEDAISCH 2006: 14.

25 Lyrika po Osvětimi, o Osvětimi Následující sbírka Zatmění hvězd, v níž mj. vzývá Joba, apeluje, aby se pronásledovaní nestali pronásledovateli,34 a loučí se s maminkou, vychází v roce 1949 v exilovém nakladatelství Hermann Fischer v Amsterdamu a – zů- stane naprosto bez odezvy. Přitom obsahuje významné výzvy pro současníky, jako např. v básni Národy zeme,35 jež požaduje po všech, i po politicích, to, co vedlo k úspěchu Sachsové sbírky první, průlom k pravdivé- mu jazyku: NÁRODY ZEME vy, čo sa so silou neznámych súhvezdí ako klbká priadze ovíjate, vy večne šijúce a ušité zasa párajúce, vy, čo vstupujete do zmätenia jazykov ako do úla, aby ste do sladkosti bodli a boli ňou pobodaní – Národy zeme, nezničte vesmír slov, nerozsekajte nožmi nenávisti hlas, zrodený zároveň s dychom. 34 Těmito slovy se už v roce 1944 vryje do paměti židovské- mu nakladateli Maxu Tauovi, aby jimi pak v roce 1962, ale neúspěšně, přímo u izraelského ministerského předsedy Ben Guriona bojovala proti ortelu smrti Adolfa Eichmanna. 35 Příznačné je, že ji náš čtenář má k dispozici jen ve sloven- štině, a sice v překladu již zmíněného Ivana Kupce. (In: SACHSOVÁ 1970: 107.)

26 Lyrika po Osvětimi, o Osvětimi Národy zeme, kiež nik nemyslí smrť, keď hovorí život – a nikdo krv, keď o kolíske hovorí – [...] Vývoj k politické lyrice je však přerušen smrtí nejen maminky, ale i Enara Sahlina, přítele, který ji učil švéd- sky a snad nejvíce oběma ženám v exilu pomáhal. Nad jeho smrtelným ložem se Nelly Sachsová nervově zhrou- tí, ničí své manuskripty, psaním se ale zase zachrání. V roce 1956 vydá svou prózu Život v ohrožení o bruta- litě hitlerovských let v Berlíně (slova Největší přání na zemi – zemřít bez zavraždění použil Ralph Giordano jako titul svého filmu o Sachsové z roku 1971), následuje příznačně pojmenovaná básnická sbírka A nikdo neví, jak dál (1957) a poté, v roce 1959, jakoby náznak řeše- ní Útěk a proměna s oním proslulým Namísto domova / mám proměny světa.36 „Svět“ také Sachsovou koncem padesátých let obje- vuje, přicházejí vytoužená ocenění nejen z Německa, ale i např. v Itálii. Poznává Celana a Bachmannovou. To však s sebou nese zákeřnosti: náhle je veřejnou osob- ností, viditelnou „ikonou usmíření“ mezi Němci a Židy, Celan ji konfrontuje s rostoucím antisemitismem, jehož jsou i oba svědky. Po pohádkovém37 převzetí ceny Annette 36 Podobně „hovoří“ i tituly jejích překladů ze švédštiny do němčiny, např. Lindegrenovy sbírky Neboť naše jediné hnízdo naše křídla jsou z roku 1963. 37 Spřátelené rodině Pergamentově nadšeně píše: […] město Meersburg vlálo, mládí, mládí, nakladatelé, literatura – vše odejmutí lásky. Pohádka! Na letišti rodina Celanova z Paříže, malý synek s ob- rovskou kyticí růží, Ingeborg Bachmannová, Dr. Hilty. Tak úchvatné,

35 Lyrika po Osvětimi, o Osvětimi Povýšilo ho, nebo naopak zatratilo? O tom báseň mlčí, jen nastiňuje bezradné tázání a vpád neznáma. Teolog Karl-Josef Kuschel ji považuje za vyostření problému Job. (KUSCHEL 1994: 210 f.) V básních z 50. let jako by se problém holocaustu transponoval do zcela nadčasových souřadnic. Studená válka konfrontovala s možností dalšího hromadného zabíjení a ničení, které by druhou světovou válku v jejím rozsahu předčilo, smrt matky pak vedla k palčivému uvědomění, že je Sachsová ve Švédsku pouhý uteče- nec54 a tak sama.55 To vede ke studiu židovské mystiky, hlavně knihy Zohar, a k univerzalizaci a zabstraktnění její lyriky. Místo opěvování čísel na pažích smrti vyrva­ ných (SACHSOVÁ 2000: 60), kdy jsou specifika dru- hé světové války a především holocaust zobrazeny jako něco naprosto jedinečného a absurdního, jde nyní o uchopení obecných zákonitostí světa, kde Nikdo neví, jak dál (1957). První oddíl této sbírky se příznačně jmenuje O utečencích a útěku, přičemž jedna z jeho básní dedukuje: JEDEN AKORD hrají odliv a příliv, / lovec a lovený. (SACHSOVÁ 2000: 75.) V druhé sbírce z let padesátých, pojmenované již Útěk a proměna,56 je poté zdánlivě bezdůvodné, nezasloužené utrpení bráno jako šance dosáhnout milosti: MEZI / tvým obočím / tkví tvůj původ / šifra / ze zapomnění písku / […] Obloha na tobě 54 Švédské státní občanství dostala Nelly Sachsová pro malý příjem až v roce 1952, 12 let po příchodu do této země. 55 Švédsky se nikdy dobře nenaučí, jejím jazykem zůstává němčina. 56 Zvýraznění J. H.

36 Lyrika po Osvětimi, o Osvětimi nacvičuje / ztroskotání // Jsi v milosti.57 Až nyní se Nelly Sachsová odvažuje dotknout traumatu vlastního útě- ku a zpracovává ho do tak apelativních básní jako Přijde-li někdo či Na útěku. Přichází zmíněný dvojseč- ný úspěch, neschopný ale vstřebat Sachsové touhu po smrti. Ještě koncem 60. let odpoví na otázku „Žijete ráda?“ slovy: Ne. […] Ale dnes umím se svým smutkem žít […].58 Tento smutek se dostává i do tak „objektiv- ních“ básní, jako je zmíněná, snad nejslavnější, Přijde-li někdo,59 v níž je utečenec zprvu viděn skeptickýma očima „domácích“, aby ale vzápětí oni uviděli jeho v celé jeho bezmezné osobní tragice a bezmoci. Že Sachsová se svým smutkem, a sice především se smutkem souvisejícím s jejím mrtvým ženichem, neustále žije, vniká znovu, a až teď plnou vahou, do reálií sbírek z let šedesátých: coby hutně zkratkovitá bilance jejího ži- vota, coby brzy už jen šifra. V Jízdě do bezprašna (1961) a její básni Zbytečně je znovu evokována situace útěku před hitlerovským peklem – s pálením milostných do- pisů i stíny a oprátkami pronásledovatelů, kterým oba milující musí čelit. Jejich láska ale, ač nenaplněná, ač 57 SACHSOVÁ 2000: 105, překlad Zlata Kufnerová. 58 Citováno in: FIORETOS 2010: 291. 59 Překlad J. H.: PŘJDE-LI NĚKDO / z dálky / s řečí / která snad hlásky / uzavírá / řehotem klisny / nebo / pípáním černých kosáčat / nebo i jako pila která skřípá / veškerou blízkost přeřeže – // Přijde-li někdo / z dálky / se psími pohyby / nebo / snad potkaní­ mi / a je už zima / tedy ho obleč teple / je také možné / že má pod patami oheň / (třeba si osedlal / meteor) / tedy mu nespílej / když ti koberec dírami jen řve – // Cizinec nosí vždy / svůj domov v náručí / jako sirotečka / pro něhož nehledá třeba / nic víc než hrob.

37 Lyrika po Osvětimi, o Osvětimi na počátku, zůstává alespoň ve slabikování své nemož- nosti přítomna, je něčím, co alespoň na papíře platí. Sachsová tak svého milovaného zachránila do slova, tam ho ukrývá. Obě její traumata, nešťastná láska a dru- há světová válka, se přitom až nyní prolínají a cílí na hrůzné 20. století: ZBYTEČNĚ shoří dopisy v té noci nocí na útěkové hranici neboť láska se vymkne svému trní mukami bičovaná a začíná již jazyky ohně líbat své neviditelné nebe když noční hlídka vrhá na stěnu temnoty a vzduch chvějivý předtuchami s oprátkou přivívaného pronásledovatele se modlí: Počkej až se písmena vrátí domů z plápolající pouště a posvátnými ústy pozřena Počkej až spirituální zeměpis lásky načrtnut bude a její epochy rozžhaveny a záříc blahými pokyny ona své slovo znovu najde: zde na papíře jenž umíraje zpívá:

38 Lyrika po Osvětimi, o Osvětimi Bylo to na počátku Bylo to Můj milovaný Bylo to – 60 Nakonec se tomuto mocnému, jedinečnému citu do- stane výrazu v cyklu Hledající z roku 1966, který má být sumou toho, co život Sachsové přinesl. Ona sama ho považovala za jedno z vrcholných svých děl a za svoji závěť. Opět jsou vzývány, avšak naprosto obecně, útra- py Hitlerova Berlína, které jako by si autorka až s tak velkým časovým odstupem připustila. Ženské já je se svým milým vyslýcháno v typické scenerii nacismu: Hovořili k sobě jednou napříč dálkou / dva vězni / kat jim unášel hlasy vzepjaté / šílenou cestu tužby tam a sem / měla kdy smrt krásnější dárky k roznášení – 61 Také záludný exil je přítomen a svou diametrální odlišností od „domova“ poukazuje už na smrt: Kde stojí / je konec světa / neznámé usadí se tam kde rána je / ale vize a sny / šílenství a blesko­ pisy / tihleti utečenci odjinud / čekají na zrození umírání / potom mluví –. Cyklus končí jedinou řádkou zbavují- cí utrpení a oběti veškerého smyslu: sehnuta beze směru je oběť – 62 Tentokrát tesá Sachsová menhir nezapomně- ní výlučně z materiálu svého života a gestem podob- ným slavným skloněným sochám Käthe Kollwitzové. 60 Překlad J. H. 61 Je velmi pravděpodobné, že Nelly Sachsová opravdu byla se svým milým vyslýchána gestapem, možné je také, že ho nevědomky prozradila a později si to vyčítala. (Srov. DOMIN 1977: 113.) 62 Všechna místa překlad J. H.

5 Lyrika po Osvětimi, o Osvětimi dál, ke studiu do Innsbrucku, Grazu a posléze do Vídně (filozofie, psychologie, germanistika), kde už pilně pub- likuje. Ještě před rigorózem (1950) se zde v březnu 1948 seznamuje s Paulem Celanem, který svým traumatem z holocaustu, onou holocaustem podmíněnou vraždou duše (Niederland), mocně působí na étos jejího myšlení a tvorby. Jako pár sice mají k dispozici jen měsíce bře- zen až červenec, pak „displaced person“ Celan odchá- zí do Paříže; a když ho tam Bachmannová v říjnu 1950 navštíví, berou si z neznámých, démonických důvodů navzájem vzduch,104 takže milostný vztah končí.105 V jejich dílech ale dialog pokračuje po dvacet let, o čemž svědčí jak na dvacet básní Celanovy rané sbírky Mák a paměť vě- novaných Bachmannové, tak ještě její doznání z pozdní prózy Malina: Milovala jsem ho více než svůj život. (BACH- MANN III 1982: 195.) V padesátých letech nemine jediné zasedání němec- ké literární Skupiny 47, aniž by se ho Bachmannová neúčastnila.106 V květnu 1952 tu čte poprvé a přes tré- mou zmítaný, příliš tichý hlas má úspěch; na rozdíl od Celana, jehož Fuga smrti se stane ve společnosti přízniv- ců strohé „nulté hodiny“ propadákem a on na skupinu zanevře. Bachmannová naopak získá hned v následují- cím roce renomovanou cenu této skupiny a odhodlává 104 Citováno z dopisu Bachmannové H. Weigelovi, in: ALB- RECHT/GÖTTSCHE 2002: 4. 105 Ještě v říjnu 1957, to už je Celan ženatý a má dvouletého syna, vede opětovné citové vzplanutí oba dva dohromady. Trvá do května 1958. (Srov. BACHMANN/CELAN 2008: 366.) 106 Celkem na „elektrickém křesle“ četla desetkrát, naposledy v říjnu 1961; na zasedání v roce 1966 do Princetonu sice jet chtěla, ale pro zranění nohy nemohla.

60 Lyrika po Osvětimi, o Osvětimi se k existenci na volné noze. Předtím byla, od roku 1951, redaktorkou u americké rozhlasové stanice Rot-Weiß- Rot ve Vídni. V srpnu 1954 se navíc mediálně zviditelní tím, že jí vlivný německý časopis Der Spiegel uveřejní na titulní straně fotografii a otiskne rozhovor s ní. A budou následovat už jen úspěchy až do doby, kdy ztroskotá její velká, čtyřletá láska k Maxi Frischovi (1958–1962). V roce 1955 tak převezme v Berlíně Cenu spolkového svazu německého průmyslu, v lednu 1957 Literární cenu Svobodného města Brém, léto 1955 stráví v Americe jako stipendistka Harvardovy univerzity, roky 1953–1957 v Itálii, často u homosexuálního přítele, skladatele Hanse Wernera Henzeho, pro něhož píše libreta. V roce 1959 obdrží Cenu válečných slepců za rozhlasovou hru107 a je zvolena do německého PEN-klubu, v zimním semestru 1959/60 je první, kdo na vyhlášené univer- zitě ve Frankfurtu nad Mohanem hostuje s přednáš- kami o poetice, v červnu 1962 čte v New Yorku. Velký zlom však nastává po rozchodu s Frischem na podzim 1962. Termíny literárních setkání střídají léčebné pobyty v Curychu, Baden-Badenu a Berlíně, závislosti na alkoholu a analgetikách se však Bachman- nová až do smrti už nezbaví. Silně zraněna Frischo- vou bezohlednou indiskrétností, se kterou zpracovává a uveřejňuje ve svých dílech i věci hluboce intimní, začí- ná Bachmannová psát románový cyklus Způsoby smrti. Příznačně se při této práci ocitá, jako stipendistka For- dovy nadace, v západní části rozděleného Berlína, kde na ni po celý čas stipendia, do konce roku 1965, silně 107 Děkuje za ni poetologickým proslovem, který se měl stát proslulým: Pravdu člověk snese.

61 Lyrika po Osvětimi, o Osvětimi doléhá trauma nedávné německé historie a studená vál- ka. Utíká odsud alespoň na dva týdny do Prahy, kde vzniká proslulá pozdní báseň Čechy leží u moře, a dále do Egypta. V říjnu 1964 se pak její dosavadní tvorbě dostane největšího ocenění, které lze v Německu za literaturu vůbec získat – Büchnerovy ceny. Zároveň si ale v dopise z března 1964 stýská, že se jí asi v životě nepoštěstí najít půdu pod nohama; pobyt v Římě od konce roku 1965 pak podobnou funkci nakonec splní, i když paradoxně k tomu, aby zde vznikaly ony frag- mentární, pochmurné a burcující Způsoby smrti. Přede- vším jejich dokončená první část, již zmíněný román Malina, představuje sžíravou kritiku fašismu, tak jak se promítá i do intimních a rodinných vztahů, hlavně do vztahu otce a dcery. Vlastního otce ale Bachmannová pro zmíněnou příslušnost k NSDAP veřejně nikdy neatakuje, a když – půl roku před její vlastní smrtí – v březnu 1973 otec umírá, hluboce ji to zasáhne. Jedi- nou cestou, kterou sama ještě podnikne, je v květnu desetidenní návštěva Polska, při níž nemine Osvětim a vyzná se: Jsem Polka.108 Kruh jejího válku, nacismus a holocaust potírajícího života se tím s jistou vnitřní logikou uzavírá. Už v první ze svých dvou stěžejních básnických sbírek, Odročený čas109 (1953), v básních jako ta titulní či Podzimní manévry, kritizuje Bachmannová, krásnou 108 Citováno in: HÖLLER 2001: 180. 109 Jméno sbírky uvádím podle překladu titulní básně Michaely Jacobsenové in: BACHMANNOVÁ 1997: 35, ač se v češ- tině vžil jako název sbírky Čas na úvěr a ač sama Jacobsenová v doslovu své knihy tento zavedený titul používá. „Odročený

75 Proces detabuizace II. světové války do roku 1990 Naděžda Heinrichová Proces odtabuizování událostí II. světové války a jejích následků má v německy psané literatuře dlouhou tra- dici a táhne se jí jako červená nit již od roku 1945. S ohledem na předchozí pojednání Lyrika po Osvě­ timi, o Osvětimi se v následující části zaměříme na snahy autorů o detabuizaci a reflexi aspektů války do znovusjednocení Německa na příkladu vybraných děl německy psané literatury. Soustředíme se především na prózu, pozornost bude okrajově věnována i dramatu. Hlavním cílem je upozornit na nejdůležitější tendence a rozdílný přístup při literárním ztvárnění válečných událostí do roku 1990 u autorů žijících v odlišných po- litických systémech. Poválečná literatura (1945–1949) Za jednoho z průkopníků v této oblasti lze označit švý- carského autora Maxe Frische (1944–1991), který ve

76 Proces detabuizace II. světové války do roku 10 své druhé hře z roku 1945 A mrtví opět zpívají: pokus o rekviem (Nun singen sie wieder. Versuch eines Requiems) nabí- zí poválečnému čtenáři vedle otázky osobní viny vojáků i pohled na válečné události z perspektivy viníků a obě- tí. Ve stejném roce vychází i hra Carla Zuckmayera (1896–1977) Ďáblův generál (Des Teufels General), před- stavující vnitřní boj sympatického, režimu oddaného generála Luftwaffe Harry Harrase1 , který se snaží jed- nat důsledně apoliticky v přesvědčení, že za stávající režim nenese žádnou odpovědnost. Okolnosti jej však donutí přejít na druhou stranu a sundat klapky z očí. Jeho proměna vrcholí hrdinským činem, protože jak říká jeden z aktérů v závěrečné scéně, kdo nic nedělá, je spoluviník. K popularizaci Zuckmayerova díla přispě- lo vedle potřeby hrdinských činů i filmové zpracování hry v roce 1955. Harrasovým protipólem je protago- nista hry Wolfganga Borcherta (1921–1947) Venku přede dveřmi (Draußen vor der Tür, 1947); Borchert zde 1 Předlohou pro postavu Harryho Harrase byl přítel Carla Zuckmayera, Ernst Udet (1896–1941), za první světové vál- ky označovaný jako stíhací eso a v druhé světové válce ge- nerálplukovník. Měl za sebou 62 vzdušných vítězství. Za druhé světové války se z Udeta stává vrchní letecký zbroj- mistr. Roku 1941 spáchal sebevraždu, protože mu byl Gö- ringem a dalšími důstojníky vyčítán neúspěch Luftwaffe v bitvě o Británii. Německé veřejnosti byla tehdy předlože- na verze o hrdinské smrti Udeta, který umírá na následky zranění při zkušebním letu nově vyvíjeného letadla. Srov. Luftfahrtgeschichte: Ernst Udet. (URL: http://www.luft- fahrtarchiv.eu/index.php?option=com_content&view=ar ticle&id=208:ernst-udet&catid=42:piloten&Itemid=60 [18. 8. 2012].)

77 Proces detabuizace II. světové války do roku 10 prezentuje německého poddůstojníka jako oběť reži- mu. Hlavní postava, jednonohý invalida Beckmann, se vrací z fronty a nachází všude zavřené dveře. Proto stejně jako Harras volí i Beckmann, byť za zcela jiných okolností a z odlišných pohnutek, nakonec raději sebe- vraždu. Jako jeden z prvních autorů poukazuje Bor- chert na příkladu jednoho z aktérů, válečného generála, na integraci příslušníků politické elity předcházejícího režimu do nově vzniklých struktur státu.2 Přestože Bor- chert původně hru opatřil podtitulem hra, kterou divadla nechtějí hrát a diváci nechtějí vidět, vyvolala v poválečném Německu navzdory prvotním rozpakům bezprostředně po uvedení na scénu obrovskou rezonanci.3 Borcherto- va hra společně s výše uvedenými dramaty patří k nej- důležitějším dílům německy psané poválečné literatury, která apelují na svědomí publika a usilují o racionální a emocionální zpracování minulosti.4 2 Jako příklad lze uvést neoblíbeného západoněmeckého poli- tika Gerharda Schrödera (1910–1989), v minulosti činného v NSDAP. (Srov. BROCKHAUS, svazek 19. 1996: 472.) 3 Po prvním uvedení hry v rozhlase obdržel Borchert stov- ky dopisů od vojáků se stejným osudem jako Beckmann. Následovalo uvedení hry na jevišti. Dle tehdejší principál- ky divadla Iny Ehre zůstali diváci po skončení hry sedět mlčky v sále. Nikdo se neodvážil podívat na svého souse- da. Poté vystoupil na jeviště Hans Questor, který ztvárnil roli poddůstojníka Beckmanna, s prohlášením, že Wolfgang Borchert den před uvedením hry zemřel ve švýcarském sanatoriu ve věku dvaceti šesti let. Publikum vstalo a násle- doval obrovský aplaus. (Srov. BOHN 1994: videozáznam, druhý díl.) 4 ROTERMUND 1994: 219 ff.

85 Proces detabuizace II. světové války do roku 10 1668/69) vzniká přesně v duchu principů epického di- vadla drama Matka Kuráž a její děti s podtitulem Kronika třicetileté války (Mutter Courage und ihre Kinder, 1938/39) o markytánce, kterou válka připraví o všechny tři děti. Brecht očekává divákovu aktivní spoluúčast, chce, aby si poučení z dramatu racionálně odvodil: v závěru ne- chává hlavní hrdinku paradoxně naříkat nad koncem války – protože s ním ztrácí i zdroj obživy. Následovalo drama Strach a bída třetí říše (Furcht und Elend des dritten Reiches, 1935–1943) odhalující skutečnou realitu říše, za kterou se neskrývá nic jiného než strach a bída jejích obyvatel. Zadržitelný vzestup Artura Uie (Der aufhaltsame Aufstieg des Arthuro Ui, 1941) je podobenství o Hitlero- vě cestě k moci, inspirované gangsterským podsvětím v Chicagu a samotným Al Caponem. Anna Segher­ sová je autorkou antifašistického románu Sedmý kříž (Das siebte Kreuz, 1942) popisujícího pokus o útěk sedmi zajatců z koncentračního tábora. V exilu vzniká o rok později i její další román Transit (Transit, 1943) popisují- cí osud německých emigrantů ve Francii. Obraz války se objevuje v literatuře NDR i později. Jurek Becker (1937–1997) čerpá ve svých románech z vlastních zku- šeností. Dětství strávil v polském ghettu a koncentrač- ním táboře. Jakub lhář (Jakob der Lügner, 1969) je hlavní postava románu z židovského ghetta; Jakub svými vy- myšlenými informacemi o blížící se Rudé armádě dává naději na přežití dalším obyvatelům. Román Herman­ na Kanta (*1926) Pobyt (Der Aufenthalt, 1977) otevřel na příkladu uvězněného mladičkého vojáka nasazeného na frontu na konci války, zatčeného a nyní sdílející- ho celu s dozorcem, masovým vrahem z koncentrač- ního tábora, otázku viny německého národa. Franz

86 Proces detabuizace II. světové války do roku 10 Fühmann (1922–1984) sebekriticky hodnotí svou ka- riéru – přes členství ve složkách SA a povolání k wehr- machtu až k autorovi NDR – v románu Dvacet dva dní aneb polovina života (Zweiundzwanzig Tage oder die Hälfte des Lebens, 1977). Deníková literatura a problematika odsunu Neopomenutelné místo mezi publikacemi o druhé svě- tové válce zaujímá deníková literatura, která vypovídá skrze osobní příběhy o temné historii evropských dějin. Deník Anne Frankové (Das Tagebuch der Anne Frank, 1950) psaný z perspektivy třináctileté dívky líčí v úvodu běžné starosti dospívajícího děvčete. Stále častěji se objevují podrobnosti o rostoucím útisku židovského obyvatel- stva. Anne Franková, německá dívka židovského pů- vodu z Frankfurtu nad Mohanem, si vedla deník po dobu dvou let během skrývání v Amsterodamu až do svého zatčení a následného transportu do koncen- tračního tábora, kde umírá. Dalším příkladem deníkové literatury jsou Deníky Viktora Klemperera: Chci vydat svědec­ tví I (1933–1941), Chci vydat svědectví II (1942–1945) (Ich will Zeugnis ablegen bis zum letzten. Tagebücher 1933–1945) podávající autentické svědectví o postavení renomova- ného vědce židovského původu, profesora, spisovatele, romanisty Viktora Klemperera (1881–1960)12 , který 12 Z posledních překladů Klemperova díla do češtiny upo- zorňujeme na následující:

3 Reflexe II. světové války v německé próze po roce 1990 Naděžda Heinrichová Znovusjednocení Německa 3. října 1990 představuje jeden z nejdůležitějších historických mezníků evrop- ských dějin dvacátého století. Rokem 1990 končí pro Německo definitivně období studené války a oba ně- mecké státy se přestávají vnímat jako dvě odvrácené strany jedné mince. Druhá světová válka přestala být argumentem rozdělujícím jednu zemi na dva státy, dvě kultury, dvě literatury a „poválečné“1 období mohlo být ukončeno. Tyto historické události, jdoucí ruku v ruce se změnou politicko-společenského klimatu, otevřely německé literatuře nová témata: problémy vzájemného soužití a nutnost vyrovnání se s minulostí – s bolestivými 1 Termínem německá poválečná literatura označujeme obdo- bí od konce druhé světové války až do rozdělení Německa – léta 1945–1949. Po roce 1949 až do znovusjednocení Ně- mecka se německý kulturní a literární život v obou státech vyvíjel víceméně izolovaně. V našem případě si autorka dovoluje užít označení „poválečná“ s cílem zdůraznit tuto izolovanost zapříčiněnou válkou a následným rozdělením Německa až do jeho sjednocení.

4 Reflexe II. světové války v německé próze po roce 10 událostmi druhé světové války. Bezmála padesátiletý od- stup umožnil nový pohled při její detabuizaci. Autoři, reprezentanti druhé a třetí generace – generace synů a vnuků –, často disponují dokumentárním materiá- lem z vlastní rodiny, který následně literárně zpraco- vávají. V románech se snaží zachytit vedle nezřídka zkreslených historických událostí i záměrně zapome- nuté příběhy svých předků často až po přirozené smrti zúčastněných aktérů. Tyto příběhy zasazují do his- torického kontextu a společenských souvislostí, které umožňují čtenáři pochopit, proč se ze solidních němec- kých měšťáckých rodin rekrutovali přívrženci a aktivní účastníci režimu. V řadě autobiografií nalezneme přiznání a pokus o vysvětlení členství v mládežnické organizaci Hitler- jugend. Problematice reflexe minulosti se podrobně- ji věnuje Jan Kubica2 v literárních autobiografiích na příkladu německy píšících autorů – Güntera Grasse Při loupání cibule (Beim Häuten der Zwiebel, 2006), Horsta Bienecka Země a oheň (Feuer und Erde, 1982 – čtvrtý díl jeho Gleiwitzer Tetralogie) či v emigraci německy pí- šícího Oty Filipa Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy (Die Himmelfahrt des Lojzek aus Schlesisch Ostrau Friedhof, 1973) – a jejich členství v Hitlerjugend. 2 Příspěvek na téma „Vergagenheitsreflexionen in den literari- schen Autobiographien deutschsprachiger Autoren als Be- standteil des Unterrichts Deutsch als Fremdsprache“ byl prezentován v rámci germanistické konference na KNJL PdF Univerzity Hradec Králové v říjnu 2008 a je součástí IV. svazku Beiträge zur germanistischen Pädagogik, s. 160–169.

5 Reflexe II. světové války v německé próze po roce 10 Následující pojednání nemapuje ale vlastní spo- luúčast a podporu režimu třetí říše. Zaměřuje se na reflexi nevítaných aktivit rodinných příslušníků a de- tabuizaci „nepatřičných“ témat v obou německých li- teraturách – obraz etnického Němce jako oběti. Nepřítomní, a přece stále všudypřítomní: příběhy z vlastních rodin Příběhy prezentované v této části se ve svém výsledku zásadně liší od tendence předávání historického vě- dění napříč generacemi v celé řadě německých rodin. Zatímco autoři usilují o objektivní zprostředkování či vyrovnání se s děsivou minulostí, vyplývá z vícegene- rační studie „Předávání historického vědomí“3 snaha zprostředkovat následujícím generacím přijatelné verze, 3 Projekt podpořený nadací Volkswagen si klade za cíl zmapo- vat, na co si z nacistické minulosti pamatují „úplně normál- ní Němci“, a co z toho bylo předáno následujícím genera- cím – generaci synů a vnuků. Vyprávěno bylo 2 535 příběhů a byly zaznamenány proměny typu – z antisemitů se stáva- jí účastníci odboje, z úředníků gestapa ochránci Židů. (Srov. WELZER, Harald/ MOLLEROVÁ, Sabine/ TSCHUG- GNALLOVÁ, Karoline (2010): Můj děda nebyl nácek. Nacismus a holocaust v rodinné paměti. Praha: Argo, s. 12.) Interview s pamětníky bylo uvedeno otázkou: „Existují výrazné zážitky z doby nacismu, na které si ještě obzvláště vzpomínáte?“ Pří­ slušníci následujících generací byli vyzváni, aby sdělili, co jim jejich rodiče, resp. prarodiče vyprávěli z doby „Třetí říše“. […] Interview a rodinné rozhovory trvaly mezi 20 až 240 minutami, přičemž inter­ view s pamětníky a rodinné rozhovory byly zpravidla delší než interview

10 Reflexe II. světové války v německé próze po roce 10 upozorňuje na rozdílný obraz vnímání zkušeností sku- tečného ruského vojáka na frontě, jeho strachu, rabo- vání, znásilňování, a ruského vojáka – hrdiny, který za cenu milionů obětí přemohl německou armádu, prezen- tovaného oficiálním výkladem v Rusku. Na základě řady dokumentárního materiálu se v deváté kapitole věnuje podrobně příchodu Rudé armády do Východního Prus- ka. Nejprve mapuje zvěsti, které příchodu předcházely: První zprávy o sovětských zvěrstvech přišly z Maďarska, ve kterém následovalo po pádu Budapešti běsnění přeživších sovět- ských vojáků. V Budapešti nebylo možné strávit den, a dokonce ani jedinou hodinu, aniž by člověk slyšel o brutalitách pácha- ných ruskými vojáky. Krutost v Budapešti pramenila z dlouhých bojů o město. Ve východním Prusku byla situace ještě horší. Ruská propaganda a politická školení vykonaly své. Lev Kopelev, sám hovořící německy, obdivovatel německé kultury, vyzýval své vojá- ky při překročení hranice, aby vystoupili ze svých nákladních vozů a vymočili se na nenáviděnou zem.35 Jeden dobový plakát hlásal: Rudoarmějci! […] Jste teď na německé půdě. Hodina pomsty udeřila!36 Jeden ruský voják píše v dopise rodičům: Člověk cítí radost v srdci, když projíždí hořícím německým měs- tem […]. Mstíme se za všechno a naše msta je spravedlivá. Oheň za oheň, krev za krev, smrt za smrt.37 Propaganda sehrála hlavní roli při utváření obrazu nepřítele a při 35 MERRIDALEOVÁ 2007: 240–243. Zajímavý je další osud Kopeleva, který byl poté, co začal upozorňovat na násilnosti ruských vojáků na německém civilním obyvatelstvu, zatčen. Srov. tamtéž. 36 WERTH, A. (1964): Russiaat War. Zde citováno: MERRI- DALEOVÁ 2007: 244. 37 MERRIDALEOVÁ 2007: 244.

110 Reflexe II. světové války v německé próze po roce 10 ospravedlňování páchané pomsty. Merridaleová uvádí, jak sovětská informační kancelář podněcovala hněv vůči německému civilnímu obyvatelstvu smyšlenými obrazy, jež se vryly tak hluboko do mysli člověka, že je pova- žoval za vlastní prožitek.38 Poslední zábrany odboural alkohol. Je skoro nemožné nepít, psal v únoru 1945 další ruský voják z Berlína domů. Co zažívám, je nepopsatelné, když jsem opilý, je všechno snazší.39 – Nejhorší chybou němec- kých vojenských úřadů bylo to, že odmítly před příchodem Rudé armády zlikvidovat zásoby alkoholu. Domnívaly se totiž, že opilá armáda nebude schopna bojovat. Jenže právě alkohol dodal rus- kým vojákům odvahy k znásilnění německé ženské populace.40 Anonymní autorka knihy Žena v Berlíně potvrzuje, že kdyby Rusové nenašli tolik alkoholu, nedošlo by ani k polovině případů znásilnění.41 Kniha Žena v Berlíně (Eine Frau in Berlin, 2004)42 a její následné filmové ztvárnění43 jsou příběhem jedné z mnoha berlínských žen, které přežily příchod Rudé armády do Berlína. 38 Srov. MERRIDALEOVÁ 2007: 244. Ruští vojáci uváděli ná- sledující univerzální příklad, který slýchávali a jenž podně- coval nenávist k nepříteli: „Obraz německého vojáka, který vytrhne dítě z matčina klína a mrští jim o stěnu – matka křičí,[…] [… německý] voják se směje.“ Tamtéž. 39 MERRIDALEOVÁ 2007: 244. 40 BEEVOR (2002) (online): Pád Berlína v roce 1945 byl ob- rovskou vlnou sexuálního násilí. Cit. URL: http://blisty.cz/ art/10689.html [10. 10. 2012]. 41 Srov. MERRIDALEOVÁ 2007: 246. 42 ANONYMA (2004): Žena v Berlíně. Překlad Zlata Kufnerová. Praha: Ikar. 43 Německý režisér Max Färberböck natočil 2008 dle literární předlohy stejnojmenný film s Ninou Hossovouv hlavní roli.

125 Seznam literatury 1. Primární literatura ANONYMA (2004): Žena v Berlíně. Deníkové zápisky z období od 20. dubna do 22. června 1945. Překlad Zlata Kufnerová. Praha: Ikar. BACHMANN, Ingeborg (1982): Werke in vier Bänden, ed. Christiane Koschel et. al., München / Zürich: Piper. BACHMANNOVÁ, Ingeborg (1997): Básně. Překlad Michaela Jacobsenová. Praha: ERM. BAIERL, Helmut (1965): Frau Flitz. Berlin: Henschel. BECKER, Jurek (1982): Jakob der Lügner. Frankfurt am Main: Suhrkamp. BIENEK, Horst (1990): Die Zelle. Berlin: Gustav Kiepenheuer. BÖLL, Heinrich (1998): Und sagte kein einziges Wort. München: dtv. BÖLL, Heinrich (1974): Billard um halb zehn. München: dtv. BORCHERT, Wolfgang (1989): Draußen vor der Tür. Reinbek: Rowohlt. BRECHT, Bertolt (1963): Das Leben des Galilei. Frankfurt am Main: Suhrkamp. BRECHT, Bertolt (1966): Der aufhaltsame Aufstieg des Arturo Ui. Frankfurt am Main: Suhrkamp.

126 Seznam literatury BRECHT, Bertolt (1980): Die Gewehre der Frau Carrar. Frankfurt am Main: Suhrkamp. BRECHT, Bertolt (1999): Die Rundköpfe und Spitzköpfe. Frankfurt am Main: Suhrkamp. BRECHT, Bertolt (1970): Furcht und Elend des Dritten Reiches. Frankfurt am Main: Suhrkamp. BRECHT, Bertolt (1964): Mutter Courage und ihre Kinder. Frankfurt am Main: Suhrkamp. CELAN, Paul (2005): Die Gedichte. Kommentierte Gesamtausgabe in einem Band, ed. Barbara Wiedemann. Frankfurt am Main: Suhrkamp. CELAN, Paul (1966): Piesok z urien. Překlad Ivan Kupec. Bratislava: Slovenský spisovatel’. CELAN, Paul / SACHS, Nelly (1996): Briefwechsel. Frankfurt am Main: Suhrkamp. CELAN, Paul (1986): Sněžný part. Překlad, doslov a poznámky Ludvík Kundera. Praha: Odeon. ENZENSBERGER, Hans Magnus (1957): verteidigung der wölfe. Frankfurt am Main: Suhrkamp. FÜHMANN, Franz (1999): Zweiundzwanzig Tage oder die Hälfte des Lebens. Rostock: Hinstorff. FRANCKOVÁ, Julia (2008): Polednice. Překlad Lucy Topolská. Brno: JOTA. FRANK, Anne (1992): Das Tagebuch der Anne Frank. Frankfurt am Main: Fischer. FRANK, Niklas (2010): Můj otec – účtování. Překlad Petr Dvořáček. Praha: Academia. FRANK, Niklas (2010): Moje německá matka. Překlad Vlastimil Dominik. Praha: Práh. FRISCH, Max (1946): Nun singen sie wieder. Versuch eines Requiems. Basel: Benno Schwabe. GRASS, Günter (1993): Die Blechtrommel. München: dtv. GRASS, Günter (1998): Die Rättin. München: dtv. GRASS, Günter (1993): Hundejahre. München: dtv.

127 Seznam literatury GRASS, Günter (2005): Jako rak. Překlad a doslov Jiří Stromšík. Brno: Atlantis. GRASS, Günter (1993): Katz und Maus. München: dtv. HÄRTLING, Peter (2008): Zwettl. Nachprüfung einer Erinnerung. München: dtv. HOCHHUTH, Rolf (1967): Der Stellvertreter. Reinbek: Rowohlt. HÖNTSCH-HAREND, Ursula (1989): Wir sind Flücht- lingskinder. Halle: Mitteldeutscher Verlag. KANT, Hermann (1977): Der Aufenthalt. Berlin: Rütten & Loening. KLEMPERER, Viktor (1995): Ich will Zeugnis ablegen bis zum letzten. Tagebücher 1933–1945. Berlin: Aufbau. KIPPHARDT, Heinar (1964): In der Sache J. R. Oppen- heimer. Frankfurt am Main: Suhrkamp. LENZ, Siegfried (2006): Die Deutschstunde. München: dtv. LENZ, Siegfried (2006): Heimatmuseum. München: dtv. PAUSEWANGOVÁ, Gudrun (2001): Vzpomínám na Rozinkovou louku. Překlad Vojtěch Terber. Praha: Aurora. SACHS, Nelly (1985): Briefe der Nelly Sachs, ed. Ruth Dinesen / Helmut Müssener. Frankfurt am Main: Suhrkamp. SACHS, Nelly (2010): Nelly Sachs. Schriftstellerin. Berlin / Stockholm (Aris Fioretos / Hans Magnus Enzens- berger), Regie Vera Teichmann. Berlin: speak low. SACHS, Nelly (2010): Werke. Kommentierte Ausgabe in vier Bänden. Ed. Aris Fioretos, Berlin: Suhrkamp. SACHSOVÁ, Nelly (2000): Zatmění hvězd. Výbor z lyriky v překladu Zlaty Kufnerové. Praha: H & H. SACHSOVÁ, Nelly (1970): Hodina v Endore. Překlad Ivan Kupec. Bratislava: Slovenský spisovateľ. SEGHERS, Anna (1993): Das siebte Kreuz. Berlin: Aufbau. SEGHERS, Anna (1993): Transit. Berlin: Aufbau.

128 Seznam literatury SCHRITTMATTER, Erwin (2004): Tinko. Berlin: Aufbau. TIMM, Uwe (2010): Na příkladu mého bratra. Překlad Vlastimil Dominik, doslov Ivan Klíma. Brno: Doplněk. WEISS, Peter (1991): Die Ermittlung. Frankfurt am Main: Suhrkamp. WEYRAUCH, Wolfgang (1949): Tausend Gramm. Sammlung neuer Gedichte. Hamburg: Rowohlt. ZUCKMAYER, Carl (2012): Des Teufels General. Frankfurt am Main: Fischer. 2. Sekundární literatura ADORNO, Theodor W. (1951): Kulturkritik und Gesellschaft. In: Kiedaisch, Petra (ed.) (2006): Lyrik nach Auschwitz? Adorno und die Dichter. Stuttgart: Reclam, s. 27–49. ALBRECHT, Monika / GÖTTSCHE, Dirk (ed.) (2002): Bachmann-Handbuch. Leben – Werk – Wirkung. Stuttgart / Weimar: Metzler. ANDERSCH, Alfred (1984): 1 (in Worten: ein) zorniger junger Mann. In: Grimm, Reinhold (ed.) (1984): Hans Magnus Enzensberger. Frankfurt am Main: Suhrkamp, s. 59–63. ASSMANN, Alleida (2006): Generationsidentitäten und Vorurteilsstrukturen in der deutschen Erinnerungsliteratur. Wien: Picus. BAUMGART, Reinhard (1966): Unmenschlichkeit beschreiben. In: Baumgart, Reinhard (1995): Deutsche Literatur der Gegenwart. Kritiken, Essays, Kommentare. München: dtv, s. 67–86. BEEVOR, Antony (2004): Berlín. Okamžiky zkázy 1945. Překlad Vladimír Fuchsa. Praha / Plzeň: Pavel Dobrovský – Beta / Jiří Ševčík.

12 Seznam literatury BEYERSDORF, Hermann (2002): Von der Blechtrommel bis zum Krebsgang. Günter Grass als Schriftsteller der Vertreibung. In: Weimarer Beiträge. č. 1, roč. 48. Wien: Passagen. DINESEN, Ruth / MÜSSENER, Helmut (ed.) (1985): Briefe der Nelly Sachs. Kommentar. Frankfurt am Main: Suhrkamp. BERNHARDT, Rüdiger (2002): Erläuterungen zu Günter Grass, Im Krebsgang. Band 416. Hollfeld: C. Bange. BESEDOVÁ, Petra / MARYŠKOVÁ, Lenka (2010): Lexikon německy píšících autorů pro děti a mládež. Brno: Tribun. BOHN, Volker (1994): Deutsche Literatur seit 1945. Nach- richten von Büchern und Menschen (Begleitmaterial: 6 Videocassetten VHS). Mainz: ZDF / Stiftung Lesen. BROCKHAUS (1996): Die Enzyklopädie in 24 Bänden. Svazek 19. 20. vydání. Mannheim: Brockhaus. svazek 19, s. 472. DINESEN, Ruth (1994): Nelly Sachs. Eine Biographie. Aus dem Dänischen von Gabriele Gerecke. Frankfurt am Main: Suhrkamp. DOMIN, Hilde (1977): Nachwort. In: Nelly Sachs (1977): Gedichte, ed. Hilde Domin. Frankfurt am Main: Suhrkamp, s. 105–134. DÖNHOFF, Tatjana hraběnka / BERG, Reiner (2009): Gustloff. Překlad Alena Opletalová. Brno: Moravská Bastei MOBA. DORNEMANN, Axel (2005): Flucht und Vertreibung aus den ehemaligen deutschen Ostgebieten in Prosa- literatur und Erlebnisbericht seit 1945: eine annotierte Bibliographie. Stuttgart: Anton Hiersemann. EIGLER, Friederike (2005): Gedächtnis und Geschichte in Generationenromanen seit der Wende. Berlin: Erich Schmidt.

130 Seznam literatury EMMERICH, Wolfgang (2001): Paul Celan. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt. ENZENSBERGER, Hans Magnus (1959): Die Steine der Freiheit. In: Kiedaisch, Petra (ed.) (2006): Lyrik nach Auschwitz? Adorno und die Dichter. Stuttgart: Reclam, s. 73–76. ERDLE, Birgit R. (2000): Bachmann und Celan treffen Nelly Sachs. Spuren des Ereignisses in den Texten. Frankfurt am Main: Suhrkamp, s. 85–115. FELSTINER, John (2000): Paul Celan. Eine Biographie. Deutsch von Holger Fliessbach. München: Beck. FIORETOS, Aris (2010): Flucht und Verwandlung. Nelly Sachs, Schriftstellerin, Berlin / Stockholm. Eine Bildbiographie. Aus dem Schwedischen von Paul Berf. Berlin: Suhrkamp. FRITSCH-VIVIÉ, Gabriele (2001): Nelly Sachs mit Selbstzeugnissen und Bilddokumenten. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt. GEHLE, Holger (1995): NS-Zeit und literarische Gegen- wart bei Ingeborg Bachmann. Wiesbaden: DUV. GELLHAUS, Axel (2010): Neuveřejněný manuskript. HELBIG, Louis Ferdinand (1988): Der ungeheure Verlust, Flucht und Vertreibung in der deutschsprachigen Belle- tristik der Nachkriegszeit. Wiesbaden: Otto Harrassowitz. HÖLLER, Hans (2001): Ingeborg Bachmann. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt. HRDLIČKOVÁ, Jana (2004): Suma bolesti a štěstí Nelly Sachsové. In: Host. Měsíčník pro literaturu a čtenáře, roč. XX, 03/2004, Brno: Host, s. 74–76. CHALFEN, Israel (1979): Paul Celan. Eine Biographie seiner Jugend. Frankfurt am Main: Insel. CHYTILOVÁ, Lenka (1975): Paul Celan: Profil des lyri- schen Schaffens. Brno: Univerzita J.E.Purkyně v Brně. Filozofická fakulta. Katedra germanistiky a nordistiky.

131 Seznam literatury JACOBSENOVÁ, Michaela (1997): Spálenou rukou píšu o povaze ohně. In: Ingeborg Bachmannová (1997): Básně. Praha: ERM, s. 132–143. JEHLIČKOVÁ, Jarmila (2007): Flucht und Vertreibung in der deutschsprachigen Kinder- und Jugendliteratur. In: Aussiger Beiträge 2007. Ústí nad Labem: UJEP, s. 70–77. KELLEY, Dougals M. (2010) Muži kolem Hitlera. Překlad Václav Straka. Praha: NAŠE VOJSKO. KIEDAISCH, Petra (ed.) (2006): Lyrik nach Auschwitz? Adorno und die Dichter. Stuttgart: Reclam. KILLY, Walther (2005): Literaturlexion. Berlin: Direcktmedia Publishing GmbH. KLÍMA, Ivan (2010): Doslov. In: TIMM, Uwe (2010): Na příkladu mého bratra. Brno: Doplněk, s. 119–123. KRAFT, Andreas (2010): „nur eine Stimme, ein Seufzer“. Die Identität der Dichterin Nelly Sachs und der Holocaust. Frankfurt am Main: Peter Lang. KUBICA, Jan (2008): Ota Filip, Horst Bienek und Gerold Tietz. Literarische Texte kultureller Überschneidungen in Mitteleuropa. In: Lehrer/-innenbildung in Europa. Konferenzband, Wien, 8. und 9. Mai 2008. Wien: LIT, s. 225–229. KUBICA, Jan (2010): Identitätsproblematik bei den deutschprachigen Schriftstellern Horst Bienek, Ota Filip und Frank Sikora. In: Germanistik im interdisziplinären Gefüge. Wroclaw: Wydawn. Uniw. Wrocławskiego, s. 101–111. KUBICA, Jan (2008): Vergangenheitsreflexionen in den literarischen Autobiographien deutschsprachiger Autoren als Bestandteil des Unterrichts Deutsch als Fremdsprache. In: Ondráková, Jana / Beyer, Jürgen / Besedová, Petra (eds.) (2008): Beiträge zur gemanistischen Pädagogik. IV. Band, s. 160–169.

132 Seznam literatury KUFNEROVÁ, Zlata (2004): Také utrpení a hrůza jsou relativní pojmy. In: Anonyma (2004): Žena v Berlíně. Deníkové zápisky z období od 20. dubna do 22. červ- na 1945. Praha: Ikar, s. 269–271. KUNDERA, Ludvík (1986): Na pomezí řeči. In: Paul Celan: Sněžný part. Praha: Odeon, s. 211–222. KUNDERA, Ludvík (1996): Básnířka (Ingeborg Bach- mannová, 1926-1973). In: Kundera, Ludvík (1996): Vůně soli. Vybrané kapitoly z dějin německé poezie 20. století. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, s. 193–196. KUSCHEL, Karl-Josef (1994): Hiob und Jesus. Die Gedich- te der Nelly Sachs als theologische Herausforderung. In: Michael Kessler / Jürgen Wertheimer (ed.) (1994): Nelly Sachs: Neue Interpretationen. Tübingen: Stauffenburg, s. 203–224. LAGERCRANTZ, Olof (1967): Versuch über die Lyrik der Nelly Sachs. Frankfurt am Main: Suhrkamp. LYON, James K. (1987): „Ganz und gar nicht hermetisch“: Überlegungen zum „richtigen“ Lesen von Paul Celans Lyrik. In: Joseph P. Strelka (ed.): Psalm und Hawdalah. Bern: Peter Lang. LUSTIG, Anošt (2003): Odpovědi. Praha: PROSTOR. MALÝ, Radek (2012): Domovem v jazyce. České čtení Paula Celana. Olomouc: Periplum. MAY, Markus / GOSSENS, Peter / LEHMANN, Jürgen (ed.) (2008): Celan-Handbuch. Leben – Werk – Wirkung. Stuttgart / Weimar: Metzler. MAZENAUER, Beat (2002): Der vierte Teil der Danziger Trilogie. In: Der Landbote (Winterthur, Zürich), 7. 2. 2002. MERRIDALEOVÁ, Catherine (2007): Ivanova válka. Rudá armáda 1939–45. Překlad: Hana Řeháková / Květa Macáková. Praha: Pavel Dobrovský – BETA.

133 Seznam literatury PROUZA, Petr (1989): Nelly Sachsová: V krajině z hudby. In: Světová literatura. Revue zahraničních literatur, roč. XXXIV, 2/89, Praha, s. 40–43. READ, Anthony / FISHER, David (2006): Pád Berlína. Překlad Jiří Gojda. Praha: Jiří Buchal – BB/art. ROTERMUND, Erwin (1994): Artistik und Engagement. Aufsätze zur deutschen Literatur. Würzburg: Königs- hausen & Neumann. STROMŠÍK, Jiří (2005): Poznámka k českému vydání. In: Grass, Günter (2005): Jako rak. Brno: Atlantis, s. 164–167. TANCER, Jozef (2001): Smrť, spomienka a báseň. K poe- tológii Paula Celana. In: Revue aktuálnej kultúry, Nr. 1, Jg. VI, s. 25–40. WEIDENBAUM, Inge von (2000): Ist die Wahrheit zumut- bar? In: Böschenstein, Bernhard / Weigel, Sigrid (ed.): Ingeborg Bachmann und Paul Celan. Poetische Kor- respondenzen. Frankfurt am Main: Suhrkamp. WELZER, Harald / MOLLEROVÁ, Sabine / TSCHUGGNALLOVÁ, Karoline (2010): Můj děda nebyl nácek. Nacismus a holocaust v rodinné paměti. Překlad Hana Wagnerová a Filip Huněk. Praha: Argo. WERTH, Alexander (1964): Russia at War. In: MERRI- DALEOVÁ, Catherine (2007): Ivanova válka. Rudá armáda 1939–45. Překlad: Hana Řeháková / Květa Macáková. Praha: Pavel Dobrovský – BETA, s. 244. WURM, Franz (1970/1990): Erinnerung. In: Celan, Paul / Wurm, Franz (2003): Briefwechsel. Frankfurt am Main: Suhrkamp, s. 245–251. ZAND, Gertraude / HOLÝ Jiří (eds.) (2004): Transfer / Vertreibung / Aussiedlung im Kontext der tschechi- schen Literatur. Transfer / vyhnání / odsun. Brno: Host. ZIMMERMANN, Hans (2006): Günter Grass unter den Deutschen. Chronik eines Verhältnisses. Göttingen: Seidl.

134 Seznam literatury 3. Internetové zdroje GEU, Susanne (2007): Schreiben zum Überleben. URL: http://www.zeit.de/online/2007/40/interview-julia- franck [10. 11. 2009] Elie Wiesel vrátil maďarské státní vyznamenání. URL: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/182578-elie- wiesel-vratil-madarske-statni-vyznamenani/ [25. 8. 2012]. Hitlerovy děti. URL: http://www.jedensvet.cz/2012/ filmy-a-z/21698-hitlerovy-deti [20. 8. 2012]. KELLERHOFF, Sven Felix (2008): Die ungeheure sexuelle Gewalt der Roten Armee. URL: http://www. welt.de/kultur/article2609714/Die-ungeheure- sexuelle-Gewalt-der-Roten-Armee.html [11. 9. 2012]. KOLLWITZ, Käthe: Nie wieder Krieg. URL: www.dhm. de/lemo/html/weimar/kunst/niewieder/index.html [27. 1. 2012]. OSTROWITZ, Philipp (online): Die Unschärfe des Bildes. Einige Anmerkungen zu Gerhard Richters Onkel Rudi. URL: http://parapluie.de/archiv/zeugenschaft/richter/ [10. 8. 2012]. PETŘÍČEK, Miroslav: Temné světlo rozumu čili jak myslet po Osvětimi. URL: www.blatna-cz.com/text. php?id= 160&action=p2 [27. 1. 2012]. PROSINGER, Wolfgang (2012): Gelogene Wahrheit über Gerhard Richters „Tante Marianne“. URL: http:// www.tagesspiegel.de/berlin/vor-der-neuen- nationalgalerie-gelogene-wahrheit-ueber-gerhard- richters-tante-marianne/6526736.html [10. 8. 2012]. SACHSOVÁ, Nelly. URL: http://cs.wikipedia.org/wiki/ Nelly_Sachsov%C3%A1. [27. 1. 2012]. SACHSOVÁ, Nelly. URL: http://www.spisovatele.cz/ nelly-sachsova. [27. 1. 2012].

135 Seznam literatury ŠPUR, Ondřej / PAULÍK, Tomáš: Bitva u Stalingradu (3. 9. 1942 – 2. 2. 1943). URL: http://www. wehrmacht.cz/cz/slavne-bitvy/vychodni-fronta/ bitva-u-stalingradu [10. 10. 2012]. Luftfahrtgeschichte: Ernst Udet. URL: http://www. luftfahrtarchiv.eu/index.php?option=com_content&vi ew=article&id=208:ernst-udet&catid=42: piloten&Itemid=60 [18.8.2012] Poslední plavba německé lodi Wilhelm Gustloff. URL: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10189093927- posledni-plavba-lodi-wilhelm-gustloff/20938254281/ [1. 10. 2012]. Pád Berlína v roce 1945 byl obrovskou vlnou sexuálního násilí. URL: http://blisty.cz/art/10689.html [10. 10. 2012]. URL: www.blatna-cz.com/text.php?id=160&action=p2. [27. 1. 2012]. URL: http://cs.wikipedia.org/wiki/ Nelly_Sachsov%C3%A1. [27. 1. 2012]. URL: www.dhm.de/lemo/html/weimar/kunst/ niewieder/ index.html [27. 1. 2012]. URL: http://www.spisovatele.cz/nelly-sachsova. [27. 1. 2012].

137 A Adorno, Theodor W. 13–16 Agnon, Samuel Josef 19 Albrecht, Monika 17, 59, 62, 65, 68 Andersch, Alfred 80 Antschel, Leo 42 Antschel, Paul 42 Assmann, Alleida 107 B Baboráková, Marie 20 Bachmannová, Ingeborg 10, 16, 17, 26, 27, 45, 48, 57–59, 61, 63, 66–72 Bahr, Ehrhard 20 Baumgart, Reinhard 16, 50, 52 Becher, Johannes Robert 84 Becker, Jurek 85 Beevor, Anthony 104, 108, 110 Jmenný rejstřík Bender, Hans 54 Ben Gurion, David 25 Berendsohn, Walter A. 20, 22, 28 Berg, Reiner 106 Bernhardt, Rüdiger 107 Besedová, Petra 91 Beyersdorf, Hermann 108 Bienek, Horst 90 Bohn, Volker 77 Böll, Heinrich 78–80 Borchert, Wolfgang 76, 77 Brecht, Bertolt 80, 84, 85, 90 Brentano, Clemens 29, 30 C Cargass, Harry 114 Cassirer, Richard 23 Celan, Eric 46 Celan, Paul 10, 15–17, 26, 27, 40–42, 45–57, 59, 67, 71, 72

138 Jmenný rejstřík D Dähnertová, Gudrun 23, 28 Descartes, René 16 Dinesen, Ruth 20, 22–24, 30, 32 Dischnerová, Gisela 20 Domin, Hilde 15, 38 Dominik, Vlastimil 96, 98 Dönhoff Tatjana, hraběnka 106 Dornemann, Axel 87, 88 Droste-Hülshoff, Annette von 27 Dvořáček, Petr 83 E Ehre, Ina 77 Eichmann, Adolf 25 Emmerich, Wolfgang 41, 45 Enzensberger, Hans Magnus 14, 18, 70, 78, 81, 111 Erdle, Birgit R. 27 F Falkenstein, Henning 20 Färberböck, Max 110 Felstiner, John 45 Feuchtwanger, Lion 84 Filip, Ota 94 Fioretos, Aris 18, 20, 23, 36 Fisher, David 108 Flaubert, Gustave 58 Frankfurter, David 107 Frank, Hans 83, 98 Frank, Niklas 83, 97–100 Franková, Anne 86 Frisch, Max 60, 75 Fritsch-Vivié, Gabriele 20–23, 27 Fühmann, Franz 86 G Gehle, Holger 62 Gellhaus, Axel 48, 50, 54 Geu, Susanne 102 Giordano, Ralph 26 Goethe, Johann Wolfgang von 43 Gojda, Jiří 108 Goll, Yvan 46 Gollová, Claire 46 Göring, Hermann 76, 98 Göttsche, Dirk 17, 59, 62, 65, 68 Grass, Günter 78, 80, 94, 105–108, 113, 115 Grimmelshausen, Hans Jakob Christoffel von 84 Gustloff, Wilhelm 103–107, 115 H Hagelstange, Rudolf 14 Hamburger, Michael 42 Harlanová, Gudrun (pro- vdaná Dähnertová) 23 Härtling, Peter 90

13 Jmenný rejstřík Haushofer, Albrecht 14 Heine, Heinrich 43, 68 Helbig, Louis Ferdinand 88 Henze, Hans Werner 58, 60 Hillersová Marta 111 Hilty, Hans Rudolf 26 Himmler, Ernst 100 Himmler, Heinrich 98, 100 Himmlerová, Katrin 100 Hitler, Adolf 13, 17, 21, 22, 33, 38, 45, 55, 58, 71, 82, 85, 97, 98, 100, 104 Hofmannsthal, Hugo von 58 Hochhuth, Rolf 82 Hölderlin, Friedrich 43 Höller, Hans 57, 58, 61–63, 65, 70 Holmqvist, Bengt 20, 27 Holmqvistová, Margaretha 27 Holý, Jiří 87 Homér 68 Honecker, Erich 84 Höntsch-Harendová, Ursula 89 Hoss, Nina 110 Höß, Rainer 98 Höß, Rudolf 16 Hrdličková, Jana 13, 20 Ch Chalfen, Israel 43, 44, 47, 53 Charvát, Radovan 87 J Jacobsenová, Michaela 57, 61 Jehličková, Jarmila 91 Jens, Walter 50, 68 K Kant, Hermann 85 Kargerová, Feodora 21 Kateřina, Veliká 103 Kellerhoff, Sven Felix 111 Kelley, Dougals M. 100 Kersten, Paul 41 Kiedaisch, Petra 13–15 Killy, Walther 88 Kipphardt, Heinar 82 Kleist, Heinrich von 43 Klemperer, Viktor 86, 87 Kollwitzová, Käthe 13, 38 Kopelev, Lev 109 Kraft, Andreas 18, 19 Kroupa, Adolf 19 Kubica, Jan 90, 94 Kufnerová, Zlata 20, 29, 30, 31, 33, 34, 36, 87, 110, 113 Kundera, Ludvík 19, 42, 48, 50–52, 54, 55, 62–64, 71 Kupec, Ivan 19, 25, 31 Kuschel, Karl-Josef 29, 35 L Lacknerová, Ruth 44 Lagercrantz, Olof 19, 20

140 Jmenný rejstřík Lagerlöfová, Selma 23 Lenz, Siegfried 91 Lessing, Gotthold Ephraim 43 Lestrange, Gisèle de 46 Lustig, Anošt 114, 116 Lyon, James K. 42 M Macáková, Květa 108 Mann, Thomas 58 Maryšková, Lenka 91 Mazenauer, Beat 106 Merridaleová, Catherine 108, 109, 110 Meyerová, Amalie 21 Mollerová, Sabine 95, 96 Müssener, Helmut 23 N Niederland, William G. 15, 59 Nietzsche, Friedrich 43 Novotná, Lenka 89 Nyirö, József 98 O Opletalová, Alena 106 Oppenheimer, Julius Robert 82 Ostrowitz, Philipp 79 P Paulík, Tomáš 103 Pausewang, Martin 89 Pausewangová, Gudrun 89, 90 Pergament, Moses 26 Petříček, Miroslav 16 Prosinger, Wolfgang 79 Prouza, Petr 19 Q Questor, Hans 77 R Read, Anthony 108 Reich-Ranicki, Marcel 57 Reinfrank, Arno 42 Remarque, Erich Maria 84 Richter, Gerhard 78, 79 Rilke, Rainer Maria 43, 56 Rotermund, Erwin 77 Ř Řeháková, Hana 108 S Sachs, William 21, 23 Sachsová, Margarete 21 Sachsová, Nelly 10, 14–41, 43, 53, 57, 72 Sahlin, Enar 26 Sartre, Jean-Paul 19 Schiller, Friedrich von 43 Schirach, Baldur von 100 Schirach, Richard von 100 Schmausová, Marion 68 Schneider, Rudolf 14 Schnitzler, Arthur 58

141 Jmenný rejstřík Schönfelderová, Marianne 79 Schönfelder, Rudolf 78 Schrittmatter, Erwin 89 Seghersová, Anna 84, 85, 89 Solomon, Petre 45 Straka, Václav 100 Stromšík, Jiří 105, 106 Š Špur, Ondřej 103 T Tancer, Jozef 46 Tau, Max 25 Timm, Karl Heinz 97 Timm, Uwe 96, 97, 99 Topolská, Lucy 101 Tschuggnallová, Karoline 95, 96 U Udet, Ernst 76 W Weidenbaum, Inge von 17 Weigel, Hans 59 Weiss, Peter 81, 82 Welzer, Harald 95 Werth, Alexander 96, 109 Weyrauch, Wolfgang 78 Wiesel, Elie 98 Wurm, Franz 45, 46 Z Zand, Gertrude 87 Ze´evi, Chanoch 98 Zimmermann, Hans 108 Zuckmayer, Carl 76 Zweig, Stefan 58