Geografie a mýty v Dionysiakách Nonna z Panopole

Růžena Dostálová GEOGRAFIE A MÝTY V DIONYSIAKÁCH NONNA Z PANOPOLE Příspěvek k výkladu díla a života Nonna z Panopole Pavel Mervart 2010

OBSAH Úvod 9 PřísPěvky k biografii nonnově Jméno Nonnos 19 Doba a náboženství 31 geografie v Dionysiakách nonna z PanoPole Egypt 51 Blízký východ 67 Indie 111 Třináctý zpěv Dionysiak – katalog vojsk Dionýsových 139 Appendix Dionysiaka a řecký román 163 Quaestio nonniana – nonnovská otázka 171 Závěr 183 Publikovány byly tyto statě 189 Literatura 191 Výběrová bibliografie za l. 1958–2006 (Ke kapitole Quaestio Nonniana – Nonnovská otázka) 199 Zkratky 203 Ediční poznámka 206

Roku 200 př. Kr. Ze skvělého všeřeckého tažení, ze slavného vítězného tažení, proslulého a oslavovaného, jemuž se žádné v starších dějinách nevyrovná, jsme vzešli my – náš nový, velký řecký svět. My z Alexandrie, z Antiochie, ze Seleukeie i všichni ostatní, početní Řekové z Egypta a Sýrie, Řekové v Médii a Persii, v našich rozsáhlých državách, svými myšlenkami jsme ovládli svět, našli jsme společnou řeckou řeč a došli až do Bakter a k Indům. Konstantinos Kavafis, Alexandrie 1863–1933 (1931) Teprve r. 1922 po porážce Řecka ve válce s Turky došlo k vý­ měně řeckého křesťanského obyvatelstva (1,5 milionu) z Malé Asie za turecké, islámské obyvatelstvo (asi 0,5 mil.). Řecké oby­ vatelstvo z Egypta odešlo po nástupu Násirově v padesátých letech 20. století.

9 Dionysiaka Nonna z Panopole vzbudila již častěji pozornost badatelů o pozdně antické či raně byzantské literatuře. První se jimi soustavně zabýval R. Koehler,1 jehož rozbor si dosud v mnohém zachovává určitou cenu. Velmi záslužná byla též práce prvního komentátora hraběte de Marcella,2 zvláště uvě­ domíme­li si, že neexistoval žádný byzantský výklad tohoto autora, o který by se moderní komentátor a překladatel tehdy mohl opřít. V r. 1868 počal svou práci na velkém slovníku k Nonnovi (Lexicon Nonnianum) Fr. A. Rigler, tento slovník však zůstal nedokončen. Materiál z pozůstalosti byl zpracován se­ minářem pro klasickou filologii v Halle, podobně jako ko­ mentář k nové edici Keydellově, která vyšla v r. 1959. Slovník k Dionysiakům pak v l. 1968–1975 vydal W. Peek. R. Keydell napsal svou první studii o Nonnovi r. 19273 a zabýval se jím po celých dalších třicet let. Kromě toho vydal v časopisech několik menších studií. Pro badatele má dosud cenu i německý 1 R. Koehler: Über die Dionysiaka des Nonnus von Panopolis. Halle 1853. 2 Comte de Marcellus: Nonnos, Les Dionysiaques ou Bakchus. Poème en XLVIII chants. Grec et français. Paris 1856. 3 R. Keydell: Zur Komposition der Bücher 13–40 der Dionysiaka des Nonnos, Hermes 62, s. 393–434. 4 R. Keydell: Nonnos und die Nonnianer. Jahresbericht über die Fort­ schritte d. klass. AW sv. 230, roč. 57, 1931, s. 99 ss; Eine Nonnos­ ­Analyse, Ant. Class. 1, 1932, s. 173–202; PWRE XVII, sl. 904–920. Jahresber. über die Fortschr. d. klass. AW, sv. 272, 1941, s. 13 ss. ÚVOD

10 básnický překlad Nonna od Th. von Scheffera,5 zvláště pro Bognerův komentář k druhé polovině díla. Tři větší studie o Nonnovi vyšly v r. 1930: P. Collart se zabýval otázkami kom­ pozice díla, textové kritiky, ale též datováním a náboženstvím autorovým,6 dále vyšla práce V. Stegemanna − tato studie si všímá příliš jednostranně astrologických narážek v díle básníko­ vě, snaží se je uvésti v systém, a zkresluje tak celkový pohled na pestré dílo básníkovo.7 K bezpečnému výkladu došel J. Gole­ ga, který prokázal, že Dionysiaka i Parafráze pocházejí od téhož autora.8 Významné jsou příspěvky J. Brauna, který dokázal, že Nonnos užíval jako pramenů i latinských autorů, zvláště Ovi­ dia a Claudiana.9 V roce 1940 přistoupil k francouzskému pře­ kladu Marcellovu a k německému překladu Schefferovu anglic­ ký překlad, který pořídil W. H. D. Rose a doprovodil jej aspoň nejnutnějšími poznámkami.10 Velmi důležitou, ale i obtížnou otázkou se zabýval v nevydané disertaci H. Haidacher, který vzhledem k obtížím, jež se stavějí řešení této otázky v cestu − zvláště troskovitost helénistické literatury a řecké literatury ob­ dobí římského −, nemohl v této práci přinést mnoho nového.11 Důležitý nový archeologický materiál přinesly v třicátých letech 5 Th. v. Scheffer: Dionysiaka. Mnichov 1924. 6 P. Collart: Nonnos de Panopolis. Études sur la composition et le texte des Dionysiaques, Le Caire 1930. 7 V. Stegemann: Astrologie und Universalgeschichte. Studien und Interpretationen zu den Dionysiaka des Nonnos von Panopolis. Leipzig und Berlin 1930. 8 J. Golega: Studien über die Evangeliendichtung des Nonnos von Panopolis. Breslauer Studien zur historischen Theologie XV. Bres­ lau 1930. 9 J. Braun: Nonnos und Ovid. Greifswalder Beiträge zur Literatur und Stilforschung. Hf. 11, 1935; Nonno e Claudiano. Maia 1, 1948, s. 176–173. 10 W. H. D. Rose: Nonnos. Dionysiaca with an english translation, London 1940. O dalších překladech viz v přehledu nejvýznamněj­ ších děl, jež vyšla k Nonnovým Dionysiakům po r. 1957. 11 H. Haidacher: Quellen und Vorbilder der Dionysiaka des Nonnos von Panopolis [Diss.]. Graz 1949.

11 objevy na fénickém pobřeží v Ras­Šamra − Ugaritu. Vedle Fi­ lóna z Byblu to byla v řecké literatuře pouze Nonnova Diony­ siaka, která obsahovala analogie k některým mýtům v těchto textech uváděným. O této věci pojednám podrobněji v kap. IV. své studie. V kratších článcích se pak autoři zabývali zejména otáz­ kami metrickými (Scheindler, Tiedke, La Roche), chronologií (Friedländer, Maas, Cataudella), otázkou náboženství Nonno­ va (Kuiper, Bogner), problémy stylistickými (Schiller, Collart, Riemschneidrová). V první části své práce se budu zabývat některými otázka­ mi, které souvisí s básníkovým životopisem, zejména otázkou, zda je možno z jména určit básníkův původ či náboženství. Rozborem kulturních, zejména náboženských poměrů v ze­ mích, o nichž víme, že v nich básník prožil část života, chci osvětlit postavení Dionysiak v době zanikajícího pohanství a nastupujícího křesťanství. V hlavní části své práce chci věnovat pozornost především geografickým znalostem básníkovým. Tento rozbor přispěje zároveň i k určení některých pramenů Nonnových a k další­ mu osvětlení jeho životopisu, pokud bude možno z narážek určit místa, která básník znal z autopsie. Tuto část své prá­ ce jsem rozdělila do čtyř kapitol, a to především podle země­ pisných oblastí, o nichž získáváme z básně informace: Egypt, M. Asie, Indie. Třináctý zpěv Dionysiak, který se dotýká celé řady starověkých krajů, jsem podrobila zvláštnímu rozboru.12 V poslední kapitole budu rozbírat některé stylistické pro­ středky básníkovy, které by mohly být vodítkem při zařazení díla do celkového literárního vývoje. Tato otázka by si zaslou­ žila ještě podrobnějšího rozboru, bylo by však nutno řešit ji v souvislosti s ostatní pozdně antickou epikou. Při rozboru geografických a topografických narážek bylo samozřejmě nutno zabývat se i rozborem některých bájí, jimiž 12 Nonnovým vztahem k Dionýsiovi, autoru Bassarik, se zabývám v kapitole o Indii a při rozboru XIII. knihy.

12 autor po způsobu pozdně antické učené epiky charakterizoval místa, o nichž psal. Rozbor těchto bájí je často obtížný, poně­ vadž mnohé z nich nejsou doloženy jinde ani v literatuře řec­ ké, ani v literaturách orientálních. Bylo­li možno založit výklad některých míst na novém materiálu (zvl. kap. IV.), bylo jinde nutno spokojit se s vypracováním pokud možno úplného a pod­ robného komentáře (zvl. v některých částech kapitoly o Indii), poněvadž chybí srovnávací materiál a prameny jsou ztraceny. Ale i tu bylo možno aspoň v jednotlivostech dojít k novým výsledkům. Pokud se týče metody rozboru a výkladu zpráv v Dionysia­ kách obsažených, povede snad k dalším a hlubším výsledkům důsledná spolupráce klasických filologů a orientalistů. Vždyť při práci na výkladu tohoto díla si vždy znovu uvědomujeme, že není možno vytrhávat svět řecký ze souvislosti s ostatními starověkými kulturami, zvláště orientálními. Vzhledem k tomu, že práce Geografie a mýty v Dionysiakách Nonna z Panopole je nyní poprvé publikována jako celek (v le­ tech 1955 až 1994 vycházely v odborných časopisech jednot­ livé studie), považovali jsme za nutné vypracovat na základě nové literatury další kapitolu Quaestio Nonniana – Nonnovská otázka, která vychází z literatury publikované v letech 1958 až 2006 a která poukazuje na dosud nerozřešené problémy.

PŘÍSPĚVKY K BIOGRAFII NONNOVĚ

19 Osoba a život básníka Nonna z Panopole zůstávají dosud neroz­ řešeným problémem. Pro nedostatek jiných pramenů chceme se nyní pokusit o zjištění, zda výklad jména básníkova může nějak přispět k poznání jeho osobnosti. Etymologicky bývá jméno Nonnus vykládáno z pozdně la­ tinského apelativa nonnus m., nonna f., které bylo přejato i do střední řečtiny (Sofoklés uvádí ve významu ) a do nř. m., f. kmotr, kmotra.1 Doklady pro stř. lat. nonnus máme shromážděny u Du Cange s. v. nonnus. Bude nás zde zajímat zvláště jejich chrono­ logie. Nejstarší doklad u Hieron. Ep. 117 quae in adulationem tui, sanctum et nonnum coram te vocant (cca a. 420); Jun. in Psal. 105 (cca a. 460): Si ille qui sanctus vocatur et nonnus sic agit, ego quis, aut quotus sum, ut non agam?; Id. in Psal. 140 adulantes vobis invicem, in praesenti positi sanctos vocamus et nonnos; Regula 9. Benedicti cap. 63: Iuniores autem priores suos nonnos vocent, quod intelligitur paterna reverentia. U Co­ lumbana Ep. 4 (cca a. 565) je sv. Petr nazýván clavicularius et communis omnium nonnus. Pro f. nonna je nejstarší doklad u Hieronyma Ep. 22 ad Eustochium (cca a. 420): Illae interum quae sacerdotes suo viderint indigere praesidio, eriguntur in superbiam, et quia, 1 Srv. G. Meyer: Neugriechische Studien III. Wiener SB., ph.­h. kl., Bd. 132, p. 48. JMÉNO NONNOS

20 maritorum expertae dominatum, viduitatis praeferunt liberta­ tem, castae vocantur et nonnae. Ostatní doklady velmi hojně se od 8. a zvl. 9. stol. vyskytující nemají pro náš problém již význam. Pro vývoj významu tohoto slova je snad zajímavé podotknout, že začaly splývat významy nonnus a domnus (v. Caesarius lib. 1, cap. 27, cca a. 1220): Haec mihi dicta sunt a nonno Frederico Monacho. Quibus in locis nonnus monasteriorum praefectum vel abbatem haud sig­ nificat, ut perperam censuit vir doctus, sed domnum. Odtud patrně též vznikla etymologie nonnus

GEOGRAFIE V DIONYSIAKÁCH NONNA Z PANOPOLE

51 Často citovaný epigram Palatinské anthologie (IX 198) nás pou­ čuje o rodišti Nonnově. 1 Tento údaj je potvrzován i ostatními starověkými i stře­ dověkými prameny (Agath. z Myriny Hist. IV 23; Pap. Berol. 10. 567; Suid. s. v. Ps­Eudokia, Violarium (ed. Flach) 514; ms. 4508 s. XVI Lambros, Catal. of the Greek manuscripts on mount Athos I 127).2 Podívejme se nyní na básně Nonnovy, zda a jak se v nich odráží znalost Egypta. nil Hlavním znakem Egypta je básníkovi řeka Nil, kterou charak­ terisuje epithety (I 142), (II 167), 1 Z Diod. L 18, 2 víme, že jde o egyptské město Chemmo: . 2 Místo v Sudě je patrně pozdní interpolací (srv. Golega, Studien über die Evangeliendichtung des Nonnos von Panopolis. Breslauer Studien zur hist. Theol., XV, Breslau 1930, s. 8). Vzhledem ke shodě všech zpráv však není nutno o tomto údaji pochybovat. EGYPT

52 (XI 511, XVII 394) (III 367), (VI 339), (XXXI 37). Epithety naráží Nonnos na suché egypt­ ské podnebí. Ve starověku už od doby Hérodotovy kolovaly zprávy, že v Egyptě vůbec neprší, nebo že tu prší jen velmi zříd­ ka: Her. II 13–14. Toto místo se pak stalo neustále se opakují­ cím literárním topem: Aristof. Thesmof. 855 s. (paroduje Eurip. Hel. 1–3; Isokr. Bus. XIII; Diod. I 41, 2; Strab. XVII 790; Filón, De vita Mosis I 116; Seneca NQ IV 2, 18. 26; Plin. n. h. V 58; Pomp. Mela Chorog. I. 9; Prokl. in Tim 37 A; Sext. Emp. Pyrrh. Hypot. III 5, 18; Martial. Epigr. I 61; Plin. M. Paneg. Traj. XXX ad in.; Luc. VIII 828 s.; Heliod. Aith. IX 9, 3; Claud. Carm. min. XXVIII 2). Tento počet míst by bylo jistě možno i rozmnožit. Stejně lze vyložit v Dionysiakách XL 399 verš míněno patrně jako proti­ klad k homérskému epithetu Diovu .3 Podobně již od doby Hérodotovy znali Řekové sedm ra­ men Nilu (Her. II 17; Ptolem. IV 5, 6; Amm. Marc. XXII 15, 10; Diod. I 33; Strab. XVI 801 s.; Lucan VIII 445). Zprávu o pobřeží Nilu zarostlém rákosím a papyrem má Plin. n. h. V 44 a Ach. Tat. IV 12. Nonnos má z epické tradice Homérovy staré jméno řeky a v duchu učené poezie vysvětluje etymologii jména Nil (III 275): Toto místo připomíná jednak Diodora I 36, 2, který rovněž ve výkladu o Nilu a jeho vlastnostech má spojení a Plut. de Is. et Os. 40 . O vlivu Nilu na zúrodňo­ vání půdy je zmínka ještě v Dion. VI 339 a XXVI 230. 3 Srv. též Serv. ad Georg. IV 291: novum enim semper linum trahit, qui effecit fecunditatem: unde et Nilus dictus est quasi trahens.

67 bosPor Verše Dionysiak III 364 ss obsahují i odjinud známou báji o za­ ložení Byzantia. Ojedinělá je u Nonna zpráva, že hérós ktistés Byzas pocházel z Egypta, jež se opakuje ještě v Dion. XXXII 69 s.: (}I^) Ó par+ Nejl0 tjkte gon\n }Ep=foio kaJ #rceg3nou Kero1ssh~. Podle všech ostatních verzí se Keroessa narodila u bosporského Keras (Hesych. 89; Procop. de aed. I 5; Dion. Byz.24Wesch.)KveršiIII365¡cwng1no~¡nqeon`Io$~,a>q1rion bl=sthma, diipet2~ o°noma Bvza~ srv. Dion. Hal. ars rhet. 6, V p. 260 . Je pozoruhodné, že Nonnos toto město, které bylo tehdy již významným střediskem východořímské říše, nijak neoslavuje.1 (III 370) o Byzantovi se týkají jen významu založení původní staré řec­ ké kolonie, nikoli města Konstantinova založeného v r. 330 n. l. Bospor sám se objevuje jen v katalogu moří v kn. XLIII 293. bithynie XV. a XVI. kn. Dionysiak je věnována báji o založení Nikaie u Astackého zálivu. Poněvadž Nonnos uvádí Nikaiu jako vý­ chodisko indického tažení Dionýsova, budeme se tímto místem zabývat při rozboru zpráv o tomto tažení (v. níže). 1 Naproti tomu věnuje Římu několik oslavných veršů v Dion. XLIII 389 ss. Srv. s. 52–53. BLÍZKÝ VÝCHOD

68 kilikie O Kilikii je v eposu Nonnově (vedle Tyfoneie ve zp. I a II)2 zmínka ve zp. XXXIV 191 v souvislosti s božstvem zvaným Srv. XXXIII 284 . Toto božstvo se objevuje u autorů pod jmény (Amm. Marc. XIV 8, 3 Tarsus … hanc condidisse Perseus memoratur vel certe ex Aethio profectus Sandan quidam nomine vir opulentus et nobilis; Agath. hist. II 24; Joh. Lyd. de magistr. III 64; Stef. Byz. s. v. ). Podle Apollod. III 14, 3, 1 přišel do Kilikie ze Sýrie ( 3 ). Pro Nonnovo tvrzení máme paralelu v kronice Eusebiově (Hieron. ad a Abr. 509 Hercules … unde ad nostram usque memoriam a Cappadocibus et Heliensibus Desanaus adhuc dicitur, srv. Synkell. p. 290, 19). Identifikaci tohoto božstva s Héraklem zná Agathias. II 24 s odvoláním na Berossa a na neznámé historiky Athenoklea a Simaka a Joh. Lydus na výše uv. m. u Basilia (Vita S. Theclae 2, 5. Migne PG 85, 592 A) je Sandon Hérakleovým synem. Kult Sandonův máme dosvědčen pro Kilikii, Lydii, Kappa­ dokii, Sýrii, resp. Foinikii, Asýrii a Persii (Roscher IV 323–329). Toto rozšíření po celé předoasijské oblasti není doloženo pouze zprávami o kultu Sandonově, ale i theoforními jmény osob i míst od kmene Sand − v Pisidii, Lykaonii, Karii, Isaurii (Sund­ wall, Die einheimischen Namen der Lykier 247 ss.) a souvi­ sí s tím, že jde o staré chetitské božstvo Šantaš. Potud tedy nečiní výklad místa u Nonna potíží. Nemáme však bezpečná svědectví o spojení Sandonově s Indií. Bývají 2 Antická svědectví o Sandonovi jsou podrobně sestavena Höferem: Roscher, Myth. Lex. IV 319 ss. 3 K báji o Tyfónovi u Nonna a jeho pramenům v. W. Porzig: Illujankas und Typhon. Kleinasiatische Forschungen I, 1930, 379–386.

69 uváděny dva doklady: glosa z Hésychia a už nahoře citované porušené místo z Amm. Marc. XIV 8, 3: ex Aethio profectus Sandan quidam, pro něž se nejčastěji jako emendace navrhuje vedle celé řady jiných oprava ex Aethiopia (Roscher na uv. m. sl. 320). Dorsanes je identifikován se Sandonem. Vraťme se k charakteristice Morrheově na uv. m. u Nonna XXXIV 180 ss.: 180 190 5 4 Roscher IV 325; Hérakles je obvykle interpretatio Graeca pro in­ dického Višnu (Strabo 687, 701; Arrian. Ind. 7–9; Diod. II 38, podle Megasthena). 5 Morrheus se totiž nepodobal ostatním smrtelníkům, ale silným tělem a obrovskými údy připomínal Giganty zrozené v Indii z rodu Tyfónova. U blízké skály Arimů sycených plameny ukázal vrozenou statečnost Kydnovi jako svědku a přinesl mu jako svatební dar své s námahou svedené činy. Svým statečným činem získal jako chudý ženich svou ženu. Tehdy se Asýrie sklonila před železnou zbraní, jíž odvážně Morrheus jako ženich řinčel, a také kilikijský Taurus sklonil před Dériadem svou skalnatou šíji k otrocké službě. Sklonil se i odvážný Kydnos.

111 Pokud se týče Dionýsova tažení do Indie, jehož literární zpra­ cování máme v nejúplnější podobě zachováno pouze v Non­ nových Dionysiakách (kn. XIII. a násl.), ačkoli to byl motiv v řecké poezii doby helénistické a doby římské velmi rozšíře­ ný,1 je na první pohled patrné, že báje dostala svou konečnou podobu jako panegyrický obraz tažení Alexandrova. To je vše­ obecně známo a přijímáno.2 Z doby před Alexandrem se nám zachovala pouze jediná zpráva z 5. stol. př. n. l. z Euripido­ vých Bakchantek (v. 13 ss.): Tato slova pronáší Dio­ nýsos přicházeje se zástupem lydských žen po skončeném ví­ tězném tažení na východě do boiotských Théb.3 1 Tažení Dionýsovo do Indie opěval Euforion z Chalkidy, Soteri­ chos v době Diokleciánově, Dionýsios v Bassarikách, z nichž se zachovaly zlomky u Stefana Byzantského, neznámý autor na Pap. Lond. č. 273. Důvodem, že se zachovalo pouze zpracování Non­ novo, je jistě to, že Nonnos důkladně využil svých předchůdců (jak vidíme z jeho poměru k zlomkům z Dionýsia, jejichž četba pak upadala). 2 PWRE V sl. 1039 ss; Roscher I 7, 1087 ss. 3 Toto místo cituje v souvislosti s rozborem bájí o Dionýsově tažení do Indie už Strabón p. 687. INDIE

112 Indie jako cíl tažení Dionýsova je však výslovně uvádě­ na až u historiků doby Alexandrovy, a to poprvé u Megasthena (FHG II 416 zl. 21). Je nepochybné, že tato verze byla rozšiřo­ vána z důvodů politických. Arrianos (An. VI 28 a podle něho Plut. Alex. 67) má zprávu, že Alexandros vedl toto tažení V této souvislosti se nám nyní nabízí otázka: existovala báje o Dionýsově tažení do Indie už před Alexandrem a byla jím a jeho kruhy pouze rozšířena pro popularizaci nesnadné výpravy nebo byla báje jimi přímo vy­ tvořena pro oslavu panovníkovy osoby? Zdá se, že nejistota o tom vládla už brzy po smrti Alexandrově, ba přímo u jeho současníků. Podle Strab. p. 506, 509, 686 považoval Megasthe­ nes tažení Bakchovo za historické: , kdežto Eratosthenes je popíral: . Nejsnáze bychom mohli odvozovat vznik dionýsovských bájí lokalizovaných do Indie z oné záliby v tzv. interpretatio Graeca cizích božstev, s nimiž se Řekové poprvé setkali, jak tento zjev známe běžně z Egypta už od doby Hérodotovy. Tak podle Strabóna (687) Makedonci našli v Indii rodiště Dio­ nýsovo Nysu, hora Méros nad tímto městem jim připomněla báji o Diově stehnu, v němž byl Dionýsos donošen, zvláště, když tu objevili révový a břečťanový porost. Pestrá roucha krá­ lů a hlučný hudební doprovod jejich průvodců jim připomněl vystoupení Bakchantek. Báji o Hérakleovi zase lokalizovali na horu Aornos a Kavkaz – kdysi na nejzazším konci známého světa – přenesli do pohoří Paropamisos, které pro ně nyní le­ želo na konci oikumeny. Hledat vznik těchto bájí pouze v lidové naivní obrazotvor­ nosti vojínů Alexandrových nám však brání zpráva Eratosthe­ nova zachovaná u Strabóna (p. 688). Už střízlivý Eratosthenes ví ©ti d`6stJ pl=smata ta$ta t^n kolakeu3ntwn `Al1xan- dron.

139 Považuji za nutné zabývat se v souvislosti s pojednáním o geo­ grafických znalostech Nonnových také XIII. knihou Dionysiak. Je všeobecně známo – a ani básník se tím sám netají (XIII 50) –, že vzorem mu byla II. kniha Iliady, známá , pro druhou část pak Dionýsiova Bassarika, jak víme z citátů u Stefana By­ zantského. Podrobným rozborem však můžeme určit i další prameny a poznat tak básníkovu metodu pracovní i způsob kombinování pramenů. boiotie (53–121) Jak jsme již uvedli, básník se v této části velmi těsně přidržuje Homéra, není tedy zapotřebí probírat jednu lokalitu po druhé. Celé místo je vlastně jen parafrází B 494–516. Na několika místech pouze obměňuje Nonnos homérská epitheta: TŘINÁCTÝ ZPĚV DIONYSIAK KATALOG VOJSK DIONÝSOVÝCH

10 Jinde rozšiřuje verš Homérův o báji o původu jména nebo narážku na některou lokální báji. Tak se zmiňuje o želvách žijících v Kopajském jezeře (XIII 64),1 o Tychionovi (podle Il. VII 220 a scholií, srv. i Strab. XIII 626; Ov. Fasti 3, 823) při zmínce o městu (v. 66). Město (Il. II 499) neuvádí jménem, ale pouze narážkou na báji o smrti Amfiaraově (srv. Strab. IX 404; Paus. I 34, 2; IX 19, 4 ) U jména města Anthedonu (v. 73) má narážku na kult Glaukův, u Koroneie (v. 94) se zmiňuje o epony­ movi Koronovi (srv. Paus. IX 34, 7; Stef. Byz. s. v. ; Schol. Il. II 503), u Orchomenu Minyjského (v. 95) o kultu Charitek (srv. Pind. Pyth. XII 26, Theokr. XVI 174 n), u Hyrie (v. 96) má zmínku o Gigantovi (Schol. AB Il. II 496; Strab. IX 404; Stef. Byz. s. v. ), u Aulidy (v. 105) uvádí báji o Ifige­ nii. Zdá se, že většina těchto rozšíření pochází z exegetických scholií k příslušným veršům homérským, jindy zase to jsou reminiscence z četby. Také ve v. XIII 77 naráží básník na aitiologickou báji o pů­ vodu jména města Mykalessos: Básník má na mysli báji, kte­ rou vypráví Paus. III 19, 4 (srv. Stef. Byz. s. v. . Euryale je však jméno jedné z Gorgon, která s touto lokalitou není jinak uváděna v souvislost. Domnívám se, že místo je porušeno, snad kontaminováno s Dion. XXX 266 Původní text mohl znít (srv. Dion. XXII 242). 1 O těchto želvách v. též Aristof. Acharn. 880; Pax 1005; Lysistr. 36; Ath. VII 297 D; 300 C; Paus. IX 24, 2; Hésych. s. v. Kopaides.

163 Už E. Rohde ve své slavné knize Der Griechische Roman und seine Vorläufer ukazuje na shody mezi Nonnem a románem Achillea Tatia. V souvislosti se svou chybnou chronologií řec­ kého románu ovšem považuje romanopisce za napodobitele, blízkého škole Nonnově (s. 474, pozn. 2). Jádro jeho myšlenky bylo správné a bylo potvrzeno i dalšími badateli. Chamberlaine1 přirovnává dílo Nonnovo k Héliodórovi, Ach. Tatiovi a Longo­ vi a srovnává některé povahové rysy Nonnova Dionýsa s hrdiny řeckých románů, zvláště s Kleitofontem. Keydell2 došel k ná­ zoru, že přírodovědecko­paradoxografické exkursy u Nonna pocházejí z románů a poukazuje zejména na ta místa v Dio­ nysiakách, která jsou ovlivněna četbou Achillea Tatia3 (XXIV 297, XL 306 – Ach. Tat. II 11). Také Gerstingera vedly čet­ né rétorické prvky, nápadné zdůrazňování erotiky, líčení cest a dobrodružství boha k srovnávání Dionysiak s pozdně antic­ kým románem. V nejnovější době pak Weinreich5 dokazuje, 1 A study of Nonnos. Stud. in philol. Univ. New Caroline 1916, s. 42, 55 s. 2 DLZ 55 1934, sl. 448. 3 PWRE XVII 914. 4 Zur Frage der Komposition, literarischen Form und Tendenz der Dionysiaka des Nonnos von Panopolis. Wiener Studien 61–62 (1943–47), s. 71–87. 5 V doslovu k překladu Héliodóra R. Reymera (Aithiopika. Bibl. der alten Welt. Zürich, Artemis­Verl. 1950), s. 337. APPENDIX DIONYSIAKA A ŘECKÝ ROMÁN

16 že řecký román je jenom intervalem mezi epikou Apollonia Rhodského a pozdními epiky, jako byli Claudian, Quintos ze Smyrny, Nonnos a Musaios. Pokusíme se v dalším najít pro tato tvrzení nové doklady. Všimněme si nejdříve motivů společných Nonnovi a řecké­ mu románu. Jsou to časté přírodovědecké exkursy, např. popisy slona (Ach. Tat. IV 4 – Nonn. Dion. XXVI 295 ss), popis hrocha (Ach. Tat. IV 2 – Nonn. Dion. XXVI 236 ss). Společ­ ný zájem o Indy a Indii ovšem vyplývá ze společného prame­ ne a vzoru, jímž byla jak pro Dionysiaka, tak v mnohém i pro řecký román geografická a historická literatura o taženích Ale­ xandrových. Héliodóros (II 31; IX 25; X 2; 4; 9; 13) i Nonnos (XXIV 162; XXXIX 357 ss) psali o gymnosofistech, oba za­ měňovali Indy a Ethiopy, Nonnos při jejich charakteristice, Hé­ liodóros tím, že činí z gymnosofistů rádce ethiopského krále. Jméno Hydaspes pro vládce Indů nebo Ethiopů se objevuje u obou. Z geografických exkursů nalézáme zmínky o Nilu, při­ čemž Nonnos (III 275) a Héliodóros (Aeth. IX 22) uvádějí pro jméno Nil stejnou etymologii.6 Paradoxografickou poznámku o zvláštní moci Rýna, který dovede ověřovat panenství, nalézá­ me u Nonna (XLVI 54 ss) a pak až v románě Eustathia Mak­ rembolity (VIII 7).7 Společná je záliba v cizích kultech: u Non­ na i v románech se objevuje Hérakles tyrský (Ach. Tat. 2, 1; II 37, VII 14; VIII 18, 1; Heliod. IV 16; Ant. Diog. 9; Charit. VIII 5, 1 – Nonn. Dion. XL 369 ss). Povšimneme­li si vedle zachované románové literatury i zlom­ ků blízkých románové literatuře, můžeme najít jistý vztah i k tzv. zlomku o Stafylovi,8 jehož děj se odehrává v M. Asii, jak lze soudit z toho, že matka Stafylova Hippotis sleduje další osudy odloženého dítěte ze Sard. Stafylos je ve zlomku vychováván 6 Srv. Diod. I 36, 2; Plut. De Is. et Os. 40; Serv. ad. Georg. IV 29; Isid. Or. XIII 21, 7. 7 Srv. Jul. Imp. Or. II Orat. p. 81 d Sp.; Pseudo­Iul. Ep. 16; Claud. in Ruf. II 112; AP IX 125. 8 Bull. de la Soc. Royale d’Arch. d’Alex. Nr. 28, NS 8, 2, 1933, 135 ss.

171 Tak jako antická řecká literatura začíná eposem básníka Homé­ ra, o jehož životě nevíme víc, než že je autorem Iliady (8. stol. př. n. l.), a jehož autorství Odysseie (7. stol. př. n. l.) stejně jako dalších děl mu připisovaných je sporné, tak i o autorovi posled­ ního antického eposu Dionysiaka (5. stol.) víme jen to, co nám říká nejspíše sám v epigramu Palatinské anthologie IX 198: „Jsem Nonnos. Mé město patří Panovi. Na ostrově Faros jsem smrtícím mečem zkosil pokolení Gigantů.“ Tedy Nonnos psal své eposy v Egyptě na ostrově Faru (tj. v Alexandrii), narodil se v městě Panopolis a napsal epos o bojích (Dionýsa) proti Gigantům, tj. Indům, kteří jsou v eposu často jako Giganti označováni. Jméno autora – Nonnos – potvr­ zuje i zlomek kodexu z 6. stol. (Berlínský papyrus P 10567). Epos Dionysiaka má 48 zpěvů (25 035 veršů), je tedy tak dlouhý jako Ilias a Odysseia dohromady. Vedle klasických au­ torů 5. a 4. stol. př. n. l. vyvolával spíše okrajový zájem bada­ telů: „Lacině okázalá a smyslná báseň… plná epithet a hadů a kombinující básnické styly, vypulírovanou rétoriku a tajemnou mytologii ve veršové orgii vpravdě hodné tohoto boha.“ Tak charakterisuje tento epos papyrolog a profesor oxfordské uni­ verzity P. Parsons.1 Před deseti lety o něm jiný badatel napsal: 1 Peter Parsons, Dějiny ukryté v písku. Antické papyry z římského Egypta, Praha 2008 (City of the Sharp­Nosed Fish. Greek Lives in Roman Egypt, London 2007), s. 203. QUAESTIO NONNIANA – NONNOVSKÁ OTÁZKA

172 „few other than the professionally commited are generally attracted to this late antique monstrosity of poem“.2 V závě­ ru své studie ovšem označuje Dionysiaka jako „extraordinary work“. Toto dílo je totiž „mimořádné“ množstvím a druhem použitých pramenů, které dosud nejsou všechny určeny, a ně­ které z nich se ani nezachovaly, a dále vzbuzuje pozornost oslavou pohanského boha a shromážděním mýtů o něm v do­ bě už značně upevněného křesťanství, jež už od r. 391 je stát­ ním náboženstvím a v době Nonnově jsou pohanské kulty již zakázány. Podíváme­li se na počet prací zabývajících se problémy díla Nonna z Panopole (v. výběrovou bibliografii k danému obdo­ bí) v l. 1958–2006, zjistíme, že téměř dvě třetiny těchto pra­ cí vyšly po r. 1990. Důvodem vzestupu zájmu o dílo tohoto pozdně antického epika bylo vydání nové a poprvé podrobně komentované osmnáctisvazkové francouzské edice doprová­ zené prozaickým překladem eposu Dionysiaka v l. 1976–2003 a poté i čtyřsvazkové italské edice v l. 2003–2004. Základem komentáře byla monografie P. Chuvina, Mytho­ logie et géographie dionysiaques. Recherches sur l’oeuvre de Nonnos de Panopolis, Clermont­Ferrant 1991,3 která vzešla z doktorské disertace zpracované pod vedením prof. Fr. Viana a obhájené r. 1972. Prof. Vian pak vedl i tým, který francouz­ skou edici připravoval. V úvodu k 1. svazku edice (1976) i v příslušných komentá­ řích jsou uvedeny i některé mé studie publikované nyní sou­ hrnně v tomto svazku. Kladně a se souhlasem jsou citovány – podobně jako v řadě dalších prací – závěry mé studie o jmé­ nu Nonnos, o Nonnově náboženství, o popisu Tyru a Bejrútu a o vztahu Dionysiak k řeckému románu. Fr. Vian podobně jako už F. Chuvin nesouhlasí s mým závěrem článku o Blemyovi. 2 J. L. Lightfoot, The Bonds of Cypris: Nonnus’ Aura, in: Greek, Roman and Byzantine Studies 39, 1988, s. 293–306. 3 P. Chuvin, Mythologie et géographie dionysiaques. Recherches sur l’oeuvre de Nonno de Panopoli, Clermont­Ferrant 1991.

183 Zkoumání o původu a rozšíření jména Nonnos nám nedává odpověď na otázku o básníkově původu či náboženství. Jmé­ no je nejspíše původu keltského a do Malé Asie se snad dostalo prostřednictvím maloasijských Galatů (nejde­li o maloasijskou dubletu). Od 3. stol. n. l. bylo toto jméno již oblíbeným jmé­ nem křesťanským, které bylo rozšířeno po území celého kdysi římského impéria. Rozbor pramenů týkajících se nábožen­ ských poměrů v Egyptě a Sýrii v první pol. 5. stol. nás vedl k názoru, že ráz doby i osobnost básníka, který neměl ani fi­ losofické, ani politické důvody, aby se pohanstvím snažil odlišit, nebo dokonce vylučovat z tehdejší už převážně křesťanské společnosti, činí pravděpodobnější domněnku, že Nonnos byl vždy křesťanem a nikoli konvertitou. Studium Dionysiak nás vede k názoru, že Nonnos pocházel v souhlasu se starověkými zprávami z hornoegyptské Pano­ pole. Egypt však hraje v jeho poezii poměrně malou úlohu. Básník se zmiňuje o věcech známých řeckému čtenáři ze star­ ší literatury, jeho zprávy neodpovídají vždy současným pomě­ rům.1 Z básníkova vlastního zážitku snad pramení jeho verze báje o Blemyovi, která může být ohlasem Maximinova vítěz­ 1 E. Ivanka: Hellenisches und christliches im frühbyzantinischen Gei­ stesleben. Wien 1948, s. 31: srovnání míst z Tertulliana, adv. Marc. I 1 a Herod. IV 121 a 126 dokazuje, že líčení poměrů u těchto pozd­ ních autorů nelze považovat za zprávy o jejich současnosti. Řecká literatura byla v té době již tak zrétorizována, že určitá ekfraze pře­ ZÁVĚR

18 ství z r. 451/2. I když připustíme, že úloha Egypta v dioný­ sovském okruhu byla malá (Kadmos a Io), nelze se ubránit dojmu, že básník věnuje neobyčejně velký zájem mýtům předo­ asijské oblasti, zejména Kilikii, Sýrii, Arábii a Asýrii, ponechá­ me­li stranou Kypros, Lydii a Frygii, pro něž Nonnos přejí­ má zprávy od Dionýsia. I když nepochybně čerpal všechny své zprávy ze starších řeckých zpracování, ukazují mnohá místa, že to byla lokální poezie, s níž se pravděpodobně seznámil v syr­ ských centrech řecké kultury. Je možné, že zpráva AP IX 198, podle níž psal Dionysiaka 6n FarjÚ, vznikla chybným výkla­ dem verše Dion. I 13. Klonila bych se spíše k názoru, že pod­ statná část díla byla ovlivněna syrským pobytem básníkovým. Pokud se týče Nonnových zpráv o Indii, je jisté, že hlavním pramenem mu byla Dionýsiova Bassarika. Vzhledem k me­ todě Nonnově, kterou jsme poznali rozborem třinácté knihy, není vyloučeno, že tento pramen kombinoval ještě s dalšími řeckými prameny pojednávajícími o téže látce. V žádném pří­ padě však nelze uvažovat o pramenech indických. Všechna epika oslavující indické tažení Dionýsovo, kro­ mě Dionysiak dnes ztracená, patří nepochybně svým vznikem i rázem mezi literární druhy vzniklé pod vlivem tradice o ta­ žení Alexandrově, jak dokazuje též srovnání některých zpráv Nonnových s Pseudokallisthenem. Poněvadž Nonnos přejí­ mal v jednotlivostech zprávy svých předchůdců dosti otrocky, jak vyplývá ze srovnání příslušných míst se zlomky Bassarik, nutno tyto údaje (zeměpisná jména, etnografické zprávy) po­ važovat za starší, než by odpovídalo době Nonnově. Celkový pohled na tuto alexandrovskou tradici však je již značně zkres­ lený (záměna tří Nikaií), jak to odpovídá i současnému stavu geografických znalostí v 5. stol., který byl nižší, než tomu bylo v době helénistické. Jak jsme se již zmínili, poučil nás o básníkově pracovním postupu rozbor třinácté knihy Dionysiak, který ukázal, že básník cházela z díla do díla, i když by bylo bývalo možno popisovat určitou oblast již lépe a pravdivěji.

185 kombinoval celkem bez výběru prameny staré s mladšími, Ho­ méra s poezií helénistickou i římskou. Vždyť rozbor pouhé části Dionysiak nás vedl k těmto pramenům: P=tria T=rsou, P=tria Tvrou, P=tria Bhrvtou, Aristobulův popis Tyru, Clau­ dian, Hésiodos, Ach. Tatios, Nestor z Larandy, Eumelos, Anti­ machos, Nikainetos, Apollonios Rhodský, Dionýsios, Homér, Euforion, Parthenios, Kallimachos, Ovidius (pořadí podle toho, jak jednotlivé prameny byly v průběhu studie určovány). Vzhledem k tomu, že se nám z pozdně antické epiky zacho­ valo poměrně málo děl, je dosti těžké určit postavení Dionysiak v celkovém literárním vývoji. Podíváme­li se na toto z hledis­ ka charakteristických znaků pozdní řecké literatury, vidíme, že nese již většinu jejich příznaků: zálibu v učenosti, uplatňová­ ní sčetlosti autorovy, přeceňování formální stránky a plochost myšlenkovou, snahu po formálním efektu, vyzdvihování mi­ mese nad originalitu, rétoričnost.2 V širším slova smyslu lze snad i Nonnova Dionysiaka řadit do rozsáhlého komplexu literatury alexandrovské. 2 F. Dölger: Die byzantinische Dichtung in der Reinsprache. 1948, s. 9–18.

189 Publikovány byly tyto statě Der Name Nonnos. Studia antiqua A. Salač oblata, Sborník filologický III 1, Praha 1955, s. 102–109. Űber den Namen des Dichters Nonnos. Aus der byzantinistischen Arbeit der ČSR, Berliner Byzantinistische Arbeiten 9, 1957, s. 31–35. Báje o eponymovi Blemmyů u Nonna z Panopole, (Die Sage über den Eponymos der Blemyer bei Nonnos von Panopolis), Listy filologické 79, 1956, s. 174–177. Tyros a Bejrút v Dionysiakách Nonna z Panopole (Tyros und Beirut in den Dionysiaka des Nonnos von Panopolis), Listy filologické 80, 1957, s. 36–54. Poznámky k životopisu Nonna z Panopole (Bemerkugen zu der Biographie des Nonnos von Panopolis), Listy filologické 81, 1958, s. 46–55. Nonnos und der griechische Roman, Charisteria Francisco Novotný oblata, Brno 1961, s. 203–207. Alte vorderasiatische Lokaltraditionen in Nonnos’ Dionysiaka, Klio 49, 1967, s. 39–45. Das Bild Indiens in den Dionysiaka des Nonnos von Panopolis, Acta Academiae scientiarum Hungaricae 15, 1967, s. 437–450. Der arabische Räuber Lykurgos in Nonnos’ Dionysiaka. Andrias. H. Hunger zum 80. Geburtstag, Jahrbuch der österreichischen Byzantinistik 44, 1994, s. 59–66.

191 LITERATURA 1. E. Amélineau: Mémoires publiés par les membres de la mission française au Caire IV. Monuments pour servir à l’histoire de l’Egypte chrétienne aux IVe et Ve siècles, Paris 1888. 2. E. Amélineau: La géographie de l’Egypte à l’époque copte, Paris 1893. 3. Bädeker: Palästina und Syrien, Leipzig 1904. 4. W. W. Baudissin: Adonis und Esmun, Leipzig 1911. 5. Benzinger: Berytos. PWRE III, sl. 321–323. 6. J. de Bertou: Extract from a notice on the site of ancient Tyre. Journ. of the royal geogr. soc. G., 1839, s. 286–294. 7. S. Bezdechi: Toujours à propos du relief dionysiaque de Tomis. Courètes et Corybantes dans l’épopée de Nonnos. Anual Institutului de St. class. 4, 1941–3, s. 1–9. 8. S. Bezdechi: Nonnos und Ovid. Sibiu, Cluj 1941. 9. H. Bogner: Die Religion des Nonnos von Panopolis. Philologus 89, NR 43, 1934, s. 320–333. 10. P. Bolchert: Aristoteles Erdkunde von Asien und Libyen. Quellen und Forschungen zur alten Geschichte und Geographie 15, Berlin 1908. 11. C. Bonner: Two notes. The names Nonnos, Nonna. Journ. Egypt. Archaeol. 40, 1954, s. 15–17. 12. E. S. Bouchier: Syria as a Roman province, Oxford 1916. 13. F. Braun: Hymnen bei Nonnos von Panopolis. Diss. Königsberg 1915. 14. J. Braune: Nonnos und Ovid. Greifswälder Beiträge zur Literatur und Stilforschung. Hf. 11, 1935. 15. J. Braune: Nonnos e Claudiano. Maia 1, 1948, s. 176–193.

192 16. A. Bruhl: Liber pater. Bibl. des éc. franç d’Athénes et de Rome. 175, Paris 1953. 17. du Mesnil du Buisson: Recherches archéologiques à Beyrouth. La légende de saint Georges. Bull. de la Société Française des fouilles arch. 6. 1924–5, s. 81–130. 18. L. Castiglioni: Epica Nonniana. Rendic. del r. Ist. Lomb. di sc. e lettere 65, 1932, s. 309–337. 19. Q. Cataudella: Cronologia di Nonno di Panopoli. St. it. fil. cl. 11. Sér. III. 1934, s. 15–33. 20. Q. Cataudella: Sulla poesia di Nonno di Panopoli. Atene e Roma a. 4, 1936, s. 176–184. 21. P. Collart: Nonnos de Panopolis. Ét. sur la composition et le texte des dionysiaques. Le Caire 1930. 22. P. Collinet: Histoire de l’École de droit de Beyrout, Paris 1925. 23 G. Costa: Problemi di storia e religione I. Il Nonno di Panopoli e la Madre di Dio. Bilychnis. Riv. mensile di st. rel. 36(20) 1931, s. 143–150. 24. J. W. Mc’Crindle: Ancient India as described in classical literature, Westminster 1901. 25. W. Deonna: Deux études de symbolisme religieux. Coll. Latomus 18, Berchem­Bruxelles 1955. 26. F. Drexl: Literatur zu Nonnos. Jahresber. über die Fortschritte d. Altert. wiss. 230, roč. 57, 1931, s. 192. 27. R. Dussaud: Les Arabes en Syrie avant l’Islam, Paris 1907. 28. R. Dussaud: Héracles et Astronoé à Tyr. Revue de l’hist. des rel. 32, 1911, s. 32. 29. R. Dussaud: La mythologie phénicienne d’après les tablettes de Ras Schamra. Rev. de l’hist. des rel. 103, 1931, s. 353–408. 30. R. Dussaud: Le vrai nom de Baal. Revue de l’hist. des rel. 11, 113, 1936, s. 1–20. 31. R. Dussaud: Melqart. Syria 25, 1946–8, s. 205 ss. 32. O. Eberhard: El Chadr der Hl. Elias = St. Georg. Altertum 2, 1956, s. 82–89. 33. O. Eissfeldt: Ras Schamra und Sanchunjaton, Halle 1939. 34. H. Enders: Geographischer Horizont und Politik bei Alexander dem Grossen in den J. 320–323, Würzburg 1924. 35. A. Erman: Schenute und Aristophanes. Zeitschr. f. ägypt. Sprache 32, 1894, s. 134–135.

193 36. E. Coche de la Ferté: La verre de Lycurgue. Fondation E. Piot. Monuments et mémoires 48, 2, 1956, s. 131–162. 37. J. Filliozat: Les échanges de l’Inde et de l’empire Romain aux premiers siècles de l’ère chrétienne. Rev. hist. 1949, 73, 201, s. 1–29. 38. P. Friedländer: Die Chronologie des Nonnos von Panopolis. Hermes 47, 1912, s. 43 ss. 39. T. H. Gaster: The battle of the rain and the sea an ancient semitic nature myth. Iraq 4, 1937, s. 21–32. 40. J. Geffcken: Der Ausgang des griechisch­römischen Heidentums. Religionswiss. Bibl. VI, Heidelberg 1920. 41. H. Gerstinger: Zur Frage der Komposition und literarischen Form der Dionysiaka des Nonnos von Panopolis. VIe Congrès international d’études byzantines, Paris 1940, s. 63. 42. H. Gerstinger: Zur Frage der Komposition und literarischen Form und Tendenz der Dionysiaka des Nonnos von Panopolis. Wiener Studien 61/62, 1943–7, s. 71–87. 43. M. Ginsberg: The victory of the land­god over the sea­god. Journal Palest. orient. soc. 15, 1935, s. 327–333. 44. H. Goldman: Sandon and Herakles. Hesperia, Suppl. VIII, Studies Th. L. Shear, 1949, s. 164–174. 45. J. Golega: Studien über die Evangeliendichtung des Nonnos von Panopolis. Ein Beitrag zur Geschichte der Bibeldichtung im Altertum. Breslauer Studien zur historischen Theologie Bd. XV, Breslau 1930. 46. H. Graeven: Die Darstellungen der Inder in antiken Kunstwerken. Jahrb. d. h. d. arch. Inst. 15, 1900, s. 195–218. 47. H. Graeven: Der Inderkampf des Dionysos auf Elfenbeinskulpturen. Jahreshefte d. öster. arch. Inst. 4, 1901, s. 126–142. 48. H. Gruber: Der Lobpreis von Städten und Ländern in der griechischen Dichtung der alexandrinischen Zeit. Diss. Graz. 1939 (nevydáno). 49. Ch. Guignebert: Les demi­chrétiens et leur place dans l’église antique. Revue de l’hist. des rel. 88, 1923, s. 65–102. 50. H. Haidacher: Quellen und Vorbilder der Dionysiaka des Nonnos von Panopolis. Diss. Graz 1949 (nevydáno). 51. B. V. Head: Catalogue of greek coins of the Brit. Mus. Lydia. Londýn 1901. Phrygia, Londýn 1906.

19 52. H. Heras: Studies in Proto­ Indomediterranean culture, Bombay 1953. 53. G. F. Hill: Catalogue of greek coins in the Brit. Museum. Phoenicia, London 1910. 51. G. F. Hill: Some Graeco – Phoenician shrines. Journ. Hell. Stud. 31, 1911, s. 56–64. 55. L. Chamberlayne: A study of Nonnos. Studies in Philol. Univ. New Caroline 1916, s. 40–68. 56. Christ–Schmid–Stählin: Geschichte der griechischen Literatur II 26, 1924, s. 965 ss. 57. F. Christ: Die römische Weltherrschaft in der antiken Dichtung, Stuttgart 1938. 58. E. Ivanka: Hellenisches und christliches im frühbyzantinischen Geistesleben, Wien 1948. 59. H. Jeanmaire: Dionysos. Histoire du culte de Bacchus, Paris 1951. 60. F. G. Kenyon: Album gratulatorium in hon. Henrici van Herwerden Utrecht 1902, Fragments of an epic poem., s. 137–142. 61. R. Keydell: Zu Nonnos. Byzantinisch­neugriechische Jahrbücher 4, 1923, s. 14–17. 62. R. Keydell: Zur Komposition der Bücher 13–40 der Dionysiaka des Nonnos. Hermes 62, 1927, s. 393–434. 63. R. Keydell: Literatur zu Nonnos. Jahresbericht über die Fortschritte d. klass. Altertumswiss. 230, 57, 1931, s. 99–122. 64. R. Keydell: Eine Nonnos­Analyse. L’Antiquité classique 1, 1932, s. 137–202. 65. R. Keydell: Zu den sogenannten Londoner Dionysiaka. Hermes 67, 1932, s. 240–241. 66. R. Keydell: A. Wifstrand: Von Kallimachos zu Nonnos. Metrisch­ stilistische Untersuchungen zur späteren griechischen Epik und zu verwandten Gedichtgattungen. Lund 1933. DLZ 1934, 55, sl. 445–448. 67. R. Keydell: J. Braune: Nonnos und Ovid., Gnomon 11, 1935, s. 597–605. 68. R. Keydell: Patria Hermupoleos. Hermes 71, 1936, s. 465–7. 69. R. Keydell: Nonnos von Panopolis. PWRE XVII, sl. 904–920. 70. R. Keydell: Die griechische Dichtung der Kaiserzeit. Jahresbe­ richt über die Fortschritte der klass. Altertumswissenschaft 1941, Bd. 272, s. 1–50.

195 71. R. Keydell: Textkritisches zu Nonnos. Hermes 79, 1944, s. 13–24. 72. R. Keydell: Wortwiederholung bei Nonnos. Byzantinische Zeitschrift 46, 1953, s. 1 ss. 73. R. Keydell: Kulturgeschichtliches in den Dionysiaka des Nonnos. Hellenika 9, 1955, s. 486–492. 74. R. Koehler: Über die Dionysiaka des Nonnos von Panopolis, Halle 1853. 75. P. Kretschmer: Einleitung in die Geschichte der griechischen Sprache, 1896. 76. M. A. Kugener: Vie de Sevère par Zacharie le Scholastique. Patrol. Orient II 1. 77. K. Kuiper: De Nonno evangelii Iohanei interprete. Mnemo­ syne 46, 1918, s. 225 ss. 78. P. de Labriolle: La réaction paienne, Paris 1934. 79. Chr. Lassen: Indische Altertumskunde III, Lipsko 1858. 80. Dionyse de Lasseur: Mission archéologique à Tyr. Syria 131, 1922, s. 1–26; 116–133. 81. J. Lauffray: Forums et monuments de Béryte. Bull. Mus Beyrouth V 7, 1944–45, s. 13 ss; V 8, 1946–48, s. 7 ss. 82. G. Lefevre: Romans et contes égyptiens de l’époque pharaonique, Paris 1949. 83. K. Lehmann­Hartleben: Die antiken Hafenlangen des Mittel­ meeres, Lipsko 1923. 84. K. Lehmann: Samothrace: Fourth preliminary report. Hesperia 20, 1951, s. 1–30. 85. L. R. Lind: The data of Nonnos of Panopolis. Clas. Phil. 29, 1934, s. 69–73. 86. L. R. Lind: Un­hellenic elements in the subject of the Dionysiaca of Nonnus. Clas. weekly 29, 1935, s. 17–20. 87. L. R. Lind: The mime in Nonnus Dionysiaca. Clas. weekly 29, 1935, s. 21. 88. A. Ludwich: Nachahmer u. Vorbilder des Dichters Gregorios von Nasianz. Rh. Mus. 42, 1887, s. 233–238. 89. Ludwich Artur: Nonni Panopolitani Dionysiaca I, II, Lipsko 1909, 1911. 90. P. Maas: Nonniana. Byzant. neugr. Jahrbücher 4, 1923, s. 267–269. 91. L. Malten: Kyrene. Philol. Untersuch. 20, 1911, s. 38 ss. 94. de Marcellus: Nonnos. Les Dionysiaques ou Bacchus, Paris 1856.

196 93. B. Marzolla: Il testo dei Dionysiaca di Nono. St. it. di fil. 26, 1952, s. 191–209. 94. du Mesnil de Buisson: Les anciennes défenses de Beyrouth. Syria 2, 1921, s. 235–257; 317–327. 95. du Mesnil de Buisson: Le Poseidon de Béryte. Bull. de la Soc. Nat. des antiquaires de France 1926. 96. H. J. M. Milne: Dionysiaca. Brit. Mus. Pap. 273. Arch. f. Papyrusforschung 7, 1924, s. 3–10. 97. J. A. Montgomery: Ras Shamra Notes IV. The conflict of Baal and the waters. Journ. Amer. orient. soc. 55, 1935, s. 268–277. 98. F. G. Moore: Urbs aeterna and Urbs sacra. Trans. of the Amer. Philol. Assoc. 25, 1894, s. 34–60. 99. A. Moret: Le Nil et la civilisation égyptienne, Paris 1937. 100. R. Mouterde: Monuments et inscriptions de Syrie et du Liban. Mél. Univ. St. Jos. Beyr. 25, 3, 1942–3, s. 23–79. 101. F. C. Movers: Die Phönizier I, II, III, 1841–1849. 102. A. Mühl: Des Herakles Himmelfahrt, Rhein. Mus. f. Philol. 101, 1958, s. 106–134. 103. B. Niese: Zur Würdigung Alexanders des Grossen. Historische Zeitschrift 79, 1897, s. 1–14. 104. J. Noiville: Les Indes de Bacchus et d’Héracles. Revue de philologie 3, 55, 1929, s. 245–269. 105. Ouwaroff: Nonnos von Panopolis der Dichter, St. Petersburg 1817. 106. W. Peek: Plan eines Kommentars und Lexikons zu den Dionysiaka des Nonnos. Aus. der byzant. Arbeit der DDR I, 1957, s. 71. 107. E. Peterson: Die Zauberpraktiken eines syrischen Bischofs im V. Jh. Miscellanea Paschini I, 1948/9, s. 95–102. 108. Ch. Picard: La société des Poseidoniastes de Bérytos à Délos. BCH 44, 1920, s. 263–311. 109. Ch. Picard: Exploration archéologique de Délos. L’établissement des Poseidoniastes de Bérytos, Paris 1921. 110. Ch. Picard: Le Poseidon lysippique de Bérytos et la Surprise de la Nymphe, Béroe eponyme de Bérytos. Roma archeol. 97, 1956, s. 224–228. 111. R. P. Poidébard: Reconnaisances dans l’ancien port de Tyr. Syria 18, 1934–1936, s. 355 ss.

197 112. H. Porter: The history of Beirut, 1912. 113. W. Porzig: Illujankas und Typhon. Kleinasiatische Forschungen 1, 1930, s. 379–386. 114. W. Reese: Die griechischen Nachrichten über Indien bis zum Feldzuge Alexanders des Grossen, Leipzig 1914. 115. R. Reitzenstein: Zwei religionsgeschichtliche Fragen, Strassburg 1901. 116. R. Reitzenstein: Das iranische Erlösungsmysterium, Bonn 1921, s. 180–187. 117. R. Rémondon: L’Egypte et la suprème résistance au chris­ tianisme (Ve –VIIe siecles). Bull. Inst. fr. arch. or. 51, 1952, s. 63–78. 118. M. Riemschneider: Der Stil des Nonnos. Aus der Byzant. Arbeit der DDR I, 1957, s. 46–70. 119. R. Robert: Études anatoliennes, Paris 1937. 120. R. Robert: Hellenica. Revue de philol. III ser. 13(65), 1939, s. 166–172. 121. E. Rohde: Der griechische Roman und seine Vorläufer, Leipzig 1960 . 122. S. Ronzevalle: La déesse poliade de Béryte. Mélanges Univ. St. Joseph de Beyrouth XXV, 1942–3, s. 13–20. 123. W. H. D. Rouse: Dionysiaca with an Engl. transl. by W. H. D. Rouse. Loeb., London 1940. 124. S. Sauneron: Un thème littéraire de l’antiquité classique: Le Nil et la Pluie. Bull. Inst. franç. arch. orient. 51, 1952, s. 41–48. 125. F. Schachermeyr: Alexander u. die Gangesländer. Natalicium Jax, Innsbruck 1955, s. 123–135. 126. Th. v. Scheffer: Die Dionysiaka, Mnichov 1929. 127. O. Schissel: Der byzantinische Garten. Wien 1942. SB. AW. Wien ph. h. Kl. 221, 2. 128. W. Schubart – U. v. Wilamowitz: Griechische Dichterfragmente I. Epische und elegische fragmente. Berl. Klassikertexte V 1, Berlin 1907, s. 82–93; 94–106. 129. F. Solmsen: Eratosthenes Erigone: A reconstruction. Transactions of the American Philological Assoc. 78, 1947, s. 252–275. 130. D. Sourdel: Les cultes de Hauran à l’époque Romaine, Paris 1952, s. 81–84.

198 131. V. Stegemann: Astrologie und Universalgeschichte. Studien und Interpretationen zu den Dionysiaka des Nonnos von Panopolis. Stoicheia IX, Leipzig und Berlin 1930. 132. V. Stegemann: Nonnos von Panopolis, Neue Heidelberger Jahrbücher, NF, 1930, s. 1–48. 133. O. Stein: Die Wundervölker bei Skylax. Epitymbion H. Swoboda dargebracht, Reichenberg 1927. 134. L. Stern: Fragmente eines griechisch–ägyptischen Epos. Zeitschr. f. ägypt. Sprache 19, 1881, s. 70–75. 135. W. W. Tarn: The Greeks in Bactria and India, Cambridge 1952. 136. I. M. Tronskij: Istorija antičnoj literatury, Leningrad 19573 . 137. R. de Vaux: Les prophètes de Baal sur le mont Carmel. Bull. de Musée de Beyrouth V, 1941, s. 7–20. 138. Ch. Virolleaud: La révolte de Košer contre Baal. Poème de Ras Shamra (III AB, A), Syria 16, 1935, s. 29 ss. 139. Waddington–Babelon–Reinach: Recueil géneral des monnaies Grecques d’Asie Mineure, Paris 1912. 140. J. A. Weinchert: De Nonno Panopolitano. Comment. Philologica, Vitenberg 1810. 141. Wecker: Indien PWRE IX sl. 1264 n. 142. Ch. Wessely: Les plus anciens monuments du christianisme écrits sur papyrus. PO IV 2. 143. T. Whitemore: An epiphania of Dionysos on a coptic carved stone. The Bull. of the Byzant. Inst. 2, 1950, s. 541–553. 144. A. Wifstrand. Von Kallimachos zu Nonnos, Lund 1953. 145. U. v. Wilamowitz–Moellendorff: Zu den Dionysiaca. Arch. f. Papyrusforsch. 7, 1924, s. 11–16. 146. U. Wilcken: Heidnisches und christliches aus Ägypten. Arch. f. Papyrusforsch. 1, 1901, s. 396–419. 147. E. Will: Au sanctuaire d’Héracles à Tyr: l’olivier enflammé, les stèles et les roches ambrosiennes. Berytus 10, 1950–1951, s. 1–12. 148. G. Zereteli – O. Krüger: Papyri russischer und georgischer Sammlungen. I, Tiflis 1925.

199 VÝBĚROVÁ BIBLIOGRAFIE (1958–2006) (Ke kapitole Quaestio Nonniana – Nonnovská otázka) eDice Dionysiaka Nonni Panopolitani Dionysiaca I, II, ed. R. Keydell, Berolini 1959. Nonnos de Panopolis, Les Dionysiaques, texte établi et traduit par Fr. G. Vian et alii, t. I, Paris 1976 – t. XVIII, Paris 2003. Nonnos, Le Dionisiache I (1–13), testo greco a fronte, trad. e commentato Daria Gigli Piccardi, Milano 2003; t. II (14–24), ed. F. Gonelli, Milano 2003; t. III (25–39), ed. G. Agosti, Mila­ no 2004; t. IV (40–48), ed. D. Accorinti, Milano 2004. Překlad (veršovaný) Nonnos, Werke in zwei Bänden, aus dem Griechischen übersetzt von D. Ebener, I, II, Berlin und Weimar 1985 (Dionysiaka a Parafráze). Parafráze Parafrasi del Vangelo di S. Giovanni, Canto I, testo critico, traduzione e commento a cura di Cl. Stefani, Bologna 2002. Canto II, a cura di E. Livrea, Bologna 2000. Canto IV, a cura di M. Caprara, Pisa 2005. Canto V, a cura di G. Agosti, Firenze 2003. Canto XIII, a cura di Cl. Greco, Alessandria 2004. Canto XVIII, a cura di E. Livrea, Napoli 1989. Canto XX, a cura di D. Accorinti, Pisa 1996. Slovník Lexikon zu den Dionysiaka des Nonnos, ed. W. Peek, Berlin – Hildesheim 1968–1975.

200 Monografie a články 1. D. Accorinti, Sull’ autore degli scuoli mitologici alle Orazioni di Gregorio di Nazianzo, Byzantion 60, 1990, s. 5–24. 2. D. Accorinti, Note critiche ed esegetiche al canto 41 delle Dio­ nisiache di Nonno di Panopoli, Byzantinische Zeitschrift 90, 1997, s. 349–366. 3. M. G. Baioni, A propos de l’ de Beyrouth dans les Dionysiaques de Nonno de Panopoli, Antiquité classique 72, 2003, s. 197–202. 4. F. Bornmann, Sulla spedizione di Dionisio in India nel poema di Nonno, Studi ital. di filol. classica 47, 1975, s. 52–67. 5. A. Cameron, The Poet, the Bishop and the Harlot, Greek, Roman and Byz. Studies 41, 2000, s. 175–188. 6. R. Faber, The description of Staphylus’ palace (Dion. 18, 69–86) and the principle of , Philologus 148, 2004, s. 245–254. 7. D. Frendo, Wine for immortality and immortality for wine. Reflections on the Dionysiaca of Nonnos of Panopolis. In: E. Jeffreys, Byzantine style, religion and civilization. In honour for Sir St. Runciman, Cambridge 2006, s. 275–289. 8. D. Gigli­Piccardi, Dionisio e Gesù Cristo in Nonno Dionysiaca 45, 228–239. In: Studi in onore di Ad. Barigazzi I, Roma 1986, s. 249–256. 9. D. Gigli­Piccardi, Nonno e l’Egitto, Prometheus 24, 1998, s. 61–82; 161–181. 10.C. Grotaneli, Il mito delle origini di Tiro. Due versioni duali, Oriens antiquus 11, 1972, s. 49–63. 11.W. W. Harris – G. Ruffini, Ancient Alexandria between Egypt and Greece, Brill 2004. 12.R. Herrera­Montero, „Vice versa“ – la influenza di Catullo en Nonno de Panopolis. In: De Roma al siglo XX/Ana Aldama, Madrid 1996, s. 305–309. 13. Hollis A., Nonnus and the hellenistic poetry. In: N. Hopkinson, Studies in the Dionysiaca of Nonnos, Cambridge 1994, s. 43–62. 14.N. Hopkinson (ed.), Studies in the Dionysiaca of Nonnus, Cambridge Philol. Society. Supplements vol. 17, Cambridge 1994. 15. P. Chuvin, Nonnos de Panopolis: entre paganisme et christianisme, Bull. de l’ Association G. Budé 1986, s. 387–396. 16.P. Chuvin, Les Patria dans les Dionysiaques, X. Congrès Assoc. G. Budé, s. 134–136.

201 17.P. Chuvin, Mythologie et géographie dionysiaques. Recherches sur l’oeuvre de Nonno de Panopoli, Clermont­Ferrant 1991. 18.P. Chuvin, Local traditions and classical mythology in the Dionysiaca. In: N. Hopkinson (ed.), Studies in the Dionysiaca of Nonnos, Cambridge 1994, s. 167–176 19.G. d’Ippolito, Per una analisi attenziale dei „Dionysiaca“ di Nonno, Jahrb. d. österr. Byzantinistik 32/3 1982, s. 145–156. 20.W. Liebeschiitz, The Use of Pagan Mythology in the Christian Empire with Particular Reference to the Dionysiaca of Nonnus. In: The sixth century end or beginning?, ed. P. Allen and E. Jefreys, Brisbane 1996, s. 75–91. 21.J. L. Lightfoot, The bonds of Cyprus: Nonnus’ Aura, Greek, Roman and Byzantine Studies 39, 1998, s. 293–306. 22.E. Livrea, Il poeta ed il vescovo. La questione Nonniana e la storia, Prometheus 13, 1987, s. 97–123. 23. E. Livrea, The Nonnos question revisited. In: Des Géants à Dio­ nysos, Mélanges offerts à F. Vian, Alessandria 2003, s. 447–455. 24.L. Lötzsche, Der bemalte Behang in der Abegg­Stiftung, Riggisberg 2004. 25.Em. Magańa­Orue, Una nuova fuente latina de Nonno de P. Nemesiano, Cuaderni de filol. classica 13, 1997, s. 83–89. 26.M. Riemschneider, Die Rolle Ägyptens in den Dionysiaka des Nonnos. In: Probleme der koptischen Literatur, Halle 1968, s. 73–83. 27.L. F. Sherry, The Paraphrase of St. John attributed to Nonnos, Byzantion 66, 1996, s. 409–430. 28.Th. A. Schmitz, Nonnos und seine Tradition. In: Die Bibel im Dialog der Schriften s. 195–216 (Konzepte intertextueller Bibel­ lektion, hrsg. von St. Alkier u. K. B. Hays), Tübingen­Basel 2005. 29.J. Schulze, Ägypten und Nonnos, Wiss. Zeitschr. Halle 20, 1971, s. 97–106. 30.Fr. Vian, Mythologie scolaire et mythologie érudite dans les Dionysiaka de Nonnos, Prometheus 9, 1978, s.157–172. 31.Fr. Vian, Les cultes paiens dans les Dionysiaca de Nonnos: études de vocabulaire, Rév. Études Anc. 90, 1988, s. 399–410. 32.Fr. Vian, Nonno ed Omero, Koinonia 15, 1991, s. 5–18. 33.Fr. Vian, L’histoire d’Astérios le Crétois: Nonnos tributaire des Bassariques de Dionysios, Zeitschr. f. Papyrologie und Epigraphik 1998, no. 122, s. 71–78.

202 34.D. Willers, Zur Begegnung von Heidentum und Christentum im spätantiken Ägypten, Riggisberger Berichte I, Abbeg Stiftung, Riggisberg 1993, s. 11–19. 35.D. Willers, Dionysos und Christus: ein archäologisches Zeugnis zur Konfessionszugehörigkeit des Nonnos, Museum Helveticum 49, 1992, s. 141–151. 36.H. Wójtowicz, Chrystianizacja poematu Dionysiaka Nonnosa z Panopolis, Roczniki humanistyczne 42, 1994, s. 99–110.

203 ZKRATKY AC Antiquité classique AP Anthologia Palatina ASS Acta sanctorum BAC Bulletin d’archéologie chrétienne BCH Bulletin de corréspondance hellénique CIL Corpus inscriptionum Latinarum DLZ Deutsche Literaturzeitung GGM Geographi Graeci minores IG Inscriptiones Graecae JHS Journal of Hellenic Studies JOAI Jahrbuch des österreichischen archäologischen Instituts LF Listy filologické MAMA Monumenta Asiae minoris antiqua PG J. P. Migne (ed.), Patrologiae cursus completus. Series Graeca PO Patrologia Orientalis P. Ryl. Catalogue of the Greek Papyri in the John Rylands Library, Manchester I (1911)–IV(1952) PWRE Pauly­Wissowa, Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft, Neue Bearbeitung, Stuttgart 1893– Roscher W. H. Roscher, Ausführliches Lexikon der griechischen und römischen Mythologie, I–VI, 1884–1937 SBAW Wien Sitzungsberichte der Akademie der Wissenschaften Wien SEG Supplementum epigraphicum Graecum

205 EDIČNÍ POZNÁMKA Při přepisu řeckých jmen jsme do původní předlohy doplňovali délky jen u frekventovaných jmen, která zpravidla uvádějí i Pravidla českého pravopisu (např. Héra, Hérakles ap.), abychom se vyhnuli velkému množství korektur v původním textu.