Noviny 304 in COLOR

Adelaide, Brisbane, Canberra, Cooma, Darwin, Hobart, Melbourne, Newcastle, Perth, Sydney, Wagga Wagga, Wellington, Wollongong, Yeppoon, USA and Praha i Košice NOVINY The Wentworth Bldg. B62, University of Sydney, NSW 2006 further information and advertisements rates http://noviny.20m.com Publisher and Editor-in-Chief: Vratislav R.E.M.J.-Kř. Bejšák-Colloredo-Mansfeld, ph.: 02 9319 6380 neb 0414 540 465 e-mail: noviny@exemail.com.au Fax: .: MEMBERSHIP / ČLENSKÝ POPLATEK: for one year AUS$ 70.00 for a half year / na půlrok AUS$ 38.00 pro Evropu a Ameriku AUS$107 include postage (noviny se tisknou každé druhé pondělí / printed every second Monday). N ooo v i n y Volume 3 Issue 81 (304) ČTRNÁCTIDENÍK SLUŠNÝCH KRAJANŮ 28.II. – 13.III. 2011 PP 255003/04496 MĚLI BYCHOM SI POMÁHAT PUBLISHED FROM JULY 1999 tručné zprávy. Pondělí 28. února Kaddáfí chce jednat s opozicí, zároveň bombarduje její muniční sklady EU schválila sankce vůči Libyi, USA přesouvají kolem země vojenské síly Klause nadzdvihla kauza Bátora, jde podle něj o diktaturu politické korektnosti Prezident se přibližuje fašizujícím maloměšťákům, prohlásil katolický kněz Halík Kvůli Pospíšilově údajné bezpáteřnosti skončila Vesecká jako žalobkyně Engel bude profesionálním odborářem, placeným předsedou LOK-SČL ODS zrušila 18 místních sdružení kvůli spolupráci s komunisty A ČSTV bude řešit zadluženou Sazky tendrem na partnera Počasí v Praze: jasno, 8 stupňů Slovo vydavatele: opisy od Vás, čtenářů, vždycky potěší. Pokud je pošlete po internetu, tak je hned obratem s radostí uveřejníme v následujícím čísle, pokud si budete přát, tak i s anonymním podpisem, důležité je, že NOVINY vědí, kdo jste. Pokud je ale napíšete ručně či strojopisem, tak to máme horší, protože neumíme psát rychle, všemi deseti a ještě se bojíme, že tam nasekáme "hrupky a překlepi". Dovolujeme si našim pisatelům vysvětlit: Pokud napíšete, co chcete nebo nechcete číst v novinách, nebo máte jakékoli připomínky k politice, dění kolem vás či jinde, třeba ve vašem městě či klubu, tak s tím většinou nejsou problémy. Každý má právo mít svůj vlastní názor a vyjádřit se jak umí. Když tudíž napíšete váš názor na to, co by se mělo v novinách tisknout a nebo netisknout, je to vaše právo a když se rozhodneme vaši radu uposlechnout, je to zase naše rozhodnutí a právo. Pokud, ale začnete bazírovat na uveřejnění dopisů, ve kterých píšete, že paní XY je zlodějka a krade, nebo že pan XY je zrzavej tlustej smraďoch, nebo pan politik XX je blbej a má v hlavě od holubů nas..no, nebo oslovíte nápodobně podobně určitou skupinu lidí, jako jsou Moraváci, Češi, Turci, Židi, Machometáni či preclikáři, tak to holt spadá úplně do jiné skupiny a uveřejnit se to nedá, i kdyby to byla pravda pravdoucí a všichni už to věděli. Před mnoha lety jsme uveřejnili dopis či článek, na který si už nepamatujeme, ale který se patrně někoho dotknul a dodnes jsme na stránkách „The Israel Foreign Ministry“ s tím, že jsme jedni z těch, kteří uveřejnili protižidovský článek. Občas nám napíše a pošle jeden pán, který se nepodepisuje dopis a pak pan Řezáč zajímavý dopis rozebírající celožidovskou otázku… a já si zrovna říkám, ježišmarjá, to by byl úžasný cajmrsk, kdybychom některý z jeho dopisů uveřejnili!!!! .. jinak přejeme panu Řezáčovi všechno nejlepší a brzké uzdravení. Sedmnáct procent nehod způsobí opilí řidiči. To znamená, že osmdesát tři nehod způsobují to střízliví! Nemohl by někdo ty nebezpečný střízlivý zmetky ze silnice odstranit? Vaše čtenářka Anna Červenková K fotografii na hlavní stránce :  Lokomotiva Albatros z tratě Praha Dobříš Paříž. Max rychlost 120km/h. Evropský obchod s kysličníkem. Rudolf Výborný Naše sdělovací prostředky ve shodě s Labor a Zelenou propagandou se snaží nás obelhat tím, že v Evropě je obchod s kysličníkem uhličitým (emmission trading scheme=ETS) úspěšný. Občas však pronikla levičáckou samocensurou zpráva, která odhalovala pochybnosti o úspěchu. Pokud se člověk trochu zamyslí, naprostý neúspěch se dá očekávat, neboť je to uměle řízený trh. Je dobře známo z historie, že byrokraticky řízený trh většinou bidně zkrachuje. Přesto naši ekonomové, alespoň ti, kterým naše media poskytnou slovo, o tom nepíší, právě naopak, vychvalují ETS jako tržní mechanimus, kterým přetvoří světovou ekonomii a zachrání planetu. Zajímavé je, že nemluví o trhu, ale o tržním mechanismu, snad proto, že by bylo zřejmé, že nejde o skutečný trh, ale o byrokratickou nepodařenou náhražku. Na skutečném trhu je cena určena tím, co jsou kupci ve své většině ochotni za produkt zaplatit, prodávající prodá to, o co má trh (kupci jako celek) zájem. A kdo má zájem na tom, koupit si kilo kysličníku, ne pro svou potřebu, kterou nemá, ale proto, že ho k tomu vláda nutí. Navíc je do očí bijící, že cenu kysličníku uhličitého, který vláda chybně nazývá uhlíkem, určuje vláda a žádný trh. I když je můj popis zjednodušený, jasně ukazuje, že jde o vládou (světovládou) řízenou ekonomii. Ne, děkuji, řízené ekonomie mám dost z doby, kdy jsem žil v lidové demokracii. Zajímavé je podotknout, jak politická levice zpotvořuje jazyk, lidová demokracie není žádná demokracie a řízená ekonomie není žádná ekonomie. V Československu jeden čas, ještě v době, kdy jsem tam žil, snížila vláda drasticky cenu chleba. Byl jsem tím velice překvapen, nemohl jsem věřit, že by komunisté byli schopni udělat něco dobrého a zlevnění chleba mi připadalo v každém směru dobré. Nebylo, rolnícká družstva krmila chlebem prasátka a kravičky, situace se stala neudržitelná a cena chleba šla nahoru. Nejsem ochoten chválit komunisty, ale uznám, že měli dobrý úmysl. Příklad ukazuje, že vládní zásah do ekonomie, i když s dobrým úmyslem může mít velmi špatný výsledek. Tak skončí ETS, při tom mám navíc vážné pochyby o dobrých úmyslech Zelených. Věřím Václavu Klausovi, není ohroženo životní prostředí, ale naše demokratické svobody. V totalitárním režimu je mnohem snadnější zabránit nepoctivému obohacování se z pokrouceného trhu, ve svobodném světě je to asi nemožné, podfuky s ETS jsou časté a výnosné. Následující příklad ukazuje jak ETS může být kontraproduktivní, je prý ze Španělska. Majitel větrných elektráren, aby si přivydělal, koupil dieselové generátory, když nefoukal vítr, spustil generátory a elektřinu prodal za subvencovanou cenu zpotvořenému \'trhu\'. Za přidání kysličníku uhličitého do atmosféry vydělal! Hurá, ať žije blbost ETS. Jill Duggan je přední byrokrat (politician) z EU, byla nedávno v Australii, aby nás poučila o úspěchu ETS v Evropě. Viděl jsem ji na televisi, interview byl neslaný, nemastný. Mnohem lepší byl rozhovor s Andrew Boltem na radiu MTR, zde je překlad. AB: Je Váš cíl snížit evropskou emisi o 20% do roku 2020? JD: Ano. AB: Můžete mi říci -zhruba na nejbližší bilion – kolik si myslíte to bude Evropu stát? JD:Ne, nemohu avšak vím, že modely ukazují, že je lacinější začít dříve než později. (Modely jsou notoricky známé pro svou nepolehlivost- poznámka překladatele.) AB: Dobře. Nebudete se přít s profesorem Richardem Tol-em, který není klima skeptik, ale profesor na škole economického a sociálního výzkumu v Dublinu? On to oceňuje zhruba €250bilion. S tím asi souhlasíte? JD: Pravděpodobně nikoliv. Míním, nevím. Je velmi obtížné to přesně vymezit. AB: Dobrá, nevíte, ale myslíte, že to není 250 bilionů... Jak velké snížení teploty si představujete, že dosáhnete s tímto investmentem? JD: Nu, co víme je, že k tomu abychom měli 50% naději udržet přírůstek teploty globálně pod 2˚C, musíte snížit emise globálně o 50% do roku 2050. AB: Za těch 250 bilionů – nebo za cokoliv si myslíte ta cena je – kolik může Evropa s 20% snížením dokázat snížit světovou teplotu? JD:Nu dobrá, zřejmě, Evropa vykazuje 14% globálních emisí. Má 500 nebo 550 milionů obyvatel. Sama o sobě to nedokáže. To je absolutně zřejmé. AB: Máte nějaké číslo na mysli? Nevíte co to bude stát. Znáte výsledek? Tak já Vám navrhnu číslo – připadá mi dosti zvláštní, že neznáte ani cenu ani výsledek - budete pochybovat s tímto oceněním: V roce 2100, za předpokladu, že bude po Vašem a že budete úspěšní, světová teplota klesne o 0.05 stupně? JD: Nu dobrá, myslím, že věda by nebyla tak přesná. AB: Ve skutečnosti je, Jill. To je co mne tak zajímá. Vy jste zodpovědná za masivní převrácení ekonomie. Nevíte co to bude stát. A navíc nevíte co se tím docílí. Andrew k tomu ještě dodal. Jak hrozně nezodpovědné vnutit nesmírné výlohy za neznámý výsledek, ve skutečnosti, za tak malý výsledek, že celý podnik je nesmyslný. Myslím, že je dobré zdůraznit několik věcí v souvislosti s tím, co hořejší interview prozradil. Za prvé, Duggan připustila, že Evropa sama o sobě se změnou klimatu nic nezmůže. Jaká je naděje, že neskonale menší Australie sama o sobě se svou uhličitou daní něco smyslplného dokáže? Naše naděje je, že ETS zkrachuje světově, USA, Indie a Čína tuhle blbost nekoupí. Za druhé, výsledek je nejistý, za to cena bude zcela jistě masivní. Naše sdělovací prostředky neplní jejich základní povinnost v demokracii, prověřovat vládu. Jako kdybychom žili v totalitě. Pokud vím, nikdo se ministerské předsedkyně nezeptal, jakou cenu zaplatí naše ekonomie za zavedení nové daně. Nikdo se také nezeptal o kolik se teplota sníží. Je sice jisté, že Gillard ani jednu ani druhou otázku nezodpoví, jako obvykle otázku zamluví. To však naše sdělovací prostředky neomlouvá. Za třetí interview ukazuje, že ETS je v Evropě fiasko. Proč zavádět v Australii něco, co jinde zkrachovalo? S D

Noviny - Stručné Zprávy – sestavené panem Ondřejem Astonem Neffem a jeho Neviditelným psem Strana 2 2 Úterý 1. března Jednotky stojící za Kaddáfím neuspěly v boji o město Zavíja Německý ministr obrany zu Guttenberg odstoupil kvůli plagiátorství Svoboda znovu zaútočil na Kalouska, prý chce Prahu připravit o miliardu Heger podepsal s hejtmanem Haškem dohodu o koncepci rušení lůžek Huml už nechce, aby ho PS vydala policii, která prý postupuje podivně Policie zadržela zastupitele za ČSSD, podezřívá ho z výroby pervitinu Havel představil projekt své knihovny, o pomníček podle něj nejde Podnikatelé navrhují sjednocení DPH na 17 místo 20 procentech Počasí v Praze: jasno, 6 stupňů Středa 2. března Kaddáfí znovu dobyl dvě strategická města u Tripolisu V Pákistánu zavraždili ministra, který chtěl zrušit zákon o rouhání Koalice schválila dohodu o reformě penzí, žádné nové výjimky z DPH Přímá volba prezidenta má být dvoukolová, shodla se vláda s ČSSD Stavba Národní technické knihovny byla předražená o 38%, zjistil NKÚ Nečas se postavil za Dobeše, který musí připravit státní maturity Řidičák na silné motocykly bude až ve 24 letech, schválila vláda Důvěra Čechů v EU klesla podle STEMu na historické minimum Počasí v Praze: skoro jasno, 6 stupňů Čtvrtek 3. března Kaddáfího vojenské letouny bombardovaly přístav Briga Assange se odvolal, bojí se svého vydání ze Švédska do USA Zaorálek tvrdí, že vláda zvyšuje DPH proto, aby bylo co rozkrádat Bezpečnostní výbor vyzval Parkanovou, aby se vzdala všech funkcí ČOI bude povinně zveřejňovat nepoctivé pumpaře na internetu Hašek popřel údajnou dohodu o rozdělení moci se Sobotkou Drtivá většina Čechů se staví proti přijetí eura, ukázal průzkum Senátoři podali ústavní stížnost kvůli slunečním elektrárnám Počasí v Praze: zataženo, +2 °C Pátek 4. března V Libyi se bojovalo o Závíju, v Bajdá manifestovala opozice V době úspor dostali europoslanci dalších 1500 eur na asistenty ODS i TOP 09 odmítají Klausovu kritiku týkající se důchodové reformy ČSSD už nechce zrušit 20% DPH, jen by ji u některých komodit snížila Kalousek se ohradil proti bulvárním informacím HN o důchodové reformě Primátor Svoboda přišel s nápadem zbourat budovu bývalého FS Policisté zastřelili v Lysé n.L. ozbrojeného nebezpečného muže Společnost Medea stáhla návrh na poslání VV do insolvence Počasí v Praze: oblačno, 6 stupňů Víkend 5. – 6. března Kaddáfí se diví, že ho nikdo nepodporuje, když bojuje s terorismem Minsk pozval experty OBSE k procesům s protivládními demonstranty Podruhé odstartoval bezpilotní miniraketoplán vojenského letectva USA Podle exministra Janoty by byla výhodnější nižší DPH, avšak bez výjimek Říjnové zvýšení DPH bude kompenzováno valorizací důchodů, říká Drábek VV nepodpoří reformu, pokud ji koalice dostatečně nevysvětlí pracujícím Exministr Janota uznal, že loňské zvýšení daně u PHM byla chyba V centru Prahy demonstrovala levice proti vládním reformám Počasí v Praze: oblačno, ochlazení na 4 °C Pondělí 7. března Západní země se bez Libye neobejdou, je přesvědčen Kaddáfí V Paříži začal proces proti francouzskému exprezidentu Chirakovi Reformu zdravotnictví musí Heger kvůli zvýšení DPH probrat s koalicí Havel tvrdí, že vojenský zásah v Libyi je nutný, Klaus s ním nesouhlasí Ministerstvo zamítlo Rathovi návrh na krajské neziskové nemocnice Klaus chce po odchodu z Hradu zůstat nadále ve veřejném životě Ve volbách by podle SANEPu získala většinu ČSSD s KSČM Soud zastavil insolvenční řízení s vládní stranou Věci veřejné Počasí v Praze: globální oteplování pořád nikde Úterý 8. března Evropský parlament - kromě Falbra a Roučka - kritizuje kanadská víza pro ČR Jako první Čech povede Zahradil frakci v Evropském parlamentu Pokud okrádaný člověk usmrtí zloděje, je to stále vražda, rozhodl NS Heger podepsal memorandum, které dá sestrám víc kompetencí Poté, co Klaus reformu zkritizoval, se politici k diskusi o ní vrátí Rath chce po bolševicku znárodňovat soukromé penzijní fondy Volfová podala trestní oznámení na Grosse a Sobotku kvůli OKD Nejvyššího státního zástupce má jmenovat prezident na 10 let Počasí v Praze: jasno, 8 stupňů Středa 9. března Europoslanci by si přáli, aby EU podpořila libyjskou opozici Raketoplán Discovery se bezpečně vrátil ze své poslední mise Koalice se vrátí k důchodové reformě, ačkoli se již na detailech dohodla Socialista Sobotka by chtěl svrhnout vládu a příští rok předčasné volby Sazka nesmí nakládat s majetkem bez souhlasu insolvenčního správce Hejtman Zimola má vedení ČSSD vysvětlit aféru s eurodotacemi Nejvyšší soud zmírňuje výrok, že zabití zloděje je vždy vraždou Švejnar označil Klause za zpátečníka s extrémními názory Počasí v Praze: jasno, 12 stupňů Čtvrtek 10. března Francie jako první stát uznala povstaleckou vládu v Libyi Kaddáfího vojska získávají převahu, vyhnala povstalce ze dvou měst Rasmussen vyloučil jednostranné akce, i když přípravy NATO na zásah potvrdil Koalice chce od ledna DPH 20 % a sníženou 14, od roku 2013 bude jediná sazba 17,5 % Kalousek oznámil, že nemá k dispozici tajnou nahrávku ze schůzky šéfredaktorů Vojenská policie zapečetila kancelář redaktora ČT, chce materiály o Krejčíkovi Klaus podepsal novelu insolvenčního zákona, která narovnává práva věřitelů Kvůli kůrovci v NP Šumava se bude kácet i v dosud bezzásahových zónách Pátek 11. března Evropská unie vyzvala Kaddáfího k odchodu, jeho armáda mezitím postupuje Zemětřesení o síle 8,9 a následná tsunami zpustošily východní pobřeží Japonska Generál Šedivý se shoduje s Klausem, bezletovou zónu v Libyi by teď nevyhlásili Klaus se velmi podivil nad snadností, s jakou vláda otočila v důchodové reformě Nečas se rozhodl spojit důchodovou reformu s hlasováním o důvěře vlády John bude obhajovat post šéfa VV, Bárta chce být pouze místopředsedou Do ČT vtrhla policie se soudním příkazem, chce dokumenty o Krejčíkovi Matka, která dala své dceři vypít fridex, dostala 25 let Počasí v Praze: zataženo, větrno, 10 stupňů Víkend 12. března – 13. března Kaddáfího jednotky nadále zahánějí rebely a obsazují další města Počet obětí zemětřesení & tsunami v Japonsku asi překročí 11 tisíc Vondra postavil kvůli zásahu v ČT mimo službu šéfa VP a dva důstojníky Zásah v ČT byl hloupý, ale v reportáži byla tajná verze zprávy, říká Vondra B. Sobotka by chtěl v ČSSD posílit kritiku vlády na úkor osobních útoků Bárta chce zvýšit tlak na Skansku kvůli závadám na dálnicích a silnicích Švejnar tvrdí, že pokud reformy neprojdou, budou mladí lidé odcházet Policie zadržela v Novém Bydžově 13 ultralevicových extremistů Počasí v Praze: jasno, 15 stupňů Desítky australských bankomatů vydávaly neomezené množství peněz Australská Commonwealth Bank musela urychleně vypínat celý svůj systém bankomatů, když její přístroje začaly vydávat neomezené množství peněz bez ohledu na to, jaký měl majitel karty zůstatek na účtu. Desítky lidí okamžitě začaly vybírat daleko více peněz, než by jim jinak jejich finanční situace umožňovala. Slovo se šíří rychle, a tak se u bankomatů začaly velmi rychle tvořit nezvykle dlouhé fronty lidí čekajících na speciální výběr peněz. Od bankomatů tak odešlo mnoho lidí se stovkami australských dolarů a někteří si vybrali až 2500 dolarů (44 500 korun), ačkoli by to běžně jejich zůstatek neumožňoval. Policie přispěchala s hlášením, ve kterém varovala lidi, že jim hrozí obvinění z podvodu, pokud si peníze ponechají. Problém postihl podle policistů zhruba 40 bankomatů v oblasti Sydney a jeho bezprostředního okolí. Mluvčí banky informoval o tom, že bankomaty fungovaly ve speciálním standby módu, který neumožňoval přístroji identifikovat zákazníkův zůstatkový stav. Jakub Kynčl, Novinky Japonsko ztichlo, uctívaný císař promluvil Václav Viták Tokio - Japonský císař Akihito se odhodlal k bezprecedentnímu kroku. V celostátně přenášeném televizním projevu promluvil ve středu k národu, který bojuje s následky katastrofálního zemětřesení a krizí v jaderné elektrárně Fukušima. Něco takového se v Japonsku děje jen zcela výjimečně. Japonské televizní stanice přerušily svůj normální program, aby živě odvysílaly Akihitův proslov. Sedmasedmdesátiletý císař, oblečený v tmavém obleku, s vážnou tváří řekl, že katastrofa, která postihla Japonsko "nemá svým rozsahem obdoby". Akihito, jenž je titulární hlavou státu, pak vyjádřil naději, že se lidé "budou k sobě chovat s porozuměním a překonají tyto těžké časy". Císař si jakožto symbol Japonska dával nesmírný pozor, aby jeho projev nevyzněl politicky. Důsledně se vyhýbal jakýmkoli komentářům, které by bylo možno vykládat jako kritiku japonského jaderného průmyslu nebo reakce vlády na krizi v zemi. Záchranné práce mají přednost Akihito řekl, že ho situace v jaderné elektrárně Fukušima, která je "nepředvídatelná", hluboce znepokojuje. Není pravděpodobné, že by císař a císařovna Mičiko jeli do postižených oblastí, dokud hrozí nebezpečí vážné jaderné havárie. Úřad císařského paláce informoval, že pár chce navštívit prefektury zničené vlnou tsunami, ale cítí, že prozatím je veškerou energii nutno věnovat záchranným operacím. Akihito a Mičiko již takové návštěvy absolvovali, například v roce 1995 po ničivém zemětřesení v Kóbe. Bezprecedentní krok Japonský císař vystupuje při různých příležitostech, jako jsou oslavy narozenin nebo cesty do zahraničí, na předem připravených tiskových konferencích. Náhlost středečního projevu, jeho obsah a skutečnost, že ho přenášely všechny celostátní televize, jsou však v Japonsku něčím doposud nevídaným. Přinejmenším pro Japonce starších ročníků může být podle agentury Reuters Akihitův proslov velkou vzpruhou. Těm nejstarším pak bude připomínat 15. srpen roku 1945, kdy v rozhlase promluvil Akihitův otec Hirohito a oznámil kapitulaci země v druhé světové válce. Bylo to tehdy poprvé, kdy Japonci slyšeli hlas svého císaře. Hirohito navíc mluvil oficiální dvorskou řečí, které většina posluchačů nerozuměla. Svět obdivuje, s jakou disciplinovaností a trpělivostí se postižení s katastrofou vyrovnávají. Rabování tady neexistuje a lidé se i ve stresových situacích chovají klidně a velmi zdvořile. Manželé Jošitovi říkají: "Jsme na tom všichni stejně, musíme se navzájem podporovat."

Noviny – Slovenská stránka. 3 Strana 3 Kam zmizli céčka?  Počúvame, že folklór je mŕtvy. Vraj zmizol spolu s črpákmi, vyšívanými krojmi a rozprávkami vtedy, keď sa naši predkovia z chalúp sťahovali do činžiakov a panelových bytoviek. Lenže to je veľký omyl. Len si dobre spomeňte, ako ste malí skákali gumu a zbierali bezcenné céčka z plastu. V puberte ste možno zdobili tričká názvami metalových kapiel a ako dospelí po práci majstrovali domáce ozdoby z drôtov alebo plechoviek. A čo dnes? Na stene kancelárie máte zavesený zábavný obrázok, v počítači obzeráte vtipné domáce videá a z emailov mažete výstražnú reťazovú správu. Pracovný obed koreníte anekdotou s Chuckom Norrisom a navečer pri pive počúvate kuriózne historky, ktoré sa na sto percent prihodili priateľovi známeho vášho kamaráta. Nové povesti Folklór totiž žije a dobre sa mu darí. Český etnológ Petr Janeček ani nečaká, že zanikne, pretože, ako vysvetľuje, jeho základom je ústna komunikácia tvárou v tvár: „A tá bude vždy. Môže byť externalizovaná, cez telefóny, Skype, ale folklór bude existovať ďalej. Prežíva aj v čase mobilov, internetu, médií a bulváru. Reaguje na politiku, prispôsobuje sa životu v mestách.“ Kedysi našich predkov vzrušovali rozprávky a povesti o vílach či vodníkoch. Dnes vznikajú a kolujú fámy o čiernej sanitke, o úchylných vrahoch či nechutnom náleze vo fastfoode (súčasné povesti, nepresne urbánne legendy). Kedysi naši predkovia vyšívali kroje, my zas vieme odevom podobne symbolicky vyjadrovať svoju príslušnosť k subkultúre: k punku, emo či k hiphopu. Prehliadku Nové povesti české – Folklór atómového veku do konca marca ponúka Národopisné múzeum – Musaion v Prahe. „Snažili sme sa odpovedať na otázku, či existuje ľudová kultúra súčasnosti,“ hovorí vedúci múzea a kurátor výstavy Petr Janeček. „Či jestvuje niečo ako ostrovčeky spontánnej kultúry, neovplyvnené spotrebnou, masovou kultúrou.“ Našinca určite poteší, že napriek názvu Nové povesti české vystavený folklór v podstate platí pre celé bývalé Československo. Príslušníci Československej ľudovej armády na vychádzke v meste. Podľa toho, ako sú ustrojení, sa dá odhadnúť, aké „číslo“ majú do civilu. Títo zrejme dosť vysoké (foto: Juraj Bartoš) Nesmrteľný nápis Moderný folklór sa dnes šíri aj inak ako ústne a niekedy mu stačí minimum, napríklad tri slová a múr. Tuzemskou legendou je nápis SERVÍT JE VŮL. Najprv zamoril verejné záchody Prahy, potom celú republiku a pokračoval ďalej. O čom je reč, vie asi každý pamätník šesťdesiatych a sedemdesiatych rokov minulého storočia, no pôvod nápisu zostáva hmlistý. Rozšírená verzia uvádza istého profesora Servíta z pražskej ČVUT – hanlivú vetu vraj po štvrti Dejvice písali študenti z pomsty k neobľúbenému učiteľovi. Nech je ako chce, niečo sa vymklo z rúk. Servíta ľudia z recesie rozniesli po múroch a záchodoch, urobili z neho súčasť národného dedičstva a mýtickú postavu, na ktorú mohli zvaliť čokoľvek nedobré vrátane politiky („SERVÍT, PREPÁČ!“ kajali sa steny po auguste 1968). Servíta pozná popkultúra, emigranti ho uviedli za hranice, dokonca ho legendy umiestňujú na exkluzívne lokality, ako je Veľký čínsky múr a newyorský Empire State Building. Ešte aj dnes je nápis dostupný na WC Národnej knižnice v Prahe, čo len ilustruje, aký životaschopný vie byť moderný folklór. Folklór a deti Ľudová kultúra nás sprevádza životom len čo trochu odrastieme. Pravdepodobne aj vy ste v škole z verzatilky montovali „flusaciu“ zbraň, po chodníkoch kreslili skákacích panákov, na ruke nosili náramok priateľstva a na dvore recitovali riekanku: „Prší, prší, len sa leje, Vinnetou sa z okna smeje.“ Známy český spisovateľ a skaut Miloš Zapletal je autorom výroku, že: „na prelome sedemdesiatych a osemdesiatych rokov hrali deti v Čechách a na Morave viac hier, ako dohromady v minulom storočí zaznamenali všetci naši slávni zberatelia“. Detské hry môžeme triediť na dramatické, hádacie, triafacie a podobne, vedci tiež vedia stopovať, že napríklad skákanie gumy k nám dorazilo zo zámoria, odkiaľ sa koncom päťdesiatych rokov rozšírilo najprv po severe Európy. Niektoré hry sa tradujú naprieč generáciami takmer bez zmeny. Súčasné ozdoby a skladačky z papiera sú takmer navlas rovnaké ako tie zachované z roku 1895. To znamená, že vzory sa medzi deťmi zachovali viac ako sto rokov! Podobne hry s textilnými vláknami (provázková) vieme stopovať prinajmenšom do starovekého Grécka. A iste, iné oblasti sa zase vyvíjajú, zanikajú. „Určite je dnes medzi deťmi menej ručne vyrábaných predmetov, ako sú gumičkovka pištoľ alebo praky,“ myslí si Petr Janeček. „Deti sú čoraz menej manuálne zručné, a hlavne, rastie ponuka komerčne dostupných hračiek. No takisto sa nedá povedať, že to upadá plošne a deti už nevedia samy nič vyrobiť.“ Príkladom folklóru, čo u detí v najbližších rokoch pravdepodobne zanikne, sú dievčenské zápisníky, spovedníky či pamätníčky. Presunú sa - ako inak - na internet. Tvoriví mladí Práve tvorivé deti a mládež sú pôvodcami najväčšieho počtu exponátov prehliadky Nové povesti české. „Nehovorím, že neexistuje nič ako folklór dôchodcov, ale rozhodne nie je taký bohatý ako folklór detí,“ vysvetľuje Janeček. „Deti sa pri hrách učia jedna skupina od druhej, majú množstvo voľného času aj najviac sociálnych kontaktov. Čím ste starší, tým ich – paradoxne – ubúda, takže je menej príležitostí ako sa s folklórom stretnúť. S dospelosťou prichádzajú formálne inštitúcie, školy, médiá, zamestnanie a folklór už tak intenzívne nevnímame.“ Tým sa tiež dá vysvetliť, prečo folkloristi deti veľmi dlho obchádzali. „Bolo veľkým omylom, že vedci zbierali materiál len od starých ľudí. Oni mali pocit, že babičky a dedovia v chalupách majú najširší repertoár a poznajú najstaršie rozprávky. Lenže, ako sa ukazuje, je to práve naopak. Čím mladší človek, tým viac pozná riekaniek, rozprávaní a vtipov. Starí ľudia už spravidla žijú v zabehanom stereotype a veľa toho zabudli.“ Subkultúry Kým dieťa dospeje, folklóru sa otvárajú ďalšie možnosti. Puberta a subkultúry - najmä tie hudobné. Západ po druhej svetovej vojne spoznal teddy boys, mods či goths – mládežníkov, ktorých od väčšiny odlišovala vizáž, slang, správanie. Za železnou oponou sme museli čakať na metalistov či punkerov. V súčasnosti sú pankáči pomaly vyhynutým druhom, zato sa môžete zmaľovať podľa vzoru emo-girl alebo nosiť dredy. Počuť aj hlasy, že klasické jednoliate subkultúry miznú, alebo sa navzájom miešajú, príkladom je skunk (nezmieriteľní skinheads plus punk). Metalista z polovice deväťdesiatych rokov nosil dlhé vlasy, modrú džínsovú bundu s nášivkami metalových hudobných skupín, čierne džínsové nohavice, tenisky a podomácky zafarbenú elektrickú gitaru. Naši predkovia k odevu pristupovali podobne. Tiež mu okrem ochrany tela prisúdili symbolický, ritualizovaný význam, demonštrujúci príslušnosť k spoločenskej skupine. Známe gesto metalová päsť môže byť príkladom keď folklór nových čias nadviazal na staršiu tradíciu - spevák kapely Black Sabbath ho totiž údajne prevzal od svojej babičky talianskeho pôvodu, ktorá ním zaháňala nešťastie. Urob si sám Oproti dnešku však treba zdôrazniť jeden zásadný rozdiel. Minulé subkultúry sa vyznačovali odevnou kreativitou, doplnky si vyrábali sami a ručne. Vynadať prívržencom metalu do povaľačov znamenalo opomenúť, koľko dá námahy povyšívať koženú bundu po starom otcovi. Dnes je to inak a alternatívna mládež bez problému zájde do obchodu s alternatívnym oblečením a potrebami. No hoci sú moderné subkultúry viac záležitosťou konfekcie, tvorivosť v nejakej forme zostáva, myslí si Janeček. „Zoberte si skejťákov či hiphoperov. Kúpia si konfekčné kusy, lenže ich kombinujú, ako ich nikto iný nenosí, a napríklad majú nohavice o čísla väčšie. Ľudovosť je teda v kombinácii prvkov.“ Ak ide o manuálnu zručnosť, oproti predkom sme v priemere určite upadli. Oni vedeli postaviť dom, vypestovať a spracovať jedlo. My už si oblečenie aj potraviny spravidla kupujeme v obchodoch, no hudobné subkultúry alebo domáci majstri sú akési výnimky, ostrovčeky. Dôkazy, že to ide aj inak. Ako miznú veci Domáca tvorivosť vôbec je oblasťou, kde Československo predbehlo Západ. Samozrejme, dôvodom bol socializmus. Niektoré výrobky a tovary neboli dostupné, aspoň nie oficiálnou cestou. Ľudia tiež mali dostatok voľného času a čo sa týka komponentov, tie boli dostupné ľahšie, najmä na pracoviskách, kde sa dali získať v duchu hesla kto nekradne, okráda rodinu. A tak výtvory domácich majstrov zdobili byty v panelákoch, kancelárie, dielne alebo kasárne. K tým typickým patria samorasty, postavičky z uzáverov od pivových fliaš, obaly na fľaše v tvare pudla, poľovnícke a švejkovské motívy, obľúbené siluety z drôtov. Niekto nad počínaním vedcov môže dvíhať obočie. Pýtať sa, či radšej namiesto domácich gýčov a tričiek s atramentovým nápisom nezbierať niečo naozaj cenné a historicky hodnotné. Skúsenosť Petra Janečka však ukazuje niečo iné. „Vieme, že nie také dávne predmety miznú omnoho rýchlejšie ako tie staršie. Nie sú vyslovene starožitné, ľudia k nim nemajú vzťah a ľahko ich zo života odstránia. Skôr sa zachová kroj po babičke, ktorý nevyhodia, lebo si uvedomujú, že je starý.“ Mobily meníme pomaly každý rok a pre múzeá je náročné vyrovnať sa so zrýchlenou dobou. Od úst k uchu Zatiaľ čo predmety nosíme z hypermarketov a materiálny folklór sú ostrovčeky v mori väčšinovej spotrebnej kultúry, slovesný folklór je niečo iné. Žije ako predtým, šíri sa od úst k ušiam a prekvitá. Z obehu zmizli rozprávky, povesti o strašidlách a čarodejniciach, no starobylé žánre doplnili novinky: mestská povesť, fáma či vtip. Ešte pred sto rokmi nekolovali vtipy, ako ich poznáme. Nie že by sa ľudia nesmiali, našli si však čas na komické rozprávanie v trvaní pol hodiny, hodiny. Krátky a úderný vtip je až dieťaťom moderných, uponáhľaných čias a jeho rozkvet spadá do doby od druhej svetovej vojny po rok 1989. Čierna sanitka Čo je trochu horšie, moderná slovesnosť nás naďalej usvedčuje z iracionality. Rovnako ako predkovia veríme mýtom, predsudkom a poverám. Po tom, ako Petr Janeček zozbieral a analyzoval takzvané súčasné povesti v knižnej sérii Černá sanitka, po ktorej nasledoval televízny seriál, čakal, že aspoň najviac ošúchané urban legends z obehu ustúpia. Nestalo sa, naopak. Nedávno sa na Slovensku opäť objavila správa o sanitke unášajúcej deti v Topoľčanoch a vrátila do hry populárnu fámu z osemdesiatych rokov. Pôvodne bola účelovým strašiakom, aby sa deti báli a netúlali sa po večeroch. Neskôr sa fáma živelne rozšírila po republike, uverili v ňu dospelí a v roku 1988 ju musela dementovať aj televízia. Nezdalo sa, že v čase internetu niekto zlovestnú sanitku berie vážne, no predsa, história sa, hoci v menšom rozmere, opakuje. „Vraciame sa k odpovedi na otázku, prečo folklór nezanikne,“ uzatvára Petr Janeček. „Ľudia si budú vždy niečo rozprávať a nové generácie zabudnú čosi z toho, čo už kolovalo pred nimi. Príkladom je politický vtip, ktorý sa rozprával desaťročia, len Adolfa Hitlera nahradil Klement Gottwald a po ňom Gustáv Husák. V každom období a politickej situácii ľuďom napriek tomu pripadal vždy nový, trefný a aktuálny.“ Miloš Krekovič SME Odoberacia hra s povrázkami. Unikátne fotografie z tridsiatych rokov minulého storočia ukazujú, že herné vzory sa rokmi takmer nemenia

Noviny –. Z českého tisku 4 Strana 4 Nekrást musí být zase normální Nedávno jsem na svém blogu o aktuálním státním rozpočtu napsal: "Šetřit se musí. Pokud ale vláda chce, aby se lidé obětovali za zlodějny druhých, měla by je o peníze žádat méně arogantně. Měla by padnout na kolena a o peníze své občany s pokorou prosit." V reakci na to, mě spousta lidí obvinila z levičáctví. Každá firma i stát má pokud možno hospodařit ze svého a půjčovat si jen na investice. Stejně tak musí dohlížet na to, aby se peníze nerozkrádaly nebo nevyhazovaly oknem na nesmyslné projekty. Je tohle levicové nebo pravicové? Je to přece normální. Kdyby se stalo, že šéf mé kanceláře rozháže peníze určené na výplaty za nesmyslé zbytečnosti nebo za předražené nákupy (neřkuli, že by je přihrával za provize kamarádům), tak si neumím představit, že bych zaměstnancům řekl : Smůla, na výplatu není. V prvé řadě bych žádal náhradu škody po tom, kdo ji způsobil. Šílené je, že tahle jednoduchá a základní odpovědnost ve světě politiky a veřejné správy neexistuje. Konkrétní lidé jménem státu hospodaří s miliardami jako by byly jejich. Když ale přijde na lámání chleba, odpovědnost za peníze, často vyhozené oknem, nenese vlastně nikdo. Krade se všude, jen u nás to není ostuda Také v dalších vyspělých zemích světa se veřejné peníze rozkrádají stejně jako u nás. Rozdíl tu ale je. Když to praskne, jdou většinou viníci do vězení. V USA často na desetiletí. V Japonsku odpovědný politk dokonce někdy spáchá sebevraždu, aby předešel veřejné hanbě. Ne tak u nás. Jako by tu stále platilo staré heslo, "kdo nekrade okrádá rodinu". Severočeský boss a exsenátor ODS Novák je od roku 2003 obviněný z korupce a braní úplatku ve výši 40 milionů a přesto vliv ve straně nepozbyl. Sociálnědemokratický hejtman Palas má za sebou zřejmě daleko větší zmanipulované zakázky a vládne podle všeho stamiliony. Dnes je dokonce i senátorem a jeho vliv v ČSSD je nepřehlédnutelný. Vážím si bohatých lidí, kteří svůj majetek nabyli poctivě. Když ale vidím, že desetimilony utrácí za luxus státní úředníci, ministři, náměstci, hejtmané, pak zpozorním. Ne tak česká policie nebo finanční úřad. Nás prosté smrtelníky přitom pronásledují a trestají úřady i pro nezdaněnou pětikorunu. Obyčejný zaměstnanec je státem oškubaný ještě než se mu vůbec výplata dostane do ruky. Pak je tu sorta lidí, která vládne stamiliony, aniž by mohla doložit jejich legální původ. Spojují je dvě věci - jednak klidný spánek, protože po původu jejich majetku se nikdo nepídí (snad krom několika novinářů), hlavní poznávací znamení je silný politický vliv, napojení na některou ze stran podílejících se na vládě. Nejen té celostátní, ale i na vládách regionálních a samosprávných. ČSSD léta navrhuje majetková přiznání - tj. doložení původu majetku pro osoby s majetkem v řádu desetimilionů. Tenhle nápad není ani nový ani levicový. Legendárního šéfa mafie Al Caponeho nezavřeli za vraždy ani pašování alkoholu, ale právě za nedoložené a nezdaněné příjmy. Nevím, jestli je to levicové nebo pravicové. Rozhodně to bylo správné. Pokud někdo zatratí dobrou myšlenku jen proto, že se mu zdá levicová, nebo pravicová, pak je prostě jen hloupý. A bez ohledu, zda je levičák nebo pravičák. Nebát se a nekrást Nebát se a nekrást, to bylo heslo prezidenta Masaryka. Lidé se dnes v podstatě dělí na dvě skupiny : Na ty, kdo se nebojí a kradou a na ty, kdo nekradou, ale bojí se zlodějům otevřeně postavit. Myslím, že takhle si naplnění svého odkazu statečný a poctivý Moravák, "tatíček" Masaryk nepředstavoval. Míč je v tuhle chvíli na policii, zastupitelstvích a justici. Už dnes máme trestný čin porušení povinností při správě cizího majetku, který se dá aplikovat na velkou část předražených nebo nesmyslných veřejných zakázek. Problém je, že zatím na jeho základě nikdo nikoho nestíhá ani nesoudí. Problém je i v nás. Měli bychom více vyžadovat po svých zastupitelích, aby se nám zodpovídali ze své práce. Měli bychom po nich žádat zdůvodnění každého haléře, který z naší kasy utratí. Měli bychom každého starostu, zastupitele, ministra, premiéra hnát k odpovědnosti za každou zmarněnou korunu. Od politiků stále slýcháme, že milarda úspor tam či onam nehraje roli. V rámci rozpočtu je to zanedbatelná částka. Musím říct, že už za tyhle výroky by zasloužili po moravsku přes tu nevymáchanou papulu. Miliarda, že nic neznamená? Pokud ano, tak ať ji utratí ze svého. Dnes a denně se na všech úřadech a ministerstvech utrácí zbytečně miliony, které přece někdo musel vydělat, dřít na ně a pak státu odevzdat. Například pardubický hejtman Radko Martínek dokázal oproti předchozímu vedení kraje osekat rozpočet o 25 procent a to bez omezení práce a služeb pro veřejnost. Jen prostě nekupuje předražené "krámy", netisknou se předražené nanicovaté brožury, ani se neutrácí za nesmyslné akce pořádané jen pro potěchu úředníků. Veřejné soutěže směřují k jedinému - k výběru nejvýhodnější nabídky. Jde to, jen chtít a nebát se. Také příklad pana Michálka v kauze ministerstva životního prostředí ukazuje, že to stále jde - nebát se a nekrást. Že má smysl postavit se zlodějům. Snažme se, ať není sám. Snažme se, aby v téhle zemi bohatli jen slušní a poctiví lidé. Snažme se, aby lumpy odměňoval jen soud Zákony na to jsou. Ne, že ne. Snad se na to najde i dostatek lidí. Tahle země je přece naše. Ne někoho nahoře. A je jen na nás, jak vypadá a jak vypadat bude. (tento komentář jsem napsal pro server Podnikatel.cz) Tomio Okamura| Co to je, když se řekne: Kecáš jako Palacký! - Text: Jan Berwid-Buquoy Když už nějaký národ nemá své vlastní dějiny nebo jsou nevyhovující, je nutné mu je vymyslet, respektive alespoň předělat. Na vytváření legend a bájí není nic špatného, pakliže se to dělá pořádně a alespoň na první pohled „důvěryhodně“. První packal, který se o to u nás pokusil, se jmenoval Václav Hanka. O jeho rukopise vyšla vynikající publikace od Miroslava Ivanova Záhada Rukopisu královédvorského (Praha 1970). Dodneška se Hankovi spílá. Ne proto, že Rukopisy padělal, ale protože falzifikáty zhotovil tak primitivním způsobem, že se na to hned přišlo. František Palacký byl sice daleko mazanější, ale pozor! Jeho rozhodnutí napsat „upravené“ dějiny Čechů nevycházela z jeho iniciativy. Dokonce se mu do toho vůbec nechtělo. Více či méně byl okolnostmi k historické mystifikaci přinucen. A tak vznikla publikace Geschichte von Böhmen (Dějiny Česka). Jednalo se celkem o tři díly. Vyšly v němčině roku 1836 v tiskárně Gottlieb Haase und Söhne v Praze. Pod českým názvem Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě bylo dílo publikováno až po roce 1848. Proč ale napsal Palacký své pojednání ze začátku pouze v němčině a poté až s odstupem více než 12 let vychází publikace teprve v češtině? Psal totiž na objednávku. Objednavatelem byla vysoká německá šlechta a zdá se, že za vším stojí dokonce samotní Habsburkové. Vědecko-technická revoluce nezpůsobovala pouze v Británii, Francii a Německu revoluční obraty, nýbrž změnila i tvář habsburského mocnářství. Česko se stalo „železným srdcem“ říše a český národ se poposunul na první příčku důležitosti, co se týká samotné další existence císařství. Bez Čechů by Rakousko (jako světová velmoc) vůbec nemohlo dále přežívat. Neuvěřitelně vysokou produktivitu práce a na tehdejší poměry skoro doslova pohádkové bohatství tohoto národa nebylo možné přehlížet. Téměř neexistující dějiny českého národa bylo třeba vypracovat tak, aby mohl onu prvořadou úlohu v monarchii zcela jasně legitimovat, i z hlediska původu historické posloupnosti. Bude tedy třeba lhát, až se budou trámy prohýbat. Císař neváhal a šoupnul „černého Petra“ do ruky Palackému. Hanka se ukázal jako selhávač a nevyhovující břídil. Císař ve Vídni patrně kalkuloval: nejdříve dostane od Palackého do ruky dílo vysoká německá šlechta. Ta ho přezkoumá a vyhodnotí. Běda, jestli se tam Čechovi vlas na hlavě zkřiví!!! Habsburkové potřebují klid v říši a blahobyt vycházející z této části mocnářství – knedlíky, koláče a buchty. Ora et labora! Ne snad, že by byli Češi úplně bez historiografie. To zas ne. Postaral se o ni Enea Silvio Piccolomini (papež Pius II.) svým dílem Historie česká. O původu a skutcích Čechů a několika jejich panovníků (Řím 1452, nejdříve v latině. Poté roku 1510 v češtině). Papež Pius II. tam neustále proklíná dobu husitskou a i jinak cituje pravdy pro český národ celkem nepříjemné: „Lid v celém Království českém je pijácký, obžerství oddaný, pověrčivý a chtivý …“ To nemohli Habsburkové potřebovat – něco takového musí Palacký „vygumovat“. Dále je možné se dočíst: „Nezamysl, syn Přemyslův, byl zajisté tupého ducha a velmi líný, v nečinnosti ochabuje mezi darebnými ženštinami a souložnicemi.“ Tohle nejen „vygumovat“, nýbrž rovnou spálit. Co kdyby si nějaký český rychtář náhle stěžoval a kvalita buchet, do nichž Češi zásadně dávali máslo, by začala upadat!? „Kníže český Boleslav, klaněl se modlám … cizoložil, loupil, zabíjel a dopouštěl se všech zločinů. Václav byl … oddaný rozkoším, vyhýbající se práci, daleko dbalejší vína než království svého … Malátně doma trávil svůj zbytečný život, ochabuje nestřídmým … pitím ve dne v noci.“ Zdá se, že podle papeže jde o národ erotomanů, opilců a lenochů. S tím nemohl císař Ferdinand I. (zvaný Dobrotivý) ve Vídni nic začínat, už z toho prostého důvodu ne, neboť např. knedlík se stal základní potravinou Rakouské říše a v některých částech mocnářství dokonce začal vytlačovat i chleba. S výše uvedenými nepříjemnými historickými pravdami musí Palacký zatraceně skoncovat! Pius II. píše rozkošné poznámky i o českých panovnicích: „Císařovna Barbora, žena nezměrné chlípnosti, která mezi kuběnami nechvalný život vedouc, častěji si žádala mužů … Žena již stará, nemyslí na nic jiného než na rozkoše nového souložení.“ Palackému tedy nezbývalo nic jiného než se pustit do práce a dějiny Čechů sepsat znova. Odmlouvat vídeňskému dvoru v první polovině 19. století bylo asi tak účinné, jako kdyby se donský kozák začal hádat se Stalinem. Takoví lidé se nedožívali ani dlouhého, ani spokojeného života … Jakmile vyšly Dějiny národu českého v češtině, Češi zbystřili pozornost. Autor totiž v I. díle své publikace mezi řádky píše, že jeho dílo nelze brát vážně. Nikdy v žádném archívu nebyl a všechno opsal z kronik nacházejících se v knihovnách vysoké šlechty. Kroniky jsou však subjektivními legendami, a tím prameny velice nespolehlivými. A tak se, hlavně v době první republiky, v Česku pro sedmilháře zabydlilo heslo: „Kecáš jako Palacký!“ USA se bouří. Profesor zkoušel sexuální pomůcky na nahých studentech 6. března 2011 - CHICAGO - Vlnu protestů vyvolal v Chicagu seminář profesora tamní univerzity, jehož součástí byla živá demonstrace užití sexuální pomůcky. Profesor psychologie Michael Bailey ukázku zařadil do semináře o fetišismu s přesvědčením, že "k žádným potížím nemůže dojít". Opak byl pravdou. O incidentu, který se odehrál na chicagské Severozápadní univerzitě koncem února, informovala agentura AP. Po přednášce o lidské sexualitě profesor Bailey vyzval zájemce, aby se zúčastnili navazujícího semináře. Opakovaně varoval, že jeho obsahem bude praktická ukázka. Ukázka na nahých studentech Během semináře vstoupila do posluchárny figurantka, svlékla se a umožnila svému partnerovi, aby na jejím těle předvedl užití sexuální pomůcky. O jejím charakteru ani způsobu užití agentura podrobnosti nepřinesla. "Nikdy by mě nenapadlo, že v době finanční krize, válek a globálního oteplování může tato příhoda na dva dny obsadit titulní stránky novin," komentoval tiskové ohlasy svého semináře Bailey. Bude vyšetřování Vědecký charakter demonstrace nejprve obhajovalo i vedení univerzity, ale s rostoucím tlakem veřejného mínění se do kritiky profesorových metod pustil i rektor Morton Schapiro. Prohlásil, že Baileyho postup ho zklamal a slíbil vyšetřování. Přestože seminář byl nepovinný, zúčastnilo se ho víc než sto posluchačů. ČTK

Noviny – Dostali jsem od našich čtenářů. Názory redakce se nemusí vždy ztotožňovat s listy čtenářů. Strana 5 Ahoj kluci, Diky za pěkné chvíle strávené při čtení novina za informace, které podáváte (Mimo té, že třeba platit!) Není to už dnes lehké, protože vláda je hladová a za „Money order“ už mi vzali $5.95 !!! Přesto ale Vám posílám cosi navíc aby jste nemuseli živořit. Já vím, že to není nic moc, ale takí jsem důchodce, tak ať mi zůstane na nějaký to pivo! Tož vše nej, Folo. i DOPIS SAMOTA TÍŽÍ Čím déle pokulhávám po téhle zemi a každým dnem víc stárnu, , tím častěji mne přepadají smutné myšlenky a dostávám náladu, kterou my Češi nazýváme "depka", deprese. Nic nestíhám, nic se mi nedaří, nikdo mne nemá rád...však to asi také znáte . Sudičky mi do kolébky nedaly optimismus a denní osobní i světové události mne utvrzují v poznání, že už nejsem k ničemu, že už jsem jen bezmocný lísteček, který se ještě stále třepetá na větvi dávno už poraženého stromu. Žít s depresí není veselé, věřte mi. V těch momentech kdy člověk myslí,že už nemá o co se opřít, pomáhá jediné: nebýt sám, mít někoho, komu si můžeš postěžovat a od něhož se ti dostane přátelské pohlazení, porozumění a soucit. Myslím si, že heslo, které mají sydnejské noviny "Musíme si pomáhat" nebo ještě lépe "Měli bychom si pomáhat" je to nejlepší heslo, které kdy bylo vysloveno. Jsou to totiž dvě strany jedné mince : tím, že sdílím bolest s postiženým, pomáhám také i sobě. Co se mi tuhle přihodilo: Sedím a koukám na televizi se záplavami, zemětřesením a neukrotitelným větrem, ale ty apokalyptické obrazy na televizní obrazovce jdou sice k mému mozku, ale už se nedokážou dotknout plně mé duše. Jsou daleko, jsou jenom na obrázku.... Pak se ozval telefon a hlas mé velice dobré kamarádky oznámil: " Vyhořela jsem. Nemám barák, shořel. Žiju a mám auto, protože jsem v té chvíli byla pryč." Pane na nebi, tohle je něco úplně jiného než domy, zatopené rozvodněnou řekou na obrazovce televize. S lidmi , kteří ztratili své příbytky, přirozeně soucítím, ale tohle je kamarádka, kterou znám už desítky let. Vím, jak strašně těžký měla život. Vzala si muže, který ji miloval jen na chvíli a v okamžiku, kdy jej nejvíc potřebovala, se ztratil z jejího života. Nikdy si nenašla nikoho jiného .O své dvě dcery se starala sama a starala se dobře. Pak jedna z jejích dcerek měla těžký úraz na motocyklu a nevědělo se, zda bude žít. Co může být pro mámu horší ? Byla úžasně nadaná, jedna z těch vzácných žen, které jednou rukou upečou buchtu a druhou namalují obraz. Ohromná kreslířka - a nikdy se v Austrálii neprosadila- tahle země vždycky oceňovala sílu svalů víc než kumšt a intelekt. Navíc nikdy neodmítla pomoci, pobavit, potěšit, pohladit úsměvem kdykoliv to jeden potřeboval. Prostě sluníčko, člověk se zastydí když vidí, že někdo dokáže být pozitivní i v situaci, kterou by sám určitě nezvládl.Moje deprese? Pcha. Mám barák nad hlavou, mám hodného muže, mám zdravé děti. Jsem šťastná , nemám nač si stěžovat. I ve svém neštěstí mi moje věrná kamarádka ukázala, jak sobecké ode mne je si stěžovat. Pomáhat bychom si měli navzájem, nikoliv brodit se ve svých vlastních malých trápeních. Tu moji dobrou přítelkyni, která přišla nejen o střechu nad hlavou, ale hlavně o všechno co milovala, o rodiné fotografie, o obrazy, o knihy, o šperky ( které sama vyráběla z australských kamenů a obdarovávala jimi své přátele) možná také znáte. Možná jste se s ní setkali, možná byla nebo je i vaší přítelkyní.. Dlouhá léta žila v Melbourne a v Sydney. Jmenuje se Pavla RADOVÁ, je vdova po muzikantu a dlouholetém vydavatel Hlasů Petru Radovi a žije v Melbourne. Možná ji budete chtít potěšit, aby věděla, že není sama. Můžete ji zavolat a třeba i ten příslovečný pytlík mouky by v jejím případě byl na místě. Její telefon je 0425 88 2281. r Tak tohle tedy nemá přátelé chybu! A vsadím se, že českej ani slovenskej národ, se stejně z té přiblblé, rádoby revoluční euforie, nikdy neprobere...!!! Dej to dál než to demokratičtí cenzoři smažou...!!! http://www.youtube.com/watch?v=CtzQDantj6A&f eature=player_em Ringo neví, že je zapnutá kamera a od srdce, pravdivě a sympaticky nadává na poměry v parlamentu, ODS a ve společnosti, jak je poznal jako poslanec za sociální demokracii v letech 1996 až 1998. IGOR: Našel jsem to teď při probírce archivu. Ringa jsem se dovolil,souhlasí. Natočili jsme to totiž bez jeho vědomí, když si verbálně ulevil při četbě novin v salónku, kam jsme ho pozvali kvůli natáčení pro dokument O "Miki Volkovi, rokenrolovém králi". Kameraman Miloš Kabyl si dělal kompozici a nenápadně sepnul kameru. Ringo to opravdu neví. Baví mne a je mi sympatické, jak odložil masku baviče a od srdce řekl, co si myslí. Navíc, takhle to vypadalo v roce 1997! Jak to asi VYPADÁ DNES! -- Vnímám to jako velmi aktuální příspěvek do diskuse, abychom se u nás, v naší krásné zemi, už konečně probudili! A díky Ringovi za tuhle pasáž i dodatečný souhlas ke zveřejnění. Přesto prima pohodový den... f HANIBAL ANTE PORTAS....! Napřed vše začalo v Tunisu, prý lid se vzbouřil proti zlému králi a jeho loutkové vládě ! To v televisi vydrželo týden, než začaly zprávy čerstvější, o bouřích v Yemenu a potom i v Egyptě. Opět naše zprávy byly plné nadšení z toho, jak egyptský lid touží po demokracii a svobodě, kterou jim už leta nedopřává president Mubarak. Nehledě na to, že žádný „arabský lid“ nemá pojem, co je demokracie, zdá se mi, že hlavním hříchem Mubaraka je udržení míru se státem Izrael. Není to jeho originelní čin, ten mír podepsal předešlý egyptský president Sadat, kterého to i stálo život. Ano, už tehdy to byl atentát Muslimských Bratří, kteří mají podle mého na svědomí všechny současné bouřa a „revoluce“ v Maghrebu severní Afriky, v Egyptě a na Sředním Východu – v Jordánsku, v Yemenu, v U.A.E. (United Arab Emirates) a Qataru. Některé tiskové agentury tvrdí, že za Muslimským Bratrstvem je řídící ruka AlQaedy, tak jako v Afghanistanu je ze Talibanem, i když se nám levicoví „znalci“ snaží namluvit, že je to naopak. No co, vsjo rovno, jak říkají Rusové, nebo „same shit, different smell“, jak se říká u nás ! Hlavní problem, podle mého je Islam ! Nikoliv fundamentální Islam, jak opět tvrdí multikulturalisté a dogooders, ale Islam sám, tak, jak je psaný v Koranu ! Co mě, ovšem velice překvapilo, že bouře nastaly i v Libyi, zemi Muamara Khadaffiho, který se vždy považoval za muslima první třídy, Velkého Beduina a vůdce arabských národů. Mimo všechny ty bulvárové zprávy o jeho životě, nezastínily jeden fakt, že po leta, byl nepřítelem Západu, podporovatelem všech teroristických organizací, osnovatel zla i atentátů a vyvrhel. Když zorganizoval explosi na palubě Pan Am letadla nad skotským Lockerbie a serii explozí v klubech amerických vojáků posádkou v Německu, přetekla poslední kapka ! President Ronald Reagan poslal sqadronu bombardovacích FB- 111 na Tripoli a to stačilo, aby Beduin začal přemýšlet. Po nějakém čase přiznal vinu své tajné služby, zaplatil obětem v letadle i v poničeném městečku „blood money“ a pak, pomalu, za změn amerických vlád a pomocí vlivu arabských i jiných hlasů v U.N. (OSN), získal pověst „polepšeného“ státníka. Došlo to tak daleko, že byl přijímán na světě i se svým beduínským stanem, v burnusu a s ochrankou Amazonek, ba i Libye získala v OSN ( hlasy rudé Číny a „demokratického“ Ruska) pozici v radě „lidských práv“ !!! Mimoto, nezanedbatelnou částí jeho vlivu, je těžba a prodej oleje, což je argument, kterému žádný politik EU neodolá ! Nevím, jestli jeho víra v Islam nebyla dostatečnou zárukou pro ty pravověrné, ale to, co vidím v televizi, čtu v (australských, amerických i českých ) novinách na internetu, neodpovídá mé představě „občanské války“. Mimo dvou spálených obrněných transporérů a tanků, jsem v televizi viděl pouze hloučky pobíhajících Karthaginců, kteří stříleli do vzduchu z tradičních (jak by ne ?) Kalašů, anebo jezdící sem tam v utilitkách s dvojčaty, anebo čtyřčaty protiletadlovými 13mm kulomety. Sem tam , bylo v dálce vidět kouř – prý z bombardování vládním letectvem, které je prý Khadaffimu zatím věrné. Líto mi ho, parchanta, není – aspoň ví, jak bylo králi Idrisovi (rodu Senussi), kterého roku 1969 mladý plukovník jeho armády svrhl v (prý) nekrvavém puči. Pro nás – Čechy a Slováky to byla tehdy okrajová zajímavost, zrovna tak, jako válka Biafra-Nigerie. Tehdy jsme měli pookupační starosti, dařily se poslední útěky do Svobodného světa, atd. Kdysi slavné Karthago, jehož vojska dorazila až k Římu, s vojevůdci Hanibalem a Hamilcarem, měla právě mocnou říši na území dnešní Libye a tak se i Khadáffi domníval, že podaří- li se mu pod jeho zelenou, muslimskou korouhví sjednotit Islam, bude v podvědomí muslimů Prorokem ! To, ovšem zapomněl, že podobné ambice mají i perští muslimové, nástupci vražedného Khomeiniho. Ten nastoupil k moci, když iránští občané a studenti začali bouřit a dožadovat se odstoupení Šacha Rezy Pahlevi prý : chceme svobodu a demokracii , obdobně, jako v Egyptě ted proti Mubarakovi a co se stalo ? Tehdy ten neschopný „peanut“ Carter zradil svého spojence Šacha, vychytralí Francouzi poslali z exilu Khomeiniho a máme radikální Iran dodnes. Možná, že Francie na tom dočasně vydělala (levný olej, vojenské zakázky), ale dlouhodobě to odnese i s ostaní Evropou. Takže se opět musím vrátit k původnímu tématu – Kdo za těmi všemi bouřemi, revolucemi a převraty stojí ? – To víte že ne Vatikán, ani Tel Aviv ! Ti první -budou smeteni a zakázáni, dobudou.li sjednocení Mameluci Evropu a ti druzí - se budou muset bránit, i když nebudou chtít, těmi nejsilnějšími zbraněmi ! Co jim zbývá, když Evropa je plná Chamberleinů a Amerika má Obamu ? Ten, který vše řeší trapným sloganem : „Yes, we can!“ – ten který ještě třetím rokem u vesla každý neúspěch či chybu svádí na G.W. Bushe, ten který se nestyděl zradit spojence Mubaraka a totéž chystá pro Izrael. Nadarmo jeho plné jmeno nezní Barack Hussein Obama ! L.P. 8. Března 2011. Sven F. REHULKA , Carlton , NSW e ? f Svoboda slova. Svoboda slova rozkvetla až s rozvojem demokracie v Západním světě. V absolutní monarchii neměla místa, za kritiku krále nebo jakýkoliv projev proti monarchovi, slovní či písemný, autor mohl a také často skončil na popravišti. Autoritativní režimy a diktatury svobodu slova nesnášejí, rebelující autor sice neskončí na popravišti, ale daleko k tomu nemá. V nedávné době se množí případy, kdy teror proti svobodě slova nepochází zdánlivě od vládní moci. Lidé jsou pro své projevy zbiti do ochromení nebo dokonce zavražděni neznámými pachateli; novináři v Rusku, kritici islámu na Západě. V Britanii hrozila a tuším stále hrozí smrt imámovi, který se odvážil vyslovit, že islám a Darwinova theorie evoluce nejsou nutně ve sporu. Tento hrůzný příklad ukazuje důležitost svobody slova pro rozvoj vědy. Bohužel žijeme v ilusi, že boj za svobodu poznání byl vyhrán před dvěma stoletími. Svoboda projevu není důležitá jenom pro vědu, ale pro celou společnost. Vládní systémy, ve kterých je svoboda projevu omezena, po čase stagnují, nejenom proto, že nešvary, které by měly být odstraněny nemohou být dostatečně kritizovány, ale také proto, že často ujdou pozornosti. Takové utajení je vlastně cílem vládnoucí moci. K zhroucení sovětského systému přispěla \'glasnost\', těžko obhajovat režim, ve kterém existoval gulag. Těžko obhajovat ekonomii, řízenou byrokraty proti vlivu trhu. Přiznám se, že svobodu slova vyznávám a jsem proti jakémkoliv omezování, i když uznávám, že jistá omezení jsou nutná, například rozbírání kriminálního případu, který je právě projednáván soudem. Je mi proto dosti těžké odsoudit uveřejnění článku pana Sladkého v Novinách. Jsem však toho názoru, že označení Čtrnáctideník slušných krajanů je s publikací “Všem jásačům” v naprostém rozporu. Nezajímá mne, jak si Jakeš žije, ale lituji, že ho nestihl spravedlivý trest za zločiny komunismu, za které byl spoluzodpovědný. Žvasty o Jakešovi však nejsou to nejhorší ve zmíněném článku. Uvažme například toto:”Za bolševika....selanka, proti tomu, v čem žijeme nyní.” Ušlo milému autorovi to, že v bývalém Československu političtí vězni trpěli v koncentráku, že za té selanky došlo k politickým justičním vraždám a že kdyby někdo napsal článek jako jeho, avšak zaměřený proti selankovskému režimu, skončil by v kriminále. Nebo toto:”Bolševik.... měl pravdu.” Hledám a hledám, bolševickou pravdu nenacházím. Uvědomuji si, že svoboda slova vyžaduje, abychom vytrpěli publikace článků a projevy lidí s kterými vehementně nesouhlasíme. Přesto si myslím, že článek pana Sladkého uveřejněn být neměl, protože uráží slušné krajany, kteří opustili svou vlast, protože nemohli tu selanku vydržet. Rudolf Vyborny z Recepis No.304 Masové kuličky se sýrem. 500 g mletého masa, 1 cibule (pokrájená), 2 stroužky česneku (utřeného), 1 vejce, 50 g strouhanky, 150 g mazzarella sýru, Sůl a pepř, 400 g plechovka rajčat (pokrájených), 1KL cukru. Maso, cibuli,česnek, vejce, strouhanku, súl a pepř smícháme a z hmoty tvoříme kuličky. Do každé vmáčkneme kousek sýra a znovu upravíme do kuličky. Do nádoby vhodné pro mikrovlnku dáme kuličky (jednou řadou) a přikryté vlníme asi 4 minuty. Obrátíme, zalijeme rajčatama, do kterých jsme přimíchali cukr a přikryté vlníme asi 4 minuty nebo dokud nejsou kuličky hotové. Dobrou chut preje Radka p

Directory [ Novin VYUŽIJTE VÝHODY DOMLUVIT SE VLASTNÍM JAZYKEM DIRECTORY pro předplatitele, 6linek, $60 ročně Prague Czech Beer Restaurant 42 Kellett Street, Potts Point NSW 2011 telefon/rezervace: 02-9368 0898 on-line rezervace: www.prague- restaurant.com.au Největší výběr českých tocenych piv (Gambrinus, Bernard, Ferdinand a Krusovice),lahvovych piv (Velkopopovicky Kozel, Plzeň, Budějovický Budvar, Zlatopramen, ..), predkrmu k pivu (utopenci, tlačenka, smažené žampiony ..), českých jídel (pečená kachna, smažený sýr, svíčková, vepřo-knedlo-zelo ..), a tradičních dezertu (jablečný závin, palačinky, ovocné knedlíky, ..). Restaurace má kapacitu pres 120 míst. Možnost skupinových rezervaci, narozeninové party, krtiny, atd. Dvě podzemní parkoviště vzdálené 1 minutu chůze. 03/X/11 Jídlo a Restaurace ,, LA BOHEME " 332 Darling Street, Balmain Restaurace: 02/ 9810 0829 On-line rezervace:reservation@laboheme.net.au Výtečná česká i evropská kuchyně se širokou nabídkou točených i láhvových piv nejen z Čech. Každý den na Vás čeká speciální nabídka, pro více info prosím navštivte www.laboheme.net.au Otevírací doba: Po, Ut, St, Ct od 18.00 do 23.00 Pa od 11.00 do půlnoci - Živa Muzika So od 8.00 do půlnoci - podáváme snídaně i obědy Ne od 8.00 do 22.00 - podáváme snídaně i obědy Snadne parkovani. 09/VII/11 Euro Aqua Cafe, 55 Kent Road, MascotŮ Tel.: 97008444 Přijďte navštívit novou kavárnu Euro Aqua Cafe, která nabízí výtečné české speciality a mnoho dalších dobrot formou rychlého občerstveni. Nejlevnější Gulášek v Sydney, pouhých $ 9.00 i s nealko pivem Kureci rizek s bramborovou kasi $ 8.90 Otevreno Pondeli az Patek od 6.30 do 15.00 09/VII/11 La Boheme Bistro at Frisco Hotel – Woolloomooloo OtevírásenováčeskáaslovenskárestauracevprvnimpatrehoteluFrisco. Adresa: 46 Dowling Street, Woolloomooloo, 2011; Tel.: 9357 1800 Email:bistro@laboheme.net.au Otevereno kazdy den na obedy a vecere do 21.00 ;Snadne parkovani nebo chuzi 10 min od stanice Kings Cross 09/VII//11 Restaurace DOMA - Bohemian Beer Cafe Reservace Tel: 933 100 22 29 Orwell St. Potts Point (Kings Cross) Po--Čt 17 - 24 , Pá + So 12-24 , Ned. 12 - 22 hod. Tradiční česko-slovenská jídla jako je pečená kachna, svíčková, vepřový nebo kuřecí řízek, moravský vrabec, guláš, smažený sýr, uzená krkovička,, atd. K piti Budějovický Budvar, Kozel, Krušovice, Plzeň, Zlatý Bažant, Zlatopramen, a točené pivo Krušovice. Samozřejmě také Becherovka, Slivovice, Borovička, Fernet, Absinth ap.. . 31/IX/11 Chlebíček, Kafírna, take-away, obložené chlebíčky, ruská vejce, české saláty. 372 Bourke, Street, Surry Hills, 9361 6061 Josef Usela, 0401 155 907 Otevřeno Pon.-Pát, 6,30 – 16.00, Sob.od 7,30. 20/VI/11 Hungry Czech 20/XI/09 V Lahůdkářství u Cyrila jako Doma! 183 Hay Street, Sydney tel.: 9211 0994 Otevřeno: Po-Pá od 7 do 17. So 7 - 13 hod. vynikající telecí párky, tlačenka, moravské uzené tvaroh,mletý mák, zelí,kostkový cukr, ryby v láku,brynza, české a slovenské ,speciality, karlovarské oplatky, mouka atd. 17/VII/11 Heart Of Europe 114 Bronte road Bondi Junction, 93871677 Po-Pa 8.00-17.00, So-8.30-15.00 Domace kvalitne kolace, zaviny, strudle, chutne jedla, szegedinsky gulas, paprikas, svieckova, brynzove halusky..; Denne cerstvy kminovy chlebicek a obvzlast dobre vypecene rohliky.Vsetky produkty su pripravene v nasej kuchyni, pouzivame maslo, organicku muku, domace vajicka a pridavame cit . .24.III.2011 Různé AUSTRALIAN WATER PURIFIERS Ivan Jirava - tel. 02 9835 1428, 0414 435 621 Dodáváme a deláme servis na filtry pro pitnou vodu, včetně R.O. Filtrační systém již od 90 dolaru, servis od $20. 18/VIII/10 PŘEKLADY z angličtiny do češtiny i naopak, přesně a rychle provede Daniela Kautská, NAATI, kvalif.stupen 3. tel./fax: 08 82714277, mobile: 0408 714277, e-mail: danakau@internode.on.net 17/VIII/11 Lékaři Zubaři Mate problém nebo rozhodnuti a nevíte co s tím? VÝKLAD KARET, TAROT A NUMEROLOGIE {rozbor osobnosti dle data narozeni} Marie Malina -mobil 0405 506 392.. 24/VI/10 Řemeslníci a služby Ubytování pro studenty Renata Lampova 0422 405 269 25/VII/10 Auto - Moto vyzkoušeli jsme automechanika a byli jsme velice spokojeni: Eric‘s Service station (GAS N’GO) 10 Botany Rd., Alexandria NSW 2015 tel: 02 9319 7151 Specialist in All Motor Repairs. 1/VII/ 08 POČÍTAČE Shared Web Services: Tel. 02 9034 6600 Fax: 9086 3155 Business process automation, workflow, sales + marketing, CRM and other business systems. Seeking experienced programmers on casual basis. Contact to Ms. Šipka for details jarka@sws.com.au 22/VII/11 Služby pro studenty WINDSOR INSTITUTE OF COMMERCE & LANGUAGES. Nabízíme “z gruntu všechno” ve výuce Anglického Jazyka, Business kurzů a kurzů Informačních technologií. Kontakt: Jan Učeň.: Level 5, 127 Liverpool St. (Shark Hotel), Sydney 2000, NSW. Tel. 9283-4388 Fax. 9283-0748, mobil 0419442907 E-mail: marketing@windsor-ic.com.au Web: www.windsor-ic.com.au 8/X/08 Information Planet Pty, Ltd má 16 let zkušenosti a je to jedna z největších studentských agentur s pobočkami po celé Evropě, Jižní Americe, Austrálii i Novém Zélandu Pobočky v Australii najdete v centru Sydney, Manly, Perth a Brisbane. Pobocky v České a Slovenské Republice najdete v Praze, Branislave a Prešove. Jak vám můžeme pomoci: - výběr školy, univerzity a vyřízení viza zdarma, bezkonkurenční ceny - kontakt: Renata Ilonciakova, email: renata.ilonciakova@informationplanet.com.au; mobile: 0420 300 863 - vlastni job department - opravdova pomoc s hledáním práce: kontakt: Paulina Milova, email: service@informationplanet.com.au - vlastní ubytování se slevou pro ceske a slovenske studenty: www.austay.com, kontakt: Klára Holisova, email: info@austay.com.au; mobile: 0406 232 283 - dale: imigrační služby, vlastni cestovní kancelář, velke SLEVY pro cleny Information Planet, party pro klienty. Plne vybavene studentske centrum k dispozici. Adresa centraly: Level 5, 285 Clarence Street, Sydney, NSW 2000 (u zastavky Town Hall), web: www.informationplanet.cz a www.informationplanet.sk. Tel.: 02 9283 6161 JSME TU PRO VAS . . 25/VII/11 Renata Morgan v Sydney Vam pomoze vybavit studium pre znamich ci rodinu v Cesko+Slovenskej republike. Ponukam Anglictinu, Odborne Diploma kurzy, pracovne-studentske polrocne az dvojrocne viza a tiez poradim/ pomozem s pracou a ubytovanim. Ponukam skoly, za velmi vyhodne ceny. Email:renatamorgan@yahoo.com Webside:www.renatamorgan.com.au Sydney:Renata Morgan Tel/Fax:+ 61 2 9314 1650 Mob:0402 034 409 25/VII/11 Česká R CHCETE KOUPIT - PRONAJMOUT V ČECHÁCH BYT NEBO DŮM? Václav Korbel - tel. 420 2 67 910 218, mobil: 420 602 655 396 Ubytování v Již.Čechách – Sezimovo Ústí Garsoniéra 3-4 osoby, možnost vlast.vaření lednice, pračka, televize a tenis.kurty. Možnost dopravy z letiště do Sez.Ústí – 85km. Cena za ubytování na osobu je 200Kč na den. Kontakt: Jan Veřlát, email: vertajan@volny.cz; 22/III/12 [] Apoštoláty (Apostille) vyhotovuje: Apostille Australia Certificate Service Henry Deane Square; Shop 5, 14-18 Lee Street Sydney NSW 2000 tel: (02) 9211 1881 Cena se pohybuje kolem 200$ New South Wales Passport Office Level 7, 26 Lee Street; Sydney NSW 2000 Cena se pohybuje kolem 60$ Czechoslovak Club of ACT, P.O.Box 1488, Canberra ACT 2601 18 Shropshire St., Queanbeyan vydává měsíčník věstník Beseda. Československý klub v Queenslandu, 25 Upfield Street Burbank Qld 4156 Tel / Fax: (07) 3343 3489 ccq@iprimus.com.au President Mr.Frank Caroll Jednatel Mrs. Stana Bilková Naše stránka: csklubqld.org.au Měsíčník "Krajanský List" Redakce Staňa Bílková Asociace Čechů v Austrálii 28 Church Street, Fortitude Valley QLD P.O.Box 142, ph.07 3399 4613 Fax.07 3290 4379 vydává“ Na Slovíčko. Československý klub v SA, P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007 tel., 08 8346 4181, vydává časopis Život. Czechoslovak Country Club, 320 Devonshire Road, Kemps Creek, 2171, tel. 02 9606 0904 Czech and Slovak Association in Tasmania, 144 Pottery Road., Lenah Valley, 7008 ph. 6228 0707 Ceske a Slovenske sdruzeni v Zapadni Australii 74 Coonawarra Drive, Caversham WA 6055 President: Zdenka Vaníčková mobil: 0421 035 894 Secretary: Olga Melcherová mobil: 0413 912 586 e-mail: czechslovakwa@hotmail.com Nas krajansky casopis "KLOKAN" vychazi 11 x do roka. Český a Slovenský klub na N. Zélandě, P.O.Box 27 332., Wellington tel., 478 5977; fax.: 477 9377 Gus.knot@xtra.co.nz, měsíčník Střípky Čriepky Letovisko „Šumava“ ph.9754 5159 Lockes Way, Belgrave South 3160, Orel 1A George Street, Avalon Beach 2107, tel. 9918 0826. Vydává čtvrtletník “Orel” Czech Pensioners Association Inc. ukončila činnost k 1.dubnu 2004 Združenie austrálskych Slovákov v Sydney. 30 Vaugham, P.O.Box 142, Lidcombe, Nsw, 2141 tel. 9649 2153 vydáva dvoumesiačnik „ Slovenský štít“ Slovenský klub Mladých + pevecký a tanečný súbor + Slovenský klub v Južnej Austrálii 5 Walter Street, Thebarton, 5031 ph.: 08 8352 8072 Slovenský klub „Ludovít Štur“. 105 Triholm Ave (P.O.Box 61) Laverton, 3020 ph:03 9369 3187, vydává: Zornička (quarterly) Združenie Slovenských Združení vo Viktorii P.O.Box 54, St.Kilda, 3182, ph. 03 95286583 Združenie Slovenskov v Queenslande P.O.Box 2304, Southport Qld 4215 Vatra@dingoblue.net.au Vydávajú Vatru. Sokol Sydney, www.sokolsydney.com 16 Grattan Crescent, French Forest, 2086 tel.: 02 9452 5617 vydává „Věstník“ Sokol Melbourne, 497 Queensberry Street, North Melbourne, 3051 tel.,: 03 9329 9922, vydává měsíčně Kvart Generální konsulát České republiky, Ing. Pavel Pitel, konsul, 169 Military Road, Dover Hights , 2030 phone: 02 9581 0111 fax: 9371 9635 telefonni cislo na konzularni pohotovost pro nouzove pripady, které se stanou mimo oficialni uredni dobu naseho generalniho konzulatu je 0402 312 806 nebo 0401 547 584 {pouze nahradni cislo}. Úterý 9:00-11:30,13:30-15:30; Středa 9:00-11:30 Čtvrtek 9:00-11:30, 13:30-15:30 Konsuláty Slovenské republiky, adresa nieje. České velvyslanectví v Canbeře 8 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606 ph.: 02 6290 1386 fax: 02 6290 0006 Slovenské veľvyslanectvo v Canbere 47 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606 ph.: 02 6290 1516 fax: 02 6290 1755 Australská Slovenská Obchodná Komora. nefunguje Česká obchodní komora v Austrálii. Ceska Obchodni Komora v Australii Czech Chamber of Commerce Australia Inc. P.O. Box 479 ; Welland SA 5008; Australia President: Dr Z. D. Kotasek; phone: (+61) 08 8346 9145, Email: zhkotasek@yahoo.com.au Secretary: Peter Oprchal ; phone: (+61) 08 8556 3650, Email: osrkrab@tpg.com.au Kanadské listy, přestali vycházet Satellite čtrnáctidenník vydává Aleš Březina, Torontské noviny, mají 12 stran, předplatné Can $ 35.00 e-mail: abrezina@rogers.com, tel.416-530-4222 Nový Domov Torontský čtrnáctidenník,. Redaktor.Věra Rollerová, Can $ 38.00 novy.domov@sympatico.ca, tel. 416-439- 9557; Novy Domov; 450 Scarborough Golf Club Road; Toronto, On. M1G 1H1; Canada Americké listy, vydávané ve státě N. York, redaktor Petr Bísek, Čtrnáctidenník, 12 stran, předplatné US $ 38.00.; Americke list; 26 Gruber Drive; Glen Cove, NY 11542; USA; (516) 674-9438; fax (516) 671-3147, americkelisty@optonline.net Nový POLYGON – časopis dvouměsíčník, 96 stran A5, US$53 ročně, nakladatelství PRIMUS, Vězeňská 7, 110 00 Praha 1 www.cs-magazin.com, Čtěte český a slovenský zahraniční internetový časopis CS-magazín na webové stránce www.cs-magazin.com 10% Sleva pro nové předplatitele. NOVIN Pouze $63 dolarů na rok včetně poštovného. Napište nám na jaké jméno a adresu chcete noviny posílat a Šek vystavte na jméno Noviny a pošlete na adresu: Noviny, The Wentworth Bldg. B62 University of Sydney, NSW 2006 Děkujeme za pomoc: Na Noviny přispěli navíc: V. Gocky – $13 J.Peel – $30 L.Jelínek – $50 M.Sedláčková – $70 S. Hanzal – $10 J.Žáček – $30

q Co Bude q Rádi nabízíme na této strance ZDARMA prostor v těchto novinách organizacím, klubům atd. aby mohli informovat o připravovaných akcích. 9 Volume 3 Issue 81 (304) M U S Í M E S I P O M Á H A T Február – Únor 2011 Katolické mše v Aust4álii. Bohoslužby: Sydney ve slovenském kostele (viz níže) Melbourne - Na Šumavě V Perthu, ACT Czechoslovak Club of ACT, PO.Box 1488, Canberra ACT 2601 18 Shropshire St. Queanbeyan www.beseda.org.au otevřeno v sobotu 14.00 – 17.00 (2pm-5pm) NSW Československý Country klub v Sydney, 320 Devonshire Road, Kemps Creek tel. 02 9606 8703, PO Box 330 Kemps Creek 2178; www.cscountryclub- sydney.com.au email: czslclub@optusnet.com.au Restaurace : pátek, sobota 18 – 21 hod,neděle 12 – 18 hod. Tradiční česká a slovenská jídla, rezervace 02 9602 0904, 0402 398168; Stolní tenis každý pátek od 18 hod, Rezervace na všechny klubem pořádané akce a další informace: Jaroslav Řezníček Regular Dance Partys are held in the club every 3rd Saturday in the month. Josefská taneční zábava v sobotu 19. března v 7 hodin večer, hraje kapela Ozvěny. zamluveni vstupenek během týdne na čísle 0434 143 148 anebo v pátek 18/3 večer na č. 9606 8703, 9606 0904 G8M8 Great Mate (studentská agentura) Nepremeškaj CS Megaparty, ktora sa bude konat kazdy druhy pondelok v mesici v Star Bare na 600 George St. Slovenská Hala a katolícky kostol Sydney 30 Vaugham Street, Lidcombe, tel. 9649 2153 www.skcsydney.com Omša svätá Každou nedeľu od 10,15 hod a kazdy prvy piatok v mesiaci od 19:00.. Česká mše v neděli ve 12,00 Sokolský Národní Dům Sydney 16 Grattan Crescent, Frenchs Forest, NSW 2086, tel 9452 5617, www.sokolsydney.com. Info: všeobecné Jarda Krejčík 9807 JIŽNÍ AUSTRÁLIE Československý klub v Adelaidě, 51 Coglin Street, Brompton tel.: 08 8346 4181 P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007 Bar a kuchyně v Československém klubu jsou v provozu každý pátek od 18.00 do 23.00 hod. a každou neděli od 12.00 do 19.00 hod. QUEENSLAND Československý klub v Queenslandu, 25 Upfield Street Burbank Qld 4156 Tel / Fax: (07) 3343 3489, email“ ccq@csklubqld.au Klub je otevřen každý pátek od 18 hodin, Informace: Stana Bilkova Tel: (07) 3271 1646 Večeře: polévka, hlavní jídlo, káva/čaj zákusek Pouhých 15 dolarů. Asociace Čechů v Austrálii 28 Church St., Fortitude Valley, Qld.,ph: 07 3399 4613 Združení Slovákov v Queenslandě, Informacie: Lojzo Ogurek, koordinator (07)5530 6813 TASMANIE Združenie Cechov a Slovákov v Tasmanii (Czech And Slovak Assoc. Of Tasmania Inc.) c/o 144 Pottery Rd. Lenah Valley Hobart Tas 7008. VICTORIA Sokol Melbourne 497 Queensberry Street, North Melbourne, Vic 3051 Tel.: 9329 9922 Tel: Jednatelka. 9744 1691 Každé úterý od 12.00 hod Lunch, vaří Eda a Věra Zlatých Každé úterý od 19.00 hod . Výuka češtiny. Každé čtvrtek -12.00 hod. Karetní odpoledne u kávy, zákusky Každé čtvrtek od 19.00 hod. Kreslení podle živého modelu Kino SOKOL Letovisko „Šumava“ Lockes Way, Belgrave South 3160, ph.9754 5159 ZÁPADNÍ AUSTRÁLIE Czech & Slovak Association in Western Australia, Inc. 74 Coonawarra Drive, Caversham WA 6055 President: Zdenka Vaníčková mobil: 0421 035 894 Secretary: Olga Melcherová mobil: 0413 912 586 e-mail: czechslovakwa@hotmail.com RADIO SBS SYDNEY Locked Bag 028, CROWS NEST NSW 1585 TEL: 02/9430 2723, FAX: 02/9438 1114 Email: ikad@sbs.com.au Každý čtvrtek ráno v 9 hod od 9 do 10 hodin, pouze na vlnách Sydney a Canberra , pouze česky. Vysílá v češtině každou neděli od 21 do 22 hodin a ve slovenštině od 22 do 23 hodin na celonárodním okruhu na vlnách: Adelaide FM 106.3 Brisbane FM 93.3 Canberra FM 105.5 Darwin FM 100. Hobart FM 105.7 Melbourne FM 93.1 a AM 1224 Newcastle AM 1413 Perth FM 96.3 Sydney FM 97.7 a AM 1107 Wollongong AM 1485 Young (NSW) FM 98.7 Slovensky Adelaide FM 92.9 Každú nedeľu v 9.00 Brisbane AM 1053 Utorok o 13.30 hod. „Rádioforum“ on 2RRR FM 88,5 MHz slovenské vysielanie moderuje Paľo Virág každú nedeľu v Sydney od 18 do 19 hodine. Telefón v štúdiu 02 9816 2938 email: radioforum8@hotmail.com Vysílání Čs. klubu v Jižní Austrálii lze slyšet pondělí od 19.30 - 20.30 na stanici 5PBA-FM (89.7 MHz.) středa od 18.30 do 19.30 na 5CST-FM (88.7MHz) každou neděli od 19.30 do 20 hodin na stanici EBI-FM (103.1 MHz.) Dr. Květoslav Eliáš ℡ 08 8362 4086 Radio 4EB 98.1FM - Brisbane České vysílání Každou středu od 15.45 - 17.15 a každou sobotu 10.30 - 11.30 dopoledne. Vedoucí Karel Ulvr Tel: (07) 3355 0109 www.4eb.org.au/~czech Radio 4EB FM 98.1 - Brisbane Slovenske vysielanie kazdy piatok od 18.00 do 19.00 hod, informacie Emilia Matulova, 07 3343 3064. Canbera rádio . 91.1 FM Vysílací hodiny: každou sobotu mezi 8-9 hodinou ranní Office phone: 02-6287 7058, CMS studio phone: 02-6287 4347, fax: 02-6287 4348, e-mail: ahojradio@centrum.cz Y Vysvětlení vydavatele Toto číslo jest posláno do tiskárny 16. března. Léta Páně. 2011. INZERCE AKCÍ NA STRÁNKÁCH ČESKÉHO  VYSÍLÁNÍ RÁDIA SBS  České vysílání upozorňuje krajanskou komunitu, že  má možnost oznamovat své akce na webových  stránkách Rádia SBS www.sbs.com.au/czech v  rubrice \'komunita\'. Tato bezplatná služba je  poskytovaná všem organizacím i jednotlivcům po  celé Austrálii.    Čechomor - TOUR AUSTRALIA 2011 Vážení přátelé, rádi bychom Vás seznámili s bližším koncertním programem skupiny Čechomor v Austrálii. Představí se na koncertech. Brisbane 26.03.2011 Čas:19:30 • Kde:Czechoslovakian Club in Queensland (25 Upfield Street, BURBANK, QLD 4156, Australia) • Předprodej:Tel / Fax: +61 (0)7 3343 3489, E- mail: ccq@iprimus.com.au Launceston 01.04.2011 Čas:19:30 • Kde = nevime Více informací naleznete na stánkách ČECHOMORu : http://www.cechomor.cz/   Příchod české komunity do Austrálie Ke vzniku současné české komunity v Austrálii přispěly zejména dvě vlny československých emigrantů. První poválečná byla důsledkem událostí roku 1948. Druhou vlnu pak spustila okupace tehdejšího Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, která končila tak zvané Pražské jaro. Česká přítomnost na australské půdě ale sahá podstatně dál do minulosti. Prvním člověkem českého původu v Austrálii byl botanik a biolog Tadeáš Haenke, který k australským břehům dorazil se španělskou expedicí v březnu 1793. Haenke s pomocí skupiny odsouzenců, kteří mu pomáhali, pracoval na popisu a pojmenování australské květeny a zvířeny. Češi podobně jako před nimi četné jiné národnosti přicházeli do Austrálie v naději, že najdou zlato. Často ale zbohatli spíše bavením ostatních zlatokopů, než že by sami nacházeli vzácný kov. Čeští usedlíci ovlivnili australskou společnost zejména v oblasti umění, hlavně tance a výtvarného umění, ale také např. v zavedení zimních sportů, jako lyžování. Známé zimní středisko Thredbo ve Sněžných horách bylo založeno v 50. letech minulého století vynikajícím českým lyžařem Tonym Šponarem. SBS   Po těžké autonehodě se na pooperačním probere chlap a zděšeně volá na doktora: "Pane doktore, pane doktore, nemůžu nahmatat nohy!" "No nedivte se, pane Kadlec, vždyť jsme Vám uřízli obě ruce!" Krásná dáma vkročí do lékárny, jde rovnou k magistrovi a hledíc mu přímo do očí klidně říká: Potřebuji kyanid." Lékárník se ptá:"Na co proboha potřebujete kyanid?". Dáma odpoví: "Jdu otrávit manžela." Lékárník vyvalí oči namítá: "Panebože! Nemůžu Vám dát kyanid na zabit manžela! To je protizákonné! Přijdu o licenci! Půjdeme do vězení! V žádném případě NEDOSTANETE kyanid!" Dáma sáhne do kabelky a ukáže fotografii manžela v posteli s lékárníkovou ženou. Lékárník koukne na obrázek a povídá: No to je úplně něco jiného. Neřekla jste, že máte recept..."

Noviny –.Zajímavosti a drby 6 Strana 6 Záhadný rukopis zatím nikdo nerozluštil. Obsahuje snad i tajemství alchymistů Jako evergreen se vrací na stránky novin, do éteru rozhlasových stanic i na obrazovky televizních kanálů středověká kniha známá jako Voynichův rukopis. Na 240 dochovaných pergamenových stranách je kromě mnoha barevných ilustrací 35 tisíc "slov" zaznamenaných 170 tisíci "znaky". Neznámý písař použil "abecedu" složenou z dvaceti "písmen" a zapsal… Co vlastně? To nikdo netuší. Datování pergamenu na urychlovači na University of Arizona odkázalo některé teorie o vzniku záhadné knihy do říše zkazek, ale obsah rukopisu stále halí záhada. Osmnáct let marného luštění Americký antikvář polsko-litevského původu Wilfrid Voynich koupil zvláštní středověkou knihu v roce 1912 v Itálii. V současné době je tento tzv. Voynichův rukopis uložen na Yaleově univerzitě v Beineckeově knihovně vzácných knih a rukopisů pod kódovým označením "Beinecke MS 408". Historie jedinečné knihy je však nerozlučně spjata s rudolfínskou Prahou. Dopis, který našel Wilfrid Voynich vložený v rukopisu, jasně dokazuje, že knihu vlastnil pražský vědec a lékař Jan Marek Marci a v roce 1665 ji poslal do Říma svému příteli Athanasiu Kircherovi. Marci zdědil knížku po spřízněném alchymistovi Jiřím Barešovi. Ten ji získal od Jakuba Horčického z Tepence, jehož jméno bývalo uvedeno na prvním pergamenového listu knihy, než je kdosi vyškrabal. Starší osudy knihy obestírá záhada. Marci psal Kircherovi, že knihu koupil od blíže neuvedeného majitele císař Rudolf II. Prý za ni zaplatil 600 dukátů ve víře, že kniha je dílem anglického učence Rogera Bacona. Voynich strávil marným luštěním textu záhadného rukopisu osmnáct let života a umíral s vědomím, že se nikdy nedozví, co se v knize skrývá. Po Voynichovi si na rukopisu vylámala zuby elita kryptografie první i druhé světové války. Jaroslav Petr LN Režisér Gondry bude předsedou "krátké" poroty v Cannes Znáte Gondryho "kraťasy"? Třeba dojemný příběh o lejně, které pronásleduje svého tvůrce? Režisér Michel Gondry, jehož celovečerní snímky Nauka o snech, Věčný svit neposkvrněné mysli nebo Prosíme, přetočte vynikají především osobitou hravou poetikou a humorem, bude letos v květnu předsedat komisi pro krátké filmy na festivalu v Cannes. Není tomu tak jen pro Gondryho skvělé reklamní spoty nebo klipy. Gondry právě sklízí především ekonomickou satisfakci za svůj poslední snímek Zelený sršeň, který vydělává v USA ohromné peníze. Možná právě v téhle chvíli stojí zato si připomenout jeho talentované začátky, kdy mu k realizaci výjimečného nápadu stačilo pár dolarů. Mezi nejnápaditější Gondryho filmy patří například snímek One Day..., kde jde autor i režisér v jedné osobě daleko za hranici hodného humoru. Jeho raný příběh je dojemnou story o velikém lejně, které vyjde z kabinky na záchodcích za svým autorem a pronásleduje ho, protože je přece jeho! Když se autor oživlého fekálu snaží prchnout, volá za ním nešťastné lejno: "Chtěl mě zabít!" a kolemjdoucí mu skutečně pomohou padoucha dopadnout. Úžasná je i scéna, kdy spolu muž a jeho lejno sedí u stolu v restauraci a lejno se diví, že muž nemá chuť k jídlu. Kdo chce vědět, jak to dopadne, ať se podívá sám. http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded& v=xU6zcqmw0Uk Hrozí českému národu chaos a celospolečenská anarchie? Jan Berwid-Buquoy Narozdíl od včel jsou Čechové spíš tvorové političtí než společenští. Když už spolu mluví, tak o politice. A když o politice zrovna nemluví, tak zakládají nějakou politickou stranu. Při zakládání politických stran je nutné brát ohledy na národní zvyklosti. Na to se často zapomíná. Členové politických stran jsou sice lidé, ale jak chcete definovat člověka? Maxim Gorkij kdysi řekl: „Člověk, to zní hrdě!“ Patrně se s žádným nesetkal. I sám Benjamin Franklin měl své pochybnosti: „Kdo je moudrý? Ten, kdo se dokáže od každého něčemu přiučit. Kdo je mocný? Ten, kdo se vždy ovládne. Kdo je bohatý? Ten, kdo je spokojen. A kdo to je? Nikdo.“ Proto mám nejraději definici Platóna: „Člověk je tvor dvojnohý, neopeřený.“ Ano, jde o ryzí pravdu. Proti tomu nemůže nikdo nic namítat. A každý by měl dbát toho, aby v něm byl uznán člověk, tedy dvounohý neopeřenec, bez ohledu na to jakou stranu založil. Slyšel jsem, že prý máme nejvíce politických stran na obyvatele na světě. Ovšem v Guinnessově knize rekordů jsem o tom nic nenašel. Za takových okolností každopádně sestavovat vládu a udržet jí celé volební období u moci, to je učiněný zázrak. Pár vládními krizemi už jsme prošli. Další, zdá se, klepe na dveře. Jak z toho ven? Hlavním zádrhelem je, že tradiční politické strany nedávají dostatek volného prostoru reformním ideologiím a bojí se vytváření frakcí uvnitř strany. ODS není schopna se stát současně stranou „křesťanskou“ a KDU-ČSL opět není schopna se stát současně stranou „občanskou“. ČSSD neposkytuje žádný prostor pro „reformní komunisty“, které by bylo možno přetavit na „levicově orientované sociální demokraty“. Tím posiluje a stabilizuje volební výsledky KSČM. Co z toho vyplývá? Je nutné dát maximální šířku prostoru uplatnění pravicovým i levicovým hnutím, aby nalezly svůj „politický azyl“ již v tradičních parlamentních stranách a nemuseli zakládat nové a nové partaje. Ty se pak utkávají ve volbách v bojích o moc. Ta se rozmělní do nepřehledného množství miniaturních hlasů - a tím zaniknou spolehlivé většiny. Vinu nese neschopnost a nezralost velkých stran, které nejsou schopny absorbovat široké společenské spektrum. Již dávno měla vzniknout ODS/KDU (podobně jako vznikla v SRN CDU/CSU). Ačkoli ODS a KDU-ČSL s úspěchem vytlačila Republikány a Dělnickou stranu na okraj politické periférie, je zcela patrno, že ČSSD nefunguje dostatečně silně, aby vyřadila z politického spektra komunisty. Již dávno zde měla být strana ČSSD - Levicový blok (podobně jako tomu bylo ve Francii v době Francois Mitteranda s blokem socialistů). Zelení by mohli stát samostatně - coby jazýček na pomyslných vahách politických zápasů mezi pravicí a levicí. Pakliže k takovému řešení nedojde, nikdy nemohou podle mého názoru vzniknout stabilní parlamentní většiny a permanentně se budeme potácet nad propastí vládních krizí. Domnívám se, že současná vláda není špatná, ale když jde do tuhého, jeden blokuje druhého, neboť žádná spolehlivá většina neexistuje. Proto vznikají logicky situace, kdy není možné se hnout z místa. Abychom se vyhnuli takovýmto nežádoucím hazardům vůči národu, je nutné „pravici“ i „levici“ polarizovat do dvou velkých bloků, přičemž Zeleným pak zůstane úloha asistenta. ČSSD musí převzít úlohu vytlačovatele KSČM do pozice politického outsidera, jako se to podařilo ODS a KDU-ČSL v případě Republikánů a Dělnické strany. To ovšem vyžaduje patřičnou ideologickou sílu, kterou lze získat pouze polarizací a politickými frakcemi. Pakliže se daná alternativa na pravém ani na levém křídle české politiky nepodaří, dopadne to jednoho dne takto: Představte si volby, kde se nikdo k volebním urnám nedostaví! V nejlepším případě desítky či dokonce stovky českých politických stran dostanou 1 % - 2 % hlasů. Kdo potom bude sestavovat vládu? Česká republika se propadne do společenské anarchie a stane se neovladatelnou! Drahý otče, Berlín je nádherné město, lidí jdou to přátelští a moc se mi tu líbí. Trochu se stydím dojíždět do školy svým autem Ferari 599GT s karoserií pokrytou 24 karátovým zlatem, když všichni moji učitelé a spolužáci jezdí do školy vlakem. Tvůj syn Nassir. Otec odepisuje, Můj milovaný synáčku. Právě jsme převedl na tvé konto 20 milionů USD. Buď tak hodný a přestaň dělat naší rodině ostudu. Běž a kup si vlak i ty! Tvůj otec Said

Noviny –.Zajímavosti a drby 7 Strana 7 Poslední přání Arnošta Lustiga: Takhle si přál strávit den! Jestli si někdo dokázal vážit a užívat života, byl to spisovatel Arnošt Lustig, jehož srdce se navždy zastavilo v sobotu nad ránem. Muž, který zažil hrůzu koncentračních táborů a několikrát o vlásek unikl smrti, si dokázal užít každou vteřinu pobytu na světě. I během posledních pěti let, kdy bojoval s rakovinou, hýřil optimismem, pilně pracoval, vtipkoval a rozdával úsměvy. Krátce předtím, než ho zákeřná rakovina krve porazila, prozradil, upoután na lůžku, jak by vypadal ideální den, kdyby nemoc přemohl. A co by dělal, kdyby se mu to podařilo? „Věděl bych, že život opět fičí ve správných kolejích. Doufám, že se to stane. A že to bude třeba už za dvě neděle,“ přál si Lustig. Protože se mu to nepodařilo, pokusilo se Aha! jeho poslední přání splnit alespoň tak, že jeho milovaná místa navštívilo přesně tak, jak to chtěl udělat on. ARNOŠT LUSTIG • Narodil se 26. prosince 1926 v Praze. Byl Žid. • V roce 1941, v jeho patnácti letech, byl z rasových důvodů vyloučen ze školy. • V šestnácti byl poslán do koncentračního tábora v Terezíně, dále pak do Osvětimi a Buchenwaldu. Byl třikrát odsouzen k smrti zastřelením a několikrát měl jít do plynu. Vždy se mu podařilo uniknout. • V roce 1945 se mu podařilo uprchnout z pochodu smrti do Dachau a až do osvobození se skrýval v Praze. • Po válce studoval novinařinu, pracoval v několika denících i rozhlase. • V roce 1968, po okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy, emigroval. • Mezi jeho nejznámější knihy patří: Démanty noci, Dita Saxová a Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou. • Má dceru Evu a syna Josefa, který je filmař a žije v USA. • Jeho oslovení »ty bejku« doslova zlidovělo. • Dva roky byl šéfredaktorem české verze časopisu Playboy. Autor: dan Vláda se zlobí na Renault kvůli falešné špionáži Francouzskou vládu rozzlobil skandál kolem údajné špionáže v automobilce Renault. Francouzský ministr průmyslu Eric Besson v rozhovoru pro televizi RTL uvedl, že celou kauzu přezkoumají externí odborníci s cílem zjistit, kdo je za ni zodpovědný. Francouzská prokuratura se v pondělí přiklonila k teorii, že údajná průmyslová špionáž v Renaultu byla pouhým podvodem. Automobilka se poté omluvila třem svým manažerům, které kvůli špionáži propustila. Za celou kauzou stál údajně bezpečnostní pracovník Renaultu, který si špionáž vymyslel. Automobilka podle prokuratury za falešné informace o špionáži zaplatila přes 300 tisíc eur (7,3 milionu korun). Mluvčí francouzské vlády François Baroin vyjádřil překvapení, jak snadno se automobilka nechala oklamat. "Pokládám za neobvyklé, že se takový velký podnik chová tak diletantsky," řekl mluvčí. "To nemůže zůstat bez následků," dodal. Předsedkyně opoziční Socialistické strany Martine Aubryová již nepřímo vyzvala generálního ředitele automobilky Carlose Ghosna k rezignaci. Případ údajné špionáže ohrozil vztahy mezi Francií a Čínou, protože se objevily zprávy, že Renault ze špionáže podezřívá čínskou konkurenci a že francouzská tajná služba tuto možnost prošetřuje. CTK Jaká je hlavní příčina rozvodů? To je jednoduché: manželství Jan Berwid-Buquoy Ať potkáte na Kanárských ostrovech jakéhokoliv Španěla, můžete se skoro spolehnout na to, že bude rozvedený. Místní německojazyčný informační bulletin Kanaren Express přináší informaci, že zatímco ve Španělsku je rozvedeno 75 % manželství, na Kanárských ostrovech dosahuje rozvodovost až 81 %. Jak je to v katolických oblastech vůbec možné? Kanárské ostrovy mají největší rozvodovost v Evropě. Podle madridského Institutu pro rodinnou politiku (IPF) tato tendence začala v roce 2006, kdy španělská socialistická vláda zrušila povinnost uvádění důvodu pro rozvod. Jediným předpokladem k tomuto kroku, který nyní stačí, je tedy logicky manželství samo jako takové; abyste mohli být rozvedeni, je pouze nutné, aby jste byli oddáni. Nic jiného od vás španělské soudy neočekávají. Byl jsem na Kanárských ostrovech, konkrétně na Tenerife, v roce 1973, tedy v době Frankova fašismu s “lidskou tváří“, kdy se diktátor – nepříliš úspěšně - pokoušel kopírovat Dubčekovu politiku “Pražského jara“ z roku 1968. V Puerto de la Cruz jsem bydlel v útulném pensionu “Residencia Tejuma“ a majitel objektu mi vyprávěl, že za pouhé podání žádosti o rozvod byl jeho kamarád odsouzen na dva roky odnětí svobody. Po roce 2006 se ukončování manželství ve stejné zemi stalo doslova národním sportem. Alespoň na Kanárských ostrovech tomu vše nasvědčuje. Podle rešerší IPF a Kanaren Express vypadá úřední statistika takto: Každých 27 minut krachuje jedno manželství. To reprezentuje při 64 svatbách 53 rozvodů. Dále - z 91 000 rozvodů v ušlých pěti letech bylo registrováno kolem 100 000 dětí, rozvodem postižených. To vše se odehrává v nejsilněji katolizované zemi Evropy. Nehledě na Španělsko a Kanárské ostrovy, již v minulosti veliké osobnosti lidských dějin neviděli v manželství ten správný základ státu a lidského štěstí. Vezmeme-li si za příklad Anglii a Williama Shakespeara (1564 - 1616), přejde nás veškerý optimismus: “Dobře se oběsit - to vyloučí možnost špatně se oženit!“ Skotský klasik, Robert Louis Stevenson (1850 - 1894) k tomu dodává příčinu: “Manželství je nudná konverzace přerušovaná neustálými hádkami.“ Francouz Michael de Montaigne (1533 - 1592) hledá řešení: “Dobré manželství by bylo možné mezi slepou ženou a hluchým mužem.“ Zdá se, že ve Španělsku a na Kanárských ostrovech lidé slyší a vidí dobře. Na obrázku: Rozvod Napoleona a Joséphine, 1809 Diskriminace ženichů Kambodžanky si nesmějí brát padesátileté a starší cizince Kambodža s okamžitou platností zakázala místním ženám sňatky s cizinci staršími padesáti let. Mladší cizinci si podle agentury DPA mohou Kambodžanku vzít jen v případě, že prokážou měsíční výdělek nejméně 2500 dolarů (přes 61 tisíc korun). Vládní mluvčí opatření vysvětlil jako snahu napomoci tomu, že muži dokážou manželky finančně zajistit. "A také nechceme, aby takové páry vypadaly jako otec s dcerou nebo dědeček s vnučkou," dodal mluvčí. Krok kambodžské vlády by měl rovněž zabránit obchodování s lidmi. V Kambodži se každý měsíc uskuteční asi padesát až sedmdesát svateb mezi cizinci a místními ženami. Vdavekchtivé Kambodžanky tak nově budou muset za sňatky se staršími cizinci do zahraničí. CTK

Noviny –Zajímavosti z kultury 10 Strana 10 Jedinec míní, realita mění – 1-3 Ota Ulč NevPes Jakožto oběti přibývající kletby globálního oteplování, takto nám prezentováno mysliteli ekology, Albertem Gorem, dokonce ověnčeným Nobelovou cenou, zima nám ale stále přibývá. Proč tedy z ní neuniknout, pryč, pryč od hanebně frigidních končín v příliš intimním sousedství Kanady, se vším její hrozící arktickou nepřízní. Takže od omrzlin k slunci, pomerančům, využít všelijakých pozvání z Kalifornie a Arizony. Pak tedy od teorie k praxi: z našeho maličkého Binghamtonu nic přímo k Pacifiku nelétá, nutno via Washington, na letiště nesoucí jméno Johna Fostera Dullese, válečného štváče z dávné doby Eisenhowerova prezidentování. Novostavba značná, s příležitostí snadného zabloudění, únavného pátrání po správném směru, vlézt do správné podzemní soupravy bez řidiče, vystoupit na tom kterém terminálu a pak dál putovat. Takže rozhodnuto: poslední čtvrtek v měsíci lednu odpelášit z klimatické mizerie. Na našem lokálním letišťátku čekáme a ničeho se nedočkáme. Živly zkázonosně zasáhly, Washinghton paralyzován čerstvou dávkou sněhu, metropole beznadějně nedosažitelná. V pátek nadále nemožno,. takže teprve v sobotu se cosi s námi zvedlo a kýženého cíle dosáhlo s dostatečným zpožděním, abychom zmeškali spojení přes kontinent. Naštěstí, po několika hodinách čekání a sebelitování, se nám podařilo vtěsnat se na palubu příštího letu . Čtyři a půl hodiny letu čili maličkost. Očekávat nás bude našinec, s nímž jsme se seznámili na měsíc trvající plavbě v Pacifiku, po stopách druhé světové války. Krajan spíš moravský než český, dokonce Valach z Valašského Meziříčí, generace posrpnová. Inženýr, založil vlastní, náramně prosperující firmu, vyrábějící ultraprecisní součástky, vybavení pro zákazníky nahlížející do kosmu. Firmu včas prodal, věnuje se svým radovánkám, svět již důkladně prošmejdil. Oženil se s rozkošným stvořením – Filipínkou jménem Milagros, z níž udělal Růženu, aniž by překřtěná namítala. Je nám oznámeno, že v dáli západním směrem míjíme pouštní Nevadu a někde tam bliká neřestné Las Vegas. A že tedy brzo dorazíme k našemu cíli, Los Angeles - metropolis, megalopolis, rozcouráno do vzdálenosti od Prahy do Rozvadova. Sláva, tak jsme přece jen dorazili. Valašský spolucestovatel z naší pacifické plavby nás očekával, v mercedesu jsme odsvištěli k jeho rezidenci k oblasti Rancho Palos Verdes, už dost na jižním konci L.A. Choť Milagros-Růžena nám poskytla několikrát zpožděnou večeři, notně jsme pak popíjeli a na balkoně se snažím rozkoukat do nokturnálního temna. Tadyhle vlevo k zahlédnutí mořský břeh, Santa Monica v dáli, před námi pohoří ještě dál, po rozbřesku tuhle nádheru pořádně uvidíme. Ráno projíždka okolím, podél břehu, hele, tadyhle Donald Trump, exmanžel našinkyně, zbudoval luxusní golfové prostrory - od těch a zejména od jejich uživatelů vzdalme se značně. - - - Poněvadž jsme přijeli s víc než dvoudenním zpožděním, nevyhnutelnou se stala eliminace řady plánovaných setkání. Což ale nebyl případ slíbené přednášky – či spíš neformálního povídání pro místní odbočku SVU (Společnosti pro vědy a umění). Potřebné prostory dal k dispozici generální konzulát České republiky, adresa 10990 Willshire Blvd., Suite 1100 čili na tamějším jedenáctém poschodí. Vychrlím chválu dosažených změn k tuze lepšímu, v porovnání s dobou dřívější, když za normalizace sebevědomé, arogantní kádry zacházely s veřejností jako s obtížným hmyzem a jí to na vědomí náležitě dávaly. Však kritéria kvalifikace na tak náramné, záviděníhodné funkce diktovala doba řízného třídního boje, s všelijakými bizárními výsledky. V paměti mi dosud uvízla pozoruhodnost z padesátých let, totiž odeslání diplomata reprezentovat ČSSR v Uruguayi: dotyčný nejenže neznal žádný cizí jazyk, ale on neovládal ani svou mateřštinu češtinu – zoufale totiž koktal. Ovšem kádr, stoprocentně spolehlivý soudruh. Nás tam přivítal zástupce generálního konzula - pohledný, elegantní mladík - a dal se do řeči s mou rodinou na téma společného zájmu a činil tak čínsky. V Číně už v diplomatické službě absolvoval několik roků. Ve funkci nového generálního konzula se představil příslušník rovněž mladé generace, jež si už užila pramálo slastí s pionýrským šátkem kolem krčku. Studoval v New Yorku na Kolumbijské uníverzitě, věnoval se filmu, pedagogem mu tam český byl režisér Jasný. Několik tuctů zájemců se dostavilo, každá židle obsazena, přečetl jsem pár snad zajímavých ukázek z právě dopsané kníky o českých exulantech velikánech a malikánech, dost se pak debatovalo, zvlášť mě potěšily zmínky o stále přetrvávajících praktikách, absurditách, například v indickém Ahmanabádu, v tomtéž hotelu, o němž se zmiňuji v knížce „Náš člověk v Indii“. Jiná posluchačka mě potěšila zmínkou o své matce v Děčíně, pamatující se na mnou zmíněnou rozkošnost z Nové Guineje, kde jednooký farmář německého původu, občas odjíždějící do městyse, a ve snaze přimět své domorodé zaměstnance, aby zcela nezaháleli, na pole přinesl židli, vyňal skleněné oko a se slovy „Mi lukim“ – „Já se na vás dívám“ v Pidgin English - odjel, se zárukou že pod takovým dozorem pracovní morálka nepoleví. Což se úspěšně dařilo až do okamžiku, než jeden z vynalézavějších tvorů problém vyřešil, pánovo skleněné oko na židli přikryl kloboukem a okamžitě započala celodenní siesta. Po programu trocha popíjení, kvalitní kalifornské bílé víno, povídání o všem možném, vyměňování vizitek. Jedna dáma s doktorátem pracuje v prestižní Jet Propulsion Laboratory, California Institute of Technology. V jaké funkci by asi fungovala v českém domácím prostředí? - - - Z Rancho Palos Verdes od rodáka z Valašského Meziřící ke generálnímu konzulátu na jedenáctém poschodí je vzdálenost odhadem porovnatelná k trase z Prahy do Berouna a možná že až do Rokycan. Tak značnému vandrování tam a zpět jsme zabránili přesídlením do blízké enklávy Brentwood, původní též adresy neodsouzeného vrahouna O.J. Simpsona (momentálně dlouhodobě dlícího ve zdaleka míň luxusních prostorách nevadského kriminálu), tzv. „gated community“ s bránami přes cestu, otevírá se jen tamějším rezidentům a jejich hostům, jejichž totožnost si strážci telefonem ověřují. Pozval nás kamarád z mládí čili prakticky již z pravěku, nota bene Plzeňák. Vskutku unikátní osud. Snad sedm let, rok co rok, se snažil dostat na medicinu a vždy byl odmítnut z kádrových důvodů. Nicméně vydržel, nevzdával se, až tedy přece jen byl přijat , vystudoval (za dělnické peníze, ovšem) a po promoci při první příležitosti z rodné končiny zmizel. V Americe se náramně prosadil jako odborník průkopník, mezinárodně natolik proslulý , že si v době již chřadnoucího bolševika troufl beztrestně přijet do rodného města. Tam před úřadovnou oněch soudruhů, kteří tolik roků se snažili zabránit rozvinutí jeho talentu, zaparkoval se svým luxusním, z Italie u výrobce čerstvě zakoupeným automobilem ferrari, pořádně tehdejší mocipány namíchnout skutečností, že vzdor jejich značnému úsilí se jim přece jen nepodařilo zničït mu život. Doma v garáži má vehiklů půl tuctu, včetně stříbrného rolls- royce. Takové arogantní provokace! Teď, když se v Brentwoodu zbavili O.J. Simpsona, ptám se kamaráda na jeho současné sousedy. Dozvídám se, že hned vedle přes ulici se usídlila britská hollywoodská diva Kate Winslet (Titanic). A na kopci ve výši vznikl unikát nedávného data – tzv. Getty Center, o nějž se zasloužil mecenáš J. Paul Getty, původním povoláním „olejář“ (oilman). Takový projekt je uskutečnitelný buď jen v diktaturách, nebo v případě demokracií pouze z privátních zdrojů, soukromé iniciativy. Proti něčemu takovému, financovanému z veřejných peněz, by se daňoví poplatníci právem vzbouřili, takové extravagance promptně smetli se stolu. Jenže Getty se rozhodl utratit 1,3 miliardy dolarů svých peněz. Brány se otevřely v roce 1997, ročně tam přijde 1,3 milionu zájemců, je to jedno z nejvíc navštěvovaných muzejí, kulturních center v USA. A vše je gratis – zdarma, vstupné nulové. Denní výlohy provozu – odhadem 80 000 dolarů. Přivezla a vysadila nás lékařova manželka Jiřina. Poněvadž je tam doma v nejbližším sousedství, brnkneme jí, až se nabažíme, dostatečně pokocháme, a ona nás vyzvedne. K parkování je tam k dispozici podzemní prostor o sedmi poschodích-podlažích, pro 1200 vozidel. Nelze tam dojít, dojet, na svah se vyšplhat, musí se extra vláčkem, spíš připomínajícím částečně horizontální výtah, šplhat se do výše 270 metrů. Tři vagony, moderní bezzvučný pohyb, jeden kilometr, pět minut, a dorazíme na campus (10 hektarů), k rotundě s pěti pavilony různým směrem. Příležitost panoramatického pohledu, téměř 180 stupňů, na metropolitní L.A., na neutuchající mravenčí pohyb po I (Interstate) 405 dálnici. Na přivítanou jsou nám rozdávány mapy a denní program - architecture tour, garden tour, mnohé další. Minimálně týden by se tam dal strávit. Vší krása tam v bílém, hlavním tvůrcem architect Richard Meier. O výtvor pozoruhodnosti „central garden“ se zasloužil Robert Irwin se záměrem „vytvořit zahrady usilující o cíl stát se uměním“. Do kolika pavilonů za uměním nahlédnout? Skvosty stále přibývají - Gaughin tu, van Gogh onde. Přemnohé se zmešká, čili dobrý důvod se na místo vrátit. V jedné hale, zabývající se písemnými vzácnostmi, jsem postřehl na zdi visící velká zvětšovací skla, celou jich sadu. Zájemci vyzvednou, použijí, vrátí. Pomyslel jsem na pravděpodobnost návratnosti v českých podmínkách. Getty Centrum je komplex o několika údech. Významný je GRI (Getty Research Institute) s knihovnou (téměř milion svazků). Dva miliony fotografii v oboru umění a architektury. Příležitost tam bádat. Poněvadž oblast Los Angeles není jediná, již občas obtěžuje zemětřesení, Getty Centrum je vystavěno způsobem zaručujícim přežití katastrofy až do intenzity 7,5 stupňů na Richterově škále. Rozhlížím se po návštěvnících, odhaduji počet zájemců zahraničních a domorodých tak půl na půl. Hodně cizinců z Asie - Číňané, Japonci, Korejci. Školní mládež v uniformách – zřejmě, nepochybně, školy privátní. Všeho všudy jsem postřehl jen jednu černošskou rodinu. Jak dlouho potrvá, než mecenášství se rozmůže v naší rodné zemi, kdy se český národ dočká tak štědré iniciativy z privátních zdrojů? Pokud již máme miliardáře a určitě žádné oilmany, nemyslím, že doba natolik pokročila, že by hromadění majetku již přestalo být alfou a omegou smyslu života, že ještě nedošlo ke kýženému posunu hodnot. Velerád bych se ovšem s takovým předpokladem mýlil. Brnkli jsme Jiřině, vyzvedla nás a my odspěchali na letiště, nezmeškat spojení do Arizony. Předčasně a málo radostně jsme se s Kalifornií rozloučili při vstupu do letadla mířícího do Tucsonu v pouštní Arizoně, s teprve chřadnoucí mediální pozorností národní, ba i mezinárodní. Však tam krvelačný psychopat se strefil do zákonodárkyně Gabrielle Gilfordové, již se mu podařilo vážně zranit, aniž však usmrtit, tak jak bylo osudem půl tuctu nevinných občanů. Letěli jsme k rodinému setkání tří sourozenců při příležitosti nového čínského roku. Tentokrát rok králíka, nikoliv opice či tygra. A se záměrem při té příležitosti se v průzračném pouštním prostředí slunit, mezi kaktusy si libovat. Po přistání vyzvedávám brožuru, téměř 200 barevných stran, k orientaci návštěvníků výprodeje nikoliv střelných zbraní, ale drahokamů, všemožného vzácného kamení – velké množství z Madagaskaru, například. Opály nejen australské, stovky prostorů, propagace místních mistrů brusičů. Jsme pokládáni za nákupčí z dálných končín. Nařčení se bráníme, nepatříme k takové čeledi. Arizona je dost rozlehlý stát: téměř čtyřikrát větší než Česká republika. Členem Unie se stala teprve v roce 1912, poté už přibyly pouze Aljaška a Havaj. (Dalším zájemcům, jako například Grenadě v Karibiku, nebylo naštěstí vyhověno.) Začalo to tam v 16. a 17. století, když přišli konkvistadoři se španělskou vlajkou. Stavěli různá presidia neboli tvrze, v ochraně proti zejména málo přívětivým Apačům. Prozatím oficiálně má obyvatel šest a půl milionů, čili jen něco málo přes polovinu počtu České republiky. Z mexického jihu ale pronikají ilegálové. V minulém roce jich na arizonské hranici pochytali téměř půl milionu. Naprosté většině, odhadované na 80 až 90 procent, se ale přechod podaří, s příslušným negativním dopadem na bezpečnost, kriminalitu, zdravotní a další sociální výdaje. Ilegálové například tvoří téměř třetinu všeho osazenstva ve federálních věznicích. Zíral jsem z výšin na město k uzoufání rozstrkané. A všude je hanebně daleko. Do nejbližší čínské restaurace jsme to měli 16 kilometrů. Pár doporučení pro případného zájemce, pokud by se obtěžoval do takových končin zavítat: Jejich charakteristickým symbolem je kaktus saguaro, desetimetrový i vícemetrový velikán, dožije se 200 let, kvete v květnu a červnu a Indiáni pojídají jeho plody. Tento unikát je zejména soustředěn ve dvou tamějších národních parcích, s náramnou příležitostí na procházku, na projíždku osmimílovým Cactus Forest Drive a poučit se exponáty ve Visitor Center. To bychom měli přírodu. K nahlédnutí do toho mála tamější historie nejlíp poslouží Mission San Xavier del Bac, kterou založil jezuita jménem Kino. Tam se potkáte s autentickými Indiány a je to i jediné místo, kde si lze vyslechnout kázání v indiánské řeči kmene jménem Tohono O’odham. Příležitost k seznámení s méně dávnou dobou poskytují Old Tucson Studios, vyloženě hollywoodský výrobek. Tamější filmoví mogulové se kdysi (1939) totiž rozhodli vytvořit repliku starého Tucsonu, jak asi vypadal v roce 1860. Divoký Západ, tak jak má být. Tam se pak natočilo přes 300 opusů a rovněž několik televizních seriálů. Návštěvník si tam může užít výtečně inscenované bitky, přestřelky, projet se v pádících dostavnících, pokochat se představením částečně hanbatých šantánů. Tentokrát jsme zamířili značně za město, do oblasti Oracle, seznámit se s iniciativou, jež stejně jako v případě J. Paul Gettyho a jeho Centra v Los Angeles započala z nápadu texaského olejářského magnáta Ed Basse, který v osmdesátých letech věnoval 150 milionů na uskutečnění prvních kroků, jež by mohly vést ke kolonizaci vesmíru. Jestliže náš svět je Biosféra 1, jeho replika v podobě Biosphere 2 (3,15 akrů) vznikla 30 mil od Tusconu na úpatí pohoří Santa Catalina – impozantní modernistický komplex ze skla a oceli, studijní a výzkumné centrum, s vytvořením perfektní kopie ekosystémů – deštného pralesa, savany, pouště, zemědělského terénu, oceánu s téměř milionem galonů vody. Pět těchto tzv. biomes, největší umělý, uzavřený, stoprocentně izolovaný systém. Permanentní vědecký monitoring chemického složení a přeměny vzduchu, vody, půdy. Nahlédnout do budoucnosti – projekt veleben jako ten nejznamenitější od doby, kdy tehdejší prezident John F. Kennedy vyhlásil rozhodnutí přistát na Měsíci a dobývat kosmos. A v takovém prostředí po dobu dvou roků (Mission 1: od září 1991 do září 1993) izolovaně žilo osm dobrovolníků – jakoby budoucí pionýři kolonisté Měsíce a Marsu. Strávil jsem tam několik hodin, posbiral plno materiálů, aniž bych dovedl úspěšně absorbovat údaje z oborů mně

Noviny –Zajímavosti s kulturou ba i odjinud 11 Strana 11 vzdálených. Sledoval jsem instruktážní film, bedlivě naslouchal výtečně informovanému průvodci. Dozvídal se, že se tam získávaly poznatky bez precedentu. Například se nedal předpokládat nedostatek kystlíku způsobený kapacitou betonu, kyslík absorbujícího. Nedostatkem potřebného, předpokládaného slunečního žáru, účastníci ztráceli svou původní barvu pokožky. Nedal se předpokládat negativní dopad El Niňo z jihu a výbuch sopky na Filipínách západním směrem z Pacifiku. Pionýři pozbyli 16 procent své tělesné váhy, jimi vytvořený agricultural system - vlastní banány, papaya, sladné brambory, burské oříšky, rýže..., z domácího zvířectva tzv. pygmy goats („trpasličí kozy“) z Nigérie, též slepice, byly zdrojem 83 procent jejich veškeré stravy. Divoce fluktující výše CO2 decimovala včely, potřebné k pollination (opylení). Zkušenosti neznámé a málo vábné, jejichž součástí byla recycled water including human waste. V hermeticky uzavřeném prostoru nesměl být papír, takže ani toaletní papír. Nahlédl jsem do jejich ubytovacích prostorů - moderní, praktické, rozsahem užitečně skromné. Nepřekvapuje, že pionýři nápor takové klaustrofobické existence nedobře snášeli a z původních kolegů, přátel, se stala jen obtížně komunikující individua. Druhý pionýrský pokus – Mission 2, v roce 1994 vydržel pouhý půl roku. Posléze se na projektu angažovala Kolumbijská univerzita ve vzdáleném New Yorku. Tu ale časem nahradila přece jen bližší University of Arizona, se soustředěním na studium zejména klimatických změn. Rovněž vědci z různých končin světa tam nadále přijíždějí, tucty studentů získávají kredit v oboru environmental studies. Zájemci návštěvníci mají možnost projít prostory oné dosud neuskutečněné budoucnosti, nahlédnout do bytů a kuchyní, kde experimentující Biosférané žili a málo uspěli. V této souvislosti s klimatickými mysteriemi: my jsme přilétli za sluncem a ne abychom se potýkali s nebezpečím omrzlin. Děsný arktický vichr námi cloumal a média oznamovala dosažení rekordu největšího mrazu za posledních sto let: 18 stupňů Fahrenheita, tedy podle Celsia pořádně pod nulou. Nemilé překvapení nejen pro jedince, ale i pro pojišťovny. Tamější obydlí, jakkoli prostorná, luxusní, nejsou vybavena na dopad takového sibiřské pohromy. Na neméně než 800 adresách praskla potrubí, vody se v poušti vyvalily, zatopily koberce, spouště přemnoho. Což byl také náš případ, takto jsme se rozptylovali o novém čínském roku. Víc než příroda či historie mě zajímá současný člověk. Do Arizony den co den průměrně proniká tisíc ilegálů. Už jich tam mají aspoň půl milionu, notně se podílejících na kriminalitě všemožného druhu. Obyvatelé žijící v pohraniční oblasti, 60 až 80 mil hluboko do vnitrozemí, jsou již leta terorizováni pronikajícími ilegály, aniž se dovolají ochrany. Kradou jim vozidla, vandalizují majetek. Zabijí kohokoliv, kdo by jim přišel do cesty. Každou noc lze slyšet střelbu. Nejen vloupání a vraždy, ale značně časté jsou automobilové karamboly, kdy negramotný chlapík za volantem v ukradeném vehiklu se řítí, způsobí zranění, smrt. Samozřejmě není pojištěn, nikdo si na něm nic nevezme. Ve vězení o něj bude pečovat, krmit ho bude erár a v případě deportace on brzo hupky bude zpět. Výdaje na jejich lékařskou péči a výchovu potomstva již přesahují miliardu dolarů ročně. Přibývá oprávněných frustrací u většiny obyvatelstva. Jan (nikoliv tedy Jana) Brewer, republikánská guvernérka státu, koncem dubna podepsala zákon (SB 1070) zakazující poskytnout přístřeší ilegálně přítomným cizincům. Současně opravňuje policii, aby v situacích – zejména v dopravě – za předpokladu reasonable suspicion („rozumné, přiměřené podezření“) požadovala předložení důkazu totožnosti. Okamžité vypukly očekávané protesty od organizací jako American Civil Liberties Union. Davy zejména těchto převážně či spíš výlučně španělsky mluvících Hispanics zorganizovaly bouře protestů, nejen v Arizoně, kde tvoří jednu třetinu všeho obyvatelstva, ale také ve Washingtonu u schodů Kongresu. Na protestech se rovněž hodně podílejí mravně popuzení, politicky korektní idioti a hollywoodské celebrity, určitě ve svém luxusu ušetření zkušenosti s nepříjemnou arizonskou realitou. Dochází k bojkotu Arizony, trpí turistický průmysl, ač některá ta utrpení dlužno vítat: například v případě tatoo parlors. Se zájmem a oceněním jsem vyslechl video záznam rozhořčeného, divoce barevně tetovaného ilegála, otce osmi dětí, kompletně ovšem žijících z podpory daňových poplatníků, s jeho prohlášením, že on Arizonu opouští a přesune se do Kalifornie, kde se mu dostane respektu, který si zaslouží. I prezident Obama si pospíšil odmítnout zákonodárnou iniciativu v Arizoně jako misguided („zavádějící“). Učinil tak dřív, než guvernérka stačila zákon podepsat a on měl příležitost si ho přečíst. Rovněž přehlédl či vůbec nevěděl o existenci zákona s platností již od roku 1940, pokládajícího za federální trestní čin nemít stále sebou důkaz své totožnosti k předložení (to keep such registration documents with them). Obama pověřuje ministra spravedlnosti (Attorney General) iniciativou zabránit arizonskému zákonu vejít v platnost. Oznamuje svůj záměr prosadit reformu (comprehensive immigration reform), jež by vedla k mohutné amnestii a legalizaci v zemi nezákonně přítomných, v mnoha případech léta či již i desetiletí pobývajících vetřelců. Se zájmem o reakce domorodců se mi poštěstilo trošku se poznat s tamější českou komunitou, zajímající se nejen o stav věcí ve svém nejbližším okolí. Mnozí z nich jsou čtenáři Neviditelného psa, dostalo se mi pozvání, s příležitostí seznámení, důkladného popovídání, s výsledným nejnáramnějším dojmem. Sobotní odpoledne, sešlo se nás aspoň třicet. Mým hositelem byl vědec ve farmaceutickém průmyslu, manželka lékařka s privátní praxí a dceruška stvoření rozkošné a bilingvální. Takových andílků tam ve značných prostorách pak pobíhalo několik. Seznámen jsem s dentistou, z lidmi z univerzitního prostředí, tvorové ze současnějších emigračních generací – nejen posrpnové invazní, ale i polistopadové, ponormalizační. Dostavila se ale notná výjimka z takového pravidla: Čech v Americe narozený, s nímž jsem měl mnohé si povědět. Jako příslušník Pattonovy armády totiž v květnu 1945 dorazil do Plzně. Přinesl plno fotografického materiálu, z nichž jako nejpozoruhodnější jsem oceňoval záběry od soudu v Dachau, kde působil jako tlumočník a já měl možnost si prohlížet tváře několika tuctů esesáckých hlídačů a rozradostněn jsem byl zprávou, že jen s dvěma výjimkami všechny tehdy pověsili. S těmito našinci v pouštním , ač v našem případě povětrnostně nespolehlivém až nepříznivém Tucsonu míním setrvat ve vřelém kontaktu. Tamější suchý vzduch, v němž se nedaří korozi, zcela určitě rozhodl, proč právě tam vytvořit největší shromaždiště letadel. Parkující vzdušní oři nerezaví, méně stárnou, snáze je v případě potřeby dát znovu do provozu. A to na mě v Arizoně snad udělalo ještě větší dojem než mohutný Grand Canyon. S obdivem a respektem jsem nahlížel na prostor označený písmeny AMARC (Aerospace Maintenance and Regeneration Center), 2 600 akrů, na nich přes 5 000 letadel, od skrovných typů Cessna A-37 (attack-fighter bomber) po mohutné B-52 Stratofortress bombardéry. Vedle na letecké základně Davis Montham Air Force Base parkují obří C5-B Galaxy, do jejichž útrob by se vešel celičký ÚV KSČ. Pima Air and Space Museum (Pima je jméno jak indiánského kmene, tak tamějšího okresu) si zaslouží několik hodin důkladné pozornosti. Přemnohé lze spatřit jak ve čtyřech hangárech, tak ve volném prostoru. Exponáty pod střechou začínají chronologicky, od bratří Wrightů, s kopií jejich nejpůvodnějšího vynálezu, který se vznesl na pár vteřin . Z hangárů se pak vykročilo do otevřeného prostoru, kde jsem napočítal 162 různých typů včetně 5 Migů, 8 bombardérů, 15 helikoptér a 24 stihaček. Všechno to množství se nedalo absorbovat Mocně na mě zapůsobil štíhlý, dlouhý Lockheed SR-71 „Blackbird“, jehož zrod si vynutilo fiasko špinážního U-2 po sestřelení nad Uralem. Tento SR-71 se stal nejrychlejším letadlem na světě, schopným se pohybovat v těch největších výškách (80.000 stop). Řítí se rychlostí Mach-3, let z pacifického k atlantickému břehu Ameriky zvládnut za 68 minut a 18 vteřin. Tak velký výběr jsme tam měli, ale marně jsem se rozhlížel po Stealth Fighter F-117A, ve tvaru hrozivého černého trojúhelníku, nepostřehnutelného radarem, navíc vybaveného schopností onoho precision bombing. To nejnáramnější, co prozatím máme. Novinka tam tedy nebyla – při vyloučení malé pravděpodobnosti, že ji nevidí nejen radar, ale ani lidské oko. Arizona se stala centrem astronomického bádání také díky svým meteorologickým podmínkám. Jižním směrem, nedaleko mexické hranice, lze nahlédnout do vesmíru na Kitt Peak National Observatory, údajně největší hvězdárně na světě, s mamutími, mnohametrovými teleskopy. Po několikaletém vyhodnocování nejvhodnějšího terénu, mezi 150 pohořími v zemi byla vybrána právě tato končina, celkem 200 akrů (pronajatých od onoho indiánského kmene Tohono O’odham, majitele rezervace o úctyhodném rozsahu tří milionů akrů). Návštěvníci jsou vítáni, mohou přístroji nahlížet do velikánských vzdáleností. Velice jsem měl zájem zajet tam do výšin, 7 000 stop, tak věru bylo plánováno. Ale i bez prasklého potrubí a mokvajících koberců, my zimou postižení bychom nebyli jeli: jestliže v nížinám jsme mrzli, tam u teleskopů bychom se byli třásli ještě důkladněji – o 30 stupňů víc mrazu. Návrat do našeho původního frigidního světa na opačném konci kontinentu. Podařilo se přistát v notné chumelenici. Což nebyl případ našeho kufru. Cestou se někde zatoulal, k závěrečnému potvrzení premisy, že jedinec míní a realita mění. Řekněte úředníkovi v Německu: „Ty vole!“ a nedoplatíte se V Německu existuje katalog nadávek s přesně určenými pokutami. Vynadat úředníkovi nebo policistovi na ulici vás může dokonce finančně zruinovat. Speciální německý juristický blog „Máš pravdu — buď svým vlastním obhájcem“ (Recht gehabt — Sei Dein eigener Anwalt) zveřejnil kompletní listinu nadávek a přiložil i ceník. Když urazíte úředníka nebo policistu, víte přesně, kolik vás to bude stát. Kolik by měli platit oni, když urazí vás, to už se v dokumentu nedočtete. Německá demokratura chrání pouze sama sebe. Jedná se celkem o 31 nadávek v nejrozmanitějších cenových relacích. Jak dospěla německá jurisprudence k tak přesné kalkulaci a podle jakých hodnotových představ, zůstává záhadou. Tak například „vyplazování jazyka“ na úředníka je relativně nejlevnější. Dělá to 150 eur. Když ho ovšem oslovíte: „Vyliž mi p***l!“, musíte zaplatit dvojnásobek. Pakliže začnete vyplazovat jazyk a doprovázet to výzvou zahrnující kontakt s konečníkem, celá záležitost se akumuluje: 150 + 300 = 450. Člověk by tedy měl zůstat raději stručný, aby ušetřil. Vezměme si nyní za příklad typicky české: „Ty vole!“ V katalogu se ono rčení v němčině přesně nevyskytuje, ale je tam nahrazeno pojmem „Asozialer“. Judikativa vyhodnotila „vola“ na 550 eur. Přidáním „ty“ se začne celá věc prodražovat, neboť za tykání policistovi musíte zaplatit 600 eur. „Ty vole!“ vás tím pádem vyjde celkem na 1150 eur. Proč je „vůl“ tak drahý a kontakt s konečníkem více než třikrát levnější, nad tím zůstává rozum stát. A teď si představte, že vás úředník na berním úřadě rozzuří, vy vypláznete jazyk a spustíte: „Vyliž mi p***l, ty loupežnickej vole!“ Ouřada vytasí kalkulačku, chvilku bude bušit do klávesnice, 150 + 300 + 600 + 450 a potom na vás vyhrkne: „Tak to dělá 1500 eur!“ Totiž, abyste byli v obraze, „loupežníku!“ je v katalogu oceněno sumou 450 eur. Patrně jde v oblastech německých berních úřadů o velice často frekventovaný výraz, neboť nadávka „loupežníku!“ je při normálních společenských kontaktech dosti vzácná. Nerozluštěnou záhadou zůstává oslovení „blbá krávo!“, kde německá judikativa sáhla k rozpětí mezi 300 až 800 eury. Snad se zde jedná o to, jak dalece je ona „kráva opravdu blbá“, a podle toho se pak určí výše pokuty. Pakliže se prokáže u dotyčné osoby skutečně naprosté úřední idiotství, dostane „pravdomluvec“ pouze pokutu v nejnižším horizontu 300 eur. V opačném případě běda mu! Bude umlčen pokutou 800 eur. Ať právem, či nikoli, každý si to hodně předem rozmyslí, jak nazývat německé úřednice. V některých případech dochází dokonce k naprosté cenové jednotě, ačkoli nikdo neví proč. Ad hoc — konkrétně: Klepat si na čelo se účtuje 750 eury. Výrok „ty hlavo dubová!“ stojí rovněž 750 eur. A stejnou cenovou hladinou se postihuje „tobě to tam přeskakuje, co?“. Sumou 1000 eur jsou postihována oslovení: „Šašku počmáranej!“ (Kasperlverein-Wichtelmann), „Policejní prase!“ s ukazováním prostředníčku tak jako „buzerante jeden!“. Dále je možno si posloužit za 2500 eur nadávkami: „Potvoro mizerná!“ a: „Ty stará svině!“ Zajímavé je, že „ty kurvo jedna!“ je levnější a k pořízení již za 1900 eur. Nejdražšími delikty v uvedeném katalogu jsou ukazování prostředníku a současně napadení úředníka slzným plynem za 4750 eur tak jako jakékoliv nadávání ukončené fackou za 6000 eur. Podle sdělení kompetentního úředníka berlínského Policejního prezídia (Polizeipräsident in Berlin) je možné neuveřejněné nadávky připodobnit již k uvedeným. To znamená například: „Ty p**o jedna!“, respektive: „Ty č****u!“ by měly odpovídat cenovým relacím „vyliž mi p***l!“ plus tykání policistovi nebo úředníkovi. Kromě uvedených pokut může být delikvent odsouzen i k odnětí svobody až na tři měsíce v případě opakování trestného činu. Ať tak, či onak, zdá se, že propast mezi občany SRN a úřednickou demokraturou, ovládající všechny složky státní moci, se čím dál tím více prohlubuje. : Jan Berwid-Buquoy Jak konečně sejmout komunisty a estébáky- Koalice se shodla na přípravě zákona, který by každý měsíc odebral část příjmů bývalým funkcionářům KSČ a zaměstnancům komunistické Státní bezpečnosti - StB. Už bylo na čase. Peníze ušetřené na bolševických papaláších a estébácích by měli dostat lidé, kteří proti komunismu bojovali. Je trapné, že se celá věc vleče dvacet let, takže mnoho z těch, co je komunisté šikanovali a trýznili, se toho už nedočká. Kdybychom chtěli být důslední, mělo by být trestné už samotné členství v KSČ. Komunisté ubližovali této zemi. Okradli mnoho lidí, popravili nevinné, poslali do vězení vlastence a antifašisty, snížili průměrný věk dožití, omezili svobodu pohybu, rozdělili rodiny, prostě zločin za zločinem. Máme zákon o tom, že komunistický režim byl protiprávní, ale na důsledky tohoto zákona pořád čekáme. Zločinný režim tu sice byl, ale pořád se nějak nemůžeme dohledat těch zločinců. Kdepak asi byli? Schovaní někde po jeskyních, jako Kubiš s Gabčíkem po výsadku? Ale kdepak, všichni vědí, kdo to je a kde jsou. Kdepak je asi soudruh Jaroměřský z náchodské StB, který mně podepisoval předvolání na výslechy? Soudruh Jaroměřský nejspíš ve východních Čechách úspěšně podniká nebo něco takového. Za katrem nebude a měl by tam přitom být. Jan Jandourek Tyden

Noviny – A tak vůbec 12 Strana 12 O důvodnosti podezření aneb Jak rozpoznati chomout na hrdle svém Pobýval jsem před nějakým časem v Dubaji. Byl právě pátek, muslimská to neděle, a z amplionů blízké mešity zaznívalo sváteční kázání. Někdejší znalost arabštiny mi už z největší části povypadala z paměti, abych ale poznal, že každé desáté slovo je vzrušené, extaticky provolávané „arabí! arabí!“, k tomu mi ještě stačila. Snad bylo dobře, že jsem nerozuměl víc, nebo to dobře nebylo, nevím. Asi bych se býval dozvěděl mnohé o mimořádné výtečnosti lidu arabského, o jeho samým Alláhem dané nadřazenosti nad ostatními národy a kulturami, o předurčenosti přivést veškerenstvo na cestu pravdy Prorokovy. Je to kříž s vyvolenými národy. Alláh stvořil ve své potměšilosti v tom nepokojném koutě světa hned dva, i není divu, že se to tam pere a mydlí, mydlí a pere, domydlit nemůže. Ledaže židovská vyvolenost je věc interní, navenek se nevnucující a nikoho neohrožující, není-li sama ohrožena. Kdežto vyvolenost arabská, pověřená úkolem ozářit světlem své víry lidstvo po všech rovnoběžkách a polednících, slibuje ještě lecjakou patálii, zvlášť bude-li se Západ i nadále chovat tak ochočeně jako doposud. Přitom není tak vzdálen čas, kdy dubajský imám své arabí, arabí, tak výbojně nevyvolával. Po dlouhá staletí se muslimský Orient vcelku pokojně oddával svému bazárovému hemžení a na ozařování planety světlem víry pomýšlel leda teoreticky, pakli vůbec. Cosi se změnilo na pláních Blízkého východu v posledních desítiletích, změnilo a nalilo latentnímu mesianismu čerstvou mízu do žil. Jméno mízy jest známo: ropa. Renezance islámského sebevědomí snad měla vícero příčin, ale ropné bohatství jakožto nástroj pokoření nemilovaného Západu bylo a je z nejhlavnějších. Důvodně lze předpokládat, že skončí-li zmíněná závislost, bude konec i muslimskému sebevědomí se všemi průvodními jevy včetně nejprotivnějších. Proč se to ještě nestalo? Nač čeká Západ? Nemá v ruce páku, jejíž pomocí by se vyvlékl z ropného chomoutu? Ale má. Nebo lépe řečeno, snadno by ji mohl mít. Nedůvěřoval bych příliš poučením z toho zdroje, ale mohl mít pravdu onen hodnostář české energetické společnosti ČEZ svým tvrzením, že kdyby se jen čtvrtina peněz, co jich stojí všechny ty větrníky a solární panely, vložila do výzkumu termojaderné fuze, mohl by mít Západ nadbytek čisté a laciné energie když ne hned, tedy ještě během tohoto desítiletí. Ale Západ se k vyvléknutí z ropného chomoutu nemá. Stavba termojaderné elektrárny kdesi na francouzském jihu, první, která by byla schopná dodávat víc energie, než je do ní vkládáno, skomírá na nedostatek prostředků, jež jsou na druhé straně všemi trychtýři nalévány do drahých a neúčinných hraček tzv. alternativních zdrojů. Proč, k čertu? Je Západ tak neprozíravý? Tak zahleděný do svých posvátných mód? Nebo mu tolik lomcuje osrdím obava, že by majitelé ropných polí, chudinkové, přišli o pramen své moci a vlivu? Pozdržme se na chvíli u této představy. Nemusí být tak praštěná, jak na pohled vypadá. Pořádat za účelem rozšíření vlastní a oslabení moci protivníkovy nákladné války s vysoce nejistým výsledkem, to už se dnes nenosí. Kdybych byl za současných podmínek vládcem, usilujícím o destabilizaci konkurenční říše účinnými, avšak nenásilnými prostředky - zvlášť kdyby šlo o říši demokratickou - věděl bych si jiné rady. Požádal bych šéfa svých tajných služeb, aby mezi jejím obyvatelstvem vytvořil paniku; aby chaotickými akcemi k odvrácení iluzorního nebezpečí vyčerpala své finanční zdroje a zruinovala svou ekonomiku, aniž jí to přineslo za mák užitku. Za prostředek paniky se pak nejlépe hodí obtížně definovatelný, přitom i laické veřejnosti aspoň povrchně snadno pochopitelný problém. Zcela vylhaný být nesmí; musí obsahovat zrno skutečnosti, byť i nepatrné a zanedbatelné. Je pak úkolem profesionálů dezinformace, aby se jej chopili a zveličili tak, že nezbude prostor pro nic jiného. Demokratickou veřejnost musí zachvátit hrůza z následků, bude-li problém zanedbán; musí uvěřit, že věc je nutno řešit okamžitě, všemi prostředky, za cenu jakékoli oběti. Panika působí zajisté věrohodněji, obdrží-li zdání vědeckosti; i jest věcí zkušeného organizátora, aby vyhledal badatele buď dostatečně ješitné, nebo zkorumpovatelné, kteří mu potřebné zdání dodají, politiky druhého řádu toužící po zviditelnění, tisk s jeho potřebou senzací. Aby zapřáhl do vyvolávání a šíření poplachů ty, kteří jsou beztak první u všech protestů a demonstrací, ať už proti čemukoliv. Odpůrci, poukazující na nevelký rozsah rizik a nepřiměřenost akcí k jejich odvrácení, musí být umlčeni, zesměšněni, musí být opatřeni znamením podivínských výstředníků, nemajících podporu ve skutečné vědě, nebo ještě lépe zaprodanců nějaké lobby. Podaří-li se to, je protivník ze tří čtvrtin vyřízen; pak zbývá už jen uvážit, jakým prostředkem ho dorazíme. Krásné, není-liž pravda. Jen nevím, mám-li si dát popsanou metodu patentovat; neníť vyloučeno, že na ni připadl už někdo přede mnou. Kdo by to mohl být… nu, popřemýšlejme. Výběr není tak veliký. Řádného environmentalistu a kritika globalismu jistě ze všeho nejdřív napadnou jména olejářských gigantů, kteří by, pravda, mohli mít zájem na udržení Západu v ropném chomoutu. Nedostatkem toho řešení je skutečnost, že různí Shellové, Texacové a jiní toho druhu jsou giganty spíš jen minulými, ovládajíce ne víc než 20% současného trhu, všechen ostatní olej protéká rukama blízkovýchodních a jim podobných vlád. Rovněž je obtížno si představit, že by i ten nejshellovatější Shell disponoval tak výkonnými dezinformačními službami; nějaký vliv může mít, ale spíš jen druhořadý. Ne, zamiřme jinam. Co takhle Čína? Taky sotva. Tajnosnubné služby Číňan bezpochyby má, ale stěží k tomu, aby rozvrátil západní hospodářství, na jehož jakéms takéms fungování co exportní velmoc závisí, ne, ani tudy pátrání po šiřiteli užitečných panik nevede. To už spíš režimy států ropu produkujících, najmě muslimských; jest známo, že tajné služby nebožtíka Saddáma Husajna zaměstnávaly na půl milionu špiclíků; a neprohádáme mnoho, předpokládáme-li, že takový Írán či Saúdské království v té disciplině za řečeným nebožtíkem příliš nezaostávají. I ta teorie ale má svůj kaz: íránská či podobná dezinformace může mít svou působnost v bratrských islámských zemích; západní státnictvo, ať je jak chce naivní, by jí po všech těch zkušenostech už asi nenaletělo. Je tady však ještě, inu, inu, jistá slovanská polovelmoc, nemohoucí zapomenout na časy, kdy byla velmocí opravdovou, před níž se třásl svět. Hřebínek jí od těch dob poněkud spadl, ale tajné a ovlivňovatelské služby jí zůstaly, výkonné, brilantní, kam se hrabali a bezpochyby dosud hrabou provozovatelé téže živnosti na Západě. Vyšel diskrétní signál z komnat Lubjanky, a v západních městech se statisícové demonstrace vydaly na pochod; podnět byl vydán, a povstalo hnutí Mírové, Pugwashské, studentská rebelie roku osmašedesátého, i ledacos jiného k podvrácení síly Západu. Dnes už to tak slavně nejde, ale zkušenost je tady, jsou tady i bohaté archivy, aniž by pominulo umění najít každému ze západních prominentů příhodné máslo na hlavičce, kdyby si moc vyskakoval, případně mu je tam s profesionální dovedností umístit. Ale k tomu se ještě vrátíme. Bystrému pozorovateli nebude zatěžko najít v současném světě řádku úkazů, zapadajících dosti přesně do svrchu popsaného mustru. Je zde přetrvávající protijaderná hysterie, bránící značné části západních států v odpoutání od fosilních paliv s jejich dýmy a smrady; je žertovné, že se tak děje v zájmu životního prostředí. Je zde ještě podivnější nezájem o vyklouznutí z ropného chomoutu prostřednictvím termojaderné fúze, raději si hrajeme s větrníčky a slunečníčky, jejichž schopnost vysvobodit Západ z moci vyděračů je nepatrná, i kdyby těch hrozných peněz nebylo, co ta legrace stojí. A je zde, čistě náhodně a bez zjevné souvislosti, i strašidlo klimatické, jemuž nenaházíme-li dost rychle do chřtánu miliardy, ba biliony, běda, běda, kyne světu kompletní zkáza. Aniž by někoho napadlo zamyslet se nad tím, jaký karambol přivodilo a kolik nás všechny stálo už jen lehkomyslné hazardování s hypotékami. Netřeba darů věšteckých k odhadu, že ještě mnohem nákladnější hazard klimatický srazí Západ na dno bídy a bezvýznamu už definitivně, nechá-li se i nadále vodit na této vařené nudli. Nu, dosti už proroctví. Třeba je všechno tak, jak jsem právě napsal. Nebo také není, to ukáže až budoucnost. Jenže to už zase může být po čertech pozdě. Já jen… mám svou zkušenost patnácti let práce v oboru ukládání jaderných odpadů, kteréžto slovní spojení vytváří leckomu pěnu u úst ještě dnes, natož tehdy, na vrcholu hysterie let osmdesátých. Nebylo vědecké studie dokazující zkázonosnost toho počínání, aby se nezakládala na dokumentech z druhé, enderácké strany Labe; nebylo kraválů a randálů, aby nebyly financovány z téhož směru. Dnes už stěží dokážeme, co všechno ještě bylo takto umně fínancováno a organizováno. Slavné mírové hnutí prokazatelně; jestli též hnutí jiná, zelené například… Bůh suď. Vyvřelo v týž čas a z téhož kvasu; jestli spontánně, jak se vesměs předpokládá, na to bych moc nedal. Spontánně se sejde pět výtržníků k nočnímu zapalování popelnic; jsou-li účastníků protestních akcí (ovšemže vždy jen proti špatnostem Západu) tisíce a desetitisíce, jest záhodno zapátrat, kdo pozdvižení zorganizoval, zvlášť když vítr vane z notoricky známých stran. Zajisté že úplnou jistotu nebudeme mít ani pak. Důvod k podezření ano. Byli bychom proklatí hlupáci, kdybychom si je zakazovali, kdybychom trvali na nepochybné jistotě a opomíjeli možnost. Bylo-li podezření bezpředmětné, nu, chvála Bohu, nestalo se nic zlého. Bylo-li opodstatněné a my jsme si nad ním mávli rukou, nestačíme pak koukat celí vyjevení, co se na nás přivalilo. A neobstojí uštěpačné řeči o teoriích spiknutí, jež nelze ničím dokázat. Něco dokázat si nechá jen amatérský lump. Profesionální dezinformant zůstává neodhalen, což arciť neznamená, že žádného není a nebylo, ani že je zbytečné se nad určitými zarážejícími jevy pozastavovat, drobty souvislostí shledávat. Stejně jako například, že ano, souvislostí různých kejklíků v politice a právní praxi království českého, jimž se také ještě nepřihodilo, aby byly odhaleny. Ale to už jsem se trochu vzdálil od dubajského imáma, promiňte. I když, jak známo, souvisí všechno se vším, často i věci, do nichž bychom to bývali nikdy neřekli. Hannover, 11. ledna 2011 Luděk Frýbort Zvířata z Mossadu Izraelská rozvědka Mossad sice lpí na své pověsti nejrafinovanější tajné služby světa. Leč občas po sobě zanechává přímé důkazy podvratné činnosti. Platí to pro případ velkého opeřence zatčeného nedávno kontrarozvědkou Saúdské Arábie na základě udání bdělých vesničanů. Dravec je podezírán ze špionáže ve prospěch Izraele, o čemž svědčí nezvratný důkaz: obojek na krku opatřený vysílacím čipem a zpětnou adresou telavivské univerzity. Když se zpráva o odhalení nebezpečného vyzvědače objevila na zpravodajské stránce BBC, arabská média a blogosféra doslova explodovaly články a úvahami o odhalení nejnovější metody izraelské špionáže a o dalším krachu sionistického spiknutí. Dalo by se říct ptákovina, kdyby případ byl svého druhu ojedinělý. Jenže řada podobných událostí už je tak dlouhá, že se nad ní nedá mávnout rukou. V říjnu roku 2007 na jižním pobřeží Íránu uvízlo na mělčině početné stádo delfínů. Ministr íránského rybného průmyslu přišel s originální hypotézou, že se nejedná o normální kytovce – tento druh se prý ve vodách Perského zálivu vůbec nevyskytuje – nýbrž o delfíny vycvičené Mossadem k provádění protiíránského vyzvědačství. I když pitva uhynulých zvířat neprokázala žádné odchylky od normy, zasvěceným bylo vše jasné. Jaké ještě chcete důkazy nelidských praktik izraelské rozvědky neštítící se ani zvrácených pokusů se zvířaty? V paranoidní blízkovýchodní atmosféře lze stejným způsobem vykládat jakoukoli aspoň trochu neobvyklou příhodu. Když pár žraloků zaútočilo nedávno na evropské turisty na plážích egyptského Šarm aš-Šajchu, guvernér provincie Jižní Sinaj už to měl v malíčku. „Nesmíme podceňovat možnost, že to byla izraelská rozvědka Mossad, která schválně navedla žraloky vycvičené k lidožroutství na mírumilovné turisty. Každý přece ví, že Mossad se snaží za každou cenu zruinovat kvetoucí egyptský turismus a záškodničtí žraloci dobře zapadají do jejich plánu.“ Izrael tedy vnímá rozmach egyptského turismu jako další hrozbu své existence, hned vedle íránského jaderného programu. Oficiální tisková agentura Palestinské autonomie WAFA loni v prosinci přišla s děsuplným prohlášením, že jeruzalémské Staré Město je zaplaveno útočnými potkany, kteří se nedají vyhubit pomocí klasického otrušíku, po němž jen tloustnou a množí se jako diví. Agentura WAFA, kterou kontroluje úřad „umírněného“ palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse, formálně obviňuje z invaze sionisty. Že jeduvzdorné krysy jsou vlastně kyborgové sestrojení v izraelských laboratořích, to nezvratně dokazuje skutečnost, že útočí jen na arabské obyvatelstvo a důsledně vynechávají židovské starousedlíky. Pokud někomu důvěřivost Palestinců připadá poněkud přehnaná, nechť si vzpomene, jak izraelská rozvědka dokázala nenápadně varovat před útokem 11. září tisíce a tisíce židovských zaměstnanců Světového obchodního centra. Ostatně cožpak není tentýž postup obsažen již ve Starém zákoně, který popisuje, jak anděl smrti Azrael pobíjel Egypťany, leč vynechával židovská obydlí, když chtěl donutit faraóna, aby dovolil Mojžíšovi vyvést svůj lid z Egypta. Někdo tvrdí, že ochota Arabů věřit v obdobné ptákoviny obráží nízkou úroveň vzdělanosti v regionu. Vysvětlení se nezdá být dostačující. Saúdskoarabští a egyptští úředníci věřící bajkám o naprogramovaných zvířatech z Mossadu mají vesměs univerzitní vzdělání. To, co jim schází, nejsou vědomosti, ale schopnost zdravého úsudku. Někteří argumentují, že jistá zabedněnost pramení ze záliby v memorování koránu. Nejvyšší stupeň teologické vzdělanosti se uznává učencům, kteří znají korán nazpaměť. Tento přístup je očividně sdílen i americkým prezidentem Obamou, který se pochlubil tím, že velvyslancem při Organizaci Islámské konference jmenoval opravdového „haféze“, neboli člověka, který umí korán nazpaměť. Následky jsou devastující. Jak můžete uzavřít trvalý mír, jenž předpokládá důvěru a dobrou vůli, s někým, jehož myšlenkový vesmír není slučitelný s reálným světem? Mnozí na Západě mluví o tom, že Arabové nutně potřebují projít vlastním osvícenstvím. Jenže už před osvícenstvím prošla Evropa „Věkem rozumu“. Arabský svět potřebuje svého Descartese, potřebuje ve školách výuku teorie poznání, noetiky, epistemologie. Dokud se to nestane, bude vzácný sup bělohlavý (Gyps fulvus) okroužkovaný ornitology z telavivské univerzity čekat ve své cele na trest smrti. Týdeník EURO 3/2011 Autor Jefim Fištejn

Noviny –Z Respektu a i odjinud 13 Strana 13 Žraloci jsou barvoslepí, tvrdí australští vědci Perth - Tvrzení, že žraloci útočí na člověka, protože má pestré plavky nebo stojí na surfovacím prkně zářícím všemi barvami, je přinejmenším nepřesné. Australští vědci, kteří prozkoumali stavbu oka sedmnácti žraločích druhů, totiž dospěli k názoru, že mořští predátoři jsou barvoslepí. Mají na sítnici jen velmi málo čípků, fotoreceptorických buněk reagujících na modrou, zelenou a červenou část světelného spektra. Deset druhů čípky nemá vůbec a světlo vnímá jen pomocí tyčinek, které rozlišují především intenzitu a jas zdroje záření. "Naše studie ukazuje, že je to spíše světelný kontrast mezi předmětem a jeho pozadím než sama barva, podle čeho se žraloci ve vodě orientují," říká vedoucí týmu vědců ze Západoaustralské univerzity v Perthu a Queenslandské univerzity v Brisbane Nathan Scott Hardt. Výsledky svého výzkumu uveřejnil v posledním vydání časopisu Naturwissenschaften. Studie může podle Hardta přispět ke snížení počtu žraločích útoků na lidi. A také redukovat počet predátorů, kteří každoročně uvíznou v rybářských sítích. Důležité podle něj je právě snížit světelný kontrast mezi objektem, na který by se žralok mohl zaměřit, a okolním mořem. "Zářivě žlutá barva láká žraloky z toho důvodu, že se jim ve vodě jeví jako velmi zřetelný objekt," říká Hardt. "Takže, až příště půjdete surfovat, možná by bylo lepší vzít si na sebe něco jiného než žluté šortky z fluorescenčního materiálu." 64 ohrožených druhů Loni v prosinci přišli australští vědci zase se zjištěním, že mladí žraloci bílí mají zjevně slabě vyvinuté čelisti a tak se navzdory své délce, kdy již v poměrně mladém věku dosahují tří metrů, snadno leknou, jakmile se zakousnou do tvrdšího předmětu. A rychle odplují pryč. Dokonale vyvinuté čelisti mají zpravidla až po deseti letech, kdy může tento druh žraloka dosáhnout délky až pěti metrů. Přes opakované útoky žraloků s často tragickými následky pro plavce, surfaře a potápěče, mořští biologové upozorňují, že mořští predátoři se ani v nejmenším nezaměřují na člověka. Svou oběť zpravidla pokládají za tuleně či jinou oblíbenou kořist. Vědci také neustále zdůrazňují význam žraloků pro zachování přirozené rovnováhy ve světových mořích a varují před jejich vybíjením s cílem chránit před nimi turistická letoviska. Koncem minulého roku žraloci zabili jednu německou turistku v Rudém moři a další dvě ženy z Ruska a Ukrajiny připravili o končetiny. Mezinárodní svaz na ochranu přírody (IUCN) zařadil na Červený seznam ohrožených druhů celkem 64 žraloků, rejnoků a dalších paryb. Třetina z nich je ohrožena kriticky. Red Zah, rkl Když mlčet neznamená zlato Ferdinand Peroutka, jr. Po sérii teroristických atentátů na křesťany v různých částech světa byla veřejnost pochopitelně zvědava, jak se s výzvami na ochranu pronásledovaných vyrovnají především přední politici. Mezi nimi se to v Česku týkalo zejména ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, v Evropské unii vysoké představitelky pro zahraniční věci Catherine Ashtonové. Velké naděje se vkládaly do Rady pro zahraniční věci EU, jež měla 31. ledna projednat a přijmout deklaraci odsuzující rostoucí náboženské pronásledování. Takové očekávání posilovalo i jednoznačné odmítnutí útoků na křesťanské komunity jak Evropským parlamentem (20. 1. 2011), tak Radou Evropy (27. 1. 2011). Dostavilo se ovšem zklamání, pobouření i hněv: 27 ministrů zahraničních věcí zemí EU se nedokázalo shodnout na společné deklaraci. Dohoda ztroskotala na sporech ohledně uvedení křesťanů mezi oběťmi náboženského pronásledování. Patnáct zemí EU se vyslovilo pro explicitní uvedení křesťanů v textu deklarace, nesouhlasilo Španělsko, Portugalsko, Lucembursko a Irsko. Podle šéfky diplomacie EU Ashtonové by hájení křesťanů nebylo "politicky korektní", ona je prý připravena hájit jen svobodu vyznání, a to neadresně. Italský ministr zahraničí Franco Frattini označil výroky Ashtonové a krach jednání za poškozování unijní věrohodnosti a "černý den" pro Evropskou unii. Hodnocení činnosti baronky Ashtonové ani z jiných úhlů pohledu nejsou příznivá. Například mezi komisaři EU dopadla v průzkumu agentury Burson-Marsteller nejhůře – obdržela známku čtyři mínus. Ostatně celá Evropská komise si u více než 60 procent respondentů vysloužila hodnocení "průměrná až podprůměrná". Není to nic překvapivého ani u paní baronky, ani u šéfa EK José Barrosa. Oba se rekrutovali z komunistického prostředí, Ashtonová se vyznamenala jako pokladní organizace Campaign for Nuclear Disarmament (napojené na britskou komunistickou stranu), jíž se neošklivily ani peníze od sovětských tajných služeb, Barosso byl dokonce předsedou Portugalské komunistické strany pracujících – Revolučního hnutí strany proletariátu. Není se tedy co divit, že jsou to právě politici marxistické provenience, kteří prosazovali, aby slovo křesťanství neproniklo ani do preambule ústavní smlouvy; jsou to také oni, kdo dnes horlivě pěstují christianofobii. Pro politiku knížete Schwarzenberga je příznačné, že se od levicové baronky (ostatně čeho jsou dnes šlechtické tituly zárukou?) a left- liberálních bruselských lídrů téměř neliší. Česká republika dokonce ani nebyla mezi státy podporujícími odsouzení pronásledování křesťanů, ačkoliv se mezi křesťany počítá jak český ministr zahraničí, tak český premiér. Nezdá se, že by tito pánové byli kompetentními politiky na svých místech, nepovažují-li odsouzení teroru vůči křesťanským náboženským menšinám za potřebné. Podobně mravně dezorientovaná politická garnitura se v Evropě vyskytovala i v předvečer druhé světové války. Také tehdy Francie s Anglií bázlivě a krátkozrace ustupovaly drzým požadavkům a výhrůžkám Adolfa Hitlera. Ačkoliv podstata je stejná, neříkalo se tomu tenkrát politická korektnost, ale appeasement, neboli usmiřování protivníka ústupky. Ani appeasement na úkor české státní samostatnosti ovšem Hitlera nezastavil a proradné počínání smluvních spojenců bylo oprávněně prohlášeno za zradu. Jak lze dnes charakterizovat potlačování pravdy o hrůzných činech muslimských fanatiků a odmítání podpory jejich obětem? Politická korektnost, jež se stala módním zaklínadlem oportunních politiků, zákonitě nese své plody. Teroristé povzbuzení mlčením bruselských struktur si dovolují stále víc. Měsíc po masakru koptských křesťanů v Alexandrii a pátý den od vypuknutí nepokojů v Káhiře si dvě skupiny islamistů "odskočily" z manifestace za odstoupení Husního Mubaraka a v obci Sharona poblíž Mugaghy v hornoegyptské provincii Minya zmasakrovali dvě koptské rodiny. S pomocí místních muslimů pronikly ze střech do koptských domů a zavraždily uvnitř 11 Koptů včetně dětí a další čtyři vážně zranily. Lady Ashtonová místo reakce na toto hanebné zvěrstvo řeší invazi pěti tisíc tuniských imigrantů na malý italský ostrov Lampedusa. Slibuje Tunisku 17 milionů eur a do dvou let dalších 260 milionů, jen aby si Tunisané lépe pohlídali vlastní hranice. Čí peníze paní baronka slibuje? Doufá, že evropští křesťané, jejichž bratřím v Egyptě je odmítána pomoc, budou její politiku appeasementu financovat? Zajisté, křesťané mají podle své nauky o lásce k bližnímu milovat také své nepřátele. Mohou milovat i ty své nepřátele, kteří je nemilují, pomlouvají je, škodí jim, ale nechávají je alespoň naživu. I nepřátelé se v mírové koexistenci mohou tolerovat, sbližovat v dobrém a dokonce se proměnit v přátele. Ale jak mohou milovat ty, kdo je lynčují, podřezávají jim krky, pořádají na ně pogromy, topí je v řece a střílí či trhají na kusy výbušninami a granáty? Mohou mrtví někoho milovat? Evropa má na zásadní změnu současné sebevražedné politiky sotva pár let. Není-li ovšem na zastavení invaze populačně produktivnějšího islámu s jeho zákonem šaría, kamenováním a honbou na "nevěřící psy" už dnes pozdě. Neboť "Alláh je velký a Mohammed je jeho Prorok". Jak se ve skutečnosti perou špinavé peníze? - Text: Jan Berwid-Buquoy Václav Klaus prý v roce 1991 novinářce Barboře Tachecí v odpovědi na otázku, zda malé privatizaci nebudou dominovat „špinavé peníze“ veksláků, odpověděl: „Neexistují čisté a špinavé peníze!“ Co tím chtěl autor výroku národu říci, se dodnes přesně neví. Pakliže Klaus skutečně výrok vypustil do éteru (on to vehementně popírá), tak jde bezpochyby o kardinální hloupost politika a ekonoma současně. Je to asi takové, jako kdybych tvrdil, že matematiku se nikdo nepotřebuje dnes učit, protože už je stejně všechno vypočítané. Fikce o praní peněz „zločineckými organizacemi“ je de facto legendou. V nejlepším případě polopravdou. Jedná se jenom o taktický manévr k odvádění pozornosti. Ona fikce je uměle šířena masmédii, aby se odváděla pozornost od skutečných propíračů. Jsou jimi především osoby naprosto bezúhonné. Lidé často používající velmi dobrou pověst. Snad podle hesla: Kdo je bohatý, je hezký, vtipný, a ještě krásně zpívá! Asi tomu nebudete věřit, ale největšími propírači peněz jsou vlády naší planety Země a nemusí to být ani peníze vyloženě tzv. úplně špinavé. Každá vláda tohoto světa má zvláštní fondy (zpravodajské služby), u nichž se dost dobře neví, z jakých finančních prostředků vznikly a odkud jsou dotovány. Jde o příjmy a výdaje, které fungují mimo národní důchod. Jejich pohyb je nezdanitelný, protože se o nich oficiálně „vůbec nic neví“. Opravdu neví? Ekonomičtí experti jsou zajedno, že dvě až pět procent světového národního důchodu pochází z ilegálních pramenů. Odkud by to mohli vědět, kdyby ony „ilegální prameny“ v řádu stamiliard eur a dolarů neznali? Jinak, mezi námi, přátelé — ale nechte si to pro sebe –, peníze vidí dokonce i slepý! Vlády perou peníze za účelem a s cílem zničit teroristy, vyzbrojovat bojovníky za svobodu (ať už se pod tímto pojmem rozumí cokoliv), vyvolávání a financování disentu v totalitních a autoritativních státech, financování atentátů a politických převratů atd. Proto tyrani coby vůdcové diktatur si pilně perou své peníze u cizích zahraničních bank, aby legalizovali tyto zdroje v případě politického převratu. S vynucenou emigrací počítá každý z nich. Peníze proto musí být v „suchu“ a kdykoli dosažitelné. Obdobně se předpokládá, že komunistická nomenklatura bývalé východní Evropy si vkládala miliónové částky do světových bank a dodnes se neví kam. Jednotlivci, osoby bezúhonné s vynikající pověstí — tedy ty, co jsou „hezké, vtipné a krásně zpívají“, sledují praním peněz zcela jiné cíle než jejich vlády. Může to být snaha vyhnout se zdanění příjmu, obcházení devizových překážek anebo též např. uplácením získat zajímavou, a tím i výnosnou zakázku. Paletu zájmů by bylo možné prodlužovat do nekonečna. Praní peněz (angl. money laudering) v soukromém, a tím pádem v mimovládním sektoru probíhá ve třech fázích: 1. Namáčení (placement): Osoba vkládá na účet peněžní prostředky pocházející z ilegálních příjmů (drogy, zbraně, prostituce, špionáž atd.) anebo legálních, ale nezdaněných příjmů (honoráře, finančně dotovaná vyznamenání, vysoké důchody v zahraničí, firemní zisky atd.). Aby se zametly stopy, je třeba částky rychle investovat. Tím nastupuje druhá fáze. 2. Namydlení (layering): Nákup cenných papírů, akcií, firemních podílů v zahraničí, nákup nemovitostí, zlata, starožitností, uměleckých děl atd. Ty je ovšem rovněž třeba, pokud možno obratem, změnit zpátky na hotové bankovky. Teď nastupuje třetí fáze. 3. Ždímání (integration): Tím se vracejí proprané peníze zpátky v hotovosti na účet majitele jako legální prostředky z prodeje pozemků, zlata, akcií, starožitností, uměleckých děl atd. Vznik pojmu „praní špinavých peněz“ je připisován americkému gangsterovi Al Caponovi. Prý investoval peníze ilegálně získané prodejem alkoholu a z prostituce do podnikání veřejných prádelen, resp. Čistíren, a tím je získával ve formě legálního příjmu opět „proprané“ zpět. Jedná se o legendu mající blíže k pohádce než ke skutečnosti. Al Capone nikdy nikde žádnou čistírnu ani prádelnu nevlastnil. Výraz praní špinavých peněz se poprvé objevil v anglickém tisku až v roce 1973. V Oxfordském slovníku anglického jazyka se onen výraz dává do souvislosti s aférou Watergate amerického prezidenta Richarda Nixona, která proběhla v roce 1972.

Noviny –. Z českého tisku a od krajanů ze světa 14 Strana 14 Konec multikulturalismu i v Británii? 11. února 2011 - Britský premier David Cameron přednesl v pátek v německém Mnichově projev, který po podobných předchozích výrocích kancléřky Merkelové a francouzského prezidenta Sarkozyho konečně odepsal ideologii multikulturalismu i v Británii. Tato teorie a praxe státní podpory separátního rozvoje přistěhovaleckých komunit v posledních desetiletích naprosto selhala, prohlásil Cameron. Byla totiž založena na předpokladu, že taková podpora – mnohde doprovázena štědrou podporou finanční i pro podivné muslimské fundamentalistické skupiny, které tvrdily, že reprezentují tu či tam usazené soukmenovce – povede k jejich zařazení do společnosti. Tedy k adopci tradičních britských hodnot tolerance, úcty k zákonům, smyslu pro "fair play" a osvojení demokratických praktik přistěhovaleckými rodinami. To by pak v dalších generacích mělo vést k integraci. Uskutečnil se bohužel pravý opak, zdůraznil Cameron a statistiky to potvrzují. Většina přistěhovalců přišla a stále přichází hlavně z nejchudobnějších a nejzaostalejších a převážně muslimských fundamentalistických regionů zemí indického subkontinentu, a to z Pákistánu a Bangladéše. Tyto přistěhovalecké vlny se začaly usazovat v městech a čtvrtích Británie obývaných předchozími vlnami soukmenovců a začala se rychle tvořit ghetta. Ta se postupně stala zcela soběstačnými a jejich obyvatelé tam našli vše potřebné bez nutnosti kontaktu se zevnějším světem okolní Británie. Za štědré podpory vlád se jim dostalo nejen pomoci, ale v souladu s ideologií multikulturalismu i podpory v pokračování životního stylu bývalých vlastí, včetně oblékání, podpory vzdělání dětí a každodenních činností i náboženské výchovy v jejich rodných jazycích. Jak už v pátek připomněl středový deník The Times, pokud se tehdy před čtvrtstoletím někdo odvážil navrhovat, že by mohlo přispět k rychlejší integraci, kdyby se dětem přistěhovalců dostalo dobré, intenzivní výuky angličtiny a britského dějepisu, špatně dopadl. Jako jeden ředitel školy v Bradfordu na severu Anglie – kde je jedno z takových ghett – byl ostře kritizován za nedostatek politické korektnosti, vyhozen ze školy a musel odejít ze školství. Dnes by zjevně byl oslavován coby reformátor, napsal deník a ve stejném duchu se dál nesl i Cameronův projev. Štědrá podpora podle něho nakonec vedla k nepřímé podpoře islamismu a podobných pseudomuslimských směrů, například snah o obnovení kalifátů a jejich dávné moci, zavádění práva šaría do řízení ghett a podobně. Z toho podhoubí nakonec vyrostla i nová generace muslimů – už tedy rodilých Britů – jejíž část byla tak indoktrinována nenávistí k Británii, že uskutečnili ony pumové útoky na civilisty ve středu Londýna před pěti lety. Cameron uzavřel projev konstatováním, že jeho vláda by ráda viděla tvrdší obranu hodnot liberalismu a britského patriotismu, a už proto nehodlá podporovat ani multikulturalismus, ani nejrůznější skupiny, jejichž loajalita vůči Británii je sporná. Z takové separace se pak rodí různé extrémismy, včetně rasismů, fašismů a komunismů. Dodal však, že většina mírumilovných muslimů se nemusí bát, neboť islamistický extrémismus není islám. Projev v Mnichově byl bohužel Cameronem přednesen právě v den, kdy ve městě Lutonu, na sever od Londýna, uspořádala demonstraci tzv. Anglická obranná liga, tedy polofašistická, rasistická skupina, vymáhající repatriaci muslimů a urážející je, a tak se z různých muslimských organizací a z řad opozičních labouristů ozvaly názory, že Cameron ony extrémisty jakoby podpořil. Někteří, jako například známý labouristický poslanec parlamentu Sadiq Khan, se pak omluvili – možná po přečtení projevu – jiní, jako stínový ministr vnitra Douglas Alexander, teze projevu dokonce podpořili a to, že jakási skupinka právě někde demonstrovala, do souvislosti s projevem nedávali. Podobně projev podpořila i většina britských médií. Někteří experti a teoretikové, jako například Lord Sacks, vrchní rabín Britského společenství národů, zas dodali, že multikulturalismus tolerantní společnost rozhodně nevybudoval, neb nevídaně vzrostl počet antisemitských útoků, a to zjevně i extrémistů, kterým třeba vadí skutečnost, že Sacksovi souvěrci se dokázali v Británii dobře integrovat. Sacks pak dále v deníku The Times tvrdil, že multikulturalismus byl součástí širšího evropského fenoménu morálního relativismu, který vede k oslabování a zániku civilizace, neb nedovoluje ani posilování národní identity, ani morální konsensus ve společnosti a nahrazuje je hlasitým střetem názorů, z nichž vítězí ten nejhlasitější. A kde to končívá už svět viděl nejen dvakrát v minulém století, ale s podobným zlem zápasí v jihozápadní Asii dodnes. Jestli tedy Cameronův projev vyvolal diskusi o všech těchto nebezpečích, je to opravdu jen dobře. Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6 Jan Jůn Jsou snad doktoři ve Švédsku idioti? Luděk Staněk V letadle mezi Stockholmem a Karlstadem ve Švédsku jsem dostal místo vedle Švéda středního věku, který si hrozně rád povídal. Nejdřív jsme probrali hokej - dvojčata Henrik a Daniel Sedinovi jsou momentálně švédskou národní chloubou číslo jedna. Na to jsem neměl co dodat. Pak jsme probrali rallye - můj spolucestující namítal, že od té doby, co se nejezdí rychlostní zkoušky na zamrzlých jezerech na severu Švédska (zatracené globální oteplování) už to také není ono. A pak došlo na politiku. A Norsko. Abyste to pochopili - Švédové mají k Norsku vztah asi jako někteří Češi ke Slovákům. Mladší a chudší bráchové, ke kterým je třeba chovat se shovívavě. To platilo do doby, než našli Norové ložiska zemního plynu. Od té doby je to pro Švédsko krajně potupné - jejich mladší brácha si je najednou může koupit a samozřejmě jim to dává důkladně sežrat. (Zkuste si představit, co by se stalo, kdyby Slováci zašli zemní plyn a přes noc jako stát pohádkově zbohatli). Švédská potupa je dokonána v okamžiku, kdy mnoho Švédů jezdí za lépe placenou prací přes hranici. "Spousta místních doktorů jezdí ve volném čase pracovat do norských nemocnic, kde jsou daleko větší platy, " říká spolucestující a já koukám jako blázen. Jak jako? "No, prostě o víkendech, nebo v době volna mají ještě jeden úvazek v Norsku. Za týden tam vydělají tolik, co tady za měsíc. Spousta jich má hypotéky a teď v době krize to není legrace." Říkám si, že mi to něco připomíná. "A dávají výpovědi? Vyhrožují vládě? Přestávají se starat o pacienty?" V tu chvíli se na mě můj spolucestující přes své značkové brýle podívá pohledem, který indikuje něco mezi nepochopením, zvědavostí a přesvědčením, že jsem se zbláznil. "Ne, proboha proč? Myslíte, že doktoři ve Švédsku jsou idioti?" Řekl jsem, že si to rozhodně nemyslím a dál to nerozebíral. Buďme politicky nekorektní ! Co to je takzvaná politická korektnost? V praxi to je pravidlo politiků a médií neříkat nepříjemné pravdy. Důležitá je společenská nezávadnost. Úmysl je dobrý, intelektuálové mají pocit, že tak zmírní pnutí ve společnosti. Jenže dobré úmysly často opravdu vedou do pekla. Pokud dnes roste podpora takzvaných extrémistů, pak je to tím, že jako jedni z mála říkají nahlas to, co si většina z nás myslí. Bez včasné diagnózy nejde léčit - řekl by lékař a hledat nápravu, když úmyslně přehlížím příčiny, je nemožné. V případě českých "extrémistů" pak rozhodně nejsou řešením zákazy. Svoboda projevu je pro každého - byť by ten člověk říkal sebevětší blbost. Řešením je otevřená a věcná diskuze, bez nálepkování a shazování diskutujících. Otázkou také je ochota příčiny hledat. Spousta takzvaně obecně prospěšných lidskoprávních organizací žije právě z toho, že tyto problémy existují. Jejich likvidace by existenčně ohrozila i je. V České republice jsou největším "multikulturním" problémem zřejmě Romové. Ať mi odpustí ti, kterých se to netýká, ale velká část je prostě pro společnost obrovská přítěž. Podívejte se do věznic, kojeneckých ústavů nebo dětských domovů - každý hned pozná, že Romů tu je násobně víc, než by odpovídalo jejich podílu oproti bílé většině. Počet Romů ve společnosti roste, ale úměrně tomu se nezvyšuje jejich podíl na tvorbě společného bohatství. Naopak. A to drtivou část veřejnost štve. Oprávněně. Tohle je problém. A je to problém i těch pracujících a slušných Romů. Ještě na počátku devatenáctého století se Češi styděli mluvit na veřejnosti česky a Čech byl totéž co lokaj nebo služka. Teprve Němci inspirované národní obrození začalo postupně Čechy nutit, aby sami hledali důstojné místo ve společnost jako Češi. Ostatně - pamatujete, jak po revoluci v německých a rakouských obchodech visely cedulky "Češi nekrást!"? Byl to rasismus? Ne. Jen přirozená reakce na české zloděje. Dnes už německé obchody české zákazníky vítají s nadšením a v češtině jsou už úplně jiné cedulky. To, že Cikán je dnes vnímané hanlivě, to není vina ani neonacistů ani Čechů ani Turků. To je v prvé řadě hanba Cikánů. Jejich dlouhá staletí pěstovaný životní styl a životní hodnoty chtěj nechtěj kolidují a kolidovaly s hodnotami ve všech civilizovaných zemích. V Japonsku mě považovali za méněcenného pro můj moravskokorejskojaponský původ. Naštěstí mě tam nedostali do rukou žádní "lidskoprávníci". Jen táta s mámou mně vysvětlili, že důležité je, co po člověku zůstane, co udělá pro společnost a ne to, jak vypadá. Moje odlišnost se mi stala motivem k práci - ano jsem jiný a chci vám ukázat, že jsem ne stejný, ale pokusím se být lepší. Nikoli Čechové, Moravané, ale sami Cikáni musí začít bojovat o své uznání jako národa, který může být společnosti prospěšný a který bude úctyhodný. Staří Cikáni bývali skvělí koláři, muzikanti nebo kováři. Jak to, že dnes nevíme o jediném romském uměleckém kováři? Proč ve filharmonii není jediný Rom? Pokud takový je, proč své řemeslo nepropaguje, nepřitahuje další romské žáky, proč nevystavuje na tržištích nebo uměleckých výstavách? Čest výjimkám, jako jsou světově uznávaní muzikanti ze svitavského Točkolotoče. Pokud se tu a tam doslechnu o populárních Romech, tak je to boxer nebo polský mistr v kickboxu. Bojová umění jsou dobrá pro vlastní relax, ale stěží nahradí smysluplnou práci pro společnost. Nenahradí tvorbu kultury rovnocenné s těmi ostatními. Včerejší svět i ten dnešní v civilizovaných zemích byl a bude světem práce. Na tomto poli je třeba, aby Romové začali vynikat a vydobyli si uznání. Náš svět je světem techniky, kultury a vzdělání. I na tomhle poli musí mít Romové ambici vyniknout. Ale není to nutné. Dobrý cikánský zedník mi bude vždy milejší a veřejnosti prospěšnější, než bílý zloděj s vysokou. V téhle souvislosti mám ještě jednu připomínku. O Dělnické straně píšeme, že je extrémistická, ale čím doopravdy? V čem je například extrémní názor, že Cikáni by si měli založit vlastní stát a že Česká republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pochází jejich prapředci? Téměř všechny evropské vlády podporovaly založení Izraele a Židé sami o něj usilovali. Naopak sionisté bývali a jsou považováni za extrémisty. Je to samozřejmě dané tím, že Židé jsou národem knihy a mají už od starověku opravdu vysoké ambice. Abychom nepsali jen o jedné minoritě - jednou z těch dnes opravdu diskriminovaných menšin v u nás jsou muži. Není to vtip. Politická korektnost všechny nutí tvářit se, že ženy jsou ve všem stejné a v mnoha věcech daleko výkonnější a lepší než muži, ale muži je utlačují. Přiznám svůj obdiv ženám, které tuhle pozitivní diskriminaci odmítají. Nejhanebnějším příkladem je české soudnictví. Těžko říct, zda je to tím, že na soudech je většina soudců žen, ale statistickým faktem je, že drtivá většina dětí jde do péče matek. Ve světě se při rovnocenném postavení partnerů automaticky nařizuje střídavá péče. Dítě chtěj nechtěj totiž vždycky má rodiče dva - mámu i tátu. Když chybí jeden, tak je to pro člověka obvykle doživotní psychický průšvih. Vím, o čem mluvím, jsem bohužel rozvedený, ale o syna se s ženou staráme dnes a denně společně. Neumím si představit, že by to bylo jinak. Zaplať pámbůh. Tady se dostáváme k rodině. Bez dětí se neobejdeme. Někdo na ty důchody totiž vydělat musí. Bez ohledu na sexuální rovnoprávnost, stát musí proto rodinu propagovat. Mám na mysli rodinu plnohodnotnou - tedy rodinu s dětmi a s tátou a mámou. Ne proto, že jsem křesťan, ale prostě proto, že jinak tady za pár let nebudeme. Dvě lesbičky ani dva homosexuálové prostě z tohoto pohledu plnohodnotná rodina nejsou a být nemohou. Homosexuální pár bohužel děti nezplodí, ale důchod bude potřebovat taky. Proti homosexuálům v zásadě nic nemám, v médiích jich pracuje mnoho a mám mezi nimi přátele. Ale rodina v tom pravém slova smyslu, to je táta máma, babička a dědeček, strejda a teta. Dvě holky s dítětem mohou být fajn rodina, ale tátu prckovi nenahradí. Dá se žít s jednou rukou, ale netvrďte mi proboha, že vám druhá nebude chybět. Rodina s dětmi a budoucnost dětí je motiv, aby lidé položili za svou zemi život. To je to, co nám dnes tak chybí (a třeba muslimům přebývá). Je to motiv starat se o věci veřejné, protože to, jaký vybudujeme stát, tak v takovém státě naše děti budou žít. Je to silný motiv pracovat lépe a bojovat proti zlu. Zlu, jakým je například ostudná politická korektnost. Tomio Okamura| Porodila v taxíku, zaplatila za znečištění vozu! Dvaadvacetiletá těhotná žena zůstala ohromena, když jí po prasknutí plodové vody na zadním sedadle řidič taxíku řekl, že mu má zaplatit na znečištění vozu. A když potom Mellisa Crosdale z Británie v autě rodila dceru, muž jen seděl a zíral na tachometr. “Měla jsem štěstí, že byl porod rychlý, jinak bych se nedoplatila,” říká novopečená maminka. “Bylo to neuvěřitelné. Jen tam seděl a ani se neotočil, aby se podíval, jak porod probíhá. Díval se na tachometr a ani se nezeptal, jestli potřebuji pomoc. Bylo to strašné,” vypráví dál Mellisa. Za porod dcery Roweny zaplatit taxikáři čtrnáct liber (400 korun) za cestu a za znečištění auta čtyřicet liber (1 100 korun). Mluvčí společnosti Central Taxis řekl, že se záležitost vyšetřuje. Hlavně, že Rowena je zdravá holčička a že porod proběhl v pořádku.

Noviny – S p o r t Strana 15 15 Zpěvák Jiří Schelinger by dnes slavil 60! Jiří Schelinger ve třiceti letech skočil z mostu a už nevyplaval živýFoto: Archiv Milana Scheilngera, abl Zpívám ptákům a zvlášť holubům... Těžko hledat Čecha, který by tato slova z hitu Holubí dům nikdy neslyšel. K písni přitom neodmyslitelně patří hlas rockera Jiřího Schelingera (†30). Ten by dnes (neděle 6. března 2011) oslavil šedesáté narozeniny a určitě by měl na svém kontě mnohem více hitů, než má. Jeho kariéru však předčasně ukončila tragická událost v roce 1981, u které dodnes visí spousta otazníků. Píseň Holubí dům po svém uvedení v roce 1972 okamžitě katapultovala neznámého Jiřího Schelingera mezi českou rockovou elitu. Hit byl přitom dlouho u skladatele Jaroslava Uhlíře v šuplíku na takzvaném fonodopisu. „Fonodopisy byly magnetofonové pásky asi na tři minuty záznamu a já jsem si na ně vždycky dělal takzvané broukačky, melodie. Na jednom pásku jsem měl třeba pět melodií, mezi nimi i budoucí Holubí dům. Zahrál jsem to Svěrákovi a on začal pracovat na textu a já pak ještě dodělával refrén, takže to vznikalo dost dlouho,“ vzpomíná Uhlíř. Málem hit nedostal Duo Svěrák–Uhlíř přitom Holubí dům nepovažovalo za budoucí megahit. „Zpočátku jsme to brali jako normální řadovou písničku. Shodou okolností jsme s Jirkou Schelingerem a Karlem Šípem založili skupinu Faraon, takže se nám to hodilo. Když písničku Jirka nazpíval, bylo mu dvacet jedna let a znělo to jako od zralého chlapa. Dokázal tu hudbu zvednout,“ je přesvědčený Uhlíř. Zpočátku přitom nebylo vůbec jisté, že Uhlíř se Svěrákem Schelingerovi Holubí dům vůbec dají k nazpívání. „Uhlíř chtěl, aby ji nazpíval někdo slavný. Nakonec jsem ho ale přesvědčil, že Schelinger to zazpívá nejlíp,“ řekl moderátor Karel Šíp, bývalý lídr Faraonů. Schelinger tak svůj největší hit dostal vlastně náhodou. Faraon to neustál Skupině nakonec velká sláva písničky zlomila vaz. Po Jiřím Schelingerovi totiž začaly pokukovat slavnější kapely, a ve Faraonu tak nevydržel příliš dlouho. „S mojí kapelou nahrál jen dvě malé desky a vzápětí, asi po dvou letech, přešel k Ringo Čechovi. Jeho kapela už točila elpíčka a Jirka tam měl obrovské možnosti. My jsme byli jen začínající poloamatérská kapela,“ krčí rameny Šíp. Ve skupině Františka Ringo Čecha se Schelingerovi dařilo. „Celých sedm let jsme určovali trend, než nás vystřídal Katapult. Jiří Schelinger je spojený s mou nejúspěšnější hudební érou v životě,“ je přesvědčený František Ringo Čech. Za krátký život stihnul mnoho Jiří Schelinger se narodil 6. března 1951 v obci Bousov. Má mladšího bratra Milana. Byl dvakrát ženatý, z prvního manželství měl dceru Andreu. První kapelu založil už na základní škole. Během let pak vystřídal půltucet kapel, usadil se až v roce 1973 ve skupině Františka Ringo Čecha, kde vystřídal zpěváka Viktora Sodomu. Kariéra Jiřího Schelingera však skončila velmi brzy. 13. dubna 1981 nešťastným skokem z bratislavského Starého mostu do Dunaje, po kterém už nevyplaval na hladinu živý. Mladší bratr Jiřího Schelingera Milan nechá odhalit pamětní desku při příležitosti nedožitých šedesátých narozenin zpěváka. Odhalení proběhne zítra v 15 hodin na domě na adrese Čestmírova 266/18 v pražských Nuslích, kde Jiří vyrůstal. Autor: Jan Horák, mivrk Reflex Cereálie obsahují jedovatá barviva, varují odborníci Oblíbené snídaňové cereálie mohou vedle velkého množství cukru skrývat i jiná nebezpečí. Třeba jedovatá barviva, zjistili švýcarští odborníci a v Británii už podle toho začali jednat. "Postižené" jsou přitom i značky, které jsou na trhu i v Česku. Jedovatá barviva kontaminují potraviny uvnitř papírových obalů, byli nuceni připustit i někteří výrobci. Firmy na britském trhu už podle dnešních Hospodářských novin začaly jednat. Společnost Jordans podle stanice BBC zastavila používání rizikových obalů, další dvě, Kellogg´s a Weetabix, uvedly, že podnikají kroky k omezení zdravotních rizik. Reagovaly tak na studii švýcarských vědců, podle nichž minerální oleje použité v potisku recyklovaných obalů mohou ohrozit zdraví konzumentů. Škodlivé sloučeniny totiž mohou do potravin pronikat i vnitřním ochranným obalem z plastu. Zmíněné značky cereálií jsou dostupné i v Česku. „Zatím jsme ale neobdrželi žádnou informaci o případné nebezpečnosti těchto výrobků," citují Hospodářské noviny Petru Hoferkovou ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Zdravotní rizika se přitom neomezují jen na cereální snídaně: podle studie citované listem The Daily Telegraph jsou podobně ohroženy i některé značky rýže či těstovin. Podle Koniho Groba z laboratoře pro potravinovou bezpečnost v Curychu mohou barviva způsobit záněty vnitřních orgánů i rakovinové bujení, upozorňuje deník. Grob ale prý současně zdůraznil, že rizika pro běžného konzumenta jsou nízká, dostane se k němu jen zanedbatelné množství nebezpečných látek. Podle švýcarských výzkumníků ovšem některé zkoumané vzorky překročily stanovené limity až stokrát. Vědci zkoumali celkem 119 výrobků, které koupili v loňském roce v německých supermarketech. Většina jich podle Hospodářských novin povolený limit překročila. Pouze cereálie, které byly baleny do silnějšího vnitřního obalu, se kontaminaci vyhnuly. Profimedia Alois Hadamczik: Kozák je moje dítě Ten chlap má prsty všude. Když zrovna netrénuje hokejisty, fušuje do fotbalu. Hledá talenty, kupuje je a se ziskem prodává. A má z toho slušný kšeft. Věděli jste, že za raketovým startem hvězdy Libora Kozáka (21) stojí právě kouč hokejistů Alois Hadamczik (58)? Bez něj by byl možná český fotbal o jednoho šikovného střelce chudší. Hadamczik měl prostě takhle jednou volných 15 milionů, šel a koupil kluka, který kopal za druholigovou Opavu. Málokdo o něm věděl, ani jednou nenastoupil v lize! A za pár měsíců ho kouč nároďáku střelil do římského Lazia. Za 30 milionů! „Opava měla problémy a my jsme věděli, že mají talentovaného hráče. Tak jsem se na něj šel dvakrát třikrát podívat a pak jsme ho koupili,“ vzpomíná Hadamczik. Pomohl mu synovec Pavel, sportovní manažer Opavy. „Libor je jako moje dítě, sleduji ho, netajím se tím, že jsme mu pomohli nastartovat kariéru,“ dodává ještě, Vida, hokejový trenér a prodává fotbalisty. Alois Hadamczik je šíbr, zdatný obchodník. Kdysi takhle prodal Baroše do Liverpoolu. Patřil mu i Svěrkoš a řada dalších hráčů Baníku. „Ti kluci už mi ale nepatří. Nemám z nich ani procenta. I Baník jsem měl, protože jsem to dlužil bráchovi, který tam nechal život. Musel jsem se o klub postarat, když byl v dluzích,“ tvrdí hokejový kouč a bývalý majitel Baníku Ostrava. Jeho bratr Evžen (†44) dobyl právě s Ostravou dva tituly, než dobrovolně ukončil svůj život. S trochou nadsázky lze tvrdit, že fotbalový nároďák tahá z bryndy kouč hokejové reprezentace. Libor Kozák: „Myslel jsem si, že si ze mě dělají srandu. Nemohl jsem tomu uvěřit. Až když mě pan Hadamczik posadil do letadla a vyrazili jsme do Říma, jsem uvěřil. No a pak už jsem tam zůstal.“ Alois Hadamczik: „Všichni si ťukali na čelo. Dát za neznámého kluka patnáct milionů? Já jsem to risknul. Čich na talenty? Možná ho mám po bráchovi, ale jinak fotbal můj byznys není.“ Autor: mich, jík Ostuda hokejových světových šampionů z Česka! Účet 3 zápasů na Karjala Cupu: 0 bodů! Skóre 4:12! Tohle že mají být mistři světa v hokeji? Kouč Alois Hadamczik se obnovenou premiérou na střídačce národního týmu rozhodně chlubit nikde nebude. Na turnaji Karjala ve Finsku, úvodní části letošní série Euro Hockey Tour, jeho výběr prohrál všechny tři zápasy se skóre 4:12! A to měl v týmu 15 borců, kteří před pár měsíci dobyli v Kolíně nad Rýnem celý svět! Zapomněli snad hrát hokej? „Někteří dělali chyby, za které by nehráli ani v extralize. Z řady hráčů jsem zklamaný,“ uvedl Hadamczik. A nerozpakoval se je jmenovat. „Já nevím, třeba Kvapil nastoupí na první střídání a hned namaže puk ve středním pásmu. Nastoupí na druhé, je druhý námaz,“ kroutil kouč hlavou. „To jsem se naštval. Říkal jsem: »Přijel jsem vyhrávat a ne stát a koukat se na to, jak dovolíme soupeřům nás porazit«.“ Po sobotním výprasku od Finů 0:5 se proti Rusku alespoň zlepšila hra, ale přišla další prohra 1:3. Soupeři daroval rozhodující gól Martin Škoula. Týmu se v ten moment zbortil systém. „Máme zažité, že jeden obránce vytahuje puk a druhý jde spíš dolů pod něho, aby měl možnost na nahrávku zpátky. A Ondra Němec letí za Červenku jako falešné křídlo,“ nechápal Hadamczik. Nový kapitán reprezentace Roman Červenka tušil, že to po návratu do Omsku pěkně slízne od Jaromíra Jágra. „Určitě mi k tomu poví své. Už slyším, jak mi říká: »Bylo to pěkný, kapitáne!«,“ usmál se hořce Červenka. Bohužel, světoví šampioni jsou teď k smíchu… CTK Pokořený Jakub Štěpánek. Obrázek, který byl v posledních dnech k vidění až příliš často. Foto: ČTK – Antti Aimo- Koivisto, Stanislav Peška Soudce se na závěr procesu ptá obžalovaného: "Můžete uvést něco na svou obhajobu?" "Ano jistě, pane soudce, ale potřeboval bych trochu času na rozmyšlenou." "Dobrá, dostanete pět let." Malá myška vidí poprvé v životě netopýra. Přiběhne domů a volá: "Maminko, maminko. Já jsem viděla anděla!"

16