Noviny 2012 343
Noviny 2012 343
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/Adelaide, Brisbane, Canberra, Cooma, Darwin, Hobart, Melbourne, Newcastle, Perth, Sydney, Wagga Wagga, Wellington, Wollongong, Yeppoon, USA and Praha i Košice
Noviny
Mailing address: NOVINY P.O.Box 3335, Redfern, NSW 2016 further information and advertisements rates http://noviny.20m.com
Publisher and Editor-in-Chief: Vratislav R.E.M.J.-Kř. Bejšák-Colloredo-Mansfeld, ph.: 02 9319 6380 neb 0414 540 465 e-mail: noviny@exemail.com.au or nesemvamnoviny@gmail.com and no Fax: .:
MEMBERSHIP / ČLENSKÝ POPLATEK: for one year AUS$ 70.00 for a half year / na půlrok AUS$ 38.00 pro Evropu a Ameriku AUS$107 include postage (noviny se tisknou každé druhé pondělí / printed every second Monday).
Volume 3 Issue 120 (343) ČTRNÁCTIDENÍK SLUŠNÝCH KRAJANŮ 27.VIII. – 9.IX. 2012
PP 255003/04496 DO KAŽDÉ RODINY KRAJANSKÉ NOVINY (Fr.Hrabica) PUBLISHED FROM JULY 1999
tručné zprávy.
Pondělí 27. srpence
Vydavatel těchto novin se stal dědečkem, jeho
dcera Vitia porodila chlapečka a holčičku.
Německo a Francie chtějí společně předkládat
návrhy eurozóně
ECB nebude financovat vlády, tvrdí člen
Výkonné rady Asmussen
Školám už nezbývají peníze na nákup nových
učebnic, chtějí 200 MKč
NKÚ objevil nesrovnalosti v účetnictví
ministerstva školství za rok 2011
Třetina cestovních kanceláří a agentur klame
své klienty, říká ČOI
ČIŽP udělila NP Šumava pokutu za postup při
zastavení kůrovce
ČSSD zahájila předvolební kampaň "o kvalitě
pravicové vlády"
Zeman ztrácí v průzkumu na vedoucího
Fischera jen 1,4%
Počasí v Praze: oblačno, 24°C pokračování
na str. 2
Slovo vydavatele:
Myslím, že to byl pan Einstein,
který řekl, že „Svět nebude zničen
zlými, ale těmi, kdo se na ně
dívají, aniž by cokoliv udělali.“.
Včera jsem byl pozván a poslouchal
přednášku, kde stínový ministr John
Robertson nám nastínil, nám novinářům, jak
opoziční strana vede NSW
k úpadku, jak vyhazuje z
práce lidi, jak to, co oni
těžce vybudovali opozice
ničí, a když jsem se
nevinně zeptal, zda pan F.
co propouští státní
úředníky třeba jen proto,
že mu předchozí vláda, kupodivu zrovna
labouristická, nechala prázdnou pokladnu a
ještě dluhy navíc, tak začal pan stínový
ministr vysvětlovat , že to není pravda, že
oni prý zanechali kasu 2 miliardy a pul v
plusu, že to všechno je lež konzervativců a
že vlastně všechno je jinak. A když se paní
z řeckých novin zeptala, kde vezme peníze
na to, co teď slibuje, tak odpověděl, že on a
jeho kolegové právě na tom zrovna teď
pracují. Že by králík z rukávu?
Zkrátka a nevesele, podle mne,
labouristická vláda prodala všechno co
mohla a lže jako když tiskne, zajímavé, že
nikdo neřekne, že statisíce lidí přivádí do
bídy tím, že prodala elektřinu do
soukromých rukou, kolik soudruhů se asi
tímto darebáctvím napakovalo, kde asi
dostali teplá místečka se asi nikdy
nedovíme.
Pokud se do novin dostane nějaký článek,
tak je ukryt někde na 38 straně (Tak jako
ten co jsme dali na poslední stranu).
Jde to v tom světě všude od desíti k pěti,
jsem zvědav , kampak mi utečem, až nám
poteče do bot.
Měli bychom si pomáhat .
Vzpomínka na krajana
George Švehla. 8.6.2012
Jak jsem už několikrát připomínal, okruh
našich kamarádů se povážlivě zmenšuje. Asi je
to tím, že už dost pamatujeme a dorostenci
jsme byli už velmi dávno. V duchu jsme sice
všichni stále mladí, ale tělo někdy nechce
vůbec spolupracovat. Mrcha jedna...
I když se značným zpožděním, chtělo to tu
správnou „frame of mind“, tedy stav mysli a
nebo náladu, bych se zde rád zmínil o
kamarádovi, který byl i přes svoji skromnost a
plachost větší než skutečnost. Opravdový
velikán, který za sebou zanechal
monumentální světové dílo nevídaného
rozsahu a významu.
Jirka Chaloupka se narodil v Týništi nad
Orlicí 6. září 1932 do umělecky založené
rodiny Chaloupkovy. Jeho idylické mládí bylo
přerušeno nacistickou okupací a druhou
světovou válkou. Když jako vnímavý
sedmnáctiletý mladík v roce 1948 uviděl, co
soudruzi tropí v jeho vlasti, rozhodl se, že zde
pro něj není místo. Přes přísně střežené
kopečky se mu podařilo přejít až na druhý
pokus a přechodně se zastavil v uprchlickém
lágru u kouzelného bavorského městečka Bad
Aibling nedaleko Mnichova. Zde však dlouho
neotálel, měl boty toulavý, a tak se vlastně
zastavil až mezi klokany v Austrálii, kterou
znal jen z knih a školního zeměpisu.
Zde se setkal se svým starším bratrem
Milošem a živili se v Perthu, jak se dalo.
Tehdejší Perth byl městem na výspě civilizace
a pro průměrného Evropana připomínal
městečka divokého západu USA. Jak jinak,
bylo to město neomezených možností a je jím
neustále.
V roce 1956 se bratři Chaloupkovi rozhodli, že
se zajedou podívat na olympijské hry, které se
tehdy odehrávaly v Melbourne. Ne, nejeli
zrovna tou nejkratší cestou přes pláň
Nullarbour, podél jižního pobřeží kontinentu,
ale vyjeli si na poznávací cestu na sever, podél
pobřeží Indického oceánu. Když se po měsíci
cestování po prašných, velice spoře
udržovaných a dosti divokých cestách a 2500
kilometrech octli v městečku Broome, odbočili
doprava na východ, projeli po stejných cestách
Kimberleys a po zhruba dalším měsíci a 2000
km se octli v městečku Darwin. Tehdy to bylo
romantické a divoké tropické městečko na
výspě civilizace.
Zde svoji první noc strávili na pláži Mindil,
kde tehdy tábořili lovci vodních buvolů,
krokodýlů a jejich domorodí pomocníci. Toto
spanilé a elegantní místo Jirkovi učarovalo a
zůstal zde navždy. Život v probouzejícím se, a
jaksi zapomenutém tropickém městečku, měl
neodolatelný rytmus, plný nadějí a
neuvěřitelných příhod tuláků, kteří městem jen
procházeli.
Jirka zde dlouho tábořil na pláži Mindil, než se
mu podařilo získat skromný domeček, který by
v zemích českých nekvalifikoval ani jako tu
nejskromnější chatu. Připomínal spíše boudu
na nářadí někde na zahradě.
Později, v roce 1958, získal Jirka práci na
Ministerstvu vodních zdrojů. Náplní jeho
práce byl průzkum tropické, téměř
nepřístupné, pískovcovými soutěskami
protkané divočiny Arnhemské země na východ
od Darwinu. Toto obrovské území, zhruba
1000 krát 800 km, bylo bílým mužem téměř
neprobádáno a neobydleno. Byl to domov
domorodců, krokodýlů, vodních buvolů a
nedotčená divočina. Pískovcové plató protkané
hlubokými kaňony bylo možno zdolávat pouze
s velkou námahou pěšky, lezením po skalách a
slaňováním do hlubin. V této tropicky horké a
dusné, avšak nesmírně krásné a bělochem
nikdy nespatřené divočině Jirkovo umělecké
oko poprvé spočinulo na zázraku, který ho
očaroval na celý zbytek jeho života.
Zde, na pískovcových stěnách a pod převisy,
poprvé spatřil galerie domorodých kreseb a
maleb a jak sám říkal:
„V tichosti dne jsem tam stál oněmělý jejich
kouzlem a krásou.“
Jeho umělecký duch byl chycen do lasa
navždy. Tyto nádherné výtvory mu
připomínaly fresky na středověkých budovách
jeho vzdáleného domova. Promlouvaly k němu
univerzální uměleckou řečí.
Jirka byl první bílý muž, který kdy tyto
nádherné umělecké galerie spatřil. Brzy poté
začal vyhledávat a přátelit se s domorodci,
kteří ztělesňovali tuto tradici skalního umění.
Úzké přátelství navázal zvláště se dvěma,
Kapirigi a Namingum, bratry z kmene
Badmardi v kraji Kakadu. Toulal se s nimi
nespočetné dny divokou krajinou, která jim
byla domovem. Nacházeli tak mnoho
tajuplných galerií, které, jak se Jirka dověděl,
vznikaly pouze na posvátných, mýtických
místech. Snažil se je obkreslit do skicáře a
zároveň od svých přátel získával vědomosti a
porozumění, co tyto symbolické výtvory
vlastně představují. Poznal tak ohromnou síť
těchto lokalit, rozpínající se na povodí
Aligátoří řeky.
V tehdejší době bylo takové důvěrné a vřelé
přátelství mezi domorodci a bílým mužem
přinejmenším podivné. Avšak tito dva bratři se
stali bratry Jirkova srdce. Oni mu otevřeli
dveře svého domova, tropické divočiny
v krajině Kakadu, a tajuplné mytologie
sahající desítky tisíc let zpět do historie.
Otevřeli Jirkovi svoje nitro, svou duši a nabídli
mu své srdce na dlani.
I když Jirka má nyní stálé místo v historii jako
dokumentarista skalního umění a průkopník
studií jeho vývoje, stylů a druhů, jeho největší
dar byl v navazování úzkých přátelství a
schopnost vcítit se i přes propastnou rozdílnost
obou kultur do psychiky a myšlení svých
domorodých přátel. Ze své generace
poválečných exulantů patřil mezi ty nevšední,
kteří pomáhali tvořit myšlenkový svět
tropického australského severu, kteří dovedli
naslouchat a chápat tradiční domorodé světy
severu a australského vnitrozemí v době, kdy
jim drtivá většina bílých Australanů
nevěnovala žádnou pozornost.
Dvacet let tak Jirka pečlivě katalogizoval,
kreslil a později i fotil tyto historické poklady.
Zaznamenával si i mytologické příběhy, které
se k nim vázaly, a tak pomalu vznikalo
jedinečné dílo, jako koníček, nebo chcete-li,
hobby průzkumníka vodních zdrojů.
S domorodci už žil jako bratr a byl mezi nimi
velice oblíben. Jeho aktivity neušly ani bílým
obyvatelům, a tak mu v roce 1973 bylo na
popud zakladatele darwinského muzea a
umělecké galerie, Collina Jack-Hintona,
nabídnuto místo v této instituci.
Na základě vědeckého určování stáří nálezů
Jirka vypracoval posloupnost skalního umění,
která sahá hluboko do prehistorie. Mimo
jiných jsou důkazy i v obrazech mega - fauny,
vyhynulé před 50 000 lety. Rozdělil tedy
nálezy do skupin podle data vzniku, a tak
vytvořil i jejich posloupnost či kontinuitu po
neuvěřitelných 50 000 let! Zdokumentoval
více jak 3500 lokalit s nesčetnými kresbami a
malbami, vyfotil desítky tisíc fotografií.
Když Jirkovi blízcí přátelé z kmene Badmardi
zemřeli, vzpomněl na ně v nádherné a bohatě
ilustrované knize s názvem „Journey in Time“,
tedy Putování časem. Zde říká:
“Mnoho z těch, kteří mě během dlouhých
večerů u táborových ohňů učili tradicím jejich
„dreaming“ (volně přeloženo „snění“, ale
slovo má komplexní význam, spíše jako
mytologie, domorodé chápání vzniku života a
světa) už zemřelo. Ale opravdu to jsou pouze
jejich těla, která odešla. Jejich duch kráčí dál.
Často je v buši potkávám v jejich nových
převtěleních.“
„Vím, že pes dingo, který po několik dnů
sleduje moje stopy a večer přijde za mnou,
když spím pod hvězdami, je jeden z mých
přátel. Zrovna tak i běloprsý mořský orel,
který přiletí a sedne si na větev stromu nad
mým táborem, když jsem na návštěvě v jeho
zemi.“
A stejná slova platí nyní i o Jirkovi. Bude
navždy součástí tohoto kraje. Byl citlivou
bytostí mezi dvěma světy, ale také
neohroženým bojovníkem za práva původních
obyvatel. Lvím podílem se zasadil o prohlášení
národního parku Kakadu a zařazení celého
území do světového kulturního dědictví
UNESCO.
Po roce 1989 se Jirka zajel podívat tam, kde
vyrůstal. Svůj rodný kraj viděl stále stejně
krásný jako kdysi, ale krajem jeho srdce a
domovem se stal tropický australský sever.
V tu dobu zavítal do Austrálie i známý
cestovatel Mirek Zikmund a za pomoci
kamaráda ze Zlína, který měl úzké styky
s Jirkou, uskutečnil nezapomenutelnou cestu
krajem, který se stal Jirkovi druhým
domovem. Však v České televizi o tom všem
byl vysílán filmový dokumentární desetidílný
seriál, který všichni tři dohromady natočili.
Když Václav Havel ve funkci presidenta ČR
navštívil Austrálii, tak si k hrůze ochranky
„odskočil“ na tropický sever a Jirka mu ukázal
nádheru kraje, kterému on na zbytek
života zcela propadl. Havel nemohl mít
lepšího průvodce tímto legendárním
krajem, kde mu Jirka představil svoje
domorodé přátele. Podařilo se mu tak
uskutečnit kontakt mezi jeho dvěma světy
- světem svého původu a světem svého
srdce.
Posledních několik let byl Jirka hodně
nemocný a často byl odsouzen ležet doma
na lůžku. V tuto dobu byl přímo zaplaven
návštěvami svých zarmoucených
domorodých přátel, kteří v mnoha
případech cestovali několik dnů a tisíce
kilometrů, jen aby s Jirkou mohli sdílet břímě
jeho nemoci. Mnohdy dojel celý klan, celá
skupina z Arnhemské země, sedli si na
verandu před Jirkovou ložnicí a tiše celé noci
pěli jejich posvátné písně. Velice dobře věděli,
že je jedním z nich... Toto byla pro Jirku ta
největší pocta, i když jiných poct se mu
dostaly čtyři přehršle.
18. října roku 2011 Emeritus Curator Dr.
George Chaloupka, OAM, FAHA, ve svých 79
letech umírá.
Zanechává za sebou i svá vlastní umělecká
díla, která jsou jak ve veřejných, tak převážně
v soukromých sbírkách. Po devastujícím
cyklonu Tracy rovněž Jirka navrhl a vytvořil
velké průčelní okno pro darwinskou katedrálu
Ježíše Krista.
Dostalo se mu státního pohřbu s mnoha
poctami. Truchlí po něm nejen jeho domorodí
bratři, sestry a ostatní, kteří jsme ho znali, ale i
jeho žena Pina Giuliani, jeho tři děti z
předchozího manželství a vnoučata.
Vzpomeňme také na krajana, který je sice v
ČR jen velmi málo známý, ale jehož práce
velmi přispěla ke zmapování a pochopení
historie lidského rodu.
S
M
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/Noviny - Stručné Zprávy – sestavené panem Ondřejem Astonem Neffem
a jeho Neviditelným psem
Strana 2
2
Úterý 28. srpna
Norský premiér oznámil nová opatření v reakci na Breivikovy
útoky
Írán prý vysílá na pomoc Asadovi do Sýrie stovky vojáků z
revolučních gard
Česko by podle Nečase nemělo řešit, zda je v jádru EU, ale
sledovat své zájmy
Schwarzenberga znepokojuje vývoj v Rusku; směřuje k
utužování vnitřních poměrů
Poslanci VV mají jednomyslně odmítnout církevní restituce,
Šťovíček je ale podpoří
Vojenští zpravodajci zjistili zájem ruských špionů o
ekonomiku ČR
Policie obstavila Rathovy peníze z úschovy u advokátní
kanceláře
Obvodní soud i potřetí zprostil Martina Knetiga obžaloby
Počasí v Praze: skoro jasno, 27°C
Středa 29. srpna
Mitt Romney získal oficiální nominaci republikánů na
prezidenta USA
Kasační soud zamítl stížnost Tymošenkové ohledně jejího
sedmiletého trestu
Ministr Kubice zbavil Petra Lessyho funkce policejního
prezidenta i služebního poměru
Propuštění Lessyho bylo politicky motivované, míní Bublan;
podle Klause to destabilizuje situaci
Kubice jmenoval novým šéfem policie dosavadního náměstka
prezidenta Martina Červíčka
Církevní restituce nesmí prolomit restituční hranici února
1948, podmínil Klaus svůj podpis
Vláda schválila nařízení, že k základní léčbě se lidé musí
dostat do 35 minut jízdy
Vláda se postavila kladně k zrušení doživotní imunity
zákonodárců
Počasí v Praze: skoro jasno, 29°°C
Čtvrtek 30. srpna
Merkelová prodala Číně 50 airbusů, s emisními povolenkami
ale pohořela
Romney i Ryan ostře kritizovali Obamu za zahraniční politiku
i nezaměstnanost
Kubice prohlásil, že odstoupí, pokud bylo odvolání Lessyho
účelové
Kvůli vztahu s Červíčkem končí Černochová v bezpečnostním
výboru
Policejní prezident s vládnutím nesouvisí, vzkázal Nečas
Peake
Lessy se chce bránit proti obvinění i propuštění soudní cestou
Krajský soud zamítl insolvenční návrh na Krajskou zdravotní
"Tykadlový" Smetana musí zpět do vězení, rozhodl NS
Počasí v Praze: postupně zataženo, až 30°C
Pátek 31. srpna
V celé EU skončily levné ekologické Edisonovy žárovky
Romney přijal kandidaturu na prezidenta, slíbil východ z
ekonomické krize
ODS vytáhla proti ČSSD případ Lidového domu získaného v
restituci
Peake se sešla s Červíčkem a schůzku koalice k policii už
nežádá
Dobeš otevřel další část brněnského okruhu a Královopolský
tunel
Lessy podal proti obvinění stížnost, proti propuštění podá
rozklad
Česká armáda chce prodat letouny L-159, a to i soukromníkům
Znovu se rozjely stavební práce na dokončení dálnice D8
Počasí v Praze: mrholení, 17 °C
Víkend 1. – 2. září
Syrská armáda prý shazuje z vrtulníků silně ničivé barelové
bomby
Írán a KLDR se spojily proti Zápasu a podepsaly dohodu o
spolupráci
Nečas navštívil Afghánistán, jeho program změnil útok na
vojáky ISAF
Kaloiusek počítá s růstem ekonomiky o procento, odboráři
hrozí recesí
Duka považuje Klausův požadavek na garance při restitucích
za adekvátní
Zeman prohlásil, že odvolání šéfa policie bylo hrubou
politickou chybou
Změny v pražské MHD byly bez komplikací, ostrá zkouška
přijde dnes
Klaus na Zemi živitelce mírnil stesky zemědělců nad nižší
úrodou
Počasí v Praze: postupné vyjasnění, přes 20°°C
Pondělí 3. září
Schäuble odmítl plán EK na ústřední dohled nad všemi
bankami a Kvůli trhlinám v nosnících byl Evropský parlament
dočasně uzavřen
Heger podal trestní oznámení kvůli smlouvám VZP s IZIP, jde
o půl miliardy
Babák podal ústavní stížnost, žádá o odklad jednání o
církevních restitucích
Dokud se neschválí restituce, mohou nároky církví rozhodovat
soudy, řekl ÚS
Chalupa navrhuje zakázat průzkum břidlicového plynu do
června 2014
Církve ujišťují Klause o neprolomení roku 1948 a žádají ho o
podpis
Sněmovní výbor i napodruhé doporučil Rathovo vydání soudu
Počasí v Praze: oblačno, 22 °C
Úterý 4. září
Írán vyhrožuje, že v případě útoku Izraele může zaútočit na
základny USA
Británie a Švédsko se tvrdě staví proti nápadu Redingové s
kvótami pro ženy
Šest poslanců ODS nepodpoří vyšší daně; Nečas s balíčkem
spojí osud vlády
Kalousek potvrdil, že vláda změny daní v případě jejich
odmítnutí předloží znovu
Vzpoura v ODS souvisí podle Kalouska s podzimní volbou
předsedy strany
Policie zatkla náměstka hejtmanky, ředitele ROP Severozápad
a další
Zemědělské odbory vyzývají ke generální stávce proti vládě
Ekologisti opět podali žalobu kvůli dostavbě dálnice D8
Počasí v Praze: oblačno, 25°C
Středa 5. září
Mnichov uctil památku obětí atentátu na izraelské sportovce v
r. 1972
Ahmadínežád přiznal problémy Íránu způsobené
ekonomickými sankcemi
Daňový balíček neprošel, zato důchodci budou mít menší
důchody
Schvalování církevních restitucí sněmovna odložila až o
několik měsíců
ČSSD nabídla koalici předčasné volby spojené s volbou
prezidenta
Novým místopředsedou Sněmovny byl zvolen Oliva z TOP 09
Vedení ČSSD vyškrtlo z voleb obviněného náměstka Koudu
Rebelii poslanců ODS prý odstartovalo vyšetřování IZIP
Počasí v Praze: oblačno, 26 °C
Čtvrtek 6. září
MMF žádá po Maďarsku snížení důchodů, Orbán to odmítl
Vláda předložila Sněmovně nový daňový balíček, spojila s ním
důvěru
Postoj rebelujících poslanců ODS k balíčku ukáže jejich
důvody, míní Nečas
Vláda právníka Pelikána do rady ČTÚ nejmenovala, psal o ní
ošklivě na blogu
Zástupci ČSSD ve správní radě VZP mají kvůli Hegerovi
obavy o stabilitu VZP
Praha se stala centrem sytému Galileo - satelitní navigace v
Evropě
Lessy tvrdí, že v době činu, za nějž je stíhán, měl dovolenou
Studentské volby vyhráli Piráti, následovala TOP 09 a DSSS
Počasí v Praze: skoro zataženo, 20 °C
Pátek 7. září
Německá média varují, že ECB může zruinovat euro
Obama přijal nominaci demokratů na prezidenta USA
Českého vojáka v Afghánistánu těžce zranily střepiny z rakety
Západ se podle Klause vrací k socialismu a státem řízené
společnosti
Poslanci koalice přehlasovali Senát a prosadili reformu penzí
Ředitel Národního divadla byl bez udání důvodu odvolán
Poslanci vydali Ratha k dalšímu trestnímu stíhání
Lessy podal na Kubiceho trestní oznámení
Počasí v Praze: oblačno, 24°°C
Víkend 8. září – 9. září
Londýnská paralympiáda přinesla českému týmu 11 medailí
Paul McCartney byl vyznamenán francouzským Řádem čestné
legie
Spory o DPH posilují podle Nečase hrozbu rozpočtového
provizoria
Deset krajských lídrů ODS vyzvalo Tluchoře & spol. k
ukončení rebelie
Platy učitelů by měly růst o 1 %, státní maturita zlevnit o 50
MKč, říká FIala
Nečas se písemně omluvil Klausovi za výrok o ekonomické
debilitě
ND odmítlo nového ředitele, Hanáková souhlasí se schůzkou
Otravy metylalkoholem se objevily i na jižní Moravě
Počasí v Praze: oblačno, až 28 stupňů
Jak by skončily Pussy Riot v Česku?
Téměř v tu samou chvíli, kdy ruský soud vynesl verdikt nad
Pussy Riot, rozběhla se na sociálních sítích debata, jak by
podobný případ skončil v Česku. Nemálo diskutujících
argumentovalo, že mezi ruským a českým systémem není
příliš velký rozdíl. Zde by sice soudci zřejmě nepoužívali
argumenty, že aktivistky jsou „psychicky nevyrovnané
osoby“, protože mají „zvýšený cit pro prosazování
vlastních myšlenek“, a projevují „přílišný subjektivismus“.
Nicméně i tak, by prý byly potrestány a šly do vězení.
Jako příklad se uvádí osud Romana Smetany, který kreslil
na venkovních stranických plakátech tykadla politikům.
Za to byl odsouzen k pokutě a stu hodinám obecně
prospěšných prací. Pokutu uhradil, ale práci odmítl, za což
byl odsouzen na sto dní do vězení (i když posléze na podnět
ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila propuštěn).
A co myslíte vy, jak by asi skončily v Austrálii?
V Krušných horách našli Australané největší
ložisko cínu na světě
Krušnohorský masív, který se táhne podél česko-německé
hranice, ukrývá největší nevytěžené zásoby cínu na světě.
Potvrdil to průzkumný vrt provedený australskou firmou,
který vycházel z údajů ještě z časů bývalé NDR. Cín, který
se využívá hlavně jako příměs do jiných slitin, je přitom
stále vzácnější a jeho cena na světových komoditních trzích
roste. Místo, kde se ložisko nachází, leží jen pár kilometrů
od českých hranic, nelze proto vyloučit, že se zásoby
ukrývají i na české straně. Případná těžba v Krušných
horách je ale zatím ještě daleko, uklidňuje prospektorská
firma.
Obří ložisko cínu objevila firma Deutsche Rohstoff v saské
vesničce Gottesberg, která leží nedaleko české obce
Bublava. Druhá, menší část se skrývá pod zemí v obci
Geyer blízko saského města Annaberg-Buchholz.
Írán a KLDR spojily síly proti Západu a
podepsaly dohodu o spolupráci
Írán a Severní Korea v sobotu podepsaly dohodu o vědecké
a technologické spolupráci, která znamená další sblížení
těchto dvou států, znepokojujících Západ svými
kontroverzními jadernými programy. Nová dohoda
zahrnuje společný výzkum, výměnu univerzitních studentů,
zřizování společných laboratoří, výměnu technologických
znalostí a týká se rovněž informačních technologií či
energetiky, napsala íránská agentura IRNA.
Policie navrhla obžalovat exvelvyslance v
Austrálii Chmiela
Detektivové z protikorupční policie navrhli obžalovat
někdejšího ministra úřednické vlády a bývalého
velvyslance v Austrálii Juraje Chmiela. Podle kriminalistů
se u jednoho projektu ministerstva zahraničí vyhnul
výběrovému řízení tím, že ho rozdělil na pět menších, čímž
porušil zákon.
Nechal také u třech předem vybraných firem vypracovat
studie, které však nesouvisely se zadáním schváleného
projektu, řekl ČTK mluvčí protikorupční policie Jaroslav
Ibehej. Chmiel obvinění odmítá.
Spis byl podle mluvčího v pátek předán Obvodnímu
státnímu zastupitelství pro Prahu 1. Policie Chmiela viní z
trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele a z
porušování povinnosti při správě cizího majetku. V případě
odsouzení mu hrozí až desetileté vězení.
Jedno z obvinění se týká projektu ministerstva zahraničních
věcí na informační kampaně v Tichomoří za necelé dva
miliony korun. Bývalý velvyslanec jej podle detektivů
rozdělil na pět dílčích částí, čímž porušil zákon o veřejných
zakázkách a další předpisy. Údajně tak činil proto, aby
nemuselo být vypsáno výběrové řízení a aby rozhodnutí o
vybrání jedné z firem nemusel předložit koordinátorovi ke
schválení.
Někdejšího velvyslance protikorupční policie viní i z toho,
že v roce 2008 zadal třem firmám vypracování studií
týkajících se zámoří a cestovního ruchu, které ale
nesouvisely se zadáním schváleného projektu. „Navíc
žádným způsobem neměly zvýhodňovat či propagovat
české podnikatele na zahraničních trzích,“ uvedl Ibehej.
Firmy dostaly za studie téměř 1,5 milionu korun.
Projekt ekonomické diplomacie Pacifiku byl podle
dřívějšího vyjádření Chmiela od konce roku 2008
několikrát prověřován i medializován, červnové obvinění
ho proto nemile překvapilo.
Chmiel působil v úřednické vládě Jana Fischera jako ministr
pro evropské záležitosti. Vystoupil kvůli tomu z ODS, kam se
později vrátil. Ještě před zahájením stíhání, prý z osobních
důvodů, požádal o pozastavení svého členství ve straně.
Původně začal pracovat také v týmu, který se stará o
Fischerovu prezidentskou kampaň. Kvůli obvinění však
spolupráci až do vyřešení případu po dohodě Fischerem
přerušili. CTK
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/Noviny – Slovenská stránka.
3
Strana 3
Milan Lasica: Postav dom,
zasaď strom a vypadni!
Pravdaže je veľa rozvodov. Tak veľa, že sa naliehavo žiada
niečo s tým robiť. Ale čo?
Skúsme sa na to pozrieť objektívne. Prečo je veľa
rozvodov? Otázka je naliehavá a odpoveď je,
na počudovanie, celkom jasná. Pretože je veľa manželstiev.
Čím viac manželstiev, tým viac rozvodov. Prirodzene. Je
sloboda, demokracia, presadzujeme ľudské práva, nemožno
niekoho nasilu držať v manželstve. Také manželstvo je
nefunkčné a obom stranám spôsobuje depresiu namiesto
extázy. (Otázkou, či zmyslom manželstva je extáza, sa teraz
nezaoberajme.) Z môjho súkromného výskumu celkom
jasne vyplýva, že namiesto uľahčovania rozvodov (to je
myšlienka o ktorej sa uvažuje) by sme mali pristúpiť
k výrazne náročnejšiemu spôsobu uzatvárania manželstiev.
Uvedomme si, že uzavrieť manželstvo je dnes jednoduchšie
ako získať vodičský preukaz a pritom je jasné, že manželské
spolužitie je predsa len o čosi komplikovanejšie ako
šoférovanie. Na druhej strane predať auto je jednoduchšie,
ako sa rozviesť. Neostáva teda nič iné, ako skomplikovať
uzatvorenie manželstva takými podmienkami, že mnohí
adepti si to radšej rozmyslia. Čo navrhujem? V minulosti sa
vyskytli veľmi vhodné príklady tejto metódy. Spomeňme si
na Omara na trenčianskom hrade. Ak si chcel vziať Fatimu,
musel roky kopať studňu. Za ten čas si svoj zámer mohol
naozaj dôkladne uvážiť a ak sa predsa len rozhodol oženiť,
to manželstvo naozaj vydržalo až kým nepomreli. Studňa by
dnes nebola aktuálna, ale čo tak postaviť kus diaľnice?
Povedzme kilometer. Časovo by to korešpondovalo
s Omarovým výkopom a adept by si naozaj v kľude mohol
rozmyslieť, či sa po toľkej štrapácii chce ešte aj oženiť a ak
áno, či sa o pol roka chce rozviesť a oženiť sa znova. Či už
tak alebo onak, každopádne by sme mali kilometer diaľnice.
A to je ten celospoločenský úžitok, ktorý by táto metóda
priniesla.
Slovensko za Českom
zaostáva aj po 20 rokoch
Slovensko ani po takmer 20 rokoch od rozdelenia
spoločného Československa svojho suseda z Českej
republiky v ekonomických ukazovateľoch nedobehlo. Aj
keď sa postupne približuje.
Podľa najčastejšie používaného ukazovateľa, úrovne
hrubého domáceho produktu na jedného obyvateľa, v parite
kúpnej sily Slovensko v minulom roku zaostávalo o 7
percentuálnych bodov. Kým v Českej republike dosahuje
HDP na hlavu 80 % priemeru Európskej únie, na Slovensku
to bolo iba 73 %.
"Síce sa susedom z Česka stále pozeráme na chrbát, k
priemeru únie sa ale približujeme rýchlejším krokom. Po
rozdelení spoločného štátu bola totiž východisková situácia
Slovenska oveľa horšia ako v prípade Českej republiky,"
konštatuje analytička Poštovej banky Eva Sadovská.
Ako ďalej vyplýva z analýzy Poštovej banky, úroveň HDP
na obyvateľa nie je jediným ukazovateľom, v ktorom za
Českou republikou zaostávane. Je to napríklad aj úroveň
platov, keďže nezarábame ani 80 % z toho, čo Česi.
Priemerná mzda v hospodárstve totiž na Slovensku vlani
dosiahla 786 eur, kým v Českej republike to bolo 994 eur.
Podľa Sadovskej totiž naše hospodárstvo aj v tomto smere
prešlo po revolúcii väčšími otrasmi ako to české. "Kým naši
susedia reálnu úroveň miezd z revolučného roku 1989
dosiahli už v roku 1996, tak našinci si na to museli počkať
ďalších 11 rokov a reálne zarobili rovnako ako v čase
novembrovej revolúcie až v roku 2007," uviedla.
Česi sú však k Európskej únii bližšie nie len úrovňou
hospodárstva, ale aj cenovou hladinou. Kým ceny
slovenských tovarov a služieb vlani tvorili 72 % z
európskeho priemeru, české dosiahli 77 % priemeru únie.
Rozdiel je však v štruktúre cien v oboch krajinách. Česi totiž
napriek tomu za najbežnejšie spotrebné výdavky, ako
potraviny, oblečenie či spotrebnú elektroniku zaplatia menej
ako Slováci. Spravidla tiež lacnejšie tankujú.
Tradične najvýraznejší rozdiel medzi oboma krajinami sa
podľa Poštovej banky eviduje pri porovnaní úrovne
nezamestnanosti. Kým slovenská ekonomika ukončila
minulý rok s mierou harmonizovanej nezamestnanosti vo
výške 13,6 %, u našich západných susedov nedosiahla ani
polovičnú úroveň, keď zaznamenali nezamestnanosť 6,7 %.
"Slovensko má navyše evidentný a v rámci Európskej únie
najmarkantnejší problém s dlhodobou nezamestnanosťou.
Bez práce dlhšie ako jeden rok sú totiž až dvaja z troch
nezamestnaných Slovákov," tvrdí Sadovská s tým, že v
Českej republike tento problém taký výrazný nie je a miera
dlhodobej nezamestnanosti tam dosahuje len niečo vyše
40%. Pravda, SITA
Zbraní je u nás najviac
od vojny
Legálna zbraň pripadá na každého dvadsiateho
človeka. Neúspešný psychotest sa dá obísť.
BRATISLAVA. Za posledné tri roky na Slovensku
získalo možnosť legálne vlastniť zbraň 20tisíc ľudí. To je,
akoby ste za 36 mesiacov vyzbrojili celý Žiar nad Hronom.
Zbrojný preukaz u nás nikdy nevlastnilo viac ľudí.
Koncom minulého roku polícia napočítala až 275-tisíc
legálne držaných zbraní.
Čoraz viac ľudí má aj špeciálne povolenie nosiť zbraň na
ulici. Len v Bratislave ich za minulý rok pribudlo 331, čo je
polovica z celkového počtu.
Nejde pritom o poľovníkov, športových strelcov ani
vojakov či policajtov. Polícia pri nich uvádza poznámku
„podnikateľ, bežný používateľ“.
Výrazný rozmach zbraní nezastavilo ani sprísnenie
psychotestov po streľbe v Devínskej Novej Vsi v roku 2010.
Zo zhruba tritisíc žiadateľov minulý rok zamietli policajti
zbrojný preukaz v 119 prípadoch.
Väčšina vrážd je bez pištole
Napriek tomu, že zbrojných preukazov na Slovensku
výrazne pribúda, pištoľ je však zatiaľ smrtiacou zbraňou iba
výnimočne.
Z 96 vrážd vlani zabíjali strelnou zbraňou v štrnástich
prípadoch, povedal Michal Slivka, hovorca policajného
prezídia. Štatistiku, koľko vražedných zbraní bolo
nelegálnych, nemajú.
Vrážd každým rokom ubúda, podobne bolo v minulom
roku historicky najmenej násilných trestných činov. Nemusí
to však nevyhnutne znamenať, že so zbraňami sa pácha
menej zločinov.
„Je pravdou, že sme teraz mali pomerne krátko za sebou
dve streľby, inak to však nie je súčasťou výbavy slovenskej
kriminálnej scény,“ tvrdí minister vnútra Robert Kaliňák zo
Smeru.
Vážnymi streľbami myslel Ľubomíra Harmana z
Devínskej Novej Vsi, ktorý pred dvomi rokmi zabil sedem
ľudí, a prípad mestského policajta, ktorý v Hurbanove v júni
tohto roka zastrelil troch ľudí.
Pištoľ na ťarchu
V minulom roku vydali na Slovensku zhruba tritisíc
nových zbrojných preukazov, v šesťsto prípadoch išlo o
povolenie nosiť zbraň aj na ulici. Táto štatistika nezahŕňa
poľovníkov ani silové zložky. Legálnych zbraní je tak teraz
historicky najviac, vyše štvrť milióna.
Bývalý policajný prezident Jaroslav Spišiak zadováženie
či nosenie zbrane amatérom neodporúča, aj sám sa noseniu
zbrane vyhýba. „Je to len zbytočný problém premýšľať, či ju
použiť, alebo nie, a to odpútava pozornosť od toho, čo by
bolo treba v prípade ohrozenia urobiť,“ hovorí Spišiak.
Je podľa neho obrovský rozdiel strieľať do terča na
strelnici a tasiť zbraň pri boji zblízka. „Na použitie zbrane sa
treba pripraviť najmä psychicky, ale aj kondične, aj
strelecky,“ hovorí Spišiak. Treba podľa neho pravidelný
výcvik.
Na zbrojný preukaz treba zložiť skúšku a prejsť
viacerými vyšetreniami. Polícia
monitoruje strelcov aj ich
zbrane. Trest hrozí napríklad za
pitie alkoholu so zbraňou pri
sebe.
Súdy prísne nazerajú aj na
obranu zbraňou. Trestné je
napríklad aj strieľať na zlodeja,
ktorý vám pred očami kradne
auto, keďže nejde o nutnú
obranu.
„Ak ľudia potrebujú zbraň
kvôli pocitu bezpečnosti a prejdú všetkými testami vrátane
psychologického vyšetrenia, tak nevidím problém v tom,
aby mali zbraň,“ hovorí exminister vnútra Daniel Lipšic,
ktorý skrátil intervaly medzi psychotestami na päť rokov po
streľbe v Devínskej Novej Vsi.
Jeho nástupca Kaliňák hovorí, že vážne zlyhania
psychiky sa nedajú predpovedať, prevencia pri nich
neexistuje. Pravidlá psychotestov preto meniť nechce.
Chceli by streľby a lekára
Strelcom sa však psychotesty nepáčia. „Chceme
navrhnúť pravidelné kontrolné streľby, ktoré už teraz slúžia
na preverenie schopností u poľovníkov,“ povedal Imrich
Šuba zo Slovenskej poľovníckej komory, ktorá združuje 57-
tisíc držiteľov zbraní.
Odmieta psychotesty ako „pseudovyšetrenia, ktorých
zavedenie slúžilo len na populistické účely a nemá reálny
dosah“.
Ľudovít Miklánek zo Združenia vlastníkov strelných
zbraní Legis Telum zasa hovorí, že na posúdenie
zdravotného stavu by mal stačiť posudok všeobecného
lekára, ktorý by mal možnosť navrhnúť aj psychologické
vyšetrenie.
„Aj táto vec musí byť v rovnováhe. Nie je dobrá ani
jednoduchá dostupnosť zbraní, ale ani ich zákaz. Všetko to
vedie k zvýšeniu kriminality,“ hovorí Miklánek.
Zákaz neznamená pokoj na ulici
Najviac zbraní je medzi Američanmi, v Srbsku ich
zostalo veľa z vojny.
BRATISLAVA. Na Slovensku ročne príde o život
strelnou zbraňou 2,6 človeka na milión obyvateľov. V
Kanade je to 4,5, v Austrálii traja, zbrane tam podobne ako
u nás prísne regulujú.
V USA s voľnejším režimom je to až 32 úmrtí na milión
ľudí. Čísla priniesol český týždenník Respekt a americký
komentátor Fareed Zakaria.
V Anglicku, kde je úplný zákaz držby zbraní, je to len 1,6
obetí na milión ľudí. Po zákaze tam však výrazne stúpol
počet dobodaných.
Problém s nelegálnymi zbraňami majú aj v Srbsku.
Každý tretí človek je tam ozbrojený, tvrdí belehradský
denník Kurir. Za všetkým je nedávna vojna.
V USA je podľa Respektu medzi ľuďmi takmer 270
miliónov rôznych zbraní, teda 82 kusov na sto obyvateľov.
Roky sa tam sporia, či právo na zbraň zaručuje ústava. Aj v
Amerike sú štáty, kde je držba zbraní zakázaná.
Michal Trško SME
Bujaré orgie medzi olympionikmi
neobišli ani Londýn!
Športovci sú ľudia ako všetci ostatní - či už vo svete
športu alebo v záležitosti uspokojovania potrieb dôležitých
na prítok tých správnych endorfínov. Počas Olympijských
hier v Londýne nezaujali športovci len svojimi výkonmi, ale
zdá sa, že im bolo poriadne veselo i počas nariadeného
odpočinku v športových dedinách!
Istý britský športovec, ktorý nechcel byť menovaný,
porozprával pre denník Daily Mail veľmi pikantný a horúci
príbeh o sexuálnych orgiách s ukrajinskými športovkyňami.
Vraj sa to všetko zvrtlo veľmi rýchlo a Ukrajinka sa začala
sama vyzliekať a lákať ho k sexuálnym hrám. V tom vraj
prišla druhá športovkyňa so slovami: „Idem si len po drink,
nenechajte sa rušiť“. Aktuality Sk
Paška, Fico a Gašparovič
oslavovali 20. výročia prijatia
ústavy
Za účasti troch najvyšších ústavných činiteľov otvoril
v piatok predseda parlamentu Pavol Paška slávnostnú
schôdzu Národnej rady.
Ústavu SR netreba obhajovať, ona sa obhájila sama
svojím obsahom. V
príhovore počas dnešnej
slávnostnej schôdze
Národnej rady SR venovanej
20. výročiu prijatia Ústavy
SR to vyhlásil prezident SR
Ivan Gašparovič.
"Ústavu sme si
nezmysleli, my sme pre ňu v
tom čase dozreli. Potvrdili
sme ňou seba, svoju cestu za
nami, no najmä pred nami.
Vďaka nej sa môžeme pozrieť do spätného zrkadla a
projektovať budúcnosť," povedal prezident, ktorý bol v čase
prijímania ústavy predsedom Slovenskej národnej rady.
Zdôraznil, že ústavu prijali 1. septembra 1992 zástupcovia
ľudu zvolení v demokratických voľbách. "Dnes si
pripomíname deň, keď slovenský národ ustanovil Slovensko
ako subjekt medzinárodného práva, ako suverénnu
republiku. Z pohľadu histórie je 20 rokov naozaj krátke
obdobie, takmer možno povedať, že to nie je história, no z
pohľadu ľudského života je to významný úsek," povedal
Gašparovič.
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/Noviny –. Z českého tisku
4
Strana 4
Blíží se Matrix? Indect zjistí, kdy a kde
bude demonstrace, dřív, než začne.
Autor: Alena Hechtová parlamentní listy
Víte, co je to INDECT? Podle hackerské skupiny Anonymous
tento projekt výrazně zasáhne do soukromí všech. „Jeho
důsledkem bude globální sledování veškerých komunikačních
zařízení a platforem. Bude-li tento projekt realizován, dojde k
omezení osobní svobody všech občanů EU. Může též dojít k
jeho zneužití, což může mít nedozírné následky,“ zní varování z
videa Anonymous. Proto je sobota, 28. července, evropským
dnem protestu.
Proti šmírování lidí a zásahu do soukromí budou tak v sobotu
protestovat pirátské strany v Evropě, včetně České pirátské
strany. Projekt INDECT financovaný Evropskou unií, který má
propojit výstupy z kamerových systémů s informacemi, které
lidé umisťují na internet, jim totiž vadí. Jeho smysl přitom má
spočívat v odhalení abnormálního chování a „předcházení části
trestných činů.“ O systém již teď mají zájem mnohé země
například USA, Čína či Austrálie.
Projekt za hodně peněz, o kterém se příliš nemluvilo
Co INDECT vlastně ale je? Jde o inteligentní informační
systém Evropské unie podporující vyhledávání a detekci lidí a
předmětů s cílem bezpečnosti obyvatel v městském prostředí.
Pracovat se na něm začalo v roce 2009, dokončený bude v roce
2013. Celkem na něj byla vyčleněná částka ve výši 15 133
040 Euro, z toho přímo Evropská unie ji dotuje částkou 10
906 984 Euro. Na programu se podílí 17 evropských institucí
a univerzit, mimo jiné za Českou republiku i Technická
univerzita Ostrava.
„Nebude se omezovat jen na pole internetu, ale na vše, co
budeme dělat. Shromažďovat bude o všech lidech veškeré
údaje a komunikační data z telefonů, internetu. Tedy to, kde
momentálně jsou, proč tam jsou a jaké budou další kroky
každého jednotlivce. Sám bude vyhodnocovat, zda se
chováme normálně či nenormálně. Sám sleduje pomocí
vyhledávačů na sociálních sítích, chatech, diskusních forech,
blozích vše, co děláme, monitoruje všechny fotografie a
videa, která se na nich objevují. Disponuje velmi
rozvinutým počítačovým algoritmem, který rozpozná vztahy
jednotlivých lidí mezi s sebou,“ varuje hackerská skupina
Anonymous v jednom ze svých zveřejněných aktuálních videí
před novou technologií, která ovlivní s velkou
pravděpodobností životy Evropanů. A která, vymkne-li se
kontrole a dostala-li by se do nepovolaných rukou, může být
vážnou hrozbou.
Odhalí ještě před demonstrací, kdy a kde se bude konat
Projekt Indect je tedy komplexní monitorovací a
vyhodnocovací systém, který v rozsahu doposud nebývalém
umožní sledovat veškeré občany a na základě
implementovaných scénářů lidského chování předvídat chování
jednotlivce, skupin osob nebo i celé společnosti. Svoji roli bude
možná již brzy hrát i při různých protestních shromážděních.
„Indect bude umět díky informacím rozpoznat čas a místo
protestů dříve, než samotní demonstranti. Může být
zneužitelný, protože bude vědět mnohdy dříve, co budeme dělat
i my samotní. Změní to definitivně chování celé společnosti.
Protože tento projekt bude rozhodovat o tom, co je normální a
co ne,“ upozorňuje dále skupina Anonymous ve svém videu.
Podle aktuálně dostupných informací jsou však scénáře
lidského chování identifikovaného systémem jako
„abnormální“ natolik zavádějící, že se předmětem zájmu
bezpečnostních složek může stát téměř kdokoliv jen na základě
svého obvyklého chování nebo i roztržitosti či nevhodného
vyhodnocení situace.
Pozná i obličeje v davu - za naprosto běžných situací
Přichází i upozornění na to, že systém INDECT bude díky
propojení s údaji v biometrických pasech schopen i rozpoznávat
obličeje vytipovaných osob nebo napomoci jejich identifikaci v
davu. Ten, kdo namítne, že nejde o novinku, by měl brát v
úvahu to, že zatímco se podobné systémy používaly spíše při
vyjímečných situacích, v tomto případě jde o masovou a
dennodenní záležitost. Navíc na naprosto civilní bázi.
I proto se (nejen) piráti rozhodli dát najevo svůj jasný
nesouhlas s plánovanou a již významně rozjetou novinkou.
„Přinejmenším očekáváme, že bude zveřejněna kompletní
dokumentace projektu a že o něm veřejnost dostane všechny
informace. Je to přece placené také z našich peněz,“ uvádí šéf
českých Pirátů Ivan Bartoš.
Co je nevhodné chování? Chůze v protisměru nebo pád....
Jak už bylo uvedeno, úkolem systému je tedy včas zjistit
případy chování, které je definováno jako podezřelé a zaslouží
si adekvátní pozornost nebo přímo reakci bezpečnostních
složek.
Háček může být v tom, že aktuální soubor „podezřelého
chování“ byl přitom sestaven na základě ankety u polské
policie. Za nenormální chování nebo atypické podněty hodné
upozornění je tak považován křik, střelba, potyčka, exploze,
krádež vozidla, zapomenuté zavazadlo, pád osoby, klení nebo
používání vulgarismů, ale také časté se scházení s lidmi, běh,
rychlá chůze, postávání na určitém místě déle než předem
definovaný časový úsek, chůze nesprávným směrem. Za špatné
je rovněž považováno posazení se na podlahu v prostředku
veřejné hromadné dopravy, bezcílné potulování a zdržování se
v některých místech.
Problémem je, kdo bude tyto normy určovat a hlídat. Systém,
který má automaticky vyhodnocovat takovéto situace, bude
totiž považovat celou řadu nevinných případů za závadné
chování a do hledáčku bezpečnostních složek se dostane zcela
bezdůvodně množství lidí, kteří ani nebudou vědět o své chybě.
Tank 314
Psáno v Praze 21. srpna 2012 Jan Kovanic
Zrovna včera jsem si při hledání podkladů pro svou
připravovanou SF knížku o Liberci našel moc pěkný
dokument. Napsal ho Daniel Povolný, v roce 2008 ho
vydalo Ministerstvo obrany České republiky ve svém
nakladatelství AVIS a jmenuje se Vojenské řešení
Pražského jara.
Autor se zmiňuje i o incidentu na náměstí u liberecké
radnice: "Dopoledne (21.8.1968) najel jeden z tanků do
podloubí na náměstí a po zasypání rozbitým domem zahájil
střelbu po občanech. Následně byly tři sanitky těžce
poškozeny couvajícím tankem a na místo musela přijet
vojenská sanitka s hlavním lékařem."
Vzpomínám na stejnou historku, jak ji vyprávěl Václav
Havel pro Karla Hvížďalu do jeho knížky Dálkový výslech.
Tam zase Havel tvrdil, že ruský důstojník "střílel do davu z
tanku". Dovolte, abych tu historii dokumentů znovu, a
nejspíš stále marně, opravil.
Tanky T62 11. gardové vševojskové armády SSSR,
přemalované dvěma zkříženými bílými invazními pruhy,
projížděly Libercem Sokolskou ulicí do kopce směrem k
náměstí F.X. Šaldy. (Když jsem tudy dopoledne jel vedle
jejich kolony na kole, byly už domy v ulici otřískány
kulkami z tankových kulometů.) Na křižovatce za divadlem
však otočily vpravo směrem k radnici, snad aby invazní
armáda předvedla svou moc. Anebo snad jen proto, že
plánovači měli k dispozici špatné mapy. Tanky se totiž po
průjezdu náměstím Bojovníků za mír (dnes Edvarda Beneše)
hrnuly v protisměru úzkou Moskevskou ulicí, zatímco trasa
přes Šalďák byla mnohem širší a bezpečnější. Na tu se ale
vojenské kolony dostaly až večer.
Zmíním první pocit: Protože tyto stroje nebyly označeny
žádným znakem, myslel jsem zprvu, že jde o avizovanou
německou armádu. Přijížděly totiž z NDR. Viděl jsem
mládence s dívkou, dvojici enderáků, jak stáli spolu v objetí
a plakali. Nedával jsem jim invazi za vinu, to oni ji dávali
sobě.
Bylo ráno kolem deváté, když jsem byl na náměstí v
davu lidí, kteří na projíždějící tanky hrozili pěstí. Když se
zase blížila jejich další várka, postavil jsem se prvnímu
tanku do cesty; natolik jsem byl i ve svých sedmnácti
moudrý, že jsem si před něj nelehal! Z jízdní dráhy mě
vystrnadil na místě dohlížející příslušník VB. (Ale já bych
nakonec stejně uskočil!) To už byla ulice pokryta třískami z
desek, které na tanky ještě v noci házeli nějací kluci z lešení
kolem radnice. A na dlažbě se černaly kaluže jejich krve.
Vypráví se, že po nich nestříleli tankisté, ale někdo ze
samopalu z okénka Volhy, která se v koloně také
pohybovala.
Pak jsem jel na kole za babičkou a dědou do Rochlic.
Někdy kolem poledního jsem se na radniční náměstí vrátil.
Chvíli po tom, co do pilíře podloubí, který byl společný pro
domy číslo 3 a 4, narazil tank číslo 314. Moje přesvědčení:
Jeho řidič to neudělal schválně! Jistě chtěl projet, stejně jako
před ním projely tanky č. 313, 312, 311… a po něm 315,
316, 317 a další. Možné vysvětlení, které se vyprávělo hned
na místě: Tank se sklouzl po tramvajové výhybce. V té době
byla už linka č. 2 z Rochlic do Horního Růžodola nahrazena
autobusem, ale koleje a výhybky na náměstí ještě byly.
(Když se dobře podíváte, tak na fotce uvidíte také střechu
opuštěné výhybkářovy budky.)
Další vyprávěnka: Z okna v 1. patře toho zdevastovaného
domu prý na projíždějící transportéry předtím vylévaly
horkou vodu obyvatelky toho domu, místní Cikánky. Dlažba
i výhybka mohly být mokré, a tedy kluzké. Říkalo se, že ten
tank tam narazil za trest za to polévání. Což si, myslím, není
pravda. Ale mohlo to tím být bezděky způsobeno – pokud ta
voda byla vylévána.
Co jsem viděl, když jsem přijel na náměstí: Podlaha bytu
v prvním patře byla zřícená. Nad tankem se vzpínala jenom
jedna noha postele, ze které na mě koukala vyděšená mladá
holka. V podloubí se vršila hromada suti, lidi ji zběsile
odhrabovali a vytahovali raněné. Za tankem už stála bokem
trojice sanitek, ještě nízké dvanáctsetjedničky. Celé místo
objížděly obloukem další tanky. Vtom se zpola zasypaný
tank dal s řevem do zpětného pohybu, couval z té spouště,
kterou způsobil. Přitom tlačil na sanitky, které stály kolmo
za ním. Ty se k sobě přitiskly a začaly drncavě poskakovat
na gumách, jak je boční tlak odtlačoval. Mezi lidmi na
náměstí projela zápalná jiskra. Tank zastavil, odklopil se
poklop a ven do půli pasu vylezl sovětský důstojník, aby se
rozhlédl, kudy dál. Průzory i periskop musel mít zanesené
sutí, ale mně to připadalo, jako že se rozhlíží po svém
vražedném díle. Byl přivítán pískotem davu. Z
neprůhledného pancíře anonymního stroje vylezl konkrétní
nepřítel.
Na zemi ležely poházené úlomky cihel z rozbitého
podloubí. Mladík vedle mě chňapl jednu půlcihlovku, a aniž
by nějak zvlášť mířil, mrsknul jí směrem k tanku. Připadalo
mi to strašně daleko, nevím, jestli třicet či kolik metrů. Ale
myslel jsem, že k němu nedohodí. Nemůže dohodit!
Kus cihly zvolna vystoupal až na vršek balistické dráhy a
pak se začal snášet přímo na vojáka, který se k nám mezitím
obrátil zády, aby zkontroloval situaci na druhé straně
náměstí. Zdálo se mi, jako by se čas téměř zastavil. Cihla
pomaličku klesala, až nakonec udeřila tankistu přímo
doprostřed mezi lopatky. Otočil se. Sáhl k pasu. Vytáhl
pistoli. Zamířil ji do vzduchu. Potom z ní dvakrát či třikrát
vystřelil.
V uších mi začal vzteky šumět adrenalin: Co si to troufá?
Zničil barák, poranil, možná zabil lidi, poškodil sanitky,
které pro jeho oběti přijely, a ještě si na nás dovoluje
vytahovat pistoli? Rázně jsem pokročil k tanku, abych tomu
okupantovi řekl od plic, co si o něm myslím. Vtom sklonil
pistoli proti davu, směrem ke mně.
Co se dělo příštích několik vteřin, nevím. Moje tělo
přebralo velení a začalo jednat samostatně, nezávisle na
mozku. Zřejmě jsem se dal na útěk společně s ostatními.
Mám okno. Vím jen, že jsem se najednou nějak ocitl o
padesát metrů dál za rohem radnice. Zbabělec. Už se
nestřílelo. Zahanbeně jsem se vracel a tvářil se, že se směji
kamarádům, kteří leželi za radničními schody a smáli se mi.
Opětně opakuji tuto historku pro historiky, které to
nezajímá. Už jsem ji popsal v Neviditelném psu několikrát,
poprvé v roce 1998. Už v roce 1990 jsem s ní oslovil i Karla
Hvížďalu, aby panu prezidentovi jeho výklad poopravil.
Formulace "voják vystřelil z tanku" v tomto případě
znamená, že vystřelil do vzduchu z pistole, když stál na věži
tanku! Nikoli že "tank zahájil střelbu po občanech", jak jsem
si čerstvě přečetl v záslužném díle vojenského historika. Ale
před tou střelbou nejdříve vycouval do sanitek, o kterých,
samozřejmě, nevěděl, že jsou za ním. Bez toho vycouvání
by nemohl být otevřen poklop a nemohl by vylézt ten velitel
tanku. On ten důstojník nejspíš ani nestřílel do lidí, nebylo
nutno, už jsme utíkali. Já tedy prakticky v bezvědomí.
Liberec byl postřelovaný, pobořený, ale nikoli "rozstřílený",
jak jsem taky někde četl. Mé rodné město si užilo dost, i bez
ostřelování tankovými děly. Není třeba zveličovat!
Co mohlo být vidět z balkonu domu Československé
strany socialistické, kde seděl Václav Havel společně s
Janem Třískou: Slyšel výstřely, podíval se dolů, a viděl, jak
utíkají lidi, na které míří sovětský důstojík, stojící v tankové
věži. Míří, tedy střílí. Střílí "z tanku", tedy z děla, nejspíš.
Nebo z kulometu: Ne, to nestřílí člověk, ale dle historického
dokumentu tank…
Jenže vždycky střílí člověk. I když "nerad". Nerad
nabořil do podloubí. Neradi Rusáci v Liberci zabili osm lidí.
Je samozřejmé, že tam ten tank ani celá jejich kolona
neměla co projíždět, vina je samozřejmě na okupačních
silách, sovětských politicích. A našich zrádcích. Které jsme
po sametovce nemohli odsoudit, neb nešlo dokázat, že
působili proti socialismu!
Zase je 21. srpna. Ale rok 1968 je dávnou minulostí, ve
školních vědomostech spočívá někde vedle roku 1866 a
bitvy u Hradce Králové. Tam a tehdy jsem nebyl, v Liberci
ano.
Podkladů pro tu knížku mám už spoustu. Budu muset
skutečnost trochu upravit, některé věci zamlčet, jiné
zjednodušit. Aby to bylo uvěřitelné alespoň jako scifárna.
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/Noviny – Dostali jsem od našich čtenářů.
Názory redakce se nemusí vždy ztotožňovat s listy čtenářů.
Strana 5
O vzdělání.
Karel Jemelka |
Bylo mi 6-7 let, když se mě děd zeptal. A čím ty budeš, až
budeš velký chlap. Budu letcem, dědo. Odpověděl jsem bez
váhání. Ale to budeš muset doma poslouchat a ve škole se moc
učit. Letcem nemůže být kdejaký blbec. Jasně dědo, šak
poslóchám a učím se. Tak se uč. Děl děd. A až budeš tím
letcem, tak zaletuješ bábě ten velký hrnec co ho má díravej v
černé kuchyni. Bába neví, že komunisti zakázali dráteníky a
furt je jí ho líto vyhodit. Budeš ho muset zaletovat ty. A mně
zaletuješ rýny, když prší, chčije to už po omítce a řemeslníci
jsou v komunálu a ten podporovat nebudu. Plesknul mě po
zadku a knír mu cukal v dobrém rozmaru. V dobrém rozmaru,
ač mu bylo jasné, že stát se pilotem či dotáhnout "to" někam
jinam je pro můj kádrový původ nemyslitelné.
A čas oponou netrhnul. Ač pokročil, mnoho se nezměnilo.
Komunisti neodešli v zapomnění, sedí furt v parlamentu a já
zůstal nevzdělán. Tedy nevzdělán. Nevzdělán ničím, co by
mohlo mé "vzdělání" jaksi osvědčit, legalizovat,
formalizovat….. Jó, kdybych měl aspoň VUML, byl bych
"vzdělán". RSDr. je titulem uznávaným, papírem
dokladovatelným. Ach jo.
Ach jo, copak to vzdělání vlastně je? Je to papír, doklad
absolvování, papír s kulatým razítkem? Doklad? Doklad čeho?
Doklad, že jsem byl "unifikován"? Unifikován pro
"společnost"? I obrátil jsem se na Wikipedii. Ta mi snad
pojmosloví objasní.
Kopíruji: Vzdělání je souhrn znalostí, které získáváme pomocí
vzdělávání, výuky a studia specifických vědomostí. Původ
slova vzdělání - "edukace" odkrývá 1 teorii její funkce:
latinské slovo educare pochází z kořenů znamenajících "vedení
ven" nebo "vedení vpřed" s možnými implikacemi vývoje
vrozených schopností a rozšíření horizontů.
Hm, definice poněkud plochá, nicneříkající, systému poplatná.
Proč?
Vždy jsem si myslel, že vzdělání je soubor morálně volních
vlastností, vědomostí a praktických dovedností, představivosti,
instinktů, sebeovládání… které umožňují člověku být ve
společnosti výrazným, více vydělávajícím, uznávaným a
společnost táhnoucím. To vše ve smyslu kultury, ve které
žijeme. Tedy severoatlantické, židovsko-křesťanské kultury.
Mýlil jsem se. Vzdělání je diplom, výuční list, maturitní
vysvědčení, kulaté razítko na papíře…..
Jde to koupit. V Plzni i jinde. A to i přes fakt, že valná část
pedagogů i studentů tvrdí, že vzdělání není zboží
http://vzdelaninenizbozi.cz/ nebo
http://www.facebook.com/events/373817742629242/
Jak to tedy s oním vzděláním a vzdělaností je?
Kdesi jsem četl studii, že v současné době má naše společnost
18% vysokoškolsky vzdělaných lidí (každý pátý) a cílem
společnosti je do roku 2050 mít 48 % lidí s titulem. (každý
druhý)
Tedy ano, vzdělanost je pro společnost dobrá a máme zájem na
zvyšování vzdělanosti. Ovšem, jak je to s individualitou
vzdělanců? Nejsou opravdu unifikovanou řadou? Společnost
dává vzdělání zdarma, společnost dává osnovy vzdělání.
Společnost formou tabulkových kritérií pracovních míst určuje
pracovní zařazení vzdělance. Ve státní správě zcela výrazně.
Tak, a teď to vypadá, že jsem se do problému řádně zamotal.
Jak z toho ven? Zkusím to po jednotlivých bodech.
1. Vzdělání není zboží. Nesmí dojít k případu, že
pseudovzdělanec ztratí sebeovládání a kupčí s papíry a razítky.
2. Vzdělání je dobré pro společnost. Ano, ale pouze potud,
pokud společnost sama neurčuje počet vzdělanců, to čím a jak
mají být vzdělanci vzděláni a tohle vše ráda ochotně zaplatí. Z
peněz svých poplatníků. Takové společnosti se totiž nemůže
stát nic jiného, než že zamrzne na půl cestě k Marxismu.
Podobné se totiž již stalo komunistům a dokladem dalším
budiž i společnost muslimská, zamrzlá v dogmatech svého
učení. Příklad může být tady:
http://ivarfjeld.wordpress.com/tag/alfred-nobel/
3. Jsem pro institut "duševního vlastnictví", autorských práv,
patentového vlastnictví… To za předpokladu že i vzdělání
bude duševním vlastnictvím jednotlivce a vzdělanost nebude
měřítkem vývoje společnosti. Počet vzdělaných muslimských
imámů či počet vzdělaných Vúmlem byl a je spíše společnosti
na obtíž.
4. Domnívám se, že vzdělanec by se měl postarat o míru svého
vzdělání sám. A i na míře svého vzdělání se i finančně podílet
v maximální možné míře. Stát a společnost mohou pouze
vytvořit podmínky a umožnit výběr. Výběr, chci li se učit
ekonomické teorie dle Marxe existují li i jiné ekonomicky
ekonomičtější ekonomické teorie.
5. Co se společností, která stanoví jakousi státní maturitu. Určí
míru vědomostí a zjistí, že půlka středoškoláků není schopna
absolvovat. Pak společnost slevuje, prohrává soudy,… Aby
tedy nepokazila mladým život. Neb život není odvislý od míry
znalostí ale od existence papíru. Papíru s razítkem.
6. Co na věc daňový poplatník? Poplatník je totiž ten, komu je
předkládána teorie bezplatného školství jako jediná možná a
progresivní. Poplatníku je šmátráno v kapsách, přemleto v
systému a výsledný produkt obrovského balíku prachů nesplní
ani základní míru znalostí a u maturit propadne. Propadne a
kritéria jsou upgradována, přehodnocována. Poplatník pláče.
Společnost produkuje kulhavé tahouny.
Asi před třemi měsíci jsem právě v souvislosti s maturitami
nematuritami sledoval jednoho z bývalých ministrů školství.
Na ČT 24. Dovolím si ho volně citovat:
"Zúčastnil jsem se rautu na Japonském velvyslanectví. Při této
příležitosti jsem velvyslanci poděkoval za fakt, že i čeští
studenti se mohou vzdělávat na školách v Japonsku. Pan
velvyslanec reagoval dosti podivně. Vrtalo mi to hlavou a
nechal jsem si prověřit co stálo za jeho reakcí. Zjistil jsem
následující. Česko nemá v Japonsku ani jednoho studenta.
Studují tam studenti i afričtí, Čech však ani jeden. Důvodem
proč tam nestudují je fakt, že nejsou schopni složit přijímací
zkoušku z matematiky , ani z angličtiny".
Jak posoudit míru vzdělání či vzdělanosti? Jak se oprostit od
klišé titulománií? Asi to nebude lehké. Stačí se podívat koho
sami "vzdělanci z nejvzdělanějších" obdařují například
Nobelovou cenou "Míru".
i
Dopis z Prahy.
Tomáš Krejča
"Naše socialistická pravicová vláda pomalu ztrácí poslední
důvody své existence. Nebudu opakovat vládní prohlášení při
svém jmenování ani její téměř faktický rozpad při krizi VV.
Zastupuje mě v parlamentu a vládne mi strana, která se tam
nedostala volbami, vláda servilně hýká na každý nesmysl
socialistické Evropy na okleštění práv občanů, neustále nám
sahá do peněženky nesystematickými a nesystémovými
opatřeními Kalouskova hurá stylu ekonomických reforem,
snaží se mi diktovat, jak mám žít, vychovávat děti, co mám
dělat když ... Dá se to změnit? Jistě dá. V diskuzích se objevují
myšlenky na přímou demokracii (anarchistický nesmysl nejen
posledních let), islandská cesta (ekonomický nesmysl, který
Island v brzké době dovede k ještě horší krizi) atd. Do toho
přicházejí různí pravdoláskaři s tezí o vnucené morálce
(diktatura pravdoláskařství, fuj, jestli nejsi s námi, jsi proti nám
a proto jsi nemorální a zasloužíš potrestat. Bude úřad na
sledování a dodržování pravdoláskařské morálky?). Socialisté
přichází s variantou politiky současné vládní garnitury, jen z
druhé strany a s větším okleštěním občanských práv a svobod.
Křesťanští demokraté opouštějící křesťanské hodnoty a další
proudy, ekologisté, kteří zaručují cestu zpět na stromy a
expanzi Íslámu a podobně. A strany, které předkládají
netradiční (nemyslím nové, ale odklánějící se od tradic)
myšlenky a odklánějí se od historických tradic. Které nám
vnucují teze multikulturní společnosti, jejíž důsledky je vidět v
Evropě na každém kroku, bratříčkování s Íslámem a jinými
nábožensko-politickými proudy potlačujícími osobní svobody.
Různé anarchisticko-liberální proudy zastoupené Piráty,
sociálně-liberální myšlenky na svobodu v mezích zákona atd.
Ano, uznávám, výběr je tristní. Je třeba si položit otázku, co od
státu chci. V podstatě to, co mi zaručuje Ústava. Nic víc a nic
míň. Současná legislativa vytvořila rámec, který Ústavu
oklešťuje, omezuje a vytváří podmínky pro nesvobodu a
područí státu, který mnoho svých pravomocí předal jinam, kde
mi vládne někdo, koho jsem nevolil, mnohdy dokonce i
nevolený úředník Evropské unie. Zachování tradičních
konzervativních hodnot, občanské svobody a právního státu
přestalo být vizí současné pravicové vládnoucí garnitury i
většiny pravicových stran. O levici nemluvím! Koho tedy
volit? Ale to je na vás. Máte zdravý rozum a volební právo.
Změna může nastat jen volbami. Nemusím podotýkat, že
demokratickými. Jen je třeba důkladně zvážit, z čeho vychází
tradice českého státu, tradiční Evropy a křesťanské
společnosti."
r
AFRICA ADIJÉ.....
Sven F. Rehulka, Carlton NSW
Už je to více nežli čtvrt století, co jsem se potuloval po jihu
Afriky, at už v RSA - Jihoafrické republice, nebo v SWA -
Jihozápadní Africe, nyní Namibii. Tedy už dávno nejsem
expertem na tamní události, protože jsem jako každý druhý
v Austrálii odkázán na zprávy z tisku a televize. Přímé
zprávy z RSA, mi už před pár roky ustaly, protože někteří
přátelé, kteří tam žili, se po "sametu" vrátili do (obou)
starých, rodných zemí, anebo umřeli, pokud se včas
neodstěhovali třeba do Austrálie! Jedno je však jisté, že
předpovědi tam žijících krajanů, se více méně splňují!
Sousední země - Rhodesia, kde neexistoval Apartheid, kde
nehladovělo jediné dítě, nejen bílé, ale i černé, kde během
občanské války proti teroristům, podporovaným rudou
Čínou i Sovětským Svazem, dokázali Rhodezané ještě
vyvážet tabák, kukuřici, bavlnu, kávu, měd, cín, stříbro,
zlato, jakmile po OSN (U.N.) sponzorovaných
"svobodných" volbách se země změnila v Zimbabwe, zemi
černých, komunistických rasistů, kteří za dvě dekády tuto
zem proměnili v žebráckou, hladovou Sodomu. - A toto,
bylo předpověděno i Jižní Africe, zemi ještě mnohem
bohatší nežli byla Rhodesie. Kdyby Jižní Afrika zůstala pod
vedením P.W. Bothy, zůstala by situace tak jak byla,
protože přesto že RSA byla pokryteckým Západem a
nepřátelským Východem i okolními černými zeměmi
izolována, mohla přežívat proto, že byla
nejindustrialisovanou zemí Afriky. Pak ovšem došlo k
(zrádnému) selhání presidenta de Klerka a nastala
historická změna, pokrytecky spoluuvítaná světovou
konkurencí i místními černými aktivisty. Dalo by se říci,
že první vláda po Apartheidu v RSA, tedy vláda Nelson
Mandely byla relativně a překvapivě moderátní a liberální
(i když po první rok v ní byl ministrem vnitra plukovník
KGB Joe Slovo). Zato v dalších letech se situace začala
připodobnovat Rhodesii, napřed dvě období presidentství
Thabo Mbekiho, kdy začalo "skoročeské" tunelování
jihoafrického průmyslu, potom za dalšího, černého
presidenta Jacoba Zumy se k tomu připojilo tradiční,
africké "vyvlastňování" bílého majetku a vraždění bílých
farmářů. Ti farmáři, národ bílých Boers (Burů), nebyli
žádní nověpřišlí kolonialisté, je to bílý kmen Afrikaans,
žijící v zemi více než deset generací a obdělávající půdu! A
toto nám vše, současná situace ukázuje v televizi, kdy v
důlní oblasti městečka Marikana, kde stávkovali horníci
platinového dolu, došlo ke střetnutí s policií. A stejně, jako
u nás, kdy ještě po třech letech vlády Labor, PM Rudd i
(Brutus)- PM Gillard kdykoliv je něco ostudného, snaží se
to svést na dobu vlády PM Howarda, přesně tak jihoafrická
vláda a její media, div že nesvádí situaci v Marikaně na bílé
rasisty a Apartheid! - Chacha, ale zapomněli na internet a
televizi! Včera byly jasné snímky černých horníků s
assagaiemi a boomkerries (tradiční kmenové zbraně), ale i s
pistolemi a Kalašnikovy, proti nim černá policie (s černými
důstojníky) střílející z HecklerKoch- samopalů a Ithaka-
policejních brokovnic. Nic nepřekvapující! Už před lety
jsem viděl francouzský snímek nazvaný "Africa Adije", s
předtitulkem : neukazovat dětem, nebo osobám se slabými
nervy! Bylo to nejsurovější video, plné vzájemné kmenové
nenávisti a vraždění, at už se jednalo o sever Afriky (Libye,
Maroko, Tunis, Alžír), nebo střed - (býv.Belgické) Kongo,
Rwanda, Nigerie (Biafra), Ethiopie, Somálsko, anebo jih,
tedy ta Rhodesia, dále Angola, vraždění, usekávání rukou a
hlav, to vše, bez přičinění zlých bílých kolonizátorů. Už
mnohokrát jsem se zmiňoval, že ačkoliv koloniální vina se
hlavně v současnosti nevyplácí kolonialistům a doplácí na
to jejich země, toto hromadné krveprolití v Africe, je
kmenová a náboženská nenávist! Takže, když mě zastaví na
Forrest Rd. v Hurstville nějaký "dobrák" pedlující obrázky
vyhublých černých dětí olezlých mouchami a chce, abych
mu do kyblíčku přidal, že 30 dollarů stačí pro jedno to dítě
na měsíc na jídlo, napřed se ho zeptám, aby mi aspoň
zhruba řekl, kde se ta zmíněná země v Africe nalézá
(nahoře, uprostřed, dole), většinou ten dobrák neví, tak mu
ukazuji prostředník! Ano, život mě naučil! psáno 20.
srpna 2012. Sven F. Rehulka, Carlton NSW
f
Prodám psa, žere všechno. Pozn.: má rád děti.
Nejoblíbenější bonbóny pyrotechniků? Tic Tac.
e ? f
Recepis No.343
Perníková fantazie
Na 1 plech potřebujete: 300 g hladké mouky, lžičku
kypřicího prášku do perníku, 150 g cukru krupice, 200 g
másla, 400 ml bílého jogurtu, 2 lžíce medu, 200 ml
zakysané smetany, půl sáčku vanilkového pudinkového
prášku, 5 jablek.
Smíchejte hladkou mouku, kypřicí prášek do perníku (od
Cyrila, Hay St.), cukr a máslo a vytvořte drobenku. Zhruba
tři čtvrtiny množství rozprostřete po plechu s pečicím
papírem a dlaní vše trochu přitlačte. V míse propojte jogurt,
med, smetanu a pudinkový prášek a náplní zakryjte spodní
drobenkovou vrstvu. Teď přichází na řadu jablka!
Nakrájejte je na půlměsíčky a narovnejte je po celé ploše
koláče. Zasypte zbytkem drobenky a dejte do trouby na 35
minut péct při 180 stupních Celsia.
p
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/Noviny –.Zajímavosti a drby
6
Strana 6
Japonský miniaturní samopal.
S japonskými technologiemi se často spojuje slovo
miniaturní, v miniaturizaci je země vycházejícího slunce na
světové špičce. Japonská armáda používá také jednu
miniaturu, střílející.
Na konci 80. let už japonské ozbrojené síly pociťovaly
nutnou potřebu vyměnit obstarožní americké samopaly M3,
jejichž kořeny sahají až do doby 2. sv. války. Armáda
potřebovala novou malou automatickou zbraň pro jednotky,
jejichž vojáci slouží jako řidiči
vozidel a tanků, obsluha
dělostřeleckých systémů, pro strážní
službu i speciální jednotky. Proto
japonská zbrojovka Minebea na
začátku 90. let vyvinula zbraň s
označením PM-9 později v
japonských silách sebeobrany
známou jako 9 mm automatická
pistole M9.
Zbraň však ve své podstatě nebyla
úplnou novinkou. Minebea totiž
koupila licenci na výrobu izraelského
samopalu Mini Uzi, který izraelská
zbrojovka IMI v 80. letech vytvořila
na základě samopalu Uzi. Ten vznikl na přelomu 40. a 50.
let z českého samopalu Sa 23/25. Japonští konstruktéři
původní izraelskou zbraň výrazně upravili, a to hlavně co se
týče ergonomie a designu, vnitřní mechanismus zůstal
zachován. Hlavní viditelnou změnou oproti Mini Uzi je
tlumič výšlehů plamenů, přední rukojeť umístěná pod hlavní
a absence ramenní opěrky. Střelec tedy M9 drží oběma
rukama, ovšem kvůli nemožnosti zapřít zraň o rameno je její
střelba na delší vzdálenosti velmi nepřesná. Ovšem jejím
posláním je střelba na krátkou vzdálenost, stejně jako u
pistolí. Proti nim má však výhodu automatického režimu
palby.
V prvních sériích byly rukojeti vyrobeny ze dřeva, u
pozdějších kusů už dřevo nahradily pevné plasty. M9 má
možnost střelby jednotlivými ranami i dávkou a na hlaveň se
dá nasadit i tlumič. Samopal váží i se zásobníkem 2,8 kg a
na délku měří 399 mm, pro srovnání český vz.61 Škorpión
váží i se zásobníkem o kilo méně a jeho délka je se
sklopenou opěrkou 269 mm, přitom délka hlavně Škorpiónu
je 115 mm, u M9 pak 120 mm. M9 je konstruována pro
munici 9x19mm Parabellum přičemž zásobník zasouvaný
do rukojeti pojme 25 nábojů. Efektivní dostřel se uvádí v
rozmezí 50 až 100 metrů.
M9 momentálně používají jedna výsadková brigáda
japonské armády, jeden pěší pluk, speciální síly a strážní
jednotky chránící letecké základny. Nicméně vše nasvědčuje
tomu, že se kariéra nejmenší japonské zbraně blíží ke konci,
armáda totiž plánuje v blízké době pořídit náhradu, a to
nejspíše v podobě zbraní od německé firmy Heckler & Koch
Stará stopa biblického siláka.
Autor: Michal Andrle
Příběh o siláku Samsonovi patří k nejznámějším
příběhům Starého zákona, židovského Tanaku. Jedním
ze Samsonových siláckých skutků bylo, že roztrhal lva, jako
to bylo kůzle. Izraelským archeologům se nedávno podařilo
objevit pečeť ze 12. stol. př.n.l. , která by mohla zobrazovat
právě tuto scénu.
Samsonův příběh nalezneme v Bibli v Knize Soudců (Sd
13 -16), která zaznamenává velmi staré izraelské příběhy.
Nález pečetidla o rozměrech drobné mince z lokality Bet
Šemeš, vzdálené asi 20 km západně od Jeruzaléma, by však
mohl zaznamenávat stejnou scénu, jen o mnoho století
dříve, než byl sepsán biblický text.
Nález by znamenal, že příběh o Samsonovi byl v této
oblasti živý již ve 12. sto. př.n.l., tedy asi 200 před tím, než
byl pod vládou krále Davida vytvořen jednotný a mocný
židovský stát. Podle jednoho z ředitelů vykopávek
v lokalitě Bet Šemeš Zvi Ledermana je důvodem živosti a
obliby příběhu jeho morální poučení. Prostřednictvím siláka
Samsona se totiž popisuje, co na člověka číhá, opustí-li
hranice území svého národa či kmene
Sebevraždy může vyvolávat běžný
parazit, zjistili vědci
Docela běžně se vyskytující parazit může způsobit v
lidském mozku změny,
které vedou k
sebevražedným
pokusům. O překvapivé
souvislosti mezi infekcí
způsobenou prvokem
Toxoplasmou gondii
informují vědci z
Michiganské státní
univerzity v odborném
časopise o klinické
psychiatrii.
Prvok T. gondii, který se
šíří například z kočičího
trusu, se v USA
vyskytuje až u 20 procent lidí. V Evropě je nákaza
toxoplasmou ještě vyšší: ve Francii nebo v Německu se jí
nakazí až 80% populace, v Česku asi třetina obyvatel, v
rámci celého světa přibližně 50 %.
Většinou však parazit nezpůsobuje žádné potíže. Nicméně
za určitých podmínek podle profesorky Leny Brundinové
spouští proces, který vyvolává změny v mozku a může vést
postižené jedince k sebevraždě.
"Předchozí výzkum ukázal, příznaky zánětu v mozku obětí
sebevražd a lidí bojujících s depresemi. V naší studii jsme
zjistili, že pokud máte v těle parazita, je u vás sedmkrát větší
pravděpodobnost, že se pokusíte o sebevraždu, " uvedla
Brundinová. Sama ovšem zdůrazňuje, že většina z lidí, kteří
mají v těle Toxoplasmu gondii, se o sebevraždu nikdy
nepokusí. To by byla statistika sebevražedných útoků
mnohem vyšší. Někteří jedinci jsou jen k rozvinutí
symptomů náchylnější.
Nicméně v USA se někdo o sebevraždu se pokusí každých
14 minut. Celkově zemřelo v roce 2009 vlastní rukou 36 909
Američanů. „Podle odhadů trpí 90 procent lidí, kteří se
pokusí o sebevraždu, nějakou duševní poruchu. Pokud
bychom uměli identifikovat lidi infikované parazitem,
umožnilo by to předvídat u koho je vyšší riziko pokusu o
sebevraždu,“ uvedla vědkyně.
Dosavadní léky proti depresím navíc často reagovali pouze
na symptomy zánětu, zatímco skutečný původce zůstal
nedotčený. Léčba tak pouze deprese tlumí, ale neléčí.
Terapie zaměřené na T. gondii by měly být účinnější.
pst, Novinky
Radlery - ovocné piva - len, aby by
jste věděli co pijete!
Máte rádi módu posledních měsíců v Česku, různá ovocná
piva? Pak se nyní o nich něco dozvíte.
Hit tohoto léta - ovocná piva, tzv. radlery. Staropramen Cool
Grep obsahuje celkem 13 éček, z toho 5 velmi škodlivých:
Sladidlo E952 je 40x sladší než cukr bez jakéhokoliv
energetického obsahu. Vyrábí se z cyklohexylaminu, který
se jinak používá na hubení hmyzu nebo proti korozi. Zvyšují
účinky karcinogenů. V USA ZAKÁZÁNO!
Sladidlo E954 je dokonce až 500x sladší než běžný cukr bez
energetického obsahu!! Vyrábí se z toluenu.
Další sladidla E950 a E951 ještě zvýrazňují sladivost
ostatních sladidel. Údajně vhodné pro hubení krys.
E120 je skutečná lahůdka - rozemletí broučci Dactylopius
Coccus. Dodávají potravinám zdravou červenou barvu.
Mohou ale způsobit kožní nádor, astma, kopřivku, sennou
rýmu, u dětí hyperaktivitu...
Celkem pět velmi nebezpečných éček. To je COOL.****
Američanka na pět let do vězení
Na pět roků do vězení poslal soud v americkém státě Texas
28letou středoškolskou učitelku, která měla ve svém domě
opakovaný pohlavní styk s pěti svými 18letými studenty.
Vdané matce tří dětí hrozilo až 20 let za mřížemi. Soud
okresu Tarrant v pátek o výši trestu rozhodoval téměř tři
hodiny, upozornil server Huffington Post.
Učitelka angličtiny Brittni Nicole Collepsová v městečku
Kennedale byla obžalována z nevhodného chování a vztahu
ke studentům. Obžaloba měla 16 bodů a učitelce hrozilo 20
let vězení. „Jestli bylo žákům 18 let, anebo 50, na tom
nesejde, je to trestný čin,“ komentoval obvinění detektiv
Jason Houston, který byl k soudu povolán jako svědek.
Collepsová si své studenty zvala domů v průběhu dvou
měsíců loňského roku, když byl její manžel nasazen
v zahraničí. Christopher Colleps, jenž slouží v armádě, u
soudu v pátek plakal a prosil soudce o podmínečný trest pro
ženu. „I když jsem na ni naštvaný, slib ‘dokud nás smrt
nerozdělí’ pořád znamená ‘dokud nás smrt nerozdělí’," řekl.
Christopher Colleps mezi vzlyky soudce prosil, aby
manželku neposílali do vězení, protože to bude hlavně trest
pro něj a jejich děti. Za svoji učitelku se postavila i pětice
žáků, kteří s ní měli poměr. Soudci o vině Collepsové
rozhodli za půl hodiny, výši trestu ale vynesli až po téměř
třech hodinách zvažování.
Soud poznamenal mimo jiné, že není vhodné aby občané
věděli co je trestné a co ne, proto existuje tak zvané
zvykové právo. CTK
Poznámka novin: Ano, toto právo je ve všech bývalých
anglických koloniích, včetně Austrálie.
ČEŠTINA: Cizí slova
Dáme si oddech. Pobavíme se slovy a slovními
spojeními, většinou cizími: super, hyper, mega, vice-,
bombastický, lukrativní, famózní, dokladovat; to stejné,
protěžovat, ten stejný, nad ránem, na čele. Nejideálnější,
nejoptimálnější. Atd.
Jsou to výrazy pohříchu oblíbené a lidem živícím se
slovy z toho asi tečou nervy:
- Super: ve výslovnosti nejčastěji supr. Z latiny, nikoli
němčiny, vyslovuje se super; znamená to nej (ve stupňování
je to třetí stupeň, superlativ). Takže to znamená něco, co je
nade vším, k čemu se nedá nic přirovnat.
- Hyper: první část složených slov mající význam
nadbytečný, přehnaný, velký (viz slovník cizích slov). To by
mě zajímalo, co by tomuhle zjištění řekli majitelé obchodů.
- Mega: předpona mající význam miliontého násobku,
násobku 10 na 6 (viz slovník cizích slov) Megabillboard?
- Vice – předpona znamenající zástupce, vyslovuje se
krátce vice, nikoli více (viceprezident – zástupce prezidenta)
- Bombastický: nabubřelý, nafouknutý, významem
přehnaný (viz slovník cizích slov). Označí-li nějaký
moderátor něčí výkon za bombastický, není to urážka?
- Lukrativní: ziskový, výnosný. Nevím, co mají na mysli
realitní agenti, když ve svých inzerátech píší, že nabízený
byt je v lukrativní končině.
- Famózní: skvělý, proslulý, slavný (od slova fáma).
Leoš Mareš (a nejen on) to říká o výkonech začínajících
zpěváků. Může být něco proslulého, když to sotva začíná?
- Dokladovat: Přivlekli to kdysi do češtiny soudruzi, tolik
si libující v čemkoli sovětském. Neuměli ale dobře rusky a
měli zvláštní myšlení. Doklad znamená rusky referát,
dokladovat je referovat. Podle soudruhů platilo, že o referátu
se nediskutuje, referátu se věří, referát je totéž co důkaz.
Omylu napomohlo to, že české slovo dokládat je dost
podobné, má ale jiný význam než to ruské. Takže správně se
nedokladuje, ale dokládá. (Nedokonavý vid je dokládat,
dokonavý vid je doložit.)
- to stejné: špatný překlad z angličtiny. Správně totéž, v
krajním případě to samé.
- Protěžovat: ani protěž, ani tíže. Správně protežovat, je
to z francouzštiny (protégé) - chráněnec. Viz protekce.
- Nad ránem: ze slovenštiny. Správně česky zrána. Nic
proti slovenštině, jen je mi líto, že se vytrácejí hezká česká
slova.
- Na čele: ze slovenštiny. Správně česky v čele.
- Nejideálnější, nejoptimálnější: už svou podstatou jsou
slova ideální, optimální (nejlepší) superlativy, stupňovat je
nelze. Pouze ideální, optimální.
- Ústavní pořádek: další zmatek ze slovenštiny, té krásné
řeči. Ve slovenštině neexistuje slovo řád. Místo toho mají –
ve významu řád - slovo poriadok (zatímco slovo riad
znamená nádobí). V češtině slovo pořádek znamená
uklizeno. Slovenskému poriadok odpovídá české řád, takže
Ústavní řád, podobně jako Trestní řád, Občanský soudní
řád. (Tenhle zmatek povstal v době, kdy jsme byli se
Slovenskem jeden stát a prezident motal obě řeči
dohromady.)
- Potenciální (nikoliv potencionální): do budoucna
možný, založený na potenciálu (síle, schopnosti) – nikoli
tedy jakýkoliv, jen ten (to), kdo "na to bude mít".
- Optimistický: zdůrazňující dobré stránky života lidí i
věcí (viz slovník cizích slov). Takže počasí nemůže být
optimistické, optimistická může být jen jeho předpověď.
Optimistický může být názor, optimistické může být
očekávání, vnímání, nikoli jev.
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/Noviny –.Zajímavosti a drby
7
Strana 7
- Celebrita – vážená, proslulá osobnost (např. papež,
hrdina, vědec, význačný umělec…), nikoli tedy nějaká
manekýna nebo vymetač večírků.
- VIP – Very important person – původně označení
adresované ochrance, úředníkům a obsluhujícímu personálu,
aby věděli, komu věnovat zvýšenou péči (presidenti,
vladaři vůbec, politici…); existují také VVIP – very very
important persons; rozhodně sem nepatří místní
hvězdičky nebo něčí kamarádi
- Priority – to tedy rozhodně ne. Pouze priorita.
Znamená to prvotnost, jednoznačnou přednost před vším
ostatním. Proto může být priorita jenom jedna.
- Iniciály. Pořád slyšíme "Vezmu si vaše iniciály."
Nikoliv, prosím. Ten úředník si může vzít leda vaše
nacionále. Iniciála (z latiny; pro snadné zapamatování je
dobré si uvědomit, že to souvisí se slovem iniciovat –
zahájit, uvést) – tedy iniciála je první písmeno jména anebo
ve starých knihách zdobené první písmeno kapitoly.
Jenom letmo: Uvozovky. Vyznačují přímou řeč,
popřípadě znamenají ironii, zlehčení tam, kde se autor bojí,
že to čtenáři nedojde ("rychlá" tramvaj, "rychlý" slimák,
"velký" úlovek – rozuměj malá mřenka). Rozhodně ne
názvy, u těch se naznačení, že jde o název, řeší velkým
písmenem (četla Babičku, viděl Hanebný parchanty). Pokud
někde užijete uvozovky, zlehčujete osobu, věc nebo činnost
takto označenou.
Marie Suková
Tatra a její kostlivci
Česká automobilka doplácela na podivné obchody v Indii.
Korupční skandál jednoho z akcionářů však představuje
pouze zlomek problémů
podniku.
Nejvyšší soud Indie
zamítl 7. srpna žádost
Ravindera Kumara
Rishiho vycestovat ze
země ze zdravotních
důvodů. Zprávy o tom, že
trpí cirhózou jater a
vysokým krevním tlakem,
nezabraly. Centrální úřad
pro vyšetřování (CBI) se
nedomnívá, že by byl jeho stav natolik vážný, aby se musel
neprodleně léčit ve Velké Británii. Podle něj spíše existuje
reálná hrozba, že by se Rishi po návštěvě londýnského
doktora zpátky do Indie již nevrátil. Vyšetřování korupčního
skandálu, který propukl letos na jaře a v němž Rishi figuruje
jako jeden z hlavních podezřelých, totiž ještě není u konce.
Další slyšení v této věci má mít Rishi u soudu tento čtvrtek.
Proč by měl kontroverzní 57letý indický byznysmen,
který se v roce 1985 usadil v Londýně a nyní čelí ve své
rodné zemi závažnému obvinění z nekalých obchodních
praktik a z porušování indických zákonů, zajímat i Českou
republiku? Důvod je jednoduchý. Ravinder Rishi namočil
do indického korupčního bahna i kopřivnickou Tatru.
Podnik Tatra vlastní čtyři akcionáři, z nichž právě Rishi
má největší podíl, a sice přibližně 40 procent. Právě on
realizoval v průběhu
posledních let prodej
tatrovek (rozložených
na části)
prostřednictvím svých
společností se sídlem ve
Velké Británii (s
propojením na svoji
Hemang Foundation v
Lichtenštejnsku) do
Indie. A to
promyšleným
způsobem. Indičtí
vyšetřovatelé nyní
prověřují, zda tento
systém vymyslel sám, či
někdo jiný. Při
obchodech mu asistovali
vysloužilí vysocí
armádní důstojníci, z
nichž některé u sebe ve
firmě zaměstnal.
Obchody Rishimu
vynášely. I když pro
indický tisk v dubnu
tvrdil, že „vývozem
Tater do Spojených států, Izraele, Malajsie a Brazílie si
vydělává více, než když auta dodává do Indie“. Pro
samotnou Tatru však již o tak výhodný obchod nešlo. A také
indická armáda platila za auta právě kvůli existenci
prostředníka více, než musela. Předseda představenstva a
generální ředitel Tatry Ronald A. Adams se nikdy netajil
tím, že firma vyrábí pro nákladní vozy používané v Indii
pouze „komponenty“ tvořící zhruba 35 procent celého vozu.
Ravinder Kumar Rishi
Podle informací
týdeníku Euro podnik
dodával kabiny,
převodovky a motor
Rishiho společnosti Vectra Limited (případně firmě Venus
založené k tomuto účelu v Indii), které k tomu přidaly pouze
podvozek a přeprodávaly vozidla indické firmě BEML
Limited (Bharat Earth Movers Limited). V té má v současné
době 54procentní podíl indická vláda, a právě tato
společnost měla s Rishim uzavřenou dohodu o montáži
vozidel a jejich následném prodeji indické armádě. A to
přesto, že podle vládní směrnice pro nákup zařízení
určených na obranu Indie musí být dodavatelem původní
výrobce.
Nejmenovaný zdroj tvrdí, že Tatra na každém voze
dodaném do firem Vectra anebo Venus přicházela nejméně
o 20 procent, tedy zhruba 10 tisíc eur. Vyráběné sady CKD
(complete knock down – tzn. v jednom celku zvlášť
zabalené kabiny, nápravy, motory, převodovky) Tatru stály
minimálně šest milionů eur ročně, a to od roku 1992.
Patnáctiletý středoškolák vymyslel
převratný test na
rakovinu
NEW YORK - Neuvěřitelný objev se
podařil teprve patnáctiletému
americkému studentovi. Americký
středoškolák vytvořit test rakoviny,
který je 168krát rychlejší a o mnoho
levnější než ten stávající. Stačil mu k
tomu jen internet.
Jack Andraka za svůj 26 000krát
levnější test na rakovinu slinivky
získal Mooreovu cenu v největší soutěži mladých vědců na
světě a 75 tisíc amerických dolarů (zhruba jeden a půl
milionu korun), informuje server BBC.
Základem nové metody je vyšetření krve a moči pomocí
speciálního senzoru, který dokáže rakovinu slinivky odhalit
s devadesátiprocentní přesností, píše americký server
Huffingtonpost
O rakovinové bujení se mladý génius začal zajímat poté, co
na nemoc zemřel bratr jeho kamaráda. Na internetu si našel
články o rakovině slinivky, vše nastudoval a s výsledným
projektem, na který podle svých slov přišel "když odpočíval
na hodině biologie", pak kontaktoval na dvě stovky
akademických institucí. Odpověděla mu jen Hopkinsova
univerzita v Baltimore, kde Andraka svůj nápad realizoval a
kde pokračuje ve výzkumu. LN
Indoevropské jazyky prý vznikly
dříve, před 9000 lety
LONDÝN - Moderní indoevropské jazyky, včetně
angličtiny, vznikly v oblasti nynějšího Turecka před asi
9000 lety. Tvrdí to alespoň tým novozélandských vědců,
který o svém nálezu informoval v odborném časopisu
Science. Dosud se přitom podle BBC mělo převážně za to,
že tyto jazyky vznikly na jihozápadě dnešního Ruska před
5000 lety.
Výzkumníci využili metod vyvinutých ke studiu virových
epidemií a za jejich pomoci sestavili větve starověkých a
moderních indoevropských jazyků. Z nich pak určovali, kde
a kdy se daná jazyková rodina objevila poprvé.
Jazyková rodina je skupina jazyků se společným
předchůdcem, takzvaným protojazykem.
Na tomto základě dospěli k přesvědčení, že jsou
indoevropské jazyky staré přinejmenším osm až devět a půl
tisíce let a vytvořily se v Anatolii v dnešním Turecku.
Indoevropské jazyky jsou jednou z největších jazykových
rodin - více než 400 indoevropskými jazyky se hovoří
přinejmenším v 60 zemích světa. Lidovky.cz
Sperma prospívá duševnímu zdraví
žen, shodli se vědci
PAŘÍŽ/NEW YORK - Mužské sperma prospívá duševnímu
zdraví žen, protože funguje jako účinné antidepresivum.
Tvrdí to zpráva, kterou podle francouzského serveru
TrendyMen zveřejnili američtí vědci z Newyorské státní
univerzity. Vědci přiřknuli spermatu vlastnosti antidepresiv
na základě výzkumu sexuálního chování a duševního zdraví
293 žen. Sperma obsahuje kromě jiného melanin a
serotonin, které působením v krvi žen podporují duševní
pohodu, vysvětlili vědci v časopisu Archives of Sexual
Behaviour Journal.
Ženy, které mají pravidelný nechráněný sexuální styk bývají
podle nich v naprosté většině (87 procent) méně
deprimované než ty, které souloží s prezervativem. Ženy,
které mají chráněný sex jsou prý stejně deprimované jako ty,
které nemají žádný pohlavní styk.
Časopis Archives of Sexual Behaviour Journal, který je
oficiálním listem prestižní společnosti International
Academy of Sex Research (IASR), ale upozorňuje, že studii
je třeba brát s rezervou, protože nebere v potaz zamilovanost
a city sledovaných párů LN, CTK
Íránská média překrucovala projevy
na summitu nezúčastněných
Teherán - Íránská státní televize a rozhlas se staly terčem
kritiky za zkreslení projevu egyptského prezidenta
Muhammada Mursího na summitu Hnutí nezúčastněných
zemí (HNZ), který se tento týden konal v Teheránu. Napsal
to dnes server Al-Arabíja. Tlumočník pro íránská média
zkresloval Mursího projev, aby byl v souladu s oficiální
propagandou Íránu. Oficiální
televizní stanice podle Al-Arabíje
odmítla tlumočit Mursího kritiku
směřující na režim syrského
prezidenta Bašára Asada. Írán je
jedním z hlavních spojenců Asadova
režimu, jemuž v době stávající krize
poskytoval jak diplomatickou, tak i
vojenskou podporu. "Nikdy by se to
nestalo, kdyby (tlumočník) neměl
příkaz to udělat od vyšších míst,"
zdůraznil Mukadam. "Je to
neomalené překroucení oficiálního
živého projevu, jejž přednášel
prezident a poslouchal svět, přičemž
nepoužil žádný z těch výrazů."
Podle Mukadama překroucení
Mursího projevu dokazuje obavy
režimu v Teheránu, jak by jeho lid
nazíral na myšlenky i výroky
Mursího.
Íránská televize prý také upravovala
v překladu poznámky o Sýrii, které
vyslovili generální tajemník OSN
Pan Ki-mun a předseda Valného
shromáždění OSN Abdal Azíz Násir.
Autor: ČTK
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/Directory [ Novin
VYUŽIJTE VÝHODY DOMLUVIT SE VLASTNÍM JAZYKEM
DIRECTORY pro předplatitele, 6linek, $60 ročně
Jídlo a Restaurace
,, LA BOHEME " 332 Darling Street, Balmain
Restaurace: 02/ 9810 0829
On-line rezervace:reservation@laboheme.net.au
Výtečná česká i evropská kuchyně se širokou
nabídkou točených i láhvových piv nejen z Čech.
Každý den na Vás čeká speciální nabídka, pro
více info prosím navštivte www.laboheme.net.au
Otevírací doba:
Po a Ut, ZAVŘENO;
St, Ct od 18.00 do 23.00 Řízečky za $ 19.90 s přílohou
Pa od 18.00 do půlnoci - Živa Muzika
So od 12.00 do půlnoci - podáváme obědy, večeře
Ne od 12.00 do 22.00 - Nedělní vepřová pečeně a
dezert $ 25.00
Přijďte k nám na výtečný oběd v sobotu či neděli.
Speciálni nabídka - hlavni chod a dezert za $
29.90 Snadne parkovani. 09/VII/12
Restaurace DOMA - Bohemian Beer Cafe
Reservace Tel: 933 100 22
29 Orwell St. Potts Point (Kings Cross)
Po--Čt 17 - 24 , Pá + So 12-24 , Ned. 12 - 22 hod.
Tradiční česko-slovenská jídla jako je pečená kachna,
svíčková, vepřový nebo kuřecí řízek, moravský vrabec,
guláš, smažený sýr, uzená krkovička,, atd. K
piti Budějovický Budvar, Kozel, Krušovice, Plzeň, Zlatý
Bažant, Zlatopramen, a točené pivo Krušovice.
Samozřejmě také Becherovka, Slivovice, Borovička,
Fernet, Absinth ap.. . 31/IX/12
Chlebíček, Kafírna, take-away, obložené
chlebíčky, ruská vejce, české saláty.
372 Bourke, Street, Surry Hills, 9361 6061
Josef Usela, 0401 155 907
Otevřeno Pon.-Pát, 6,30 – 16.00, Sob.od 7,30.
20/IV/13
Tommy‘s beer café
“Slovenska reštaurácia s bohatým výberom točených
pív – Pilsner Urquel, Budvar, Gambrinus, Zlaty Bazant,
Bernard a mnoho iných. K tomu pečené prasiatka,
guľáš, bryndzové a kapustové halušky, kačice, rezne a
podobne pochutiny. Otvorene: Pon-Stv 4pm – 12am
Pia – Ned 12pm – 12am
123-125 Glebe Point Rd, Glebe , Tel: 9660 6870
Email: tommy@tommysbeercafe.com.au
1/IV/13
Druha lokacia
Tommy‘s beer café Restaurant
42 Kellett Street, Potts Point NSW 2011
telefon/rezervace: 02-9368 0898
Otvaracia doba: Tuesday – Sunday from
5pm till late
1/IV/13
V Lahůdkářství u Cyrila jako Doma!
183 Hay Street, Sydney tel.: 9211 0994
Otevřeno: Po-Pá od 7 do 17. So 7 - 13 hod.
vynikající telecí párky, tlačenka, moravské
uzené tvaroh,mletý mák, zelí,kostkový cukr,
ryby v láku,brynza, české a slovenské
,speciality, karlovarské oplatky, mouka atd.
17/IV/13
Heart Of Europe 114 Bronte road Bondi
Junction, 93871677
Po-Pa 8.00-17.00, So-8.30-15.00
Domace kvalitne kolace, zaviny, strudle, chutne jedla,
szegedinsky gulas, paprikas, svieckova, brynzove
halusky..; Denne cerstvy kminovy chlebicek a obvzlast
dobre vypecene rohliky.Vsetky produkty su pripravene
v nasej kuchyni, pouzivame maslo, organicku muku,
domace vajicka a pridavame cit . .24.III.2013
Czeeky Czech
124 King St., Newtown,
telefon : 0421 335 835
Otevřeno: Úterý-Neděle. od 11am do 10pm
Snídaně od $4,00 Obědy od $10,00
Tradiční česká jídla ba i rizoto a těstoviny.
Točené pivo BERNARD:světlé,tmavé,řezané.
16.08.2013
Sweety Imports
Predávame Horalky, Banány v Čokoláde, Mila,
Perníky a iné sladkosti za veľkoobchodné ceny.
Robíme aj darčekové balenia.
Email: info@sweetyimports.com
M: 0416 122 404 (Martina) 0404 387 615 (Peter)
09/III/13
Různé
AUSTRALIAN WATER PURIFIERS
Ivan Jirava - tel. 02 9835 1428, 0414 435 621
Dodáváme a deláme servis na filtry pro
pitnou vodu, včetně R.O. Filtrační systém již
od 90 dolaru, servis od $20. 18/VIII/12
PŘEKLADY z angličtiny do češtiny i
naopak, přesně a rychle provede
Daniela Kautská, NAATI, kvalif.stupen 3.
tel./fax: 08 82714277, mobile: 0408 714277,
e-mail: danakau@internode.on.net 17/VIII/13
Lékaři Zubaři
Řemeslníci a služby
Auto - Moto
POČÍTAČE
FlowConnect. Shared Web Services:
Tel. 02 9034 6600 Fax: 9086 3155
Business process automation, workflow,
sales + marketing, CRM and other business
systems. Seeking experienced
programmers on casual basis.
Contact to Ms. Šipka for details
jarka@sws.com.au 22/VII/12
Služby pro studenty
WINDSOR INSTITUTE OF COMMERCE & LANGUAGES.
Nabízíme “z gruntu všechno” ve výuce Anglického
Jazyka, Business kurzů a kurzů Informačních
technologií. .: Level 5, 127 Liverpool St. (Shark Hotel),
Sydney 2000, NSW. Tel. 9283-4388 Fax. 9283-0748,
mobil 0419442907 E-mail: marketing@windsor-
ic.com.au Web: www.windsor-ic.com.au 8/X/08
Information Planet Pty, Ltd má 16 let
zkušenosti a je to jedna z největších studentských
agentur s pobočkami po celé Evropě, Jižní Americe,
Austrálii i Novém Zélandu
Pobočky v Australii najdete v centru Sydney, Manly,
Perth a Brisbane. Pobocky v České a Slovenské
Republice najdete v Praze, Branislave a Prešove.
Jak vám můžeme pomoci:
- výběr školy, univerzity a vyřízení viza zdarma,
bezkonkurenční ceny - kontakt: Renata Ilonciakova,
email: renata.ilonciakova@informationplanet.com.au;
mobile: 0420 300 863
- vlastni job department - opravdova pomoc s
hledáním práce: kontakt: Paulina Milova, email:
service@informationplanet.com.au
- vlastní ubytování se slevou pro ceske a slovenske
studenty: www.austay.com, kontakt: Klára Holisova,
email: info@austay.com.au; mobile: 0406 232 283
- dale: imigrační služby, vlastni cestovní kancelář,
velke SLEVY pro cleny Information Planet, party pro
klienty. Plne vybavene studentske centrum k dispozici.
Adresa centraly: Level 5, 285 Clarence Street, Sydney,
NSW 2000 (u zastavky Town Hall), web:
www.informationplanet.cz a www.informationplanet.sk.
Tel.: 02 9283 6161 JSME TU PRO VAS
. . 25/VII/12
"Renata Morgan" studentsku agenturu
prebral jej syn Lukash Morgan.
Chcete aby do Sydney prišiel Vas známi či niekto z
rodiny študovať? Ponúkame Anglicky jazyk a
Odborne Diploma kurzy za vyhodne ceny.
Pomôžeme s ubytovaním a pracou.
lukashmorgan@yahoo.com.au
www.renatamorgan.com.au
Mobil: +61 402 034 409 Tel: +61 2 9314 1650
25/VII/12
Školy
Czech and Slovak School of Sydney
Green Square School, 237 Botany Road, Waterloo
P.O. Box 1142; Broadway, NSW 2007
http://www.czechandslovakschoolofsydney.org.au
Principal: Lenka Kaňová, : 0406 68 06 05
Česká škola v Perthu
Woodland Primary Sch., 7 Bentwood Ave., Woodlands,
(08) 9245 8137
Česká škola v Melbourne
v prostorách St. Mathew Church, Cheltenham
Principal: Vlasta Šustková, Tel: 03 9551 0279
[]
Apoštoláty (Apostille) vyhotovuje:
Apostille Australia Certificate Service
Henry Deane Square; Shop 5, 14-18 Lee Street
Sydney NSW 2000 tel: (02) 9211 1881
Cena se pohybuje kolem 200$
New South Wales Passport Office
Level 7, 26 Lee Street; Sydney NSW 2000
Cena se pohybuje kolem 60$
Czechoslovak Club of ACT,
Unit 12/ 18 Shropshire Str., Queanbeyan
NSW 2620
vydává dvouměsíčník věstník Beseda.
Československý klub v Queenslandu,
25 Upfield Street Burbank Qld 4156
Tel / Fax: (07) 3343 3489
ccq@csklubqld.org.au
President Mr.Frank Caroll; Jednatel Mrs. Stana Bilková
Naše stránka: csklubqld.org.au
Měsíčník "Krajanský List" Redakce Staňa Bílková
Asociace Čechů v Austrálii
28 Church Street, Fortitude Valley QLD
P.O.Box 142, ph.07 3399 4613
Fax.07 3290 4379 vydává“ Na Slovíčko.
Československý klub v SA,
P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007
tel., 08 8346 4181, vydává časopis Život.
Czechoslovak Country Club,
320 Devonshire Road, Kemps Creek, 2171,
tel. 02 9606 0904
Czech and Slovak Association in Tasmania,
144 Pottery Road., Lenah Valley, 7008
ph. 6228 0707
Ceske a Slovenske sdruzeni v Zapadni Australii
PO Box 604, Mundaring WA 6073
President: Jarda Kabelka 0434 082 739
Secretary: Olga Goerke 0413 912 586
e-mail: czechslovakwa@hotmail.com
casopis "KLOKAN" vychazi 12 x do roka.
Sokol Sydney, www.sokolsydney.com
16 Grattan Crescent, French Forest, 2086
tel.: 02 9452 5617 vydává „Věstník“
Sokol Melbourne,
497 Queensberry Street, North Melbourne, 3051
tel.,: není, email: sokol@aapp.net.au
vydává měsíčník Kvart
Český a Slovenský klub na N. Zélandě,
P.O.Box 27 332., Wellington
tel., 478 5977; fax.: 477 9377
Gus.knot@xtra.co.nz,
měsíčník Střípky Čriepky
Letovisko „Šumava“ ph.9754 5159
Lockes Way, Belgrave South 3160,
Czech Pensioners Association Inc.
ukončila činnost k 1.dubnu 2004
Združenie austrálskych Slovákov v Sydney.
30 Vaugham, P.O.Box 142,
Lidcombe, Nsw, 2141 tel. 9649 2153
vydáva dvoumesiačnik „ Slovenský štít“
Slovenský klub Mladých + pevecký a tanečný súbor
+ Slovenský klub v Južnej Austrálii
5 Walter Street, Thebarton, 5031
ph.: 08 8352 8072
Slovenský klub „Ludovít Štur“.
105 Triholm Ave (P.O.Box 61) Laverton, 3020
ph:03 9802-9674, vydává: Zornička (quarterly)
Združenie Slovenských Združení vo Viktorii
Terezia M. Kral; c/o 10 Somerville Street
Doncaster, Victoria 3108; +(61 3) 9855 8086,
kraltm01@optusnet.com.au
Austrálsko-slovenské informačné centrum
Vojtech Michael Markus
9 Hillard Street; East Malvern VIC 3145
tel.: 0061-3-95711729; fax: 0061-3-95720838
e-mail: mmarkus@ozemail.com.au
Združenie Slovenskov v Queenslande
463 Old Bay Road; Burpengary, QLD 4505
tel.: 0061-7-55279008; e-mail: vatra@primus.com.au
Slovenské združenie v Západnej Austrálii
17 Edelweiss Way; Beckenham 6107 WA
tel.: 0061-8-94517121; fax: 0061-8-93586858
e-mail: slovak_wa@hotmail.com
Konsulát České republiky,
pan. Hani Stolina, konsul,
169 Military Road, Dover Hights , 2030
phone: 02 9581 0111 fax: 9371 9635
telefonni cislo na konzularni pohotovost pro nouzove
pripady, které se stanou mimo oficialni uredni dobu
naseho generalniho konzulatu je 0402 312 806
nebo 0401 547 584 {pouze náhradní číslo}.
Úterý 9:00-11:30,13:30-15:30; Středa 9:00-11:30
Čtvrtek 9:00-11:30, 13:30-15:30
Konsuláty Slovenské republiky,
25 B Latham St, Bentley East V 3165
Tel: 03 9570 2837, Email: vmmarkus@bigpond.com
level 12 / 239 George St., Brisbane Qld 4000
Tel: 07 3221 7000; horvath@starmist.com.au
České velvyslanectví v Canbeře
8 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606
ph.: 02 6290 1386 fax: 02 6290 0006
Slovenské veľvyslanectvo v Canbere
47 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606
ph.: 02 6290 1516 fax: 02 6290 1755
Mimo úradných hodín v naliehavých prípadoch
(úmrtia, nehody, strata a krádež cestovných dokladov)
funguje stála služba (00612/ (0) 487 201 047).
http://www.mzv.sk/canberra
Česká obchodní komora v Austrálii.
Ceska Obchodni Komora v Australii
Czech Chamber of Commerce Australia Inc.
P.O. Box 479 ; Welland SA 5008; Australia
President: Dr Z. D. Kotasek; phone: (+61) 08 8346
9145, Email: zhkotasek@yahoo.com.au
Secretary: Peter Oprchal ; phone: (+61) 08 8556 3650,
Email: osrkrab@tpg.com.au
Satellite čtrnáctidenník vydává Aleš
Březina, Torontské noviny, mají 12 stran,
předplatné Can $ 35.00 e-mail:
abrezina@rogers.com, tel.416-530-4222
Nový Domov Torontský čtrnáctidenník,.
Redaktor.Věra Rollerová, Can $ 38.00
novy.domov@sympatico.ca, tel. 416-439-
9557; Novy Domov; 450 Scarborough Golf Club
Road; Toronto, On. M1G 1H1; Canada
Americké listy, vydávané ve státě N. York,
redaktor Petr Bísek, Čtrnáctidenník, 12 stran,
předplatné US $ 38.00.; Americke list; 26 Gruber
Drive; Glen Cove, NY 11542; USA; (516) 674-9438; fax
(516) 671-3147, americkelisty@optonline.net
Nový POLYGON – časopis dvouměsíčník,
96 stran A5, US$69 ročně, nakladatelství
PRIMUS, Vězeňská 7, 110 00 Praha 1
www.cs-magazin.com, Čtěte český a slovenský
zahraniční internetový časopis CS-magazín na
webové stránce www.cs-magazin.com
10% Sleva pro
nové předplatitele.
NOVIN
Pouze $63 dolarů na rok včetně
poštovného.
Napište nám na jaké jméno a adresu
chcete noviny posílat a Šek vystavte
pouze na jméno Noviny a pošlete
na adresu:
Noviny,
P.O.Box 3335,
Redfern, NSW 2016
Nabízíme zajištění
nákupu nebo prodeje nemovitosti v
Praze
vč. kompletního právního servisu
(příp. Vám i založíme firmu),
dotazy a informace na
prague.realestates@email.cz
Mockrát Děkujeme za
Pomoc:
Zden. Suchý - $30
P. a V. Řehola - $30
I. Jan - $30
G.V.Rýgl - $10
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/q Co Bude q
Rádi nabízíme na této strance ZDARMA prostor v těchto novinách organizacím, klubům atd. aby mohli informovat o připravovaných akcích. 9
Volume 3 Issue 120 (343)
M U S Í M E S I P O M Á H A T September – září 2012
Katolické mše v Aust4álii.
Bohoslužby: V Perthu,
Sydney ve slovenském kostele (viz níže) a ceske mse
svate budou slouzeny v kostele Holy Innocents v
Croydonu a to kazdou 2. nedeli v mesici v 11:30
pocinajic 9. zari 2012
Mili krajane
Rad bych vas informoval o zmene tykajici se puvodne ohlasene
zariove mse svate v Croydonu.
Z duvodu svatosti birmovani ve farnosti Holy Innocents Croydon
dne 9. zari, (o ktere se P. Krigovski dozvedel teprve po
nedavnem navratu z Evropy), se mimoradne mse svata
presouva z nedele 9. zari na nedeli 16. zari v 11:30. Nasledne
mse budou vzdy 2. nedeli v mesici (tedy 14. rijna, 11. listopadu
atd). Pavel Rajnoch 02 9664 4994
Melbourne - Na Šumavě
ACT
Czechoslovak Club of ACT,
Unit 12/ 18 Shropshire Str., Queanbeyan NSW 2620
www.beseda.org.au.
otevreno prvni a treti sobotu v mesici od 14.30 do 17.00
(2.30pm-5pm)
NSW
Československý Country klub v Sydney,
320 Devonshire Road, Kemps Creek tel. 02 9606 8703,
PO Box 330 Kemps Creek 2178; www.cscountryclub-
sydney.com.au a email: czslclub@optusnet.com.au
Restaurace : pátek, sobota 18 – 21 hod,neděle 12 – 18 hod.
Tradiční česká a slovenská jídla, rezervace 02 9602 0904, 0402
398168; Stolní tenis každý pátek od 18 hod,
President is Bruce Bucksath ph 0413 332 520, Secretary is Irena
Bucksath ph 0402 904 814
V neděli 23.9.2012 Bleší trh - Začněte si vyklízet garáže,
skříně a poličky! Zpeněžte co nepotřebujete, zamluvte si místo
za poplatek $10 jako příspěvek na klub.
Při této příležitosti se také můžete zúčastnit naší soutěže o
nejlepší bramborový salát. Poplatek $5, opět jako příspěvek na
klub. Cena pro vítěze je 10 řízků od našeho kuchaře Jozefa
Šmitaly
Od pátku 5.10.2012 do neděle 7.10.2012 - Trampský
víkend (klub bude otevřen v pátek od 18:00 hodin)
Zabalte stany, spacáky, kotlíky, rodinu či přátele a přijďte si
zakempovat venku na krásném trávníku v klubu.
Bude táborák, opékání buřtů a samozřejmě trampské písně.
Slovenská Hala a katolícky kostol Sydney
30 Vaugham Street, Lidcombe, tel. 9649 2153
www.skcsydney.com
Slovenská Svätá Omša Každú nedelu o 11,30 hod.
Sokolský Národní Dům Sydney
16 Grattan Crescent, Frenchs Forest, NSW 2086, tel 9452
5617, www.sokolsydney.com. Info: všeobecné Jarda Krejčík 9807
JIŽNÍ AUSTRÁLIE
Československý klub v Adelaidě,
51 Coglin Street, Brompton tel.: 08 8346 4181
P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007
Bar a kuchyně v Československém klubu jsou v provozu
každý pátek od 18.00 do 23.00 hod. a každou neděli od
12.00 do 19.00 hod.
QUEENSLAND
Československý klub v Queenslandu,
25 Upfield Street Burbank Qld 4156
Tel / Fax: (07) 3343 3489, email“ ccq@csklubqld.au
Klub je otevřen každý pátek od 18 hodin, Informace:
Stana Bilkova Tel: (07) 3271 1646
Večeře: polévka, hlavní jídlo, káva/čaj zákusek Pouhých
15 dolarů.
Asociace Čechů v Austrálii
28 Church St., Fortitude Valley, Qld.,ph: 07 3399 4613
Združení Slovákov v Queenslandě,
Informacie: Lojzo Ogurek, koordinator (07)5530 6813
TASMANIE
Združenie Cechov a Slovákov v Tasmanii
(Czech And Slovak Assoc. Of Tasmania Inc.)
c/o 144 Pottery Rd. Lenah Valley Hobart Tas 7008.
VICTORIA
Sokol Melbourne
497 Queensberry Street, North Melbourne, Vic 3051
Tel.: nemaji President: Mrs Marketa Lyell: 0413852488
Každé úterý od 12.00 hod Lunch, vaří Eda a Věra Zlatých
Každé pondělí a úterý od 19.00 hod . Výuka češtiny.
(Zuzana Vavicz)
Každé čtvrtek -12.00 hod. Karetní odpoledne u kávy, zákusky
Letovisko „Šumava“
Lockes Way, Belgrave South 3160, ph.9754 5159
Každou první neděli v měsíci je mše svatá v 11, ráno.
(mimo září kdy jr svatováclavská pouť)
Pouť je letos 30. září
ZÁPADNÍ AUSTRÁLIE
Czech & Slovak Association in Western Australia, Inc.
PO Box 604, Mundaring WA 6073
President: Jerry Kabelka 0434 082 739
Secretary: Olga Goerke 0413 912 586
Email: CzechSlovakWA@hotmail.com
Web: www.CzechSlovakWA.org
KLOKAN vychazi 12x rocne
RADIO SBS SYDNEY
Locked Bag 028, CROWS NEST NSW 1585
TEL: 02/9430 2723, FAX: 02/9438 1114
Email: ikad@sbs.com.au
Každý čtvrtek ráno v 9 hod od 9 do 10 hodin, pouze na
vlnách Sydney a Canberra , pouze česky.
Vysílá v češtině každou neděli od 21 do 22 hodin a ve
slovenštině od 22 do 23 hodin na celonárodním okruhu na
vlnách:
Adelaide FM 106.3 Brisbane FM 93.3
Canberra FM 105.5 Darwin FM 100.
Hobart FM 105.7
Melbourne FM 93.1 a AM 1224
Newcastle AM 1413 Perth FM 96.3
Sydney FM 97.7 a AM 1107
Wollongong AM 1485 Young (NSW) FM 98.7
Slovensky
Adelaide FM 92.9 Každú nedeľu v 9.00
Brisbane AM 1053 Utorok o 13.30 hod.
„Rádioforum“ on 2RRR FM 88,5 MHz
slovenské vysielanie moderuje Paľo Virág
každú nedeľu v Sydney od 18 do 19 hodine.
Telefón v štúdiu 02 9816 2938
email: radioforum8@hotmail.com
Vysílání Čs. klubu v Jižní Austrálii lze slyšet
pondělí od 19.30 - 20.30 na stanici 5PBA-FM (89.7 MHz.)
středa od 18.30 do 19.30 na 5CST-FM (88.7MHz)
každou neděli od 19.30 do 20 hodin na stanici EBI-FM (103.1
MHz.) Dr. Květoslav Eliáš ℡ 08 8362 4086
Radio 4EB 98.1FM - Brisbane České
vysílání
Každou středu od 15.45 - 17.15 a každou sobotu 10.30 -
11.30 dopoledne.
Vedoucí Karel Ulvr Tel: (07) 3355 0109
www.4eb.org.au/~czech
Radio 4EB FM 98.1 - Brisbane Slovenske vysielanie
kazdy piatok od 18.00 do 19.00 hod, informacie Emilia
Matulova, 07 3343 3064.
Canbera rádio . 91.1 FM
Vysílací hodiny: každou sobotu mezi 8-9 hodinou ranní
Office phone: 02-6287 7058, CMS studio phone: 02-6287
4347, fax: 02-6287 4348, e-mail:
ahojradio@centrum.cz
Y
Poznámka vydavatele
Toto číslo jest posláno do tiskárny 10.září. Léta Páně. 2012.
INZERCE AKCÍ NA STRÁNKÁCH ČESKÉHO
VYSÍLÁNÍ RÁDIA SBS
České vysílání upozorňuje krajanskou komunitu, že má
možnost oznamovat své akce na webových stránkách
Rádia SBS www.sbs.com.au/czech v rubrice \'komunita\'.
Tato bezplatná služba je poskytovaná všem organizacím i
jednotlivcům po celé Austrálii.
Oslavte jaro v La Boheme
Restaurant & Cafe
Vás zve k ochutnávce nového meníčka.
Připravili jsme pro Vás širokou nabídku českých
i evropských specialit, jako jsou špenátově
pirohy, kuřecí, vepřový nebo telecí řízek, pečené
vepřové koleno, pečená kachna, domácí telecí a
kuřecí parky, a také celou pečenou husu.
Nebo přijďte vyzkoušet novou denní nabídku:
Ve St/Čt - 20% sleva z účtu na české a
evropské speciality.
V Pá - kup jedno pivo nebo vino a dostanete
jedno zdarma od 6 do 7 hod. a živá muzika od 7
hodin
V So/Ne - zvyhodněné obědové menu - hlavni
chod & dezert $ 29.90 a večer od 5 do 7.30
hod. - děti jedi zdarma
Vice informaci naleznete na nasich webovych
strankach www.laboheme.net.au nebo radi
poskytneme na tel. cisle 02/98100829
Vydavatel si dovoluje
pozvat příznivce
NOVIN na Pokec.
V sobotu 15. září mezi 1 a 3 hodinou
do hospody “Cheeky Czech”
(Newtown, naproti rohu Kings a Missenden Rd.)
Eurofest 2012
September 15 & 16
the largest family fun festival on the
Warringah Peninsula.
Organised by the Armenian, Austrian, Czech, Danish,
Swedish and Dutch Clubs to highlight the diversity of
our Australian culture.
Ararat Reserve, Bantry Bay Road,
Frenchs Forest
Giant Marquee Gourmet Foods,
Market Stalls
Genuine Art and Craft Pavilion
Non Stop Entertainment
Folk Dancing, Music, Children’s
Amusement Park
F I R E W O R K S
Saturday 7.30 pm
Free Shuttle Bus
on both days, all day from Bantry Bay
Rd. Shops to the Festival
for more Information visit our website
www.eurofest.org.au
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/Noviny –Zajímavosti z kultury
10
Strana 10
Pomsta počesku
Nejraději bych začal tradičně, něco jako "Bylo nebylo..."
nebo "Za devatero horami a devatero moři..." , ale to by ten
příběh vyzněl jako pohádka a to nechci. Na druhou stranu si
ale také nepřeji, aby jeho realita vrhala stín na ty, kteří s
příběhem sice nemají nic společného, ale přesto by se mohli
"poznat". Nejlépe asi bude, když řeknu, že se mi to všechno
jen zdálo. A tak tedy: Zdálo se mi, ze čtvrtka na pátek, že
jsem ....
Že jsem šel po okresní cestě, úzké a špatně vyspravované
mnohými asfaltovými záplatami. Cesta vedla rovně, ale
mírnou strání, která po mé levici stoupala do smrkových
lesů, zatímco po mé pravici bylo pole, které se táhlo dolů až
k zelené remízce, kde snad mohl být i potůček, ale to bylo
moc daleko, abych jej dohlédl, a odtamtud se zase
rozprostíralo jiné pole, které stoupalo k
lesnatému obzoru na druhé straně údolí.
Pole byla posečena a sklizena, jen
strniště dávalo tušit, že na nich asi rostlo
obilí. Byl podzim, ale sluníčko ještě
pěkně hřálo a strniště prorůstal zelený
jetel.
Šel jsem pomalu směrem k vesničce
kam silnice vedla a na jejímž okraji měl
dům můj přítel Luba. Odstěhoval se sem
celkem nedávno, i když v republice už
žil pěkných pár let. Po Austrálii se mu
ale stýskalo pořád. Vždycky, když jsem
do republiky přijel, musel jsem ho
navštívit a ani letos tomu nebylo jinak.
Jinak bych ho urazil, kdybych se aspoň
na jednu noc nestavil a nepřespal.
Naproti Lubově domu, přes silnici,
stál starý statek, který jeho majitel nechal značně zchátrat.
Tašková střecha byla uprostřed prohnutá a staré kamenné
zdi popraskané, ale jinak celá stavba dávala tušit, že to v
minulosti musela být impozantní budova. Od silnice
oddělovala statek solidní kamenná zeď, i když poměrně
nevysoká. Značně ovšem poškozená a místy i rozvalená.
Táhla se podél silnice ven z vesnice.
Už jsem šel vedle ní, pár desítek metrů zbývalo z mé
ranní procházky, když jsem zahlédl jednou z těch provalenin
houbu. Hřib! A vedle další! Protáhl jsem se provaleninou a
zjistil, že zde rostlo celé hnízdo hřibů. Bohužel, všechny ty
krásně vypadající houby byly po bližším ohledání
nepoužitelné. Byly buď shnilé, nebo prolezlé červy.
Většinou obojím. Nechal jsem je na místě, ale nedalo mi to a
zbytek cesty jsem šel podél zdi ke statku vnitřní, nikoli
zevnější stranou zdi a sotva deset metrů od statku jsem našel
další hnízdo hřibů! Bylo jich méně a byly menší, ale byly
zdravé! Opatrně jsem je sbíral a nemaje nůž čistil je aspoň
od nejhoršího nehtem a pokládal na nízkou zeď. V
nejlepším, když jsem se zvedal z podřepu, mě do něj srazilo
strašné zařvání. Nade mnou opíraje se jednou rukou o zídku
stál mohutný chlap a řval: "Co si to dovoluješ ty smrade....
ty hajzle zlodějská! Co tady kradeš mý houby!"
Strašně jsem se lekl a srdce jsem měl v tu ránu v krku, ale
přesto jsem povstal. Stáli jsme teď čelem k sobě a chlap se
opřel ještě více o zeď prskaje mi přímo do obličeje: "To vás
v Austrálii neučej, že se na cizí pozemek nesmí?"
Celý jsem se třásl a cítil jsem, jak mnou začíná cloumat
vztek, ale udržel jsem se a nepraštil ho. V mém věku si to
nemohu dovolit a s mým srdcem už vůbec ne, ale vzalo to
dlouhý moment, než jsem to zvládl.
"Držku bys zasloužil rozmlátit ty kurvo australská,
špinavá!" hulákal (zřejmě) majitel sešlého statku.
Uvědomil jsem si, že ví s kým má tu čest, když ví, odkud
jsem.
"Podívejte se..", začal jsem chabě.
" Drž hubu!" ječel, ale já ji nedržel.
"...nemohli bysme se nějak domluvit? Bez řvaní?"
"To bude mé sic... nejméně!" řval vztekle, ale o něco
tišeji.
Strašně jsem znejistěl. Česky umím pořád dobře, ale
tomuhle jsem nerozuměl.
"Jaký sic?"
"Tak ty nevíš, co to je mé sic?"
"Nevím," odpověděl jsem upřímně.
"Že tě dají nejméně na mé sic do kárného zařízení."
"Jo tak, na měsíc! Podívejte, já se omlouvám, houby si
nechte..."
"To by se ti hodilo!" znovu zbrunátněl, "dáš mi padesát
dolarů, nebo zavolám policii! Americkejch!"
"Já americký dolary nemám, já jsem z Austrálie."
"Tak sto australskejch!"
"To nedám! Australskej je teď mnohem víc, americkej
upad, čtete bursu?"
"Nečtu," připustil a poprvé maličko znejistěl. "Fakt
americkej dolar upad?"
"Upad, kvůli válce v Iráku. Australskej šel nahoru kvůli
Číně. Kupujou vod nás suroviny."
"Tak jo, tak já vezmu ty australský."
"No dobře, ale musíte mi dát potvrzení."
"Na to se ti vyseru, já potvrzení nikomu nedávám!"
"Rozumějte, já tady jsem sice na dovolený, ale oficielně
to vedu jako služební cestu, takže ty dolary můžu odepsat z
daní, chápete? Ale musím na to mít potvrzení. Vás to nic
nestojí a já ušetřím."
"A to vám budou věřit, když to napíšu já, na papíru jen
tak..." začal mi vykat.
"To víte, na nějakým oficielním firemním papíru by to
bylo lepší..."
"Já mám ještě stvrzenkový sešit z JZD
...." rozpomněl se.
"To stačí!"
" A co tam mám napsat, že jste mi dal
padesát dolarů?"
"Ne, že jste mi za padesát dolarů prodal
houby!"
"A to vám budou věřit, když to bude
česky?"
" To už nechte na mně! Ostatně, když mi
nebudou věřit, tak si to mohou nechat
přeložit a zjistěj, že jsem nelhal, ne?"
"No jo, tak jo. Tak tady počkejte... a
kdybyste snad myslel, že utečeš, tak já vím
kde si tě najít!" nabral opět výhružný tón.
"Prosím vás, kam bych utíkal? Přes
silnici k Lubovi?"
Pokýval hlavou, téměř omluvně, zdálo se
mi. Hned jak odešel, jsem vytáhl peněženku a oddělil
padesátidolarovou bankovku od svazku ostatních. Nemusel
vědět, kolik peněz u sebe nosím.
Za chvíli byl zpátky a přinesl mi jézédáckou stvrzenku,
na které bylo i s jeho podpisem, že mi prodal houby "hřibi"
za padesát australských dolarů.
Vyměnili jsme si bankovku za stvrzenku a on, už
vyloženě přátelsky, chtěl ještě vědět, zda se nestavím večer
na pivo, že má syna, který by se rád podíval do Austrálie.
Vymluvil jsem se, že jsem ještě nesnídal, a pospíchal přes
silnici k Lubovi. Že bych šel k němu na pivo, nehrozilo, neb
po poledni mě Luba odvezl do nedalekého krajského města,
odkud mi jel autobus na Prahu. Měli jsme čas na procházku
po městě i na oběd, ale já jsem nejprve chtěl, aby mně Luba
ukázal místní berňák. Divil se, ale nakonec mě tam vzal ze
zvědavosti, co tam chci. Chvíli trvalo, než jsme se dostali na
to pravé oddělení a k tomu pravému úředníkovi. Tam jsem
potvrzní o prodeji hub odevzdal do správných rukou a dostal
ujištění, že kdyby bývalý majitel hřibů svůj výdělek na
konci roku nepřiznal, tak bude mít průser jako hrom a v
nejhorším by mohl skončit i v kárném zařízení.
" Na mé sic?" chtěl jsem vědět.
"Na vaše co?"
"Na měsíc!"
"Možná i na víc," ujistil mě úředník.
Blaho se mi rozlilo po celém těle, takové neskutečné
blaho malého českého práskače a ..... v tom jsem se
probudil.... šáhnu vedle, ale jak mě ten sen oklamal!
Stanislav Moc
Přízrak zvaný kubánská totalita
Jan Berwid-Buquoy Reflex
Nejdříve se počátkem 90. let zdálo, že komunismus skončí
během několika týdnů na smetišti dějin. Kupodivu se tak
nestalo. Sice vypuklo jakési vizuální „oteplení“ v oblastech,
jako je Čína, Vietnam nebo Laos, ale jde spíš o kosmetické
„reformy“, připomínající politiku Milouše Jakeše v bývalé
ČSSR krátce před „sametovou revolucí“. V zemích typu
Severní Korea a Kuba se dokonce na politice jejich
neostalinismu nezměnilo vůbec nic.
Stát se disidentem na Kubě je takřka předem naplánovaná
sebevražda. Tito lidé jsou na ostrově naprosto osamoceni a
izolováni. Na rozdíl od bývalého disentu v ČSSR (Charta
77) nebo Polsku (Solidarita) kubánskou opozici žádný stát
západní polokoule nepodporuje. Patrně je to rovněž možná
tím, že než se začne kubánský disident aktivně projevovat
na veřejnosti, již je dávno za mřížemi.
V extrémním případě je zlikvidován Castrovým
bezpečnostním aparátem. Potom už samozřejmě není nic, co
by se ze zahraničí dalo podporovat. Přesto mi nejsou známy
žádné diplomatické kroky západních zpravodajských služeb
působících na Kubě ve prospěch vězněné opozice.
Mám ten dojem, že naše demokraticky zvolené evropské
vlády se hlavně starají o to, aby se udržely u moci, na což ve
volbách vydávají stovky miliónů. Ať již v jakékoliv měně.
Jestli nějaký humanista umírá v kubánském vězení hlady, je
zajímá pouze potud, pokud by to mohlo vézt k vítězství v
příštích volbách, a tím ke kýženému prodloužení vládního
mandátu. V opačném případě patrně nevidí důvod, proč by
se měli proti kubánské, nebo dokonce severokorejské
komunistické totalitě angažovat.
Dne 22. 7. 2012 oblétla svět šokující zpráva. Vedoucí
kubánský disident Oswaldo Payá zemřel kolem 14. hod. při
automobilové nehodě. Neštěstí se událo ve
východokubánské provincii Granma. Incident se přihodil v
místě zvaném La Gavina, když se Payá nacházel se třemi
spolucestujícími na cestě z Havany do města Bayamo. Řidič
prý náhle ztratil kontrolu nad řízením a narazil do stromu.
Výzvědná služba USA však bleskurychle zaregistrovala: Na
místě se doposud žádná dopravní nehoda neudála. Terén je
přehledný a dostatečně široký pro dvě vozidla vedle sebe.
Aby na tomto místě řidič narazil do stromu, musel by na něj
úmyslně mířit, tedy nehoda by připadala v úvahu pouze za
účelem „sebevraždy“. To je však nepravděpodobné.
Jediná možnost, která se podle CIA nabízí, je úmyslné
vytlačení vozidla z jízdní dráhy jiným vozidlem za účelem
vraždy spolucestujících. Disidentova sestra, Marlene
Payová, se okamžitě po nehodě nechala slyšet: Vražda
nainscenovaná Castrovou státní bezpečností. Stopy v jízdní
dráze prý poukazují na účast ještě jednoho vozidla. Původce
dopravního incidentu z místa nehody ujel.
Oswaldova dcera Rosa María Payová k tomu ještě navíc
americkým novinářům sdělila: „Můj otec dostal v této věci
několik výhrůžek. Na náš dům také zaútočily davy
organizované politickou policií.“ Na pohřbu Oswalda Payá
24. 7. 2012 byly zatčeny desítky disidentů, jejichž další osud
není znám.
Vulgárně řečeno, kubánský opozičník „ležel v žaludku“
státní bezpečnosti již delší dobu a byl bedlivě monitorován
Castrovou zpravodajskou službou. Dne 18. 2. 2002 se onen
katolický disident ještě s desítkou dalších přátel rozhodl
zahájit projekt „Varela“ (obdoba Charty 77). Pojmenování
projektu pochází od Félixe Varely (1788–1853), jenž se
zasloužil bojem proti otroctví na Kubě.
Castro sice iniciativu napadl tradičním komunistickým
stylem: „Od prvního okamžiku nám cestu kříží samí zrádci,
lumpové, darebáci, agenti CIA, podplacení reportéři ...,“ ale
až na běžné šikany se nic zvláštního nedělo. Teprve 18. 3.
2003 udeřila státní bezpečnost s nehoráznou tvrdostí. Bylo
pozatýkáno celkem 75 signatářů, kteří se na petici podíleli.
Při politickém monstrprocesu 5. 4. 2003 bylo odsouzeno
všech 75 zadržených. Odnětí svobody činilo úhrnem celkem
1450 let ve vězení. Kolik těchto nešťastníků dodnes přežilo
pobyt a mučení ve věznicích, nelze z žádných pramenů
doložit.
Oswaldo Payá mezi zatčenými nebyl. Začala se o něj totiž
zajímat francouzská zpravodajská služba a komunistická
vláda v Havaně si to s Paříží nehodlala rozházet, neboť se
jednalo o jedinou západní světovou velmoc, jež zatím ještě
Kubu totálně neignorovala. Francouzi pozvali špičkového
disidenta do Evropského parlamentu ve Štrasburku, kde
obdržel Sacharovovu cenu za boj o lidská práva na Kubě.
Mezitím podepsalo petici „Varela“ 11 000 signatářů.
Následné pozvání na francouzské velvyslanectví i s dalšími
disidenty se konalo 14. 7. 2003.
Arogance Paříže kubánského diktátora sice silně ranila, ale
přesto je nutné dodat, že francouzská vláda kromě těchto
symbolických gest rovněž nic konkrétního proti totalitnímu
režimu na Kubě nepodnikla. Francouzi vyvolali u Kubánců
naděje, o kterých věděli, že je bez úzké spolupráce s USA
nemohou splnit.
Washington však pro tuto chudičkou oblast neostalinské
diktatury nemá žádný politicko-hospodářský program.
Vojenský zásah USA by Castrův režim nevydržel ani jeden
den. Co však potom? Kdo bude živit přes 11 miliónů
vyhladovělých Kubánců a kdo postaví zemi za stovky
miliard dolarů znovu na výsluní civilizace?
A tak katolický disident Oswaldo Payá čekal se svou
rodinou od roku 2003 na zatčení, provázen bídou a
výhrůžkami kubánských komunistických funkcionářů,
podnikajících pravidelně útoky na jeho dům. Nedočkal se.
Dne 22. 7. 2012 ve 14.00 hod. si ho vyzvedla kmotřička
Smrt.
Zatčení a uvěznění by znamenaly celosvětové protestní
hnutí. „Dopravní nehoda“ za neobjasněných okolností je
tichá a brzy se na ni zapomene. A právě o to se patrně
přízraku kubánské totality jedná. Jde jí o to, aby
anachronismus strašáka komunismu přežíval na tomto
ostrově co nejdéle, nyní tak jako v budoucnu.
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/Noviny –Zajímavosti s kulturou ba i odjinud
11
Strana 11
RUSKO: O pravé tváři Pussy Riot...
... a pokrytectví jejich stoupenců
Rozsudek nad ruskými anarchofeministkami zvedl
stavidla hněvu tvůrců veřejného mínění. V čem spočívá
selhání "hlídacích psů demokracie"?
Dalo se to čekat. Rozsudek nad členkami Pussy Riot
zvedl stavidla hněvu tvůrců veřejného mínění. Pohoršení
nad údajně politicky motivovaným procesem hltí stránky
novin, časopisů, plní éter rozhlasových a televizních vln.
Opět se ukazuje, že velký počet médií ještě neznamená
názorovou pluralitu.
Stejně jako se mohla přetrhnout v ujišťování veřejnosti o
ušlechtilosti motivů pořadatelů Prague Pride a krásách
životního stylu homosexuálů, se
až na jednu či dvě výjimky
vyjadřují poněkud monotónně i
při hodnocení soudního procesu s
třemi ruskými
anarchofeministkami. V čem
spočívá toto selhání "hlídacích
psů demokracie"?
Tři polopravdy a omyly
Stejně jako v jiných případech
na vině je selektivní výběr
informací umožňující jejich
manipulativní zřetězení za
účelem předem daného závěru. A ten zní: Putinův režim je
obludný, v Rusku neexistuje svoboda slova, a proto jsou
členky Pussy Riot obětí zvůle a politického útlaku. Z toho
následně vyplývá, že každý, kdo na odsouzené nepohlíží
jako na hrdinky bojující i za naše práva, je nepřítelem
svobodné a spravedlivé společnosti.
Takto zdeformovaný mediální svět se řídí principem
"účel světí prostředky", a proto se čtenářům či posluchačům
určité informace nesdělí či se významově posunou a když
ani to nezabere, uměle se vytvoří. A může-li se těmito
metodami vést "válka proti terorismu", proč by se nedaly
využít i v informační válce proti putinovskému Rusku?
Uveďme nejčastěji omílané polopravdy či omyly:
1. Pussy Riot je dívčí punková kapela prosazující právo na
svobodu slova.
2. Protest Pussy Riot byl zaměřen primárně proti Putinovi a
jeho politice.
3. Na jednání Pussy Riot nebylo nic nezákonného a
rozsudek neodpovídá normám civilizovaného světa.
Mýtus dívčí punkové
kapely
Pussy Riot není
hudební kapela ve
vlastním slova smyslu, ale
odnoží radikální
anarchistické skupiny
Vojna (Válka). Od jiných
se liší tím, že k
prosazování svých
politických cílů používá i
hudbu, v tomto případě
punk. Skupinu Vojna
založili v roce 2008
studenti filozofie
Lomonosovy univerzity a zakládá si na tom, že působí
ilegálně. Nejde jen o to, že není oficiálně registrovaná, ale i
o to, že úmyslně porušuje zákony Ruské federace včetně
těch, které jsou běžné v každém jen trochu civilizovaném
státě. Všechny její akce se odehrávají bez předchozího
ohlášení a zpravidla na místech ve vlastnictví či správě
cizích osob či jiných subjektů.
Je zavádějící psát o Pussy Riot jako o hudební skupině,
jejímž jediným proviněním proti mravům je punková
"modlitba" vyzývající Bohorodičku k vyhnání Putina z
Kremlu.
Aktivisté Vojny jsou známí také tím, že používají veřejný
prostor k útoku na hodnoty a instituce spjaté s ruskými a
obecně evropskými duchovními a civilizačními dějinami,
jako jsou rodina či církev. Za hlavní prostředky
ideologického boje volí obscénnost, jež má šokovat, urážet a
podkopávat ustálené představy, co je v oblasti lidského
soužití normální. Do povědomí veřejnosti vstoupili v roce
2008, v předvečer prezidentských voleb v Rusku, jejichž
vítězem se stal Dmitrij Medveděv. V jednom z
moskevských muzeí tehdy souložilo pět nahých párů včetně
pokročile těhotné Naděždy Tolokonnikovové, jedné z
odsouzených členek Pussy Riot.
V samoobsluze, za přítomnosti dětí, si jedna z aktivistek
zanesla do své vagíny zmrzlé kuře a odkráčela s ním ven.
Obě akce měly sice politický podtext, primárním motivem
však bylo vzbudit pohoršení v takzvané měšťácké
společnosti kladoucí překážky širší společenské revoluci. Při
jiných příležitostech převraceli policejní automobily i s
policisty, útočili na ně zápalnými lahvemi či je polévali
vlastní močí, házeli živé kočky na zeď McDonald‘s či
okupovali supermarkety a ničili zboží. Je tedy zavádějící
psát o Pussy Riot jako o hudební skupině, jejímž jediným
proviněním proti dobrým mravům je jakási punková
"modlitba" vyzývající Bohorodičku k vyhnání Putina z
Kremlu.
Urážka pravoslavné církve
Píseň, kterou měla Pussy Riot zpívat v Chrámu Krista
Spasitele, se Putinovi věnuje jen okrajově. Celkově totiž
vyznívá jako úmyslná urážka ruské pravoslavné církve a
jejích představitelů.
Ideologie, kterou Pussy
Riot a jejich spojenci šíří,
vychází z tradic ruského
nihilismu a anarchismu.
Vezmeme-li však v úvahu
i gesta vystupujících
"umělkyň", je zřejmé, že
předmětem zesměšnění měli
být i prostí věřící. Ideologie,
kterou Pussy Riot a jejich
spojenci šíří, vychází z tradic
ruského nihilismu a
anarchismu.
Její stoupenci nevedou "svatou válku" pouze proti
Putinovi, ale proti každému řádu vycházejícímu z tradičních
představ o rodině, společnosti a uplatňování křesťanských
hodnot ve veřejném životě. Odporovalo by proto
spravedlnosti, kdyby stát k cílené demontáži samotných
základů takového řádu nečinně přihlížel.
Svoboda slova?
Pussy Riot, Vojna a podobné organizace si zakládají na
tom, že svou činností porušují zákony a normy stanovené
politickou či duchovní autoritou, kterými z principu
pohrdají. Proto ke svým předem neohlášeným provokacím a
výtržnostem volí místa v užívání všech či ve vlastnictví
soukromých subjektů. Při jednotlivých performancích je
tedy porušované právo na soukromé vlastnictví či se
odehrává obscénní výtržnictví před veřejností včetně dětí a
mladistvých.
Zákony na ochranu veřejného pořádku či proti hanobení
regulující svobodu slova a projevu a chránící jednotlivce i
skupiny obyvatel před urážením a verbálními útoky jsou
dnes uplatňovány ve všech evropských
státech i USA. Například britský trestní
zákoník umožňuje, aby bylo výtržnictví
spojené s hanobením některé skupiny
obyvatel trestáno až do sedmi let odnětí
svobody. A pokud jsou při něm ničeny i
cizí věci, až 14 lety vězení.
Pussy Riot a podobné organizace si
zakládají na tom, že svou činností
porušují zákony a normy stanovené
politickou či duchovní autoritou,
kterými z principu pohrdají.
V Německu i jiných státech jsou
odnětím svobody trestané osoby
popírající oficiální výklad druhé světové války. Jestlipak by
hvězdy světového showbyznysu a českého undergroundu
sjednocené podporou Pussy Riot vystoupily na podporu
neonacistické kapely, jež by byla souzena za to, že vtrhla do
památníku Jad Vašem a vyřvávala: "Hospodine, vyžeň
Netanjahua!" Také by šlo o útok na svobodu slova?
Zhruba před dvěma týdny umístil někdo do vchodu
mešity ve francouzském Montaubanu dvě prasečí hlavy.
Starosta města a téměř celý francouzský tisk tento incident
odsoudili jako blasfemický a žádají jeho přísné potrestání.
Proč titíž lidé a jejich tamtamy volají po osvobození násilně
jednajících anarchofeministek, ale protiislamistického
"umělce" nechávají na holičkách?
Proti křesťanství a jeho hodnotám
Že nejsou aktivity organizací, jako je Pussy Riot,
primárně zaměřené proti jednotlivým politikům, ale proti
křesťanství a z něj vycházejícím hodnotám, svědčí i to, že na
protest proti odsouzení členek Pussy Riot porazily obnažené
ukrajinské feministky z hnutí Femen kříž postavený
zakarpatskými uniaty na památku umučených a
popravených obětí sovětské NKVD. A celý pokrokový svět
k tomu mlčí. Mlčí, protože souhlasí, chtělo by se dodat na
adresu novinářů a pokrokových aktivistů obviňujících
prezidenta Václava Klause z podpory Putina, protože se
nepřipojil k hlasům odsuzujícím výši trestu nad ruskými
chuligánkami.
O skutečné povaze a ideové orientaci Pussy Riot svědčí i
to, že únorový incident se odehrál v chrámu symbolizujícím
odklon postsovětského Ruska od militantního ateismu a
komunismu k pravoslaví a obnovenou spolupráci světské a
duchovní moci. Chrám Krista Spasitele postavený na
poděkování za záchranu Ruska před napoleonskými vojsky
nechal Stalin zbourat, aby byl nahrazen velkolepým Palácem
sovětů.
Aktivisté Vojny s podobnými procesy předem kalkulují a
doufají, že i jejich prostřednictvím a s finanční a mediální
podporou ze zahraničí dosáhnou svých politických cílů.
Nakonec však palác vybudován nebyl a na místě, které
svým významem připomíná naši svatovítskou katedrálu,
vyrostl obří otevřený bazén Moskva. Již na sklonku
sovětského režimu byl položen základní kámen k výstavbě
nového chrámu a díky příspěvkům obyčejných věřících jej
bylo možné na konci devadesátých let dokončit a slavnostně
vysvětit.
Politický proces v jiném smyslu
Proces s Pussy Riot je opravdu politický. Nikoli však v
tom smyslu, jak o něm referují liberální či rusofobní média.
Aktivisté Vojny a spřízněných organizací s podobnými
procesy předem kalkulují a doufají, že i jejich
prostřednictvím a finanční a mediální podpory ze zahraničí
dosáhnou svých politických cílů. Těmi jsou zánik Ruska
relativně nezávislého na "světovém společenství" a hrdého
na své tradice a spolupráce světské a duchovní moci
podporující konzervativní mravní a společenské hodnoty.
Nemusíme být stoupenci ruského prezidenta Vladimira
Putina, ba dokonce ani ruského pojetí politiky či vztahu
státu a církve, abychom si uvědomili, že v tomto
hysterickém protiputinovském tažení jsou ve hře i naše
svobody a státní suverenita. Psáno pro Českou pozici
Michal Semín Autor je ředitel Institutu sv. Josefa
Pan Kraus a pan Blum, filmoví scénáristi, diskutují o
svém psychoanalytikovi, doktoru Tautermanovi.
"Nikdy ho nic nevyvede z míry, jeho vyrovnanost je
buď strojená, nebo přímo nelidská," naříká Kraus.
"Ani mně se nikdy nepodařilo mu říci něco
překvapivého," souhlasí Blum.
A jak tak šmůzují, přijdou na nápad, jinak by to ani
nebyli scénáristi.
"Vymyslíme děsivý sen," kuje pikle Kraus, "a já mu
ho řeknu až tam půjdu v poledne, a oni mu to
řeknou, až tam půjdou ve čtyři!"
A s velkým gustem a chechotem začínají plnit svůj
pekelný plán. Nahý chlapec ... v zelené gondole ...
podjíždí pod gotickým obloukem ... tu náhle do
gondoly skáče zarostlý válečník ... přilbice ... v ruce
kyj ... v druhé ruce syčící had ... z okna nad
obloukem ženský hlas ... Já nebohá!... násilník!...
had! ... válečník se něžně přibližuje ... z kyje se
stává ratolest ... z hada se stává ... sen náhle končí!
"To je nářez!" blaženě chroptí Kraus.
"A jsem žádostiv vidět Tautermana, až totéž uslyší
podruhé!" sténá Blum. A skutečně, druhý den v
poledne u psychoanalytika Tautermana Kraus ze
sebe sotva vyráží děsivý sen. A ve čtyři hodiny
Blum, celý zpocený, roztřeseně převypráví
Tautermanovi némlich to samé. Po očku
psychoanalytika pozoruje. Ten velmi zpozorní a po
chvíli zadumaně praví:
"Ten sen ... ten sen ... zvláštní ... velmi zvláštní ...
ohromně zajímavé! To je dnes již potřetí, co slyším
tentýž sen!"
Otázka: Čo je to globalizácia?
Odpoveď: Smrť lady Diany.
Otázka: Na základe čoho ste tak usúdili?
Odpoveď: Anglická princezná so svojím egyptským
priateľom havarovala vo francúzskom tuneli, na
nemeckom aute, v ktorom bručal holandský motor,
ktorý šoféroval Belgičan, ktorý pil škótsku whisky a
ktorého prenasledoval taliansky paparazzi na
japonskej motorke. Následne sa ich snažil zachrániť
americký doktor indickými liekmi a toto všetko
poslali tebe, Čechovi, ktorý si oblečený v čínskych
šatách a čumíš do taiwanského monitoru. A navyše
si to čítaš v slovenčine.
"Já že pro tebe nehnu prstem?" zeptal se manžel
své ženy a zmáčkl spoušť.
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/Noviny – A tak vůbec
12
Strana 12
Kmotři budou ještě silnější!
Americký novinář Erik Best často ví lépe
než my sami, co se v Česku skutečně děje
Text: Jaroslav Plesl Foto: Nguyen Phuong Thao
Když letos v březnu vypukl hon na
lobbistu Romana Janouška, řekl v
televizní debatě, že stejnou
pozornost by měla média věnovat i
vlivnému právníkovi Miroslavu
Janstovi. Americký novinář Erik
Best (50) sleduje českou politiku a
byznys už dvacet let a o poměrech,
jež tu panují, mluví často mnohem
otevřeněji než jeho čeští kolegové.
Teď varuje před nástupem
diktatury.
Jako první jste přišel s dnes už
obecně přijímaným konceptem
rozčlenění hlavních českých
mocenských skupin, jimž jste dal název pět rodin. Kdy
vás to napadlo?
Myslím, že jsem o tom začal přemýšlet koncem roku 2009.
Tehdy začínalo být jasné, že dochází k přeskupování moci.
Pochopil jsem, že má-li se tu situace zlepšit, musí impuls
přijít právě od lidí, kteří v Česku ovládají ekonomiku a
politiku. Samotný název Pět rodin pochází z filmu Kmotr.
Mezi mafiánskými skupinami v tom snímku zuřil boj, až se
skoro všichni pozabíjeli. Hlavní kmotr Corleone proto svolal
schůzku hlavních mafiánských rodin, jichž je v tom filmu
pět, pod nimiž fungují přidružené skupiny. Corleone se pak
ptá, jak je možné, že něco takového dopustily, že to zašlo
tak daleko. Říká jim, že jednají nerozumně a musí začít brát
v úvahu, že když chtějí vydělávat víc peněz, pak musí
pracovat v lepším prostředí. Na základě této scény midošlo,
že politici nejsou těmi, kdo rozhodují, že jsou to
byznysmeni. A když budou pokračovat stejným způsobem,
pak to skončí pro všechny špatně. Tehdy jsem ovšem moc
nevěřil, že si vážnost situace uvědomují. Možná jsem to
tehdy ještě ani nenazval pěti rodinami. Ale byla v tom i jistá
dávka optimismu, že by mohli přijít na to, jak nevýhodné je
pro ně totálně vyždímat stát. Když ho naopak nechají trochu
dýchat, pak na tom budou ve výsledku všichni lépe.
Opravdu to pochopili?
Nepochopili to zcela. Dnes probíhá ještě tvrdší boj o území
než dřív. Ale objevili se menší hráči, což je shodné s
příběhem Kmotra, kteří začali ukousávat z trhu patřícího
dosud jen největším kmotrům. Proto kmotři pocítili potřebu
stanovit nová pravidla a zbavit se „kmotříčků“, jimž narostlo
sebevědomí. Skandál kolem Romana Janouška je součástí
tohoto procesu. Bude odstraněn, protože to je výhodné pro
velké hráče.
Aspiroval Janoušek na účast v první kmotrovské lize?
Samozřejmě nevím, o co usiloval. Ale mohu vyloučit, že by
se mu povedlo se tam dostat. Určitě pro to nemá dostatečně
pevný základ. Nemá svou finanční skupinu, nemá doly,
nemá plynovody, nemá dostatečnou ekonomickou páteř. V
tom je právě rozdíl mezi velkými a menšími kmotry. Ti
druzí jsou jen takoví kšeftaři.
Oni si dokonce sami někdy říkají šmelináři.
Asi to tak je. To slovo má pro vás zřejmě větší význam než
pro mě, protože to pochází z komunistických dob. Prostě
jsou to lidé, kteří si z nějakého kšeftu vezmou provizi a
samozřejmě mají nějaké firmy. Avšak srovnávat to s
majetky těch největších kmotrů zkrátka nelze.
Ale když nemohli vstoupit do první ligy, čím pak mohli
kmotry ohrozit?
Jenom tím, že zabírali určité území. Ubírali z tržního koláče.
A Česká republika se v tomto ohledu zmenšuje, protože je tu
méně peněz. Všichni musí šetřit, ale ti nahoře se
uskromňovat nechtějí. Naopak chtějí své zisky zvyšovat.
Teď je také dobrá doba pro expanzi. Kdo zabere určitou část
trhu, obsadí ji na hodně dlouho. My jsme měli v Americe
podobné situace. Třeba prohibici. Byl to zákaz motivovaný
nábožensky, morálně, ale ve skutečnosti se konsolidoval trh
s lihem. Místo tisícovek malých firem jich najednou bylo
jen pět, možná deset. Odehrávalo se to však na větším
území. V Česku by výsledkem podobné konsolidace bylo
ještě méně firem. Tak rozumím i současným událostem v
České republice.
Není hlavním výsledkem činnosti lidí, jimž říkáte
kmotříčci, paralýza státní správy?
Určitě. Myslím, že si sami připravili vlastní zničení. Vůbec
nepochopili, co dělají. Nevybudovali si žádný čistý byznys,
jen své špinavé peníze. A to je destruktivní. Nevzniká z toho
nic produktivního. A když už ani ten destruktivní byznys
nefunguje tak, jak by měl, pak se z nich stává jednodušší
terč. Kdyby se bývali chovali racionálně, pak by byli méně
chamtiví a z části peněz postavili něco trvalejšího. To tu
dělají však jen kmotři.
Mohou ovšem kmotři fungovat bez pomoci všemožných
kmotříčků, kteří ovládají „své“ politiky a s jejich pomocí
i velkou část státní správy? Nevznikne nová struktura
nových kmotříčků?
Dojde-li k odstranění vrstvy kmotříčků,
nebo alespoň jejich části, bude nakonec
systém fungovat lépe. Hlavní kmotři
nepotřebují jednat na úrovni kmotříčků.
Asi se otevře část kmotříčkovského trhu,
ale bude tady zároveň tlak ze strany
veřejnosti, aby se nic podobného
neobnovilo. Kmotříčci budou
zranitelnější. Na místní a na krajské
úrovni se to pročistí, ale na národní
úrovni se upevní moc kmotrů. Státní
rozpočet bude spravován jiným
způsobem než doposud, mnohem více
budou protežováni největší ekonomičtí
hráči. K tomu může napomoci i nový
zákon o veřejných zakázkách. Ochrání největší hráče a ze
hry vyřadí hráče menšího významu. Náznaky už teď vidíme
v konkursních řízeních.
Kde vidíte rozdíly v postavení hlavních ekonomicko-
politických rodin v České republice?
Když říkám pět rodin, je to jen můj pohled. Řadím tam PPF,
Pentu, J&T, KKCG a u Zdeňka Bakaly je to trošku složitější
s pojmenováním. Společnost NWR je kotovaná na burze, ale
co je firma BXR, která v ní drží podíl, to nikdo netuší. Asi je
to Zdeněk Bakala. Všechny tyto skupiny však lze označit za
širší rodiny. Je to dobře fungující systém, kde se možná
rozhoduje jeden člověk, ale tento člověk nemusí vše
vykonávat a hlídat. Například Andrej Babiš je silný hráč
číslo šest či sedm, jenže nemá dostatečně silný aparát. Určitě
má své lidi, ale je to typický mikromanažer, což je proti
dalším velkým hráčům veliký rozdíl. Třeba Zdeněk Bakala
disponuje širokou skupinou lidí, kteří podporují jeho
myšlení, je to skoro hnutí. Ze všech nejsilnější je však
bezesporu investiční skupina PPF. Na druhé místo řadím
Pentu, ale jen proto, že Bakala tu netráví tolik času a své
impérium tak nehlídá. Na další místo řadím J&T. Karla
Komárka a jeho KKCG jsem z velké pětky málem vyloučil,
ale pak se s PPF pustil do ovládnutí Sazky. Jsem rád, že
jsem ho nevyřadil.
Někteří z kmotrů říkají, že J&T už vlastně patří do
impéria PPF. Je ještě J&T samostatná skupina?
Ano, ta otázka je legitimní. Stejně tak je teď nedávným
skandálem na Slovensku trochu oslabená Penta. Nejmenší
přehled však máme o tom, co dělá Karel Komárek. Určité
věci známe, například angažmá v Sazce. Ale neznáme další
aktivity. Záhadné je i rozdělení f rmy mezi jednotlivé
rodinné větve, jež před lety zvládl překvapivě snadno a
zůstal velmi silný i po něm. Další samostatnou kapitolou je
Pavel Tykač. Toho považuji za solitéra. No a pak jsou tu
ČEZ. Je to významná společnost s obrovskou mocí, ale
pořád je to státem ovládaná firma, jejíž šéf může být kdykoli
odvolán. To jsme ostatně viděli na příkladu Martina
Romana. Naproti tomu Kellnera či Bakalu nikdo vyhodit
nemůže. V případě společnosti ČEZ však vidím potenciální
spojení s PPF, a to podle mě zatím nebylo příliš rozkryté ze
strany novinářů. Až teď vidím první náznaky. Podle mě by
se PPF těžko stala významným hráčem v energetice, kdyby
tam nebyla nějaká spolupráce ze strany společnosti ČEZ.
Patří ještě někdo mezi tyto velké hráče?
Možná bych tam ještě zařadil Radovana Vítka. Kvůli tomu,
jak velký majetek spravuje. A kvůli tomu, že je schopen se s
dalšími velkými hráči spojit a pracovat s nimi na nějaké
velké transakci. Samozřejmě nevíme, jak přesně to dělá, jak
si může dovolit platit obrovské částky za nákup majetku,
když trh s nemovitostmi je v hluboké krizi.
Opravdu směřujeme k diktatuře?
Nevíme, zda to bude diktatura benevolentní, či autoritářská.
Ale už vidíme, že Evropská unie vyžaduje stále větší moc. V
různých zemích instaluje premiéry, obsazuje křesla v čele
centrálních bank. Některé země už řídí centrální bankéři.
Svým způsobem to už je autoritářský systém. Ten, kdo
chápe, co se děje, na to chce být připraven.
ERIK BEST. Narodil se v roce 1962 v Severní Karolíně.
Vystudoval zahraniční vztahy na Georgetown University,
rusky se naučil na Middlebury College ve Vermontu. V roce
1987 získal titul MBA na University of North Carolina v
Chapell Hillu. V roce 1991 přicestoval do Prahy, seznámil
se se svou dnešní manželkou Ditou a začal vydávat anglicky
psaný monitoring denního tisku Fleet Sheet, jejž dodnes
prodává firmám a dalším zákazníkům. K tomu později přidal
volně šířený každodenní komentář Final Word. Kromě
angličtiny a ruštiny plynně ovládá ještě češtinu a
francouzštinu. Má čtyři děti, hraje tenis. REFLEX.
Uznávaný právník popisuje mafii,
která ovládá stát
Stát selhává ve svých základních funkcích, říká pro
ParlamentníListy.cz člen výboru iniciativy Veřejnost proti
korupci, advokát Milan Hulík, který kandiduje v podzimních
volbách do Senátu za podpory strany Ano 2011 podnikatele
Andreje Babiše.
„Selhává proto, že se vedení státu propojilo s mafií. Když se
ministři, primátor hlavního města a další významní činitelé
spojí s kmotry, hrozí nebezpečí, že mafie stát ovládne. Už
dnes nejde zjistit, o čem rozhodují ústavní činitelé pod
vlivem mafie, nebo mafiáni sami,“ varuje pro server
ParlamentníListy.cz známý advokát.
Nejsou to lobbisté, ale obyčejní zloději
Odmítá označovat kmotry za lobbisty, jak jsou často
uváděni v tisku. „Nejsou to žádní lobbisté, jejichž činnost je
omezena zákonem, ale prachobyčejní zloději. A situace
dospěla tak daleko, že si z nás dělají legraci. Dalík vypráví,
že šel po ulici a zahlédl, jak v restauraci probíhá nějaké
jednání o Pandurech, tak si k tomu přisedl jako zástupce
veřejnosti. A to nám naservíroval,“ rozčiluje se právník nad
drzostí Marka Dalíka, bývalého poradce a přítele tehdejšího
premiéra ODS Mirka Topolánka, který za dobu vládnutí
Topolánka zázračně zbohatl.
Dno neexistuje, propadáme se stále hlouběji
Dnešní situaci považuje za kritickou. „Už není možné
mluvit o dnu, protože o tom jsem mluvil mnohokrát, a zdá
se, že dno neexistuje, protože se propadáme stále hlouběji.
A dovedu si představit, že to bude ještě horší,“ dodává.
Poukazuje přitom na poslední kauzu bývalého
středočeského hejtmana a exposlance ČSSD Davida Ratha,
který ve sněmovně hřímal směrem k členům vlády: „Pane
ministře, vy jste pijavice přisátá na veřejných prostředcích“
a pak se ukázalo, že si nosil domů miliony korupčních korun
za veřejné zakázky ve středních Čechách.
Až půjde Gross do tepláků, uvěřím v systémovou změnu
Právník ocenil statečnost policistů, kteří dopadli Ratha jen
proto, že věc nenahlásili svým nadřízeným. „Kdyby to
udělali, tak by šetření skončilo jako všechny jiné kauzy. To
byla partyzánská akce,“ říká. Nemyslí si, že by šlo o změnu
systému v práci policie. „Nejsem přesvědčen, že se ten
systém změnil. Prostě vyšetřovatelé v případu Davida Ratha
o svém vyšetřování nikomu neřekli. Až budu vidět úspěšně
ukončené další kauzy, až půjde Gross do tepláků, tak budu
věřit, že jde o systémovou změnu,“ připomněl Hulík další
případ expremiéra ČSSD Stanislava Grosse, který po
odchodu z politiky najednou získal téměř sto milionů korun
za prodej akcií. „Všichni víme, jak to bylo. To nejsou peníze
z prodeje akcií, jsou to korupční peníze. Kdyby se tomu
policie jen trochu věnovala, jsem přesvědčen, že to musí
prokázat, jde o naprosto průhledné hry. Jen to chce
schopnou a odvážnou policii,“ míní. Když dřív nějakou
citlivou kauzu, v níž figurovali politici nebo jiné mocné a
vlivné osoby, někdo z policistů začal vyšetřovat, nadřízení
mu případ odňali a zastavili vyšetřování. „Policista pak
často od policie odešel. Takových případů byly desítky a
desítky,“ konstatuje právník pro ParlamentníListy.cz.
I staré kauzy je možné vyšetřit
Na rozdíl od řady skeptiků si doktor Hulík nemyslí, že by
staré kauzy už nebylo možné pořádně vyšetřit a potrestat.
„Proč by to nebylo možné?“ diví se tvrzení některých
policistů, novinářů i politiků. „Naopak jsem přesvědčen, že
až začnou orgány trestního řízení fungovat, tak se vyšetří i
Gross, Dalík, Topolánek, Řebíček i jiné kauzy. „Takovou
trestnou činnost, kdy hýbáte miliardami a stamiliony, není
možné dělat jako osamocený vlk. Většinou je do ní zapojeno
mnohem víc lidí,“ vysvětluje, že v řetězci lidí se pak
vždycky nějaký slabý článek najde. A poukazuje na kauzu
Davida Ratha, kde spoluobviněná Kateřina Pancová už
začíná mluvit proti Rathovi nebo proti svému partnerovi
Petru Kottovi. Hns, parlamentní listy
Přišla tlustá, upocená a nemytá cigánka ke
gynekologovi, rozvalí se na koze, doktor se skloní
a padne na podlahu.
Cigánka skloní hlavu dolu a prohlásí : " Co,
gadžo, práce ti nevoní? "
Atraktivní blondýna vejde do zlatnictví. Dlouho se
rozhlíží, ještě déle vybírá a zkouší. Nakonec si vybere
šperk. Přijde k pokladně a vytáhne pětiseteurovou
bankovku. Pokladní bankovku důkladně prohlíží a
nakonec ji s omluvou vrací:
"Lituji, paní, ale tato bankovka je padělek."
"Proboha!" zajíkne se atraktivní dáma, "v tom případě
jsem byla znásilněna!"
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/Noviny –Z Respektu a i odjinud
13
Strana 13
Rozhovor
dovoluji si přeposlat poslední novinářský rozhovor s již
zesnulým hematoonkologem MUDr.Vladimírem Kozou .
Vzácný člověk Vladimír Koza, lékař, který v Česku začal s
transplantacem kostní dřeně.
Teď sám zažívá, co pro pacienta znamená narazit na limity
medicíny. Kvůli vážné nemoci je na konci své cesty a
bilancuje. O zdravotnictví mluví nezvykle otevřeně a s
nadhledem. Coby hematoonkologa ho zná celá Evropa, sám
se pravidelně setkával třeba s Michailem Gorbačovem.
Vynikající plzeňský lékař Vladimír Koza už sedm let nemá
televizi, jezdí patnáct let starým autem, a i když by si dávno
mohl dovolit koupit třeba luxusní hodinky, je to podle něho
absurdní nápad. Vedle stálých hádek o peníze v medicíně
proto působí jako zjevení. Muž, který se nikdy nebál říkat
nepopulární věci a říká je i teď, když bilancuje svůj život.
Jeho postřehy o politice, chování lékařů a o životě vůbec
jsou mnohdy až nezvykle výstižné.
***Co je v životě lékaře úspěch?
Jsou dvě odlišné věci: mít úspěch a být dobrým doktorem.
Úspěch jsou ti uzdravení lidé a to, že umíte něco o pár
milimetrů lépe než ostatní. Být dobrý doktor je těžší. Zaprvé
to musí být osobnost - ať na malé šumavské vesnici nebo v
Motole. Je to člověk, u kterého nemocný už při příchodu
cítí, že přišel někdo, komu může věřit. Aby toho lékař
dosáhl, musí mít v sobě něco, co před nemocným sice
nemůže dát najevo, ale musí to mít uvnitř: skromnost, až
sžíravou, bolavou sebekritiku a pokoru. Tato profese je totiž
jedna z mála, která dává obrovskou moc nad lidmi. A to vše
pod pláštíkem dobra. A to je velké nebezpečí.
*** Jak to myslíte?
Vidím třeba jít po chodbě osmadvacetiletého lékaře, z
pokoje vystoupí osmašedesátiletý pán v županu a uctivě a
pokorně se zeptá, jestli by už ho pan doktor mohl pustit
domů, že už mu nic není. A tenhle mladý frajer odvětí: Až
zítra... Protože je to přece pro dobro pacienta, že.
A nezeptá se , proč ten člověk spěchá domů, jestli tam nemá
psa, který na něj čeká. Tak takového lékaře bych já vyrazil.
Je to totiž jen zdánlivá maličkost. Když v tom ten lékař žije
desítky let a nikdo ho včas nesekne po ruce, začne si myslet,
že je Pánbůh. Takových je u nás hodně.
*** I u lékařů tedy platí - čím větší osobnost, tím
skromnější člověk?
Jistě. A ne že to končí tak, že se mezi sebou perou, kdo už
bude PhDr., kdo bude v akademickém senátu, a podrážejí si
vzájemně nohy. Jenže když lékař bere práci tak, jak říkáte
vy, po čase mu to musí "sežrat duši", ne?
*** Nedoplatí na to zdravím nebo rozpadem rodiny?
No, a to jsou ty krásné ztráty. Medicína je z poloviny věda,
ale z poloviny umění. Doslova. To málokdo umí. Na to
musíte mít určitý hudební sluch. Ta věda, to je o tom, co se
naučíte. Že když píchnete sedm miligramů čehosi, způsobí
to toto. Ale pak máte konkrétního nemocného. A když
zůstanu u své profese, tak každý z nich má leukemii. Ale
jeden je po infarktu a je mu šedesát, druhá je jinak zdravá a
ještě neměla děti. A z čísla diagnózy a čisté vědy se tady
stává umění. Nemoc je ve středu jiná než v pátek. A hudební
sluch toho dobrého lékaře je rozpoznat okamžik: TEĎ. Teď
udělej tohle. Ne jindy, právě teď.A nevíte proč, ale ono to
funguje.
*** Jste v situaci, kdy bilancujete. Litujete něčeho, co
vám práce vzala? Soukromí, zdraví?
Do obého zasáhla. Ale to je logické, tady nejde o osm hodin
pracovní doby někde u pásu. Dost jsem o tom teď přemýšlel.
A myslím, že to vím. Nemám silný pocit, že kdybych život
opakoval, že bych dělal něco výrazně jinak. Kupříkladu
včera jsem zažil zvláštní věc. Udělali tu golfový turnaj a že
prý naší nadaci něco věnují. Tak jsem tam jel. A viděl jsem
společnost lidí vzdělaných, movitých, na terase stály ty
vozíky s tyčkami, které do té krásné krajiny vůbec nepatřily,
a za námi házel barman ve vzduchu koktejly. To byl
najednou tak jiný svět, že jsem si připadal jako ve Felliniho
surrealistickém filmu. A tam jsem si upevnil názor, že bych
nežil jinak. Ta skupina těch lidí neměla nic. Jen ten vozík s
holemi. Jsou vzdělaní, dobře postavení, hrají to divadlo na
velké kamarády, ale vnitřně je tam prázdno. Tak takhle bych
nechtěl žít.
*** Ani ty peníze vás nikdy nelákaly?
Ale oni lékaři vůbec neberou tak málo, jak se tváří. Ve
zdravotnictví se už berou velice slušné platy. Takže jsem si
mezi nimi nepřipadal jako chudák. Taky bych si asi mohl
koupit blbé hodinky za dvě stě tisíc. Ale co bych s nimi
proboha dělal? Já bych se styděl, umím si představit tolik
jiné krásy, víte kolik se za to dá pořídit!
Víte... byl jsem pozvaný tady ke študáčkům na školu, kde
dražili svoje obrazy.
Co si budeme povídat, žádné velké umění. Ale nešlo o
obrazy, ta škola z té dražby rok žije a má na materiál. No,
nechal jsem tam třicet tisíc za dva obrazy. A ten, co ten
golfový turnaj vedl, skončil dražbu na tisícovce, že to bylo
moc. Co dodat? Nejen luxus, i moc je přitažlivá... To vidím
každoročně při setkání v Rusku se soudruhem Gorbačovem.
Jezdím tam na pozvání díky funkcím v evropské společnosti
pro transplantaci kostní dřeně. Přinesl mi však jen zklamání.
Je to figura, která si neuvědomuje ani dosah toho, co
znamenala. Přijíždí se suitou bodyguardů a policistů, po
kterých je schopen šlapat, chová se jako panstvo. Ale když
psal Putinovi kvůli vzniku transplantačního centra, bylo to
ponížené shrbení hřbetu před vrchností. Ta servilita! Prostě
Gorbačov je pro mě další naprosto prázdná nádoba, kterou
vynesla jen jedna historická vlna. Ta práce těch tisíců
obyčejných lidí vzedmula tektonické desky a vynesla nahoru
nepatrnou tříštičku, která se stala mocnou. Asi to jinak
nemůže být. Ani u nás. Zdravá duše na sebe nemůže
takovou odpovědnost vzít. To musí být svým způsobem
psychopati.
*** Narážíte třeba na exhejtmana Ratha, který chodí po
světě s pistolí?
Přesně. Mimo jiné. Před jedenadvaceti lety se založil
Národní registr dárců kostní dřeně jediným podpisem...
Dnes by to nešlo. Kvůli byrokracii, předpisům a hlídání
kvality a bezpečnosti dat. Já nechápu, že když se
parlamentní komise zeptá BIS, kdo udělal odposlech pana
Béma a Janouška, tak to tato tajná služba dva měsíce
nedokáže rozluštit. Jako obyčejný doktor od krvinek tomu
naprosto nerozumím. V tom případě máme v našem registru
lepší systém zabezpečení, než mají v BIS. V našem
systému, kde jsou citlivá data pacientů a dárců, zůstane
stopa po každém, kdo tam vstoupí, včetně toho, co tam
dělal. Kdyby tam někdo vnikl zvenčí, tak to do deseti minut
zjistíme. Vidíte, a teď tady mají vzniknout registry pacientů,
kam se soustředí tisíce intimních údajů o nemocech člověka,
rodině, majetku... A přístup k nim bude mít na požádání
prakticky kdo chce. To nemůže dobře fungovat. Vaše
soukromá data se jednou najdou plavat někde v potoce. Tak
to je, protože to chce řídit stát.
***Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že to nikdo nebude
zneužívat...
Ale to jsou velmi citlivé informace! Já když si teď otevřu
dokumentaci kteréhokoliv pacienta, tak jen z ní přesně čtu
jeho život. Bezpečně vím, kdy měl osobní problémy, kdy se
rozvedl, kdy přišel o práci, jak mezi tím vším kličkoval...
Když si představím, že bych měl k takové databázi klíč, tak
si zjistím o člověku všechno. Za pět minut. No - je to
součást nové reformy. Přesněji: dalšího z pokusů.
*** Co na "zdravotní reformy" říkáte? Vydáváme se
správným směrem?
Víte, v životě si vždycky vybíráme mezi dvěma koncepty:
mezi svobodou a opečováváním. A když člověk přeje, aby
nebyl zodpovědný a někdo jiný se o něj staral, tak za to
svoje opečovávání platí nesvobodou. Dokonce otroctvím. Že
s vámi ti, kdo se o vás starají, manipulují. Vidí do všech
těchto databází a vše si o vás přečtou. Oni nepracují pro vaše
blaho, to je nesmysl.
***Neříkám to ve zlém, tak je homo sapiens založen.
Svoboda tedy znamená přijmout odpovědnost?
A to je těžké. Lehčí je trávit neděle v supermarketu a věřit,
že Tomášové Julínkové nebo Leošové Hegerové se
postarají. Já bych byl však opatrný na moudré hlavy, které
vám z jedné kapsy peníze vytáhnou a do druhé prý vrátí.
Všichni ti zajišťovatelé lepšího světa, hlasatelé lepších
zítřků... to se hezky poslouchá, že se nebudu muset starat já,
ale někdo musí udělat tu reformu, která všechno zařídí.
Jenže tito starostové o veřejné blaho nemění svět. Svět mění
lidé, kteří normálně pečou rohlíky. A ráno jde kolem krámu
učitelka a koupí si ho, vejde do třídy v lepším rozmaru, a
místo aby sjela Pepíčka, tak ho pochválí, jak si hezky
zavázal tkaničky. Ty miliony drobných věcí, ty přetvářejí
svět. Svět mění ti, kteří přijedou darovat kostní dřeň, vrátí
tím někoho do života a způsobí tím řetězec dalších lidských
příběhů, umožní moři dětí, aby se narodily. To jsou věci,
které svět drží pohromadě. Ne reformy.
***Které "drobné radosti" potěší vás? Kdy se vy cítíte
šťastný?
To jsou vteřiny. Když potkám na chodbě slečnu s batůžkem,
jela vlakem z Beskyd do Plzně a ptá se, kde je tady
hematoonkologie. A hrdě hlásí: Víte, já jsem dárkyně... Ona
přijela kvůli někomu cizímu proto, aby se nechala
rozpíchat, uspat, a rozbolavělá se vrací domů za "děkuju".
Jednou ročně děláme setkání dárců, a to je další chvíle, kdy
se cítím šťastný. Vždycky tam seznámíme jednu dvojici
dárce a jím zachráněného. Letos tam byla mladá slečna a
rodina té dárkyně měla dvě děti ve stejném věku. Já jsem je
představil, odešel do koutka a nemluvil, jen jsem se díval.
Tam hraje život sám ... Nechci být pyšný. Ale v takovou
chvíli se tomu neubráním.
*** Na které příběhy nezapomenete?
Slečna Karlička. Bylo jí dvacet, krásná holka, dělala
modelku a strašně se bála transplantace. Já jsem s ní strávil
hodiny času, abych rozmotal ten její duševní zádrhel, proč to
nechce, a vysvětlil jí, že nedělá dobře. Nedařilo se mi to.
Čtyři roky jsem se snažil. A až jí bylo tak zle, že pochopila,
že jsem měl pravdu, a šla do toho. Dnes je zase tou krásnou
holkou a každý rok mi v den výročí transplantace přiveze
kravatu. A tu já nosím na den setkání dárců. U nás se před
rokem 1989 transplantace neprováděly, v zahraničí ano.
*** Vy jste tedy nemohl dát lidem žádnou naději... Jak
jste to nesl?
Ani nemluvte. Ti lidé prostě umřeli. Ty poslední si pamatuju
všechny. To byli třeba dva mladí kluci, které pustili z vojny.
Bez transplantace měli před sebou čtyři roky a umírání z
toho trvalo půl roku. Co říkat zuboženému člověku, o němž
víte, že mu nemáte jak pomoci? Jak se dnes máš, Zdendo?
Nebo Vašek. Měl dva bratry, shodné dárce, nemusel zemřít.
Tři dny předtím, než se tak stalo, mi daroval Bibli. Mám ji
dodnes. Po něm byla Jana. A protože Vašek mě už
rozhoupal definitivně, tak jsme se ve velmi primitivních
podmínkách do transplantace pustili. A Jana v Rokycanech
žije dodnes.
*** Co je pro vás největším zklamáním?
Mimo jiné? To, že titulem národní umělec se herci
nechlubí, zato lékaři, kteří habilitovali v roce 1978 a
podobně, mají své tituly před a za jménem hrdě vystavené.
Jak pak mohla vzniknout nová intelektuální elita národa na
takovém základě, když docent Grebeníček je docent
Grebeníček? Já jsem nechtěl ten hřbet hrbit před režimem a
nelituju, že jsem jen lékař a primář.
*** Pane doktore, jaké máte teď plány? Předávám žezlo
mladším.
Medicína je hrozná, tu práci neumí nikdo opustit. Znám
profesory, kteří už netrefí ani na svůj lékařský pokoj, moč
neudrží, ale pořád těmi chodbami nemocnice bloudí, a to je
hrozné. To je smutný pohled. Toho jsem se nechtěl
dožít.Místo aby to lékař zabalil, koupil si starou rachotinu,
přespal u Berounky a ráno šel do místní kapličky podívat se
na výstavu obrazů... Vždyť kolik let, měsíců či dní člověku
prozřetelnost umožní, než přijde senilita? Lepší je se ctí
odejít. A zkusit si ještě splnit své sny. Mým problémem není
co dělat, ale co z těch plánů si vybrat jako prioritu.
***
Vladimír Koza (58) Byl primářem hematoonkologie v
plzeňské fakultní nemocnici. V roce 1991 provedl první
transplantaci kostní dřeně v tuzemsku, do té doby lidé s
leukemií umírali do čtyř let od diagnózy. Koza také založil
registr dárců kostní dřeně, který patří mezi čtyři nejlepší na
světě. Nyní se provádí kolem stovky transplantací ročně,
celkem má toto centrum na kontě přes tisícovku
zachráněných životů. I proto byl Vladimír Koza prezidentem
Evropské společnosti pro transplantace kostní dřeně.
Postarat se o sebe "Pro lidi je lehčí trávit neděle v
supermarketu a věřit, že se Hegerové postarají. Já bych byl
na moudré hlavy opatrný."
O autorovi| Lenka Petrášová reportérka MF DNES
Ranní šálek jedů? Některé čaje
obsahují nebezpečné pesticidy
Některé černé porcované čaje prodávané v tuzemských
obchodech obsahují zbytky pesticidů, které při zvýšené
koncentraci mohou mít negativní vliv na lidské zdraví.
Zjistil to časopis dTest, který pozůstatky pesticidů našel ve
třech čtvrtinách kontrolovaných vzorků černého čaje. V
jednom čaji obsah pesticidů mnohonásobně překročil
povolené normy.
"Maximální evropský limit této látky užívané proti hmyzím
škůdcům činí 0,05 miligramu na jeden kilogram. Naše
analýzy odhalily 0,121 miligramu na kilogram. Takový
výrobek neměl být vůbec uveden na trh," upozornila
Rozová.
Pesticidy jsou přípravky a prostředky, které jsou určené k
tlumení a hubení rostlinných a živočišných škůdců, a k
ochraně rostlin, skladových zásob, technických produktů,
bytů, domů, výrobních závodů nebo i zvířat a člověka.
Laboratorní studie naznačují, že pesticidy používané v
zemích Evropské unie mohou mít toxický vliv na vývoj
nervové soustavy. Pesticidy také mohou zvýšit riziko vzniku
leukémie u dětí a řada pesticidů má schopnost narušit
hormonální systém člověka i živočichů.
Noviny: A copak asi v Austrálii? Napište dopis na Food
Authority, a pak nám napište co jste se dověděli.
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/Noviny –. Z českého tisku a od krajanů ze světa
14
Strana 14
PRÁVO: Odsouzení občané jako za
totality
Třicetiletý podnikatel Dušan N. z Brna nezaplatil v
dobách svých studií 60 korun za upomínku v knihovně. Na
dluh zapomněl. Po šesti letech našel ve schránce dopis od
exekutora. Místo 60 korun měl ale zaplatit 12 tisíc.
(Informaci otiskly Lidovky.cz)
Není vám na tom něco divného? Toho divného je totiž
více jak dost. Poprvé musel proběhnout soud, který dluh
knihovny uznal za platný a odsoudil dlužníka Dušana N. k
platbě dluhu a dalších soudních výdajů. Ale před rozsudkem
musel být Dušan N. k soudu předvolán. Byl, nebyl? Dostal
soudní obsílku? Dostal platební rozkaz? To už nikdo
neobjasňuje. Byla navíc pohledávka uplatněna skutečně
knihovnou nebo ji někdo odkoupil? A pokud ano, kdy se tak
stalo? Nebylo to v čase, kdy pohledávka byla už promlčená?
A pokud soud proběhl, muselo se konat ještě jedno soudní
řízení, a to o nařízení exekuce. Bez soudu se exekuční příkaz
zatím získat nedá. A opět se dlužník nic nedozvěděl? Jak a
kdy se tedy mohl podle platného práva bránit, když celý
systém je nastaven tak, aby jeho případnou obranu
znemožňoval a téměř vylučoval? Nepochybně mu byly
systém fikce doručení soudní předvolánky zasílány, a
protože nikdo nezkontroluje doručovatele, zda obálku se
zeleným pruhem skutečně do schránky vhodil, nikdo za
nedoručení nemůže být ani postižen. Systém fikce doručení
měl být obranou proti nepoctivcům, ale spíše se užívá na
plánovaná a účelová obohacování exekutorů a právníků. A
některé české soudy, zpohodlnělé nadužíváním fikce
doručení, tomu ještě napomáhají?
Ještě hůře dopadl podnikatel Josef Král z Netolic, který
přišel o střechu nad hlavou i majetek díky zfalšované
směnce za 810 tisíc korun. Stačilo, aby podvodník z
potvrzenky o splátce dluhu na 10 tisíc korun zfalšoval
podpis Krále na směnku. Aby byl vydán směnečný příkaz k
úhradě, opět se musí konat soud, stejně tak i pro vydání
exekutorského příkazu. Jak se potvrdilo, proti směnečnému
platebnímu rozkazu Král podal odpor s tím, že směnka je
padělek, ale soud jeho pravdivému tvrzení vůbec neuvěřil.
Logický argument, proč by si podnikatel půjčoval od
vlastního dlužníka peníze, když se údajnou půjčkou se
zajišťovací směnkou navíc ani nezapočítala existující
pohledávka dlužníka, českobudějovický soud zřejmě
nezajímal. (O tomto soudu najdete v
http://rudolfmladek.blog.idnes.cz/)
Až díky inzerátům se nakonec Král dozvěděl, že jeho
dům se prodává v exekuci. Jeho právo na spravedlivý soud
se rozplynulo v soudní lhostejnosti a jeho návrh na
zastavení neoprávněné exekuce soud opětně neakceptoval.
Fakt, že českobudějovický soud stál do poslední chvíle na
straně několikráte trestaného podvodníka proti dosud
bezúhonnému podnikateli, vyvolává otázky. Proč tento
zjevně nerovný přístup soudu k oběma stranám a proč měl
ve sporu navrch podvodník? Až příliš připomíná kauzu, na
kterou odkazuje uvedený link. Dodejme, že v žádném z
obou případů postižených občanů nejde o lidi, kteří by se
nějak skrývali nebo měli trestnou minulost, a přesto se práva
na spravedlivý soud nedočkali, resp. v případě pana Krále až
za dlouhých sedm let a při neoprávněné ztrátě svého
majetku. Tohle snad někdo nazve výkonem nezávislé soudní
moci v demokracii?
Soudní podporu měl totiž zjevně ten, kdo směnku v
neprospěch Josefa Krále zfalšoval. A byl to nakonec až
Nejvyšší soud, který prokázal, že držitel směnky v době
jejího údajného vystavení nemohl Královi takový obnos
vůbec půjčit. To nižší soudní instance prokázat neuměly? A
proč ne? Soudní náprava sice byla Nejvyšším soudem
provedena, ale Král o dům už přišel, neboť soud opětně
(sic!) v neprospěch Krále odmítl nařízenou exekuci zastavit.
Královi už zbývá jen žaloba na stát, když poslední peníze
musel vydat na advokáty a sedm dlouhých let sporů. Není
divu, že mnozí občané říkají, že česká demokracie je
zařízena jen pro darebáky a že se slušným lidem za
komunistů žilo lépe. Ať už se jeví tento názor jakkoliv
zkreslený, racionálním jádrem uvedených případů je to, že
současný systém odsuzování lidí bez toho, že by se žalobě a
podvodům mohli bránit, je porušením zásad právního státu a
naopak, komunistickou zvůli až příliš připomíná.
Již několikrát jsem kritizoval, že systém fikce doručení,
tak jak je v Česku zaveden, je zhoubný a jeho současná
aplikace prakticky likviduje právní stát (naposledy zde)
Případy postižených a okradených občanů to stále a stále
dokazují. Zdá se ovšem, že náprava je v nedohlednu.
Mnoha českým soudům na nějaké spravedlnosti vůbec
nezáleží a problém toho, že odsuzují spoluobčany jako za
totality, je jim lhostejný. V tom lepším případě svedou
soudci vinu na zákonodárce (a samozřejmě budou mít
pravdu), v tom horším případě budou nově už i ignorovat
rozsudky nejvyšších soudů a nálezy Ústavního soudu, jak se
v poslední době děje stále a stále více, a nikdo nechce
neutěšený stav řešit. Prý se to zlepší zavedením soudcovské
samosprávy.
Jaká je tedy rada pro občana? V podstatě žádná a žádná
okamžitá obrana proti fikci doručení a nespravedlivému
rozsudku neexistuje. Prý pomůže, že když si občan zřídí tzv.
datovou schránku. Jak se ale soud o takové schránce dozví,
když soudí bez vědomí i přítomnosti postiženého občana?
Ano, lze se dovolat obnovy soudního řízení, ale vše v
české soudní mašinérii trvá roky, a tak občan musí počítat s
tím, že díky nezájmu a pomalosti soudní mašinérie o nemalý
díl svého majetku přijde. Že vysoudí zpět náhradu na státu,
jak to plánuje pak Král? Možná, ale opět to bude trvat
desítku let.
Alternativou budoucí obrany je změna zákona a to
znamená zvolit politiky, kteří fikci doručení upraví tak, aby
skutečně byla trestem těm nepoctivým a nezaváděla zpět
totalitní formy státu. Navíc musí být změněna pravidla na
vynášení rozsudků bez přítomnosti žalovaného. Nikoliv
kdykoliv, ale jen výjimečně, pokud je žalovaný např. na
útěku, anebo se prokazatelně soudu vyhýbá. Zda nějací
politici s takovým programem kandidují, to už je ale věc
jiná. Je na každém, aby si to posoudil.
Rudolf Mládek NevPes
Příběhy 20. století: Krutě ji mučili,
svého muže přesto nezradila
Co byste obětovali pro lásku? Takovou otázku si jistě kladla
Helena Šidáková v roce 1949 ve vyšetřovně v
Bartolomějské a pankrácké samovazbě.Estébáci ji mlátili do
tváře, tahali za vlasy, svázali, položili na stůl a tyčemi jí
roztloukli chodidla. Vyšetřovatel StB s přezdívkou "Doktor"
z ní chtěl vymlátit, kde se skrývá její manžel Zdeněk. Portál
iDNES.cz vám přináší další dokument organizace Post
Bellum patřící do cyklu Příběhy 20. století.
Legitimace Zdeňka Šidáka. | foto: Post Bellum
Jestliže David Rath srovnává podmínky dnešní
vyšetřovací vazby s estébáckými metodami, neví, o čem
mluví. O tekoucí vodě nebo vycházkách si vězni mohli
nechat jen zdát.
"Neumíte si představit, jak strašné to bylo. To byli
hajzlové. Na cele jsem měla kyblík pro potřebu, malé
zamřížované okno. Ležela jsem tam dny a týdny, většinou
jen takovou dobu, než jsem se mohla postavit na nohy. Pak
mě zase vyslýchali. Podmínky na cele ale byly to nejmenší.
Horší byly výslechy, mučení, psychický teror. Jednou mě
vyvlekli do místnosti, kde byli tři židle, stůl a skříň, do které
mě zavřeli," popisuje Helena Šidáková moment, kdy se s
manželem měla navždy rozloučit.
Když ji po nějaké době vytáhli ze skříně, stál v místnosti
v poutech Zdeněk. "Vypadal divně. Určitě ho mlátili jako
mě. Stáli jsme proti sobě a estébáci se smáli a popichovali
nás: "Tak se podívej, ty svině, na svého miláčka, už brzo ho
pověsíme. Tak si pobrečte. No tak do toho! Vidíte se
naposledy!"
Bez mámy neodejdu, křičel syn
Helena a Zdeněk se na sebe jen dívali a neplakali. Helena
se zeptala, jak se má. Zdeněk odpověděl, že to musí
zvládnout a jestli něco neví o synovi. Toho se ujali jejich
staří rodiče. Helenu mohli navštívit až po roce, když si už
odpykávala dvacetiletý trest za velezradu ve věznici v
Novém Jičíně.
Synek mámu hned poznal, ztropil ve věznici scénu, že se
odsud nehne, jestli s ním nepůjde domů. Heleně to zlomilo
srdce. Neuměla mu vysvětlit, že si zvolila lásku k muži, pro
kterého byla ochotná trpět a než by ho zradila, raději šla do
kriminálu.
Když Zdeněk Šidák potkal Helenu, už nechtěl dál
spolupracovat s vídeňskou odbojovou organizací a proto
vrátil stranickou legitimaci KSČ. To spustilo kolotoč
reakcí. Vyhodili ho z technického oddělení rozhlasu, kde
pracoval, a z vysoké školy před poslední závěrečnou
zkouškou. Jeho přátelé ze zpravodajské skupiny ho varovali,
aby neváhal už ani den a utekl za hranice, že mu hrozí
nebezpečí.
Jenomže mladým manželům se narodil synek. Helena
odmítla se Zdeňkem vyrazit na nebezpečnou cestu, bála se o
novorozeně. Zdeněk nemohl čekat, dostal povolávací rozkaz
na dvouletou vojnu na Slovensko. Šidákovi se dohodli, že
Zdeněk uteče jako první, najde bezpečnou cestu a v lednu
1949 se pro ně vrátí.
Zradili je lidé, kterým pomáhali
Zdeněk se skutečně vrátil pověřen úkolem převést nejen
svou rodinu, ale další tři ženy: Irenu Vlachovou, která měla
v Německu snoubence, Růženu Lieblovou, ta utíkala za
otcem a Libuši Horáčkovou, která měla v Německu
manžela. Heleně trvalo asi měsíc, než je všechny
zkontaktovala a přesvědčila, že jí můžou věřit.
Na konci února skupina přijela do Aše a chtěla přejít
hranice, jenomže všude ležel sníh a stopy by je prozradily.
Dohodli se, že se za čas pokusí o přechod znovu. Vyděšená
paní Horáčková se vrátila domů do Brna, kde ji zatkla StB:
"Věděli všechno. Kdo nám pomáhal, znala sice jen křestní
jména, ale také místa, kde jsme se scházeli. Někdo mi pak
říkal, že se z toho naprosto pomátla," vypráví Helena
Šidáková, která přes hranice nesla v náručí malého synka.
Zdeněk se o ně bál, a tak rozhodl, že se musí rozdělit. On
půjde jako poslední až budou všichni v bezpečí. Domluvil se
s převaděčem, na kterého dostal v zahraničí kontakt, s
podezřelým jménem Hranička, dvojím agentem. Ten Helenu
s dítětem a další ženu ze skupiny dovedl asi kolem půlnoci k
lesu a řekl, že už musí dál sami, vést je měla nejjasnější
hvězda. Asi kolem čtvrté hodiny ranní, na dohled od jakési
vesnice, se malý rozplakal.
"To bylo jak fanfáry. Najednou nás osvítilo světlo, někdo
zařičel ´Stát!´ a to byl konec. Ráno nás odvezli do klatovské
věznice," popisuje Helena. Druhý den ji ale překvapivě
propustili. V noci na cele synek usedavě plakal, vězně to
vyburcovalo. Po celé věznici se šířil její příběh. Pak někdo
začal zpívat ukolébavku "Princi můj maličký spi" a všichni
se k němu přidali. Estébáci měli strach, že se vězni vzbouří.
Zdeněk Šidák se dobrovolně vzdal
Helena i s dítětem odcestovala do Starého Knína, kde se
u společných známých ukrýval její manžel. Netušili, že tajná
policie má komplicku a jde najisto. Když do chalupy vtrhli
tajní policisté, Helena se jim s dítětem v náručí postavila do
cesty. Jejím jediným úkolem bylo je za každou cenu zdržet,
aby manžel, kterému šlo o život, utekl. Povedlo se. Jenomže
Helenu na místě zatkli. Bláhově si myslela, že ji propustí
jako minule.
Zdeňka Šidáka nakonec dopadla StB v Jizerských horách.
I tady se odehrála dramatická scéna. Ukrýval se na půdě,
když uslyšel, jak StB mučí jeho zachránkyni paní
Doležalovou. Odmítla estébákům říci, kde se agent chodec
skrývá. Svázali ji, přitáhli stoličku, přes trám zavěsili provaz
s hákem a oznámili jí, že ji na místě oběsí. Mlčela. Zdeněk
to ale nevydržel, slezl z půdy a dobrovolně se jim vzdal.
Dostal doživotí.
Helenu propustili po šesti letech na amnestii pro matky s
dětmi v roce 1955. Povolili jí návštěvu manžela, který jí pak
napsal dopis, aby na něj zapomněla a svolila s rozvodem, že
jí nechce zkazit život. To byl pro Helenu blesk z čistého
nebe. Odepsala mu, že k tomu souhlas nikdy nedá, a bude na
něj věrně čekat. Trvalo to celých 14 let.
Zdeněk Šidák
Už za války se napojil na zpravodajskou odbojovou
organizaci ve Vídni, když byl na nucených pracích.
Nacistům unikl. Po válce vstoupil do KSČ, dostal úkol z
Anglie, aby sledoval, co se v této nebezpečné partaji děje.
Jenomže se zamiloval, chtěl založit rodinu a dostudovat.
Proto těsně před rokem 1948 vrátil stranickou legitimaci.
Příběhy 20. století
Příběh Heleny Šidákové zmapovali lidé z Post Bellum a žáci
jedné pražské základní školy v projektu Příběhy našich
sousedů, viz www.myjsmetonevzdali.cz. V neděli její
vyprávění odvysílá Český rozhlas - Rádio Česko v 10:05
v pořadu Příběhy 20. století. Společnost Post Bellum sbírá
vzpomínky pamětníků od roku 2001. S Českým rozhlasem a
Ústavem pro studium totalitních režimů vede internetový
portál Paměť národa, kde jsou příběhy k nalezení. Post
Bellum žije především díky drobným darům, na jejich webu
můžete pomoci i vy a stát se členem Klubu přátel Paměti
národa. Autor: Mikuláš Kroup iDnes
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/Noviny – S p o r t Strana 15
15
Levnější už je jen chodit pěšky:
elektroskútr jede 100 km za pět
korun
Filip Tichý, Marek Hrodek, skutrmania.cz, pro iDNES.cz
Ve skútrech dává elektrický pohon v současnosti největší
smysl. Elektroskútr Akumoto 600 umí nabídnout slušné
jízdní vlastnosti odpovídající kategorii malých strojů a k
tomu bezkonkurenčně výhodný provoz. S dobrým tarifem
na elektřinu je to asi nejlevnější způsob dopravy.
Dojíždění do práce či po úřadech v hustém městském
provozu, ale i levný a ekologický pohyb bez exhalací a
hluku motoru, to jsou výhody, které jednostopým strojům
na baterky otvírají na trhu slibnou budoucnost.
Model Akumoto 600 určený pro kategorii řidičáků AM
(do 45 km/h) dostanete s
jednou standardní nabíječkou
a jednou rychlonabíječkou.
Obě si můžete uložit pod
sedlo, kde je jinak místo na
menší nákup či otevřenou
přilbu.
Elektrický skútr dostal
lehký lithiový akumulátor
(L120 HARD), podobný máte
v notebooku nebo
smartphonu.
Jde o líbivý skútřík se
sportovním designem a v bílo-
zeleném zbarvení v
ekologickém stylu. Základní
tvar vypadá podobně jako u benzinových strojů, ovšem
konstrukce rámu a zavěšení zadního kola jsou řešeny
speciálně s ohledem na elektrický pohon. Tady už v
žádném případě nejde jen o předělaný benzinový stroj.
Při pohledu pod plastovou kapotáž přichází první
zajímavé porovnání. Zatímco u nového benzinového skútru
by následovala fáze zajíždění motoru a povinná výměna
oleje při první servisní prohlídce, s elektroskútrem můžeme
jezdit od začátku naplno.
I zde probíhá garanční prohlídka po 1 000 km, při té se
ale stroj jen zkontroluje a ověří se kapacita akumulátoru.
Podobně jako na zajíždění můžeme zapomenout i na
zahřívání motoru na začátku jízdy. Elektromotor lze
okamžitě po zapnutí využívat na plný výkon.
Nesrovnatelná je i spolehlivost, už z toho důvodu, že
motor elektrického skútru má vlastně jen jednu pohyblivou
součást, kterou je rotor v zadním kole. Když to porovnáte s
desítkami komponent spalovacího motoru a přičtete
opotřebitelné díly jako svíčky, olej, pístní kroužky, ložiska,
řemen variátoru... je jasné, kde se toho může pokazit
mnohem víc.
Dojezd stačí
Akumoto 600 s baterií L120 zvládá dojezd až 120 km. V
samotném testu jsme tuto hodnotu ověřili, s
nenaformátovanou novou baterií jsme hned napoprvé najeli
92 km. To už je velmi slušná hodnota, která pokryje většinu
obvyklých vyjížděk, kvůli kterým si lidé malé skútry
kupují.
Navíc se nemusíte bát, že najednou zůstanete někde stát.
Skútr totiž s klesající energií začne zpomalovat a
posledních 10 km už pojedete jen třicítkou, takže máte dost
času pomyslet na nějakou tu dobíjecí přestávku. Kdo by
potřeboval jezdit víc, může si přikoupit další baterii: na
jednu jezdit a druhou si dobíjet doma. Ovšem znamená to
investici dalších téměř dvaceti tisícovek.
Lithiový akumulátor se během několika prvních
nabíjecích cyklů "formátuje", jeho kapacita se během
prvních nabíjecích cyklů tedy ještě postupně zvyšuje.
Sto km za pět korun
U těchto moderních akumulátorů již neexistuje takzvaný
paměťový efekt a lze je kdykoli dobíjet. A životnost až 2
000 nabíjecích cyklů zaručuje, že pokud byste jezdili a
dobíjeli každý den, pak při uvažované jízdní sezoně šest
měsíců ročně dostaneme životnost 12 let (nebo po přepočtu
60 000 km). Tady při srovnání s benzinem elektrika
jednoznačně vede, spalovací motor skútru nemá šanci
takovou porci kilometrů najet.
Zatím to zní téměř dokonale, nadšení ovšem kazí
pořizovací cena skútru ve výši bezmála šedesáti tisíc korun.
Ta se vám ovšem již za pár let vrátí zpátky do peněženky
díky neuvěřitelně nízké ceně za kilometr.
V testu jsme vyzkoušeli, že se opravdu dá dostat na 5 Kč
na 100 km, nejvyšší hodnota, na kterou jsme se ve vyšším
tarifu za dodávku elektřiny dostali, pak byla 15 Kč /100
km.
To zní až neskutečně, ovšem vysvětlení je logické.
Účinnost elektrického motoru je až 90 procent, naopak
malý spalovací motor má účinnost pouhých 30 procent,
také ztráty ve variátoru a převodech dosahují u
benzinového skútru desítky procent.
U elektrického skútru s elektromotorem přímo v zadním
kole jde logicky veškerá síla přímo na asfalt. Dalším
důvodem je rekuperace: skútr při brzdění odvádí elektřinu
zpět do akumulátoru. A poslední důvod tak velkého rozdílu
v nákladech na kilometr: benzin je zatížený vysokou
spotřební daní (činí téměř polovinu ceny), kterou u
elektřiny neplatíte.
Aby bylo srovnání férové, musíme uvést i nevýhody
elektrického pohonu. Benzinové skútry jsou kdykoli
připravené vyrazit na cestu,
elektroskútr vás může zaskočit
vybitou baterií. Zatímco se
spalovací padesátkou můžete
jezdit celý den nebo vyrazit na
cestu kolem republiky a občas si
dotankovat, protože čerpací
stanice jsou v dnešní době takřka
kdekoli, s elektroskútrem musíte
přece jen trochu plánovat rozsah a
frekvenci jízd, abyste neskončili
daleko od domova s prázdnou
baterií.
Musíte také vždy večer v garáži
skútr připojit k dobíjení, případně
si odnést baterii nabít domů.
Pokud zapomenete, půjdete na autobus...
Právě doba nabíjení v řádu několika hodin (náš skútr
jsme po úplném vybití nabíjeli osm hodin, při polovičním
3,5 hodiny) je asi hlavní nevýhodou elektrického pohonu.
Benzinu natankujete plnou za pár minut.
Seznam pěti kontroverzních
událostí olympiády v Londýně
Podívejte se na seznam kontroverzních událostí
olympijských her v Londýně 2012.
Byl diskvalifikován, přesto alžírský mílař
slaví zlato
Den poté, co byl alžírský běžec Taufik Machlufí
z olympijských her málem diskvalifikován,
získal zlatou medaili v běhu na 1500 metrů. Ve
finále vyhrál naprosto suverénně. Machlufího
vyloučila mezinárodní atletická federace z her
za to, že vypustil rozběh na 800 metrů.
Badmintonistky vypustily zápas a byly
vyloučeny
Osm badmintonistek včetně úřadujících světových
šampionek Wang Siao-li, Jü Jang z Číny bylo vyloučeno ve
čtyřhře. Světová badmintonová federace je potrestala za to,
že úmyslně vypustily poslední zápas v základní skupině
kvůli lepšímu losu ve čtvrtfinále.
Šestnáctiletá Číňanka byla rychlejší než Lochte a Phelps
Šestnáctiletá Číňanka Jie Š\'-wen plavala při světovém
rekordu v polohovém závodu na 400 metrů v olympijském
finále v závěru rychleji než americké hvězdy Ryan Lochte a
Michael Phelps.
Korejec nedostal medaili kvůli politickému sloganu
Korejský fotbalista Pak Čong-U, který se při oslavách
bronzu na olympijských hrách v Londýně vyjádřil nápisem
k politickým sporům s Japonskem, nedostal bronzovou
medaili. V sobotu na slavnostním vyhlášení ve Wembley
chyběl. Korejci v pátek v Cardiffu po výhře právě nad
Japonci 2:0 získali vůbec první olympijskou medaili ve
fotbale v historii.
Po souboji o první fotbalovou medaili pro Asii pod pěti
kruhy od roku 1968 byl Pak Čong-U vyfotografován s
nápisem "Tokdo je naše území", čímž se postaral o
politický skandál. O neobydlené souostroví, které je
rybářskou baštou, se země přou už od roku 1905 a v
současné době jsou spravovány korejskou stranou. Korejci
jen nazývají Tokdo a Japonci Takešima.
Plavec vyhrál zlato. Poté se však přiznal k podvodu
Jihoafričan Cameron van der Burgh vyhrál prsařskou
stovku ve světovém rekordu. Po závodě ale přiznal, že si
počínal nedovoleně.
Podle pravidel si mohou plavci na prsařské stovce pomoci
při startu a obrátce jedním delfínovým kopem, což
Jihoafričan porušil. "Když to neuděláte, máte ztrátu," řekl
deníku Sydney Morning Herald.
Fenomén zvaný olympijské
podvody
Text: Jan Berwid-Buquoy Reflex
Považuji to za zdrcující zprávu anglického tisku: ještě než
vůbec mohly být zahájeny XXX. letní olympijské hry
v Londýně, bylo již vyloučeno celkem 11 sportovců —
kvůli dopingu. Průběhem soutěží následovali další hříšníci
a plejádu poslední den ukončovala běloruská koulařka
Naděžda Ostapčuková. Jak je to možné, že se někdo může
snížit k tak neférovému podvodu? Jak to probíhalo
v minulosti?
Komentátor německého televizního vysílače ARD Hajo
Seppelt to vidí ještě hůř: „Chytli pouze toho, kdo si nedával
pozor. Ti ostatní proklouzli.“ Prý se dnes dokážou vyrobit
anabolika, která v moči neukazují žádný pozitivní nález.
Musela by se odebírat i krev, aby podvodníka přistihli – a
to se běžně nedělá. V Londýně nastoupilo 10 500
sportovců, ale bylo provedeno pouze 6250 dopingových
kontrol. Podle Světové antidopingové agentury (WADA)
testem zadrželi okolo 100 nafetovaných sportovců. To
přesto znamená, že 4150 atletů prošlo na stadión tzv.
bianco, neboť u nich žádný test proveden nebyl.
Podvody při olympijských hrách nejsou nic nového.
Celkem 20 zlatých medailí muselo být v dějinách při těchto
soutěžích vráceno. V minulosti se však ne vždy jednalo o
doping. První oficiálně zaznamenaný podvod se odehrál
v roce 1896 během olympiády v Aténách. Řecký maratónec
Spiridon Belokas si usmyslel, že vyhraje zlatou medaili.
Anabolické steroidy v té době ještě neexistovaly – natož
aby se užívaly k dosažení maximálních sportovních
výkonů. Spiridon se rozhodl najmout si koně a vůz. Jakmile
měl ostatní skupinu závodníků daleko za zády, vklouzl do
ukrytého připraveného dostavníku, vozka práskl bičem a
oři se dali do trysku. Po několika kilometrech onen mazaný
Řek opět vyskočil z pádícího povozu a pokračoval v běhu. I
přes tuto vydatnou pomoc žádnou zlatou medaili
nevybojoval a skončil jako třetí. Z bronzové medaile se
však dlouho netěšil. Majitel dostavníku ho hned po
skončení maratónského běhu udal, a tím byl
osud Spiridona Belokase zpečetěn.
Jindy zase došlo až k neuvěřitelnému omylu.
V roce 1932 během olympijských her v Los
Angeles zvítězila v běhu na sto metrů Stella
Welshová z Polska. Získala zlatou medaili a
nikdo se víc o nic nestaral. Její jméno a
výkon zůstaly téměř padesát let bez
sebemenšího zádrhelu.
Vítězka se však jednoho dne stala obětí pozoruhodné
tragédie. V roce 1980 si Welshová chtěla v jedné bance
v Clevelandu (USA, stát Ohio) vyzvednout peníze a byla
přepadena. Lupič ji vypálenou ranou z revolveru zastřelil.
Nebožka byla dopravena do nemocnice a lékaři provedli
pitvu, aby zjistili příčinu úmrtí. Zjistilo se, že Stella
Welshová byla muž.
Buďme přesto objektivní a podívejme se i do zákulisí
pořadatelů již zmíněných her. Nyní jde o výrobu medailí.
Poslední zlatá medaile byla předána před 100 lety, v roce
1912 na olympiádě ve švédském Stockholmu. Od té doby
jsou „zlaté medaile“ zcela transparentním podvodem – a to
platí i o stříbrných a s jistou dávkou sebezapření i o
bronzových. Pod pojmem „zlatá medaile“ dostává vítěz do
rukou kulaté stříbrné vyznamenání tence pozlacené šesti
gramy 24karátového zlata. V případě tzv. stříbrné medaile
se jedná o kulatý odznak ze směsi mědi a stříbra.
Pakliže byste se rozhodli jej prodat zlatníkovi coby
„stříbro“, patrně těžko uspějete. Alespoň já jsem neměl
úspěch zpeněžit ve Vídni roku 1970 „stříbrné“ medaile
českého vzpěrače Roberta Belzy (1926–1969). Kov nebyl
vídeňskými zlatníky považován za stříbro. „Bronzové“
medaile nejsou rovněž z čistého bronzu, nýbrž se vyrábějí
s příměsí stříbra. Je tomu tak proto, že klasický bronz lehko
oxiduje a černá. V některých případech může i jedovatě
zelenat. Příměs stříbra by tomu měla každopádně zabránit.
Ať tak, či onak – čistá bronzová medaile (cín + měď) to
není. Ano, fenomén zvaný olympijské podvody má
bezesporu mnoho rozličných tváří.
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/Swan\'s debt dive an act of financial
vandalism
Piers Akerman The Telegraph
WHEN the scandal-ridden Whitlam Labor
government hit the fiscal bricks in the mid-seventies it
turned to Pakistani Tirath Khemlani to act as a
conduit for a $4 billion petrodollar loan.
It was a disastrous experiment and became a major factor
in Gough Whitlam\'s dismissal as prime minister.
The Whitlam government attempted to avoid the usual
fund-raising process of the Loans Council and illegally
borrow from Middle Eastern sources bypassing Treasury.
The lies generated by the attempt and subsequent
concocted cover-up cost Treasurer Jim Cairns and
Minerals and Energy Minister Rex Connor their jobs.
Deputy Prime Minister Cairns, who was messily entangled
with his private secretary, Junie Morosi, was sacked.
Connor resigned in disgrace.
The Loans Affair contributed to a huge loss of confidence
in Whitlam\'s crippled government and was one of the
principle reasons why the opposition blocked supply,
assisting Governor-General Sir John Kerr in his decision
to dump Gough as Prime Minister and consign his
government to Labor\'s hagiographers.
In essence, the Loans Affair was an extraordinary example
of government arrogance and lack of transparency - a
model for government maladministration and worst
practice.
The Gillard government has avoided the pitfalls of seeking
loans from shady Pakistanis by the simple act of lifting the
government\'s debt ceiling without debate, and with an
appalling lack of transparency, as the need arises.
Over the past four years, the Labor government has lifted
the debt ceiling four times, from $75 billion, to $200
billion, to $250 billion and now $300 billion. On each
occasion Treasurer Wayne Swan has earnestly promised
not to exceed the total debt limit.
But over the same period Labor has also produced the four
biggest Budget deficits on record, totalling $174 billion.
Swan told the ABC\'s AM program in May that lifting the
debt ceiling was "no big deal" but Labor\'s deficit this
financial year has grown from the $22.6 billion projected
in last year\'s budget to $44.4 billion now - a doubling in
just 12 months.
Once $200 billion was sufficient, then it was $250 billion,
now it is $300 billion - but the catch is that the Gillard
Labor-Green-independent minority government is
spending around $100 billion a year more than in the last
Howard-Costello budget.
In just the last 12 months, Labor\'s net debt projection for
this current financial year has blown out from $106.6
billion to $142.5billion, a deterioration of one third.
Net debt continues to rise next year and the year after to a
new peak of $145 billion, the highest on record. This
continues the record of Labor governments that have
increased net debt every year since 1990. With every
increase in debt as Labor raises the Commonwealth debt
limit, so too does the cost of servicing the new debt level
rise.
Net debt interest will rise to $8.2 billion a year and each
day we will be paying $22 million in interest alone on
Labor\'s debt.
While only the most rusted-on Labor luvvies in the
Canberra press claque could bring themselves to believe
Swan\'s forecast of a micro-surplus for 2012-13, which he
promised in last May\'s Budget, it is still worth noting that
if it were to be believed, it would still take 113 years to
pay off the $174 billion of cumulative deficits Labor has
delivered in just four years.
But of course, Labor\'s forecast surplus in 2012-13 is not
real.
It\'s a pea-and-thimble surplus obtained by artificially
shuffling spending by a few weeks out of 2012-13 into
this financial year, and by treating spending on the NBN
as "off budget".
Had just the spending on the $50billion NBN been treated
as "on budget" then the $1.5 billion surplus forecast for
next year would be a $4.3 billion deficit.
Add in the $8 billion of money that has been moved
forward or pushed back out of 2012-13 and the deficit
would be over $12 billion.
Gillard, Swan and a highly paid army of government
consultants and spin doctors are spending hundreds of
millions in a desperate attempt to make the public believe
they have run a good government.
If the story of financial vandalism is not sufficient
evidence to the contrary, there is also the global
competitiveness index score card released this week by the
World Economic Forum.
This group, which ranks 144 nations, found Australia
slipped down the ladder in a number of crucial areas in the
four years from 2007-08 to 2012-2013.
In terms of wastefulness of government spending, we went
from 10th place to 48, in terms of the burden of
government regulation, we dropped from 68 to 96.
Transparency - from 12 to 29, government effectiveness -
5 to 18, government debt - 16 to 30, flexibility of wage
determination - 87 to 125, labour market efficiency - 13 to
42, hiring and firing practices - 63 to 120, pay and
productivity - 40 to 80.
This is the scorecard of a nation that is going backward, a
nation in decline, not a nation that is harnessing its mineral
wealth and implementing reforms.
This is a government that cannot live within a budget. It is
expected to reach the $250 billion debt ceiling in four
years, with current forecasts showing it will just squeeze
under that target with $300 million to spare in barely four
years.
Gillard and Swan, and the majority of the other ministers,
are conning the Australians people.
Their legacy will be a lasting debt and a raft of ineffectual
policies that will bleed the nation for generations.
Becherovka, Rum, Fernet,
Griotka, Česká piva
Budvar, Zlatopramen, Plzen,
Monday – Friday 8.30-17.00
Goulburn Wines & Spirits
9-13 Brisbane Street
Darlinghurst, NSW 2010
02 9264 8459
email sales@goulburnwines.com.au
Wholesale and retail 10.11.12
Award-winning Czech typographer
takes on Gujarati
Christian Falvey
Type design is an ancient art enjoying a renaissance in the
computer age. The specificities of writing systems that
were once passed down from master to apprentice can now
be worked with by designers anywhere in the world who
have the patience and the talent to take on a foreign script.
One such designer is David Březina, one of the founders
of the Brno type foundry Rosetta. In 2008 his Skolar type
family received international recognition and he is now
working on a font for the Gujarati writing system, used by
over 60 million people in the Indian subcontinent. When
he came to our studio recently I asked him how he became
interested in type design in the first place.
“It just came gradually. I think some ten, seven years ago I
realised that there must be people designing these things,
and I started looking into it and just started doing it – first
in order to learn about it, and then I said ‘hey, I like doing
this, let’s do it a little more’. I wasn’t fascinated by letter
forms in my childhood or anything like that. It came a bit
late I guess. I like playing with curves, because when you
draw letters you need to draw really nice smooth curves,
and it’s like a kind of meditation. I think that’s what I like
most about type design.”
You also teach typography. It’s such a subtle art – a
letter is a letter and it’s only these tiny differences that
make all the difference – there is so much feeling in
that, how do you teach it to other people?
“I guess you need to have a special mindset to become a
type designer. You need to have attention to detail but also
the ability to look at the thing from a distance, to see if
what you have done actually matters – sort of keeping
track of the bigger picture. And these things you cannot
really teach. You can point the students towards this, but
you cannot really teach it. What I try to do is to help
students make it work, make the typefaces look consistent
and have good functional qualities. Btu the rest is up to
them.”
One thing that many people may not appreciate about
your work is the amount of research – it’s not just
sitting down and making something that is appealing to
you and to your customer. You have already done
several scripts for languages which I assume you don’t
speak, like Greek.
“What you need to do is expose yourself to as much
material as possible, including historical manuscripts, first
editions and all the way up to contemporary stuff as well.
So you need to look at newspapers, books, what typefaces
they use, how they work, and so on. And then you need to
learn a lot about the writing system itself, which in the
case of Guajarati is quite a challenge, because it’s a
syllabic system. So you need to learn how the syllables are
formed, how they connect and so on.”
And there are many dozens of characters in Gujarati,
and they have to fit together in every possible working
order, so it seems like an almost impossible task when
you don’t speak the language yourself.
“Well, that’s one advantage that you probably can’t get
from the language, that you can predict the combinations –
which are meaningful and which are not. But it’s not so
difficult to figure out without knowing the language. You
can run some statistics, or you can ask people who can
read the language, print some samples for them and they
points out what works and what doesn’t.”
The Gujarati language is not the only language that
uses the Gujarati script, so do you have to take them
into consideration as well?
“Yes. But this is a more interesting question for
Devanagari, which is used for Hindi, Marathi, Nepali and
Sanskrit, where if you want to support, say, Marathi you
have to add a few more characters in order to make it
work, and also consider different combinations and so on.”
And so why Gujarati?
“I think, simply, at the very superficial level I just like it. It
is much simpler than Devanagari, and it’s one of the
easiest scripts from the Indian subcontinent. Bengali and
Tamil are much more visually complex and seem too
difficult to start with to me. So I thought Gujarati was
nice, and then I realised I actually liked it very much,
because it’s a really good script. It’s difficult to explain,
but when you work with some other scripts – some other
Indian scripts – you realise that they carry so much of a
legacy and it seems like ‘this is so impractical, why don’t
they do it another way?’ And then you realise that Gujarati
is doing it another way and that the decision to write that
way had been a good choice at some point in history.”
Is it not daunting to try to imagine what 60 million
potential users of this script might like? Because even
with all your research you can’t know everything that
they are used to.
“There are two aspects of it: I try not to think about it too
much. I’m not enforcing the font – if they like it they will
come and buy it. So that’s good. The other aspect is that
there are so few good Gujarati typefaces that doing
anything new is a good step, and extends the typographic
language of the script. So I think it’s really important to
try at least. And there is not enough knowledge in Gujarat
itself about the script. In a sense, they don’t know much
about type design for their own script. This may sound a
bit arrogant for me to say, but there really needs to be a
discussion about it and maybe some government
incentives towards the script, or otherwise it will look as
bad as it looks today.”
There was a conference in France
where a number of international engineers were taking
part, including French and American. During a break, one
of the French engineers came back into the room saying,
"Have you heard the latest dumb stunt Bush has done? He
has sent an aircraft carrier to Indonesia to help the tsunami
victims. What does he intend to do, bomb them?"
A Boeing engineer stood up and replied quietly: "Our
carriers have three hospitals on board that can treat several
hundred people; they are nuclear powered and can supply
emergency electrical power to shore facilities; they have
three cafeterias with the capacity to feed 3,000 people
three meals a day, they can produce several thousand
gallons of fresh water from sea water each day, and they
carry half a dozen helicopters for use in transporting
victims and injured to and from their flight deck. We have
eleven such ships; how many does France have?"
You could have heard a pin drop.
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-343/