Noviny 2012 347
Noviny 2012 347
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/Adelaide, Brisbane, Canberra, Cooma, Darwin, Hobart, Melbourne, Newcastle, Perth, Sydney, Wagga Wagga, Wellington, Wollongong, Yeppoon, USA and Praha i Košice
Noviny
Mailing address: NOVINY P.O.Box 3335, Redfern, NSW 2016 further information and advertisements rates http://noviny.20m.com
Publisher and Editor-in-Chief: Vratislav R.E.M.J.-Kř. Bejšák-Colloredo-Mansfeld, ph.: 02 9319 6380 neb 0414 540 465 e-mail: noviny@exemail.com.au or nesemvamnoviny@gmail.com and no Fax: .:
MEMBERSHIP / ČLENSKÝ POPLATEK: for one year AUS$ 70.00 for a half year / na půlrok AUS$ 38.00 pro Evropu a Ameriku AUS$107 include postage (noviny se tisknou každé druhé pondělí / printed every second Monday).
Volume 3 Issue 124 (347) ČTRNÁCTIDENÍK SLUŠNÝCH KRAJANŮ 22.X. – 4.XI. 2012
PP 255003/04496 DO KAŽDÉ RODINY KRAJANSKÉ NOVINY (Fr.Hrabica) PUBLISHED FROM JULY 1999
tručné zprávy.
Pondělí 22. října
Pro vystoupení z EU se vyslovilo 51 % Britů,
pro setrvání 34 %
Izrael vyprovodil provokatéry plující do Gazy
do přístavu Ašdod
Senátní volby: ČSSD 13 křesel ODS 4, TOP
09/STAN a KDU-ČSL 2, KSČM 1, ostatní 5
Sobotka opět vyhrožuje předčasnými volbami
do Poslanecké sněmovny
Úspěch levice v senátních volbách asi zbrzdí
reformy, soudí ekonomové
Senátoři sociální demokracie podají ústavní
stížnost kvůli sKartám
Drábek lhal, když tvrdil, že sKarty se nebudou
týkat důchodců
Dienstbier má 50 tisíc podpisů pro
prezidentskou kandidaturu
Počasí v Praze: neveselo, truchlivo, 10 stupňů
pokračování na str. 2
Slovo vydavatele:
rabská liga chce kriminalizaci
urážky náboženství od OSN.
Určitě se to vztahuje pouze na
islám, protože pak zvesela musulmani
řeknou, že ti ostatní žádná vlastně
náboženství nejsou, náboženství jen jen a
jen jedno a to islám, a oni je proto
neuznávají, takže se na ně žádná urážka
nemůže vztahovat a takže oni si a pak
budou moc urážet a zabíjet koho chtějí.
V Austrálii, Čínsko-
indická komise zase
prohlásila, že klidně
můžou změnit Broome
v jedny velké doly,
protože, přesto, že určitá
část pobřeží je známá jako
rodiště velryb, tak oni tam
po dobu průzkumu tam ale žádnou velrybu
neviděli.
Měli bychom si pomáhat .
ROZJÍMÁNÍ O PENĚZÍCH
Jaroslav Kovaříček, NSW
Připadá mi, že svět se točí čím dál tím více
kolem peněz, slyšíme o nich ze všech stran.
Nejen o celosvětové finanční krizi, ale třeba
i zprávy o sportovcích a jiných populárních
tajtrdlících jsou doplňovány informací kolik
kdo vydělal, jako by nám na tom záleželo.
Stačí jen trochu se zamyslet, aby si člověk
uvědomil, že peníze jsou jedním
z nejpodivnějších vynálezů – samy o sobě
neznamenají totiž vůbec nic. Přesněji jsem
si to uvědomil, když jsem žil v Adelaidě.
Náš dům byl na kopci kde nebyl přípoj na
městský vodovod. Vodu jsme čerpali z vrtu
skoro 400 metrů hlubokého, na který bylo
napojeno 13 domácností. Jednoho dne se
přistěhoval nový soused, který - jak se
ukázalo – vyčerpával třetinu naší vody. Byl
jsem v té době presidentem vodní
kooperativy a tak jsem s ním dal řeč.
Vysvětlil jsem mu, že jeho spotřeba vody je
nadměrná a proto bych rád zkontroloval
potrubí, voda zřejmě někde uniká. On jen
pokrčil rameny a odvětil, že má na zahradě
automatické zavlažování a to kropí za
každého počasí. „Mně je jedno kolik vody
vypotřebuji,“ řekl, „na zaplacení já mám
peněz dost.“ Byl to zbohatlík. Tak jsem mu
vysvětlil, že nevíme jak silný zdroj vody
tam dole je a kdyby každý plýtval vodou
jako on, mohli bychom jednoho dne být bez
vody. A dodal jsem, že těch svých peněz by
se nenapil, nenajedl, ba ani jako toaletní
papír by je nemohl použít, to poslední jsem
mu řekl ovšem poněkud jinou formou, a
ještě doporučil, kam si může ty svoje peníze
uložit. Výsledkem jeho rozmařilého
zalévání bylo, že si poničil trávník a zahubil
stromy, neboť australské blahovičníky jsou
uzpůsobeny pro podmínky v suchém
podnebí a nadbytek vody nesnáší. Tento
soused vzešel z chudých poměrů, ale
zbohatl v Kanadě nějakým obchodováním.
Soused z druhé strany, původním
povoláním učitel, zase nadělal velké peníze
podivnými kšefty s opály. Tak mu to
stouplo do hlavy, že si každý rok kupoval
nového Rolls Royce a chtěl, aby ho sousedé
zdravili. Tím přišel o všechny přátele u nás
na kopci. Šel jsem jednou na procházku se
psem a on u mne zastavil, aby se pochlubil
svým novým stříbrným RR; já ho ale
zklamal, nad jeho autem jsem neprojevil
obdivné nadšení. Řekl jsem: „Což o to, RR
je pěkný, ale je tu jeden háček. Zdalipak víš,
že naše milostivá královna může řídit třeba
nejlepší model BMW nebo Ferrari, nikoliv
však RR, na to musí mít šoféra, to už patří
k tomuto vozidlu. Takže když ty takhle
jezdíš v tom svém novém autě po městě,
lidé si o tobě myslí, že děláš šoféra
nějakému zbohatlíkovi.“
Tohle byly příležitosti poznávat uvažování
lidí, kteří přišli rychle k penězům. Postupně
se do našeho kouzelného předměstí,
s výhledem na město i záliv, stěhovali další
zbohatlici a žít mezi nimi nebylo zajímavé
ani příjemné. Měl jsem možnost pozorovat
jak rychle nabyté a nadměrné bohatství
ovlivňuje chování lidí, jejich mentalitu.
Velký dům s bazénem jsem prodal a
nastěhoval se do malého domečku na
východním pobřeží. Na mne totiž peníze
žádný ohromující vliv nemají. Stačí mi mít
peněz tolik kolik potřebuji ke skrovnému a
příjemnému životu, každý dolar navíc by
byl naprosto zbytečný. Peníze samy o sobě
jsou vskutku neužitečné. Představte si, že
máte krabici, v ní osum milionů korun, jste
uprostřed Sahary a stovky kilometrů kolem
není nic než písek. Zahynete žízní i kdyby
tam těch milionů bylo desetkráte víc.
V Austrálii máme peníze plástové a ty
nehoří, tak si s nimi člověk ani doutník
zapálit nemůže. Mince se občas hodit
mohou, když se do nich vyvrtají dírky dají
se použít jako knoflíky.
Zajisté, peníze k životu potřebujeme,
zdaleka ne však tolik, kolik si mnozí lidé
snaží nahrabat. Peníze jsou jakousi iluzí.
Různé formy platidel existují od pradávna,
již asi 2,000 let před naším letopočtem
existoval jakýs bankovní systém ve starém
Babylonu. První mince byly raženy v Řecku
asi 600 let pnl. O povaze peněz rozjímal už
Aristoteles ve svém spise Politika, kde v
deváté kapitole knihy první rozlišuje mezi
přirozeným uměním opatřovat si prostředky
k dobrému životu a perverzním způsobem
hromadění co nejvíce peněz, tento případ
zamítá. Tedy nic moc nového pod sluncem,
pouze snad to, že dnes je těch hrabivců
přemnoho a hromadí sumy čím dál tím
nehoráznější.
Tedy od dob pradávných existovali na světě
lidé bohatí a chudí. Snad to začalo nějakými
náčelníky, kteří počali hromadit bohatství,
aby se tak vyvyšovali nad ostatní. Bohatství,
zpočátku skrovné, se dědilo a tím se i
akumulovalo. Děti, narozené do bohaté
rodiny, byly v blahobytu vychovávány, na
přepych byly navyklé a s penězi dovedly
zpravidla zacházet. Moderní doba svým
nesmírným rozvojem technologie umožňuje
některým jedincům získat obrovské
bohatství v krátkém čase. Tito
rychlokvašení milionáři a miliardáři jsou
prazvláštní kastou a jen málo z nich ví jak
peníze smysluplně používat. Přiznám tu, že
mně bohatí lidé nevadí, to spíše mám
antipatie k lenošivým chudákům. Posuzuji
člověka ne podle toho kolik peněz má,
nýbrž podle toho jak je nabyl a jak s nimi
nakládá.
Mnozí zbohatlíci snadno podlehnou dojmu,
že peníze jim dávají velkou moc, to je
ovšem toliko iluze. Jednak je na světě dost
lidí, kteří jim na ty peníze kašlou, a také se
často stává, že velké peníze získají moc nad
boháčem. Bohatství dovede zaslepit lidskou
duši a zbohatlík se zmítá mezi neukojitelnou
hrabivostí a strachem ze ztráty peněz. Jistě,
penězi je možné uplácet, ne však každého.
A hlavní otázkou jest, zdali ty velké peníze
přinášejí šťastný život. Jak patrno, peníze
štěstí nezaručují. Nejbohatší žena
v Austrálii Gina Rinehart má příjem z těžby
nerostného bohatství asi 40 milionů dolarů
týdně, moc šťastně ale nevypadá. Tedy
vypadá tak, jakoby veškerý příjem utratila
za jídlo. Se svými dětmi se soudí o peníze a
přátel nemá, neb každého kdo se přiblíží
podezírá, že má zájem toliko o její peníze
(což jest nejspíše pravda.)
V Adelaidě mne potkalo štěstí poznat se
s finančně zkušeným mužem. Walter byl
milovník dobrých vín a tak jsme spolu
občas mudrovali u skleničky. Svěřil se mi,
že se léta živil jako makléř s nemovitostmi a
vydělával slušné peníze. Jednoho dne je
spočítal a zjistil, že už má dost, přestal
pracovat a věnoval se dobrovolné
charitativní činnosti. To mu bylo něco přes
padesát. Měl pěkný dům a dobré auto, nic
však okázalého. Jeho přístup k penězům
mne zaujal a když se příležitost naskytla,
odešel jsem do penze v 52 letech. Od té
doby pracuji jen příležitostně, jen pokud
mne taková práce zajímá. Většinu času
věnuji dobrovolné práci pro všeobecné
dobro. Nechápu proto myšlení lidí, kteří se
neustále pachtí za penězi; čím víc jich mají,
tím víc jich chtějí.
Jistě, jsou lidé, kteří vydělávají velké
peníze, ktere si nejen zaslouží, ale hlavně je
potřebují. To jsou třeba drobní podnikatelé,
kteří hodnoty vytvářejí. Peníze potřebují na
rozšiřování podnikatelských činností, pokud
jim firma prosperuje. Berou však na sebe
veškerá rizika a když se podnikání nedaří,
což nemusí být jejich vinou, mohou ztratit
vše, včetně svého domu. Dříve jim
pomáhala zajišťovat peníze burza, ta se však
proměnila v kasíno. Soukromý podnikatel
pracuje dnes dlouhé hodiny a odměna často
není úměrná vynaložené dřině. To šéfové
velkých korporací jsou na tom dnes jinak, ti
berou plat ať svítí slunce nebo prší. Plat je
obrovský, zodpovědnost nepatrná. Uvedu
pár příkladů z Australie. Obrovské finanční
společnosti AMP vládnul kdysi P.
Batchelor, akcie měly hodnotu více jak 30
dolarů, ale pod vedením tohoto odborníka
klesly pod 4 dolary a firma se málem
rozpadla. Bylo nutno se tohoto šéfa zbavit,
tak dostal zlatý padák. Kolik milionů to
bylo se přesně neví, balík to ale byl tučný.
Podobné to bylo se šéfem telekomunikační
společnosti Telstra, velkohubým
přeborníkem Sol Trujilo. Když se ujal
vedení této mamutí společnosti, Telstra
akcie měly hodnotu 5 dolarů; po pěti letech
šéfování, klesly akcie o 30 procent. Ztráty
zaznamenali především běžní lidé, jejichž
peníze ve starobním pojištění byly
investovány do této vždy předtím solidní a
bezpečné firmy. Pan Trujilo si nechával
přidávat na výplatě a dotáhl svou odměnu až
na 13 milionů ročně. To je slušný plat i
v dnešních poměrech. Vybral si svůj zlatý
padák v hodnotě 9 milionů dolarů a vrátil se
do rodné Ameriky. Proč tento odborník
dostal tak důležité místo je mi záhadou.
Předvedl se skvěle již doma, když pod jeho
vedením firma Graviton zkrachovala. Potom
se ujal vedení telekomunikační společnosti
US West, kde se mu podařilo snížit hodnotu
akcií z 69 amerických dolarů na něco málo
přes dolar.
Takových případů je nepřeberně, Současný
šéf australské letecké společnosti Qantas je
Ir Alan Joyce. Roční plat 3 miliony dolarů
mu byl málo, tak si nechal přidat a teď bere
5 milionů. Zatímco jeho plat stoupá
k nebesům, společnost Qantas zvolna klesá
k zemi. Ředitelé bank berou rovněž
nehorázné platy a jejich zásluha na zvýšení
zisku spočívá zpravidla v tom, že propustí
nějaké zaměstnance a na zákazníky uvalí
nové poplatky. Takovéhle poměry tedy
panují v postkapitalistickém systému.
Peníze nikomu nezávidím, ale nemohu
pochopit jak může někdo tak horentní roční
plat utrácet. Plat současné ministerské
předsedkyně Gillardové je necelý půl
milionu dolarů a tato pozice nese sebou
zodpovědnost za řízení celé země. A není to
pozice zajištěná, politici musí každé 4 roky
předstoupit před voliče.
Tahle zběsilá honba za ziskem a velkými
penězi stala se moderní nemocí, která
nakazila mnoho lidí. Nevidím v tom nic
positivního; naopak, domnívám se že tento
chorobný proces povede k rozkladu do
nedávna dobře prosperující západní
ekonomie. Další finanční krize budou
následovat, až k definitivnímu rozkladu
finančního systému.
S tím já si hlavu lámat nemusím. Naučil
jsem se, že je moudré opatřovat si peníze na
to co potřebuji, ne na to co chci. V soudobé
konzumní společnosti je člověk neustále
bombardován reklamou a lákán k nákupu
všeho možného, často i zcela nepotřebného.
Je však na každém jedinci jak se naučí
s penězi nakládati.
Při svých seminářích tónovací meditace, kde
se zabýváme také kontrolou stresu a depresí,
doporučuji účastníkům dvě zajímavé hry.
Můžete si je zkusit také, jsou velmi
jednoduché, potřebujete pouze čistý list
papíru a tužku. Podmínky první hry jsou
zadány takto: Máte neomezný zdroj financí,
můžete si vybírat kolik jen vám potřeba,
ovšem ty peníze můžete utrácet jen pro sebe
a rodinu; a utrácet moudře, tedy neplýtvat.
Dokončení na straně 2.
S
A
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/Noviny - Stručné Zprávy – sestavené panem Ondřejem Astonem Neffem
a jeho Neviditelným psem
Strana 2
2
Úterý 23. října
Za vydání teroristy do USA hrozí islamisté Británii atentáty
V Budapešti byly desetitisícové pro- i protivládní demonstrace
Europarlament odmítl škrty, a tak si EK řekla o dalších 9
miliard eur
Rebelové se s vedením ODS na vládním daňovém balíčku
nedohodli
Návrh rozpočtu vláda ze sněmovny stáhne a do 30 dnů
předloží nový
Bauhaus prodává klasické žárovky, nazývají se "pracovní
osvětlení"
Oběti heydrichiády připomněla zádušní mše v katedrále sv.
Víta
Na Václavské náměstí se vrátí tramvaje, rozhodl magistrát
Počasí v Praze: zataženo, 12°C
Středa 24. října
Clint Eastwood v novém klipu opět kritizuje Obamu
EK nepodpořila kvóty pro zastoupení žen ve firmách
Vláda odmítla návrh nepromlčitelnosti privatizačních zločinů
Poslanci poslali do závěrečného čtení daňový stabilizační balík
Kalousek musí do měsíce předělat státní rozpočet na příští rok
Elektřina nám citelně podraží, vláda schválila menší dotace
OZE
Žalobce zastavil stíhání muže, který mírnil strážníky na
Andělu
Policisté obvinili 9 lidí kvůli solárnímu podvodu za 2 GKč
Počasí v Praze: zataženo, 9°C
Čtvrtek 25. října
Chameneí obvinil USA a Izrael z podněcování rozporů mezi
muslimy
EU hrozí Balkánu vízy kvůli azylantům, EK zablokuje
Rumunsku 500 M
Krizový štáb doporučil nemocnicím neuzavírat krátkodobé
smlouvy
Novou ministryní PSV bude bývalá senátorka Ludmila
Müllerová
Senát chce nechat sKarty jen pro výplatu dávek v hmotné
nouzi
Island zadržel na letišti v Keflavíku letadlo Holiday Czech
Airlines
KSČM nepostaví prezidentského kandidáta, Remek to odmítl
Antimonopolní úřad zakázal MPSV uzavřít smlouvu s IBM
Počasí v Praze: zataženo, 11°C
Pátek 26. října
Italský expremiér Berlusconi dostal čtyři roky za daňové úniky
Syrské příměří trvalo pár hodin, ze severu země jsou hlášeny
boje
Vznik Státního pozemkového úřadu chce Senát odložit až na
rok 2014
Hejtman Hašek prohlásil, že komunisté u moci nejsou ideální
řešení
Vondra před státním svátkem vyznamenal vojáky, lékaře,
sportovce
Lidovci společně s tzv. nezávislými založili nový senátorský
klub
Televize nebudou moci vysílat reklamu hlasitěji než jiné
pořady
Vandal Smetana dostal podmínku, podle žalobce je trest mírný
Počasí v Praze: zataženo, 6 °C
Víkend 27. – 28. října
Syrské příměří platilo jen chvíli, za víkend je hlášeno 200
mrtvých
Berlusconi chce po svém odsouzení zůstat v politice a
reformovat soudy
U příležitosti státního svátku udělil Klaus na Pražského
hradě státní vyznamenání
Klaus se zúčastnil slavnostní přísahy a propůjčil bojové
prapory vybraným útvarům
TOP 09 odejde z vlády, pokud bude změněn daňový balíček
bez koaliční dohody
Pátrání úřadů po firmách, kde lidé pracují na švarcsystém, má
podle Nečase skončit
Plzeňská ČSSD odmítla Pospíšilovu nabídku na vytvoření
krajské koalice s ODS
Nečas varoval členy ODS před pádem vlády, preferuje
pokračování koalice
Počasí v Praze: sněžení, postupně vyjasnění, 3°C
Pondělí 29. října
Na Izrael dopadly v době příměří další rakety z Gazy
Východní pobřeží USA očekává příchod hurikánu Sandy
V Uherském Hradišti spolu zasedly česká a slovenská vláda
Zdravotní pojišťovny v příštím roce zruší 6000 akutních lůžek
Antimonopolní úřad zakázal UPC na tři roky účast v tendrech
Dům na Václavském náměstí není památkou, rozhodlo MK
Paroubek neuspěl se žalobou, i označil soudce za prase
Marta Kubišová byla vyznamenaná Řádem čestné legie
Počasí v Praze: zataženo, 3°C
Úterý 30. října
Hurikán Sandy postupuje do vnitrozemí, zanechává spoušť a
chaos
Polská prokuratura popřela výbušniny ve vraku letadla ze
Smolenska
Poslanci na návrh ODS na týden přerušili jednání poslanecké
sněmovny
Asociace nemocnic i lékaři odmítají smlouvy se zdravotními
pojišťovnami
Krajský soud zamítl stížnosti na neplatnost voleb v
Moravskoslezském kraji
Útok na Klause ukázal nesmiřitelnost části české společnosti,
říká BIS
Soud zahájil na návrh právníka Altnera insolvenční řízení s
ČSSD
Policie obvinila Randáka z úniku informací o odměnách
Nagyové
Počasí v Praze: mrholení, 5°C
Středa 31. října
Turecko trvá na svém plnohodnotném členství v EU
Severovýchod USA se vzpamatovává ze superbouře Sandy
Klaus přijal demisi ministra práce a sociálních věcí Jaromíra
Drábka
Lékaři a další zdravotníci příští rok nedostanou přidáno,
rozhodl Heger
Hrad se distancoval od výroku, že Klaus nechce být šéfem
ODS
Ředitelem DP Praha bude bývalý manažer T-Mobilu Křístek
Z ODS vystoupil Radim Fiala, jeden ze stranických rebelů
Po 16 letech byl v Praze dokončen plavecký areál Šutka
Počasí v Praze: skoro jasno, až 12°C
Čtvrtek 1. listopadu
Británie hodlá blokovat rozpočet EU, který pro ni nebude
výhodný
Řecký soud bleskově rozhodl o nevině novináře, jenž zveřejnil
seznam bohatých
Ministerstvo zdravotnictví chce snížit úhrady za léčiva ze
zdravotního pojištění
Klause překvapilo, že šéf VV John chce být poslancem a
novinářem zároveň
Dienstbier kritizoval propojení Johna a Fischera s magnátem
Soukupem
Kvůli Justičnímu paláci v Brně byl obviněn předseda
krajského soudu
Klaus nebude ODS k jejímu volebnímu sněmu udílet žádné
rady
Česká národní banka nečekaně zasáhla a snížila sazby na 0,05
%
Počasí v Praze: zataženo, 8°C
Pátek 12. listopadu
Počet obětí superbouře v USA už přesáhl stovku
Čeští archeologové objevili v Egyptě hrobku princezny
Sasko a ČR chystají společnou policejní skupinu proti
kriminalitě
Nečas má před stranickým kongresem podporu už deseti krajů
Klaus podepsal novelu státní maturity, a definitivně tak
zpečetil její podobu
ČSSD vyzvala finanční instituce k bojkotu 2. pilíř
důchodového systému
VZP tvrdí, že rušení akutních lůžek o 6000 se péče nedotkne
ŘSD viní stavební firmy z podvodu, chce zpět stamiliony
Počasí v Praze: částečné vyjasnění, 12 °C
Víkend 3. listopadu – 4. listopadu
Předvolební kampaň v USA jde do finiše, bojuje se o každý
hlas
Syrské letectvo útočilo v oblasti Damašku, boje byly hlášeny i
z města
Nečas na kongresu obhájil funkci předsedy ODS, porazil
"rebela" Fuksu
Prvním místopředsedou ODS se stal ministr Kuba, porazil
Němcovou
Dobeš slibuje, že odstoupí, nebude-li registr vozidel v prosinci
funkční
ČSSD vyzvala ministra zdravotnictví kvůli rušení lůžek k
rezignaci
Předsedkyní strany LIDEM se podle očekávání stala Karolína
Peake
Policisté našli pěstírnu konopí v zemědělském stavení na
Táborsku
Počasí v Praze: zataženo, 12 °C
ROZJÍMÁNÍ O PENĚZÍCH
Dokončení z první strany
Všechny ty položky zaznamenejte na papír a sečtěte.
Například jedna žena uvedla u auta sumu 30 tisíc dolarů.
Řekla: „Ano, za ty peníze si zde mohu koupit nové,
spolehlivé a pohodlné auto. Kupovat snobské auto za 300
tisíc by byla hloupá marnivost, kdy se lidé chtějí jen
předvádět, a beztak to žádný obdiv k nim nevyvolá.“ Jiná
žena uvedla u auta cenu 70 tisíc a vysvětlila, že tolik stojí
dobrý terénní vůz, který potřebují k převážení své lodi. Ani
tento požadavek nebyl marnivý, ale pochopitelný.
Rozumný člověk při této hře zjistí, že vlastně moc peněz
nepotřebuje. Může si koupit dům za dva miliony dolarů,
jenže takový dům nekupujeme každý rok. Stejně tak auto
nějaký rok vydrží. Chodit každý den do drahých restaurací
také časem omrzí, stejně jako neustálé cestování po světě.
Tato hra je zajímavou příležitostí zamyslet se nad funkcí
peněz a zauvažovat o důležitých životních hodnotách. O
penězích ta hra vlastně není.
Ta druhá hra je té první podobná, avšak mnohem
náročnější. Na druhou stranu papíru napište částky, ktere
jsou nezbytně nutné k nejskromnějšímu žití. Zde
připomenu, že po světě jsou tisíce a tisíce politických
vězňů, kteří jsou vystaveni krutému zacházení a jsou jime
odepírány základní potřeby. Takový člověk ve vězení
zajisté touží po tom, co většina z nás bere jako
samozřejmost. Ve své kobce sní o hodnotném jídle, čisté
vodě, soukromí a hlavně o svobodě. To vše většina z nás
má. Jsme uvyklí požívat mnoho věcí, které nejen
nepotřebujeme ale často jsou i škodlivé. Nemusíme kouřit
ani se přejídat. Všechny ty luxusní věci jsou spíše přeludem
a marnivostí než podstatnými životními potřebami. Při této
hře si uvědomíte jak málo toho materiálna člověk potřebuje.
Důležité je zdraví a také, aby v hlavě neharašilo.
Před pár lety jsme se ráno procházeli jednou zapadlou
vesničkou v severovýchodním Thajsku. Jedna rodina právě
na dvorku snídala a přizvala nás. Moje thajská partnerka mi
tlumočila a tak jsme vedli zajímavé řeči. Vesničané mi
řekli: „My jsme velmi bohatí lidé, až na to, že nemáme
žádné peníze. Ale máme dobré jídlo, zdraví a radost ze
života. Kdo může být bohatší než my?“ Pohoda z nich
zářila, stále se usmívali. Tak jsem si vzpomněl na ty své
bývalé sousedy zbohatlíky, na všechny ty chamtivé
manažéry a napadlo mne – zdali i oni se ráno při snídani
takto usmívají a radují se ze života. Nevím. Možná že ano,
možná ne. Jedno ale vím. Radost ze života vyvěrá
z laskavého srdce a s penězi nemá moc co dělat.
O vlastenectví
5. listopadu 2012
Čeští občané nemají valný vztah k vlastnímu státu a státnosti,
to je známá věc. Občas mě to mrzí: obdivuji polskou či
gruzínskou společnost, pro jejichž příslušníky není vlastní stát
jen nudný byrokratický parazit, nýbrž dědictví, které je potřeba
chránit a rozvíjet. I já bych si ráda vážila svého státu a usilovně
se o to snažím, ale jsou chvíle, kdy mi to opravdu, ale opravdu
nejde.
O takovou chvíli se mi postaral prezident Václav Klaus, když
vyznamenal spisovatele Otu Filipa medailí Za zásluhy.
Aby bylo jasno: Ota Filip je nepochybně dobrý spisovatel a
zásluhy nepochybně má. Má ale také ve svém životopise
nepěkné škraloupy, v mládí pomohl poslat do kriminálu lidi,
kteří mu důvěřovali, a spolupracoval se Státní bezpečností. Asi
se za to stydí a možná se styděl už tenkrát. Nechovám vůči
němu zášť ani jím nepohrdám; většina z nás někdy v životě
udělala něco, na co bychom radši zapomněli. Čtu jeho knihy s
potěšením a uznávám jejich kvality. Autora je mi spíš líto.
Píšu o té věci proto, že hluboce souvisí se zmíněným
vlastenectvím. Státní vyznamenání mají vyzdvihnout lidi, kteří
by mohli (a snad měli) být příkladem jiným. K ocenění
literárních děl existují jiné ceny a vyznamenání. A Ota Filip
jako člověk rozhodně není příkladem, který by bylo hodno
následovat - kdyby pro nic jiného, pak proto, aby pak jeho
následovatelé nemuseli trpět výčitkami svědomí, že způsobili
něco, co neumějí ani nemohou odčinit.
Český prezident je ze své funkce člověkem, který udílí státní
vyznamenání - tedy vyzdvihuje osoby, které pokládá za hodné
takového ocenění, staví české společnosti před oči příklady.
Václav Klaus často přímo či nepřímo vyzývá k vlastenectví a
odvolává se na různé tradice. Tradice, kterou nám nabízí v
osobě Oty Filipa, je ovšem tradice, která podle mého názoru
vůbec není hodna následování. K vlastenectví, jak mu
rozumím, neodmyslitelně patří také takové pojmy, jako je čest
a hrdost. Naopak zrada se obvykle správně posuzuje jako čin
nečestný, na který člověk rozhodně hrdý být nemůže.
Ono totiž není nedůležité, co člověk v minulosti udělal,
minulost není ulice, kterou jsme prošli a ona se za našimi zády
zbořila a zmizela. Ta ulice pořád stojí: minulost je součástí
naší přítomnosti a určuje naši budoucnost, jak brilantně popsal
George Orwell v románu 1984. Měli bychom vědět, co kdo
udělal - ne proto, abychom mu to předhazovali a ukazovali na
něj prstem (sami taky jen zřídka máme v tomto ohledu
křišťálově čistý štít). Ale proto, abychom se dokázali v
minulosti orientovat.
Václav Klaus viditelně má, pokud jde o minulost, jiný žebříček
hodnost než já. Oceňuje dílo a jeho přínos a nad prohřešky
autora (asi) přimhuřuje oči. Připadá mi to jako hodnocení
velmi krátkozraké: nejde přece jen o to, co kdo umí, ale taky o
to, jaký je. A státní vyznamenání podle mého soudu nemá
dostat člověk, který by nemohl získat ani negativní lustrační
osvědčení.
Jak si mám vážit státu, jehož prezident není schopen či ochoten
uznat tuhle banální pravdu? LN, 2.11.2012 Petruška Šustrová
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/Noviny – Slovenská stránka.
3
Strana 3
Aké to je byť Rusom na Slovensku 2
Vladimír Jancura | 6. októbra 2012 8:00
Dokončenie z minulého čísla.
Jeho manželka Anna nebola vraj len učiteľkou
ruštiny na rôznych gymnáziách v Bratislave, ale aj
talentovanou poetkou a maliarkou. Svoje básne však
naozaj nikdy nepublikovala a nevystavovala ani svoje
obrazy.
Anna Michajlovskaja sa nedozvedela podrobnosti o
tragickom konci odvlečeného manžela, hoci ho prežila o 35
rokov. Poézia jej pomáhala niesť svoj kríž, znášať ťažkosti
života. Ukážky z jej tvorby prvýkrát uverejnil až časopis
Vmeste (Spolu), ktorý vydáva Zväz Rusov na Slovensku,
iba pred niekoľkými rokmi.
Po oslobodení Československa ruskí emigranti
odchádzali nielen na Západ, ale vracali sa aj do starej
vlasti, a to celkom dobrovoľne. Čo sa o tom podarilo
zistiť?
V rokoch 1946 až 1953 existoval pri sovietskej vláde Úrad
splnomocnenca pre veci repatriácie občanov ZSSR. Jeho
zástupcovia pôsobili aj v Československu a tvrdili, že Stalin
poskytol milosť všetkým bývalým bielogvardejcom. Najmä
ľudia s vysokoškolským vzdelaním sa mali vrátiť domov,
vlasť vraj potrebuje odborníkov. Zo Slovenska vtedy odišlo
niekoľko vlakov s ruskými emigrantmi. Odišiel tak aj
vodohospodár Feodosij Četverikov. Jeho otec Sergej
Četverikov bol známy cirkevný filozof, je pochovaný v
Slávičom údolí.
Neprežívali sklamanie títo repatrianti po návrate do
povojnového stalinského Sovietskeho zväzu?
To záviselo od toho, čo kto od svojho návratu očakával.
Keď som ja prvýkrát cestoval do ZSSR, mal som o ňom
idealistické predstavy, lebo som bol vychovaný v tunajších
školách, ktoré nám vtĺkali do hláv známe heslo "Sovietsky
zväz – náš vzor". Zrazu som však videl, že v mnohých
ohľadoch sme ďalej ako náš vzor.
Vaša rodina zostala žiť na Slovensku, ale
neprenasledovali ju tiene minulosti? Veď v novom
politickom režime bola Biela armáda synonymom zrady
a nepriateľstva.
Sám som dlho nepociťovať žiaden biľag syna emigranta.
Otec začal mať kádrové problémy až po tom, čo založil
Výskumný ústav lúk a pasienkov a keď ho vymenovali za
prvého riaditeľa. V roku 1958 ho však z funkcie nečakane
uvoľnili a poslali do penzie. Pohon sa začal na základe
jedného anonymného udania. Až po rokoch som sa
dozvedel, čo v tom liste bolo. Vraj Čumakov bol už v roku
1913 vysokým cárskym dôstojníkom. Mimochodom, vtedy
mal otec iba 15 rokov!
Ako to otec niesol?
Ťažko. V roku 1961 ho po prekonaných stresoch postihol
rozsiahly infarkt a predčasne zomrel.
Čo vám priniesol rok 1968?
Pre moju rodinu to bol veľmi zlý rok, najmä po augustových
udalostiach. Moje deti dostali na dvore "zabrať" od iných
detí pre nič, za nič. Sovietsku armádu ľudia stotožňovali s
"Rusmi" ako takými a nikto poriadne nevysvetlil, že to nie
je to isté. Čo je horšie, stotožňovanie "ruského" a
"sovietskeho" pokračuje dodnes, niekto to živí aj v politike,
hoci Sovietsky zväz dávno prestal existovať.
V čase vojenskej intervencie ste už mali za sebou
vedeckú prípravu a prácu v chemických laboratóriách
niekoľkých rezortných výskumných ústavov. Kedy ste sa
stali riaditeľom Výskumného ústavu cukrovarníckeho?
V roku 1985. Ten ústav pôsobil pri generálnom riaditeľstve
cukrovarov, a ja som tam prešiel dva roky predtým, ako mi
na predchádzajúcom výskumnom pracovisku neumožnili
obhájiť doktorskú prácu – nedovolil to tamojší výbor KSS.
Generálnym riaditeľom cukrovarov bol vtedy veľmi
inteligentný a rozhľadený človek. Keď mi ponúkol
uvoľnené miesto, povedal som, že ja to jednoducho
nemôžem zobrať. "Všetko viem - do kostola chodíš, otec
bielogvardejec," zareagoval generálny riaditeľ, "ale pre mňa
je dôležité, že si dobrý odborník." Hovorím: "Vy ste prvý
komunista, ktorý mi to vraví."
Čo pre vás znamenal rok 1989?
Významnú zmenu, ale nielen k lepšiemu. Náš ústav zrušili,
načo by aj bol, keď postupne zanikli všetky slovenské
cukrovary, tuším až na jeden v Trenčianskej Teplej, ale aj
ten patrí Francúzom. Tak som prešiel do Slovenskej
akadémie vied a tam boli voči mne dobrí, lebo hneď po roku
mi umožnili obhájiť doktorskú dizertačnú prácu.
Ruský jazyk po prevrate takmer vylúčili z
vyučovacieho procesu v slovenských školách. To sa vás
nedotklo?
Zaiste, ale nielen preto, že mám ruské korene. Ruština je
predsa svetový jazyk. Situácia sa však našťastie aj v tejto
oblasti postupne zlepšuje. Mrzí ma však, že ruština oficiálne
nepatrí medzi tradične používané jazyky na Slovensku.
Kedy prišiel ruský jazyk o tento status?
Pred vstupom Slovenska do Európskej únie vtedajšia vláda
ruštinu nezaradila medzi takéto jazyky. V Rade vlády pre
národnostné menšiny sa už roky usilujem to zmeniť, ale
zatiaľ bezvýsledne.
Chceli by ste, aby na Slovensku bolo ruské
gymnázium?
A prečo by nemohlo byť? A nielen v Bratislave. Napríklad
Rusíni by privítali, keby v Prešove a Medzilaborciach mohli
byť opäť ruské gymnázia, lebo tam boli pred vojnou až do
roku 1953. Vravím, záujem o to je, chýbajú však zatiaľ
peniaze.
Vráťme sa ešte k vašej knihe. Kde sa zrazu našli
peniaze na jej slovenské vydanie?
Na Úrade vlády SR. Vydáva ju Občianske združenie Rossija
v Banskej Bystrici, ktoré vedie Oľga Dašková.
Ruska?
Nie, je pôvodom Bieloruska, a vydala sa za tunajšieho
Róma, husľového virtuóza Alexandra Daška.
Slovenské vydanie ste aj rozšírili alebo doplnili v
porovnaní s ruským?
Áno, lebo sa mi ozvali potomkovia Rusov z celého
Slovenska s pripomienkou, že v ruskom vydaní knihy je
málo ľudí z ich regiónu a hneď mi aj dodali potrebný
materiál.
Udržiavajú aj Čumakovovci juniori, vaše deti a ich
deti, plameň svojich predkov?
Dcéra viac ako syn, hoci sa vydala do Talianska, kde aj žije.
Jej dcéra, moja vnučka, ktorá má už 26 rokov, hovorí
perfektne po rusky. Vnučka je polyglotka, ovláda niekoľko
cudzích jazykov. Jej mladšia sestra zatiaľ vie iba pár slov po
slovensky a po rusky. Tá však vyrástla v Taliansku, kým
naša polyglotka prežila detstvo tu, na Slovensku.
A na záver niečo sladké. Kedy ste sa dostali k štúdiu
účinkov steviol glykozidov, ktoré sú vraj tristokrát
sladšie ako cukor?
Ešte v tom cukrovarníckom ústave. O nezvyčajných
vlastnostiach stévie som sa dozvedel prvýkrát pri návšteve
partnerského výskumného ústavu v Kyjeve. Japonci však už
desať rokov predtým zistili, že steviol glykozidy vyhovujú
nielen cukrovkárom, ako plnohodnotná náhrada cukru, ale aj
postihnutým rádioaktívnym žiarením, lebo vyplavujú z
organizmu rádionuklidy. A keď prišlo k černobyľskej
havárii, podávali vojakom, čo sa zúčastňovali odstraňovania
jej následkov, čaj sladený stéviou. Steviol glykozidy majú
naozaj mnohoraký vplyv na zdravie a výkonnosť organizmu.
A tak som sa im začal aj odborne venovať.
Odkiaľ ste stéviu dovážali, hádam nie z jej pravlasti v
Južnej Amerike?
Nie, na Kryme v tom čase mali už celé plantáže stévie.
Našla sa aj podpora u vtedajšieho ministra
pôdohospodárstva, ktorý vyčlenil niekoľko miliónov korún
na výskum stévie a jej využitie v našich slovenských
podmienkach. V Modre, v tamojšom potravinárskom ústave,
sa vypracovala metodika extrakcie, neskôr sa listy stévie
extrahovali aj v Starej Ľubovni. Výroba však vychádzala
veľmi draho, preto sme sa rozhodli extrakt dovážať radšej z
Číny, ktorá je jeho najväčším výrobcom na svete.
Potom však prišiel zákaz používania tohto rastlinného
sladidla v Európskej únii. Prečo?
EÚ podľa mňa podľahla lobingu svetových výrobcov
chemických sladidiel. V novembri minulého roku však
zákaz zrušila. Ešte predtým ho zrušili Spojené štáty.
Vy sám si sladíte čaj alebo kávu stéviou?
Už pätnásť rokov len steviol glykozidom, čiže sladkými
zlúčeninami extrahovanými z listov stévie.
Prečo ste takým odporcom umelých chemických
sladidiel? Ľuďom dokonca radíte, aby nepili toľko koly,
lebo prídu o zrak?
Áno, lebo čo je aspartám, ktorý sa najčastejšie používa ako
sladidlo pri výrobe koly? Sú to vlastne dve aminokyseliny
spojené metylalkoholom. Ide o termolabilnú zlúčeninu,
ktorá sa rozkladá už pri 30 stupňoch. Náš organizmus má
minimálne tých 35 stupňov, a tak zlúčenina v tele sa ľahko
rozloží. Aminokyseliny sa vylúčia v moči a metylalkohol
pôsobí na oči. Mali by sme pred ním chrániť najmä deti
Zabudli sme na balalajku. Zahrali ste si na nej pri
oslave svojich osemdesiatin?
A akože ináč? Mám peknú sólovú balalajku zhotovenú
kedysi v Černigove, a keď je mi veľmi dobre alebo, naopak,
smutne, tak ju beriem do rúk a hrám. A je mi zase fajn
(smiech).
Na Slovensku majú archeológovia
prácu aj na 5 000 rokov
Milan Čupka | 20. októbra 2012 6:00 Pravda
Sumeri v Mezopotámii práve pre ďalšie generácie
zaznamenávali súboje Gilgameša a Enkidua s obludou
Chuvavou, keď pri dnešných Vrábľoch vznikalo nové
sídlisko. Bolo to okolo roku 2000 pred naším letopočtom, v
staršej bronzovej dobe.
V lokalite Fidvár sa vtedy usadila komunita, ktorú odtiaľ
vyhnal až približne o päťsto rokov neskôr veľký požiar.
Dnes je toto územie archeologickým pokladom, starobylým
mestom, ktoré možno prirovnať k Tróji či Mykénam. O tom,
ako od začiatku jeho podrobného výskumu archeológovia
pokročili a aké poznatky o živote pred štyritisíc rokmi
výskum vo Fidvári zatiaľ priniesol, sme sa porozprávali s
vedúcim výskumu Jozefom Bátorom z Archeologického
ústavu SAV v Nitre, ktorý je zároveň vedúcim Katedry
archeológie Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v
Bratislave.
V poslednom veľkom rozhovore pre náš denník pred
vyše dvomi rokmi ste sa nádejali, že archeologický
výskum vo Fidvári poodhalí čosi viac o živote v strednej
Európe v bronzovej dobe. Podarilo sa?
Najskôr musím pripomenúť, že sme sa nesústredili výlučne
len na sídlisko zo staršej bronzovej doby. Za posledné dva
roky sme spolu s nemeckými archeológmi urobili
geofyzikálny prieskum, čo je niečo ako podzemný röntgen,
na podstatne väčšej ploche ako predtým. Na tomto území
sme pritom zachytili významné osídlenia až z troch období.
Ktoré je najstaršie?
Osada z čias neolitu. Ide o osadu ktorej menšia, západná
časť bola ohradená priekopou a palisádou. V ohradenej i
neohradenej časti sme zistili až 315 pôdorysov dlhých
domov. Ide zrejme o jedno z najväčších sídlisk kultúry s
lineárnou keramikou v Európe. Jestvovalo približne pred 7-
tisíc rokmi. Nositelia tejto kultúry boli poľnohospodári, a
tak ako prví vlastne celú túto oblasť odlesnili.
Vydržalo toto osídlenie z mladšej kamennej doby až
do vzniku osady zo staršej bronzovej doby?
Nie. Hoci osídlenie tohto územia bolo mimoriadne
intenzívne, nebolo celkom kontinuálne. Opevnenú osadu zo
staršej bronzovej doby pri dnešných Vrábľoch ako prví
postavili príslušníci hatvanskej kultúry. Okolo roku 1900
pred naším letopočtom do osady zasiahli ľudia z únětickej
kultúry. "Mestom" sa síce osada stala už v období únětickej
kultúry, maximálny vrchol jej rozvoja nastal až v období
kultúry maďarovskej.
Jej koniec v tejto lokalite nastal okolo roku 1500, keď
mesto vyhorelo. Aké bolo ďalšie osídlenie, ktoré ste v
týchto miestach objavili?
Osídlenie tu pokračovalo až o 1500 rokov neskôr v dobe
rímskej. Zistili sme dva vojenské dočasné tábory. Nešlo
pritom o malé posádky. Jedna rímska légia mala okolo 6 000
vojakov a ďalších 100 až 300 jazdcov. Jeden z táborov je
navyše unikátny, tým, že je ohradený dvojitou priekopou.
Keďže severne od Dunaja boli Rimania vlastne v
nepriateľskom území, ohradu si stavali vždy, hoci aj na
veľmi krátky čas. Dvojitá priekopa však poukazuje na to, že
tábor tu fungoval dlhší čas. Na slovenskom území takýto
tábor dosiaľ objavený nebol, najbližší s dvojitou priekopou
je známy až na južnej Morave. Zaujímavosťou je aj to, že v
rovnakom období tu existovalo aj germánske sídlisko, ktoré
sme takisto lokalizovali. To ale zrejme po príchode
Rimanov zaniklo.
Prečo je táto oblasť taká výnimočná?
Má svoj genius loci. Ústrednú úlohu evidentne zohrávala
geografická poloha. Do hlavného toku, ktorým bola rieka
Žitava, sa neďaleko náleziska vlievalo sedem bočných
prítokov. Navyše je tu mimoriadne dobrá a kvalitná pôda.
To bol základ, ktorý sem prilákal aj prvých neolitických
roľníkov. V staršej dobe bronzovej bolo zase toto miesto
významné aj tým, že sa tu prelínali tri kultúrne okruhy. Na
území dnešných Vrábeľ bola najvýchodnejšia hranica
rozšírenia únětickej kultúry, ktorá mala západnú hranicu v
miestach dnešného Berlína a centrum na území dnešných
Čiech a Moravy. Na druhej strane tu prebiehala
najzápadnejšia hranica rozšírenia hatvanskej kultúry s
jadrom osídlenia v Potisí. Okrem toho sa tu nachádzala aj
severná hranica kultúr s inkrustovanou keramikou, ktoré
mali svoje centrum v Zadunajsku. Významným miestom
však toto územie bolo aj neskôr v novoveku keď tu v prvej
polovici 17. storočia existovala protiturecká pevnosť. Od nej
pravdepodobne pochádza aj názov Fidvár, čo je skomolené
maďarské slovo "Földvár"- "Zemný hrad".
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/Noviny –. Z českého tisku
4
Strana 4
Jak socialismus způsobil mravní úpadek
ve společnosti
zdroj: nezapomente.cz
Lidé pořád nadávají na nedostatek slušnosti, na
mravní úpadek ve společnosti. Jenže čím to je
způsobeno? Nic se neděje jen tak a všechno má svou
příčinu.
Tou příčinou je socialismus. Ano, na první pohled "ráj na
zemi pro všechny." Jenže za jakou cenu? Za cenu zaprodání
svého svědomí, které je ukolébano do stavu minimální
ostražitosti. Socialismus vlastně našemu svědomí
předhazuje kost s kousky masa, kterými se máme uspokojit.
Některým to bohužel stačí. Ale pravdou je, že když je kost
ohlodaná, tak nezbyde nic.
Lidé nadávají na politiky. Hlavně na to, jak politici
kradou. Na tom nadávání by nebylo nic zvlášního, ale je
potřeba si uvědomit, že politici vycházejí se stejného
prostředí jako my. A když nadáváme na mravní úpadek, tak
ten probíhá v celé společnosti.
Proč tomu tak je? Protože většina lidí si myslí, že má na
všechno právo. Právo pouze díky tomu, že jsou občany.
Právo, aby je společnost zásobovala vším, co se jim zdá
potřebné (či přijemné). Právě proto pak volí politiky, kteří
jim naslibují ty jejich práva. Něco z toho dotyční politici
možná i splní... ale splní taky sobě.
Jak vlastně takové "právo na cokoliv" vzniklo?
Jednoduše. Přišla jednou jedna partička populistických
politiků s heslem: "Kolo do každé rodiny." Při tom politici
nezapomněli poukázat na to, že boháči mívají kola dvě. No a
tak se našlo hodně lidí, kteří spravedlnost viděli v tom, že
jedno kolo je potřeba boháčům vzít a dát ho těm, co ho
nemají.
Tady se nabízí jeden citát: "Slušnost je jako motýl, který
letí přes moře. Musí pořád mávat křídly, aby se neutopil.
Slušnost nejde našetřit jako peníze. To, že jsem byl včera
slušný, mi nepomůže, když nebudu slušný i dnes. Mravnost
je jako motýl nad oceánem. Jakmile přestane mávat křídly,
zahyne."
Takže nejde na jedné straně vyžadovat slušnost, ale na
straně druhé se jí neřídit. Nelze vyžadovat zodpověnost po
jiných, ale sám být nezodpovědný. Stát "blahobytu pro
všechny" má taky za následek rozkol rodiny. Stát blahobytu
nás měl ochránit před sobeckými monstry a přitom je sám
vytvořil poskytováním privilegií a podpory všem na „ničí“
účet.
Závěrem přidám popis toho, jak a proč došlo k zániku
Starověkého Říma:
Starověký Řím vděčí za svůj největší rozmach tomu, že bylo
vytvořeno 12 tabulek římského práva. Poté byla vytvořena
republika, která omezila moc vlády a nechala lidi žít.
Protože moc vlády byla omezená, lidé mohli svobodně tvořit
s tím, že si mohli nechat "ovoce" své práce. V té době se
Řím stal pýchou světa. V době nadbytku ale Řimané
zapomněli na to, co svoboda musí obsahovat.
Zapomněli, že základem svobody je správné omezení
moci vlády. Že když moc vlády roste, svoboda lidí klesá.
Jakmile Řimané přestali na toto pravidlo dbát, politikům
začala růst chuť po moci, což bylo na úkor práv
garantovaných lidem v Římské ústavě. Někteří si osvojili, že
mohou volit takové politiky, kteří použijí moc vlády, aby
některým lidem vzali majetek a dali jej jiným.
Byly zavedeny dotace zemědělství. Následovaly
programy na podporu bydlení a sociální podporu. S tím ruku
v ruce rostly daně a stát více a více ovládal soukromou
sféru. Brzy velká část lidí nedovedla platit tak vysoké daně a
skončili na státní podpoře. Klesala produktivita, začaly se
objevovat nedostatky zboží, davy začaly protestovat na
ulicích, vyžadujících chléb a hry od vlády. Mnoho lidí se
nechalo přemluvit, aby vyměnili svobodu za bezpečí.
Nakonec celý systém zkrachoval a skončil jako oligarchie
zastřešená vládou cézarů.
Jsme schopni a ochotni se z minulosti poučit? Nebo si ji
musíme znovu prožít? Lea Vojtekova|
Kde jsi, Rakousko? Češi si neumějí
vládnout!
Text: Jiří X. Doležal Reflex
Výroční zpráva BIS dokonce i v té části, kterou smí vidět
veřejnost, mluví zcela jasně. Českou republiku v úplnosti
ovládly 3 K: Krádeže, Korupce a Klientelismus. Češi si
prostě neumějí vládnout.
Na dějiny první republiky každý už kašle. Přitom jsou
velmi poučné a ukazují, že korupce a klientelismus stejně
jako rozkrádání veřejných peněz jsou pěknou českou tradicí.
Skoro čtvrt století od sametové revoluce, kdy si Češi znovu
vládnou sami a nemusejí poklonkovat cizí moci z Vídně,
Berlína či Moskvy, přesvědčivě dokazuje, že stále platí
vídeňský bonmot: Češi jsou dobří jen jako kočí!
Naše společnost měla po revoluci plnou hubu ideálů,
pravdoláskařství kvetlo a byznys – poctivý byznys – byl
stále považován za něco nevhodného, určeného pro
hamižníky. Pravdoláskařství se plíživě přerodilo v
současnou politickou kleptokracii a poctivé podnikání se
stalo kvůli pravicovou vládou zvýšeným daním konkurence
prakticky neschopné. Invalidé a starobní důchodci se
dostávají pod hranici snesitelné bídy a další zvýšení daní
pravicová vláda právě chystá. Levice k tomu z opozice
nabízí sebevražedné řešení: zadlužit se až do Řecka.
Recept na nastartování ekonomiky a skutečné úspory ve
státním rozpočtu, úspory tak masívní, aby bylo možné začít
státní dluh splácet, ne navyšovat, je důsledně omezit
rozkrádání. Je představitelné, že v našem systému plném
zkorumpovanosti všech úředních složek tvoří ztráty kolem
jedné třetiny. Že naše země by vyšla s pouhými dvěma
třetinami současných veřejných rozpočtů, protože každá třetí
koruna z něj se někomu zadře za nehty nebo je alespoň
utracena zcela neúčelně, ve prospěch vlastních zájmů
politika na oné zakázce. Prosadit tento recept s Čechy jako
úředníky a politiky je však zhola nemožné, i když je úplně
jednoduchý: Všechno veřejné účetnictví na internet
Náprava není v dohledu a zbývá si jen postesknout, že
dokud byly Čechy kolonií civilizované země – rakousko-
uherského mocnářství –, kradlo se přece jen o trochu míň, a
hlavně s větším strachem. Takže by asi bylo nejrozumnější
monarchii obnovit. Češi totiž zjevně nejsou dostatečně
civilizovaní na to, aby si vládli sami. Možnost nakrást si
vždy zvítězí nad veřejným zájmem bez ohledu na politickou
příslušnost a století.
Češi jako muslimové, aneb proč si
neumíme vládnout
Text: JAN A. NOVÁK
Před týdnem tu kolega J.X.D. uveřejnil trefnou úvahu
konstatující, že si Češi neumějí vládnout. Nutně vyvolává
otázku, proč tomu tak je.
Neradostnou odpověď nabízí krátký výlet do moderních
dějin udatného českého národa. Pro větší názornost si
vyberme nějaké konkrétní město - třeba České Budějovice,
které si svým jménem o tuto roli přímo říkají.
Ještě na počátku 19. století tu drtivá většina spořádaných
měšťanů mluvila německy, někteří ovládali i češtinu.
Spravovali své město jak nejlépe uměli a národnostní
problém jim nic neříkal. Pokud vůbec uvažovali o něčem na
způsob vlastenectví, pak to vnímali geograficky: jako vztah
k místu, kde žili.
Situace se začala radikálně měnit po zrušení nevolnictví,
kdy se do měst za lepším bydlem vydala venkovská
chudina. Ta pro změnu zase mluvila výhradně česky. Její
mentalita i životní styl odpovídaly původu, takže je nikdo
nebral moc vážně. Což byla chyba, protože její schopnosti
ležely jinde: uměli se množit.
A tak už v polovině 19. století byla společnost v Českých
Budějovicích národnostně zřetelně polarizovaná. I navzdory
tomu volby starosty pořád ještě vyhrávali Němci. Časy se
ale začaly měnit - a nejen proto, že se z české chudiny
cestou nechráněného sexu stávala většina, které byl životní
styl původních měšťanů do značné míry cizí.
Evropou zrovna táhlo strašidlo šovinismu, jemuž se v
dvojjazyčném prostředí dařilo obzvlášť dobře, ve
skutečnosti tu ale nešlo o národnostní problém. V
tolerantním prostředí monarchie si i Češi rychle dokázali
vytvořit intelektuální a podnikatelské elity. Jenže jako celek
zůstala mentalita jejich společenství poznamenaná
nevolnickým původem. Vedle pivního mudrlantství,
notorické malosti, nedostatku rozhledu a organizační
neschopnosti to byl především sklon likvidovat každého,
kdo vyčníval. Vzdělaní a umírnění byli umlčováni, uctíváni
byli blouzniví radikálové.
Právě to leckoho odpuzovalo; lhostejno, zda Němce nebo
Čechy. V oněch časech ještě byla hranice mezi národnostmi
volně prostupná a mnozí se začleňovali víc podle osobních
cílů než podle jazyka. "Česká" mentalita se formovala i
touto selekcí; kdo to chtěl někam dotáhnout, tak se od ní
raděj držel dál. Nejen naše příjmení, ale i původ a osudy
mnoha významných osobností tohoto období by mohly
vyprávět - kdyby chtěl někdo poslouchat.
Prvním vysloveně českým starostou Českých Budějovic se
stal úspěšný podnikatel August Zátka až po vzniku
Československa roku 1918. Snažil se být národnostně
nestranný a ne náhodou už o rok později na funkci
znechuceně rezignoval. Jeho nástupce Otakar Svoboda
(vyučený truhlář) pak České Budějovice prohlásil za
"jazykově české město". Bylo dokonáno.
Jinak řečeno: motorem "české" cesty k moci nebyly nějaké
nové ideály nebo principy, nešlo o nic na způsob americké
nebo francouzské revoluce. Byl to převážně důsledek
populační exploze v nejnižší vrstvě společnosti - ještě ke
všemu venkovanů vržených do pro ně nesrozumitelného
městského prostředí. Nešlo jim o moc víc, než přetvořit si
toto prostředí k obrazu svému. Což nápadně připomíná třeba
muslimské přistěhovalce v Západní Evropě nebo některé
nepřizpůsobivé menšiny u nás.
Můžeme si říkat, že je koneckonců jedno, jakým způsobem
jsme se dobrali k národnímu státu. Dějiny přece píše vítěz a
my jsme si ty své už zfalšovali opravdu důkladně. Jenže
pohled na bídu současné české reality ukazuje, že to jedno
není. Že jsme sice zdánlivě vyhráli, ale ve skutečnosti jen
názorně demonstrujeme to, na co předem upozorňovali naši
protivníci v tomto zápase: Češi si neumějí vládnout. Nejen
že nevědí jak, oni dokonce ani nevědí, co je smyslem
vládnutí. S naivitou pohádkového Honzy z chalupy chtějí
jen stát, který by se o ně staral a nic za to nechtěl. Kdo jim
to slíbí, ten je povede...
Jednou z milosrdných historických lží je tvrzení, že tento
úpadek začal až s totalitami. Ne my, to "voni". Jenže
plebejský duch, zlodějna a neschopnost se zřetelně
podepsaly už na takzvané první republice. Korupce státních
úředníků ve srovnání s Rakousko-Uherskem dramaticky
vzrostla, klientelismus a politické aféry si s dnešními v
ničem nezadaly, prezident si budoval tatíčkovský kult
podplácením novinářů, šikanovala se šlechta, církev a
velkostatkáři, koketovalo se s bolševickým Ruskem,
nejúspěšnějším podnikatelem byl fašistoidní Tomáš Baťa...
A pak se revoluce bývalých nevolníků rozjela naplno: druhá
republika vyloučila ze svého středu nebezpečně úspěšné a
bystré Židy, prezident Beneš po návratu z exilu zase
nebezpečně pracovité a spořádané Němce - a jaksi
nádavkem i nebezpečně bohaté české velkopodnikatele.
V poválečných víceméně svobodných volbách si Češi
vybrali komunisty, kteří pak zlikvidovali české podnikatele
kompletně a došlápli si na českou inteligenci (i navzdory
tomu, že byla dost neineteligentně levicová). Což nakonec
dovršila masová emigrace za časů soudruha Husáka, kdy
utínání přečnívajících hlav dostoupilo vrcholu.
Zdálo se, že horší už to být ani nemůže, ale samet sáhl ještě
hlouběji a vynesl vzhůru zjevy vyloženě podsvětní. Ti
společnost dál formují k obrazu svému. Pohled na současné
"elity" a "celebrity" naznačuje, že jestli tu vůbec zbyli lidé
schopní něco inteligentně řídit, pak se vedeni pudem
sebezáchovy ukrývají v hluboké ilegalitě.
Ještě se divíte, že tu často nefungují ani věci zdánlivě
prosté? Nemáme být po tom všem spíš rádi, že ze zásuvek
pořád ještě teče elektrický proud a úředníci za stavební
povolení nepožadují právo první noci?
Ostatně, může být i hůř. Třeba jen o pár zdí dál zrovna
provozují nechráněný sex nepřizpůsobiví spoluobčané,
jejichž početné potomky vrhne logika populační exploze na
stejnou dráhu, jakou máme za sebou my. Boží mlýny melou
pomalu, ale jistě.
K ženě dřímající na lavičce přistoupí policajt a
decentně jí zašeptá:
"Paní, máte odhalené jedno ňadro..."
Paní se na něj vyděšeně podívá a vykřikne:
"Čert vzal ňadro, ale kde mám dítě?"
Novomanželé po svatební noci:
Manžel: "Miláčku, tak jsem dnes zjistil, že jsem
nebyl tvůj první....."
Manželka si zapálí v posteli cigaretu a říká: "A já
jsem dnes zjistila, že ani poslední..."
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/Noviny – Dostali jsem od našich čtenářů.
Názory redakce se nemusí vždy ztotožňovat s listy čtenářů.
Strana 5
Výroční členská schůze v ČSC Klubu
Dne 14 října se konala výroční členská schůze v našem
ČeskoSlovenském Country Klubu. Díky některým
jedincům průběh této schůze proběhl způsobem za který
bychom se chtěli omluvit. Rádi bychom se omluvili
především zakládajícím členům ČS Country Klubu.
Všichni členové s platným členstvím byli uvědoměni
pozvánkou zaslanou poštou s pokyny, které jsou nutné
dodržet, aby nominace členů mohla být přijata.
CzechoSlovakian Country Club je Ltd company,
registrován na ASIC a jenom on má právo publikovat ve
svém jménu. Přesto členové kteří se nazývali “krajanský
výbor” se rozhodli, že si udělají svůj vlastní nominovací
formulář. Myslíte si, že kdyby jste přisli do kteréhokoli
RSL nebo Workers Club a přinesli si vlastní volební lístky,
že byste byli připustěni k volbám? Tyto členové byli
upozorněni, že jejich vlastně vyrobený nominačni formulář
Klub nemůže přijmout a byli požádání aby použili volební
lístky vytištěné Klubem. Přesto že měli dostatek času a
formuláře byli k disposici volně v klubu, toto upozornění
ignorovali. Z tohoto důvodu jejich nominace nebyly
klubem přijaty.
Členský výbor má mít 12 členů. V případě že
nominovaných členů je méně než 12, volby nejsou nutné a
všichni nominovaní se stávají členy výboru a mohou si
přizvat na pomoc dalši členy klubu, když uznají za vhodné,
až do počtu 12 členů.
Nový členský výbor měl pouze 7 členů a další 3 byli
přizváni. Tyto informace byli zaslány všem členům
buť formou email nebo poštou.
Všichni si dobře pamatujeme na dobré časy našeho
Klubu, věříme, že se vrátí, když budeme pracovat
všichni dohromady a nezištně. Když budeme řidit klub
tak aby zase prosperoval, tak z toho budou mít radost
a prospěch všichni.
Těšíme se na Vaši účast ať příjdete za zábavou a nebo
nám i pomoci.
Můžete nás najít na website, která se stále tvoří, tam
se dozvíte co připravujeme http://www.cscountryclub-
sydney.com.au/
Facebooku kde jsou poslední události:
Czecholslovakian Country Clubnebo nám můžete
napsat na naši email: cscclubsydney@gmail.com
Za Výbor ČeskoSlovenského Country Klubu
Jana Vincenc
i
28. říjen - Československé výročí.....
Všechny země světa mají nějaké významné datum, které
slaví jako státní svátek. Česká republika má tento den 28.
říjen, na památku založení republiky v roce 1918. Nevím,
jaké jsou oslavy v Č.R., tady v Canberra ( v Kambeře ?) se
konala na Velvyslanectví České republiky oslava jako
"party" a to už 18. října, kdy jsem měl tu čest být pozvaným
hostem.
Jak to ? Jeho Excelence, velvyslanec České republiky v
Commonwealth of Australia, pan Kmoníček na ten den
pozval všechny diplomaty, akreditované v ACT ( vidíte, jak
se snažím vyhnout českému sklonování našeho kapitálu
Canberra ?) a mimo to, i pozval zástupce českého
krajanského tisku. Pan Vratislav, vydavatel sydneyských
Novin, který je můj dobrý přítel, zajistil pozvání i mé
maličkosti, snad proto, že spolu rádi debatujeme a hádáme
se při balení Novin do obálek a tak jsem nejen jeho
kamarád, ale i jak říkají v Česku - jeho "podržtaška" !
Pozvánky zněly pro tu dotyčnou osobu, plus "spouse".
Tedy s mladým panem Vratislavem jela jeho paní Suzan,
zdatná to řidička, která nás bezpečně dopravila k
velvyslanectví, kde se to už hemžilo hosty i "security
stráží", s kroucenými kabílky za uchem. Party začala a
probíhal zcela neformálně, točené plzenské, kdy u pípy
hosty obsluhoval sympatický diplomat ze sydneyského
konzulátu, pan Černy, plné stoly švédského (českého)
buffetu byly typickým cílem nejenom krajanů ze všech
koutů Austrálie, ale vše chutnalo i "cizím" diplomatům a
vlastně "zlatým hřebem" se stal gatecrasher - (nikým
nepozvaný, jak jsem si u pana velvyslance ověřil) - Peter
Slipper, speeker (mluvčí) našeho australského Parlamentu,
ano, ten ostudný zrádce své vlastní partaje a v současnosti
přítěž a ostuda "dělnické" vlády !
V krásně padnoucím (Seville Row) obleku, ale cpal se a
napájel, jako hladový Čech ! Snad proto navštěvuje
diplomatické mise jiných zemí, protože "true blue"
Australané, s ním nemluví (ani ti, ani oni) a je jako
opuštěný potkan.
Když už všichni měli v sobě nějaký ten chlebíček, nebo
řízeček a šunčičku (s vynikajícím canberrským chlebem),
přišel na schody pan velvyslanec a pronesl řeč, která by
měla být vzorem všem řečníkům.
Mluvil k věci, o významu vzniku republiky, požádal
přítomné, aby vyslechli státní hymnu a oznámil, že jako
další program, je uvnitř v sálu předčítání z díla bývalého
presidenta Č.R.Václava Havla. S úsměvem dodal, že
poslech není povinný, což více než polovina přítomných
krajanů vzalo s povděkem !
Když se začalo smrákat, přesunuli jsme se do předního
salonku, kde jsem si pěkně popovídal s Judr Šindlerem a
Petrem Čermákem, kteří reprezentovali časopis Věstník,
vydávaný sydneyským Sokolem. Petra vídám aspon
jednou ročně na trampském Potlachu, vždycky o
Velikonocích, ale pana Šindlera už jsem neviděl mnohá
léta, žiji na jihu, on na severu.
Nejhezčí ale bylo, když už oficielní hosté a diplomaté
odešli a pan Kmoníček mezi nás přišel zcela neformálně,
po domácku v kaftanu a s vyšívanou čepičkou, v ruce
velikou vodní dýmku-nargile a to byl snad nejhezčí kus
návštěvy (kdysi tomu soudruzi říkali : "a strávili čas ve
vzájemném, přátelském rozhovoru" ! Ale tak to tentokrát
opravdu bylo. Pan velvyslanec nám vyprávěl o svém mládí
i o svých dojmech v diplomacii a hlavně, o svém hobby,
tedy vodních dýmkách a kouření.
Můj osobní dojem byl, že kdyby politika a diplomacie mé
"staré země" byla tak neškrobená a vstřícná, jako její
reprezentující diplomaté v mé "nové zemi", jistě by ji nikdo
nenazýval Kocourkovem.
Proč byla oslava 28.října už 18.října ? To proto, že pan
Kmoníček, spolu s celým konsulárním sborem slíbil, že na
to "pravé" datum, se zúčastní oslav v Sokole, což prý také
dodržel. Doktor Šindler i Petr Čermák nás zvali, abychom
přišli také, ale já jsem chtěl v ten den jít na oslavu
pořádanou v Českém a Slovenském Country klubu v
Kemps Creek.
Že jsem ani tam nakonec nebyl, bylo zaviněno asi tím, že
několik dní, před naší cestou do Canberry, jsem s panem
Vratislavem byl na schůzi klubu, jejíž průběh mě jen
utvrdil v názoru, že Češi a Moravané v "Česku" i Slováci
na Slovensku jsou více-méně stejní, jako v České i ve
Slovenské republice ! Nejednotní, hádaví, prostě :
"žabomyší" válečníci !
Jsem prostý člen klubu, ba ani jsem tam nikdy nechodil
pravidelně, v minulosti, když přijel nějaký zpěvák, bavič, či
skupina westernových muzikantů, nejčastěji ale na dobré
jídlo do Blue Danube restaurace Jožo Šmitaly, který vaří v
klubu.
Vznikl tam střet mezi dvěma skupinami krajanů ( není to
střet národnostní), ale prostě rozdílné názory na vedení
klubu a hlavně rozdílný přístup k zacházení s klubovními
financemi a s pravidelným účtováním.
Jak jsem už předznamenal, nejsem osobně obeznámený s
děním v klubu a kdybych neslyšel frázi : "přeci jistě
nechcete, aby se klub dostal do CIZÍCH rukou !"- když
jsem ale zjistil, že těmi "cizíma rukama" je míněn true blue
Australan Bruce, manžel předsedkyně Ireny , děvčete
narozeného zrovna tak, jako my, v Československu, zdálo
se mi, že to je drzost nazvat Australana v Austrálii -
cizincem ! To si tady zatím dovolují pouze různí Arabové
a Čínani ! Dále tam vznikly trapné okamžiky, kdy z
obecenstva bylo vyžadováno, aby každá věta byla
přeložena do slovenštiny, nebo češtiny. K tomu jsem měl
poznámku, že pokud vím, nejsou mezi našinci takoví blbci,
kteří by nerozuměli anglicky.
Pochopil bych vyjímku těch, kteří sem přišli až ve vyšším
věku, anebo jsou tu pouze na návštěvě u rodin. Ale i tak,
překlad je pak věcí jejich příbuzných, či kamarádů !
Ovšem, co považuji za největší slabinu této
"zabijačkové"schůze je to, že ač na to několik řečníků z
obou stran výborů narazilo, nikdo nevysvětlil, kde je
klubovních (asi) A$ 20.000.- a jakto, že přibližně za minulý
půlrok, nebylo periodické vyúčtování pouze taková
nezávazná informace, že : "ta a ta částka byla převedena z
jednoho účtu na druhý" - ale nikdo ze starého, ani nového
vyboru to nedokázal zkonkretizovat ! Líbil se mi tam
projev Bena, (který nazval rejč rejčem - call spade by
spade!) a upozornil na ambice jedné dámy, která se do
prostor klubu chtěla stěhovat. Ze strany druhé, jsem byl
uchvácený emocielním, až divadelnickým
projevem dámy druhé. Oběma těmto sporným
stranám, bych v případě kdyby se mě ptaly na
názor jen řekl :
Udělejte fair play kontrakt s Jožkou Šmitalou a
jeho rodinou, protože hlavně ta restaurace drží
klub, nikoliv plané vlastenectví a fangličkářství !
Samozřejmě, je to klub pro australské Čechy,
Moravany, Slezany a Slováky, ale uvědote si, že
děti nás všech preferují angličtinu a do klubu chodí
z blízkého okolí Australané - farmáři, Italové,
Poláci, Madaři i Jihoslovani.
V podobné situaci je i Sokol na severu města, jehož
výhodou je perfektně fungující knihovna s Ray
Černým, ale zase oproti tomu, jim chybí
permanentní kuchyně. Další mojí připomínkou je,
že jdu-li v Č.& S. C.C.
na oběd, či večeři, platím stejnou cenu, at jsem členem,
anebo ne.
Totéž je i s cenami nápojů. V tomhle směru, by klub měl
užívat diskriminační system, jako je v RSL !
Ale kdo já jsem, abych Vám kázal, co máte, nebo nemáte !
Nechme to koním, ti mají větší hlavy !
A tak můj celý dojem z toho, co popisuji, byl ještě
znásobený trochu zklamáním, že ač byly (z obou stran,
legálně i illegálně) ohlášeny volby nového výboru, skutek
utek a výbor byl jen "kooptován" !
Přátelé, komu se můj "sranda" článek nelíbí, anebo naopak
s ním souhlasí, at napíše mladému panu Vratislavovi a on
to jistě rád v Novinách otiskne. Ahoj !
Psáno 31. října (October) L.P. 2012. Sven F. REHULKA ,
Miranda – NSW
r
Recepis No.347
Broskvový křehký fťup.
½ hrnku ovesných vloček,
1 PL mouky,
3 PL hnědého cukru,
1 KL skořice,
2 P oleje,
1 PL vody,
2 PL mandlí (sekaných),
4 broskve (z konzervy nebo mírně podušené, pokrájené),
4 PL šťávy z broskví.
Broskve se šťávou dáme do nádoby vhodné pro
mikrovlnku. Zbytek ingrediencí smícháme a dáme na
broskve. Vlníme, přikryté papírem, asi 4 minuty, potom
odkryté další asi 3 minuty nebo dokud není povrch ztvrdlý.
Můžeme servírovat se šlehačkou.
Dobrou chuť přeje Radka
p
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/Noviny –.Zajímavosti a drby
6
Strana 6
Nebojte se komunistů, bude
legrace!
Foto: ČTK / Karel Vlček18.10.2012 - Text: Ivan Hamšík
Prosím, přestaňte blbnout s balením kufrů. Triumf
komunistů přece nemusíme brát nij ak tragicky. Než
převezmou moc definitivně v parlamentních volbách,
vzpomeňte si, jak krásný život můžeme mít: Rodiny budou
častěji pohromadě, protože se nebude nesmyslně pracovat.
Víkend zase bude začínat v pátek po obědě. „Bude práce pro
všechny.“ To se udělá tak, že se „zrušená pracovní místa
obnoví“, a pokud to nebude stačit, tak se „vytvoří nová“.
Zjednoduší se život pro všechny žvanily, kteří reptají proti
politickým stranám a vymýšlejí nový světový řád. Bude
jenom jedna strana.
Zcela vymizí existenční starosti, protože „základní životní
jistoty pro všechny generace“ budou zakotveny v ústavě.
ODS bezbolestně splyne s KSČM, jelikož mají podobný
program: velký stát, hodně úředníků, vysoké daně a boj proti
střední třídě. Takzvané symboly ODS se pohodlně vrátí k
práci veksláků před obnovenými tuzexy.
Zbavíme se bezradnosti s nepřehlednou nabídkou knih.
Každý čtvrtek vyjdou oficiálně tři, s kvalitou garantovanou
ÚV KSČM.
Pro živnostníky skončí trápení s podnikáním, daněmi a
švarcsystémem. Všechny problémy střední třídy se vyřeší
jejím zrušením. Mladé lékaře a učitele prosím, aby
nepanikařili, budou automaticky zařazeni mezi pracující
inteligenci.
Zbavíme se hypoték, protože každý dostane přidělený státní
byt. Tím se navíc dočká renesance ve světě tolik oceňovaný
panelák. Stát „postaví minimálně 40 000 bytů ročně“.
Přestaneme se vyčerpávat běháním za slevami. Všechny
jogurty (které ovšem nebudou k sehnání) budou stát stejně.
Korupce zmizí ze dne na den, protože stát zřídí „veřejné
fondy hospodářské rekonstrukce pro strategické řízení
veřejných investic“.
Naši zemi přestanou hyzdit montovny cizáckých aut.
Vrátíme se k tomu, co je nám vlastní: k „chovu skotu a
mléčné produkci“.
Konečně se budeme moci vysmát miliardářům. Majetek jim
znárodníme a v jejich palácích zřídíme školky a sklady.
Ženy se dočkají rovnoprávnosti v za městnání. Jejich mzdy
budou stejně nízké jako ty mužské. ¨
Mladí lidé přestanou tápat, protože „KSČM jim pomůže
při vstupu do života“.
Děti po dlouhých letech zjistí, jak to vypadá venku, protože
internet bude zadarmo a pro všechny, ovšem pouze hodinu
denně.
Zbavíme se nervů, jestli nezkrachuje naše cestovní kancelář,
zrovna když jsme v cizině. Za prvé už nebudeme v cizině, za
druhé se všechny cestovní kanceláře zruší najednou.
Jen do NDR se už bohužel nepodíváme, protože Němci
nejsou tak blbí. Týden.
*** Tučné pasáže jsou citáty z volebního programu KSČM.
Češi ve velikosti mužského přirození
patří ke světové špičce
Velikost penisů má skutečně přímou souvislost s lidskou
rasou. Zatímco černoši se chlubí největšími rozměry, Asiaté
jsou na tom obvykle nejhůře. Podle posledního průzkumu
Češi patří se svou průměrnou velikostí 15,89 cm ke světové
špičce.
Emeritní profesor psychologie Richard Lynn, jenž je
autorem studie, tvrdí, že průzkum jen potvrzuje dosavadní
teorie o závislosti velikosti penisu na lidské rase. Největší
penisy mají muži v Konžské republice, zatímco nejmenší v
obou Koreách, kde mají jen poloviční pyje ve srovnání s
Ekvádorci či Konžany. A Češi zase vévodí Evropě. Italové,
Němci, Francouzi či Španělé mají pyje menší než muži z
české kotliny.
„U většiny populací světa je délka penisu předpověditelná a
je tak také potvrzena,“ tvrdí profesor Lynn z Ulster
University v Belfastu.
Penisy byly měřeny u 113 národů světa. V tabulce je uveden
pouze výběr: Velikosti penisů podle jednotlivých národů:
Republika Kongo – 7,1 palce (18,03 cm)
Ekvádor – 7 palců (17,78 cm)
Ghana – 6,8 palce (17,27 cm)
Kolumbie – 6,7 palce (17,02 cm)
Island – 6,5 palce (16,51 cm)
Česko – 6,3 palce (15,89 cm)
Itálie – 6,2 palce (15,75 cm)
Jihoafrická republika – 6 palců (15,24 cm)
Švédsko – 5,9 palce (14,99 cm)
Řecko – 5 ,8 palce (14,73 cm)
Německo – 5,7 palce (14,48 cm)
Nový Zéland – 5,5 palce (13,97 cm)
Spojené království – 5,5 palce (13,97 cm)
Kanada – 5,5 palce (13,97 cm)
Španělsko – 5,5 palce (13,97 cm)
Francie – 5,3 palce (13,97 cm)
Austrálie – 5,2 palce (13,21 cm)
Rusko – 5,2 palce (13,21 cm)
USA – 5,1 palce (12,95 cm)
Irsko – 5 palců (12,7 cm)
Rumunsko - 5 palců (12,7 cm)
Čína – 4,3 palce (10,92 cm)
Indie – 4 palce (10,16 cm)
Thajsko – 4 palce (10,16 cm)
Jižní Korea – 3,8 palce (9,65 cm)
Severní Korea – 3,8 palce (9,65 cm)
RP
Maďaři prodávali obarvené
vepřové maso jako hovězí
Maďarský podnik vyvezl do Švédska několik tun
vepřového masa, které obarvil a vydával za dražší
hovězí. Podvod odhalil švédský laboratorní rozbor,
napsala ve středu s odvoláním na maďarskou státní
televizi slovenská média.
Podle maďarských úřadů dodala firma obarvené maso
zřejmě jen do Švédska, na maďarském trhu se neobjevilo.
Šéf maďarského úřadu pro bezpečnost potravin György
Pleva označil záměnu masa za nebezpečnou. Při rozdílné
tepelné úpravě mohou přežít někteří parazité nacházející se
ve vepřovém mase, což může vést k vážnému onemocnění.
CTK
Novodobí otrokáři v Británii. V
jejich sítích končí i Češi
LONDÝN/PRAHA - Obchodování s lidmi a pracovní
vykořisťování není jen realita rozvojového světa. Začíná být
palčivým problémem i v Evropě. V Británii jsou novodobí
otrokáři na vzestupu a v jejich sítích končí také Češi.
Nejčastěji v továrnách ve Skotsku.
Oběti obchodu s lidmi a pracovního vykořisťování v Británii
pocházejí především z Číny, Nigérie ale také s České
republiky. Vyplývá to ze zprávy, kterou minulý týden
vydala britská meziresortní komise.
V lepším případě směšná mzda
Nejčastějším typem vykořisťování v britském království je
sexuální zneužívání. Češi a Slováci se však nejčastěji stávají
oběťmi otrocké práce v továrnách, kde tvoří dokonce
čtvrtinu všech postižených. V moci novodobých otrokářů se
přitom ocitnou zpravidla muži. Většinou končí v
potravinářském průmyslu, kde buď pracují za směšnou
mzdu, nebo jim jejich „ochránci“, kteří práci
zprostředkovávají, neplatí vůbec nic. Často zneužijí jejich
osobní tísně a neznalosti prostředí.
Ve Skotsku jsou Češi dokonce na druhém místě v žebříčku
nejvíce zneužívaných národností. Českou republiku tam
\'předstihli\' už jen Rumuni.
Podle ředitelky nevládní organizace La Strada Ireny
Konečné jde převážně o Čechy ze sociálně vyloučených
lokalit a lidi bez domova. "V Británii jsou zneužíváni skrze
sociální dávky nebo pracují v otřesných podmínkách.
Pachatelé se na tyto skupiny přímo soustředí, přes nabídku
zajímavé práce je nalákají do zahraničí," říká Konečná.
ejí slova potvrzuje i česká ambasáda v Londýně, na kterou
se ročně obrátí asi stovka obětí. "Příběhy, které známe z
podání našich občanů, obvykle probíhají následovně: někdo
jim v České republice nabídne dobře placenou práci ve
Velké Británii, případně jej do Británie odveze. Po příjezdu
mu sebere osobní doklady a násilím či hrozbou násilí mu
brání ve svobodném pohybu. Nutí jej na místě pracovat,
případně jej navíc registruje jako uchazeče o zaměstnání a
požádá jeho jménem o sociální dávky, které si přivlastňuje.
Mladé ženy jsou nuceny k prostituci, případně \'prodávány\'
zájemcům o sňatek s občankou členského státu Evropské
unie," sdělil serveru Lidovky.cz zástupce českého
velvyslance v Londýně Antonín Hradílek.
Osvěta v ohrožených oblastech
I proto se britští a čeští odborníci snaží lidi z problémových
lokalit informovat o nebezpečí cesty za prací do Spojeného
království. "Spojili jsme se s partnerskou organizací, která
má skrze svá regionální centra daleko větší vliv," vysvětlila
Konečná. Podle údajů La Strady patří mezi regiony, z nichž
Češi nejvíce mizí, okolí Prahy, České Budějovice, Hradec
Králové a Ostrava.
Velká Británie patří mezi hlavní země, kde Češi s vidinou
lepší práce nakonec skončí v nelidských podmínkách.
"Dalšími cílovými státy jsou Německo a Nizozemsko, ale
poslední dobou jednoznačně registrujeme nejvíce případů z
Británie," potvrdila Konečná.
Podobná situace je ale i v Česku. Na stavbách v ulicích
českých měst pracuje stále více zahraničních dělníků z
východní Evropy. Tisíce z nich jsou podle odhadů La Strady
vykořisťováni. Jen zřídkakdy se ale případ dostane až před
soud. Jana Vrubelová LN
Škoda ztrácí, ale traktorům se daří.
Zetor vyváží stroje do Ameriky
25. října 2012 - Český autoprůmysl začal rychle klesat. Daří
se jenom korejské značce Hyundai, která má továrnu v
Nošovicích. Naopak velmi dobře se daří výrobě traktorů
Zetor a nákladních aut Avia. Zlepšení pocítil i tradiční
výrobce motocyklů Jawa.
Traktor Zetor
Forterra HSX.
Ilustrační snímek
| foto: Zetor
V záplavě
nepříznivých
informací o
začínajících
potížích českého
automobilového průmyslu přichází od dvou velkých
výrobců, kteří se v minulosti potýkali s existenčními
problémy, překvapivě příznivé zprávy.
Výroba nákladních vozů Avia a traktorů Zetor letos dál
roste, navíc obě značky uspěly na trhu pro české
automobilky ne příliš častém: ve Spojených státech
amerických. "Počítáme v USA s expanzí na trojnásobek.
Teď tam dodáváme kolem dvou set traktorů, za dva roky
chceme být na šesti stovkách," uvedl člen představenstva
Zetoru Marián Lipovský.
Zetor se postupně vrací k rekordním číslům z roku 2007.
Firma počítá s tím, že se z loňských čtyř tisíc traktorů letos
dostane zhruba na pět tisíc, příští rok vidí další růst. Kromě
tradičních trhů, tedy Česka, Slovenska a Polska, se firmě
daří i třeba v Iráku, kam dodá během tří let 1 500 traktorů.
Díky nárůstu objemu výroby firma už letos přijala zhruba
110 lidí, hlavně do výroby, vývoje a obchodu. Výrobce
traktorů těží především z toho, že zemědělství se na rozdíl
od jiných oborů stále daří.
"Paradoxně je velmi dobře znát, pokud je neúroda. Ceny
komodit to zvyšuje a díky tomu mají zemědělci více peněz
na nákup nových traktorů. Jsme teď ve správném byznysu,"
dodal Lipovský. Zetor mění i svou obchodní politiku,
nechce být už vnímaný jen jako levný traktor. Podle
Lipovského řeší zákazníci nejen cenu, ale hlavně celkové
provozní náklady včetně spotřeby nafty.
I Avii se daří, především díky exportu do
Spojených států
Také Avia zažívá letos mimořádně dobrý rok. Letňanský
výrobce nákladních vozů by se letos mohl dostat až k
tisícovce vyrobených automobilů. "Letošní růst je především
díky exportu do USA," říká mediální zástupce Avie Peter
Šovčík. Firma za prvních devět měsíců vyrobila 711 vozů, o
téměř dvě třetiny více než před rokem.
USA se mají pro Avii stát postupně největším trhem.
Avia do Států nedodává na rozdíl od Zetoru kompletně
smontované vozy, ale celý podvozek a kabinu. Motor se
montuje na místě. Letos už do USA takto vyvezla přes dvě
stě náklaďáků. Tuzemský automobilový průmysl sice za
prvních devět měsíců v celkových číslech ještě nepatrně
roste, ale v meziměsíčních srovnáních už klesá.
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/Noviny –.Zajímavosti a drby
7
Strana 7
Vůbec největšího meziročního nárůstu dosáhla výroba
motocyklů Jawa, u trojice výrobců osobních aut se nejvíce
daří Hyundai.
Nošovická fabrika se rychle dostala na post druhé
největší automobilky v Česku. Firma meziročně zvýšila
výrobu o více než třicet procent a dostává se na svoji
maximální kapacitu. Z ní naopak spadla kolínská TPCA,
která znovu musela snížit své výrobní plány a letos vyrobí
jen 215 tisíc vozů.
Podle tamního ředitele kontroly kvality Roberta Kimla je
další snížení plánu reakcí na špatný vývoj na trhu s
osobními auty, především pak v segmentu nejmenších aut.
Oproti předchozí redukci však firma nepočítá s tím, že by
ještě dále propouštěla, menší odbyt řeší například
zpomalením rychlosti linky. V době největšího boomu z ní
sjíždělo nové auto každých 54 sekund, teď po 69
vteřinách.
Ani příští rok nečeká TPCA růst. Nepříliš pozitivní
výhled potvrdili ve středu zástupci výrobců na tradiční
konferenci automobilového průmyslu v Brně. Zpomalení
pocítila i Škoda Auto, které začaly ve třetím čtvrtletí klesat
nejen prodeje, ale i profit. Provozní zisk klesl zhruba o
čtvrtinu ze čtyř na tři miliardy korun, za celý rok firma
zaznamenala ještě růst prodaných vozů i tržeb a jen nepatrný
pokles zisku. idnes
Levicovým intelektuálům se podařilo
vyrobit bumerang na sebe samé
Ivana Haslingerova |
Po vítězství komunistů v krajských volbách se politologové,
komentátoři i politici zamýšlejí, proč se tak stalo. Dospívají
vesměs k povrchnímu závěru, že je to díky lenosti a nezájmu
pravicových voličů, kteří nešli k volbám. Nikde není ale
slyšet skutečný důvod, kterým je obrovské zklamání a
deziluze těchto občanů a především chybí rozbor toho,
kde se tato deziuluze a zklamání vzalo, co je jeho
opravdovou příčinou. I když jsem jen fyzik a nikoliv
politolog, dovoluji si napsat, že důvodem této deziuluze je
nepřetržité štvaní levicových intelektuálů v čele s
Putnami, Macháčky, Vieweghy, Stránskými, Hnízdily,
Chytilovými, Svěráky a dalšími, kteří tak dlouho a místy
přímo nechutně a uboze štvali v jimi ovládaných médiích
občany proti někdejší vlajkové lodi pravice, straně ODS. Ta
totiž stála v cestě jejich nesplnitelnému snu jejich duchovní
modly Václava Havla o třetí cestě k socialismu s lidskou
tváří. Tak se jim podařilo ODS odstranit do propadliště
dějin. Stranu načas odstranili, ale sen jejich duchovního
vůdce se nenaplnil. Místo socialismu s lidskou tváří byl
nastolen opět jistý druh totalitárního socialismu. On totiž
socialistický systém je nenapravitelný a žádnou lidskou tvář
nemá a nikdy mít nebude. Pohřbili tak proto nejen jimi tak
nenáviděný kapitalismus, ale ironií osudu i svůj vlastní
naivní sen o cestě k socialismu s lidskou tváří, čímž
vydláždili komunistům cestu k moci.
Tak dlouho totiž tito fanatičtí snílkové přesvědčovali občany
za skryté podpory socialistů a tichého smíchu komunistů o
svém neuskutečnitelném snu - životě v socialismu s lidskou
tváří, v němž nebudou zlé strany, ale pouze čestné NGO
organizace, tak dlouho štvali proti všem a všemu, co po
listopadu nastalo - kapitalismu, tržní ekonomice a
především svobodě člověka, až se jim konečně podařilo
opět vrátit kormidlo dějin před Listopad do socialismu
totalitárního.
Ve své patologické nenávisti vůči strůjci tohoto všeho,
strůjci kapitalistické ekonomické reformy Václavu
Klausovi, rozeštvali pravicovou část národa řečmi, že
situace pro život v kapitalismu, v němž díky Klausově
ekonomické reformě od roku 1991 žijeme, je neudržitelná.
Musím objektivně přiznat, že k tomuto jejich štvaní o tom,
že jsou všichni politici jen zkorumpovaná banda zločinců,
která hledí místo na blaho země jen na své zisky a ničemu
nerozumí, přispěla jak klientelistická vláda Topolánka, tak i
savonarolská vláda Nečasova. Že i díky jim lidé dospěli k
přesvědčení, že je marné cokoliv dělat, protože i po výhře
tzv. pravice (Topolánek vyhrál volby 6krát a Nečas získal
dokonce 118člennou většinu v parlamentu, o níž se nikomu
do té doby nesnilo), stejně fakticky vládly strany v podstatě
levicové, jako zelení, KDU-ČSL, TOP09, VV, LIDEM či
podobné straničky, takže vlastně voliči ODS ztratili smysl k
volbám chodit.
Havlovským levicovým intelektuálům se tak za za
pomoci neschopných poklausovských pohrobků ODS
podařilo uvést do čela představitele zločinného a
zavrženíhodného režimu, kteří jen z povzdálí s úsměvem
sledovali činnost těchto levicových zaslepenců a
pravicových ekonomicky naprosto nevzdělaných
klientelistů a moralistů. Díky nim nakonec uvedou
komunisté zase naší zemi do pořádku podle svého gusta. Do
pořádku, který se bude zajídat nejen pravicově cítícím
občanům, ale nakonec i jim samotným. Kdyby to nebyla
taková tragédie pro nás všechny, tak by se tomu člověk
musel zasmát, jak se jim jejich úsilí vrátilo jako děsivý,
hrůzný a strašlivý bumerang. Jak pohřbili své vlastní dílo,
Listopadovou revoluci.
© Kulturní komise ČR, 2012, Říjen 21, 2012
Šéf komunistické Číny "vydělal"
miliardy dolarů
Zatímco miliony prostých
Číňanů žijí v naprosté
chudobě rodina šéfa
komunistického režimu
nashromáždila téměř tři
milardy dolarů.
26.říjen 2012 - Uvádí to to
deník The New York Times. Redakce zároveň oznámila, že
komunistické úřady v Číně zablokovaly přístup na jeho
internetové stránky poté, co list otiskl článek o jmění, které
rodina čínského premiéra Wena Ťia-paa získala.
V článku New York Times uvádí, že mnoho příbuzných
předsedy čínské vlády, včetně jeho syna, dcery, mladšího
bratra a švagra, během Wenova působení ve vrcholných
funkcích "neuvěřitelně zbohatlo".
Podnikové a regulační zprávy podle něj naznačují, že
Wenovi příbuzní a včetně jeho ženy "spravují majetek za
nejméně 2,7 miliardy dolarů" (asi 52,1 miliardy korun)."V
mnoha případech byla jména příbuzných ukryta za
společnostmi a investičními nástroji zahrnujícími přátele,
kolegy z práce a obchodní partnery," uvádí se také na webu.
Deník prý své závěry učinil na základě korporátních zpráv z
let 1992-2012. Čínská vláda i Wenovi příbuzní se podle něj
k těmto informacím odmítli vyjádřit.
Čína vždy negativně reaguje na jakékoli informace o svém
politickém vedení, a to především tehdy, pokud jde o zprávy
o jejich majetku. Prohlubující se propast mezi bohatými a
chudými v Číně totiž vyvolává sociální napětí. Miliony
prostých Číňanů vydělávají necelé 2 dolary denně a v
mnohých případech nemají prostředky ani na základní
životní potřeby.
Deník uvedl, že nejdříve byla zablokována jeho internetová
stránka v čínštině a poté i v angličtině. List doufá, že přístup
na ně bude brzy obnoven. (ctk,foto:arch.)
Hrách a kroupy, to není jídlo hloupý!
Již 14.tvořivý program z cyklu „Tvoříme v muzeu“,
proběhne v sobotu 3.listopadu v hlavní budově Slováckého
muzea v Uherském Hradišti.
Bude věnován dalšímu z tradičních pokrmů lidové kuchyně
Slovácka. V minulosti patřily luštěniny a obiloviny k
důležitým součástem tradičního jídelníčku a konzumovaly
se v daleko větší míře než v současnosti. V lidové kuchyni,
která používala minimální množství masa, tvořily luštěniny
významný zdroj sacharidů, bílkovin i vlákniny a dalších
látek nezbytných pro zdraví. Byly z nich připravovány různé
druhy kaší, polévek, ale také kombinace luštěnin s ječnými
kroupami. Kroupy byly a zůstávají nejen součástí
zabijačkových specialit – jelit či ovarové polévky, ale
především v kombinaci s fazolí, hrachem či čočkou
základem kdysi oblíbeného a dnes opomíjeného pokrmu,
kterému se místně říkalo manželstvo, šumajstr, šormajzl,
šumazl, kočičí vdávání, kočičí svatba, či kočičí tanec.
Téměř zapomenutou obilninou, která se díky trendům
spojeným se zdravou výživou dostává znovu do našeho
jídelníčku, je pohanka, ze které se v lidové kuchyni
připravovaly kaše, placky i chléb v těch nejchudších krajích
si díky svým výživovým hodnotám hledá opět cestu na naše
stoly.
S přípravou těchto tradičních pokrmů, které v minulosti
nechyběly na stolech v selských staveních i chudých
chaloupkách, vás opět seznámí na slovo vzaté kuchařky,
informovala Kateřina Kamrlová ze Slováckého muzea v
Uherském Hradišti.
Hanadi. A co oběti?
26. října 2012 - Na první pohled půvabná mladá žena.
Andělská tvář, s níž by neměla problém uplatnit se na
soutěžích o královnu krásy. V září onoho osudného roku
oslavila osmadvacet. Jméno: Hanadi. Portrét známe. Jaký je
ale obraz její duše?
Hanadi. Příjmení: Džaradatová. Pochází z Džanínu
spravovaném Palestinskou autonomií. Na Yarmouk
University v severojordánském Irbidu dokončovala studium
práv.
Místo do advokátní kanceláře nastoupila cestu do Haify.
Psal se 4. říjen 2003. Cíl: restaurace Maxim v jižní části
města, společný židovsko-arabský podnik. Jeho jméno toho
dne obletělo svět.
Hanadi byla vybavena výbušninou, do níž jí její
soukmenovci z Islámského džihádu namixovali kovové
předměty. Aby účinek výbuchu byl co nejděsivější. Dílo
hodné satana se podařilo. Ve zlomku okamžiku přišlo v
restauraci o život devatenáct lidí. Dvě další oběti zemřely na
následky těžkých zranění o několik dní později. Před
padesát návštěvníků bylo zraněno.
Mediálně známý je krutý úděl Orena Almoga. Tehdy mu
bylo deset. V důsledku exploze ztratil zrak – a co horšího:
také otce, bratra, babičku s dědečkem a bratrance. O pět
svých členů přišla v mžiku i rodina Zev-Avivových z kibucu
Jagur.
Nejstaršímu návštěvníkovi restaurace bylo
jednasedmdesát, nejmladší oběti, Noje Zev-Avivové, pouhý
rok. Podnik přišel též o vrchní servírku, číšníka a kuchaře.
Maxim je znám jako místo, které s oblibou navštěvovali
hráči a činovníci prvoligového fotbalového klubu Maccabi
Haifa. Tehdy za sebou měli úspěšnou sezonu – stali se
mistry nejvyšší soutěže 2002/2003. To, co teď napíšu se
nestalo, ale přesto: kdyby přišli společně posedět, dopadlo
by haifské Maccabi podobně jako hokejový klub Lokomotiv
Jaroslavl po letecké nehodě v září 2011.
S tím rozdílem, že v případě tragédie v Jaroslavli šlo o
neštěstí, zatímco v Haifě o plánovanou vraždu nevinných.
Zatímco na oběti z Maxima, a nebyli to pouze Židé, svět
rychle zapomněl, s nemilordnou teroristkou Hanadi jsme se
v médiích od té doby setkali přinejmenším dvakrát.
Nejprve na začátku roku 2004. Ve stockholmském
Historiska Muséet byla otevřena prapodivná instalace,
jejímž autorem byl švédsko-izraelský umělec, muzikant a
především levicový aktivista Dror Feiler. (Nepřekvapuje, že
byl mezi těmi, kdo se zúčastnili provokativních plaveb lodí,
jejichž cílem bylo v letech 2010 a 2011 proražení blokády
Pásma Gazy spravovaného vládou teroristického Hamasu.)
Pod názvem "Sněhurka a šílenství pravdy" mohli
návštěvníci vidět bazén plný krve, na jehož hladině plul člun
"Snövit" (Sněhurka) nesoucí portrét Hanadi Džaradatové.
To vše doplněno Bachovou kanátou 199 "Mé srdce plave v
krvi" a osvětleno čtyřmi reflektory.
"Výstava" nemohla nevyvolat kontroverzi. Vešla i do
dějin diplomacie. Izraelský ambasador ve Švédsku Cvi
Mazel právem vyhodnotil toto "umělecké dílo" jako
nepřijatelné oslavování sebevražedné atentátnice – a rozhodl
se instalaci v rámci svých možností ("máme holé ruce")
částečně destruovat. Na pozadí toho, co Džaradatová v
restauraci Maxim způsobila, doprovodil svůj čin
srozumitelným argumentem: To, před čím jsem stál,
legitimizuje pod rouškou kultury genocidu, vraždění
nevinných lidí. Jde o výraz nenávisti k Izraelcům, o
glorifikaci sevevražedných atentátníků.
Velvyslancův čin je možné odsoudit, nebo se za něj
postavit. Autor tohoto textu si vybral druhou možnost a
osobním dopisem vyjádřil Cvimu Mazelovi podporu.
Fotokopie ambasadorova poděkování je přiložena.
Podruhé se jméno Hanadi Džaradatové objevilo v
médiích před několika dny. V ještě absurdnější souvislosti,
než jakou nabídla stockholmská instalace. Palestinský výbor
Unie arabských právníků se rozhodl zvěrský čin
sebevraždné atentátnice náležitě ocenit. Udělil jí své
nejvyšší vyznamenání, neboť, slovy jednoho svého člena,
Ajmana Abú Ajšeha, Unie je na Džaradatovou hrdá; její
právníci vnímají krvavý čin jako "obranu Palestiny a
arabského lidu".
Tady už nejde o jednu mladou ženu s andělskou tváří a
duší zaprodanou ďáblu. Ve hře je něco mnohem
závažnějšího. Je s lidmi s takovýmto uvažováním a takto
převrácenými hodnotami vůbec možné domluvit se na
něčem tak zásadním, jako je trvalé mírové soužití?
Lubomír Stejskal NevPes
Holčička: „Tatínku, já bych chtěla na Vánoce
pejska.“
Tatínek: „Nevymejšlej si. Bude kapr jako obvykle!“
V Česku se usadili noví věrozvěstové - Etanol a
Metanol.
Již se jim daří šířit Braillovo písmo...
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/Directory [ Novin
VYUŽIJTE VÝHODY DOMLUVIT SE VLASTNÍM JAZYKEM
DIRECTORY pro předplatitele, 6linek, $60 ročně
Jídlo a Restaurace
,, LA BOHEME " 332 Darling Street, Balmain
Restaurace: 02/ 9810 0829
On-line rezervace:reservation@laboheme.net.au
Výtečná česká i evropská kuchyně se širokou
nabídkou točených i láhvových piv nejen z Čech.
Každý den na Vás čeká speciální nabídka, pro
více info prosím navštivte www.laboheme.net.au
Otevírací doba:
Po a Ut, ZAVŘENO;
St, Ct od 18.00 do 23.00 Řízečky za $ 19.90 s přílohou
Pa od 18.00 do půlnoci - Živa Muzika
So od 12.00 do půlnoci - podáváme obědy, večeře
Ne od 12.00 do 22.00 - Nedělní vepřová pečeně a
dezert $ 25.00
Přijďte k nám na výtečný oběd v sobotu či neděli.
Speciálni nabídka - hlavni chod a dezert za
$29.90 Snadne parkovani. 09/VII/13
Restaurace DOMA - Bohemian Beer Cafe
Reservace Tel: 933 100 22
29 Orwell St. Potts Point (Kings Cross)
Po--Čt 17 - 24 , Pá + So 12-24 , Ned. 12 - 22 hod.
Tradiční česko-slovenská jídla jako je pečená kachna,
svíčková, vepřový nebo kuřecí řízek, moravský vrabec,
guláš, smažený sýr, uzená krkovička,, atd. K
piti Budějovický Budvar, Kozel, Krušovice, Plzeň, Zlatý
Bažant, Zlatopramen, a točené pivo Krušovice.
Samozřejmě také Becherovka, Slivovice, Borovička,
Fernet, Absinth ap.. . 31/IX/12
Chlebíček, Kafírna, take-away, obložené
chlebíčky, ruská vejce, české saláty.
372 Bourke, Street, Surry Hills, 9361 6061
Josef Usela, 0401 155 907
Otevřeno Pon.-Pát, 6,30 – 16.00, Sob.od 7,30.
20/IV/13
Tommy‘s beer café
“Slovenska reštaurácia s bohatým výberom točených
pív – Pilsner Urquel, Budvar, Gambrinus, Zlaty Bazant,
Bernard a mnoho iných. K tomu pečené prasiatka,
guľáš, bryndzové a kapustové halušky, kačice, rezne a
podobne pochutiny. Otvorene: Pon-Stv 4pm – 12am
Pia – Ned 12pm – 12am
123-125 Glebe Point Rd, Glebe , Tel: 9660 6870
Email: tommy@tommysbeercafe.com.au
1/IV/13
Druha lokácia
Tommy‘s beer café Restaurant
42 Kellett Street, Potts Point NSW 2011
telefon/rezervace: 02-9368 0898
Otváracia doba: Tuesday – Sunday from 5pm
till late
1/IV/13
V Lahůdkářství u Cyrila jako Doma!
183 Hay Street, Sydney tel.: 9211 0994
Otevřeno: Po-Pá od 7 do 17. So 7 - 13 hod.
vynikající telecí párky, tlačenka, moravské
uzené tvaroh,mletý mák, zelí,kostkový cukr,
ryby v láku,brynza, české a slovenské
,speciality, karlovarské oplatky, mouka atd.
17/IV/13
Heart Of Europe 114 Bronte road Bondi
Junction, 93871677
Po-Pa 8.00-17.00, So-8.30-15.00
Domace kvalitne kolace, zaviny, strudle, chutne jedla,
szegedinsky gulas, paprikas, svieckova, brynzove
halusky..; Denne cerstvy kminovy chlebicek a obvzlast
dobre vypecene rohliky.Vsetky produkty su pripravene
v nasej kuchyni, pouzivame maslo, organicku muku,
domace vajicka a pridavame cit . .24.III.2013
Czeeky Czech
124 King St., Newtown,
telefon : 0421 335 835
Otevřeno: Úterý-Neděle. od 11am do 10pm
Snídaně od $4,00 Obědy od $10,00
Tradiční česká jídla ba i rizoto a těstoviny.
Točené pivo BERNARD:světlé,tmavé,řezané.
16.08.2013
Sweety Imports
Predávame Horalky, Piskoty, Perníky,
Kakaové, Venčeky a iné, aj Vianočné a
darčekové balenia.
Objednávky na tradičné Vianočné oplatky.
Email: info@sweetyimports.com
M: 0416 122 404 (Martina) 0404 387 615
(Peter) 09/III/13
Různé
AUSTRALIAN WATER PURIFIERS
Ivan Jirava - tel. 02 9835 1428, 0414 435 621
Dodáváme a deláme servis na filtry pro
pitnou vodu, včetně R.O. Filtrační systém již
od 90 dolaru, servis od $20. 18/VIII/13
PŘEKLADY z angličtiny do češtiny i
naopak, přesně a rychle provede
Daniela Kautská, NAATI, kvalif.stupen 3.
tel./fax: 08 82714277, mobile: 0408 714277,
e-mail: danakau@internode.on.net 17/VIII/13
Lékaři Zubaři
Řemeslníci a služby
Auto - Moto
POČÍTAČE
FlowConnect. Shared Web Services:
Tel. 02 9034 6600 Fax: 9086 3155
Business process automation, workflow,
sales + marketing, CRM and other business
systems. Seeking experienced
programmers on casual basis.
Contact to Ms. Šipka for details
jarka@sws.com.au 22/VII/13
Služby pro studenty
“Nadstandardní individuální služby v tropech”
Studovat angličtinu a zároveň si užívat života na “plný
pecky” v místě kde léto nikdy nekončí (průměrná roční
teplota 26C). Obklopeni Velkým Bariérovým Útesem a
deštnym tropickým pralesem. Ano, to je tropická část
Austrálie, město Cairns. Jediná Česká agentura, která
sídlí přímo v Cairns. Ať si student či turista, tak velmi
rádi poradíme a pomůžeme „co a jak“ a to kdykoliv.
Zajišťujeme : Studentská víza, prodloužení
studentských víz, turistická víza, obchodní víza a trvalý
pobyt. Ubytování, zaručená pomoc při hledání práce.
Eco Turistika, průvodce, letenky a cestovní poradce.
Věrnostní programy pro obchodníky a jejich partnery.
Potápěčská safari.
Pavlina a Vráťa Řehola - www.australiabeststudy.cz
abs@australiabeststudy.cz - mob. +61 404 516 895
8/X/43
Information Planet Pty, Ltd má 16 let
zkušenosti a je to jedna z největších studentských
agentur s pobočkami po celé Evropě, Jižní Americe,
Austrálii i Novém Zélandu
Pobočky v Australii najdete v centru Sydney, Manly,
Perth a Brisbane. Pobocky v České a Slovenské
Republice najdete v Praze, Branislave a Prešove.
Jak vám můžeme pomoci:
- výběr školy, univerzity a vyřízení viza zdarma,
bezkonkurenční ceny - kontakt: Renata Ilonciakova,
email: renata.ilonciakova@informationplanet.com.au;
mobile: 0420 300 863
- vlastni job department - opravdova pomoc s
hledáním práce: kontakt: Paulina Milova, email:
service@informationplanet.com.au
- vlastní ubytování se slevou pro ceske a slovenske
studenty: www.austay.com, kontakt: Klára Holisova,
email: info@austay.com.au; mobile: 0406 232 283
- dale: imigrační služby, vlastni cestovní kancelář,
velke SLEVY pro cleny Information Planet, party pro
klienty. Plne vybavene studentske centrum k dispozici.
Adresa centraly: Level 5, 285 Clarence Street, Sydney,
NSW 2000 (u zastavky Town Hall), web:
www.informationplanet.cz a www.informationplanet.sk.
Tel.: 02 9283 6161 JSME TU PRO VAS
. . 25/VII/12
"Renata Morgan" studentsku agenturu
prebral jej syn Lukash Morgan.
Chcete aby do Sydney prišiel Vas známi či niekto z
rodiny študovať? Ponúkame Anglicky jazyk a
Odborne Diploma kurzy za vyhodne ceny.
Pomôžeme s ubytovaním a pracou.
lukashmorgan@yahoo.com.au
www.renatamorgan.com.au
Mobil: +61 402 034 409 Tel: +61 2 9314 1650
25/VII/12
Školy
Czech and Slovak School of Sydney
Green Square School, 237 Botany Road, Waterloo
P.O. Box 1142; Broadway, NSW 2007
http://www.czechandslovakschoolofsydney.org.au
Principal: Lenka Kaňová, : 0406 68 06 05
Česká škola v Perthu
Woodland Primary Sch., 7 Bentwood Ave., Woodlands,
(08) 9245 8137
Česká škola v Melbourne
v prostorách St. Mathew Church, Cheltenham
Principal: Vlasta Šustková, Tel: 03 9551 0279
[]
Apoštoláty (Apostille) vyhotovuje:
Apostille Australia Certificate Service
Henry Deane Square; Shop 5, 14-18 Lee Street
Sydney NSW 2000 tel: (02) 9211 1881
Cena se pohybuje kolem 200$
New South Wales Passport Office
Level 7, 26 Lee Street; Sydney NSW 2000
Cena se pohybuje kolem 60$
Czechoslovak Club of ACT,
Unit 12/ 18 Shropshire Str., Queanbeyan
NSW 2620
vydává dvouměsíčník věstník Beseda.
Československý klub v Queenslandu,
25 Upfield Street Burbank Qld 4156
Tel / Fax: (07) 3343 3489
ccq@csklubqld.org.au
President Mr.Frank Caroll; Jednatel Mrs. Stana Bilková
Naše stránka: csklubqld.org.au
Měsíčník "Krajanský List" Redakce Staňa Bílková
Asociace Čechů v Austrálii
28 Church Street, Fortitude Valley QLD
P.O.Box 142, ph.07 3399 4613
Fax.07 3290 4379 vydává“ Na Slovíčko.
Československý klub v SA,
P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007
tel., 08 8346 4181, vydává časopis Život.
Czechoslovak Country Club,
320 Devonshire Road, Kemps Creek, 2171,
tel. 02 9606 0904
Czech and Slovak Association in Tasmania,
144 Pottery Road., Lenah Valley, 7008
ph. 6228 0707
Ceske a Slovenske sdruzeni v Zapadni Australii
PO Box 604, Mundaring WA 6073
President: Jarda Kabelka 0434 082 739
Secretary: Olga Goerke 0413 912 586
e-mail: czechslovakwa@hotmail.com
casopis "KLOKAN" vychazi 12 x do roka.
Sokol Sydney, www.sokolsydney.com
16 Grattan Crescent, French Forest, 2086
tel.: 02 9452 5617 vydává „Věstník“
Sokol Melbourne,
497 Queensberry Street, North Melbourne, 3051
tel.,: není, email: sokol@aapp.net.au
vydává měsíčník Kvart
Český a Slovenský klub na N. Zélandě,
P.O.Box 27 332., Wellington
tel., 478 5977; fax.: 477 9377
Gus.knot@xtra.co.nz,
měsíčník Střípky Čriepky
Letovisko „Šumava“ ph.9754 5159
Lockes Way, Belgrave South 3160,
Czech Pensioners Association Inc.
ukončila činnost k 1.dubnu 2004
Združenie austrálskych Slovákov v Sydney.
30 Vaugham, P.O.Box 142,
Lidcombe, Nsw, 2141 tel. 9649 2153
vydáva dvoumesiačnik „ Slovenský štít“
Slovenský klub Mladých + pevecký a tanečný súbor
+ Slovenský klub v Južnej Austrálii
5 Walter Street, Thebarton, 5031
ph.: 08 8352 8072
Slovenský klub „Ludovít Štur“.
105 Triholm Ave (P.O.Box 61) Laverton, 3020
ph:03 9802-9674, vydává: Zornička (quarterly)
Združenie Slovenských Združení vo Viktorii
Terezia M. Kral; c/o 10 Somerville Street
Doncaster, Victoria 3108; +(61 3) 9855 8086,
kraltm01@optusnet.com.au
Austrálsko-slovenské informačné centrum
Vojtech Michael Markus
9 Hillard Street; East Malvern VIC 3145
tel.: 0061-3-95711729; fax: 0061-3-95720838
e-mail: mmarkus@ozemail.com.au
Združenie Slovenskov v Queenslande
463 Old Bay Road; Burpengary, QLD 4505
tel.: 0061-7-55279008; e-mail: vatra@primus.com.au
Slovenské združenie v Západnej Austrálii
17 Edelweiss Way; Beckenham 6107 WA
tel.: 0061-8-94517121; fax: 0061-8-93586858
e-mail: slovak_wa@hotmail.com
Konsulát České republiky,
pan. Hani Stolina, konsul,
169 Military Road, Dover Hights , 2030
phone: 02 9581 0111 fax: 9371 9635
telefonni cislo na konzularni pohotovost pro nouzove
pripady, které se stanou mimo oficialni uredni dobu
naseho generalniho konzulatu je 0402 312 806
nebo 0401 547 584 {pouze náhradní číslo}.
Úterý 9:00-11:30,13:30-15:30; Středa 9:00-11:30
Čtvrtek 9:00-11:30, 13:30-15:30
Konsuláty Slovenské republiky,
25 B Latham St, Bentley East V 3165
Tel: 03 9570 2837, Email: vmmarkus@bigpond.com
level 12 / 239 George St., Brisbane Qld 4000
Tel: 07 3221 7000; horvath@starmist.com.au
České velvyslanectví v Canbeře
8 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606
ph.: 02 6290 1386 fax: 02 6290 0006
Slovenské veľvyslanectvo v Canbere
47 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606
ph.: 02 6290 1516 fax: 02 6290 1755
Mimo úradných hodín v naliehavých prípadoch
(úmrtia, nehody, strata a krádež cestovných dokladov)
funguje stála služba (00612/ (0) 487 201 047).
http://www.mzv.sk/canberra
Česká obchodní komora v Austrálii.
Ceska Obchodni Komora v Australii
Czech Chamber of Commerce Australia Inc.
P.O. Box 479 ; Welland SA 5008; Australia
President: Dr Z. D. Kotasek; phone: (+61) 08 8346
9145, Email: zhkotasek@yahoo.com.au
Secretary: Peter Oprchal ; phone: (+61) 08 8556 3650,
Email: osrkrab@tpg.com.au
Satellite čtrnáctidenník vydává Aleš
Březina, Torontské noviny, mají 12 stran,
předplatné Can $ 35.00 e-mail:
abrezina@rogers.com, tel.416-530-4222
Nový Domov Torontský čtrnáctidenník,.
Redaktor.Věra Rollerová, Can $ 38.00
novy.domov@sympatico.ca, tel. 416-439-
9557; Novy Domov; 450 Scarborough Golf Club
Road; Toronto, On. M1G 1H1; Canada
Americké listy, vydávané ve státě N. York,
redaktor Petr Bísek, Čtrnáctidenník, 12 stran,
předplatné US $ 38.00.; Americke list; 26 Gruber
Drive; Glen Cove, NY 11542; USA; (516) 674-9438; fax
(516) 671-3147, americkelisty@optonline.net
Nový POLYGON – časopis dvouměsíčník,
96 stran A5, US$69 ročně, nakladatelství
PRIMUS, Vězeňská 7, 110 00 Praha 1
www.cs-magazin.com, Čtěte český a slovenský
zahraniční internetový časopis CS-magazín na
webové stránce www.cs-magazin.com
10% Sleva pro
nové předplatitele.
NOVIN
Pouze $63 dolarů na rok včetně
poštovného.
Napište nám na jaké jméno a adresu
chcete noviny posílat a Šek vystavte
pouze na jméno Noviny a pošlete
na adresu:
Noviny,
P.O.Box 3335,
Redfern, NSW 2016
Mockrát Děkujeme za
Pomoc:
Bož.Bubeníková - $5
Zd.Vondrová - $10
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/q Co Bude q
Rádi nabízíme na této strance ZDARMA prostor v těchto novinách organizacím, klubům atd. aby mohli informovat o připravovaných akcích. 9
Volume 3 Issue 123 (346)
M U S Í M E S I P O M Á H A T November – listopad 2012
Katolické mše v Aust4álii.
Bohoslužby: V Perthu,
Sydney ve slovenském kostele (viz níže) a ceske mse
svate budou slouzeny v kostele Holy Innocents v
Croydonu a to kazdou 2. nedeli v mesici v 11:30
pocinajic 9. zari 2012
Melbourne - Na Šumavě
ACT
Czechoslovak Club of ACT,
Unit 12/ 18 Shropshire Str., Queanbeyan NSW 2620
www.beseda.org.au.
otevreno prvni a treti sobotu v mesici od 14.30 do 17.00
(2.30pm-5pm)
NSW
Československý Country klub v Sydney,
320 Devonshire Road, Kemps Creek tel. 02 9606 8703,
PO Box 330 Kemps Creek 2178; www.cscountryclub-
sydney.com.au a email: cscclubsydney@gmail.com
Restaurace : pátek, sobota 18 – 21 hod,neděle 12 – 18 hod.
Tradiční česká a slovenská jídla, rezervace 02 9602 0904, 0402
398168; Stolní tenis každý pátek od 18 hod,
Sobota 27.10.2012 Oslava 28 října
Sobota 10.11.2012 Gala Večer 18:00 do 21:00 hodin
Vážené dámy, oblečte si večerní šaty, pánove obleky s kravatou
či motýlkem a přijďte si zatančit. Bude tombola a také
vyhodnocení nejlepších večerních šatů. (Zamluvení stolu je
nutné)
Slovenská Hala a katolícky kostol Sydney
30 Vaugham Street, Lidcombe, tel. 9649 2153
www.skcsydney.com
Slovenská Svätá Omša Každú nedelu o 11,30 hod.
Sokolský Národní Dům Sydney
16 Grattan Crescent, Frenchs Forest, NSW 2086, tel 9452
5617, www.sokolsydney.com. Info: všeobecné Jarda Krejčík 9807
4468; akce v tělocvičně Pavel Ott 9804 7297; program kina a knihovna Petr
Čermák 9981 4765.. Pátek 20 až 21 hod. půjčování českých a slovenských
knih a videofilmů
Přijďte v neděli 28 října na oslavu České republiky.
Oslava začíná ve 14.00
Slavnostní projev za přítomnosti Českého a Slovenského
velvyslance pronese bratr Ivo Pšeničný.
JIŽNÍ AUSTRÁLIE
Československý klub v Adelaidě,
51 Coglin Street, Brompton tel.: 08 8346 4181
P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007
Bar a kuchyně v Československém klubu jsou v provozu
každý pátek od 18.00 do 23.00 hod. a některé předem
ohlášené neděle, které najdete na webové stránce Čs.
klubu: http://www.csclubsa.com
QUEENSLAND
Československý klub v Queenslandu,
25 Upfield Street Burbank Qld 4156
Tel / Fax: (07) 3343 3489, email“ ccq@csklubqld.au
Klub je otevřen každý pátek od 18 hodin, Informace:
Stana Bilkova Tel: (07) 3271 1646
Večeře: polévka, hlavní jídlo, káva/čaj zákusek Pouhých
15 dolarů.
V sobotu 3. Listopadu – Rokový večer hraje
BOHEMUS
Asociace Čechů v Austrálii
28 Church St., Fortitude Valley, Qld.,ph: 07 3399 4613
Združení Slovákov v Queenslandě,
Informacie: Lojzo Ogurek, koordinator (07)5530 6813
TASMANIE
Združenie Cechov a Slovákov v Tasmanii
(Czech And Slovak Assoc. Of Tasmania Inc.)
c/o 144 Pottery Rd. Lenah Valley Hobart Tas 7008.
VICTORIA
Sokol Melbourne
497 Queensberry Street, North Melbourne, Vic 3051
Tel.: nemaji President: Mrs Marketa Lyell: 0413852488
Každé úterý od 12.00 hod Lunch, vaří Eda a Věra Zlatých
Každé pondělí a úterý od 19.00 hod . Výuka češtiny.
(Zuzana Vavicz)
Každé čtvrtek -12.00 hod. Karetní odpoledne u kávy, zákusky
Letovisko „Šumava“
Lockes Way, Belgrave South 3160, ph.9754 5159
Každou první neděli v měsíci je mše svatá v 11, ráno.
(mimo září kdy jr svatováclavská pouť)
Pouť je letos 30. září
ZÁPADNÍ AUSTRÁLIE
Czech & Slovak Association in Western Australia, Inc.
PO Box 604, Mundaring WA 6073
President: Jerry Kabelka 0434 082 739
Secretary: Olga Goerke 0413 912 586
Email: CzechSlovakWA@hotmail.com
Web: www.CzechSlovakWA.org
KLOKAN vychazi 12x rocne
RADIO SBS SYDNEY
Locked Bag 028, CROWS NEST NSW 1585
TEL: 02/9430 2723, FAX: 02/9438 1114
Email: ikad@sbs.com.au
Každý čtvrtek ráno v 9 hod od 9 do 10 hodin, pouze na
vlnách Sydney a Canberra , pouze česky.
Vysílá v češtině každou neděli od 21 do 22 hodin a ve
slovenštině od 22 do 23 hodin na celonárodním okruhu na
vlnách:
Adelaide FM 106.3 Brisbane FM 93.3
Canberra FM 105.5 Darwin FM
100.
Hobart FM 105.7
Melbourne FM 93.1 a AM 1224
Newcastle AM 1413 Perth
FM 96.3
Sydney FM 97.7 a AM 1107
Wollongong AM 1485 Young (NSW)
FM 98.7
Slovensky
Adelaide FM 92.9 Každú nedeľu
v 9.00
Brisbane AM 1053 Utorok o 13.30
hod.
„Rádioforum“ on 2RRR FM 88,5 MHz
slovenské vysielanie moderuje Paľo Virág
každú nedeľu v Sydney od 18 do 19 hodine.
Telefón v štúdiu 02 9816 2938
email: radioforum8@hotmail.com
Radio 4EB 98.1FM - Brisbane
České vysílání
Každou středu od 15.45 - 17.15 a každou
sobotu 10.30 - 11.30 dopoledne.
Vedoucí Karel Ulvr Tel: (07) 3355 0109
www.4eb.org.au/~czech
Radio 4EB FM 98.1 - Brisbane Slovenske
vysielanie
kazdy piatok od 18.00 do 19.00 hod,
informacie Emilia Matulova, 07 3343 3064.
Canbera rádio . 91.1 FM
Vysílací hodiny: každou sobotu mezi 8-9
hodinou ranní
Office phone: 02-6287 7058, CMS studio
phone: 02-6287 4347, fax: 02-6287 4348, e-mail:
ahojradio@centrum.cz
Y
Poznámka vydavatele
Toto číslo jest posláno do tiskárny 22.října. Léta Páně. 2012.
INZERCE AKCÍ NA STRÁNKÁCH ČESKÉHO
VYSÍLÁNÍ RÁDIA SBS
České vysílání upozorňuje krajanskou komunitu, že má
možnost oznamovat své akce na webových stránkách
Rádia SBS www.sbs.com.au/czech v rubrice \'komunita\'.
Tato bezplatná služba je poskytovaná všem organizacím i
jednotlivcům po celé Austrálii.
Nabízíme zajištění
nákupu nebo prodeje nemovitosti v Praze
vč. kompletního právního servisu
(příp. Vám i založíme firmu),
dotazy a informace na
prague.realestates@email.cz
HLEDÁ SE:
V časopise Terezínské iniciativy byla otištěna
následující prosba:
Hledám paní Vlastu Pickovou. Před válkou žila ve
Mšeně u Mělníka.Je pravděpodobné, že jako jediná
z této malé židovské pospolitosti přežila šoa. Byla
údajně viděna v Austrálii. Před 70 lety byli mšenští
Židé deportováni do Terezína a dále na východ.
Město chystá vzpomínkovou akci a rádi by se zmínili
i o osudu paní Vlasty Pickové.
Marietta Šmolková, e-mail:
etasmolkova2005@volny.cz
Na poslední cestu odešla naše čtenářka:
Hana Kováč , NSW
Obrázky z oslav v Canbeře
Učitel se ptá dětí ve třídě:
"Čím chceš být až vyrosteš? Pepíčku?"
"Chci být miliardář, budu členem nejdražších
klubů, budu mít nejkrásnější milenku, dám jí
BMW, milión dolarů, byt na Manhattanu, sídlo v
Paríži, zlatou Visa kartu, a milovat se s ní budu
třikrát denně."
Učitel, neví, co má dělat, ale potom pokračuje v
lekci:
"A ty, Mařenko?"
"Ja chci být Pepíčkova milenka."
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/Noviny –Zajímavosti z kultury
10
Strana 10
Mediální magnát Robert Maxwell
neměl v dětství ani vlastní boty
Narodil se chudým židovským rodičům na Podkarpatské Rusi.
Jmenoval se Ludvík Hoch, ale svět ho po druhé světové válce
poznal jako Roberta Maxwella. Muže, který dokázal vybudovat
ohromné nakladatelské a finanční impérium. Měl pozoruhodný
životní osud a žil tak, jak zemřel. Obklopen rizikem, dramatem
a tajemstvím.
Podle jednoho z Maxwellových životopisců, Toma Bowera, je
klíčem k jeho životním osudům dětství v zapadlé pohraniční
vísce, v níž nebyl ani hřbitov - lidé se buď odstěhovali, nebo je
„rozklovali“ ptáci. Právě od slovensko-maďarsko-rumunské
směsice pašeráků se prý mladičký Abraham Lejba Hoch neboli
Jan Ludvík Hoch naučil obchodnickému stylu, který potom Ian
Robert Maxwell dovedl na „světovou“ úroveň.
Měl pouze tři ročníky obecné
Budoucí mediální magnát se narodil 10. června 1923 ve vesnici
Slatinské Doly (dnešní Solotvino) na území Podkarpatské Rusi,
která byla do roku 1938 součástí Československé republiky.
Byl třetím dítětem a prvním synem mezi devíti potomky
Mehela a Hannah Hochových. Otec byl statným, téměř
dvoumetrovým chlapíkem, který hledal obživu pro početnou
rodinu jako obchodník s dobytkem, řezbář a příležitostný
zemědělský dělník. Ludvík po něm zdědil sílu, umění vyznat se
v tlačenici i smysl pro obchod.
Matka byla podle vyprávění dětí „inteligentní a rozumnou
ženou, kterou bylo stále vidět buď s knihou, nebo novinami“.
Od ní si vzal cit pro slovo, lásku ke knize a otevřené hledí do
veřejného života se všemi jeho ekonomickými, politickými a
psychologickými peripetiemi.
Početná rodina žila v malém domku Ludvíkova dědečka, v
jediné místnosti s dvěma postelemi. Na jedné spali rodiče a ve
druhé pět starších dětí, zatímco ty mladší měly postýlky
zavěšené pod stropem. Dva sourozenci v útlém věku zemřeli na
záškrt.
Už jako bohatý muž Maxwell rád zdůrazňoval, že do svých
sedmi let neměl vlastní pár bot a v zimě se o ně dělil se
sourozenci. S výjimkou těchto narážek na extrémní chudobu
však o svém dětství prakticky nemluvil. Na Podkarpatské Rusi
se ve dvacátých letech hovořilo několika jazyky. Jeho rodnou
řečí bylo jidiš, ale naučil se i maďarsky a rumunsky. Ve státní
(obecní) škole - ze které vychodil pouze tři ročníky - se
vyučovalo česky. Chodil také do školy židovské, kde se naučil
hebrejsky. Všechny tyto jazyky i v pozdějším věku uměl a
používal.
Odešel z rabínské školy
Od svých klukovských let byl Ludvík velmi bystrý a učenlivý.
Vrhal se také do všemožných dobrodružství. Jednou to byla
nebezpečná plavba po kmenech stromů, které se valily při
jarních přívalech po zdivočelé řece Tise. Jindy zase neváhal - a
to mu bylo teprve pět let - skočit z vysokého mostu, aniž ještě
uměl plavat.
Jen čirou náhodou skok přežil. Topil se, ale nakonec ho kdosi z
dospělých vylovil. Odvaha mu pak vydržela i v jeho dalším
životě.
Vyrůstal v bigotní rodině a jako třináctiletého jej rodiče poslali
do Bratislavy na školu židovských rabínů. Stalo se tak na přání
matky (zanícené vyznavačky chasidismu), která chtěla, aby se z
něho stal následovník dědečka - rabína. Ludvík žil ve městě
prakticky bez prostředků a stravu si obstarával i obcházením
domů židovských spoluobčanů a využíváním jejich
milosrdenství. Tato zkušenost se později odrazila v tom, že - i
při všech jeho manýrech velkého šéfa - nebyl nikdy skrblíkem
či lakomcem a mnoha lidem pomohl při jejich soukromých
potížích.
V Bratislavě se seznamoval nejen se židovskou literaturou, ale
prožíval i rozbití společného státu Čechů a Slováků. Události
spojené s Mnichovem 1938 a 15. březnem 1939 (kdy
Podkarpatskou Rus obsadilo Maďarsko) se ho citelně dotkly.
Opustil rabínskou školu. Přes den prodával bižuterii a drobné
předměty na bratislavských ulicích a po večerech se stýkal s
lidmi, kteří ho časem zasvětili do činnosti při převádění čs.
důstojníků přes hranice do Maďarska. Tehdy se i on rozhodl, že
z rodné země uteče a bude bojovat…
Bez pejzů a bez kaftanu
Ještě předtím se však vydal do Slatiny, aby se rozloučil s
nejbližšími. Když Robert Maxwell slavil v roce 1983
šedesátiny, dostal od tehdy jediné žijící sestry Sylvie
blahopřejný dopis, v němž mj. zavzpomínala na jeho příjezd z
Bratislavy.
Na nádraží ho tehdy Sylvie čekala s další sestrou Branou a
nemohly ho poznat: „Namísto plachého a s ortodoxní přísností
upraveného chlapce jsme spatřily vyfintěného mladíka.
Chyběly mu pejzy, zato měl moderní účes.“
Sylvie měla obavy, jak tento vzhled zapůsobí na matku:
„Všechny naděje, že její oblíbený syn se stane velkým rabínem,
byly vniveč. Radily jsme ti, abys cestou domů zašel ještě k
holiči, který ti mohl oholit hlavu. Odpověděl jsi, abychom se
uklidnily a nechaly to na tobě. Že matce vše vysvětlíš. Byl jsi
zcela přesvědčen, že tě pochopí… Předpokládám, že ti matka
nakonec všechno odpustila, protože tě stále milovala.“
Samotný Maxwell později vzpomínal, že to vůbec nebylo
snadné. Matka byla zdrcena, když se objevil bez pejzů a bez
kaftanu, a nějaký čas s ním nemluvila. On však byl odhodlán
začít nový život a oprostit se od poměrů, které mezi
ortodoxními zastánci judaismu ve Slatině panovaly. Netušil, že
většinu nejbližších příbuzných viděl tehdy naposledy. Celá
rodina včetně dědečka byla v květnu 1944 odvlečena
transportem do Osvětimi, odkud se vrátily pouze dvě sestry,
Sylvie a Brana…
Mezi vzbouřenci v Cholmondeley
To vše se Ludvík dověděl až po válce. On sám v prosinci 1939
utekl do maďarské metropole, kde pomáhal prostřednictvím
kontaktů s francouzským konzulátem při organizaci dalšího
pohybu čs. vojáků z okupované vlasti do Bělehradu, na Střední
východ a pak dále do Francie. Posléze však byl při pokusu o
přechod hranic sám maďarskou policií zadržen a ocitl se ve
vězení.
I v této prekérní situaci si dokázal poradit a při převozu do
soudní budovy se mu podařilo uprchnout, i když měl na rukou
pouta. Zbavil se jich pod jedním z budapešťských mostů za
pomoci jakési cikánky, a tak mohl už v noci pokračovat v cestě
do Bělehradu a dále přes Sofii, Istanbul a Bejrút do Marseille.
Aby mohl obléci uniformu tvořícího se čs. vojska, musel
důstojníkům u odvodu v jihofrancouzském Agde zalhat a tvrdil,
že už je mu osmnáct let. Podrobil se vojenskému výcviku, a
když v květnu 1940 vtrhla nacistická vojska do Francie,
zúčastnil se v řadách čs. divize obranných bojů.
Po kapitulaci Francie měl štěstí, stihl poslední evakuační loď do
Velké Británie. Čechoslovákům byl přidělen stanový tábor v
zámeckém parku Cholmondeley u Chesteru. Za několik dnů
však došlo ke vzpouře a přes 500 nespokojených vojáků
(sedmina početního stavu) odmítlo nadále v čs. armádě sloužit.
K rebelantům patřil také Ludvík Hoch. Někteří měli důvody
ideologické (komunisté a španělští interbrigadisté), jiní
protestovali proti projevům antisemitismu v jednotce, další si
stěžovali na nacionální šovinismus, ale také na zupáctví a
neschopnost důstojníků. Celá revoltující skupina byla 28.
července 1940 předána britským úřadům a internována.
Po krátkém čase vstupovali někteří z nich do polovojenských
britských jednotek, kopali zákopy a vykonávali jiné pomocné
práce. Po nacistickém útoku na Sovětský svaz se osudy
vzbouřenců začaly měnit a většina z nich (po prezidentské
abolici na Vánoce 1941) se vrátila zpět do čs. vojska.
Proměna v džentlmena
Někteří však zůstali v řadách britské armády, přičemž od roku
1942 mohli přecházet přímo k bojovým jednotkám. Této
možnosti využil i Ludvík Hoch, který se později v jejich řadách
zúčastnil invaze do Normandie a prošel pak celým Německem
až do Hamburku - v závěru války byl povýšen na kapitána.
Mnohokrát projevil důvtip a odvahu v riskantních operacích. Za
statečnost byl vyznamenán britským Válečným křížem, který
mu v lednu 1945 osobně
předal polní maršál Bernard
Montgomery.
Ludvík Hoch si během války
několikrát změnil jméno,
neboť v případě zajetí by s
ním Němci - jakožto s
občanem okupovaného
Československa a navíc
Židem - udělali krátký
proces. Jeden čas se
například jmenoval Ivan du
Maurier (podle oblíbené
značky cigaret), později
Leslie Jones. Posledním
pseudonymem, který se
nakonec stal jeho
celoživotním, byl Ian Robert
Maxwell. Jeho první část
téměř nikdy nepoužíval. Byla to jen připomínka původního
jména.
Když dorazil v červenci 1940 do Liverpoolu, neuměl jediné
slovo anglicky, ale díky svému nadání se i tuto řeč rychle
naučil. K aklimatizaci na britské poměry mu pomohly také jeho
vztahy s ženami. Jeho první láskou byla sestřička, do níž se
zamiloval v prosinci 1940, když ležel v nemocnici po operaci
slepého střeva.
Chodili spolu dva roky a sympatický seržant dívku navštěvoval
v rodině, která patřila ke střední třídě. Protože byla válka, byl i
chudý chlapec v takové domácnosti vítán a všichni prý s
úžasem pozorovali, jak rychle se naučil mluvit téměř bez
přízvuku.
Zde a posléze také ve společnosti jedné mladé vdovy proběhla
dokonalá Ludvíkova proměna v dobře se chovajícího
džentlmena, do něhož se v Paříži na podzim 1944 na první
pohled zamilovala Francouzka Elizabeth Meynardová. Byla o
dva roky starší a pracovala pro organizaci Paris Welcome
Committee, která se ve Francii starala o spojenecké vojáky.
Pomoc od Springera
Ludvík Hoch tehdy vystupoval pod jménem Ivan du Maurier a
v mileneckém a později manželském svazku těchto dvou lidí se
potkaly dva zcela odlišné osudy.
Zatímco Elizabeth byla tichá a spíše uzavřená protestantka,
která pocházela z bohaté rodiny s předky ze slavného
hugenotského rodu a jen kvůli válce přerušila studia na
Sorbonně, Ludvík byl Žid z velmi chudých poměrů, který sice
mluvil několika jazyky, ale neměl žádné formální vzdělání.
V březnu 1945 se s Elizabeth oženil už coby Robert Maxwell a
brzy nato získal britské občanství. Během dlouhého manželství
mu Betty porodila devět dětí (jedna dcerka zemřela v dětství na
leukémii a synek po autonehodě) a Maxwell chtěl, jak se
vyjádřil, tímto způsobem obnovit rodinu, kterou ztratil při
holocaustu. Ačkoli měl později mnohokrát poměr s jinými
ženami, nikdy se nerozvedl.
Po válce nejdříve pracoval v britské delegaci ve Spojenecké
kontrolní komisi pro Berlín a působil jako armádní cenzor v
berlínském deníku Der Telegraf. Poprvé se tak dostal do
kontaktu s oborem, který se stal jeho údělem. V roce 1946
navštívil knižní veletrh v Lipsku a vycítil v publikování
podnikatelskou příležitost.
S finanční pomocí manželčina otce založil firmu, která začala
do Británie dovážet německý tisk a působila i v dalších
oborech. Začal také nakupovat zahraniční práva od německých
vydavatelů vědeckých knih. Při té příležitosti se seznámil s
Ferdinandem Springerem, majitelem nakladatelství Springer
Verlag.
Vzniklo mezi nimi obchodní i přátelské pouto (Springer se v
roce 1949 stal kmotrem druhého Maxwellova syna Philipa).
Maxwell mu pomohl etablovat se v anglosaském akademickém
prostředí a Springer na oplátku poskytl zkušenosti a finanční
prostředky.
Obojího Maxwell využil v roce 1948 k založení vlastní firmy
Pergamon Press, která se rychle stala světově známým
nakladatelstvím s velkorysou produkcí literatury odborného a
zejména encyklopedického rázu, po které byl po válce největší
hlad.
Politika a byznys
Přirozená inteligence, instinkty a dravost hraničící až s
bezohledností přinesly Maxwellovi velké podnikatelské
úspěchy. Díky svým mimořádným schopnostem se brzy stal
významnou postavou britské scény. Jako jeden z mála
podnikatelů byl příznivcem labouristů a v roce 1964 vyhrál za
tuto stranu v okrsku Buckinghamshire volby do britského
Parlamentu. Poslancem byl poté šest let, což mu umožnilo ještě
více otvírat nové možnosti jeho byznysu. Založil svoje dvě
hlavní společnosti Maxwell Communications Corporation a
Mirror Group Newspapers a sestavil i řadu dalších firemních
seskupení. Splnil si také svůj velký sen a v 80. letech koupil
bulvární levicový deník Daily Mirror (s nákladem 3,6 miliónu
výtisků). Zanedlouho pak získal výrazný podíl v evropské
MTV, investoval do britské kabelové televize a koupil řadu
dalších novin a nakladatelství (mezi nimi třeba i prestižní
newyorský Macmillan).
V roce 1990 začal vydávat i u nás
známý týdeník The European. Jeho
impérium nakonec zahrnovalo na
400 nejrůznějších firem po celém
světě.
V srpnu 1989 přijel Robert
Maxwell do Československa a byl
vítán na nejvyšší úrovni - i
prezidentem Gustávem Husákem.
FOTO: ČTK
Robert Maxwell se stal nejen
obrovským boháčem, který
dokázal utratit tisíce liber za
jedinou večeři, ze svého paláce v
Oxfordu létal do centrály své
společnosti uprostřed Londýna
vrtulníkem a víkendy obvykle
trávil na přepychové jachtě, ale i vlivným mužem. Byl přijímán
v Bílém domě (Carterem i Reaganem), v Elysejském paláci
(Mitterandem) i v Kremlu (Chruščovem, Brežněvem a
Gorbačovem). Několikrát zavítal také do Prahy, naposledy v
srpnu 1989, kdy ho na Pražském hradě přijal prezident Gustáv
Husák. Po jednání s Maxwellem vydal sekretariát ÚV KSČ
„soubor doporučení“, jak zabezpečit výsledky jeho návštěvy.
Pohřben na Olivetské hoře
Počátkem 90. let se Maxwellova říše začala rozkládat. Některé
jeho mediální projekty zkrachovaly a magnát oznámil, že svou
korporaci odevzdává synům a sám se plně soustředí na
záchranu amerického deníku Daily News, který právě koupil.
Několik dní nato prodal Pergamon Press.
Pak přišel 5. listopad 1991. Toho dne svět obletěla zvěst, že
Robert Maxwell za záhadných okolností zemřel při plavbě na
své soukromé jachtě Lady Ghislaine. Jeho tělo bylo nalezeno v
moři nedaleko Kanárských ostrovů. Pitva provedená
španělskými patology hovořila o přirozené smrti, zapříčiněné
„pravděpodobně srdečním infarktem“. Totéž potvrdili při druhé
pitvě jejich izraelští kolegové.
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/Noviny –Zajímavosti s kulturou ba i odjinud
11
Strana 11
V dalších týdnech se provalilo, že Maxwell už delší dobu
přeléval peníze mezi svými firmami, vyhýbal se daňovým
povinnostem, podváděl na burze a nakonec vytuneloval
penzijní fondy svých zaměstnanců ve snaze udržet své
impérium.
To však jen napomohlo k různým spekulacím. Spáchal
sebevraždu? Anebo byl zabit? Kdo měl zájem na jeho smrti?
Objevily se i úvahy, že Maxwell byl agentem pracujícím na
všechny strany a údajně na něho mělo „spadeno“ více lidí.
Podle knihy novinářů Gordona Thomase a Martina Dillona byl
odstraněn izraelským Mosadem, protože tuto zpravodajskou
službu vydíral, že když nepřiměje izraelské banky k podpoře
jeho krachujících podniků, vyzradí některá tajemství z dřívější
spolupráce.
I v tomto případě však nebyly předloženy žádné konkrétní
důkazy. Naopak, skutečností bylo, že židovský stát vystrojil
Robertu Maxwellovi státní pohřeb a jeho ostatky byly 10.
listopadu 1991 uloženy na Olivetské hoře v Jeruzalémě.
Izraelský premiér Jicchak Šamir přitom řekl: „Udělal pro Izrael
mnohem více, než si dnes kdo dovede představit.“
Miroslav Šiška, Právo
Luděk Frýbort – Tomáš Zářecký:
Obstojíme v jednadvacém století?
27.10.2012 Zarecky.
Autorská základna CzechFolks Plus čítá řadu skvělých
jmen. Jejich šiky v posledních týdnech rozšířila posila
zvučného jména a světové kvality – spisovatel Luděk
Frýbort. Pozornému čtenáři jistě neunikly pozoruhodné
články z jeho pera, které zde již byly uveřejněny. Nyní
přichází další možnost seznámit se s názory a
myšlenkami našeho nového, vzácného autora. Luděk
Frýbort poskytl CzechFolks Plus obsáhlý exkluzivní
rozhovor, který vám tímto předkládáme.
Vážený pane Frýborte, s chutí jsem si přečetl váš článek
Dvojí omyl dějin českých a hranice civilizací. O chybách
prezidenta Beneše netřeba diskutovat, spekulovat
můžeme spíše o míře viny. Jak ho ale zhodnotit? Byl to
státník, který v těžké době neměl šanci „vyhrát“, nebo
jen ctižádostivý politik, který naprosto selhal?
Domnívám se, že Beneš byl především intrikán, který si
předsevzal víc, než nač stačil. Podobně jako Marx o
ideologii i on věřil, že politika je věda, a kdo ji ovládá,
nemůže se dopustit chyby. Domníval se, že když
přechytračil Wilsona, přechytračí i samotného Stalina, což
skončilo, jak skončilo. Člověk sebestředný, nesnášející
odpor, mstivý, mohl snad být politickým vůdcem menšího
formátu v pokojné době, ne však vůdcem národa ve
chvílích, kdy bylo třeba ne vychytralosti, nýbrž moudrosti.
Čímž se velice podobal svému následníku ve funkci
Klausovi, zrovna jsem odeslal Neviditelnému psovi článek
částečně s tímto obsahem.
Zůstaňme u instituce prezidenta. Češi půjdou v příštím
roce poprvé volit hlavu státu přímo. Lze to chápat jako
impuls větší participace občanů na rozhodovacím
procesu, či pouze jako vějičku, iluzi pro občany-voliče, že
něco znamenají?
Mám za to, že každý kousek přímé demokracie je pozitivní,
je ovšem třeba umět s přímou demokracií zacházet; no, a
dnešní Češi nejsou věru žádní Švýcaři. Za vějičku bych
prezidentské volby zrovna nepokládal, za pokus s velice
nejistým výsledkem však ano. Češi milují své tatíčky; jestli
se jim stane například M. Zeman, pak potěš pámbů.
Naskýtá se také otázka, zda může prezident za současné
konstelace omezených pravomocí sehrát natolik
významnou roli na politickém kolbišti, že by něco
změnil? Prezident může sehrát velice významnou roli,
otázka však je, zda pozitivní. Příklady uvedené v mé
odpovědi hned na začátku našeho rozhovoru ukazují, že
tomu tak být nemusí.
Pokud bychom se zastavili u jednotlivých „kandidátů“,
kteří ohlásili boj o Hrad, jak byste je zhodnotil?
Nejvýš bych zhodnotil pana Švejnara: o prezidentskou
funkci se nedral, čímž dokázal, že jí je hoden. Ze
zbývajících je kandidátem srdce mého kníže ze
Schwarzenbergu a na Orlice, jelikož jsem starý
konzervativec. I kdyby prospal všechna vládní a jiná
zasedáni, aspoň by neškodil, což nikterak nelze říci o velké
části ostatních. Pana Fischera bych pro členství v
komunistické straně zvlášť neodsuzoval – mezi slepými je
jednooký králem – zato mi velice zapáchá každý, kdo prošel
Prognostickým ústavem. Zbytek uchazečů pokládám spíš za
lidičky ješitné, toužící aspoň na chvíli zazářit v reflektorech
veřejnosti. Heč, byl jsem kandidát na prezidentství – s tím se
dá chlubit ještě na smrtelné posteli.
Prezident rovněž reprezentuje svůj stát. Nedá mi to,
abych se při této příležitosti nezeptal, jak zahraničí
vnímá končicího Václava Klause…
Zahraničí, pokud vím, vnímá V. Klause vesměs negativně.
Ostuda s propiskou v Chile, neustálé poučování, jak má či
nemá vypadat Evropská Unie, prapodivný vztah k Rusku a
navzdory vyhlášené pravicovosti ke komunismu vůbec,
přemoudřelá arogance, to není nic, co by mohlo uchvátit
západní svět. Z mého pohledu by prezident měl být osoba
sjednocující, nad malichernosti doby povznesená, ne pro
dnešek, nýbrž v napojení na doby minulé i budoucí, jenže to
všechno V. Klaus není, spíš opak: osoba společnost štěpící,
krajní názory nejen zastávající, ale i prosazující, jistě
geniální, ale geniality asi takové jako doktor Moriarty nebo
Voldemort. Zbývá doufat, že jeho následník tak geniální
nebude, a když, v opačném smyslu nebo aspoň v omezenější
míře. Jinak je lepší nemít prezidenta vůbec žádného; támhle
ve Švýcarsku faktickou hlavu státu nemají a nijak ji
nepostrádají.
Vy se zajímáte hodně o historii, vaše články jsou – nejen
z tohoto hlediska – velmi fundované. Kde se ve vás touha
vzdělávat se v otázkách minulosti vzala?
Zájem o dějiny je u mě asi vrozený, nejspíš po mém
dědečkovi, venkovském písmákovi. Nicméně mám své
koníčky: tzv. temná století (5.- 10.), z nichž se dochovalo
jen málo zpráv, během nichž se ale formovala podoba
dnešní Evropy a českého státu speciálně. Jelikož mě
bolševik naučil číst mezi řádky, činím tak i v tomto případě,
což vedlo k sepsání polohistorických románů Praotcové a
Prokleti rodu Slavníkova. Jiný přednostní zájem se týká
dějin islámu a jeho střetání s evropskou civilizací, ale o tom
v dalších otázkách.
Český národ má za sebou více jak tisíciletou historii, ve
které prodělal řadu kotrmelců, ocitl se na vrcholu i na
dně. Jak si na tom stojí dneska a kam podle vás
směřuje?
Co se dneška týče, nedokážu být optimistický. Obavám se,
že se Čechům vymstilo jednak obrozenecké hledání pravého
češství v nejnižších vrstvách (malí sedláci, řemeslníčci,
služky), jednak opakované emigrační vlny. Obojí vedlo k
zproletářštění národa. Jestli je z toho ještě cesta ven… Rád
bych nějakou viděl, ale zatím jsem ještě nenašel příslušné
brejle.
Pochopil jsem, že odmítáte koncept českých dějin jako
mostu mezi Západem a Východem i jako odvěký boj
Čechů s Němci. Spíše to na mě působí, že naše dějiny
vnímáte jako boj o příklon k Západu – kam patříme –
nebo k Východu. Je to tak?
Přesně. Jenom, proboha, žádný most. Buď se plně přiznáme
k Západu, i se všemi omyly a nedokonalostmi (mohl bych
jich vyjmenovat dlouhý seznam), nebo plachtíme směrem k
Uralu. Je nejvyšší čas toho nesmyslu nechat, dokud vůbec
ještě nějaký čas zbývá.
Ve svých textech varujete před Východem a jeho vůlí k
moci. Vladimír Putin nepochybně v lecčem připomíná
novodobého cara. Je tedy na místě obava před mrazem
přicházejícím z Kremlu?
Obava je na místě. Osudem vývojově dynamického Západu
se zdá být trvalý střet s v tom ohledu zaostávajícím
Východem, v tomto pořadí: říše byzantská – Rusko – islám.
Pro český stát vychází v současnosti nejaktuálnější hrozba z
putinského Ruska s jeho tradičně imperiální politikou.
Pokud zůstaneme ještě u historie, nedávno jsme si
připomněli památku knížete Václava, vnímaného div ne
jako ideálního panovníka všech dob, oproti tomu kníže
Boleslav je zavrženíhodný bratrovrah a kruťas. Přitom
to byl právě až Boleslav, který opravdu založil český stát.
Jak to vidíte vy?
Tato otázka ještě napůl tkví v temném období evropských
dějin, jak jsem se zmínil výše. Připomínám, že o knížeti
Václavovi jsou v soudobých pramenech jen dvě kratičké
zmínky, z toho jedna bez udání jména, druhá popletena. Vše
ostatní jsou církevní legendy, zkomponované k založení
pražského biskupství o půl století později, a jejich pozdější
deriváty, k nimž je ovsem radno přistupovat s nejvyšší
opatrností. Boleslav je na tom o něco lépe, ale i v jeho
případě je zdrávo nenarážet podmínky jeho doby na
současné politické kopyto, jak se rádo děje.
Musím se přiznat, že kauzu dvou bratří jsem
nepřipomenul náhodou. Připadá mi, že Češi se stále
utápí v dějinných stereotypech ještě z dob obrozenců.
Rakousko jako doba temna s hloupými Habsburky na
trůnu, husitství jako vrcholné údobí dějin, pocit
ublíženosti a zároveň dojem vlastní výjimečnosti…
Souhlasíte?
Souhlasím. Po legendách 11. století se utápíme v legendách
novodobých, sestrojených za účelem glorifikace nově
vzniklého státu. Masarykovsko-legionářská legenda vyvrhla
z českých dějin tři habsburská staletí a zůstal po nich
nezaplněný prostor. Bylo by naléhavě třeba vrátit do něj
maršálka Radeckého a hrdinství českého vojáka pod
žlutočerným praporem vesměs, civilizační úsilí katolické
církve včetně jezuitů i jiné takové věci, aby nám z nich
nezbyl jen Švejk a třísetleté utrpení. Protože z toho vyplynul
úlevný pocit bezmoci, hlavní příčina českých katastrof
posledních (nejméně) sedmdesáti let. Nedá se nic dělat, to ti
ostatní za všechno můžou, Němci, velmoci, kdekdo, jen ne
my sami. Nemůžeme se bránit, nemůžeme nic, jen čekat na
osvoboditele…
Můžeme se také ptát, zejména v kontextu doby nedávné,
zda se Češi umí vyrovnat s vlastní minulostí?
To souvisí s předešlou otázkou. Češi se nevyrovnají s vlastní
minulostí, dokud se neoprostí od svých sebe omluvných
legend.
Pane Frýborte, jste znalec islámu a ve svých textech se
mu věnujete. Mnoho lidí zastává názor, že se jedná o
vcelku mírumilovné náboženství, jiní jim oponují.
Názorů se vyskytuje ohromné množství a je těžké se v
nich orientovat. Jak je to ve skutečnosti?
Islám je něco víc než náboženství: právní, politický,
společenský a mravní názor, ultimativní, nesnášející kritiku
a revizi. Konečným cílem – mohl bych citovat příslušnou
súru – je podřízení všeho lidstva zákonům islámu. Kdo se
podřídí, požívá míru a ochrany, v tom smyslu je islám
mírumilovný. Je neštěstím tohoto času, že o islámu mluví a
píší mnozí, málokdo si ale dá práci s trochu hlubším studiem
koránu a ostatních zdrojů, z nichž islám vychází; našel by
odpověď na všechno, i na tu mírumilovnost.
Podle některých prognóz bude Evropa už přibližně
kolem roku 2050 islámská. Tato předpověď se zdá být
vzhledem k současnému trendu reálná…
Zdá se, že ano, pakli ovšem bude vývoj pokračovat týmž
směrem jako dosud, což se nikdy neví. Už nyní jeví islám
známky rozkladu (neřešitelné zmatky všude od Pákistánu k
Nigerii); nevylučoval bych, že do roku 2050 z něj nezbude
kámen na kameni. Spoléhat se na to ale nedá, i je lépe
nemazat si kolem úst med nadějí a být raději připraven na
horší alternativu. Jako ostatně vždy a ve všem.
Co potom čeká evropskou západní civilizaci? Zánik,
podrobení, asimilace…?
Vycházím z toho, že za pět miliard let vývoje světa se ještě
nestalo, aby dokonalejší bylo nahrazeno nedokonalým. V
tom smyslu bych neočekával zánik západní civilizace,
jelikož nevidím, co by ji mohlo nahradit. Spíš katarzi,
prohlédnutí, nový začátek. Je ovšem otázka, kam až Západ
bude muset klesnout a čím si svůj nový vzestup vykoupit.
Legrace to nebude.
Co by měl Západ udělat, aby v tomto střetu civilizací
obstál? A není už pět minut po dvanácté?
Pět minut po dvanácté je, jak tak koukám, pořád. Honění
bycha je nejspíš dějinný princip, z nějž není úniku. Co by
měl Západ udělat… nechat módních pitomosti, tzv. politické
korektnosti především. Což ovšem nepůjde snadno, k tomu
budou muset být kazatelé politických mód donuceni
okolnostmi. Neboli zase – katarze průšvihem.
Jak se vůbec vy osobně stavíte k otázce náboženství?
Jaká je jeho role v 21. století?
Co by se mé maličkosti týkalo, vytvořil jsem si – či přesněji
stále si vytvářím – svůj transcendentální názor sám. Většina
lidí se ale neobejde bez něčeho hotového, pevně
formulovaného; v tom hraje církvemi reprezentované
náboženství nezastupitelnou úlohu. Dokonce i v tomto 21.
století, jakkoli by se mohlo zdát, že ve světle vědeckého
pokroku záře náboženské víry vyhasíná. Na příkladu Čech
lze ukázat, jak rozumové poznání nedokáže nahradit vyšší,
jen citem zrušitelné principy morální; stavše se ateisty,
ztratili Čechové smysl pro čest, poctivost, férovost,
vyjádřitelný oním prastarým, babičkovským – to se přece
nedělá!
Otázka však může být ještě širší. Palčivý problém
představuje samo přelidnění, které nelze
zpochybňovat…
Zde už pravděpodobně byl překročen práh, za nímž není
návratu. Možná nebudeme muset čekat na islám, vyčerpání
všech zdrojů obživy v důsledku přelidnění největší části
světa obstará apokalypsu za něj. Zda konečnou, to nedokážu
posoudit, či spíš, bojím se toho. Nicméně samočisticí
schopnost přírody je obrovská, arci za příšernou cenu.
Nevím, jestli je to zrovna útěcha.
Rovněž jste napsal, že žijeme v „pokrytecké době“, s
čímž nelze než souhlasit. Odkud se v lidech toto
pokrytectví bere?
Ale, jako odjakživa: v neochotě připustit, že jsme udělali – a
ještě děláme – voloviny. Proto vylučujeme z úvahy vše
nepříjemné, zakazujeme si vidět katastrofy zítřka, jakkoli
jasně se rýsují, místo skutečných hrozeb se děsíme
hrozbiček vedlejších a pominutelných, nasazujeme si růžové
brejle, kde by lépe seděly na nose tmavé, a naopak.
Pokrytectví už je takový prostředek k ošálení sebe sama.
Lze s tím něco dělat?
Jestli my, o tom bych si dovolil pochybovat. Příroda a
dějiny ale určitě. Jak již naznačeno.
Děkuji za rozhovor a přeji, ať se vám daří!
Dostali jsme emailem.
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/Noviny – A tak vůbec
12
Strana 12
Šokující zpověď ženy, která 30 let
pracovala na vnitru. I s detaily
Marian Kučera Parlamentní listy
ROZHOVOR Na ministerstvu vnitra vládnou nejhorší
poměry za posledních třicet let. V úřadech tam mezi
civilními zaměstnanci prý jako černá ruka řádí komando
adrenalinových kovbojů, bývalých policistů, které do funkcí
dosadil ministr Jan Kubice. To bez obalu říká propuštěná
kontrolorka Helena Bartůňková, která v resortu po uvedenou
dobu pracovala, takže ví, o čem mluví.
Autor: hns
Popisek: Úřednice Helena Bartůňková si postěžovala na
poměry na ministerstvu vnitra a dostala výpověď
Na ministerstvu vnitra jste pracovala od roku 1980.
Který ministr podle vás nejvíce resortu rozuměl, a který
se choval nejlidštěji?
Profesionál byl Josef Jung, který tam byl těsně před
revolucí. Pak přišly pionýrské doby, i když musím říci, že
třeba Tomáš Hradílek byl podle mého mínění dobrý člověk,
který měl zájem porozumět nejen problematice, ale i lidem.
Vzpomínám si například, když hned po svém nástupu
vyhodil civilní poradce, jak jsem za ním jako odborářka šla
s tím, že to neprojednal s odbory a že vyhodil lidi, kteří
rozuměli problematice. Bral mou otevřenost a dokázali jsme
se domluvit. Posléze to ministr Hradílek vzdal, a když jsem
se ho ptala na důvod, řekl mi, že osmnáct hodin denně maká
a šest nespí hrůzou, co nestačil – vážila jsem si ho.To jsem
dělala v útvaru hlavního kontrolora. S ministry jsem dřív
dost komunikovala. Z profesionálního a lidského hlediska
jsem uznávala i Františka Bublana, který, přestože se
rekrutoval z policejních kruhů, rozuměl tomu, co je státní
správa, stejně jako Martin Pecina nebo Cyril Svoboda.
Destabilizace MV se začala výrazně prohlubovat
s působením ministra Ivana Langera, který přestal úplně
respektovat základní principy byrokracie (pozn.: kontinuitní
provoz úředních záležitostí, vedení úředních záležitostí
v souladu s pravidly a předpisy, přesně a přísně vymezené
kompetence, každý úředník má pro výkon své funkce
příslušnou autoritu a prostředky, úředníci a další
administrativní zaměstnanci nevlastní zdroje a prostředky
nutné pro výkon funkcí, princip dokumentace úředních spisů
o všech jednáních a rozhodnutích, úřední akta a nepřetržitý
provoz tvoří úřad jako jádro fungování byrokracie),
působení na MV pro něj bylo spjato s cílem proniknout k
informacím bezpečnostního charakteru za účelem ovládat a
využít těchto informací k ukojení vlastních mocenských a
podnikatelských ambicí a touhou se zviditelnit. Za jeho éry
se vnitřní záležitosti státu, například spoje MV, dostaly do
rukou podnikatelských subjektů. Česká pošta, byť je státním
podnikem, tak je ve skutečnosti podnikatelským subjektem.
Předal tam činnosti, které v režii MV byly daleko levnější a
stejně tak další činnosti spojené s chodem resortu MV
postupně předával do provozování soukromých
podnikatelských subjektů, například lázeňské domy, které
měly sloužit k rehabilitaci příslušníků. Zásadně
nerespektoval zákon o veřejných zakázkách a svými
ambiciózními kroky bez respektování rozpočtových pravidel
a zákona o majetku státu (např. akce P 1000) připravil stát o
nemalé finanční prostředky, ale rovněž řadu zaměstnanců
resortu MV postavil do neřešitelných situací, které nakonec
vyústily i k sebevraždám jako případ v Ústí n. Labem.
Nastolil systém – kdo není ochoten realizovat jeho nápady,
je neschopný a vůbec se nezabýval tím, jestli je to
protiprávní – odnesli to nevinní. Dával si velmi dobrý pozor,
aby pod ničím nebyl podepsán – všechno přenášel na jiné a
uplácel je odměnami, které do té doby byly nevídané - z
desítek tisíc vedoucích zaměstnanců se staly odměny
stotisícové – nikdo z nich neodolal. Peníze, které se
vydávaly za reklamu MV a naprosto nesmyslné propagace,
byly naprosto vyhozenými penězi. Přizval si k tomu své
souputníky. Podívejte se například na kariéru pana Zajíčka –
dnes vedoucího zaměstnance na ministerstvu financí, a
dalších.
Také jste pracovala v zabezpečovacích službách vnitra a
starala se o jeho reprezentační vily a rekreační zařízení.
Jak se tam hospodařilo?
Na rekonstrukce se kolem roku 1995 třeba najímaly firmy,
které ovládali bývalí zaměstnanci resortu vnitra. Například
jsem zjistila, že při rekonstrukci jedné z vil se odvezlo tolik
suti, že by ten barák museli asi třikrát zbourat, vyúčtováno
bylo 10x více za krytí podlahové plochy, než bylo skutečně
zakryto, přičemž celková podlahová plocha vily měla o 300
m2 méně. Když se mi náhodně dostala do rukou faktura,
myslela jsem, že omdlím. Oznámila jsem to tehdejšímu
řediteli, který to chtěl radikálně řešit. Už k tomu ale nedošlo,
protože byl odvolán z funkce a další vedení nemělo
zájem věc řešit. Posléze mě nový ředitel vymístil
z MV do nově zřízené státní příspěvkové organizace
Zařízení služeb pro MV, kde jsem to z finančních
důvodů vzdala a odešla jsem dělat personální šéfku do
soukromé organizace. Mezitím se změnila vláda a z
dřívějška mě znal Mikuláš Tomin, který chtěl, abych
se na MV vrátila jako zástupce ředitele kanceláře
ministra. Proti tomu se ale postavili tehdejší náměstci
MV Kopřiva a Valvoda.
Proč se proti vám postavil zrovna Jaroslav
Kopřiva, který potom dělal náměstka i na obraně?
Nesnášel mě a bál se, že bych mu moc viděla pod ruce.
Každý, kdo politiku trochu sleduje, ví, jaký je to ptáček.
Když jsem třeba spravovala vily, tak nebyla vyřešena otázka
nákupu alkoholu na jednání. Jednu dobu jsme to museli řešit
nákupem z vlastních peněz a následně si to vyinkasovat. Na
jedné mezinárodní konferenci se ožral a došla whisky
Balantine. On začal před všemi řvát, že tady bude
Balantýnka přes celý stůl. Naštvala jsem se a před hosty
řekla, že když bude dělat práci, jak má, a zařídí, abychom
alkohol nemuseli kupovat z vlastních peněz, tak bude mít
Balantýnku přes tři stoly. Na mou obranu se tehdy postavil i
slovenský ministr vnitra a pro Kopřivu jsem se tím pádem
stala naprostým nepřítelem, protože hosté se postavili na
mou stranu.
Máte důchodový věk. Nebyl i to důvod vašeho
propuštění z vnitra, kde jste do začátku roku pracovala
jako kontrolorka?
Vzhledem k tomu, že jsem měla tři děti, nárok na důchod mi
vznikl v roce 2011 (pozn.: Dnes je paní Bartůňkové 59 let).
Jsem workholik a navíc musím splácet hypotéku na byt,
vůbec jsem neuvažovala o tom, že bych přestala pracovat
(pozn. redakce: od roku 2010 není nárok na důchod
důvodem k ukončení pracovního poměru). V oblasti
finanční kontroly jsem byla považována v rámci resortu MV
za experta – věnovala jsem se především metodice,
koncepci, analýzám a posuzování tvorby právních vnitřních
předpisů, námitkovým řízením proti protokolům z kontrol
orgánů vnější kontroly, programové přípravě seminářů a
přednáškové činnosti v oblasti finanční kontroly.
Proč jste si nedodělala vysokou školu, což byl jeden z
důvodů vašeho propuštění?
V době, kdy jsem nastoupila na MV, jsem dálkově studovala
VŠE, ale vzhledem k tomu, že jsem porodila třetí dítě,
nebyla jsem schopná současně časově zvládat vše – práci,
rodinu a školu, mimo jiné také proto, že nejsem typ, který
by dokázal cokoliv tzv.“ošolichat“. Jsem vyznavačem toho,
že člověk se má vzdělávat v rámci oboru činnosti, kterou
vykonává – to jsem dělala vždy a jsem přesvědčená, že
všechny své pracovní pozice jsem zvládala více než dobře
právě díky svému aktivnímu přístupu k oboru činnosti, který
jsem zastávala. Pro mě otázka vzdělání není otázkou
diplomů, ale otázkou schopností zvládnout danou
problematiku. To jsem si ověřila, když jsem v roce 2002
zahájila své další VŠ studium na Západočeské universitě
(obor finance a účetnictví), které mi pro mou práci nebylo
schopné poskytnout více, než jsem znala a pro svou
konkrétní práci potřebovala. Nejsem prostě vyznavač
diplomů – jsem vyznavač konkrétních schopností a
konkrétní práce a výsledků.
Napsala jste ministru Janu Kubicemu, že to myslí dobře,
ale dělá blbě. Jak jste to myslela?
Zpočátku jsme si myslela, že je Kubice poctivý. Na vnitro si
ale přitáhl z ÚOOZ a policejní inspekce lidi do vedoucích
funkcí na MV, aniž by byli znalí problematiky státní správy.
Chápala bych to v případě, kdyby té práci rozuměli, ale oni
v tom plavou. Například do funkce ředitele Oddělení
interního auditu a kontroly (OIAK) Kubice jmenoval svého
kamaráda z ÚOOZ Petra Plaňanského nebo bývalého
ředitele IMV Zdeňka Pelce do funkce ředitele odboru
personálního MV, aniž by měli jakoukoliv znalost a
zkušenost v dané problematice. Jde o docela o klíčové
funkce. Chtěla jsem Kubicemu vysvětlit, jak těžké je
budovat funkční pracovní týmy a jak je důležité vnímat
souvislosti – jako první za 30 let mi nedal příležitost, na
rozdíl od všech minulých ministrů, kterým jsem občas
rovněž napsala, aby mě přímo nebo zprostředkovaně
vyslechl. Dnes už si proto nemyslím, že to ministr Kubice to
myslel dobře a dělal to blbě – ukázal se jako bytost „amatér-
gauner“, kterému nejde o věc, ale o jeho vlastní funkci bez
ohledu na to, jaká spoušť za ním zůstane, čili nemyslí to
dobře a záměrně to dělá blbě. Chtěla jsem mu také říci, že
když někteří vedoucí zaměstnanci, například ředitel odboru
legislativy a koordinace předpisů Kaucký, si nechávají nosit
své tašky a otevírat dveře řidičem, tak se ptám, jestli jsme
v demokratické společnosti 21. století nebo ve feudalismu.
Jak se vytvářely plány kontrol odboru interního auditu a
kontroly?
To nikdo neví. Nové vedení Oddělení interního auditu a
kontroly neznalo strukturu resortu MV, takže nemělo
žádnou představu o tom, že resort MV má přes 50 účetních
jednotek, které by v určitých cyklech měly být
kontrolovány. Jednotlivá oddělení sice předala své návrhy,
ale nikdo se nedozvěděl, co bylo schváleno.
Zmínila jste s kontrolou na ÚOOZ autopark odboru
interního auditu a kontroly
Ano, protože nepamatuji, že by od dob, kdy byla otázka
autodopravy předána do kompetence Zařízení služeb pro
MV, nějaký odbor MV disponoval takovým množstvím
dopravních prostředků jako OIAK po nástupu pana
Plaňanského. Na jedné straně kritizuje používání služebních
dopravních prostředků u úvarů zvláštních služeb, přičemž ve
svém vlastním útvaru disponuje neobvykle velkým
autoparkem, větším než měly dva předchozí útvary kontroly
a auditu dohromady, včetně terénního automobilu, o kterém
nemám představu, k čemu by tento civilní útvar kontroly
mohl vůbec potřebovat. Když jsem se zcela náhodně
dozvěděla, že doporučuje šéfům kontrol jezdit služebními
auty i za situace, kdy mu vysvětlovali, že po Praze je
ekonomicky výhodnější využít MHD, pak se logicky musím
ptát, kde tento pán bere drzost poukazovat na jiné, když se
ve svém vlastním útvaru nechová v rámci 3E -
hospodárnost, efektivita, účelnost.
Připadá mi, že si vyřizujete osobní účty s ředitelem
OIAK Plaňanským, protože vás vyhodil
Pane redaktore, kdyby do výpovědi nedal i hrubé porušení
pracovní kázně, snad bych to překousla s ohledem na
vysokou nezaměstnanost mladých lidí, kterým teoreticky
zabírám místo na pracovním trhu. Po 42 letech více než
poctivé práce, a z toho 30 letech na MV, nejsem schopná se
smířit s tím, že namísto poděkování, mi nějaký tělocvikář dá
výpověď tak nechutným způsobem, zvláště pak za situace,
že jsem práci dobrovolně věnovala daleko více času, než
byla stanovená pracovní doba, a to i za jeho působení v roli
mého nejvyššího nadřízeného.
Je pravda, že s každým novým ministrem se na vnitru
odehrálo personální tsunami?
Ne se všemi ministry – po sametové revoluci docházelo
k řadě změn, načal to Ruml, ale pak pochopil, že úředníci
vykonávají politickou vůli svých nadřízených – umravnil se,
vzdělával se a posléze pochopil. Byla to pionýrská doba a ke
konci svého působení byl docela dobrým ministrem.
Pominu-li ty pionýrské doby, zkáza MV v nejhorších
rozměrech nastala s působením Ivana Langera, protože díky
němu vybrané byznys-společnosti vědí o vnitru více, než
vnitro ví samo o sobě. Proto také tečou obrovské peníze ze
státního rozpočtu do rukou soukromých subjektů. Zkuste se
dozvědět, s kolika firmami a na co má MV uzavřeny
obchodní vztahy na co a za jaké peníze, přičemž všechno to
platí daňoví poplatníci. Hrůzou však je, že ještě horší je to u
ostatních úřadů státní správy. Až lidé pochopí, že v té naší
právní džungli naštěstí existuje zákon č. 106/1999 Sb. o
svobodném přístupu k informacím, a začnou se ptát, kde
mizí jejich peníze, pak snad pochopí, že není možné se
pouze ptát, ale domáhat se toho, aby zloději, kteří jejich
peníze vlastně ukradli, je vrátili.
A první velké personální tsunami na MV se odehrálo právě
za Langera, a to největší se odehrálo za Kubiceho. Dřív se to
často týkalo vyšších vedoucích funkcí, za Kubiceho to jde
až na řadové funkce. Největší tsunami ve státní správě se
odehrávají buď proto, že je potřeba zaměstnat byznys-lidi,
nebo proto, aby byli tzv. loajální.
Vím. že jste dělala kontrolní průzkum ohledně dohod o
pracích konaných mimo pracovní poměr, které sjednalo
MV – jste ochotná k tomu něco říci ?
Když jsem trochu pronikla do dané problematiky, zírala
jsem jako blázen, kolik veřejných prostředků a na co MV
vynakládalo, aniž by se kdokoliv v rozpočtové kapitole 314-
MV zajímal, zda jsou tyto prostředky daňových poplatníků
vynakládány efektivně, účelně a hospodárně.
Z dostupných evidencí odboru personálního jsem zjistila, že
počet uzavřených dohod, ať se zaměstnanci MV v HPP, či
externími zaměstnanci, se v účetním okruhu
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/Noviny –Z Respektu a i odjinud
13
Strana 13
MV každoročně zvyšoval a extrémnější nárůst byl
zaznamenán od roku 2009
Osobně jsem dospěla k názoru, že z velké části tyto dohody
neměly racionální opodstatnění nebo hodinové sazby byly
ve vztahu k průměrným hodinovým sazbám zaměstnanců
MV ve srovnatelné náročnosti práce značně nadsazené.
Navrhla jsem v průběhu kontrolního průzkumu ministru
vnitra opatření, která jeho kancléř zmírnil, ačkoliv k tomu
neměl z hlediska své pozice oprávnění. Dnes už není
kancléřem, povýšil do vyšší funkce šéfa sekce kabinetu
ministra. Byl narychlo vydán vnitřní předpis, který neprošel
řádným připomínkovým řízením, ale který podle mého
mínění podstatě umožňuje nadále využívat sjednávání
dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
v nezměněné formě.
Nezamezil by tomu zákon o státní službě, který bychom
kvůli členství v Evropské unii mít měli, ale stále
nemáme?
Zamezil. Participovala jsem na něm v roce 1991, jako
členka federálního odborového svazu státních zaměstnanců
a myslím si, že byl připraven velmi kvalitně - nebyla však
politická vůle k jeho schválení. Daleko horší verze tohoto
zákona byla vydána v roce 2002 (pozn.: jedna z podmínek
vstupu ČR do EU), která však nikdy nenabyla účinnosti (je
zajímavé, že velmi slušně placené orgány EU si toho
nevšimly. Nakonec jsem sama z odborů na MV vystoupila,
protože se vůbec nezajímaly o podstatu věcí a bez kontrol a
šetření odsouhlasovaly vedení MV takřka vše, co jim bylo
předloženo. Tak si práci odborů nepředstavuji a předvedly
svou loajálnost s vedením MV, například svoláním
mimořádné schůze, aby odsouhlasily mou výpověď v den,
kdy jsem ji dostala, která je v otázce tzv. hrubého porušení
pracovní kázně naprosto irelevantní. Nejde pouze o mě,
takto odsouhlasují vše, co jim vedení MV formálně
předkládá.
Kriminalizujte urážku náboženství!
S tímto požadavkem vystoupila Arabská liga v OSN
Generální tajemník AL
Generální tajemník
Arabské ligy Nabil Elaraby
měl ve středu 26.9. důležitý
projev v OSN. Vyzval v
něm členské státy, aby
"kriminalizovaly" urážku
náboženství, a přinesl k
tomu podivný argument:
Pokud prý Západ
kriminalizuje zranění těla, musí kriminalizovat i urážku
náboženství. "Pokud mezinárodní společenství kriminalizuje
tělesnou újmu, musí kriminalizovat také psychickou a
duchovní újmu. Varujeme, že urážka náboženství, víry a
symbolů je jev, který dnes ohrožuje mezinárodní mír a
stabilitu." Aby byla jeho žádost jednoznačná, doplnil:
"Žádáme, aby se vytvořil závazný právní nástroj , aby se
zabránilo urážkám náboženství a respektovaly se symboly
víry." To nelze chápat jinak, než jako výzvu k sepsání
závazné mezinárodní úmluvy.
Lze jedním lidským právem popírat jiná lidská
práva?
Svobodu projevu prý Arabská liga respektuje a hájí,
protože chce zachovat různost a kulturní diverzitu a tak dále
a pořád stejně...
V podstatě tím podpořil probíhající kampaň OIC za
islámský výklad rezoluce 16/18 Rady pro lidská práva OSN,
o které jsem psal v předchozím článku. Potvrdil, že státy
Arabské ligy vykládají současnou vlnu násilí jako vinu
západního podněcování a potvrdil, co jsem napsal o
kampani za kriminalizaci urážek islámu.
Někteří komentátoři pochopili jeho projev jako výzvu
západním zemím (coby členským státům OSN), aby urážku
náboženství klasifikovaly jako trestný čin ve svém vnitřním
zákonodárství. Tento výklad podpořil i projev egyptského
prezidenta Mursího a zcela otevřeně o to požádal ve svém
projevu zástupce Pákistánu, který mluvil jménem OIC.
Svoje vměšování do vnitřních záležitosti západních států
zdůvodnil tím, že prý se dobře ví, že mají zákony proti
"antisemitským projevům", a proto prý musí mít i zákony
proti islamofobii.
Ačkoli se většina komentátorů soustředí na obhajobu
svobody projevu, v sázce jsou i jiná základní práva. V
některých muslimských zemích se odpadnutí od víry, nebo
urážka islámu trestá smrtí. Toho jednání popírá právo na
zachování života, tedy to nejzákladnější ze všech práv.
Ovšem tohle právo je ohroženo i tehdy, když se ve jménu
islámu útočí na životy Izraelců, či jiných cizinců.
Zavržená filozofie: sekulární svět nemá argumenty
Co je zajímavé z hlediska dějin myšlení, je argumentace
lidskými právy. Pan Elaraby zneužívá určité krize v
argumentaci sekulárního politického myšlení, která se
projevila už během jednání o Všeobecnou deklaraci lidských
práv z roku 1948 a v jednání o mezinárodních úmluvách
roku 1966. Tehdejší myslitelé a politici se v podstatě vzdali
někdejší logiky, z níž v době osvícenství vznikla filozofie
lidských práv. Z důvodů politické taktiky prosadily státy
sovětského bloku a země třetího světa, aby se všechna lidská
práva považovala za nedělitelná a rovnocenná, a to i v
situaci, kdy k nim přibyla hospodářská a sociální práva.
Navíc v mezinárodních úmluvách z roku 1966 byla lidská
práva přeformulována kolektivisticky, takže jednotlivce
vůbec nechrání. Garantuje se např. právo národa na
vlastnictví přírodních zdrojů, ale ne vlastnické právo
jednotlivce.
Přirozenoprávní hierarchie práv
V sekulárním přirozeném právu, tak jak se vyvinulo od
17. století, vycházela filozofie lidských práv z logické úvahy
o tom, co je třeba pro ochranu člověka před ostatními lidmi.
Z toho vznikla hierarchie lidských práv, která je důležitá v
případě, kdy se lidská práva ocitnou v rozporu. Na prvním
místě bylo právo zachovat život. Abyste se uživili,
potřebujete vlastní majetek, a proto bylo na druhém místě
právo na soukromý majetek (vycházejí z přirozeného
práva přivlastňovat si). Přechod do občanské společnosti je
motivován zajištěním těchto práv a z toho vychází právo na
bezpečnost, které má každému občanovi zajistit
neporušenost těla a duše. Tato práva byla základní, dokonalá
čili absolutní, ostatní z nich odvozená byla tzv. podmíněná,
čili nedokonalá.
Existovaly varianty: V Deklaraci nezávislosti USA se na
prvním místě zmiňuje život, svoboda a právo následovat
štěstí, ale v deklaracích lidských práv jednotlivých států
převažuje klasické trio včetně práva na soukromý majetek.
U Johna Locka zase figuruje trio "nezcizitelné sféry / čili
property", kterou definuje jako život, svoboda a majetek.
Trio absolutních práv, o kterém jsem mluvil, vychází z
klasického pojetí Christiana Wolffa, které převzal i William
Blackstone. Naskýtá se otázka, kde je v tom mém triu
svoboda. Ačkoliv se svoboda často objevovala v
revolučních heslech jako právo, byl to spíš zdroj práv.
Smyslem systému lidských práv bylo pak zachovat člověku
omezenou svobodu v občanském stavu. V systému práv
občana vůči státu pak svoboda splývá s právem na bezpečí,
protože úkolem státu bylo zajistit člověku bezpečnost před
ostatními lidmi a respektovat i hranice vlastní moci vůči
občanovi. Občanovi měla být zachovaná svoboda ve smyslu
"kontroly vlastního jednání", jak pravil Grotius.
Nadřazení absolutních práv podmíněným, o kterém jsem
mluvil, má praktický smysl. Je nasnadě, že právo na práci je
vám na nic, když vás někdo zabije. Stejně tak je to s právem
svobody projevu. Stejně tak je to s touto arabskou
argumentací. Tvrzení Elarabyho, že tělesná újma (tedy útok
na něčí život), je na stejné úrovni jako údajná "duchovní
újma" způsobená čtrnáctiminutovým klipem, je zcela
nesmyslné. Nezapomínejme, že násilné protesty probíhají v
muslimských zemích, kde muslimy nikdo neohrožuje.
Naopak, sami demonstranti podněcují nenávist k
příslušníkům jiných náboženství a národů. Dále je třeba říci,
že trestání náboženské urážky smrtí nebo jiným hrubým
tělesným trestem, jak se to děje v některých muslimských
zemích, je dokonce přímo porušením přirozenoprávního
pojetí lidských práv, protože nadřazuje údajnou duchovní
újmu nad základní právo na život. Tím, že se ochrana
náboženství (tj. islámu) staví na první místo, se v
podstatě mění celý systém lidských práv. Vznikl by z
toho systém, který by vycházel z práva šaríja, tak jak to
je zakotveno v káhirské deklaraci lidských práv, kterou
uznává OIC.
Nebudu to dál rozebírat, ale je nasnadě, že v současném
pojetí lidských práv je takový konflikt mezi lidskými právy
neřešitelný, protože dnes se trvá na jejich rovnocennosti a
zapomíná se na logiku, která původně vedla k vytvoření
filozofie lidských práv. Je to pak podobné polskému právu
veta, protože ve jménu jakéhokoli údajného práva (třeba
práva na práci nebo na jednu kávu denně) se může
zpochybnit kterékoli jiné právo, pokud se to někomu
politicky hodí. To potom otevírá dveře ke zneužívání
myšlenky lidských práv a pro propagandu nebo dokonce pro
ospravedlnění zločinů jako v tomto případě. Vyhovění
arabské žádosti by znamenalo legalizaci zločinného jednání.
A že právo na jednu kávu denně zatím není nikde
zakotveno? Co není, může být.
Převzato z blogu autora s jeho souhlasem
Ivo Cerman
Dějiny nápisu "Servít je vůl".
Legendy a skutečnost.
Jan Nepomuk Albert Berwid Buquoy
Kdo je vůl a kdo ne, je věc individuálního názoru. Když
ovšem většina blízkých a známých přirovnává dotyčného k
tomuto druhu skotu, je čas se nad sebou zamyslet. Označení
"vůl" muže být i nepřímé. Známá je česká poučka: "Do USA
nejedu, protože blbého prezidenta mám doma!" Začátkem
60. let vypadal svět v bývalém Československu uplně jinak.
Takřka všechny veřejné záchodky byly označeny hlášením:
"Servít je vůl!" Presidenty Bushe a Klause všichni známe.
Kdo byl však "vůl" Servít?
Bylo to v zimě 1967. Seděl jsem v rychlíku Londýn -
Liverpool a se s kupinou anglických vojáků vracejících se z
londýnských kasáren domů, jsme zpívaly vánoční gospel-
songy. Náhle vstoupil do cupé průvodčí a kontroloval
jízdenky. Srdečně se s námi začal bavit. Podle mého
neanglického přízvuku se patrně domníval, že jsem Polák:
"Umíte polsky?" Otázal se průvodčí. Pokrčel jsem rameny:
"Jakž takž!" Poklepal mi na rameno: "Pojďte se mnou. Já
Vám něco ukáži!" Zavláčel mě na vlakový záchodek a
ukázal na stěnu vagonu: "Co to znamená?" Podíval jsem se
tím směrem a četl nápis vyrýtý patrně ostrou dýkou
"SERVÍT JE VŮL". Mávnul jsem rukou: "Sire, to není
polsky. To je česky a znamená to \'Servít is an ox\'. V
angličtině by se řeklo \'Servít is a fool\', sire." Průvodčí
zavrtěl nechápavě hlavou: "And who is Servít?" Moje
odpověd byla velice krátká: "I don\'t know, sir."
Když jsem se vrátil z Anglie do Prahy, začal jsem tedy
intenzivně pátrat po tom, kdo je vlastně ten Servít. Totiž
nápisy "Servít je vůl" se objevovali houfně i na
jugoslávských a rakouských toaletách. V Severním Irsku
jsem se o jejich rozšiřování postaral sám. Každý veřejný
záchodek v Belfastu, který jsem navštívil byl opatřen
nápisem "Servít je vůl". Podle očitých svědků se nápisy v
cizině uchovaly až do poloviny 70. let, tedy v době, kdy
jejich šíření v Čechách již dávno pominulo. Já osobně jsem
nápis "Servít je vůl" objevil ve vídeňském Prátru ještě v roce
1971.
Všeobecně platná oficiální legenda tvrdí, že se jedná o
Prof.Ing.Dr. Radima Servíta, CSc. (1921 - 1984). Tento
pedagog a vědecký pracovník vyučoval v 60. letech na
katedře mechaniky a inženýrského stavitelství ČVUT. Byl
prý při zkoužkách velice přísný a záludný. V roce 1968 jsem
profesora Servíta navštívil (byl jsem tehdy volným
dopisovatelem "Dikobrazu") se svým šéfredaktorem Dr.
Eduardem Littmanem. Profesor jakoukoli totožnost s
nápisem "Servít je vůl" popíral a odkazoval na Prof.Dr.
Zdenka Servíta (1913 - 1986), ředitele Fyziologického
ústavu ČSAV (1954 - 1969).
Ovšem ve stejném časovém horizontu se nám objevuje
třetí Servít, který by mohl být "volem" a to RNDr. Miroslav
Servít (1886 - 1959), český botanik, zabývající se
výzkumem lišejníků a mechů. Napsal dvě knihy, které by
bylo možné zařadit do kategorie "vědecká pitomost" a tím si
vysloužit onen výrok "Servít je vůl". První z nich nese název
"Československé lišejníky čeledi verrucariaceae" (Praha
1953). Druhá je "Klíč k určování lišejníků" (Praha 1956).
Obě jsou vyloženým uspávákem a vyvolávají silné zívání.
Právem tedy hovoří časopis "Vesmír", čís. 1/2000, o RNDr.
Miroslavu Servítovi jako o zapomenuté osobnosti, protože
kdo se již nechá dobrovolně nudit?
Problém spočívá pouze v tom, že RNDr. Miroslav Servít
umírá v roce 1959 a první nápis "Servít je vůl!" se objevuje
na jednom záchodku v Praze-Dejvicích teprve v roce 1961 a
to paralelně se zveřejněním publikace Prof.Dr. Zdenka
Servíta s názvem "K záhadám lidského mozku" (Praha
1961). A zde jsme u jádra věci. Když vyloučíme Miroslava
a Radima Servíta, zbyde nám Zdeněk. Scénu jak se dostal
Prof.Dr. Zdeněk Servít do dějin nápisu "Servít je vůl"
popisuji ve své knize "Die Abenteuer des gar nicht so
braven Humoristen Jaroslav Hašek - Legenden und
Wirklichkeit" (Osudy vůbec ne hodného humoristy
Jaroslava Haška - Legendy a skutečnost), Č. Budějovice
2002. Onen Profesor byl českým lékařem a fyziologem. Na
základě jeho chování (časta sebemluva) byl považován za
silně šoupnutého. Byl rovněž autorem publikací
zabývajících se lidskou slabomyslností a nervovými
záchvaty, např. "Epylepsie ve světle velké statistiky",
"Material z lůžkového oddělení neurotické kliniky" atd.
Když v roce 1968 podepsal Prof.Dr. Zdeněk Servít
prohlašení "2000 slov", původní verze z veřejných záchodků
začaly mizet a byly nahrazovány nápisy "Servít už není
vůl!" Za jeho podpis pod "2000" slov byl 1969 zbaven
funkce ředitele Fyziologického ústavu ČSAV. Od této
chvíle se začal objevovat nápis: "Servíta vyhodili protože už
není vůl! Servítová".
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/Noviny –. Z českého tisku a od krajanů ze světa
14
Strana 14
Zakázaná paralela?
Izrael a Československo roku 1938
Čechy tato paralela
očividně vždycky zajímala.
Izrael jako malý stát
ohrožený velkými sousedy,
stát všemi opuštěný, který se
ale na rozdíl od nás dokázal
ubránit. Na druhou stranu je
tato paralela vždycky odmítána jako ahistorická, nepřesná a
násilná... Pojďme se místo toho podívat, jak události
Mnichova souvisely se Židy v budoucím Izraeli, kterému
tehdy vládli Britové. Tehdy to byl jen Jišuv – Židy osídlená
oblast mandátní Palestiny. I oni se stali obětí appeasementu.
Stejně jako britští appeaseři obětovali Čechy, obětoval i
Židy v Jišuvu. Stejně jako byli Češi ohroženi nacisty, byli
Židé v Jišuvu ohroženi arabskými spojenci nacistů.
Arabské povstání a nacistická podpora
al-Husejní jedná
s Hitlerem, 1941
Židé v Jišuvu
byli koncem 30. let
ohroženi
protižidovskými
bouřemi, kterým se
eufemisticky říká
arabské povstání.
Byl to další z řady
protižidovských útoků, které začaly už v roce 1920 a od
roku 1929 je podněcoval velký muftí jeruzalémský Amin al-
Husejní. Ten byl taky hlavním podněcovatelem povstání,
které začalo roku 1936. Existovali Arabové, kteří násilí
odmítali, ale ti byli během povstání terorem umlčeni.
Britové došli už v roce 1937 k závěru, že Židé a Arabové
se vzájemně nenávidí do té míry, že je třeba mandátní
Palestinu rozdělit na židovský a arabský stát. Tento tzv.
Peelův návrh je prvním plánem na rozdělení Palestiny.
Reakce Arabů byla silná. Následovalo několik panarabských
kongresů, které vznik židovského státu odmítly. V létě 1936
začaly pogromy, kterým padla za oběť židovská obec v
Hebronu. Britové problém vyřešili tím, že zbytek Židů z
města, kde žili nepřetržitě několik set let, vystěhovali. V září
1937 přišel první atentát. Arabové zavraždili lorda Lewise
Andrewse, komisaře pro oblast Galilea.
Boj proti Britům a Židům probíhal od začátku s podporou
nacistického Německa. Al-Husejní a jeho strana
navázali s Hitlerem styky už v roce 1933 a brzy
měli u Hitlera vlastního diplomatického zástupce.
Nacisté přijali hned po Peelově návrhu rozhodnutí,
že vzniku židovského státu je třeba zabránit, ale
zásah odložili až do doby, kdy se vyřeší
československá krize. To byla zatím priorita.
Prozatím Abwehr dodával Arabům zbraně a v
Palestině působili agenti Sicherheitsdienstu. Z
italského rádia Bari probíhala proarabská
propaganda. Argumentovalo se podobně jako v
případě Československa. Povstání bylo prý ospravedlněno
přirozeným právem na sebeobranu a boj proti britskému
imperialismu vycházel z "práva na svobodu".
Osvobozenecký boj arabského lidu prý donutí britské a
francouzské imperialisty, aby odložili škrabošku.
Nepřipomíná to komunistickou rétoriku?
Britský appeasement 1938-1939
Pod tlakem arabského násilí Britové změnili politiku
směrem k appeasementu. Která strana za něj byla
odpovědná? Kvůli krizi byla v Británii u moci "vláda
národní jednoty", na níž se podílely všechny strany. Od
května 1937 nastoupil do jejího čela konzervativec Neville
Chamberlain a zaujal k zahraničním otázkám jiný přístup.
Od dubna do července 1938 začala situaci v Palestině
přehodnocovat Woodeheadova komise, která ve svých
závěrech zcela odmítla Peelovy závěry. Bylo
to skoro ve stejné době, kdy v Československu
jednala Runcimanova mise, jejíž verdikt měl
zdrcující význam pro osud našeho pohraničí.
Woodeheadova komise se postavila zcela na
stranu Arabů a rozhodla se řešit povstání tím,
že jim vyjde vstříc v jejich boji proti Židům.
Uskutečnění se však odložilo kvůli
československé krizi, která se "vyřešila" Mnichovem na
konci září.
V případě Jišuvu přišel jakýsi jejich Mnichov až v únoru
1939, kdy v St James Palace v Londýně zasedla naposledy
britsko-arabsko-židovská konference, aby projednala osud
Palestiny. Toto jednání už jen potvrdilo předchozí závěry
britské strany a požadavky arabských zemí, které se sešly už
v říjnu 1938 na "islámské konferenci" v Káhiře, kde se
projednávala "obrana Palestiny". K povzbuzení nálady se na
oné konferenci rozšiřovaly výtisky Protokolů sionských
mudrců. Konference v St James Palace skončila 15. března
1939, ve stejný den, kdy Němci okupovali zbytek
Československa.
London
Conference
1939
Bílá kniha:
příslib
arabského
státu
Pro Židy
přišla jejich "zrada" v podobě Bílé knihy, kterou britská
vláda vydala v květnu 1939. Hlavním autorem byl
labourista Malcom MacDonald. Britská vláda konstatovala,
že slib o vytvoření "židovského domova" už splnila a další
přistěhovalectví Židů do Palestiny není žádoucí.
Poznamenejme, že existovalo i arabské přistěhovalectví, o
němž se však nejednalo.
Pro dalších pět let se měla imigrace Židů omezit přísnou
kvótou, která byla stanovená velmi nízko – jen 75 000 osob
za pět let. Bavíme se o létech, kdy probíhal holokaust, ale
ani ten nepřiměl Brity změnit názor. Po pěti letech měli o
povolení imigrace rozhodovat Arabové. Dále bylo zakázáno
prodávat Židům pozemkový majetek mimo úzce vymezenou
židovskou zónu (asi 5% celkové rozlohy země).
Co bylo ale nejhorší – byl zamítnut plán na vytvoření
dvou států. Místo toho měl do deseti let, tedy v roce 1949,
vzniknout arabský stát. V něm měli být Židé jako trpěná
menšina, zcela v moci Arabů. Přísné omezení židovského
přistěhovalectví a vymezení zón při tom znamenalo, že Židé
neměli vůbec šanci zvýšit svůj podíl na obyvatelstvu a
rozšířit se mimo ohraničenou oblast. Navíc arabské
přistěhovalectví pokračovalo s neztenčenou měrou. Bílá
kniha vyvolala masové protesty Židů v Jišuvu, které ale nic
nezměnily. Vzhledem k násilným metodám ji ale nelze
považovat ani za vítězství Arabů. Vůdci povstání
zlikvidovali i liberální opozici mezi palestinskými Araby a
po válce už nebylo v tomto ohledu na co navázat. Mluvčím
Arabů zůstal al-Husejní a jeho pronacistická strana.
Izrael jako nacistická Třetí říše
Arabské povstání bylo zhruba v květnu opravdu
potlačeno, velký muftí uprchl do Německa, kde strávil
zbytek války jako expert na židovskou otázku. Německá
spolupráce s palestinskými Araby však
pokračovala i poté a zatímco nacistické
Německo zaniklo rokem 1945, jejich
palestinští spojenci pokračovali v boji,
který vyvrcholil arabsko-izraelskou
válkou v letech 1947-48.
Dikobraz 1967
Přesto se v protiizraelské propagandě i
v médiích stále zobrazuje Izrael jako
nástupce třetí říše a spojenec nacistů. Svůj
podíl na tom mělo i Československo. Za šestidenní války
vydal Dikobraz karikaturu, která přirovnávala izraelské
vojáky k Němcům a evokovala srovnání s Mnichovem. V
propagandistických pracích se pořád dokola mluví o dohodě
o židovském vystěhovalectví Haavara z roku 1933, jako by
šlo o důkaz sionisticko-německého spojenectví. Šlo o
dohodu, která ve 30. letech umožnila Židům vystěhovat se z
Německa do Palestiny a tím si zachránit život. Mahmúd
Abbás napsal kolem tohoto tématu celou "disertační práci",
kterou vytvořil v době namáhavého studia neznámého
vědního oboru na univerzitě v Moskvě.
Srovnávání Izraele s nacisty v arabské propagandě stále
trvá a uplatňují ho už i nevládní organizace. Nejvíce se to
projevilo za památné konference OSN o lidských právech
v Durbanu roku 2001. Některé
karikatury a plakáty tu přikládám. Bylo
by na čase, kdyby se tímto převracením
znamének přestalo.
P.S. Napsal jsem tento článek jako
historiografickou vysvětlivku před esejí
izraelského politologa Manfreda
Gerstenfelda, která byla na Neviditelném
psu uveřejněna 28. září. Na obrázcích pod textem jsou
plakáty z konference OSN o lidských právech a rasismu
v Durbanu roku 2001.
Ivo Cerman
Evoluce v počítači
Fraktální strom života zve na evoluční
výpravu
Je člověk bližší králíkovi, nebo netopýrům? Před kolika
miliony lety se rozešly cesty vačnatců a placentálních
savců? A objevily se na Zemi dříve velryby, nebo sloni? Na
podobné otázky nabízí odpovědi služba OneZoom - strom
života dostupný on-line.
Evoluční biologové zobrazují příbuzenské vztahy mezi
organismy formou vývojových stromů. Kmen představuje
nejstaršího společného předka celé skupiny a každé větvení
značí okamžik, kdy se původní populace rozdělila na dvě
skupiny, které se dále vyvíjely samostatně a dále se
rozrůzňovaly. Čím méně větvení dva druhy odděluje, tím
jsou si evolučně bližší a tím kratší doba uplynula od doby,
kdy žil jejich poslední společný předek.
Vývojové stromy tedy umožňují sledovat míru příbuznosti
druhů a celých skupin a studovat cesty, jimiž se evoluce
ubírala. Cesta od koncových větviček ke kmeni představuje
cestu proti proudu času k dávným prapředkům.
Jenomže jak takový strom zobrazit? Dosavadní stromy
života byly buď příliš stručné a zobrazovaly jen
nejdůležitější větvení, nebo sice zobrazovaly i jednotlivé
druhy, ale v takovém případě se i na velký plakát vešla jen
malá část celého stromu.
Od celku k detailům
Internetový projekt OneZoom nabízí řešení. Pracuje na
podobném principu jako internetové mapy: pomocí myši lze
stromem po obrazovce pohybovat a otáčením kolečka měnit
zvětšení od celku po nejmenší detaily.
OneZoom má fraktální strukturu - větvičky na úrovni
jednotlivých druhů jsou organizovány stejně jako větve
reprezentující vyšší taxonomické skupiny, takže při prvním
pohledu na obrazovku nelze bez čtení textů poznat, zda
pozorujeme větvení na úrovni řádů, čeledí, nebo rodů.
Do dvou let kompletní
Projekt, za nímž stojí biologové James Rosindell z
londýnské Imperial College a Luke Harmon z University of
Idaho, zatím zahrnuje pouze savce s více než pěti tisíci
druhů. Brzy by měli přibýt obojživelníci a do roku 2014 by
měl být strom kompletní. Bude obsahovat více než milion
dosud popsaných biologických druhů. Autoři chystají i
aplikace pro chytré telefony.
U každého druhu jsou odkazy na anglickou Wikipedii s více
informacemi, do budoucna by měly přibýt i fotografie,
odkazy na odbornou literaturu a další informace. Barvy
větviček a lístků informují o míře ohrožení (extrémně
ohrožené druhy a skupiny jsou červené, zelená značí
minimální riziko).
V každém větvení je informace o době, před kterou k
rozdělení došlo. A lze spustit i animaci a sledovat, jak strom
postupně košatí.
Strom bohužel neobsahuje informace o vyhynulých druzích,
které by evolučnímu příběhu dodaly další rozměr. A české
uživatele může omezovat skutečnost, že druhy a skupiny
jsou kromě vědeckých jmen popsány pouze anglicky. I tak
je to ale fantastický nástroj umožňující názorně
demonstrovat vztahy mezi organismy. TYDEN
Klaustrofobie je strach z uzavřených prostorů.
Například: Jdu do hospody a bojím se, že je
zavřeno.
Všechno se dá vysvětlit. Bohužel ne všem.
Když tě rodiče přistihnou při lži, koukni se jim
hluboko do očí a chladnokrevně řekni: "Mikuláš,
Ježíšek, čápi...".
Když muž mlčí, přemýšlí. Když mlčí žena, je
nasraná.
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/Noviny – S p o r t Strana 15
15
Mercedes 320 (W142): vyšší střední
z roku 1937
21. 10. 2012 | Jiří Duchoň - Autorevue
Berlínský autosalon v roce 1937 se stal místem premiéry
nového modelu Mercedes-Benz 320. Inu, vlastně až tak
úplně nový nebyl, ale svému účelu nakonec posloužil
dobře.
V půli třicátých let měli ve Stuttgartu problém: chyběl jim
dostatečně reprezentativní šestiválcový mezičlánek, který
by efektivně propojil vesměs čtyřválcové střední modely s
nejvyšší, osmiválcovou řadou 770 „Grosser“ (W07, po
roce 1938 v rámci zavedení druhé série přeznačenou na
W150). Jistě, byla zde řada 290 (W18), ale ta již od roku
1933 poněkud zastarávala a nabízela jen omezený výkon.
Mercedes-Benz 320 jako kabriolet B z první série z roku
1937
V Berlíně se tak v roce 1937 představil nový model
Mercedes-Benz 320 (W142) s šestiválcem o objemu 3,2 l.
Vycházel právě z typu 290 (W18) a pustil se do souboje s
čerstvou konkurencí v podobě šestiválce Opel Admiral
(nástupce typu Super Six), ale také kompaktních osmiválců
Ford V8 (modely 74 a 78) a Horch 830BL/930V.
Mercedes-Benz 320 (W142) byl k dostání s podvozkem ve
dvou délkách rozvoru náprav, základním 3 300 mm a
zkráceném 2 880 mm, přičemž prodejně zdaleka
nejúspěšnějším se stal delší z obou podvozků. Model M-B
320 (W142) vznikl modifikací starší konstrukce W18 s
kořeny sahajícími až do hloubi dvacátých let k řadě W11.
Základní koncepce samostatného rámu byla zachována, ale
závěsy kol prošly rozsáhlou rekonstrukcí, díky níž dobový
tisk nešetřil chválou oceňující jízdní stabilitu a komfort.
Vylepšen byl také řadový šestiválec, který si sice
zachovával konvenční „spodový“ rozvod SV, ale
převrtáním ze 78,0 na 82,5 mm narostl jeho objem z 2,9 na
3,2 l.
Použití dvojitého spádového karburátoru (namísto
jednoduchého u W18) přispělo k nárůstu nejvyššího
výkonu zhruba o 10 koní na výsledných 78 koní (57 kW) a
v kombinaci se synchronizovanou čtyřstupňovou
převodovkou vozy Mercedes-Benz 320 (W142) dosahovaly
v závislosti na použité karoserii rychlosti přes 130 km/h.
Vozy Mercedes-Benz 320 (W142) byly dodávány v široké
škále karosářských verzí, jež sahaly od uzavřených sedanů
a limuzín Pullman přes polokabriolety se stahovací střední
částí střechy až po nejrůznější kabriolety, jež byly pro
usnadnění orientace označovány podle velikosti písmeny
A až F.
Na obr. největší kabriolet F
Ceny kompletních vozů Mercedes-Benz 320 (W142)
pokrývaly ve své době rozpětí od 8 950 marek za
čtyřdveřový sedan do 14 500 marek za sedan s
aerodynamicky optimalizovanou „dálniční“ karoserií, které
se říkalo Autobahn Kurier. Pokud jste stáli o zakázkovou
stavbu z dílen některé samostatné karosárny, mohli jste si
pořídit samostatný podvozek za cenu 6 800 marek.
Karosářských variant byly desítky a najdeme mezi nimi
také zajímavosti. Na kratším z podvozků například vznikala
tzv. „kombinační kupé“, jež disponovala pevnou
snímatelnou střechou, ovšem pokud jste na cestu vyrazili
bez ní, v případě deště jste měli smůlu. Luxusní limuzíny
Pullman, největší kabriolety F a některé další verze zase
postrádaly uzavřený zavazadlový prostor, jehož úlohu
suplovala sklopná police nad zadním nárazníkem, na kterou
bylo možno upevňovat samostatné kufry, nebo za příplatek
dodávané boxy.
Silueta vozů Mercedes-Benz 320 je u nás spjata zejména s
pochmurnou historií druhé světové války. Výroba modelu
W142 proběhla celkem ve čtyřech sériích v letech 1937 až
1942. Celkem vzniklo bezmála 7 000 vozů řady W142, z
nichž takřka 1 800 bylo vyvedeno ve specifikaci vyžádané
německou armádou.
Technické údaje: Mercedes-Benz 320 (W142)
Rok 1937
Počet válců/ventilů na válec 6/2
Typ motoru • zdvihový objem zážehový • 3 208 cm3
Vrtání • zdvih 82,5 mm • 100,0 mm
Stupeň komprese 5,6:1
Nejvyšší výkon 57,4 kW (78 koní)
Nejvyšší výkon při otáčkách 4 000 ot/min
Nejvyšší krouticí moment 218 Nm při 1 700 ot/min
Převodovka: způsob řazení • počet stupňů - manuální 4 stupňů
Objem palivové nádrže 72 l
Rozchod kol: vpředu • vzadu 1 475 mm • 1 500 mm
Stanislav Kalvoda úspěšný na
Mezinárodních hasičských hrách v
Sydney
23.10.2012 / 23:55
Nejúspěšnějšímu českému hasičskému atletovi se na
světových hasičských hrách v Sydney dařilo i dnes. Na
krku mu postupně přistály čtyři další medaile – tři zlaté a
jedna stříbrná.
Hod oštěpem, skok o tyči a skok do dálky byl oceněn
zlatou medailí, první místo pak Stanislav přenechal jen
v hodu kladivem, kde bral místo druhé. Když jsme se se
Stanislavem loučili, ještě nevěděl výsledky mezinárodní
štafety, do které se také zapojil.
"Jsme šampiónky!"neslo se kabinou
tenistek. A šampaňské teklo proudem
Dnes 08:31 - Praha
Zasloužené vítězství a obhajobu triumfu ve Fed Cupu si
české tenisové reprezentantky vychutnaly hned po
nedělním finále v útrobách pražské O2 areny. Šampaňské
teklo proudem, kabinou se přitom linul slavný song "We
are the champions". Hráčky měly pořádný důvod slavit, své
sokyně ze Srbska totiž přejely 3:1 a obhájily loňský triumf
z Moskvy.
Oslavy v české kabině mohly odstartovat po nedělní výhře
Lucie Šafářové, která na kurtu doslova smazala Jelenu
Jankovičovou. Právě česká „dvojka" se postarala o důležitý
bod i v sobotním zápase s Anou Ivanovičovou. Hlavní
hrdinkou tak nebyla Petra Kvitová, ale až sedmnáctá hráčka
světa Šafářová.
České tenistky navázaly na loňský úspěch z Moskvy a
obhájily prestižní trofej. Atmosféru v kabině si v nedělní
podvečer náležitě vychutnaly - vzduchem stříkalo
šampaňské, prostorem se linuly vítězné chorály. Za dva
týdny se celá situace může opakovat, jen v mužském
podání. Berdych se Štěpánkem svedou těžký souboj se
Španělskem. jis, Sport.cz
"Pán Slota, odkiaľ beriete toľko peňazí?"
"Z nočného stolíka."
"A kto vám ich dáva na nočný stolík?"
"Moja žena."
"A odkiaľ ich má vaša žena?"
"Odo mňa."
"A vy ich máte odkiaľ?"
"Veď vravím, že z nočného stolíka."
Človek to musí tým debilom opakovať dokola.
Pan Novák podezírá již delší dobu svou
manželku z nevěry. Vrátí se tedy jednou dříve ze
služební cesty, vezme si taxíka a taxikáře
požádá, aby ho doprovázel domů jako případný
svědek.
Vtrhne do ložnice, strhne přikrývku, pod ní
manželka a cizí chlap v nejlepším. Novák
vytáhne ze šuplete pistoli a chystá se muže
zastřelit. Manželka ale zaječí:
"Proboha, táto, neblbni, tenhle dům, ten bavorák
v garáži, ty nádherný dovolený, to všechno platil
on!"
Zmatený Novák upustí pistoli a říká taxikáři:
"Co teď mám dělat?"
Taxikář mu pošeptá:
"Já bych ho radši přikryl, aby se vám ještě
nenachladl."
Povídají si dva kamarádi v hospodě. Jeden říká:
"Včera jsem zachránil jednu svoji kamarádku
před znásilněním!"
"Fakt? A jak se to stalo?"
"Přemluvil jsem ji."
Jaký je rozdíl mezi mužem a ženou?"
Žena chce jen jednoho muže, který jí splní
všechna přání
Muž chce všechny ženy, které mu splní jedno
přání.
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Všechno ostatní je Made in China.
Jde chlapík po schodech a sousedka mu říká:
"Pane sousede, slyšela jsem, jaký jste milenec..."
"Ále, to nestojí za řeč..."
"Jo jo, přesně to jsem slyšela!"
Rozčilená manželka říká manželovi:
"Ty seš takovej blbec, že kdyby se pořádalo
mistrovství světa blbců, tak bys byl druhej."
"Proč druhej?"
"Protože jsi tak blbej, že bys to ani nevyhrál."
Nasedne opilec do taxíku a povídá:
"Domů!"
"Nemohl byste to trochu upřesnit?"
"Jo ... do obýváku…"
Turista:
"Bačo, kde se tady pálí slivovice?"
"Vidíte na konci vesnice ten kostel?"
"Ano!"
"Tak mimo něj – všude!"
Matka telefonuje učitelce:
"Prosím vás, nedávejte dětem úlohy z
matematiky, ve kterých stojí láhev piva 1,80 Kč.
Manžel nemohl celou noc usnout!"
Jsem ráda, že mi manžela vybrali rodiče. Při
pomyšlení, že jsem si takového blbce vybrala
sama by mě švihlo…
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/Jaroslav Hašek: not just The Good
Soldier Švejk
David Vaughan
Jaroslav Hašek is known the world over for his epic
satirical novel, “The Good Soldier Švejk”. It tells of the
adventures of a Czech soldier in the Austro-Hungarian
army during World War I, drawing richly from the
author’s own experiences. But Hašek was also a prolific
writer of short stories. Even though he died before his
fortieth birthday, he produced nearly fifteen hundred
stories, and we can now enjoy a selection of these in
English in a new translation by Mark Corner. David
Vaughan reports.
Jaroslav Hašek had an adventurous
life. As a young man before WWI
he worked as a journalist, moving
in Czech anarchist and bohemian
circles. So it is no surprise that
when he set up his own political
party in 1911, parodying the
political scene of the time, he chose
to do so in a pub. When the war
broke out, he volunteered for the
Austro-Hungarian army, but in 1916 he deserted to fight in
the Czechoslovak Legions. Then came the Russian
Revolution and Hašek joined the Red Army, spending four
years in Russia before eventually finding his way back to
Prague in 1920. He died just three years later. During all
his adventures Hašek never stopped writing with sharp,
satirical humour, and crossing the borders between
journalism, memoir and fiction.
The Carolinum Press has put together a cross section of
his short stories, which have now been translated by Mark
Corner. I asked Mark to tell me more about the collection,
which goes under the title “Behind the Lines”.
“What I liked about the collection is that the stories all
present a world which is rent apart by conflict, by
revolution, by war. You’ve got the revolution in Russia,
you’ve got the civil war following the revolution in
Russia, you’ve got the First World War, which has just
ended, travel is chaotic, boundaries are being constantly
redrawn, hierarchies are being replaced. We see this in the
Bugulma stories, where one minute Švejk is in charge,
then it’s Gašek – and so on and so forth…”
I should add that Bugulma is a town in Russia – in
Tatarstan – where Hašek did actually find himself as a
Red Army officer – as deputy commandant of the
town. At the time he was committed to the revolution.
“That’s right. He did embrace the cause to some extent,
but he also found the violence, often very arbitrary
violence, on both sides of the Russian Civil War
something intolerable. I essentially think of him as a
traveller in a disordered universe, where there aren’t the
boundaries that normally exist, whether in terms of human
behaviour or simply the physical boundaries between
nations. There’s even a story about how he met the author
of his own obituary, as if even death itself was a boundary
that he was able to come back from to chastise the author
of a mean obituary.”
So, here is a short extract from that story.
I found the author of my obituary in one of Prague’s wine
bars on the stroke of midnight, the hour when its shuts its
doors in accordance with some imperial ruling dating from
the 18th April, 1856.
His eyes were fixed on the ceiling. The tables were being
relieved of their stained tablecloths. I sat down at his and
said in an affable way: ‘Permit me to ask whether this seat
is free.’
He went on scrutinising some unrecognisable mark on the
ceiling which seemed to have captured his interest, before
replying in a reasonable enough way: ‘It is, but the place is
about to close; I doubt whether they’ll serve you.’
I took hold of his arm and he turned to face me. He spent a
while observing me without a word. Finally he said in a
quiet voice: ‘Excuse me, but haven’t you been in Russia?’
I laughed: ‘You recognise me, then? I was killed in a low
Russian dive brawling with some rough drunken sailors.’
The colour went out of him. ‘You are… it’s you….’
‘Exactly right,’ I said emphatically, ‘I was killed by sailors
in a tavern in Odessa and in the light of my death you
wrote my obituary.’
Words came in the form of a faintly audible gasp: ‘You’ve
read what I wrote about you?’
‘Naturally. It’s a very interesting obituary, apart from one
or two little misunderstandings. And unusually long into
the bargain. Even His Imperial Highness received fewer
lines upon His royal decease. Your magazine devoted 152
lines to him and 186 to myself. At 35 hellers* a line (how
miserable a pittance they used to give journalists) that
makes 55 crowns and 15 hellers in all.’
‘What exactly do you want from me?’ he asked in panic.
‘Do you want those 55 crowns and 15 hellers?’
‘Keep your money,’ I replied, ‘the dead do not demand a
fee for their obituaries.’
This is very nice writing, and with that wonderful
Hašek black humour. It must have been good fun
translating it.
“It is a great deal of fun, and I’m very fortunate because
all the translations I’ve done so far for the Carolinum
Press have all had a comic element, and I’ve asked for that
because I think it’s something I do better than I would do
other forms of writing, and this is very much in line with
that.”
We spoke a little while about about Hašek’s
experiences in Bugulma in Russia. Let’s now hear a bit
from one of the Bugulma stories.
“This is where there’s a certain misunderstanding on the
part of some nuns, who are being dragooned into
providing – well, they’re not quite sure what services
they’re being dragooned into providing! They’ve been
asked to help the Petersburg cavalry regiment and in fact,
all they have to do is clean out the barracks. But they think
that they’re being asked to provide other services…”
When the procession arrives in front of my official
residence, I go out solemnly and ask the abbess to accept
bread and salt as proof that I hold no hostile intent. In
addition I invite the Orthodox clergy to take a slice of
bread. One by one they come to kiss the icon.
‘Men and women of the Orthodox Church,’ I begin with
solemnity, ‘I would like to thank you for a splendid and
unusually eye-catching Procession of the Cross. I saw it
today for the first time in my life and it has left an
impression which will last until my death. Seeing this
chanting crowd of nuns here, I am reminded of those early
Christian processions in the time of Emperor Nero. I take
it that some of you have read Quo vadis? In any case, men
and women of Orthodoxy, I do not wish to try your
patience any further. I asked for only fifty nuns, but now I
see that the whole convent is here, which should enable us
to get everything over and done with more quickly. I
would therefore ask the maidens from the nunnery to
follow me to the barracks.’
The crowds stand bare-headed before me and sing in
response: ‘The heavens declare the glory of God and the
firmament sheweth His handiwork. Day unto day uttereth
speech and night unto night sheweth knowledge.’
The abbess steps forward in front of me. Her aged chin
trembles as she asks me: ‘In the name of the
Lord God of Hosts, what are we going to do
there? Do not plunge your soul into ruin.’
‘Hosts of Orthodoxy,’ I shout to the crowd,
‘There are floors to be scrubbed and a
barracks to be made clean so that the
Petersburg Cavalry Regiment can be quartered
there. Now let’s get on with it.’
The crowd follow in my wake and by evening,
with such a workforce of willing hands, the
barracks are in perfect order.
In the evening a comely young nun brings me
a small icon and a note from the aged abbess
containing the simplest of sentences: ‘I am praying for
you.’
Now I sleep in peace because I know that to this day,
among the old oak forests of Bugulma, there is a Convent
of the Most Holy Mother of God, where an old abbess
lives and prays for a sinner like me who is nothing worth.
These stories are very firmly placed in the time of the
Russian Revolution, the Russian Civil War, the
collapse of the Austro-Hungarian Empire, the
beginnings of Czechoslovakia. It’s all a long way away
for us today. Do you think that the stories are dated?
“I have a colleague at the university where I teach in
Brussels, who always says to me, ‘If you want a new idea,
read an old book.’ I think there’s more that’s new and
more that provokes thought in something written a
hundred years ago than something written a hundred hours
ago, which may, for various reasons, be saying things that
you feel you know already. I think that Hašek is still very
relevant, and the sense of being a traveller in a disordered
universe does bear some parallels with the modern day.
Coping with a globalized world, there are similar ways in
which one can feel discomforted by the loss of clear forms
of identification that used to exist.”
Let’s hear a third extract. This time it’s from a story that
describes the departure of Czechs, who have been fighting
in the Russian Civil War. They’re going back home via
Tallinn in Estonia by boat.
The train comes to the end of the line. We have reached a
pier and are alongside a cargo steamer called the Cyprus,
while another steamer lies at anchor between us and the
island of Silgit.
On the waterside a deputation from some association of
Tallinn women and girls with a pastor at their head is
waiting for us. They hand out newspapers from our
homeland, while a choir of girls and women sings
touchingly in German:
If you wish to be happy in this world
You must repent of all your sin
For blessing even in death unfurled
And the breath of divine love to win
Half an hour later the pastor and his choir have been
dunked in the sea, while with a terrible cry of ‘Hurra!’ we
all make a beeline for the Cyprus moored by the pier.
The crew of the Cyprus, for the most part experienced old
sea dogs, gave us short shrift. It was like a shepherd
counting sheep into a pen. They take hold of each sheep
by its fleece and toss it in. Each person ran the gamut of a
tourniquet as several pairs of hairy and brawny nautical
arms passed him further down the line until he found
himself somewhere below deck and assigned to one of the
groups of ten lowest of the lows now sprouting in the hold
like mushrooms after rain. By the time that he’d recovered
his senses he found himself with his group at a second exit
in the other end of the boat. He received a loaf of bread, a
tin of meat, a spoon, a metal plate and a cup and found
himself back in his place in the hold. Within half an hour
the whole group had been supplied, seated and satisfied.
The engineer finds his spirits returning and continues
expounding: ‘A person replete is a person content, but a
hungry man can never achieve happiness.’
He has a very small audience around him, but this cannot
prevent the unassailable outpourings from pouring out:
‘Before we can set off the steamship will have to weigh
anchor and they’ll have to stoke the fires to get the boilers
going. If it was a sailing ship, it would have to wait for a
favourable wind. Without wind a sailing ship cannot
move, just as a car can go nowhere without petrol.’
The Cyprus signals to the line of little steamboats
supervising harbour traffic that we are on our way and a
reply is signalled back: ‘Your passage is clear’. With the
steam turbines sending us on our way with a whistle, we
say farewell to the banks of Estonia, enveloped in a rolling
mist as if they wanted to say: ‘There’s no point in looking
behind you, you’ve lived through nothing
with us that’s worth looking back on.’
So, that is Hašek coming back home in 1920.
In 1921 the first parts of his famous novel
“The Good Soldier Švejk” were published,
and then, just two years later, in 1923, he
died.
I always look forward to your translations
of some of the lesser known Czech classics.
What should we look forward to next?
“Next it’s going to be a difficult one. It’s
Ladislav Fuks and a novel published in 1970,
which in English would be ‘Natálie
Mooshabr’s Mice’. It’s a little bit a grotesque gothic
horror story, but it’s a grotesque gothic horror story set in
a dream world of science fiction, with people driving in
horse carts and having weddings in rural inns, but at the
same time subways and satellite airports, and there’s a
colony on the Moon. It’s a bizarre book, but I’m rather
taken with it.”
Becherovka, Rum, Fernet,
Griotka, Česká piva
Budvar, Zlatopramen, Plzen,
Monday – Friday 8.30-17.00
Goulburn Wines & Spirits
9-13 Brisbane Street
Darlinghurst, NSW 2010
02 9264 8459
email sales@goulburnwines.com.au
Wholesale and retail 10.11.12
http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-347/