Okus dál 6 (září 2011)

o dálkusvydává Brána – misijní středisko ve spolupráci s Evangelizačním a misijním výborem při OK v ČR Úvodem Po letní přestávce za vámi posíláme nové číslo O kus dál, které by se tentokrát klidně mohlo jmenovat Vyjdi ven. Obsahuje totiž zprávy o evangelizacích na veřejných prostranstvích nebo pro širokou veřejnost. Na náměstí v Jablonném, v parku v Bechyni, na faře v Lochotíně. Nechte se inspirovat a povzbudit třeba alespoň k modlitbám. Anna Lauková Naše společnost prodělala v posledních 20 letech značné změny a proto i zvěstování evangelia potřebuje nové formy. Velká shromáždění s výzvou k obrácení mají svůj čas za sebou. Dnes chtějí lidé setkání spíše komorní, osobní, kde se sami mohou podílet na tom, co se děje. Není to jen naše specifikum, ale patří to k postmodernímu člověku naší doby. Hojným rysem dnešní církve je nikoli ideologické, ale praktické odtržení křesťanů od církve. Jakási církevní pasivita. Nenechme se ovšem mýlit - nejde o pasivitu křesťanů. Vznikají různá necírkevní křesťanská sociální a misijní sdružení, pěvecké sbory i neformální jednorázová setkávání, při kterých jsou kresťané ochotni společně něco dělat a přizvat i své nevěřící přátele. Tato uskupení jsou pak často „kontaktním“ místem Církve a světa. Ukazuje se nám nová tvář misie, nová tvář křesťanstva. Nenahrazuje denominace (nejsou zde vysluhovány svátosti ani vykládáno Písmo), ale část života církve se odehrává v nich právě tento život je pro misii klíčový. Do postmoderního světa neformálních setkání patří i naše mládež. Jejich víra potřebuje prostor, kde se budou podílet na definování evangelia a víry a také na jeho předávání. Proto tedy týden na kolech se secvičením muzikálu pro naše přátele. A je to vůbec misie? Letos jsme pořádali již pátý po večerech zabývali. dialogy o přikázáních a jejich ročník mládežnického Do Starého Sedliště na praktické aplikaci. cyklistického putování „Na katolickou faru jsme dorazili Prvně jsem jej sehráli přímo kole kolem dokola“. Přál jsem s polotovarem – pár dialogů ve Starém Sedlišti na faře, si, aby i tentokrát měl náš a nedodělané písně. a to poslední večer našeho týden užitek nejen pro přímé K mírnému pesimismu pobytu. Přišlo 5 hostů, a tak účastníky. V loňském roce se vedoucích pak přispěly hlášky jsme měli spíš než nám podařilo uzavřít náš některých teenagerů, že ten představení jen takovou společný čas programem při muzikál rozhodně nehodlají generálku na neděli v Bolevci. nedělních bohoslužbách dělat. S přibývajícími Tam již bylo hostů mnohem v Bolevci, a tak jsem se kilometry v nohách však víc, a to nejen z řad členů rozhodl v tomto roce zkusit hlášky utichaly, účastníkům pravidelných návštěvníků, ale ještě něco o trochu víc. nezbývaly síly na odpor vůči i těch, kteří jindy do sboru Naordinoval jsem účastníkům nácviku muzikálu a prokázala nechodí. V neděli 4. září nás po cykloputování nácvik se tak fyzická převaha čeká ještě jedno vystoupení – muzikálu. Téma bylo nasnadě vedoucích. Nakonec jsme ve sboru ECM Maranatha. – o jenom cyklodni a vytvořili půlhodinový program o desateru, kterým jsme se o čtyřech písních, prokládaný Radomír Škaloud Už jsem to chtěl vzdát Zdeněk Eberle, třeba radosti z práce na Zaujaly mě dvě, podle mého že to vyjde. Pak pro mě bylo kazatel ECM v Bolevci společném díle, z toho že názoru, vynikající věci. Vtipný překvapením, že se to nakonec patříme k sobě a známe toho text, který byl skvěle opravdu povedlo. Scénář byl V muzikálu se, dle mého soudu, nebeského „Rejžu“, co vede nakombinovaný s dobrými moc hezky a vtipně napsaný, povedlo propojení „otázek víry“ naše životy, nejen během myšlenkami. A když se k tomu takže jsme se při nacvičování s praktickým životem. muzikálu či tábora Na kolem připočte výraz tváří učinkujících opravdu nenudili. Myslím si, že Dorostenci se mohli zkrátka kolem dokola. i hlasitý projev, hodně jsem si podat desatero takovýmto aktivně zapojit, dát do Filip Jandovský, to užil. Jen dodám, že poslední způsobem, dalo nám i divákům muzikálního díla kus svého kazatel ECM a účastník píseň jsem si broukal ještě mnohem více, než když si jen umu, kumštu, originality. A my cykloputování týden na dovolené. Osobně přečteme těch 10 bodů. A pokud „dospěláci“ jsme měli možnost moc děkuji. to nikomu nic nedalo, tak se nejen si s nimi zahrát, zazpívat, Nečekal jsem, že to bude mít Jiří Kantor, alespoň pobavil :-). Jsem ráda, ale procházet s nimi cestu, na takový úspěch. Myslím, že kazatel ECM v Horšovském že jsem se nacvičování mohla jejímž konci není jen bouřlivý hlavní stěžní byly opravdu Týně zůčastnit. aplaus diváků, radost z povedené texty a melodie Hana Urbanová, podařeného vystoupení, ale chytlavých písní. Když jsem se dozvěděla, že na účastnice cykloputování také pochopení a otevření Daniel Pavelek, kolech budeme nacvičovat něčeho nového a hlubokého, účastník cykloputování nějaký muzikál, nevěřila jsem, Muzikál mne vtáhl do pobytu ve Starém Sedlišti. Něco málo už jsem sice věděl, ale pak – jako kdybych tam byl. A nejen to: bylo to pro mne i vizuálně- akustické kázání. Totiž cesta, to je celý život křesťana. Hodně moc dobrých ilustrací.

Slyšela jsem, že jste měli v Bechyni evangelizaci na ulici. Bechyně patří do tvého rajónu. Bechyňský starosta nechal několikrát vyhlásit rozhlasem: Srdečně zveme občany a hosty města Bechyně na vystoupení účastníků posledního letního pobytového kurzu osady Poušť u Bechyně Evangelické církve metodistické. Vystoupení proběhne jako vyvrcholení týdenního úsilí, tvrdého tréninku a nacvičování čtyř živých obrazů s biblickou tematikou. V rámci snahy o pozdvihnutí biblické vzdělanosti národa předvedou aktéři obrazy s těmito názvy: Babylonská věž, David a Goliáš, Milosrdný Samaritán a Návrat marnotratného syna. Účastníci tohoto posledního kurzu nabízejí nevšední podívanou, kulturní zážitek, přátelské pobavení a příjemné strávení volného času v parku v blízkosti hotelu U Draka. Na shledanou v pátek v 16,00 hodin se těší všichni současní obyvatelé osady Poušť, ať už přijeli z Prahy, Litoměřic, Plzně nebo z Brna, Valtic a Mikulova na jižní Moravě. Jak „snaha o pozdvihnutí biblické vzdělanosti národa“ probíhala? Michal Kostka moderoval. Pozval lidi z parku i ty, kteří šli okolo. Krátce uvedl příběh, zatímco skupina herců nastupovala a každý příběh pak nechal doprovázet hudbou. Třeba k příběhu o Goliášovi zpíval Werich: Kam se valej, vždyť jsou malej. Čí to byl nápad, že se akce konala? Mikulovští tvrdě trénují evangelizaci. Tak měli v Bechyni generálku. Vychází to z vyučování o učednictví. A jak to dopadlo? Svůj výstup přehráli třikrát. Pár lidí se zastavilo, s některými jsme mluvili, pozvali, dali jsme jim do ruky Janovo evangelium s kontaktní adresou na bechyňské shromáždění a telefonem na mne. Takže ještě nic nedopadlo. Chápu. Ale třeba Pavlína Kostková byla překvapená z docela neplánované události. V Třeboni v lázních je její otec. Říkal, že by je někdy na Poušti navštívil. Nakonec se domluvili na Pátek odpoledne. Prostě přijel, pobyl v parku a celou jednu sérii sledoval. Pavlína nedoufala, že by otec přišel na nějaké shromáždění. A byl tam! Na skok u protivínského faráře Josefa Červeňáka 8. května jsme měli tento rok poprvé shromáždění na náměstí. Bylo krásně a dalo se očekávat, že bude i nadále, ale… Další shromáždění na náměstí jsme naplánovali na 12. června. Modlili jsme se za slovo, za lidi, za průběh i za počasí. V neděli jsme se ale probudili do zataženého dne, kdy od 9 hodin vytrvale pršelo. Obloha černo-šedivá a vypadalo to, jakoby někdo z velké konve kropil naši zem. Proč? Bůh neslyší naše modlitby? Vždyť chceme dělat jeho vůli, toužíme po tom, aby byli další lidé zachráněni, proč tedy prší a my nemůžeme jít s evangeliem mezi lidi?! (Wesley to měl jednodušší. Žádné klávesy, žádný mikrofon, žádná elektrika… Ách jó, ta moderní doba.) Po jedenácté hodině jsme po domluvě s Lukášem (naším chváličem) shromáždění venku přesunuli na příští neděli 19. 6. a shromko jsme přesunuli do sboru. A jak to dopadlo? Co jsme se naučili ohledně modliteb a důvěře v našeho Pána? Ve dvě hodiny přestalo pršet a od tří hodin bylo nad Jablonným sluníčko. Moje otázka je: Proč nedůvěřujeme Bohu? Celý další týden jsme se hodně modlili za počasí. V neděli 19. června bylo docela hezké a příjemné ráno. Sluníčko se sice občas schovalo za mraky, ale to přece vůbec nevadí, mnohdy je to příjemnější než sedět na pražícím slunci. Obrat nastal kolem 10. hodiny, kdy se najednou zatáhlo a nastala asi čtvrthodinová průtrž s následným třicetiminutovým deštěm (do kropení konví to mělo daleko, spíš to vypadalo jako stříkání z hasičské stříkačky). Poté to odešlo tak rychle, jak to přišlo. Ovšem kolem poledne to nastalo znova a déšť trval asi do jedné hodiny. („Slabší povahy“ volaly, jestli bude shromko ve sboru. Po zkušenostech Důvěřujeme Bohu? z minulého týdne jsem řekl: „Ne, sejdeme se na náměstí.“ – To je víra, co?) Když jsme ale po druhé hodině na náměstí přijeli a čekali na Lukáše, víra byla ta tam. Obloha zatažená, a i když nebyla průtrž, s malými přestávkami stále něco padalo. Do toho se ovšem nemůže natáhnout elektrika a rozdělat klávesy, to by také mohlo být naše poslední a mohli jsme už chválit jen u našeho Pána. (V autě jsem však stále volal k Bohu.) Samozřejmě i náměstí a předzahrádky místních restaurací zely prázdnotou. O půl třetí ještě, když stále padala voda a já musel jet pro jednu starší sestru, jsme se dohodli, že půjdeme zase do sboru – víra byla pryč (neříkejte to prosím bratru superintendentovi). Když jsem ale ve tři čtvrtě do sboru přijel, ostatní tam ještě nebyli, ale volali mi, že přijel Lukáš a že se rozhodli, že na náměstí budeme (zrovna nepršelo). OK, tak jo. Vše jsme přichystali a než jsme začali, bylo v předzahrádce docela dost lidí a i k nám na lavičky začali lidé přicházet (radost mám ze dvou starších dam, které se zúčastňují celkem pravidelně a opět přišly). A jak to bylo s deštěm? Za dvě hodiny nekápla ani kapka, dokonce svítilo sluníčko, ale jakmile jsme skončili, museli jsme si pospíšit, abychom uklidili aparaturu do auta. Aparaturu jsme ochránili a nám trochu vody nevadilo. Moje otázka je: Proč nedůvěřujeme tomu, který má ve svých rukách sklady sněhu i sklady krupobití? Kdo zplodil krůpěje rosy a vyznačil bouřnému mraku cestu?! Bůh je úžasný, já jsem neměl ani mokré vlasy :-) (Hustovlas)