Ať múzy promluví

1

Obsah PŘEDMLUVA 9 Proč drama? 9 Divadlo a teatralita v Byzanci 12 Kontakia Rómana Melóda 14 Theatra 18 Totožnost Ignatia Diakona a otázka autorství Veršů o Adamovi 21 Kulturní pozadí textu 23 Kvazidramata 12. století: autoři a texty 26 Christos paschón (Trpící Kristus) 26 Theodóros Prodromos a jeho dva dramatické experimenty 30 Michaél Haplúcheir a jeho Dramation 33 Kulturní pozadí kvazidramat 12. století 34 Epilog: divadlo znovu v Byzanci 40 Omývání nohou 44 Kyperské pašije 45 Mládenci v peci ohnivé 48 TEXTY IGNATIOS DIAKONOS: VERŠE O ADAMOVI 55 Ignatios Diakonos: Verše o Adamovi 63 THEODÓROS PRODROMOS: KOČKOMYŠÍ VÁLKA 71 Theodóros Prodromos: Kočkomyší válka (Katomyomachia) 77

MICHAÉL HAPLÚCHEIR: DRAMATION 101 Michaél Haplúcheir: Dramation 107 Summary 115 Poznámka k psaní řeckých jmen a k překladům 117 Bibliografie 119

Předmluva V tomto svazku naleznete tři výjimečné byzantské literární skladby pocházejícíz9.a12.století.Jednáseozástupcezvláštníhobyzantské­ ho žánru, jehož výklad není snadný – předpokládáme, že tyto texty nebylyurčenyprojevištnírealizaci,a takjeneoznačujemejakodrama, nýbrž kvazidrama. Chceme tím upozornit na to, že vznikají spíše jako napodobení dramatu v kultuře, jež nemá s živým divadlem žád­ nou zkušenost a svou potřebu divadla nasycuje nepřímo v různých projevech teatrality. Výběr textů se řídil několika hledisky. Nesnažili jsme se pouze za­ chovat hledisko literární kvality, ale chtěli jsme navíc nahlédnout do uvažování byzantského učence, který zkouší napsat drama. Zvolili jsmeprototexty,ježvynikajítakédramatickýmiapotenciálněidivadel­ ními kvalitami. Ignatiovy Verše o Adamovi, Kočkomyší válka (Kato­ myomachia) Theodóra Prodroma a Dramation Michaéla Haplúcheira jsou díla nejlépe dosvědčující vzdělání, nadání, vynalézavost i smysl pro humor svých autorů, vlastnosti tolikrát byzantským učencům upírané. Proč drama? Drama je obvykle vnímáno jako textová předloha pro uvádění na jevišti, ačkoli o jeho literárních parametrech nepochybujeme. Přestože vědci nepřestávají hledat důkazy svědčící o živé byzantské divadelní

Předmluva10 kultuře,nelzescénicképrovozovánídramatvByzanciprozatímdoložit žádnými důkazy. Může to znít překvapivě, zvláště uvědomíme­li si, jak úzce vyplývá byzantská kultura z kultury řecké, v níž divadlo zastávalo významnou uměleckou, náboženskou a politickou roli. Byzanc je však neméně pevně kulturně ukotvena také v římské tradici,vnížjedivadloodpočátkuvnímánosnedůvěrouajaksiambi­ valentně: pro Římany představuje velká část jeho projevů import a ani z morálního hlediska nezapadá do domácího kulturního pro­ středí. Přesto herci nedosáhli nikdy větší popularity a bohatství nežli v římském císařství. Potvrzují to malůvky jejich podob na zdi stejně jako omračující výše jejich honorářů. Na druhé straně je ale v římské tradici herectví podobně jako prostituce či gladiátorské řemeslo vnímáno jako prodávání těla, tedy jako ponižující profese vedoucí k mravní zkáze svého nositele. Divá­ ky oblíbený herec se, jakmile opustí jeviště, tedy jako soukromá oso­ ba, ocitá na okraji společnosti. Rovněž sledování divadla může vést ke zkáze mravů, což dosvědčují písemné prameny různého druhu – připomeňme jen úřední omezování hracích dnů a Pliniův dopis Rosianu Geminovi o přísné babičce Ummidii Quadratille, jež svému vnukovi zakázala sledovat představení svých herců a posílala ho vždy pryč, aby se raději učil.1 Svědčí o tom ale i dlouholetá provozovací praxe římského divadla v provizorních divadelních budovách, urče­ ných po skončení slavností k rozebrání. Přestože postupně dochází k rozkvětu divadelního umění v nejrůznějších podobách (císařská doba je dobou velké diverzifikace divadelních žánrů) a v nejrůzněj­ ších prostorech (kamennými divadly počínaje a soukromými divadly konče), oficiální postoj k divadlu ani jeho aktérům se nemění, nýbrž hájí tradiční hodnoty. 1 Plinius Mladší. Dopisy, VII, 24. České vydání: Praha: Svoboda, 1988, přel. Ladislav Vidman.

Předmluva 11 Totohlediskoještěsílívkřesťanskémprostředí.Křesťanésivotáz­ cevztahukherectvísřímskoukulturourozumějíadáseříci,žeseobě kulturyvtomtoohledujenvzájemněpodporují.Křesťanstvíjepřitom třetímzákladnímstavebnímkamenembyzantskékultury.Neníproto divu, že od okamžiku, kdy se křesťané stanou ve společnosti roz­ hodující sociální skupinou, odpor proti divadlu ještě vzrůstá. Jeho důkazem jsou opět především literární prameny: církevní i světské právní výnosy, stejně jako kázání církevních Otců i další literatura (jež jsou zároveň dokladem toho, že divadlo bylo těžké ze společen­ ského života vykořenit a bylo oblíbené i mezi křesťany). Divadlo pře­ stovzdoruje nejméně do 6. století po Kr. Poté se prameny a důkazy o provozování divadla stávají nezřetelnými a pozvolna mizí. Šesté století je zároveň éra, kdy se podle mnoha badatelů rodí Byzanc.2 Divadlo tedy ještě pravděpodobně patří k zábavám raně byzantského člověka, divadelní element se však zřejmě ze scénických produkcí postupně vytrácí podobným způsobem, jakým mizí v pře­ chodné době mezi antikou a středověkem ze západních produkcí. Podstata představení v době sílícího vlivu křesťanství již několik staletí nespočívala v předvádění pevně daného dramatického textu. Mnohem větší oblibě se nejpozději od přelomu letopočtu těšily dva jiné žánry, mimus a pantomimus. Mimus nabízel divákům podívanou oslovující hudbou, tancem, zpěvem, mluveným slovem, četnými žer­ ty, gagy a patrně i určitými lazzi,3 neboť důležitým znakem mimu 2 Tímto stoletím začíná dějiny Byzance např. Robert Browning (The Byzantine Empire. Washington: The Catholic University of America Press, 1995, s. 3) i český kolektiv autorů pod vedením Bohumily Zástěrové v publikaci Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992, s. 75). 3 Pojem užívaný nejčastěji v souvislosti s komedií dell’arte: jsou to jakési pohybové a někdy i slovní pomůcky při improvizaci – fixní situace, obraty či sled pohybů, které lze použít k vyvolání požadovaného (nejčastěji komického) efektu v růz­ ných představeních.

Předmluva 23 Kulturní pozadí textu Vznik Ignatiovy nejoriginálnější literární skladby zřejmě spadá do poslední fáze ikonoklasmu, spjatého s vládou posledních panovní­ ků amorijské dynastie, do doby panování vzdělaného císaře Theofi­ la a počátku vlády císaře Michaéla III., tedy mezi léta 814–843. Theofilova vláda podnítila závěrečné vzepětí ikonoklasmu, s nímž bývá autor Veršů přímo či nepřímo kladen do souvislosti. Nemůžeme to tvrdit s jistotou, protože o samotném autorovi toho víme málo. Zdá se však, že drobná kvazidramatická skladba představuje jeden z prvních skutečných literárních skvostů vznik­ lých po době literárního mlčení mezi polovinou sedmého století (ve znamení bojů s Araby) a Druhým níkájským sněmem roku 787, který ukončil první fázi ikonoklasmu. Byzanc se za vlády císařovny regentky a později samostatně vládnoucí císařovny Ireny konsoli­ duje a kromě politické a ekonomické stabilizace počíná, nejprve nesměle, nový rozkvět vzdělanosti a kultury. V předchozí epoše všechny tyto hodnoty strádaly ve válečných konfliktechsArabyavevnitřníchikonoklastickýchsporech.Zajímá­li nás zde především vzdělanost a literatura, je nutno konstatovat, že období až do počátku vlády makedonské dynastie roku 842 je na li­ terární památky a zprávy o kulturním dění velmi chudé. Především se dá říci, že až na Konstantinopol se zhroutil vyšší vzdělávací systém (tj. obdoba středních a vysokých škol) a obyvatelstvu mimo hlavní město se většinou dostávalo pouze základní znalosti čtení a psa­ ní (i to je však velký rozdíl oproti převážně negramotnému Západu). V období ikonoklasmu se intelektuální aktivity soustředily pře­ devším k teologickým diskusím, jež probíhaly bezpochyby i v písemné podobě a energie většiny vzdělanců tedy byla upřena zejména kboho­ sloví. Spisy ikonoklastických autorů dnes však známe pouze ze zlom­ ků, protože jejich díla byla záměrně zničena. Tento zákrok ale

Předmluva24 bohužel postihl i ty, kteří se neangažovali přímo v teologii, nýbrž působili v jiném odvětví vzdělanosti, byli však stoupenci ikonoklas­ tické frakce. Proto například není zachováno nic z rozsáhlého díla učeného Ióanna Grammatika, vychovatele císaře Theofila, ve druhé obrazoborecké vlně patriarchy – ikonoklasty, ale dlouho zejména vášnivého přírodovědce, chemika­alchymisty a milovníka knih. Jeho záliba ve vědách spjatá s láskou ke knihám všeho druhu i v jiných jazycích a písmech (nezapomeňme, že byl možná arménského půvo­ du) mu vynesla přízvisko Černokněžník. Z jeho tvorby se neza­ chovalo téměř nic, kromě jediné básně a zlomku disputace, pokusu o vyvrácení ikonodúlského přesvědčení, ačkoli ani tento fragment mu nelze přisoudit s úplnou jistotou.18 Další osobností tohoto období, snad dokonce Ióannovým brat­ rancem, je León Filosof, jindy také León Matematik či Astronom. Bohužel i z jeho díla zůstalo jen velmi málo, mimo jiné epigramy. Připisují se mu také některé řeči. Sice si stejně jako jeho bratr zřejmě zakládal především na svých přírodovědných znalostech, z dlouho­ dobého hlediska je však jeho největší zásluhou zájem o staré rukopi­ sy a knihy. Přiměl ho až k redakci Platónova díla, a tímto skutkem zahajuje renesanci antických kulturních hodnot, vzkvétající v násle­ dujícím období. Byl také vyhledávaným a schopným pedagogem. K jeho žákům patřil nejvzdělanější učenec Evropy tohoto období patriarcha Fótios i obdobně výjimečný Kónstantinos Filosof, věro­ zvěst Slovanů. Antické dědictví se poprvé po dlouhé době objevuje v díle patriar­ chy Níkéfora, zejména v jeho Krátké historii od vlády císaře Maurikia, která vykazuje určité snahy o klasicizující styl. Vytříbeným stylem 18 Dva fragmenty tohoto textu byly ve 2. pol. 20. století vydány: Jean Gouillard. Fragments inédits d’un antirrhétique de Jean le Grammairien. In Révue des études byzantines, 24 (1966), s. 171–181.

Předmluva34 Komnéna roku 1183 při jeho úspěšném pokusu o uchopení moci a odstranění svého předchůdce. Eustathios líčí Michaéla v ne­ lichotivém světle, ale jeho portrét může být ovlivněn vlastním Eustathiovým odporem vůči samozvanému císaři Andronikovi. M. Treu, který poprvé upozornil na totožnost autora Dramation, dále tuto osobu spojuje s Thomasem Haplúcheirem (snad Michaélo­ vým otcem či bratrem), známým z akt konstantinopolského sněmu roku 1166.25 DramationsvýmikvalitamipřipomínáBloudícípřátelstvíTheodó­ ra Prodroma. Stojí opět poněkud stranou, jeho dramatické možnosti zůstávají jaksi v zárodku a na první pohled se skladba podobá spíše středověkému básnickému sporu. Z českého prostředí se mu i námě­ tově blíží Podkoní a žák.26 Důkladnější rozbor ale ukáže, že autor zřejmě komponoval své dílo na pozadí zkušenosti s antickým dra­ matem a možná poněkud překvapivě nikoli pouze s tragédií, nýbrž i se znalostí Aristofana, jak v již klasické studii o tomto díle navrhnul Quintino Cataudella.27 Kulturní pozadí kvazidramat 12. století Kdesevšakberetentocílenýzájemoantickédrama?Vobdobíneob­ vyklého rozkvětu byzantské vzdělanosti, na počátku 9. století, na­ lézáme pouze jediný text s touto tendencí, a po třech staletích se náhle 25 Max Treu. Michael Haplucheir. In Byzantinische Zeitschrift 1 (1892), s. 338. 26 Srovnání těchto dvou textů provedla v oborové práci Karolina Hencová. Středo­ věký dialog Východu a Západu – Dramation M. Haplucheira a staročeský Podkoní a žák. Brno: Filozofická fakulta, 2006. 27 Quintino Cataudella. Michele Apluchiro e il “Pluto” di Aristofane. In Dioniso 7 (1940/41), s. 88–93.

Předmluva 35 objevují čtyři. Dvanácté století však má se stoletím devátým mnoho společných rysů. Jedenácté a dvanácté století bývají obvykle považo­ vána za zlatý věk byzantské kultury. Z politického hlediska nepřed­ stavují vrchol byzantské moci, ten přišel již dříve, o to silněji se však rozvíjejí intelektuální aktivity, a to zejména v období vlády dynastie Komnénovců. Panovníci z tohoto rodu byli významnými mecenáši věd a umění, a tak je éra 11.–12. století často nazývána komnénov­ skou renesancí. Kulturní rozkvět vyplýval z mnoha faktorů, mezi nimiž svou významnou roli hraje i nebývalá otevřenost Byzance světu, podob­ nějakostabilizacepolitických,hospodářskýchaspolečenskýchpomě­ rů za vlády komnénovské dynastie. Silným impulzem aktivizujícím byzantské myslitele a učence byly nesporně i křížové výpravy, na nichž se na sklonku 11. století podí­ lel i císař Alexios I., který počátkem roku 1095 požádal římského papeže o vojenskou pomoc proti Turkům. Na podzim vysílá papež Urban II. vojenskou výpravu, která má osvobodit Jeruzalém a další svatá místa křesťanského světa z moci muslimů. Ke společnému postupu Byzance a západního světa skutečně po určitou dobu dochá­ zí, ale záhy se začnou projevovat neshody mezi západními a východ­ ními spojenci. Kromě kulturního šoku, jenž byl pro obě strany stejně nečekaný a projevil se i v politické rovině, kvetou v téže době i styky mírové­ ho rázu – čile se rozvíjí obchod i vzájemný import vymožeností, vědeckých poznatků i rozličných módních výstřelků. S docela no­ vým civilizačním živlem jsou tedy konfrontováni i obyčejní oby­ vatelé říše. Mírovou i válečnou cestou se šíří vlivy, které se nejprve projevo­ valy pouze v nejvyšších kruzích. Komnénovci jsou prostřednictvím sňatkové politiky postupně spřízněni nejen s Bulharskem, ale také s Uhrami, Bavorskem i Francií a nepřímo dokonce s Čechami

Předmluva36 (tchyní Václava I. byla byzantská princezna Irena, dcera Izáka I. Angela). Cizinkynabyzantskémtrůněsissebouzdomovajistěvezlyidruži­ nu, v níž nechyběli ani literáti a učenci. Na komnénovském dvoře se tehdy začaly rozmáhat určité západní zvyklosti, známá je například epizoda o tom, jak se císař Manuél I. pokoušel zavést v hippodromu rytířské turnaje, byly přejímány i módní výstřelky, k nimž patřila hladce oholená mužská tvář, po „latinském způsobu“. Intelektuálové jistěnestálistranoutěchtozměn.Někteřísipomaluosvojovaliznalost latiny, která časem Byzantincům znovu přiblížila některá díla římské antiky, ale později i vrcholná díla západních teologů. Upozorněme také na velký význam znalosti arabštiny, která se od 11. století opět šíří a umožňuje vědcům seznámit se s výsledky arabské vědy. Éra komnénovského panování je především zlatým věkem by­ zantských humanitních věd a literatury, což bylo umožněno refor­ mou školství, jež stála u počátku rozkvětu. První polovině tohoto období dominuje především osobnost polyhistora Michaéla Psella, snad nejvýznamnějšího byzantského filosofa­novoplatonika, autora komentářů k Platónovi i Aristotelovi. Pozoruhodnou osobností byl i jeho žák Ióannés Italos, rozpracovávající dále ideje novoplatonis­ mu. Oba tito učenci svým myšlením překračovali rámec své kultu­ ry, a tak nakonec čelili nařčení z hereze. Oba však také přispěli k obnově zájmu o Platóna a osvěžili zájem o jeho původní texty, nikoli o jejich křesťanskou interpretaci. Psellos přitom zasáhl i do vývoje dalších oblastí humanitních věd: věnoval se historiografii (Chronografia28 ) i literární teorii a rétorice, stejně jako teologii. Své rozsáhlé vědění se pokusil shrnout v díle Všeliké učení (Didaskalia pantodapé). 28 Česky: Michal Psellos. Byzantské letopisy. Praha: Odeon, 1982. Přeložila Růžena Dostálová.

Předmluva40 veno rozumně, sloužilo k duchovnímu povznesení. […] Herectvím napodoboval tělesnou tvářnost v každém ohledu a zůstával hercem, aby poučoval…31 Není snadné zodpovědět zdánlivě prostou otázku, co vedlo učen­ ce 12. století k zájmu o divadlo, jež se v té době již neprovozovalo a bylo nahrazeno spíše různými podobami teatrality. Otázka „co to bylo divadlo“ se totiž objevovala i v jiných textech, zejména v komen­ tářích k antickým dokumentům i literárním textům. Zájem o antic­ ké divadlo lze snad považovat za další důkaz tíhnutí ke klasicismu, oživení hodnot antické kultury a její co nejlepší poznání. Toto úsilí bylonepochybnězesílenopotřeboudefinovatpodstatuvlastníkultu­ ry a její základní hodnoty tváří v tvář jiným kulturám, ať již arabské nebo v této době snad ještě intenzivněji kultuře západní. Také vznik kvazidramat lze zřejmě zařadit k těmto tendencím, snad i včetně Ignatiových Veršů o Adamovi, které vznikly v obdobné atmosféře rodící se renesance antických kulturních hodnot. Nemá­ me jediné svědectví o tom, že by autoři kvazidramat pomýšleli na uvedení svých skladeb na jevišti. Struktura textů ale dokazuje zře­ telné úsilí o věrnost antické estetice a dramatickým postupům. Proto jepřirozenésedomnívat,žetytotextysloužilyjakodalšízpůsobteore­ tické reflexe dramatu, tentokrát metadramatickým způsobem. Epilog: divadlo znovu v Byzanci Zatímco podívaná s jistými projevy divadelnosti v Byzanci vzkvéta­ la v mnoha podobách tak jako ve středověké kultuře na Západě, 31 Eustathios Soluňský. O přetvářce, PG 136A­C, 376, γ´, δ´. Viz též Růžena Dostálová. Byzantská vzdělanost. Vyšehrad: Praha, 20032 , s. 244–245.

Předmluva 41 divadlo samo – zcela nepodobně Západu – z byzantské kultury na­ dlouho vymizelo. Tento paradox je způsoben kontinuitou historic­ kéhovývojevByzanci,kterápřirozeněpřebíralaodmítavépostojerané církve k divadlu, jež byly zase podporovány obezřetným a spíše nega­ tivním postojem k divadlu v římském zákonodárství. Církevní Otcové již od prvních století proti zálibě obyvatel v náv­ štěvě divadla a hippodromu vystupovali v kázáních i zvláštních po­ jednáních.32 Od čtvrtého století se snažili návštěvu a provozování divadla postihnout také ve výnosech církevních sněmů, přičemž vy­ cházeli ze starších církevních pravidel, sebraných ve 4. století v tzv. Apoštolských konstitucích. Aktivní provozování divadla bylo již zde definováno jako naprosto neslučitelné s možností stát se křesťanem. Herec se musel svého řemesla vzdát, teprve poté mohl být pokřtěn: Přijde­li člověk od divadla, ať je to muž nebo žena, vozataj, gladiátor, závodník nebo trenér, olympijský soutěžící, pištec, kitharista, hráč na lyru, tanečník nebo nějaký podvodník, at se zřeknou své profese, nebo ať jsou odmítnuti. […] Pokud se někdo oddává posedlosti divadlem, zápasům se zveří, hippodromu nebo agónům, ať se buď své zábavy zřekne, nebo ať je odmítnut.33 32 Poznámky proti divadlu jsou rozesety po veškeré literatuře raného křesťanství. Zvláštní pozornost mu pak věnovali dva autoři spojovaní spíše se západní podo­ bou křesťanství, Tertullianus a Novatianus (přelom 2. a 3. století) ve svých dílech nazvaných De spectaculis (česky vyšlo pod dvěma názvy: Tertullianus. O hrách. Překlad Petr Kitzler, Praha: OIKOYMENH, 2004 a Novatianus. O podíva­ ných. Přeložila Lucie Doležalová. In Divadelní revue 16 (2005), s. 91–94. Na Východě se proti divadlu vyslovovali při různých příležitostech a v různém kon­ textu snad všichni křesťanští autoři, nejvíce zmínek však nalezneme u Jana Zlato­ ústého, jemuž jsou připisována i dvě kázání na toto téma: Těm, kdo opouštějí chrám a odcházejí do divadla a do hippodromu a Proti hrám a divadlu (Contra ludos et theatra, PG 56, 263–270 a Contra theatra, PG 56, 541–544.) 33 Apoštolské konstituce, VIII, 32, 47.

Texty

Ignatios Diakonos: Verše o Adamovi Verše o Adamovi, vzniklé na počátku 9. století, jsou jedním z prvních dokladů obnoveného zájmu Byzance o žánr, jenž byl antice vlast­ ní, totiž dramatu. Ignatios se k němu v textu Veršů obrací v několika úrovních. Účel vzniku Veršů zůstává dodnes záhadou a nelze s jistotou tvrdit, že autor usiloval o znovuoživení divadelní tradice antické­ ho Řecka, ačkoli někteří badatelé o možnosti, že drama bylo uváděno při studentských slavnostech nebo při náboženských příležitostech, vážně uvažují.1 Mnohem zajímavější a produktivnější nežli zkou­ mání, zda bylo uváděno, je však otázka jeho proveditelnosti, tedy jeho divadelního potenciálu. Ten je bezesporu vysoký a dokládá autorovo pochopení nepostradatelných kvalit antického dramatu. Ohledávánípodstatyřeckétragédiebylpatrnějeden,ne­lihlavníúčel, za jakým Verše vznikly. Výběr tématu vyvolává domněnky, že drama mohlo být využí­ váno při výuce jako křesťanská náhrada pohanských textů. Nebyl by to v dějinách literatury ojedinělý případ: podobně postupovala v 10. století na Západě Hrotswitha z Gandersheimu s šesti komediemi 1 Takto Paul Speck. Ignatios Diakonos, Stichoi eis ton Adam. Eine Aufführung zur Abschlußfeier. In Byzantinoslavica 56, s. 353–357; Vénétia Cottas. Le Théâtre à Byzance, op. cit., s. 162–163. Zde provedená analýza Veršů využívá některých závěrů uveřejněných ve studii: Alena Sarkissian. Ignatiovy Verše o Adamovi a rané biblické drama. In Divadelní revue 23/1 (2012), 7–20.

56 nahrazujícími rozpustilého Terentia2 nebo později jezuité a jejich dramatická produkce, jež měla ve výuce (spjaté i s divadelními akti­ vitami žáků a profesorů) nahradit latinské i řecké texty. Ignatios si vybírá námět, jako by hledal analogii k řecké mytologii, tedy tradič­ ní okruh témat tragédie. Sáhl po námětu ze Starého zákona, jehož časové a prostorové souvislosti byly zřejmě v jeho představách podob­ ně nejasné a mnohoznačné jako prostředí řeckého bájesloví. Obrátil se k samým počátkům lidského světa, k příběhu o vyhnání prvních lidí z ráje.3 Téma pak zpracoval veršem, který se vyskytuje stejně přirozeně v antickém prostředí jako v byzantské literatuře: jambickým tri­ metrem, v upravené byzantské podobě dvanáctislabičného jambu, rozdělenéhovreplikáchdotrojverší.Skladbajepotétostráncehomo­ genní, nevyskytují se v ní žádné jiné metrické struktury, a to patrně i proto, že v dramatu nevystupuje chór. V řecké tragédii zpíval, a tak byly jeho pasáže, stasima, složeny v lyrických metrech, oproti jam­ bům v dialogických pasážích. Těmito argumenty lze také zamítnout možnost, zda nemohly být Verše o Adamovi určeny ke zpěvu. V textu se často vyskytují i lexikální narážky na tragédii. Jak dokázalRobertBrowning,4 Ignatiosčastoužívávýrazů,obratůacita­ cí z řeckých tragédií, zejména ze Sofokla a Eurípida. Tyto narážky však nejsou užívány tak často a doslovně jako v případě Kočkomyší 2 Za tuto poznámku děkuji Evě Stehlíkové. 3 Za pozornost stojí, že přibližně v téže době vzniká na Západě text obsažený v tzv. BookofCerne,SestupJežíšeKristadopekelčiliDescensusadInferos.Bývápovažo­ ván za počátek dramatu v západní kultuře a shodou okolností jsou jeho hlavními postavami Adam a Eva, jejichž nářky a prosby o vysvobození z pekla tvoří většinu skladby. Text, překlad a stručný komentář k textu viz Eva Stehlíková. Nejstarší známý středověký kvazidramatický text. In Divadelní revue 4 (1996), s. 79–81. 4 Robert Browning. Ignace le Diacre et la tragédie classique à Byzance, op. cit., s. 405–406. Ignatios Diakonos

Ignatios Diakonos VeršeoAdamovi5 Počítáš­li sta ran, ok v síti zápasu, již spletl před věky na naše praotce had z vláken úkladů, aby se pobavil, a potom rozjímáš nad slavným vítězstvím, či snad na prvotní prokletí vzpomínáš, svalené na lidi pro jejich povahu ve chvíli, kdy se sok nad plání vyvýšil, viz v tom všem především svůj vlastní bědný los neboť těch bojů díl padá i na tebe. Jakmile člověčí duše si všiml plaz do hlubin sražený pradávným rozsudkem a spatřil, jak se zem spojuje se slovem, jež nelze vyslovit, a s vůlí jedinou, z té vůle čerpají svatost svou andělé, Knížata, Cherubi, Trůny i Serafi; i archandělů voj tou vůlí veden je, díky níž země i nebesa, hvězdný řád, voda i plameny, jasný aithér i vzduch, světlo, které přes den křižuje nebesa, i lampa příhodně prozařující noc, pernatci, dobytek zemský i podmořský, 5 Přeložila Alena Sarkissian, přebásnil Matouš Jaluška.

64 zkrátka celý náš svět jediným slovem vstal, ona jen člověku též dlaní vtiskla tvar, aby si podmanil to méně hodnotné, méně dokonalým sám aby kraloval, nade vším tvorstvem tvor vládnoucí rozumem a hodný uctění, protože zrcadlí Boha, jenž uhnětl jej k svému obrazu; když to vše spatřil had, k boji se hotovil hnaný zlou závistí, až vyštval člověka z Edenu, z žírných luk, na nichž byl usazen, aby tam prospíval a živ byl v hojnosti. Eden, ten divů div východní krajiny, svou vláhu saje ze čtyř sladkých pramenů, matkou, či kojnou spíš stal se všem rostlinám, rodištěm světa krás a potěšení všech, dá pastvu očím, jež k němu směr naleznou. Ten svůdce bojácně kradl se k člověku, k muži, jejž Tvůrce ve svých dlaních obrobil, a ráčil okrášlit svým vlastním obrazem; tu k němu přistoupí i Eva, z podstaty hloupá je, touží po poradě s manželem. Však byla stvořena z úlomku vzatého z boku Adamova, aby jej těšila, Adamovi ji Bůh dal jako manželku: dar ze sna vyzvedlý, lék proti trápení. Potom si nový pár zavázal rozkazem: užívat mohli ze všech stromů úrodu, z jednoho stromu však plod trhat neměli. Pokud z něj okusí, obdrží úděl běd, zachovají­li však nezpupně zákony, Ignatios Diakonos

Theodóros Prodromos: Kočkomyší válka Prodromova Kočkomyší válka vznikla pravděpodobně někdy v polo­ vině 12. století, tedy v období největšího zájmu o řecké divadlo – v této době vzniká i většina teoretických pojednání o dramatu a divadle. Ani v tomto případě nelze určit účel skladby. Její charakter je navíc do jisté míry ambivalentní, protože se v ní zvláštním způsobem pro­ línají ohlasy na klasickou řeckou epiku a dramatiku (především tra­ gédii). Téma připomíná pseudohomérskou travestii Íliady, známou jako Batrachomyomachia čili Válka žab a myší.6 Autor ji ale zpraco­ vává prostřednictvím pravidelnější nápodoby jambického trimetru, totiž dódekasylabu, a vyjadřuje se v jiném žánru: kvazidramatu. Herbert Hunger označuje Kočkomyší válku za imitatio řecké tragé­ die.7 Podobnost je zřejmá už v jazykové rovině: text hojně používá citací a narážek na široké spektrum tragédií, mezi nimiž zaujímají nejdůležitější místo Eurípidovy texty. Skladba se blíží až centonu, protože se na rozdíl od Veršů o Adamovi neomezuje pouze na variace výrazůaobratůzřeckétragédie,alečastopretextypřímocitujeazapo­ juje je nezměněné nebo jen s malými obměnami do ostatního textu. 6 Český překlad: Homérské hymny – Válka žab a myší. Přeložil Otakar Smrčka. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959. 7 Herbert Hunger. Der byzantinischer Katz­Mäuse­Krieg. Graz–Wien–Köln: Verlag Hermann Böhlaus, 1968, s. 44. Z tohoto vydání byl pořízen i náš překlad.

72 Takové ohlasy tvoří odhadem třetinu textu. Prodromos použí­ vá několik hlavních druhů přejímek. Jsou to zaprvé obecně známá rčení z tragédií (například variace na verš z Eurípidovy Alkéstis: „vždyť nemohou se mrtví na svět navrátit“).8 Někdy i v těchto pří­ padech na původní rčení pouze naráží, ať již z metrických důvodů nebo proto, aby odhalení souvislosti zůstalo na čtenáři (jako napří­ klad v případě verše 330, který má v řeckém kontextu hned několik paralel, ale na účinku se podílí i souvislost s některými starozákon­ ními pasážemi).9 Dalším specifickým druhem přejímek, jež mají text vsadit do tra­ gického kontextu, jsou obraty a výrazy typické pro jazyk tragédie – specifický druh souhlasu, přeložitelný jako „tos řekl správně“, nebo výzva poslu či jiné podobné postavě, aby pověděli, co vědí: „teď jasně vypověz“, či podobná tragická klišé.10 Zvláštní místo mezi těmito obraty pak zaujímají obraty a výrazy vyjadřující emoce, pře­ devším tedy citoslovce obvyklá v tragédii. V Kočkomyší válce se jich vyskytuje tolik, že ji lze s určitou dávkou nadsázky považovat za jistý katalog těchto výrazů. Používá je pochopitelně především sbor a Masařova choť. Poslední významnou skupinou přejímek jsou obraty, které nelze považovat za obecně známá rčení, nýbrž jsou určena poučenému čtenáři, který si vychutnává souhru i napětí mezi originálním tex­ tem tragédie a jeho novým kontextem. Těchto míst je pochopitel­ ně v textu Kočkomyší války nejvíce. Potvrzují Kočkomyší válku jako literární hříčku a svědčí proti divadelnímu určení tohoto textu – při 8 Katomyomachia, 269; Eurípidés. Alkéstis, 1076. 9 Pindaros. Pythiaca, 8,136; Sofoklés. Aiás, 125ff; Eurípidés. Médeia, 1224; Jb, 14, 2; Ž 143, 3. (Plný výčet: Herbert Hunger. Der byzantinischer Katz­Mäuse­ ­Krieg, op. cit., s. 119.) 10 Viz např. Katomyomachia, 45, 122, 321 a další místa. Theodóros Prodromos

Theodóros Prodromos Kočkomyšíválka(Katomyomachia)17 Hypothesis V době, kdy myším kraloval a v černočerné díře dlel vladař jménem Masař a když na cestách, kudy myši obvykle chodí, slídila kočka, jeho věčná pronásledovatelka, Masař už nemohl snést neustálé špe­ hování z její strany, a proto se vydal ke svému příbuznému, jenž měl tu čest zvát se Zloděj sýra, aby se s ním poradil, jakým způsobem by bylo možné donutit kočku k vyklizení pole. Oba se pak přichystali k tomu, že s ní svedou nesmiřitelný boj. Shromáždili velké množ­ ství myší, a když jim udělili nesčíslné rady a všestranně je povzbudili k boji, zaútočili s celým vojskem přímo proti ní. Jakmile se protivní­ ci střetli, zajala kočka Masařova syna, krutě toho mládence potrha­ la svými drápy a rozsápaného okamžitě sežrala. Poté, co myší posel spatřiltyudálosti,zamířilzpětpřímokMasařověmanželce,abyjizpra­ vil o truchlivé smrti nejdražšího potomka. V průběhu lítého boje však z oblačných výšin střechy spadl shnilý šindel a rozmačkal koč­ ce žíly. A tak se můžeme na myši dívat jako na vítěze v tomto boji. Osoby: Masař (Kreillos) Zloděj sýra (Tyrokleptés) Hlasatel 17 Přeložila Alena Sarkissian, přebásnil Matouš Jaluška. Sbor služek Masařova manželka Posel

78 Prolog říká Masař. Masař Proč, myši hrdinné, trávíme věčný věk zde, v temném domově, v podzemní dutině? Pospolu třesem’ se, strachy své sdílíme, společně žijeme ve stínu neštěstí, shodnout se nemůžem ani na tom, zda snad máme ven vyhlédnout, anebo v temnotě dřepět dál. Zasáhla nás střela obavy, která nás přibila ke stěnám domova. Ve stínu smrti nám pomalu plyne čas, jsme, myslím, podobni bájným Kimmeriům, již byli slepí jak zrozená myšata proto, že trávili půl roku v temnotě. Zloděj sýra Dál v díře dřepíme, ač se nám zajídá ta věčná nečinnost. Máme snad světlu vstříc vyrazit s kuráží na cestu hrdinů vroubenou pastmi a spletenou z překážek? Pohlédli bychom tak smrti své do tváře, z tmavého podzemí do temnot podsvětních přešli bychom kvůli své pýše nezměrné. Masař Jen pověz, jak by nás ta sudba doběhla, jak by nás o život obrala v útrapách? Zloděj sýra Jak? Přece kdyby nás do zubů chytila lovkyně, Masaři, ta krutá mordýřka. Theodóros Prodromos

Michaél Haplúcheir Dramation Nevíme nic bližšího o okolnostech vzniku skladby Dramation, dokonce se jen domníváme, že její předpokládaný autor Michaél Haplúcheir žil ve 12. století. Jsou­li domněnky ohledně datace díla správné (a jsou podpořeny i některými literárními kvalitami textu), je přibližně stejně staré jako texty Theodóra Prodroma. Motivace, jež autora vedla k vytvoření skladby, opět není známa. Také v tomto případě byly vysloveny různé hypotézy, vesměs obdob­ né jako v případě předešlých kvazidramat. Dílo vykazuje jisté shodné znaky s Aristofanovým Plútem: především téma chudého hrdiny hledajícího způsob, jak zbohatnout, a postava slepé bohyně – u Aris­ tofana Bohatství, zde Tyché, menší měrou jsou zastoupeny také některé drobné textové narážky na Aristofanův text.18 Dramation proto někdy bývá považováno za alternativní školní četbu, mající nahradit „neslušné“ Aristofanovy komedie. Téma textu však jasněji než v předchozích dramatech naznačuje, že mohlo jít o hříčku, jež měla být předčítána v literárním salonu, v uzavřeném okruhu vzdě­ lanců, v theatru. V literatuře 12. století se často setkáváme s motivem stížnosti na chudobu, lze jej snad označit až za jakési topos. Hlavní 18 Znovu odkazujeme na studii Q. Cataudelly o této otázce.

102 postava, Mudrc, si v Dramation stěžuje na tíživou sociální a finanční situaci učenců a touží se z ní různými způsoby vymanit. Obdob­ ný motiv nacházíme nejen v textech Ióanna Tzetza, ale především v žebravé poezii, která byla zřejmě také určena pro přednášení v uza­ vřenémokruhuposluchačů.VbásniTheodóraPtóchoprodromapro Manuéla Komnéna se dokonce objevuje podobné srovnání, jaké provádí Mudrc: hrdina Ptóchoprodromovy básně srovnává blaho­ bytný život neotesaného ševce s bídou vzdělance.19 Tento obraz navíc připomíná český literární dialog Podkoní a žák, k němuž bývá Dramation opakovaně přirovnáváno. Podobnosti s různými jinými literárními díly vedou badatele také k různému žánrovému zařazování skladby. Nejčastěji bývá řazena k satiře – T. M. Sokolovová ji označuje za „satiru rozdělenou do dialogů“,20 Růžena Dostálová ji v Byzantské vzdělanosti řadí ihned za pojednání o žebravé poezii a přirovnává ji také ke středověkým literárním sporům.21 Dílo však lze zkoumat i jako zvláštní případ experimentu s dramatickou formou. Haplúcheira k tomu stejně jako Prodroma či teoretiky mohl vést obnovený zájem o antické dědictví a nový způsob čtení dramat, který se ve 12. století zaměřuje mnohem více k definici toho, co činí drama dramatem, zatímco dosavadní zájem o jazykové aspekty antické literatury při studiu dramat poklesl. Dosvědčují to i dobové teoretické traktáty o dramatu. Zkoumáme­li však dramatické kvality Dramation, musíme konsta­ tovat,žejsouzetřízdeuvedenýchskladebnejdiskutabilnější.Vněkte­ rých ohledech zůstává Haplúcheirův experiment jaksi povrchní, 19 Verše Theodora Ptochoprodroma císaři Manuelu Komnenovi viz in: Markéta Kulhánková (ed.). K čertu ať táhne studium!, op. cit., s. 47–57. 20 T. M. Sokolova. Michail Apluchir i jego Δραμάτιον. In Vizantijskij vremennik 30 (1969), s. 130. 21 RůženaDostálová.DiebyzantinischeTheoriedesDramasunddieTragödieChristos paschon, op. cit., s. 239–240. Michaél Haplúcheir

Michaél Haplúcheir Dramation22 Verše pana Michaéla Haplúcheira Dramatické osoby Sedlák Mudrc Štěstěna Múzy Sbor Sedlák Buď zdráva, natřikrát blažená Štěstěno, ty, jejíž pomoci přidržel bych se rád, kéž jsi mou vůdkyní na pouti životem. Učenec Co pravíš, sedláku, hej, proč zveš bohyni vůdkyní, pročpak myslíš, že je blažená, zrovna ta zkažená, mrzká, zlá panička, jež cesty kupředu mate a zaplétá? 22 Přeložila Karolina Kvitová, přebásnil Matouš Jaluška.

108 Sedlák Ticho! Svá zuřivá ústa hleď uzavřít nechtěj, aby paní popadla zuřivost! Vždyť vidí na každé místo a všechno ví! Učenec Kdo z moudrých ctil by tvou osleplou bohyni? Sedlák Pomát ses? Dobře vím, že paní vidí vše. Učenec Proč tedy vstoupila do selské chalupy? Sedlák Proč? Zkrátka poznala, že si jí vážíme, nikdo jí nebránil v přístupu do domu. Učenec Ach, jaké neštěstí, běda! Ty pravdu díš, již tušit začínám, co se tu událo. Sedlák A co to bylo, copak? Mluv jasněji. Učenec To k mému stavení loudavě mířila o holi žebrácké vrásčitá stařena. Když tu se slunce skrylo, tma se rozlila, a stará kulhavě, ach, z cesty uhnula, náhle pak upadla na tvrdé kamení, Michaél Haplúcheir

Summary This volume presents three remarkable Byzantine literary works createdinthe9th and12th century,IgnatiusDiaconus’VersesonAdam, Theodore Prodromos’ Katomyomachia and Michael Haplucheir’s Dramation. They represent a specific literary genre interpretation of which is not an easy task: we assume that despite their structure imitating a form of drama, these texts were not intended for staging, andthuswedonotidentifythemasdramas,butquasidramas.Culture which lacks theatre experience and fulfills its need for theatricality by means of extra­theatrical enterprises or spectacles produces mere imitations of drama. The selected texts are unique not only due to their high literary quality, but they also possess dramatic and potentially theatrical qualities. Moreover, they show sophistication, talent, ingenuity and senseofhumouroftheirauthors,featuressooftendeniedtoByzantine scholars. The compositions were created in the 9th and 12th century. These centuries are considered periods of cultural expansion in Byzantine history and are sometimes referred to as two Byzantine renaissances or humanisms. Ignatios the Deacon’s Verses of Adam may be regarded as one of the first examples of free exploitation of ancient literary tradition in the receding iconoclasm, announcing new era of cultural prosperity. Theodore Prodromus’ Katomyomachia and Michael Haplucheir’s Dramation on the other hand are excellent evidences

Poznámka k psaní řeckých jmen a k překladům Při psaní řeckých jmen v českém prostředí neustávají diskuse o tom, nakolik se držet řeckého znění při označování kvantity samohlásek. Problém je ještě spletitější v situaci, kdy má být přepisována byzantská řečtina, která již délky nevnímá, ačkoli s nimi v literárním projevu počítá a označuje je i v grafické podobě textu. Rozhodla jsem se uvádět kvantitu všude tam, kde byla vnímána v klasické řečtině, která byla i byzantským literátům jakousi základní jazykovou normou. Jiným problémem, jehož řešení není snadné, je volba české analo­ gie k jambickému dódekasylabu (tedy dvanáctislabičnému jambu). S Matoušem Jaluškou jsme se rozhodli pro substituci, tedy náhradu časoměrného jambického dódekasylabu dvanáctislabičným dakty­ lotrochejským veršem, neboť českému čtenáři svým spádem připo­ míná mluvenou řeč obdobně jako v řeckém prostředí verš jambický. V Byzanci byly jeho časoměrné jambické kvality již jen jakousi formál­ ní či optickou hříčkou a vychutnávali si je pouze učenci, poněvadž rozhodujícím rytmickým činitelem verše se v Byzanci stal přízvuk (podobně jako v dnešní češtině), nikoli slabičná kvantita (jako v časo­ měrném systému klasické řečtiny). Také proto jsme při překladu kladli veliký důraz na zachování počtu slabik ve verši. Zdál se nám dosta­ tečně příznakový – je typický stejně pro českou středověkou poezii jako pro středověkou poezii vzniklou v Byzanci.

Bibliografie Obecně k dějinám Byzance, byzantské kultury a literatury Robert Browning. The Byzantine Empire. Washington: The Catholic University of America Press, 1995. Růžena Dostálová. Byzantská vzdělanost. Vyšehrad: Praha, 20032 . Herbert Hunger. Die hochsprachliche Literatur der Byzantiner. München: C. H. Beck, 1978. Alexander P. Kazhdan – Ann Wharton Epstein. Change in Byzantine Culture in the Eleventh and Twelfth Centuries. Berkeley: University of California Press, 1985. Paul Lemerle. Le premier humanisme byzantin. Paris: Presses Universitaires de France, 1971. Warren Treadgold. The Byzantine Revival: 780–842. Standford, California: Standford University Press, 1988. Edice kvazidramat Ignatios Diakonos: Verše o Adamovi: In Friedrich Dübner. Fragmenta Euripidis. Paris: Didot, 1846, vol. 2, 91–94. Theodóros Prodromos: Kočkomyší válka (Katomyomachia): Herbert Hunger. Der byzantinischer Katz­Mäuse­Krieg. Graz–Wien– Köln: Verlag Hermann Böhlaus, 1968. Michaél Haplúcheir: Dramation: Pietro Luigi M. Leone. Michaelis Hapluchiris versus cum excerptis. In Byzantion, 39 (1969), s. 251–283.

Bibliografie120 Vybraná sekundární literatura Kyperský paschální cyklus. Ed., úvod a komentář Pavlína Šípová. In Divadelní revue 21/3 (2010). Robert Browning. Byzantine Scholarship. In Past and Present 28 (1964), s. 3–20. Robert Browning. Ignace le Diacre et la tragédie classique à Byzance. In Studies on Byzantine History, Literature and Education. London: Variorum Reprints, 1977, odd. XIV (první publikace: Révue des études grecques, 1968). Quintino Cataudella. Michele Apluchiro e il “Pluto” di Aristofane. In Dioniso VIII (1940/41), s. 88–93. Vénétia Cottas. Le Théâtre à Byzance. Paris: Paul Geuthner, 1931. Aleksej Afanasjevič Dmitrijevskij. Čin Peščnago dějstvija. Istoriko­ archeologičeskij etjud. In Vizantijskij vremennik 1 (1894), s. 553–600. Růžena Dostálová. Die byzantinische Theorie des Dramas und die Tragödie Christos paschon. In Jahrbuch der Österreichischen Byzantinistik 32 (1982), 3, s. 73–82. Radka Fialová. Byzantské „drama“ Christos paschón. In Divadelní revue 23/1 (2012), 30–45. Radka Fialová. Setkání antiky a křesťanství v byzantské tragédii Utrpení Krista. Diplomová práce. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2004. Karolina Hencová. Středověký dialog Východu a Západu – Dramation M. Haplucheira a staročeský Podkoní a žák. Oborová práce. Brno: Filozofická fakulta, 2006. Herbert Hunger. On the Imitation (ΜΙΜΗΣΙΣ) of Antiquity in Byzantine Literature. In Dumbarton Oaks Papers 23 (1969/1970), s. 15–38. Johannes Irmscher. Warum die Byzantiner altgriechische Dramaten lasen. In Philologus 125 (1981), s. 236–239. Markéta Kulhánková (ed.). K čertu ať táhne studium! Výbor z byzantské žebravé poezie. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2011. Spyridon Lambros. Vyzantiniaki skinothetiki diataxis ton pathon tu Christu. In Neos Ellinomnimon 13 (1916), s. 381–413.

Bibliografie 121 Jelena Emmanuilovna Lipšic. Očerki istorii vizantijskogo obščestva i kul’tury. VIII – pervaja polovina IX veka. Moskva: Akademija nauk, 1961. Marios Ploritis. To theatro sto Vyzantio. Athina: Ekdosis Kastaniotis, 1999. Alena Sarkissian. Ignatiovy Verše o Adamovi a rané biblické drama. In Divadelní revue 23/1 (2012), 7–20. T. M. Sokolova. Michail Apluchir i jego Δραμάτιον. In Vizantijskij vremennik 30 (1969), s. 124–131. Paul Speck. Ignatios Diakonos, Stichoi eis ton Adam. Eine Aufführung zur Abschlußfeier. In Byzantinoslavica 56, s. 353–357. Eva Stehlíková. Centones christiani as a Means of Expression. In Listy filologické 110 (1987), s. 11–16. Eva Stehlíková. Nejstarší známý středověký kvazidramatický text. In Divadelní revue 16/4 (1996), s. 79–81. Eva Stehlíková. A co když je to divadlo? Praha: Divadelní ústav, 1998. Max Treu. Michael Haplucheir. In Byzantinische Zeitschrift 1 (1892), s. 338–339. Miloš Velimirovič. Liturgical Drama in Byzantium and Russia. In Dumbarton Oaks Papers 56 (1962), s. 351–387. Andrew Walker White. The Artifice of Eternity: a Study of Liturgical and Theatrical Practices in Byzantium. Disertační práce. Maryland: University of Maryland, 2006. Wanda Wolska­Conus. De quibusdam Ignatiis. In Travaux et Mémoires 4 (1970), s. 329–360. Bohumila Zástěrová (a kol.). Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992.