Zajetí velké církve

Konstantinopolský patriarchát v 16. století podle M. Crusia

2

© Cambridge University Press, 1968 Translation © Jakub Lev Houdek, 2010 © Pavel Mervart, 2010 ISBN 978-80-87378-43-4 Edici řídí Michal Řoutil Steven Runciman The Great Church in Captivity: A Study of the Patriarchate of Constantinople from the Eve of the Turkish Conquest to the Greek War of Independence

ObsAh Předmluva 9 Kniha první Církev v předvečer tureCkého vpádu 1. Pozadí 13 2. Církevní struktura 27 Hierarchie 27 Kláštery 41 3. Církev a stát 55 4. Církev a církve 71 Východ 71 Západ 76 5. Církev a filozofové 99 6. Mystická theologie 111 7. Konec impéria 135 Kniha druhá Církev pod vládou osmanskýCh sultánů 1. Nový model 137 2. Církev a bezvěrecký stát 155 3. Církev a vzdělání 173 4. Církev a církve: Konstantinopol a Řím 187 5. Církev a církve: luteránský přístup 197 6. Církev a církve: kalvinistický patriarcha 213 7. Církev a církve: anglikánský experiment 237 8. Konstantinopol a Moskva 261 9. Vymezení doktríny 275 10. Fanarioté 291 11. Církev a řecký lid 311 12. Epilog 329 Bibliografie 333

Doslov: steven runCiman jako historik „ByzanCe po ByzanCi“ (Michal Řoutil) 357 Ediční poznámka 371 Jmenný rejstřík 373 Místopisný rejstřík 387

9 PŘEDMLUVA V letech 1960 a 1962 se mi dostalo cti promluvit v rámci giffordových přednášek na univerzitě v Saint Andrews o konstantinopolské církvi od r. 1262 do r. 1821. Rovněž v rámci birkbeckových přednášek na Trinity College v Cambridgi jsem měl tu čest pohovořit o konstantinopolské církvi a jejích vztazích k protestantským církvím v 16. a 17. století. Tato kniha je založena na obou zmíněných cyklech. Odchyluji se v ní od pů­ vodního rozvrhu svých giffordových přednášek, v nichž jsem dopřál stejného prostoru církvi před rokem 1453 i po něm. Církev pozdní By­ zance je látkou mnoha učených studií a já pochybuji, zda mohu dodat cokoliv, co by nebylo k nalezení v ostatních dílech. Příběh řecké církve pod osmanskými sultány je nicméně znám o poznání méně. Abychom ovšem pochopili, co se dělo ve Velké církvi, jak ji její členové oddaně nazývali, za temných staletí jejího zajetí, je nezbytné učinit si představu, čím byla a jak působila před začátkem onoho zajetí. Zúžil jsem proto své giffordovy přednášky z r. 1960 na předběžnou část s cílem popsat církev, jaká byla v posledních letech Byzantské říše, a naopak rozšířil giffordovy přednášky z r. 1961 s přesvědčením, že mají větší cenu, a s cí­ lem zahrnout celý obsah birkbeckových přednášek, aniž bych přetížil rozměry knihy. A kdybych snad v otázce vztahu řecké církve s jinými církvemi zašel do větších podrobností než u jiných aspektů, budiž mi od­ puštěno vzhledem k současnému významu ekumenického hnutí. Upřímně řečeno, musel jsem být poněkud vybíravý. Vyčerpávající pře­ hled všeho, co je známo o pozdní řecké církvi, by naplnil mnoho svazků a zároveň by byl v těchto podrobnostech překvapivě nevyrovnaný. Pri­ mární prameny, na nichž musí být takový přehled založen, jsou vpravdě skrovnější než prameny, které zpřístupňují poslední období byzantských dějin. Záznamy patriarchovy administrativy utrpěly požáry v jeho sídle a klášteřích, a také politickými otřesy. Turecké vládní záznamy o menši­ nách jsou ledabylé. Řeckých kronik není mnoho, a ač jsou věrohodné,

10 Předmluva kam až sahají, nesahají daleko. Byť nebyla v oněch staletích nouze o vzdě­ lané Řeky, objevuje se mezi laiky jediný historik – brilantní, jakkoliv občas nepřesný, Demetrios Kantemir, a jediný velký církevní historik – Kante­ mirův současník Dositheos, patriarcha jeruzalémský. Nebýt zpráv cizích diplomatů, duchovních a cestovatelů, zbývala by celá období, o nichž bychom nevěděli téměř nic. Dokonce i ohledně kariéry nejvýznamnějšího a nejkontroverznějšího z konstantinopolských patriarchů tohoto období, Kyrilla Lukarise, jsme v zásadě závislí na souboru dokumentů vyhoto­ vených jistým anglickým kaplanem. Příběh je často zatmíván hořkostí, předsudky a nevědomostí. Není vždy povznášející. Ani nejzapálenější grekofil nemůže tvrdit, že se všich­ ni Řekové chovali nejlépe. Tato staletí poznala jistě značný počet ušlechti­ lých, moudrých a statečných Řeků, kteří zaslouží tím větší obdiv, čím těžší byly jejich životní podmínky. Ovšem útlak obvykle neprobouzí v člo­ věku to nejlepší. A pokud korumpuje absolutní moc, stejně tak korumpu­ je absolutní bezmoc. Byli­li Řekové vinni intrikami a zkorumpovaností, je třeba mít na paměti, že vycházeli s vládci, kteří byli často sami zkorum­ povanými pleticháři. Rovněž by ale bylo chybné vyvozovat, že všichni turečtí předáci byli brutálními a svévolnými tyrany. Mnozí turečtí před­ stavitelé vskutku krutě pohrdali křesťanskými menšinam, ale pokud s Ře­ ky zacházeli zle, dělo se tak zejména proto, že u nich nenalézali dostatek loajality vůči své vládě. Řectví přetrvávalo, živeno církví, neboť Řekové ustavičně doufali v den obnovy své svobody a plánovali jej. Nelze zcela vyčítat Turkům, že se podobnými pokusy nechali vyprovokovat ke skut­ kům krutého útlaku. Žili však Turci jako sultán Süleyman Nádherný, jemuž jeho lid přezdíval Zákonodárce, nebo velkovezírové z rodiny Kö­ prülü, již byli k Řekům setrvale spravedliví a přátelští, a dokonce i sám dobyvačný sultán Mehmed, sotva byla uspokojena jeho divoká vášeň dobývat (aniž byl divočejší než většina jeho současníků v renesanční Evropě), si považoval cti být nazýván císařem Řeků stejně jako Turků. Na skromnější úrovni byly vztahy obou národů převážně ryze přátelské. Pranýřujeme­li Řeky jako proradné a Turky jako divošské, nezískáváme nic. Stejně tak nesmíme nechat naše city pro nebo proti Velké církvi ovlivnit naši objektivitu. Historikovi nechybí soukromý vkus a sympatie, ale znalost nemůže přerůst v porozumění, není­li ukázňována snášenli­ vostí a osvobozena od předsudků. Řekové sami mají sklon zanedbávat dějiny svých praotců pod turec­ kou nadvládou. Nečiní dobře; byť v nich ozvěny minulosti podněcu­ jí melancholii, vydávají zároveň svědectví o statečnosti a neuhasitelné

11 Předmluva životnosti řectví a o duchovní síle svaté pravoslavné církve. Příběh má zároveň mezinárodní rozměr, neboť ukazuje, co se může dít s muži a že­ nami přinucenými být druhořadými občany. Dnes, kdy máme stále státy, v jejichž populaci zaujímají značnou část občané druhé kategorie, nepo­ strádá tato otázka závažnosti. Trvalo by dlouho vypočítat všechny učence, minulé i současné, jimž jsem v tomto díle zavázán. Vynasnažil jsem se složit jim hold v poznám­ kovém aparátu. Mnozí z nich mi poskytli osobní pomoc a radu. Mezi přáteli, kteří mne povzbuzovali, chci nejprve poděkovat Jeho Svatosti Athenagorovi, ekumenickému patriarchovi, jehož moudrost a laskavost pro mne mnoho znamená. Jsem hluboce vděčný úředníkům patriarchá­ tu a mnohým dalším pravoslavným duchovním ze všech koutů světa. Naprosté vstřícnosti se mi též dostalo od tureckých činitelů, na které jsem se obrátil. Doma jsem především dlužníkem zaměstnanců čítárny Britského muzea, Londýnské knihovny a Lambethského paláce. Jsem, jako vždy, vděčný syndikům a pracovníkům Cambridge University Press za jejich trpělivost a pomoc. Můj zvláštní dík má pan S. J. Papastavrou. Konečně chci vyjádřit svou vděčnost univerzitě v Saint Andrews, jež podnítila vznik této knihy, a mé alma mater, Trinity College v Cambridgi, jež mne posiluje, abych bádal stále hloub. Poznámka. Nepokouším se být konzistentní v přepisu vlastních jmen, ale případ od případu užívám formu, jež se mi jeví nejobvyklejší. S. R. Elshieshields, Dumfriesshire, říjen 1967

Kniha první CÍRKEV V PŘEDVEČER TURECKÉHO VPÁDU

15 Kapitola první POZADÍ Ze všech stezek, jimiž kráčí historik, není žádná méně schůdná než ná­ boženská historie. Pro věřícího jsou náboženské pravdy věčné. Nauka, kterou káže a přijímá, vyjadřuje jejich trvalou platnost. Historik, který se snaží objevit a vysvětlit, proč se nauka objevila v určitý okamžik, jeví se věřícímu jako svévolný determinista. Ale zjevené náboženství ne­ může uniknout ze sevření času, neboť Zjevení se musí dít v určitém okamžiku. Křesťanské náboženství je více než ostatní náboženstvím času a věčnosti. Jeho ústřední nauka, Vtělení, není jen věčnou pravdou, ale též dějinnou událostí, je mostem mezi časným a věčným. Základy křes­ ťanství, jakkoliv Bohem inspirované, jsou pořádány a spravovány lidmi a jsou zasaženy procesy, jimž lidé podléhají. Články víry, i když trans­ cendentně platné, byly šířeny po světě lidskou činností, a jejich přenos nezůstal ušetřen změn ve světských okolnostech a vyhlídkách. Je možné, že je člověk ustavičně osvěžován poselstvími shůry, je možné, že dějiny skrývají Boží řád. Ale historik sám je smrtelník, omezený hranicemi časovosti, a musí být dost pokorný, aby si je uvědomoval. Jeho zaměst­ náním je vyprávět příběh, jak nejlépe umí, a učinit ho lidem co nejsro­ zumitelnějším. Nicméně má­li být příběh srozumitelný, je třeba něčeho více než před­ stavení vezdejších údajů. Mnozí velcí a moudří muži tvrdili, že historie je věda a nic víc. Je pravda, že při shromažďování historických podkla­ dů je zapotřebí přesnosti a objektivity, zvláště týká­li se předmět zkou­ mání náboženství, oblasti, kde je úsudek tak často ovlivněn osobním postojem a předporozuměním. Ale historikova metoda nesmí být empi­ rická beze zbytku. Lidské chování vzdoruje vědním zákonitostem, lid­ ská přirozenost stále není jasně analyzována, lidská přesvědčení odhlížejí často od logiky a rozumu. Historik se musí snažit přidat ke svému objek­ tivnímu studiu kvality intuitivní sympatie a imaginativního vnímání, bez

16 Kniha první nichž nemá naději uchopit obavy, snahy a postoje, které hýbaly minulý­ mi generacemi. Tyto kvality jsou možná dary Ducha, dary, jež lze zakusit a pocítit, nikoliv vysvětlit lidskými slovy. Pro studium pravoslavné víry východního křesťanstva je takového intuitivního daru potřeba. Je to víra, jež byla vždy podezírána z pokusů umenšit náboženství na systém blízký filosofii a jež vždy upřednostňo­ vala lnutí k ezoterické a nepsané tradici. Její génius je apofatický, tkví v nevědomosti člověka tváří v tvář Božství: vše, co můžeme vědět o Bo­ hu, je to, že nevíme nic, proto musí být jeho atributy ze své přirozenosti mimo říši světského vědění. Její teorii a její praxi charakterizují antinomie, které není snadné vyřešit logickým zkoumáním. Je možné, že nikdo, kdo nevyrůstal v ovzduší pravoslavné církve, není ve stavu plně jí porozu­ mět, tím méně ji popsat. Objektivní student se musí, dříve než začne své studium, vybavit sympatií a musí zapomenout zálibu v dialektické pre­ ciznosti, jež dobře vystihuje západní theologii. Námahu přidělává i to, že mnozí západní studenti dospěli na histor­ kách o vášnivých debatách, jež zuřily mezi východními Otci v rané církvi nad doktrinálními titěrnostmi. Východní církev není shovívavá k proka­ zatelnému bludu, tedy nauce, která se jeví být v rozporu se základním poselstvím křesťanství. Pravdy zjevené ve svatých Písmech a vyložené a definované působením Ducha svatého na všeobecných sněmech círk­ ve, výklady Otců, o jejichž inspirovanosti nemohlo být pochyb, a tradice předávaná od apoštolských dob, to vše je svaté a přijímané. Je možné, že se Duch svatý uráčí udělit nám další osvícení. Ale mimo tento případ bývá církev ostýchavá vůči dogmatickým definicím, raději se spoléhá na tradice, jež zapisuje až v nejzazší nutnosti. Prohlášení všeobecných sně­ mů bývala namířena proti naukám, jež se zdály ohrožovat pravý význam Trojice nebo Vtělení. Téměř všechna díla řeckých Otců byla napsána v odpověď určitým otázkám úzkostného tazatele či výzvám protivníků. Dávná záliba Řeků v spekulativní filosofii neuhasla. Doporučovalo se ale držet ji daleko od dogmatu. Žádný z filosofů se neodvažoval vypra­ covat úplné kompendium theologie. Řecká církev nezrodila a nemohla zrodit Tomáše Akvinského. Není v ní dosud žádná Summa Fidei.1 1 Pro obecný vhled do pravoslavných církví a jejich theologických postupů viz Bulgakov S., The Orthodox Church, Londýn 1935; Zernov n., Eastern Christendom, Londýn 1961; evdokimov P., L’Orthodoxie, Neuchâtel 1965; a dvě excelentní krátká shrnutí: meyendorff J., L’Eglise Orthodoxe, Paříž 1960 a Ware T., The Orthodox Church, Londýn 1963. Jediná summa theologiae

27 Kapitola druhá STRUKTURA CÍRKVE HiERaRCHiE Pro Byzantince, stejně jako pro pravoslavné křesťany dneška, je rozdíl mezi církví a církvemi zřejmý a výrazný. Církev je Tělo Kristovo, spojené s ním v jednotě, jež trvá i přes skutečnost rozdílů mezi nimi. Jako Tělo Kristovo je prostorem působení Ducha svatého, je životem Ducha sva­ tého v lidstvu. Ale výlučně na lidstvo omezena není. Její částí je i spole­ čenství andělů. Spojuje živé i mrtvé, nebeské zástupy a všechno stvoření. Začala dříve než stvořený svět a je věčným cílem stvoření. A jako taková je neviditelná. Ale také viditelně náleží dějinám. Dosáhla plnosti své exis­ tence s Vtělením, a došla uskutečnění sestupem Ducha svatého o Letni­ cích. Ve svém pozemském významu má hranice v čase i prostoru. Na světě musí jednat jako společenství, a jako společenství musí mít pozem­ skou strukturu. Jistá organizace církve tedy být musí, musí být církve a musí být osoby způsobilé vystupovat jako její představitelé a služebníci. Jak píše Pavel v listě Korintským: „A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravová­ ní, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.“ Zde je řečeno, že musí být nějaký druh hierarchie. Nijak to nenarušuje zásadní rovnost všech členů církve před Bohem. Dříve v téže pasáži Pavel říká: „Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.“1 Podle pravoslavné víry Kristus sám položil základy hierarchie jmenovi­ tým povoláním dvanácti apoštolů. Byli svědky Slova. To jim byla svěřena 1 1 Kor 12, 4–6, 28.

28 Kniha první moc udělovat dary Ducha svatého nově pokřtěným a ordinovat druhé k výkonu kněžské služby. Byli to, abychom užili oblíbeného slova řec­ kých theologů, aimaikoiv lidé milosti, již vysluhovali svátosti a rovněž prorokovali a učili. Kousek pod nimi bylo sedm učedníků zmíněných evan­ gelii, apoštolové připomínaní ve Skutcích a Epištolách v čele s Pavlem a také všichni, kteří spatřili Vzkříšeného Pána. Ale ani Pavel nedosaho­ val na úroveň oněch dvanácti, které si vyvolil Vtělený Pán sám. Těchto dvanáct začalo udělovat věřícím milost Ducha svatého vkládáním rukou, brzy bylo ale rozhodnuto, že tato moc může být předána hierarchii, která byla tudíž ustanovena a svou autoritu odvozovala a nadále odvozuje z pří­ mé a po věky nepřerušené posloupnosti od apoštolů. Apoštolská po­ sloupnost má tedy v pravoslaví zásadní význam.2 Kdy vznikly tři hierarchické stupně, biskupové, kněží a jáhni, není jisté. V třetím století se už tento vzorec obecně používal. Ač je každý kněz charismatický díky svěcení, plnost charismat je vyhrazena bisku­ povi. Biskup je tak nyní charismatickou jednotkou. Teoreticky jsou si všichni biskupové rovni. Každý zastupuje svou místní církev, každý je zvolen do úřadu z vůle kněžstva a obcí v biskupství a je zplnomocněn k výkonu své služby přijetím milosti z rukou jiného vysvěceného biskupa při svěcení v apoštolské posloupnosti. S rostoucím počtem křesťanských církví a obcí však již vyvstal požadavek pevnější organizace. Je nevyhnu­ telné, že se biskupové větších měst dostanou do čela a dokonce získa­ jí jistý druh autority nad svými chudšími bratry. Je pro to ospravedlnění v evangeliích. Byť si bylo dvanáct apoštolů rovno, přesto Pán občas zdů­ raznil autoritu některého z nich, zejména Petra, Jakuba a Jana, jako zvlášt­ ní vyznamenání. Tak vznikl precedens pro pozdější udělování zvláštních důstojenství a služeb určitým biskupům. Toto udělování se často pojilo s teorií, že držitelé stolců, jejichž zakladatelem byl některý z apoštolů, jsou vybaveni zvláštní velebností a zvláštní autoritou. Na Západě zastí­ nila přesvědčení o rovnosti biskupů ještě jedna teorie. Ta přiznávala řím­ skému biskupovi coby Petrovu nástupci vůdčí úlohu, a to i tehdy, kdy Řím nebyl více hlavním městem říše. Na Východě teorie o zvláštních právech plynoucích z apoštolského původu nedošla hlubšího zpracování, byť nezůstala zcela bez vlivu. Východ vždy ochotně přiznával římskému stolci primát cti, ale kvůli významu města, ne kvůli privilegiu spojenému s Petrovým nástupnictvím. Biskup Alexandrie, největšího města Východu, 2 K apoštolské posloupnosti kněžstva viz evdokimov P., L’Orthodoxie, s. 161– –164.

55 Kapitola třetí CÍRKEV A STÁT Hlavní praktický problém, jemuž musí čelit každá organizovaná církev, je vztah ke státu. Je možné, že jediná úplná odpověď se nalézá ve vládě svatých, teokracii, ať už je to panování podobné tomu novokřtěneckému v Münsteru, nebo Plentitudo Potestatis, nárokované pozdně středověkým papežstvím. Ale křesťanská církev musí mít stále na mysli Kristova slova rozlišující mezi tím, co je Boží, a tím, co je císařovo. Raní křesťané před Konstantinovou dobou zaujímali vcelku jasnou pozici. Petr je nabádal: „Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení – ať už králi jako svrchovanému vládci, ať už místodržícím […].“ A dále: „Boha se boj­ te, krále ctěte.“1 Raná křesťanská společenství dělala vše pro dodržení zákona. Těžkosti vyvstávaly pouze tehdy, když se císař prohlásil bohem a požadoval předkládat svému božství oběti. Něco takového křesťan omlouvat nemohl, čemuž nevyhnutelně následovala perzekuce. Triumf Kříže pronásledování ukončil, ale vytvořil problémy nové. Císař se totiž už neprohlašoval za Boha, ale za Božího zástupce na zemi, a takovému nároku nebylo snadné odporovat. Přinejmenším teoreticky byl základním zákonem Římské říše lex de imperio, jímž lid přenášel svůj podíl suverenity na císaře. Za Konstanti­ nových dnů ztratil druhý podílník suverenity, senát, z praktických dů­ vodů své postavení.2 Jako zástupce lidu byl císař pontifex maximus, jenž měl za povinnost jménem lidu přinášet oběti bohům. Když se lid stal křesťanskou ekuménou, císař nepřestal být jeho zástupcem a pontifi­ kem maximem. Byl též zdrojem práva. Upravit zákon zahrnutím křes­ ťanských principů nemohl nikdo jiný než on. Ale církev měla nyní svou 1 1 P 2, 13 a17. 2 Viz Bury J. B., „The Constitution of the Later Roman Empire“, in: Selected Essays, s. 99–125.

56 Kniha první vlastní hierarchii, oprávněnou spravovat její potřeby a udržovat v ní ká­ zeň, a záleželo na všeobecném sněmu, zastupujícím všechny obce ekumé­ ny, aby se shromáždil k přijetí Boží inspirace ve věcech víry. Jak do to­ hoto zapadal císař? Jeho duše nevážila více než duše ostatních křesťanů. Nebyl biskupem, ba ani knězem, přesto stál před Bohem jako ručitel za ekuménu, jako její velekněz a zákonodárce. Autoritu mu nešlo upírat.3 Konstantin Veliký už dlouho před svým křtem považoval za svou povinnost zasahovat do církve při řešení donatistické otázky, v níž šlo spíše o věc rozkolu než hereze, a otázky ariánské, jež se týkala základní­ ho dogmatu. Když jeho pokus zvládnout donatismus zřízením komise selhal, musel svolat sněm biskupů do Arles, aby problém vyřešili. Poučen touto zkušeností, povolal k řešení arianismu biskupy z celé ekumény. Pro takový sněm bylo svolání hlavou státu novinkou; Konstantin odvodil tuto proceduru od staré procedury senátu. On nebo jeho zástupce jed­ nal jako princeps nebo konzul, který předsedá a rozhoduje, zatímco bisku­ povi Říma jako nejvyššímu biskupovi náleželo právo hlasovat jako první, podobně jako princeps senatus. Císař jako předseda nemusel být ovšem neutrální. Mohl vstupovat do rozprav a vyjevovat své postoje. Na 1. vše­ obecném sněmu, na sněmu nikajském, to byl Konstantin, kdo navrhl kompromisní pojem ojmoovion a prosadil jej mezi pramálo nadšenými biskupy. Potom si, jakožto hlava státu, vzal za své dohlédnout, aby se rozhodnutí sněmu uplatňovala a dodržovala.4 Vzorec nastavený Konstantinem v Nikaii byl na Východě následován až do pádu Byzance. Kdykoliv propukla v církvi neshoda nad základní otázkou dogmatu, bylo císařovým úkolem svolat všeobecný sněm a před­ sedat mu při řešení problému a pak dodávat jeho rozhodnutím právní závaznost. Šlo o rozumný systém, v teorii i praxi. Žádný biskup neměl větší charismatickou autoritu než ostatní, a žádný tudíž neměl právo před­ sedat. Samozřejmým předsedajícím byl tedy císař, zastupující celou eku­ ménu. A co více, vzhledem k tomu, že byl zdrojem práva, nemohly být kánony sněmu implementovány bez jeho pomoci. Ostatně byla­li cír­ kev sborem sjednoceným naukou, a pokud byla tako nauka garantována 3 Bréhier L., Le Monde Byzantin, II, s. 54–66, pro dobré shrnutí. Viz také Bréhier l., BaTTifol P., Les Survivances du culte impérial romain, Paříž 1920, s. 36. 4 euSeBioS Z kaiSareie, „Vita Constantini“, in: PG, XX, 1 060n. Viz dvor- ník f., Early Christian and Byzantine Political Philosophy, II, Washington 1966, s. 640n.

57 Církev a STáT státem, bylo logické i praktické, aby hlava státu sloužila též jako hlava církve. Ať už si to Konstantin sám uvědomoval, nebo jen určil nejúčin­ nější postup k zachování jednoty, položil precedens na dalších jedenáct století. Pouhých šedesát let před vyvrácením Konstantinopole Turky, kdy se císařova moc obracela v nic, napsal patriarcha Antonios IV. tato slova: „Svatý císař má velké postavení v církvi […], a to proto, že císařové od počátku zakládají a utvrzují pravou víru po celé ekuméně. Svolávají všobecné sněmy, potvrzují prohlášení božských a svatých kánonů týka­ jících se pravé nauky a správy křesťanů a nařizují je přijímat.“5 Patriarcha Antonios nicméně neupřesnil, co to „velké postavení“ je. Mohl se císař vyslovovat k theologii i jinde než před sněmem? Zenon a Herakleios se o to pokoušeli, z ušlechtilých pohnutek a s patriarcho­ vým souhlasem. Ani jeden neuspěl.6 Ani později císařové nezašli dál, než že sdělili sněmu, jaký výrok by si přáli. Císař samozřejmě vyžadoval jako hlava státu nejvyšší respekt. Na Západě se císařská autorita zhroutila, a Augustin tak mohl postavit proti sobě upadlou světskou Říši a Krá­ lovství Boží. Východ ovšem následoval Eusebiovo přesvědčení, že křes­ ťanství Říši očišťuje a posvěcuje. Císař tudíž musí být vázán svatostí. Když Dioklecián ustanovil korunovační obřad, prováděl jej nejvyšší laic­ ký hodnostář, a první křesťanští císařové v této praxi pokračovali. Na­ příklad Theodosios II. byl korunován prefektem města Konstantinopole. Ale korunovace jeho nástupce Markiana se už zúčastnil patriarcha a Mar­ kianův nástupce Leon I. byl již jistě korunován patriarchou.7 Patriarcha byl nyní pro císaře nejvyšším hodnostářem, a jeho účast ovšem změnila ko­ runovaci v náboženský obřad. Během ní císař podstoupil určitý obřad svěcení, čímž přijal charismatickou moc. Císařský palác byl napříště znám jako Svatý palác. Z císařových ceremonií se staly ceremonie liturgické, v nich hrál dvojí úlohu Božího zástupce na zemi a zástupce lidu před Bohem, symbolu Boha i Božího vtělení. Aklamace, jimiž byl oslovován, posilovaly jeho postavení. V předvečer Vánoc se na něj obracela mod­ litba, prosící Krista, aby ráčil „pohnout všechny národy po celém světě, aby složily poctu Vašemu Veličenstvu, jako mágové složili dary Kristo­ vi“. Svatodušní hymny vyhlašovaly, že Duch svatý sestupuje v ohnivých 5 mikloSiCh f., müller J., Acta et Diplomata Graeci Medii Aevi Sacra et Profana, II, s. 188–192. 6 Bury J. B., A History of the Later Roman Empire, I, Londýn 1923, s. 402–404. 7 Bury, op. cit., I, s. 236.

71 Kapitola čtvrtá CÍRKEV A CÍRKVE VýCHOD Zájmy církve a státu se v Byzanci začaly rozcházet zejména v oblasti za­ hraniční politiky. Císař se snažil především zachovat svou umírající Říši, patriarcha jednotu a blaho pravoslavného světa. Co se týkalo těch několika dosud nezávislých pravoslavných států, byl patriarcha hotov jednat v souladu s císařem. Minulost ukázala, jak hor­ liví bývali nezávislí pravoslavní panovníci provolávat autonomii svých církví a jmenovat, jakkoliv nekanonicky, vlastní patriarchy. Tak vypadala politika bulharských a srbských králů v době rozkvětu jejich panství. Ovšem koncem 14. století už celé Bulharsko ovládali Turci a ze Srbska nezbývalo než malé knížectví, turecký vazal, jenž si nemohl dopřát cír­ kevní ambice. Oba samozvané patriarcháty zanikly a jejich obce byly vděčné za kontakt s Konstantinopolí. Knížectví za Dunajem, Valašsko a Moldavsko, si stála podobně a není pravděpodobné, že by sledovala nezávislou církevní politiku. Dále na východ byl metropolita trapezunt­ ský, byť se v praxi těšil autonomii, hotov uznávat patriarchu svým před­ staveným. Kavkazští křesťané, dokonale obklopeni nevěřícími, vroucně lpěli na svazku s říší, byť očividně umírající.1 Dokonce roku 1453, ač zasti­ žen zprávou o Turcích, houfujích se před Konstantinopolí, vypravil gru­ zínský král svou dceru, obdařenou štědrým věnem, za nevěstu císaři Kons­ tantinovi.2 Pravoslavná církev Kypru se, navzdory svému historickému 1 Bréhier L., Le Monde Byzantin, II, s. 456–460. 2 franTZiS (SfranTZiS) georgioS, „Chronicon“, in: CSΗΒ, BeCker i. (ed.), Bonn 1838, s. 205n.

72 Kniha první nároku na autonomii, úpěnlivě dovolávala císařovy i patriarchovy pomo­ ci v boji s latinskými vládci ostrova.3 Mezi pravoslavnými zazněla výzva patriarchově autoritě jedině z Rus­ ka. Velkokníže moskevský, podrobiv si rivalská ruská knížata a vymaniv se zpod tatarské svrchovanosti, projevil přirozenou, ač nepatřičnou touhu vést křesťanstvo sám. Aby zkrotil jeho ctižádost, odvolával se patriar­ cha k mystickému významu říše. Jak patriarcha Antonios upamatoval velkoknížete Vasilije, císař byl stále svatým panovníkem, Božím místo­ držícím na zemi. Vasilij pokárání přijal. Pro Rusy byla Konstantinopol stále svatým městem, cílem zbožných poutníků a zřídlem jejich víry i kul­ tury. Bylo ovšem otázkou, jak dlouho bude ruská církev a vláda spoko­ jená s nejvyššími hierarchy jmenovanými z Konstantinopole. Za starých časů bylo výhodné mít řeckého arcibiskupa. Mohl čnět nad půtkami a ple­ tichami soupeřících ruských knížat, což by žádný z Rusů nedokázal, a za temných dob tatarské nadvlády mohl udržovat styk se svobodným pra­ voslavným světem a jeho velkými tradicemi. Ale takovéto výhody již nebyly na pořadu dne. Ruský vládce již dávno sám rozhodoval minimálně o jmenování sporných arcibiskupů. Při potlačování takové neomalenos­ ti se patriarcha musel spolehout na starobylé mystické tradice posvátnosti říše.4 Všechna podpora by ovšem vyšla naprázdno, kdyby císař neosvědčil takt. Spor mezi patriarchou Euthymiem a Manuelem II. nad císařovým přeložením makedonského biskupa na stolec Moldávie, ač nominálně spor o kanonicitu, spadal na vrub patriarchovy obavy podráždit Molda­ vany.5 Horší případ nastal, když císař Ioannes VIII. v touze po kvalitní intelektuální podpoře pro své vyjednávání o unii se Západem jmenoval Řeka Isidora hlavou ruské církve. Isidorova náklonnost k unii se setkala s urputným odporem Rusů; ti požadovali jeho sesazení jako heretika.6 V tom tkvěl hlavní problém. Pokud císař používal svou kontrolu nad byzantskou církví k prosazování politiky, nenáviděné pravoslavnými obec­ ně a pravoslavnými mimo císařovo panství zvláště, zůstávala jednota a autorita patriarchátu udržitelná? Lze říci, že odpor k unii s Římem 3 hill g., A History of Cyprus, 3 sv., Cambridge 1940–1948, s. 1 041n. 4 oBolenSky d., „Byzantium, Kiev and Moscow: a study in ecclesiastical Relations“, in: Dumbarton Oaks Papers XI, Cambridge, Mass. 1957, s. 21–78. 5 Viz výše, kapitola třetí. 6 Pierling S. J., La Russie et le Saint-Siège, I, s. 56–59; SChaeder h., Moskau das Dritte Rom, Hamburk 1929, s. 22; oBolenSky, loc. cit.

73 Církev a Církve nevycházel jen od fanatických mnichů, ale od mnohých zbožných By­ zantinců, kteří si uvědomovali, že by unie znamenala odtržení Rusů a dalších nezávislých pravoslavných obcí. Přijmeme­li čísla udávaná v roce 1437, unie způsobila, že šestnáct ze šedesáti sedmi metropolitních stolců patriarchátu šlo téměř určitě do okamžitého rozkolu.7 Podobné nebezpečí hrozilo u třiceti šesti metropolitních stolců na tureckém území. I kdyby obce unii chtěly, není pravděpodobné, že by Turci dovolili takové posílení vazeb na západní Evropu. Bylo by riskantní pro jakéhokoliv konstantinopolského patriarchu, který by chtěl udržet náboženskou kontrolu nad sultánovými křesťanskými poddanými, násle­ dovat císaře v politice, již těchto křesťanů schvalovala jen menšina a proti níž by sultán nepochybně vystoupil. Dosud se těmto křesťanům neved­ lo tak zle ve srovnání s jejich bratry na Kypru nebo v latinském Řecku, kde se jejich páni neúnavně snažili vtáhnout je do latinské sítě. Trpěli sice občanským znevýhodněním, ale směli si podržet svoji vlastní podo­ bu náboženství. Na Východě bylo tradicí sdružovat se ne podle národnosti v moderním slova smyslu, ale podle náboženství, a věřící určitého náboženství odliš­ ného od většiny byli chápáni jako autonomní společenství s vlastním ná­ boženským vůdcem. Tak zacházeli Peršané s židy za vlády Achaimenovců, Sásánovci tento systém rozšířili na křesťanské obce. Pro tyto skupiny se užívalo perské slovo mellet nebo millet, znamenající národ. Po ovládnutí území s etablovanými starými náboženstvími muslimští Arabové tuto pra­ xi i pojmenování převzali. Každý millet, byl­li tvořen „lidem knihy“, což byli židé a křesťané, jejichž víru prorok opravil, ale nezavrhl, a ze zdvo­ řilosti ještě zoroastrovci, byl chápán jako jednotka a spravován podle vlastních zákonů ve všech věcech, které se muslimů netýkaly. Nábožen­ ský vůdce skupiny byl odpovědný za dobré chování jejích členů. Dokud platili daně a nevyvolávali nepokoje či se nedopouštěli velezrádných akti­ vit, byli, alespoň teoreticky, ponecháni na pokoji. Nejlépe to fungovalo u společenství, která obývala z většiny či úplně jen chalífova území, ja­ ko monofyzitní církve, Koptové, syrští jakobité a asyrští nestoriáni nebo sefardští židé. Bývali občas utiskováni nějakým fanatickým místním vla­ dařem nebo závistivá muslimská spodina vyrabovala jejich domy. V zá­ sadě je ale muslimští vládci sice zatěžovali vysokými a často svévolnými daněmi, ale chovali se k nim spravedlivě a bez zášti. Postavení pravo­ slavných křesťanů bylo jiné. Tři patriarchové, jejiž stolce se nacházely 7 Viz výše, kapitola druhá.

99 Kapitola pátá CÍRKEV A FILOSOFOVÉ Stěžejní síla západní středověké civilizace, či alespoň její ideální podoby, byla podmíněna jejím soustředěním pod církev. To církev udržovala na­ živu vzdělání a učenost během temných staletí, to církev pokračovala v provozu a zřizování škol a univerzit a právě službě v církvi zasvěcovali vzdělanci svou učenost. Filosofie se stala služkou náboženství, a s opo­ rou filosofie byla církev s to rozvinout vlastní theologii a udržet si moc nad intelektuálním životem. Toto soustředění civilizace pod církví v byzantském světě neplatilo. Zde totiž tradice laické vzdělanosti nikdy nezahynula. Stát spíše než cír­ kev byl odpovědný za provoz vzdělávacích institucí, stát zřizoval velkou konstantinopolskou univerzitu. Přední učenci a filosofové byli převážně celoživotními laiky nebo muži, obdrževšími svěcení dlouho po dokon­ čení svých studií. Dokonce mezi nejvěhlasnějšími theology zůstávali mnozí laiky po celý život. V kontrastu k Západu právníci zůstávali laiky a pracovali u světských soudů. Sféra kanonického práva se rozsahem nemohla rovnat Západu, a dokonce i církevní právníci bývali duchovními jen vzácně. Toto vše nevyhnutelně vedlo k jisté podezíravosti církevních kruhů vůči učenosti a filosofii, k obavě, že se laičtí vzdělanci nechají zlákat obdivem k antickému myšlení a překročí hranice pravověří, svá­ dějíce s sebou své nevinné žáky. Církevní organizace jako celek nikdy neodsuzovala vzdělanost a užívání rozumu. Byzantské veřejné mínění chovalo natolik hlubokou úctu k vzdělání a intelektuálním výkonům a mnozí duchovní byli natolik kultivovaní, že vítězství náboženského tmářství nehrozilo. Velký mystik 14. století, Nikolaos Kabasilas, sám laik, důrazně prohlásil, že světsky vzdělaný kněz má daleko větší cenu než kněz světským vzděláním nedotčený.1 I sám Řehoř Palamas, mystický 1 Ke Kabasilovi viz TaTakiS B., La Philosophie Byzantine, Paříž 1949, s. 277–281.

100 Kniha první theolog, jenž učil, že to opravdu náboženské se má držet dál od světské učenosti, byl hrdý na svou aristotelskou průpravu, dovolující mu myslet jasně. Obával se nicméně, že příliš dychtivé studium Aristotela může u neopatrného studenta vést k přecenění síly rozumu. Zakládal si rov­ něž na odolnosti vůči pokušení platonismu, jenž může neopatrného svést k pohanství.2 Našli se ovšem i Byzantinci vůči světské učenosti podezíraví, mezi nimi i laik a autor spisu Filopatris z 10. století, který chápal platonismus jako vysoce nebezpečný, nebo drsný voják počátku 11. století Kekaume­ nos, který považoval studium Bible spolu se základní průpravou v logice za všechno, co žák potřebuje.3 Později během 12. století se Psellos do­ stal do potíží kvůli vyučování platónských nauk, jeho žák Ioannes Italos byl kvůli témuž dokonce propuštěn z univerzity.4 To se ale dělo v období nevraživosti hierarchie vůči univerzitě. Pozdější hierarchové až do roku 1453 takový odpor nevykazovali. Odpůrci světské učenosti se tehdy re­ krutovali hlavně z mnišského stavu, obzvláště z příslušníků arsenitské nebo zélótské kliky; jejich nepřátelství neplatilo ovšem ani tak vzdělání samotnému, jako spíše bohatství a zesvětštělosti vzdělané hierarchie. Pro­ tivil se jim rovněž dohled světských autorit nad vyšším vzděláním. Výuka dětí začínala zpravidla doma, pokud si rodina mohla dovolit soukromého učitele. Tímto tutorem býval často mnich, který vyučoval základy náboženské nauky a seznamoval s triviem a quadriviem. Tato výuka obnášela zaprvé gramatiku, tedy čtení, psaní, pravopis a syntax, což spo­ lu se studiem klasických autorů, obzvláště Homéra, zaměstnávalo děti od šesti do čtrnácti let. Pak přišel čas rétoriky, studia výslovnosti a kom­ pozice, autorů, jakými byli Démosthenés a Thukydidés, a ovšem také filosofie, která se na této úrovni rovnala studiu aristotelské metodolo­ gie. Vzápětí následovalo čtvero svobodných umění, aritmetika, geomet­ rie, muzika a astronomie. Na tomto stupni mohl být žák přijat do školy vedené buď laickým učencem, nebo provozované klášterem. Trivium a quadrivium dávaly jkvkio aiiva, tvoříce základní vzdělání, které 2 Viz meyendorff J., A Study of Gregory Palamas, Londýn 1964, s. 28–30, 129–132. 3 „Philopatris“, haSe C. Β. (ed.), in: CSHB, Bonn 1828, s. 337n; kekaume- noS, Strategicon, vaSiliJevSkiJ B., JernSTedT v. (eds.), Petrohrad 1896, s. 46, 75. 4 K Psellovi viz TaTakiS, op. cit., s. 161n. K Italovi, ibid., s. 210–216, a BuCk- ler a., Anna Comnena, Oxford 1929, s. 319–324.

101 Církev a filoSofové si měl osvojit každý Byzantinec. Jakkoliv laické i klášterní školy pracovaly shodně, klášterní přece jen kladly větší důraz na biblická studia. Vyšší stu­ dia, tedy právo, medicínu, fyziku a pokročilou filosofii, zahrnující platón­ ské i jiné systémy, nabízela mladíkům univerzita, aniž by je zavazovala k církevní dráze. Kdo k takové dráze tíhl, zamířil většinou na Patriar­ chátní akademii, která patrně nabírala žáky dosud dětského věku a vy­ chovávala z nich specialisty v theologii.5 Takový byl základní model během byzantského období, byť v jistých momentech univerzita upadala, jindy, jako za pozdních obrazoborec­ kých císařů nebo za panování Basileia II., na čas úplně zanikla. V tako­ výchto časech poskytovali vzdělání jednotliví profesoři a Patriarchátní akademie. Stojí za zmínku, že jediné případy, kdy se církevní autority pokusily omezit filosofické vyučování na univerzitě, spadaly právě do doby jejího největšího rozkvětu mezi polovinou devátého a koncem jede­ náctého století. V ostatních dobách se církevní školy vykazovaly doko­ nalou úrovní. Známe dokonce arcibiskupa Ioanna Mauropoda z Euchaity, který v 11. století složil báseň na počest Platónovu.6 Vyšší vzdělání doznalo radikálních změn za vlády císaře Andronika II., z podnětu vzdělaného velkého logotheta, Theodora Metochity. Staré obory byly obnoveny, každý v čele s profesorem, leč pod svrchovaností velkého logotheta. Profesoři byli placeni státem jako dřív, nově jim ale ma­ lým obnosem přispívali též rodiče žáků. Univerzita zřejmě neměla ústřed­ ní budovu, profesoři vyučovali v různých částech města, někteří, jako třeba gramatik Maximos Planudes, užívali klášterní zázemí.7 Je pravdě­ podobné, že soukromé školy, jako byla škola založená Nikeforem Grego­ rou v budově náležící klášteru Chóra, byly nějakým způsobem napojeny na univerzitu. Mohly být zavřeny rozkazem velkého logotheta, tento osud potkal právě Gregorovu školu.8 Patriarchátní akademie prošla reorga­ nizací o něco dříve, za vlády Michaela VIII. Vypadá to, že podléhala 5 Shrnutí vzdělávacího systému viz in: Bréhier l., Le Monde Byzantin, III, s. 474–476; BuCkler, op. cit., s. 165n. K Patriarchátní akademii viz Bréhier, op. cit., III, s. 492–497. 6 mauroPoS ioanneS, „Poemata“, in: PG, CXX, 1 156. 7 fuChS f., Die Höheren Schulen von Konstantinopel im Mittelalter, Lipsko 1926, s. 56n; Bréhier, op. cit., III, s. 482–484. 8 guilland r., Essai sur Nicéphore Gregoras, Paříž 1926, s. 13–15. Georgios Scholarios otevřel soukromou školu kolem roku 1420. Když se stal hlavním soudcem, byla škola zavřena, viz fuChS, op. cit., s. 70–71.

111 Kapitola šestá MYSTICKÁ THEOLOGIE Oddálení východní a západní větve křesťanstva lze jasně pozorovat na je­ jich postojích k mystice. Počínaje pozdním středověkem vystupovala zá­ padní církev, obdařená skvělou organizací a zálibou ve filosofických systémech, vůči mystice podezíravě. Na kariéře Mistra Eckharta či svaté Terezie z Ávily vidíme zneklidnění, jež pociťovaly církevní autority nad muži a ženami, kteří nalezli ve vztahu k Bohu osobní zkratku. Znač­ ná péče patřila zjišťování, zda je mystická zkušenost vskutku křesťanská a zda nevybočuje z mezí správné nauky. Na Východě se theologie a mys­ tika doplňovaly. Mimo církev by osobní náboženská zkušenost postrá­ dala smysl, pravý život církve však závisel na zkušenosti, přiznané na různých úrovních každému věřícímu. Tím nemá být řečeno, že dogma je zbytné. Dogma je výkladem zjevení, jež se nám Bůh rozhodl dát. Nic­ méně uvnitř dogmatem vymezeného rámce může každý muž a každá žena sledovat vlastní cestu k poslednímu cíli, který přesahuje veškerou theologii a jímž je sjednocení s Bohem. „Bůh se stal člověkem, aby se lidé mohli stát bohy.“1 V tomto usilování Východ Západ předstihl. Přibližně lze říci, že zá­ padní mystik toužil Boha znát, zatímco východní mystik toužil Bohem být.2 Východní mystici též často mluví o „poznání Boha“, nicméně po­ znání pro ně zahrnuje účast. Touha Terezie (z Ávily i z Lisieux) být ne­ věstou Kristovou je pro pravoslavné poněkud nepatřičná, neboť jedinou nevěstou Kristovou je církev. Východní mystik musí zcela ztratit svou individualitu, čímž je pro něj těžší sdělit svůj zážitek než pro mystika 1 Jako nejlepší shrnutí východního pohledu na mystiku viz loSSky v., The Mystical Theology of the Eastern Church, zvláště s. 7–22. Viz též Sherrard P., The Greek East and the Latin West, s. 31–34. 2 huxley a., Grey Eminence, Londýn 1941, s. 52.

112 Kniha první pozdně středověkého Západu. Zbožštění, „stání se Bohem“, nemůže být náležitě popsáno v lidských pojmech. Ale idea zbožštění vyvolala theologické problémy. Tradice apofatic­ ké theologie totiž učí, že Bůh je ve své podstatě nepoznatelný. Pokud by jeho podstata poznatelná byla, byl by snížen na úroveň svých tvorů. Člověk by se mohl stát Bohem co do podstaty. Na druhé straně se vtě­ lený Bůh plně zjevil v Ježíši Kristu, založiv mezi sebou a člověkem tak dokonalou důvěrnost a jednotu, že se člověk může stát, slovy apoštola Petra, „účastným Boží přirozenosti“, iva koivnnoi v.3 Pravoslav­ ná theologie roste z takových antinomií, které theologové raději antino­ miemi ponechávají. Někdy však nadejde okamžik, kdy je nepsaná tradice zpochybněna a antinomii třeba rozuzlit. Pro Otce řecké církve, stejně jako pro Augustina na Západě, byla zá­ kladem apofatická theologie. Jen ona mohla oprostit člověka od výplodů jeho mysli a povznést jej k bodu, z nějž mohl kontemplovat neměnnou skutečnost, kterou stvořený rozum nemohl uchopit. Nešlo o theologii extáze ani o cestu intelektuální abstrakce. Jako u novoplatoniků obsaho­ vala tato cesta katarzi, vnitřní očištění. Ale kde novoplatonici vyžadova­ li katarzi intelektuální, oprošťující mysl od mnohosti, tam pravoslavná katarze vede k úplnému odřeknutí se říše stvořených věcí, k existenciál­ nímu osvobození. Mysl se musí naučit odmítnout představy o Bohu. Musí se vzdát vší intelektuální a abstraktní theologie a všech pokušení přizpůsobit Boží tajemství cestám lidského myšlení. Podle Řehoře z Na­ zianzu každý, kdo si představuje, že může poznat, jaký Bůh je, trpí „zkaže­ ností ducha“. Pouze vstoupení do „Boží temnoty“, do „oblaku nevědění“, skýtá naději k průniku do Světla. V jedné z mystických básní Řehoř po­ pisuje, jak byl v úspěšném odvratu od světských věcí unesen v kontemp­ laci do tajemné temnoty nebeského svatostánku a oslněn světlem Trojice, světlem předstihujícím vše, co může pojmout mysl.4 Apofatická theologie neodvratně vybízí k zřeknutí se světa. To může snadno vést k povýšení kontemplativního života nad život aktivní, kdy je druhý jmenovaný chápán jako nežádoucí, a tím na práh hereze dualismu, k popření hmotných věcí a nakonec k přesvědčení, že hmota je výtvorem ďábla nebo Demiurga. Otcové si toto nebezpečí dobře uvědomovali. Jedním dechem s vychválením kontemplace zdůrazňovali skutečnost Vtě­ lení. Vysláním svého Syna na svět se nepoznatelný Bůh sdělil svému 3 2 P 1,4. 4 řehoř Z naZianZu, „Poemata“, in: PG, XXXVII, 748, 984–985.

113 mySTiCká Theologie stvoření. Tvrdě vystupovali proti jakémukoliv učení, jež by Synovi upíralo lidství. Vtělení Boha uschopnilo tělo i duši člověka přijmout Boží milost. Není ničím špatným vést činný život ve světě, následujeme­li Kristových pravidel a osvěžujeme­li se pravidelně účastí na eucharistii. Muži a ženy, kteří přijali milost křtu, obnovují ji účastí na svátostech a vedou správ­ ný život, mohou dosáhnout blaženosti a zbožštění. Platí nicméně, že usilovat o zbožštění už za života nepřestává vážit víc. Středověký člověk byl na Západě i Východě neustále váben z bídného světa každodenního trmácení do života v modlitbě. Zatímco západní církevní autority na své horlivce dohlížely, na Východě odolávala vzpomínka na poušť. Je pravda, že většina byzantských mnichů a mnišek vedla před odchodem do klášte­ ra světské životy. Je pravda, že mnich v doslovném významu slova, tedy „samotář“, se podpoře netěšil, že Otcové považovali za nejlepší něja­ ký druh pospolitého života a nabádali poustevníky zakládat své cely v dosahu kláštera, aby měli přístup na liturgii. Je též pravda, že se mno­ ho mnichů pohybovalo po světě ve jménu dobročinnosti, jiní bádali nebo sedlačili. Nade všemi čněl ale mystik. Cesta ke zbožštění vede skrze modlitbu. Poustevníci se na poušti zřekli dokonce i kázání, učení a dobročinnosti, ba i pravidelné účasti na sváto­ stech, aby se soustředili na modlitbu. Tito raní křesťanští mystici věděli, že jedině modlitbou lze uskutečnit plody křtu a proniknout do Božího Světla. Tuto nauku poprvé definoval ve 4. století Euagrios z Pontu. Modlit­ ba, říkal, je rozhovorem mysli s Bohem. Zahrnuje dokonalou katarzi; je nutné se nejprve modlit za dar slz, tedy za pravé pokání a osvobození od vášní, pak od zabedněnosti a ode všeho pokušení a zmatku. Stav mod­ litby je stavem bezvášnivosti, v němž síla lásky pozdvihá mysl nad všech­ ny vrcholy rozumu do říše moudrosti. „Nepřemýšlejte,“ píše Euagrios, „o božství při modlitbě a nepovolujte mysli představu žádného tvaru. Musíte vstoupit k nehmotnému jako nehmotní, pak porozumíte.“ Eua­ grios vtiskl mystice svůj slovník. Jednalo se o slovník novoplatónský; takovým byl i tehdejší jazyk náboženského myšlení vůbec. Euagrios sám byl ale novoplatonikem poněkud přespřílišným. Zdá se, že zanedbával Vtělení a zaváděl novoplatónskou nauku o modlitbě jako odtělesnění mysli, a tedy pohyb mysli k její náležité činnosti. Po Euagriově smrti se jeho dílo dočkalo odsouzení a vyšlo z oběhu. Jeho jazyk ale přetrval.5 5 hauSherr i., „La Traité de l’Oraison d’Evagre le Pontique“, in: Revue d’asce- tique et de mystique XV, Paříž 1934, s. 34–93, 162–170; meyendorff J., A Study of Gregory Palamas, s. 135–136.

135 Kapitola sedmá KONEC ŘÍŠE S polovinou 15. století muselo být každému nezaujatému pozorovateli jasné, že pobřeží starobylé říše je ztraceno. Její území nyní tvořila pou­ ze Konstantinopol, napůl vylidněná a napůl v troskách, spolu s něko­ lika městy rozsetými po marmarském i černomořském pobřeží Thrákie a ostrovy Tenedos a Imbros, střežícími ústí Dardanel. Z vedlejších větví panovnického rodu přetrval Morejský despotát, ovládající, s výjimkou dvou tří benátských pevností, celý Peloponés. Na východě odolávalo císařství Komnenovců. Stále žilo několik vratkých latinských panství na řecké pevnině a několika ostrovech, přičemž ostatní náležely Benátkám a Janovu spolu s několika pevninskými přístavy. Všude jinde od Dunaje až k pohoří Taurus vězelo vše pevně v osmanských rukou. Osmanská říše se těšila schopné a energické vládě a její armáda byla nejlepší a nej­ modernější na světě. Když roku 1451 dosedl na osmanský trůn nadaný a ctižádostivý devatenáctiletý mladík Mehmed II., sotva kdo čekal, že strpí cizí město v srdci svých území. V ohroženém městě panovalo napětí. Filosofické a theologické de­ baty, jež druhdy uváděly Byzantince do varu, musely ustoupit naléhavěj­ šímu politickému tématu: lze Říši zachránit? Toto téma ale obsahovalo i náboženskou vrstvu. Kynula­li totiž Říši naděje, pak leda zvenku; a po­ moc zvenku znamenala pomoc ze Západu, a to za cenu unie s Římem. V tomto vypjatém okamžiku agonie Impéria skýtala církev svému lidu chabou podporu. Její provinční správa se postupem Turků rozpa­ dala. Sama Konstantinopol působila zmatek svou oficiální unionistickou politikou. Nebylo patriarchy. Poslední držitel tohoto úřadu, Gregorios Mammas, utekl do Itálie. Císař nenašel dost stoupenců unie, aby mohl obsadit tolik uprázdněných stolců. Kněží i věřící ve městě se drželi dál od ceremonií v chrámu Boží Moudrosti, chodíce raději pro radu do kláš­ tera zasvěceného Pantokratorovi, kde mnich Gennadios, dříve Georgios

136 Kniha první Scholarios, horlil proti unii. Je správné, aby Byzantinci pro spásu těl obě­ tovali duše? Gennadios a jeho následovníci věděli, že jakákoliv pomoc Západu by byla směšně nedostatečná. V Písmu stojí, že dříve či později přijde Antikrist, coby předchůdce Armageddonu a konce světa. Mnoha Řekům připadalo, že tento čas je blízko. Což je tato chvíle vhodná k opuš­ tění čisté víry? Přesto když chvíle nadešla, nebylo mužů či žen, kteří by se nehoto­ vili k obraně. Západních spojenců bylo málo. Nicméně, ať už benátští a janovští kupci, zaujatí jen svým obchodem, ať už galantní dobrodruzi typu bratrů Bocchiardiů či Španěla Dona Francisca z Toleda, ať už kně­ ží z doprovodu kardinála Isidora, všichni bojovali statečně a z plných sil až do osudné chvíle, kdy nejsilnější z nich, Janovan Giustiniani, smrtelně raněn opustil pole. Řekové si byli vědomi, zdeptáni věštbami a zname­ ními, že město dlouho nevydrží, někteří dokonce viděli jediné řešení svých starostí v tureckých rukou. Přesto se srdnatě vrhli do boje. Starci a stařeny opravovali v noci opevnění, ba i mniši sloužili jako hlídky, a od­ vrhnuvše starobylé zákazy Otců, pozvedli zbraň proti útočníkům. Ve spo­ jeneckých řadách panovala řevnivost a hořkost, obecně mezi Řeky a Zá­ padem, mezi Benátčany a Janovany a mezi Řeky navzájem. Ale neshody nikdy vážněji nenarušily obranu. Hrdost a oddanost císaři a křesťanstvu překonala všechny rozdíly. Poslední noc před konečným náporem se všichni uvnitř hradeb, bez ohledu na příslušnost, sešli na liturgii v chrá­ mu Boží Moudrosti, v modlitbě za osvobození, tedy, jak všichni dobře věděli, za zázrak. Říše zanikla důstojně. Až když se rozšířila zpráva, že císař padl a nad Svatým palácem zavlála sultánova zástava, vzdali Řekové odpor, a začali se připravovat na život v porobě.1 1 K pádu říše viz runCiman S., The Fall of Constantinople.

Kniha druhá CÍRKEV POD OSMANSKÝMI SULTÁNY

139 Kapitola první NOVÝ MODEL Úterým 29. května roku 1453 se skončil starý příběh. Poslední dědic Konstantina Velikého padl na bitevním poli a muslimský sultán trium­ fálně vstoupil do města, které Konstantin stavěl jako metropoli křesťan­ ské říše. Již dále nevládl ve Svatém paláci císař, aby symbolizoval věřícím Východu autoritu a vznešenost všemohoucího Boha. Konstantinopol­ ská církev, více než tisíc let souputnice pravoslavného státu, upadla cír­ kev poddaných, závislých na rozmarech muslimského pána. Její jedná­ ní, její povaha a vůbec všechen její život, to vše se v jednom okamžiku změnilo. Šlo o změnu sice zásadní, avšak ne tak úplnou, jak se zdá na první pohled. Ostatní historické patriarcháty Východu, tedy Alexandrie, Antio­ chie a Jeruzalém, patřily pod muslimskou vládu už celá staletí. Mnohé obce Konstantinopolského patriarchátu v Malé Asii se dostaly do moci Turků už v jedenáctém století a jejich počet do roku 1453 strmě rostl, čili valná většina patriarchových oveček žila na sultánově panství. Mno­ hé řecké země zůstávaly též v západních rukou. Ač totiž Janované pozbyli většiny řeckých kolonií bezprostředně po roku 1453, ostrov Chios si po­ drželi až do roku 1566.1 Benátčané pak udrželi pevnosti na Peloponésu a množství egejských ostrovů do 16. století, Krétu do roku 1669 a Tinos do roku 1715. Kypr, v době pádu Konstantinopole stále nezávislé krá­ lovství, připadl Benátkám na období 1487 až 1570.2 Italské Egejské vé­ vodství trvalo do roku 1566, kdy Turci jmenovali židovského vazalského 1 Viz argenTi P., The Occupation of Chios by the Genoese, I, Cambridge 1958, s. 651n, a Chios Vincta, Cambridge 1941, s. cxlviii–cl, cxcii–cxciii. 2 Viz miller W., Essays on the Latin Orient, Cambridge 1921, s. 265–268.

140 Kniha druhá vévodu.3 Johanité spravovali Rhodos do roku 1522.4 Iónské ostrovy při západním pobřeží Řecka nepadly Turkům do rukou vůbec, do konce 18. století zůstaly Benátkám, pak se po francouzské epizodě dostaly do moci Britů, kteří je postoupili Řeckému království roku 1864.5 Zůstáva­ la tak hrstka provincií, kam patriarchova moc nikdy nedosáhla. Z hle­ diska zúženého na církevní jurisdikci a disciplínu nicméně patriarchát získal, neboť turecký zábor sjednotil masu jeho území pod jednou svět­ skou vládou. Ona světská vláda patřila ovšem muslimům. Dokud trvalo v Kon­ stantinopoli křesťanské císařství, spojovalo církev a stát v jedinou sva­ tou Říši. Císař mohl být vskutku směšně slaboučký, teoreticky však zů­ stával s nikým nesrovnatelnou hlavou křesťanské ekumény, zástupcem Boha před lidem a lidu před Bohem. Nyní se církev od státu odloučila a stala se společenstvím druhořadých občanů. Jako organizace druhořa­ dých občanů ovšem opět utužila svou kázeň a moc nad obcemi. Přišla však o základní záruku své svobody. Vítězný sultán si dobře uvědomoval obtíže církve a nehodlal jí pře­ kážet. Před pádem Konstantinopole býval zuřivým nepřítelem a dobý­ vání doprovodil krvelačností a bořivým násilím. Zvítěziv ale, neprojevil nevděk. Jeho žilami kolovala řecká krev. Ovládal řečtinu a zajímal se o řec­ kou kulturu. Lahodilo mu stát se nástupcem caesarů a nezříkal se ná­ boženské odpovědnosti svých předchůdců do míry přijatelné jeho vlast­ ním vyznáním. Jako zbožný muslim nemohl dopustit účast křesťanů v nejvyšších vládních kruzích. Přál si ale, aby ocenili mír, blahobyt, a hlav­ ně zásluhu jeho vlády na obojím.6 Jeho první úkol pro křesťany obnášel zavedení nového modelu pro jejich správu. Jeho řešení sledovalo linii obvyklou pro muslimská pan­ ství: odevždy chápala náboženskou menšinu jako millet, národ, který se sám spravuje podle vlastních zákonů a obyčejů a povolává si představe­ ného, odpovědného za administrativu a dobré chování vůči světské mo­ ci. Takto se zacházelo s křesťany v chalífátu, mezi nimi i s obcemi vý­ chodních pravoslavných patriarchátů. Nyní se tento systém rozšířil na 3 Viz roTh C., The House of Nasi: the Dukes of Naxos, Philadelphia 1949, passim. 4 Viz vaughan d., Europe and the Turks, 1350–1700, Liverpool 1954, s. 11–12, 109–110. 5 Viz miller, op. cit., s. 199–230. 6 K Mehmedovi II. a jeho zájmu o řeckou kulturu viz BaBinger f., Mehmed der Eroberer und seine Zeit, Mnichov 1953, s. 449n.

155 Kapitola druhá CÍRKEV A ISLÁMSKÝ STÁT Ústava, sjednaná pro pravoslavný millet mezi sultánem Dobyvatelem a pa­ triarchou Gennadiem, účinkovala lépe na papíře než ve skutečnosti. Turci nezapomínali, že jsou vládnoucím národem a porobiteli křesťanů, a mr­ zela je každá výsada Řekům, na rozdíl od jiných poražených nevěřících národů, ponechaná. Mehmed sám a jeho rádci, převážně starší než on, vyrůstali v době, kdy Konstantinopol čněla jako kulturní centrum a řecká učenost fascinovala celý svět, nemohli úctě vůči Řekům odolat. Mehme­ dovi lahodilo moci se považovat za dědice caesarů, římského císaře stej­ ně jako sultána. Přál si, aby ho tak vnímali i jeho křesťanští poddaní. Následná pokolení Turků už podobné pocity nesdílela. Mehmedovu synu Bajezídovi II. bylo v době, kdy jeho otec dobyl Konstantinopol, pět let. Za jeho mládí byli už řečtí učenci, druhdy ozdoba Konstantinopole, roz­ ptýleni, někteří v Itálii a na Západě, jiní v bezpečném přítmí mnišských cel. Z Řeků znal pouze kupce, písaře nebo řemeslníky, případně kněze, vybrané pro jejich diskrétní, někdy až podbízivé způsoby. Nepřekvapo­ val intelektuálními zájmy jako jeho otec, řecká kultura pro něj nezname­ nala nic.1 Jeho syn Selim I. už křesťany aktivně nenáviděl. Za jeho vlády vyvrcholilo triumfem dobývání Sýrie, Egypta a Arábie a jeho ambice dovršilo získání titulu chalífy, vládce věřících.2 Se Süleymanem Nádherným konečně přišel sultán se zájmem o kul­ turní hodnoty ve světě, ale Řekové na jeho území nebyli tenkrát schopni 1 Perry W. J., „Bâyazîd II“, in: Encyclopaedia of Islam (nové vydání), I, s. 1 119– –1 121; hammer-PurgSTall J. von, Geschichte des Osmanischen Reiches, II, s. 250n; Jorga n., Geschichte des Osmanischen Reiches, II, s. 230n. 2 kramerS J. h., „Selim I“, in: Encyclopaedia of Islam (první vydání), IV, s. 214–217; hammer-PurgSTall von, op. cit., II, s. 350n; arnold T. W., The Caliphate, Oxford 1924, s. 137, 164n.

156 Kniha druhá většího příspěvku. Sám se s nimi snažil jednat spravedlivě, ale jak v jeho očích, tak v očích prostých Turků zůstávali služebnou rasou, použitel­ nou občas pro finanční, úřední, přinejlepším diplomatickou práci, ale bytostně nespolehlivou a pletichářskou, nehodnou privilegií.3 S nástupem Süleymanova syna Selima II. Opilce došlo v nejvyšších patrech osman­ ského režimu k úpadku. Vysokou portu ovládli ministři až na pár čest­ ných výjimek hrabiví a bezohlední, zatímco zpoza záclon serailu tahala za nitky sultánova matka (vâlide sultán).4 Osud Osmanské říše může posloužit jako příklad korupce absolutní mocí. Mezi Řeky se zato projevila korupce absolutní bezmocí. Čím dál méně spoléhajíce na dobré zacházení shora a čím dál méně jisti zohled­ ňováním svých práv, uchylovali se nevyhnutelně k pletichářství. Z bez­ naděje začali zapomínat na nezbytnost vzájemné soudržnosti. Každý sultán začal hledět jen svého prospěchu a Turci ve svém zájmu onu řev­ nivost, proradnost a rozklad milletu přiživovali. Jako jeden z vnějších příznaků doprovázelo úpadek postavení Řeků průběžné zabírání chrámů a jejich přeměna na mešity. Sultán Dobyvatel zůstával v tomto ohledu pozoruhodně ohleduplným a jediným chrámem za jeho vlády formálně zabaveným byl chrám Boží Moudrosti. Velkou církev tato konfiskace tvrdě zasáhla, Svatá Sofie pro ni představovala symbol staré křesťanské říše. Její přeměna se stala pečetí nového zřízení. Přesto se po řadu let neprojevila snaha pozměnit původní křesťanskou výzdobu, snad jen kromě zakrytí či zničení tváří Krista a svatých na mo­ zaikách.5 Jiné chrámy, jako Nová bazilika a Bohorodičky Světlonosné 3 K Süleymanovi viz lyByer a. h., The Government of the Ottoman Empire in the time of Suleiman the Magnificent, Cambridge 1913, s. 34, 151, 160, 163. 4 hammer-PurgSTall von, op. cit., III, s. 354n; Jorga n., Geschichte des Osma- nischen Reiches, III, s. 137n. 5 V roce 1550 se o figurálních mozaikách v chrámu Boží Moudrosti zmiňuje Nicolas de Nicolay, podotýkaje, že jim Turci vyloupli oči (niColay n. de, Les Navigations, Peregrinations et Voyages, Antverpy 1576, s. 104). Rukopis za­ chycující návštěvu jistého Itala v Konstantinopoli roku 1611 (Britské muze­ um, MS. Harl. 3408) svědčí o tom, že Turci vše uvnitř chrámu přebílili vápnem. O šest let později ale Grelot pořídil náčrtky řady mozaik s tím, že Turci odstranili nebo zakryli pouze tváře postav, přičemž ty, na které nedo­ sáhli, zůstaly téměř netknuté. Pozoroval ovšem muže, kteří se pomocí dlou­ hých tyčí pokoušeli postavy zamazat sádrou (greloT g. J., A Late Voyage to Constantinople, přel. J. PhiliPS, Londýn 1683, s. 111n, zvl. s. 125–126). Lady Mary Wortley Montagu (WorTley monTagu, lady m., Complete Letters,

173 Kapitola třetí CÍRKEV A VZDĚLÁNÍ Žádná církev, snad s výjimkou nejranějšího období, nemůže prospero­ vat bez určité kulturní úrovně svého kléru a laiků. A právě v oblasti vzdělání pocítila řecká církev nejpalčivěji dopady svého zotročení. V době dobytí Konstantinopole Turky tamní univerzita stále existo­ vala. Mnozí z nejlepších profesorů se uchýlili do bezpečí Itálie, která ocenila jejich učení, mimo jiné i pravidelností platů. V roce 1453 ji vedl vcelku mladý a schopný učenec, Michael Apostolis, jemuž ani náklon­ nost k unii s Římem patrně neodpudila žáky. S pádem města upadl do zajetí, ale později uprchl do Itálie, kde zahájil pozoruhodnou kariéru.1 V Soluni, Mystře a Trapezuntu zřejmě fungovaly akademie, závislé na státní podpoře. S obsazením řečených měst Turky tato střediska vyso­ kého vzdělání nevyhnutelně zanikla.2 V Konstantinopoli unikla zkáze pouze Patriarchátní akademie. Dří­ ve spolupracovala s univerzitou, s níž sdílela profesory, ale otevírala se chlapcům v útlejším věku a soustředila se spíše na theologii než na svět­ ské nauky. Nyní se, více než kdy předtím, zasvětila výchově kněžstva. Vyšší světská studia, vyjma základů filosofie, odpadla. Martin Kraus ne­ boli Crusius byl kolem roku 1555 profesorem řečtiny v Tübingen a téměř jediným západním vzdělancem se zájmem o postavení Řeků své doby. Čile si dopisoval s konstantinopolským duchovenstvem, otřesen zpráva­ mi o nedostatku škol: „Nikde v celém Řecku se učenosti nedaří. Nemají 1 K Apostolisovi viz legrand Ε., Bibliographie Hellénique: description raisonnée des ouvrages publiés en Grec par des Grecs aux 15e et 16e siècles, s. lvi–lxx; geana- koPloS d. J., Greek Scholars in Venice. Studies in the Dissemination of Greek Lear- ning from Byzantium to Western Europe, Cambridge 1962, s. 73–110. 2 Ohledně Plethonovy akademie v Mystře viz kniha první, kapitola pátá. O akademiích v Soluni a Trapezuntu víme málo.

174 Kniha druhá tam žádné veřejné akademie ani profesory, kromě těch nejtriviálnějších škol, kde se chlapci učí číst Horologion, Oktoechos, Žaltář a další bohoslu­ žebné knihy. Ale těch, kdo by zmíněným knihám vskutku porozuměli, je mezi klérem a mnišstvem slabá hrstka.“3 Patriarchátní akademii zde Crusius křivdí. Dělala, co mohla, byť na­ léhavě potřebovala reformu. Vyšší vzdělání, které mezi Řeky přežilo, poskytovali v zásadě soukromí učitelé. Pár učitelů, vzdělaných ještě za starých časů, dokázalo udržet při životě tradici vzdělanosti a předat ji žákům. S výsledky ovšem hubenými. Nevíme o jediném myšlenkově vy­ čnívajícím Řekovi v hranicích Osmanské říše na přelomu 15. a 16. sto­ letí. Jinak tomu bylo v diaspoře na Západě, především v Benátkách. Vskutku, na přežití tradice smíme usuzovat toliko z toho, že se v polo­ vině 16. století vynořila řada učenců, aniž se vzdělávala v cizině. Orátor a chartofylax Manuel Korintský, jež zesnul roku 1551, původce rozsáh­ lého díla proti západním theologům a proti Plethonově a Bessarionově novoplatonismu, proslul učeností a znalostí latiny, aniž kdy překročil osmanskou hranici. Vzdělání musel tedy načerpat v rodném Korintu, jinde na Peloponésu (byl znám i pod příjmením Peloponesiacus) nebo v Konstantinopoli.4 Damaskenos Studites, autor dodnes obdivovaných kázání, se narodil v Soluni a zemřel jako metropolita Arty, aniž kdy kam dále vycestoval. Podobá se, že studoval na Athosu.5 Manuel Malaxos, pisatel Crusiem přeložených dějin patriarchů, prožil patrně celý život v Konstantinopoli, kde ve své chatrči kromě sušení ryb vedl malou školu.6 3 CruSiuS m., Germanograecia, Basilej 1585, s. 18. 4 CruSiuS, Turcograecia, s. 90n, uvádí Zygomalou vyhotovenou posloupnost učenosti. Manuel byl podle ní žákem Matthaia Kamariota, jednoho z po­ sledních učenců svobodné Byzance, a učitelem Arsenia z Monemvasie, he­ retika, o němž viz níže. K Manuelovi viz legrand Ε., Bibliographie Hellénique: description raisonnée des ouvrages publiés en Grec par des Grecs aux 15e et 16e siècles, I, s. cvi, a Jugie m., Theologia Dogmatica Christianorum Orientalium ab Ecclesia Catholica Dissidentium, I, s. 493–494. 5 Jugie, op. cit., I, s. 496. Damaskenos napsal též nikdy nezveřejněné dějiny Konstantinopole (MS. 569 dříve v metochii svatého Hrobu v Konstantino­ poli, nyní v Patriarchátní knihovně). 6 Kroniku, známou jako Historia Patriarchica (vydána v CSHB, 1849, ed. i. BeC- ker), připisuje tradice právě Malaxovi, a jako takovou ji přejímá Martin Crusius v díle Turcograecia, ač jeho přítel Gerlach, luteránský kaplan v Kons­ tantinopoli, udává Malaxa pouze jako kopistu (gerlaCh, Tagebuch, s. 448). Ohledně Malaxovy školy viz CruSiuS, op. cit., s. 85. Jugie, op. cit., I, s. 496,

187 Kapitola čtvrtá CÍRKEV A CÍRKVE: KONSTaNTiNOPOl a ŘÍM Porážka Turky zůstavila řeckou církev pocitu zoufalství a osamocení. V boji o přežití a při praktických těžkostech se vzděláním nezbývalo času ani sil na theologické výboje. Patriarcha Gennadios během posled­ ních let života ještě pokračoval v bohoslovecké práci, ale s dalšími gene­ racemi se církev začala soustřeďovat sama na sebe. Vzdělaní laičtí filo­ sofové a učenci, kteří podněcovali diskuse, odešli na věčnost. Pravoslavní, věrni apofatické tradici, nikdy neusilovali o rozvoj nauky. Jejich nauka a tradice ztělesňovaly věčné pravdy. Pouze jejich zpochybnění vedlo k po­ třebě čerstvých formulací. V nastalé izolaci neměl kdo zpochybňovat. Zhruba století po pádu Konstantinopole strávili theologové opaková­ ním nauk svých větších předchůdců. Jediná z minulosti zděděná výzva zaznívala z římské církve. Řím neu­ stal v stravující touze přivést východní církve do svého lůna. Ve Florencii podepsaná unie, ať už kdy platila, nebo ne, zanikla po pádu Konstantino­ pole. Mnoho řeckých zemí nicméně zůstávalo v západních rukou: Naxos a Egejské vévodství, janovský ostrov Chios, Rhodos v moci johanitů, Království kyperské, záhy připadnuvší Benátčanům, kteří drželi Krétu, Iónské ostrovy a přístavy okolo řeckého pobřeží. Časem se, kromě Ión­ ských ostrovů pohlcených Osmanskou říší, vrátily pod pravomoc patriar­ chátu. Než jim ale muslimští vládci přinesli náboženskou svobodu, trpěly různou měrou útlaku. Místní obce se většinou musely podřídit latinské hierarchii, která jim ale ponechala jejich obřady a zvyky. Potíže propu­ kaly na větších ostrovech s ustavenou pravoslavnou hierarchií. Na Kyp­ ru, kde pravoslavní čelili mnohému soužení, zmírnila poměry zaníceně pravoslavná manželka Ioanna II., Helena Palaiologovna, ale benátský zábor z roku 1489 střet mezi západní mocí a řeckým duchovenstvem

188 Kniha druhá obnovil. Obdobné konflikty propukaly na Krétě, kde Benátčané zastihli řecký klérus podněcovat vzpoury a trestali jej nesnesitelnými daněmi, jež pozřely většinu jeho majetku. Napětím vibroval i vztah Řeků k latin­ ské hierarchii na janovském Chiu. Naproti tomu vyčnívá mírnost Benát­ čanů na Iónských ostrovech, poté co se řecké kolonii v Benátkách dostalo plné náboženské svobody. Na Iónských ostrovech udržovalo latinské a řec­ ké duchovenstvo překvapivě srdečné vztahy. Hierarchové se zajisté ne­ družili, ale smíšené svatby, ba samotné intercommunio nebyly vzácností.1 Konstantinopolský patriarchát nemohl, už kvůli tolika svým ovečkám pod západní vládou, na rivalitu s Římem zapomenout. Uběhlo čtyřicet pět let od Florentského sněmu, než Konstantinopol na něm podepsa­ nou unii vypověděla. Protizápadní nálada během těchto let stále houst­ la. Hořkost z rozporů a nad selháním západní pomoci nikdy neutuchla. Praktičtí Řekové se navíc obávali, aby jakékoliv projevy přátelství k Západu nepopudily nové, turecké pány. Církevní autority se pod tlakem naléhavěj­ ších záležitostí neobtěžovaly legalizovat obecně přijímanou situaci. Pouze roku 1484 svolal patriarcha Symeon během svého třetího a nejstabilněj­ šího období v úřadě do svého chrámu Pammakaristos sněm, navštívený vyslanci patriarchů alexandrijského, antiošského a jeruzalémského. Soudě podle toho, co se z akt sněmu dochovalo, bylo jeho bezprostředním cílem stanovit náležitý obřad pro přijímání konvertitů z katolictví do pravo­ slavné církve. Turecký zábor mnoha dříve latinských území podnítil u mnohých Řeků, dosud podřízených Římu, návrat k víře jejich otců a krajanů. Zdá se, že vyvstaly neshody kolem patřičné procedury a nad otázkou, zda postupovat stejně vůči Řekům podřízeným papeži, ale za­ chovávajícím byzantský obřad, jako vůči Řekům obřadu latinského. Ale prvním skutkem prvního sněmu ekumenické úrovně od Florentského sněmu bylo zpochybnění kanonicity svolání a obsazení Florentského sně­ mu a prohlášení jeho kánonů neplatnými. Následně přítomní biskupové otevřeli otázky obřadu. Rozhodli, že ve všech případech postačí myro­ pomazání, doprovázené slavnostním zapřením římských herezí. Nový křest tehdy neshledali nezbytným.2 1 K vztahům mezi pravoslavnými a protestanty v řeckých provinciích viz Ware T., Eustratios Argenti, s. 16–21, předkládající hojné příklady přátelské spolupráce. 2 Akta sněmu z roku 1483, týkající se přijímání bývalých katolíků do církve, jsou k nalezení in: karmiriS J. Ν., ;g;;b;Mnhevh qvvqhhsv II, Athény 1960, s. 987–989. Širší verze

197 Kapitola pátá CÍRKEV A CÍRKVE: lUTERÁNSKý PŘÍSTUP Bylo jen otázkou času, kdy se protestantské církve oponující římské sa­ movládě ohlédnou po církvi, která je v protestu předešla. Dokonce ještě před velkou reformací vešli ve styk s pravoslavnými husité. Roku 1451 přibyl do Konstantinopole s dopisy pravoslavným hodnostářům Čech, jemuž Řekové říkali Konstantinos Platris a jemuž přezdívali Angličan. Šlo patrně o syna lollarda, uprchnuvšího do Čech. Tou dobou město nemělo patriarchu, Gregorios Mammas se pár měsíců předtím uchýlil do Říma, neboť biskupové nepřáli jeho unionistické politice. Angličana přijali odbojní biskupové, sdružení v tělesu jménem synaxis, neboť bez patriarchy se nemohli nazývat Synodem. Vyměnili si přátelská poselství, plná odsudků římských ambic. Něco přes rok poté však pád města dal­ šímu přiblížení odzvonil.1 Zájem Martina Luthera o východní otázku spočíval především v pře­ svědčení, sdíleném s většinou evangelických současníků a před pádem Konstantinopole i samotnými Řeky, totiž o blízkosti konce světa a o totož­ nosti Velkého Turka s Antikristem (pokud tuto úlohu nepřikládal papeži). Turci měli být metlou Boží, seslanou na nehodné křesťanstvo pro jeho hříchy a úchylky od pravé víry. Ač se tedy postupu Turků upřímně hro­ zil, neměl Luther v důsledku řečeného zábrany politicky škodit císaři Karlu V., který se jediný v Evropě mohl s tureckou pohromou utkat. Luther nechoval náklonnost k Řekům a jejich Bohem již trestané, protože podle něj upadlé a modlářské, církvi. Jakkoliv nenáviděl Řím, nepřizná­ val Konstantinopoli o nic pevnější nárok na primát mezi křesťanskou 1 Paulova Μ., „L’Empire byzantin et les Tchèques avant la chute de Cons­ tantinople“, in: Byzantinoslavica XIV, Praha 1953, s. 203–224.

198 Kniha druhá hierarchií. Pravou matkou církve mu byl Jeruzalém, jenž měl biskupem samotného Krista. Ten jediný směl nárokovat světské vazalství. Božská odplata, obstaraná ďáblem, dolehla na Konstantinopol skrze Turky, pa­ pežství obdrželo výstrahu v podobě vyplenění Říma roku 1527. Zde se ale projevila Lutherova rozpolcenost. Pokud mocná mysl převážila moc­ né city, stavěl se k Řekům podstatně laskavěji. Se zanícením studoval rané řecké Otce, navíc, a to především, řecky hovořil Nový zákon. V disputaci s Eckem, který prohlašoval pravoslavné za schizmatiky, kteří se vzpourou proti římské moci zařadili po bok heretiků, jako byli Nestorios, Euty­ chos a Akakios, Luther horlivě hájil Řeky poukazem na to, že římskou nadvládu nikdy nepřijali, a že sama západní církev zplodila své pelagiány, manichejce, joviniány a další heretiky. Nedbal Eckova odkazu na Florent­ skou unii, o jejíž nereálnosti nepochyboval. V souhrnu prohlásil řeckou církev za představitelku pravé tradice raného křesťanství.2 Sám Luther, povahou reakcionář, neladil s duchem renesance. Zato jeho přední učedníci byli jejími dětmi. Nejvýznamnější z nich, Philipp Melanchthon, profesor řečtiny ve Wittenbergu, planul pro řeckou kul­ turu víc než samotní tehdejší Řekové. Není tedy divu, že toužil nastolit přátelství s řeckou církví.3 Kontakt s Řeky nebyl samozřejmý. Diplomatické zastoupení udržovaly v Osmanské říši toliko katolické mocnosti: Benátky, Francie a Habsbur­ kové. Proto Melanchthon shledal nejlepším nástupištěm řeckou vzděla­ nou menšinou obydlené a nábožensky tolerantní Benátky. Coby profesor řečtiny a nekatolík očekával mezi Řeky vlídné přijetí. Mezi benátské učence patřil muž známý jako Antonios Exarchos. Jako dítě přišel do Benátek z Korfu se svou dobře situovanou rodinou, umořenou životem v tureckém područí. Vystudoval katolickou ško­ lu, zřízenou pro řecké uprchlíky pod vedením Arsenia Apostola. Na čas působil jako profesor řečtiny v Miláně. Ač se Antonios pohyboval v kato­ lických kruzích, nikdy nekonvertoval. On měl tedy být prvním Melanch­ thonovým dotykem s Řeky. Kolem roku 1542 mu Melanchthon buď 2 luTher m., eCk J. von, Disputatio. Der authentische Texte der Leipziger Disputa- tion (1519). Aus bisher unbenutzen Quellen, SeiTZ o. (ed.), Berlín 1903, s. 60n. Viz též luTher Μ., Von den Consiliis und Kirchen, Výmar 1914, s. 576–579. Svůj postoj vůči Turkům ozřejmuje in: Vom Kriege wider die Türcken, Witten­ berg (?) 1529. 3 K Melanchthonovu postoji vůči Řekům viz BenZ Ε., Die Ostkirche im Licht der Protestantischen Geschichtsschreibung, Freiburg 1952, s. 17–20.

213 Kapitola šestá CÍRKEV A CÍRKVE: KALVÍNSKÝ PATRIARCHA 13. listopadu 1572 se v Kandii na Krétě narodil ženě zámožného řezníka Stefana Lukarise syn, pojmenovaný rodiči Konstantinos.1 Byl to bystrý, 1 Základní autoritou ohledně působení Kyrilla Lukarise jsou Collectanea de Cyrillo Lucario, vydaná roku 1707 Thomasem Smithem, bývalým anglikán­ ským kaplanem v Konstantinopoli. Lukarisův životopis obsahuje dodatek, nazvaný The State of the Greek Church under Cyrillus Lucaris, který již dříve vyšel ve Smithově díle An Account of the Greek Church (latinská verze 1678; anglická verze 1680). Dílo dále předkládá dlouhý list Cornelia van Haag, holandského velvyslance v Konstantinopoli za Kyrillova patriarchátu, Frag- mentum Vitae Cyrilli z pera Kyrillova přítele Antoina Légera, kalvínského ka­ plana v Konstantinopoli, a Narratio epistolica Turbarum inter Cyrillum et Jesuitas. Smith přicestoval do Konstantinopole až tři roky po Kyrillově smrti. Není pravděpodobné, že by od tamních Řeků získal dostatek poznatků o pa­ triarchovi, jehož theologie vzbudila tolik pobouření. Měl ale přístup do ar­ chivů anglické ambasády, kde si mohl přečíst mnohé z toho, co již o Kyril­ lovi vyšlo, ať již katolické provenience, jako u Allatia a Arnaulda (arnauld a., La Perpétuité de la Foy, 3 sv., Paříž 1669–1673, Preuves authentiques de l’Union de l’Eglise d’Orient avec l’Eglise, vydáno roku 1670) nebo z pera nepřátelských protestantských spisovatelů, jako byl Grotius (viz SmiTh, An Account of the Greek Church, s. 276, 280). Rozmlouval rovněž s Edwardem Pocockem (viz níže, kapitola sedmá), jenž pobýval v Konstantinopoli v době Kyrillovy smr­ ti. Hojně též přebíral z krátkého přehledu Kyrillova působení od J. H. Hot­ tingera, viz Analecta Historico-Theologica, Zürich 1652, s. 552 n. Zaznamenal, že Hottingera pojilo přátelství s Légerem, od něhož čerpal poznatky (SmiTh, op. cit., s. 282). Monuments authentiques de la réligion des Grecs et de la fausseté de plusieurs confessions de foi des Chrétiens od J. Aymona, vydané roku 1708, nabí­ zejí mišmaš poznatků o Kyrillovi, včetně několika jeho dopisů. Listy Sira Thomase Roea, jež psal v úřadu velvyslance v Konstantinopoli, nabízejí

214 Kniha druhá předčasně vyspělý chlapec, jemuž otec dopřál důkladné vzdělání. Benát­ ská politika na Krétě nepřála pravoslavné církvi, kterou považovala za možného štváče.2 V důsledku toho zde nefungovalo mnoho řeckých škol. Krétští hoši měli nicméně volný přístup do samotných Benátek. Tam také poslal otec dvanáctiletého Konstantina do školy Maxima Margu­ nia, přidružené k tamnímu řeckému chrámu. Samostatnost v uvažování vynesla Marguniovi nejprve podezření z latinských sklonů ze strany pra­ voslavných autorit, později těžkosti s inkvizicí pro sklony opačné. Době Konstantinova příjezdu předcházelo Marguniovo jmenování na biskup­ ský stolec Kythéry, leč benátské úřady řadu let oddalovaly jeho introni­ zaci; mohl tedy pokračovat ve vedení školy.3 Zvídavému Konstantinovi věnoval obzvláštní péči. Po čtyřech letech povolal Stefanos Lukaris syna zpět na Krétu, pravděpodobně vinou finančních potíží. Zde chlapec strávil rok studiem u učeného mnicha Meletia Vlasta v klášteře sv. Kateřiny na předměstí Kandie, odkud zasílal záplavu listů Marguniovi. Trpěl špatnou dostupností knih, po ruce měl ty, jež zanechal ve svém starém domově Margunios: díla Plútarchova, Aristotelovy knihy (nevíme jaké), dva spisy Ciceronovy, Flaminiovu Logiku a latinský slovník.4 Místní podání dodává, že finanční krize udělala z Konstantinovy matky pradlenu a z něj samé­ ho rybářského učně, vyrážejícího tu a tam na moře. Jedna rybářská vý­ prava jej přivedla do Alexandrie, kde navštívil svého příbuzného jménem mnoho dalších informací. Většinu Kyrillovy dochované korespondence před­ kládá legrand Ε., Bibliographie Hellénique: description raisonnée des ouvrages pub- liés en Grec par des Grecs au 17e siècle, IV. Jeho dopisy Roeovi zůstaly nevydány, jsouce k nalezení in: Public Record Office, State Papers 97. Nejobsažnější současný Kyrillův životopis lze nalézt in: hadJianToniou g. a., Protestant Patriarch, Richmond 1961 – dílo překypující užitečnými poznatky, leč vášni­ vě zaujaté proti církvím latinské i tradiční řecké, navíc ne vždy věrohodné v podrobnostech i v prokreslení pozadí. Arcibiskup Laud datuje Kyrillo­ vo narození „kolem roku 1558“, a to v poznámce zveřejněné in: SmiTh, Collectanea, s. 65. Datum 13. listopadu 1572, uváděné Légerem, je ale téměř jistě přesné. 2 Viz geanakoPloS d. J., Greek Scholars in Venice, s. 45–47; miller W., Essays on the Latin Orient, s. 177–180. 3 K Marguniovi viz výše. 4 legrand Ε., Bibliographie Hellénique: description raisonnée des ouvrages publiés en Grec par des Grecs au 17e siècle, IV, s. 177–178. Ohledně kláštera sv. Kateřiny viz geanakoPloS d. J., Byzantine East and Latin West, s. 141–142, 165, 168.

237 Kapitola sedmá CÍRKEV A CÍRKVE: ANGLIKÁNSKÝ EXPERIMENT Nauky Wittenbergu a Ženevy mohly být pro pravoslavné nepřijatelné, ovšem na Západě žila též církev, s níž se zdáli mít leccos společného. Církev anglická odmítla papežskou svrchovanost, ale ponechala si hier­ archii v apoštolské posloupnosti. Věřila v charismatickou rovnost bis­ kupů. Její obřad ztělesňoval mnoho tradičního a Východu známého. Její přístup k laikům, jimž podávala eucharistii pod obojí způsobou a jež za­ pojila do sněmů, připomínal východní tradici, stejně jako připravenost spatřovat ve vládci hlavu křesťanské obce. A co víc, definitivně vyhlašo­ vat články víry se ostýchala téměř stejnou měrou jako ti nejapofatičtější theologové, třebaže z jiných pohnutek. Přesto od anglické reformace do prvních kontaktů obou církví uply­ nulo téměř století. Jen málo Řeků kdy proniklo až do Anglie, s výjimkou takřečených estradiotů, kupců, jako byl Nikandros Nukios z Korfu, mužů náklonných k výtržnostem a krádežím.1 Dva významní uprchlíci z Kon­ stantinopole, učenci Ioannes Argyropulos a Andronikos Kallistos, na­ vštívili zemi koncem 15. století, ale rozmrzelí podnebím záhy odcesto­ vali. Tajemník Williama z Waynflete přijel dříve, zůstal a pomáhal svému zaměstnavateli skicovat sochy pro Eton.2 Kromě poutníků do Palestiny projíždějících přes Kypr proniklo do řeckých zemí jen málo Angličanů. 1 Viz nuCiuS niCander, The Second Book of Nicander Nucius, Cramer J. h. (ed.), Camden Society, XVII, Londýn 1841. Podává živý, byť nepřesný pohled na Anglii sklonku vlády Jindřicha VIII. Nikandros sloužil pod věhlasným estradiotem Thomasem z Argu. 2 Ohledně řeckých učenců a studia renesanční Anglie viz WeiSS r., Humanism in England during the Fifteenth Century, Oxford 1941, s. 143–148.

238 Kniha druhá William Wey zahrnul do své příručky pro poutníky několik řeckých frá­ zí, zdržovat se v nezdravém podnebí Kypru ovšem nedoporučoval.3 John Locke se roku 1553 cestou do Jeruzaléma odhodlal navštívit na Kypru bohoslužbu, již shledal nesrozumitelnou. Zaznamenal nicméně prostotu a střídmost řeckých mnichů, nesetkav se s jediným tlustým.4 Dva z učen­ ců anglické renesance studovali řečtinu u Řeků: William Grocyn u De­ metria Chalkokondyla ve Florencii a William Lily, který odcestoval na Rhodos a žil tam v řecké rodině. Vůdčí angličtí reformátoři, jako Tho­ mas Cranmer, se vyznali v řeckých klasicích, stejně tak i sama královna Alžběta. Studovali i rané řecké Otce.5 O současných Řecích nevěděli ale téměř nic. Dokonce až do roku 1614 bylo velké bádání Edwarda Bre­ rewooda o základních jazycích a náboženstvích světa závislé stran řec­ ké církve na zdrojích z druhé ruky, popletených, a pokud ne přímo nepřá­ telských, pak přinejmenším nepřesných.6 Robert Burton ve své Anatomii melancholie, vydané o sedm let později, na základě obdobně vratkých dů­ kazů obviňuje Řeky, že natolik obestřeli pravou víru množstvím pověr, až jsou „více než kým jiným polokřesťany“.7 Brerewood a Burton měli vědět víc, jejich doba už zpřístupňovala hodnotnější údaje. Anglický filhelénismus vděčil nicméně za svůj zrod obchodním zájmům. Obchod s Osmanskou říší totiž během 16. století kvapem sílil. Roku 1579 obdržel královnin vyslanec William Harborne od sultána Murada III. listiny s příslibem zvláštní ochrany pro anglické kupce, kterou upevnila ještě smlouva z následujícího roku. V roce 1582 3 Wey W., The Itineraries of William Wey, Roxburghe Club, Londýn 1857, s. 102–115 se týkají řeckého slovníčku. Naříká si na Kypr (s. 4–5), že „jsou tam všichni prodejní, jako nikde jinde“. 4 loCke J., „Voyage to Jerusalem“, in: Hakluyt, Voyages, V, Glasgow 1903, s. 84, 96. 5 Viz luPTon J. h., Life of John Colet, Londýn 1887, s. 46–47, 170–171. Cran­ mera dovedl zájem o řeckou liturgii k zařazení formy epikleze do své první (1549) modlitební knihy. Stojí za zmínku, že Henry Mystile říká v komen­ táři ke své velké edici děl Jana Zlatoústého Opera Omnia, za kolik vděčí spolupráci řeckých učenců v Benátkách, jako byli Margunios a G. Severos, viz geanakoPloS d. J., Byzantine East and Latin West, s. 176. 6 BrereWood e., „Enquiries of Languages by Edw. Brerewood, lately Pro­ fessor of Astronomy at Gresham College“, in: Purchas His Pilgrims, sv. I, Glasgow 1905, s. 348–357. Purchas též dále (s. 422–449) překládá Encheiri- dion Christofora Angela, k němuž viz níže. 7 BurTon r., The Anatomy of Melancholy, Londýn 1896, I, s. 70.

261 Kapitola osmá KONSTANTINOPOL A MOSKVA Největším úspěchem byzantské církve bylo nepochybně obrácení Rusů. Politické výpočty ruských knížat sehrály svou roli při dosažení šťastné­ ho výsledku, ani na byzantské straně státnický prvek nechyběl. Bylo však i plodem pravého misijního ducha a byzantští duchovní často zahořeli prudkou láskou ke svým ruským kmotřencům, Rusům pak Byzanc na­ dlouho skýtala pramen civilizace a světla. Koncem středověku se ale vztahy Byzance a Ruska počaly měnit. Mon­ golská nadvláda, trvající od poloviny 13. do poloviny 15. století, ruskou civilizaci nemohla nezbrzdit. Odřízla Rusko od zbytku Evropy a pokři­ vila jeho vnitřní vývoj. Vzdělaní laici vymizeli, sotva se objevili. Četné knížecí dvory, navzdory nesvárům zdroje životaschopnosti a pokroku, podlehly rozkladu. Když mongolský příliv opadl, zůstavil Rusku toliko jediného velmože, velkoknížete moskevského, drsného samovládce, jenž se zhlédl více v mongolském chánu Zlaté hordy než v císaři Konstan­ tinopole. Navzdory vratkým obchodním stykům s Baltem jediná církev uchránila v temném věku kulturní tradice a díky vazbě na Konstantinopol udržovala pootevřené dveře do Evropy. Současně však v době, kdy Rus setřásala mongolské jho, sama Byzanc prudce upadala. S rozptýlením byzantské ekumény zůstalo nakonec více pravoslavných v Rusku než v celém řeckém světě dohromady. Kníže moskevský se začínal tázat, proč má být právoplatnou hlavou pravoslavné ekumény zubožený basi­ leus v Konstantinopoli, a ne on sám. Ostrý list patriarchy Antonia vel­ koknížeti Vasiliji, psaný kolem roku 1395, vydává svědectví.1 Rusové též brzy předběhli Řeky v nevraživosti vůči ostatním formám křesťanství. Římskou církev jim zošklivili polští, maďarští a švédští útočníci. Zločin 1 Viz výše, kniha první, kapitola třetí.

262 Kniha druhá čtvrté křížové výpravy vzedmul vlnu palčivé hořkosti, aniž by se Rusů přímo dotkl. Západ nepodnikl zhola nic k záchraně Rusi před Mongoly, zpod jejichž jha se vymkli spíše Západu navzdory. V důsledku Rusové nemilovali Byzantince, kteří hledali oporu v Západu, ochotni ji zaplatit církevní unií. Byzanc nadále přímo ovládala ruskou církev. Ať již náho­ dou, nebo plánovitě jmenoval každého druhého ruského metropolitu byzantský císař, ostatní, delegované moskevským velkoknížetem, ales­ poň potvrzoval patriarchát.2 Posledním konstantinopolským dosazencem byl Isidoros z Monemvasie, jeden z nejhlasitějších obhájců florentské unie. Po návratu do Ruska tamní církev i lidé zavrhli jeho dílo a vyhnali jej ze země. V Byzantincích, kteří uzavřeli unii, začali vidět zrádce pra­ voslaví. Když o několik let později podlehla Konstantinopol Turkům, nikdo v Rusku nepochyboval o Božím trestu za tento zločin.3 Pád Konstantinopole úplně změnil stávající rozložení. Rusové se již v Řecích rozčarovali. Nyní, v důsledku řecké porážky, nebylo více v Ca­ řihradu posvátného císaře a patriarcha, byť se navrátil k pravověří, uvízl v otroctví „nevěřících“ pánů. Pravoslavní panovníci starého byzantského areálu byli jeden po druhém ničeni nebo zpoplatňováni, dokud, s výjim­ kou vzdáleného a osamoceného krále Gruzínů, nezůstal jediným nezá­ vislým pravoslavným suverénem na světě velkokníže moskevský. S hrou­ cením ostatních pravoslavných knížat jeho moc strmě rostla. Mongolský chanát upadal. Moskevský kníže sjednotil Rusy pod svým žezlem, až se roku 1480 mohl Ivan III. prohlásit za nezávislého na Zlaté hordě a za vládce všech Rusů. Tehdy se ozdobil titulem cara.4 Roku 1441 požádal kníže Vasilij II. dopisem císaře Ioanna, aby by­ zantské autority potvrdily v úřadě knížetem jmenovaného nástupce Isi­ dorova, metropolitu Ionu. V dopise chválil dlouhou ruskou pravoslav­ nou tradici od časů „velkého nového Konstantina, zbožného cara ruské země Vladimira“. Tato věta je příznačná, ukazuje Vasilijovu pohotovost ujmout se dědictví nástupců Konstantinových. Dopis nakonec neodeslal 2 Viz výše, kniha první, kapitola čtvrtá – Východ. 3 Viz výše, kniha první, kapitola čtvrtá – Západ. 4 Соловьев С. М., История России с древнейших времен, V, sl. 1 483–1 485; Савва в., Московские цари и византийские василевсы, Charkov 1901, s. 46–49, 54–55, 272–273; Журнал Императорского Русского Истори­ ческого общества, XLI, č. 19, s. 71. Ivan si nicméně nedovolil užít titulu cara v dopisech svému bývalému lennímu pánovi, chánu Zlaté hordy, až do roku 1493; ibid. č. 48, s. 180–181.

275 Kapitola devátá VYMEZENÍ DOGMATU Jednání s velkými protestantskými církvemi Západu a potřeba čelit úto­ kům Říma přiměly pravoslavné k zamyšlení nad vlastní naukou. Jak mož­ ní přátelé, tak jistí nepřátelé se bez ustání tázali na přesnější podrobnosti jejich víry. Bývalo protivné, nezřídkakdy pokořující, tak často odpoví­ dat, že k danému tématu oficiální nauka mlčí. Nelze pochybovat, že vzta­ hy s anglikány vážně utrpěly paletou dotazů na kompetentní řecké cír­ kevní hodnostáře ve věci přepodstatnění. Nelze se ani divit, když i přejně naladění tazatelé pojali pochybnost o upřímnosti řeckého episkopátu. Ve střetu s bohoslovci uvyklými jasnosti a přesnosti formulací shledáva­ li pravoslavní svůj tradiční apofatický ostych vůči definicím zastaralým a škodlivým. Západ s nimi duchovní pokoru nesdílel. Na Západ lačný určitosti dýchaly jejich odpovědi prachem. Mezi řeckými theology získali mnozí vzdělání na italských či jiných západních univerzitách a s nimi i určité porozumění pro západní posto­ je. Navzdory vlastní tradici počali hledat systematičtější a filosofičtější rámec. Vzhledem k nedostatku definic v minulosti nabývalo jejich hle­ dání roztodivných podob. Jak Kyrillos Lukaris, tak Petr Mohyla upřím­ ně věřili, že vykládají pravoslavnou nauku legitimním způsobem. Na tom by nutně nemuselo být nic špatného. Pravoslaví vskutku vděčilo za svou sílu a odolnost hloubce svých základů. Ve víru theologických debat se však tato síla obracela v slabost. Pravoslavní nedovedli ubránit své nau­ ky, nevědouce, jaké jsou. Sílilo volání po náboženských vyznáních, jež by je vedly ve vztazích k ostatním. Dosud jedinou summou theologie přijímanou v pravoslavném světě zůstával Pramen poznání, sepsaný v 8. století Janem z Damašku1 v do­ 1 Jan Z damaŠku, „De Fide Orthodoxa“ (Phgh;Gnwvsew), in: PG, sv. XCIV.

276 Kniha druhá bě, kterou zaměstnávaly christologické spory. Přehlížel tudíž řadu problé­ mů, které trápily bohoslovce 17. století. A navíc ani Jan, obecně nahlí­ žený jako poslední z inspirovaných Otců, jehož názory se těšily hluboké úctě, nesestavil základní články víry. Učený a zbožný duchovní Markos Eugenikos svedl prokázat neslučitelnost učení o předurčení s Otci. Dal­ ší z jeho pravidel šlo ovšem vykládat z nepřeberných úhlů. Co je ale nejdůležitější, Pramen poznání uznávala za theologicky správný i římská církev. Neodpovídal zkrátka současným potřebám. Pozdní byzantští učen­ ci tvořili stručná shrnutí pravoslavné theologie, zejména císař Manuel II. a patriarcha Gennadios. Oba však zamýšleli osvětlit křesťanství mus­ limským čtenářům, vyhýbali se tudíž sporným podrobnostem.2 Odhlédneme­li od podrobných polemických argumentů protiřímských bohoslovců, shledáváme první pokus o objasnění pravoslavné víry ne­ pravoslavnému publiku v odpovědích patriarchy Ieremia II. luteránům. Ieremias přináležel k staré škole apofatické tradice a zároveň chtěl lute­ rány ubezpečit, že s nimi nemusí souhlasit, aby je mohl mít rád. Nesou­ středil se proto tolik na vyčerpávající objasnění vlastní nauky ve prospěch zdvořilého, leč neústupného zdůraznění bodů, v nichž nemůže luteránské učení sdílet.3 Vyznání Kyrilla Lukarise, vydané přibližně o třicet let později, zamýš­ lelo pokrýt celé rozpětí autorovy víry. Navzdory Kyrillovým nadějím na přijetí církví nepřestalo jít o jeho osobní stanovisko, nepodobné stano­ visku Ieremiovu, konzultovanému se Synodem. Jeho kalvínské tendence pak rozvířily poprask, v němž vyvstala potřeba skutečné konfese ještě palčivěji.4 S takovou přišel Petr Mohyla, metropolita kyjevský, ve snaze překonat rozpory vyvolané Lukarisem a zároveň upevnit své Rusíny a Ukrajince ve víře. Mohyla však, ač rodem Moldavan, nabyl vzdělání na Západě. Silně odporoval Římu, jednalo se ale spíše o opozici politickou než theo­ logickou. Viděl v římském kléru nástroj polského imperialismu, odmítal papežskou svrchovanost kvůli politickým aktivitám papežství. Je mož­ né, že by sebral ochotu přijmout pro svou církev nějakou formu unie, nebýt přesvědčen, že papežství používá unii jako nástroj začlenění vý­ chodních křesťanů do některé z katolických mocností. Naukově sym­ patizoval s Římem proti protestantům, dokonce i proti starým pravo­ 2 Viz výše, kniha druhá, kapitola druhá. 3 Viz výše, kniha druhá, kapitola pátá. 4 Viz výše, kniha druhá, kapitola šestá.

291 Kapitola desátá FANARIOTÉ Za udržení své úrovně navzdory útlaku vděčila církev stále více těm me­ zi Řeky, kterým osmanská nadvláda přinesla prosperitu. Rozšíření jediné říše po celém Blízkém východě odstranilo obchodní bariéry. Navzdory hrabivosti jednotlivých guvernérů obchody kvetly; stále více západních kupců vyhledávalo turecké přístavy k nákupům hedvábí a koberců, oliv a sušeného ovoce, bylin, koření a tabáku. Sami Turci nepatřili k nada­ ným obchodníkům a Italy, dříve pány levantského obchodu, ze starých odbytišť vypudili. Přenechali tedy obchodní činnost podrobeným náro­ dům: Židům, Arménům, Syřanům a Řekům, kteří, především díky ná­ mořnické zručnosti, představovali určující sílu. Vždy trpívali značnou chudobou. Většina jejich rolníků, ať už v Evropě nebo v Asii, stěží do­ bývala obživu z vyprahlé půdy. Ale na přívětivějších místech, třeba na hoře Pelion, překypující životadárnými zřídly, vzkvétaly občiny řemesl­ níků, sdružených v družstvech a ceších. Pelionské hedvábí opřádalo legen­ dou celé sedmnácté století a jeho pěstitelé požívali zvláštních výsad z bla­ hovůle sultánovy. V thessálské Ambelakii a západomakedonské Nausse prosperovalo zase bavlnářství.1 V téže době se kolem makedonského města Kastoria soustředil obchod s kožešinami, které místní nakupovali s dalekého severu a přetvářeli ve svých dílnách v pláště a čapky.2 Na tabákových polích Makedonie, byť část výnosů pobrali turečtí vlastníci, 1 Viz hadJimiChali a., „Aspects de l’organisation économique des Grecs dans l’Empire Ottoman“, in: Le Cinq-centième anniversaire de la prise de Constantinople, L’Hellénisme contemporain (fascicule hors série), Athény 1953, s. 264–268; SvoronoS n. g., Commerce de Salonique au XVIIIe siècle, Paříž 1956, s. 250; SiCilianoS d., Mnv;;Phvn, Athény 1939, s. 92–94. 2 Ohledně obchodu kožešinami viz hadJimiChali, op. cit., s. 272–275; merT- SioS C., Monuments de l’histoire de la Macédonie, Soluň 1947, s. 209n.

292 Kniha druhá nepřišlo zkrátka ani dělnictvo.3 Řekové a pravoslavní Lazové obstaráva­ li nejen místní plavbu kolem Konstantinopole a prosperující rybolov – veškerou mořeplavbu ve východním Středomoří ovládali rovněž řečtí rejdaři, domovem na Egejských ostrovech, v Hydře nebo v Syře.4 Řeč­ tí obchodníci dováželi malvaz na trhy v Německu a Polsku a shromaž­ ďovali bavlnu a koření ze vzdálenějších končin pro reexport.5 Ale naděje na skutečné jmění kynula ve velkých přístavních městech, v Smyrně, So­ luni a především v Konstantinopoli. Právní nařízení Koránu i vrozená nechuť držely Turky stranou bankovnictví. Říšští bankéři pocházeli jak ze Židů, tak zejména z Řeků. Na Východě se vydělávání peněz nikdy, na rozdíl od feudálního Zá­ padu, nestřetlo se zájmy šlechty. Mezi Řeky začala vznikat vrstva movité aristokracie, stmelená společným zájmem a dynastickými sňatky, vždy však otevřená nově příchozím. Bohaté rodiny neskrblily ambicemi. Moc nad Řeky spočívala v rukou patriarchy, zaměřily se tedy na ovládnutí patriar­ chátu. Nazývajíce se archonty řeckého národa, budovali svá sídla v konstan­ tinopolské čtvrti Fanar poblíž patriarchova paláce. Své syny prosazovali do úřadů patriaršího dvora, z nichž tak jeden po druhém přecházel do laických rukou. Do duchovního stavu totiž fanarioté nevstupovali, hodno­ tíce jej pod svou úroveň. Biskupové a patriarchové se tedy nadále rekru­ tovali z řad nadaných potomků chudých rodin, kteří se povznesli vlastním 3 Zprávy francouzského konzula Arasyho, de Jonvilla a Beaujoura, in: laSCariS Μ., Salonique à la fin du XVIIIe siècle, Athény 1939; SvoronoS, op. cit., s. 209n. 4 Stran námořního obchodu v Osmanské říši v 17. století viz manTran r., Istanbul dans la seconde moitié du XVIIe siècle, Paříž 1962, s. 225n, zvl. s. 487–492. Ohledně řeckého podílu na něm viz kömürCüyan, eremiya CeleBi, Istanbul Tarihi: XVII asîrda Istanbul (překlad h. d. andreaSyan), Istanbul 1952, s. 47 (líčení soudobého arménského cestovatele), a manTran, op. cit., s. 55–57. Obchod na Egejských ostrovech v 18. století, kdy tamní ostrované ovláda­ li většinu levantského obratu, není dostatečně probádán. Podle L. S. Bart­ holdyho (Voyage en Grèce, fait dans les années 1803–1804, II, s. 63) ostrované z Hydry, Spetses, Psary a Chiu vlastnili 300 až 400 lodí. Ohledně Hydry je nejlepší monografií stále krieZiS g. d., svhhvs;h nsvsew1821, Patras 1860. Ohledně výsad ostrovanů viz též STePhanoPoli J. Ζ., Les Iles de l’Egée: leurs privilèges, Athény 1912, passim. 5 Viz Jorga, Byzance après Byzance, s. 234–235; též SToianović T., „The Con­ quering Balkan Orthodox Merchant“, in: Journal of Economic History XX, Londýn 1960, s. 234–313. Kaple pro řecké kupce stály v Lipsku, Vratislavi a Poznani: gedeon Μ., P;Pvne, s. 638, 641, 669.

311 Kapitola jedenáctá CÍRKEV A ŘECKÝ NÁROD Jak politické, tak intelektuální ambice fanariotů hrozily zničit dosud nej­ větší klad pravoslavné církve. Za to, že nepoznala reformaci, ba ani heretický proud významem srovnatelný se západním katarstvím, vděčí pravoslaví tomu, že jeho církev nikdy neztratila sounáležitost s lidem. Zásada, podle níž se venkovský kněz vybral z řad vesničanů, od nichž se odlišoval pouze dosaženým vzděláním a školením nezbytným k vyslu­ hování svátostí, zabránila odcizení duchovních a farníků. Kněz musel být vždy k službě obci, nemohl se ucházet o vyšší místo v hierarchii, a neměl tudíž důvod loudit o povýšení v biskupském paláci. Býval pokor­ ný a spokojený se svým losem. Pokud zatoužil po duchovním vedení, nalezl je v nejbližším klášteře. Požíval úcty, jsa oprávněn vést církev­ ní služby. Hmotně si však nestál o mnoho lépe než farníci, nezavdávaje příčinu k závisti. Farnost tvořila jednotný celek, stmelený společnou čet­ bou evangelia a sdílením eucharistie; po tureckém záboru též strachem z jinověreckého utlačitele. Svou prostou víru uchovali vesničané jak proti místním zeměpánům, agům, tak proti vyslancům sultána z daleké­ ho Istanbulu. Ona prostota však skýtala neustálou hrozbu úpadku bohoslužby v pou­ hou magickou praktiku smíšenou s pověrami, často ozvěnami pohanské minulosti. Aby se lidové pravoslaví nezvrátilo v magii, aby si uchovalo skutečnou duchovní sílu, potřebovalo dohled. Štěstí tak pro vsi předsta­ vovala blízkost kláštera coby centra duchovního života, jehož úroveň však bylo rovněž třeba sledovat. K tomu sloužil biskup, osvědčený muž, schopný neustálého kontaktu s farnostmi i kláštery své eparchie. Bisku­ pa potom kontroloval metropolita, za jehož předpoklady ručila autorita nejvyšší, úřad patriarchy. Místní farnost nebo klášter vládly dostatečnou

312 Kniha druhá soběstačností, aby přežily ztrátu kontaktu s vyšší hierarchií, leč bez její neustálé péče mohly snadno zaostat ve stagnaci.1 Nutná péče však časem chátrala. Od vesnického kněze nikdo neoče­ kával učenost, leč mravně měl druhým jít příkladem. Pokud cestovatelé 17. století lamentovali nad úrovní vzdělání řeckých kněží a mnichů, pak koncem století osmnáctého zaznamenávali případ od případu jejich hra­ bivost a vydřidušství, patrné i mezi biskupy. William Turner například popisuje, jak arcibiskup Kosu odmítl v jeho přítomnosti vyslat kněze k umírající ženě, jež nebyla s to zaplatit jím požadovanou částku. Samot­ ným Řekům začínalo docházet, že je církevní organizace skrz naskrz prohnilá.2 V sedmnáctém století vedli, stejně jako v dobách byzantských, úřad patriarchy seriózní duchovní, mnohdy původem z provincie, kde začí­ nali od píky v místním klášteře. Postoupivším na vrchol hierarchie, ne­ zbylo jim než docenit moc úplatků a pletich, v zásadě ovšem zůstávali muži ducha, pamětlivými venkovských kořenů. Turecký zábor však obtěž­ kal konstantinopolský patriarchát světskými břemeny a z jeho hodnos­ tářů nadělal úředníky. Světští laici se počali osvědčovat užitečnějšími než k věcem věčným obrácení kněží. Od 17. století stoupala navíc laicizace patriarchátu pod vlivem fanariotů. Bohatí kupci, na jejichž blahovůli zá­ visela patriarchova solventnost, bažili po místech u jeho dvora pro své příbuzné a ve jménu svých politických zájmů. Tito noví mocní pochá­ zeli téměř do jednoho z Konstantinopole, shledávajíce provincii nezají­ mavou a barbarskou. Pozornost soustředili na samotnou Konstantino­ pol a na bohatá dunajská knížectví, kde mnozí vlastnili pozemky. Jejich vzdělání je odcizilo staré církevní tradici. V 18. století patřila zběhlost v západní filosofii a módním racionalismu k bontonu. Pokrok ve vzdě­ lání, poskytovaném školami a akademiemi pod jejich patronátem, zna­ menal odpovídající úpadek vzdělání náboženského. Jen hrstka hierarchů nalezla odvahu postavit se proti fanariotským novotám a pohrdání tradicí. Mezi věřícími v provincii však sílila reakce proti modernistické učenosti, jež mnohde přerostla k podezíravosti vůči vzdělání jako takovému, ba vedla k zarputilému tmářství: pokud studium knih svádí k bezbožnému racionalismu, lépe nečíst vůbec.3 1 K uspořádání farností, jež dodnes nedoznalo změny, viz hammond P., The Waters of Marah, Londýn, 1956, s. 28n. 2 Turner W., Journal of a Tour in the Levant, III, Londýn 1820, s. 509–510. 3 Viz výše, kniha druhá, kapitola třetí.

329 Kapitola dvanáctá EPILOG Z událostí roku 1821 se konstantinopolský patriarchát nikdy nevzpama­ toval. Patriarcha nadále zůstával hlavou pravoslavného milletu, avšak pod stále bedlivějším dohledem a při okleštěných pravomocích. V roce 1908 se ještě mihl spolu se svými hierarchy v roli významného osmanského hodnostáře na slavnostním otevření tureckého parlamentu, který z při­ nucení svolal sultán Abdülhamid. Vítězní mladoturci však nenacházeli pro instituci milletu využití, a proto ji hodlali zrušit. Vítězství Dohody z roku 1918 probudilo v patriarchových kruzích naději. Spíše než v ná­ vrat starých výsad doufalo se v řeckou Konstantinopol jako dovršení Velké myšlenky. Naděje ztroskotala na géniu Kemala Atatürka. Porážka Řeků v Malé Asii ponechala Konstantinopol Istanbulem, do Atatürko­ vy vládní koncepce se pak idea milletu nevešla. Od té doby vládne patri­ archa mocí bez příměsi duchovní. Stal se pouhým čelným biskupem vymírající křesťanské menšiny v sekulárním státě, nenáviděným a pode­ zíraným jak pro víru, tak pro národnost. Jeho stádce, v hranicích Turec­ ka omezené na Istanbul – název Konstantinopol zakázali1 – s předměs­ tími, v něm hledalo morální oporu a duchovní útěchu. Nic jiného mu poskytnout nemohl. Ani následná desetiletí jeho postavení neulehčila. V dvojznačném postavení se po celé 19. století od konce řeckého boje za svobodu nacházeli Řekové, pozůstavší v osmanských hranicích. Až do konce balkánských válek roku 1913 výrazně převyšovali své bratry uvnitř Království řeckého nejen počtem, ale v průměru i bohatstvím. Někteří stále sloužili sultánovi. Turecké státní finance nadále opatrovali převážně oni. Nezmizeli ani z diplomacie, například Musuros Paša slou­ 1 A to přesto, že turecký název Istanbul vznikl z řeckého výrazu ij n ovin (is tin polin) = do Města, tj. do Konstantinopole, pozn. red.

330 Kniha druhá žil po mnoho let v úřadu osmanského velvyslance u britského dvora. Takoví muži sloužili věrně sultánovi, nezapomínajíce však na zájmy svo­ bodného řeckého státu, se sultánovými začasté v rozporu. Poklidné vlády sultánů Abdülmedžida a Abdülazize kolem poloviny 19. věku nepřá­ ly těžkostem. Za Abdülhamida však islámská reakce připomněla pode­ zření vůči Řekům, živené krétskou otázkou a válkou, pro Řeky tragic­ kou, z roku 1897. Byť Mladoturci Abdülhamida svrhli, v nenávisti ke křesťanům si s ním nezadali, v nenávisti, které daly v jejich očích za pravdu balkánské války. Podíl Řeků v turecké státní správě slábl, až vy­ mizel docela. Úděl pravoslavného patriarchy konstantinopolského průběhem 19. sto­ letí kromobyčejně trpkl. Byl Řekem, aniž občanem Řecka. Při svém na­ stolení se přísahou zavazoval k věrnosti sultánovi, byť by sultán s Řec­ kem bojoval. Jeho stádce závidělo svobodným Řekům a toužilo se s nimi sjednotit, on však tuto touhu nesměl podpořit. Dilema Gregoria V. z ro­ ku 1821 sdíleli i jeho nástupci, byť v méně naléhavé podobě. Nevládli již totiž pražádnou mocí nad Řeky v Království řeckém. Sotva vznikla, vznesla jeho církev nárok na plnou autonomii v čele s arcibiskupem athénským. To k Athénám a k řeckému králi v nich nyní vzhlíželi turečtí Řekové s nadějí v naplnění svých tužeb. Kdyby se křesťanská říše v Kon­ stantinopoli obnovila, přišel by sice patriarcha o většinu pravomocí, ale se ctí, neboť by císař vážil jeho rady a napomenutí a dopřával mu zášti­ tu křesťanské vlády. Tak, jak se stalo, mu v houstnoucím ovzduší vad­ noucí autority zůstala pouze pravomoc nad lidem, upínajícím svůj cit a oddanost k panovníkovi zdaleka, s nímž se patriarcha nesměl veřejně spojovat a jehož království, příliš malé a chudé, neskýtalo ochranu v do­ bě ohrožení. V minulosti ozdobili mnozí Řekové nimbem spasitele ruské­ ho cara. Jakkoliv své řecké chráněnce soustavně klamal, přece jen zůstával mocnou postavou, před níž se Turci třásli. Navíc by nepřekážel loajalitě Řeků k patriarchovi. Ať už Rusové zamýšleli cokoliv, Řekové nehodlali skončit jako ruští poddaní a vznik nezávislého Řecka jejich náklonnost k Rusku utlumil. Řečtí politici obratně štvali Británii a Francii proti Rus­ ku, i proti sobě navzájem. Následně Rusové shledali výnosnějším chrá­ něncem Bulharsko, což Řekům rovněž nebylo po chuti. Můžeme jen litovat, že se patriarchát neodhodlal změnit směr a plnit úlohu patriarchátu vskutku ekumenického a v čele pravoslavné ekumény též stanout. Nejen Řekové vybojovali během 19. století nezávislost. Srbo­ vé, Rumuni a naposled i Bulhaři, všichni setřásli turecké jařmo. Všichni horlili vlastenectvím. Což patriarchát vskutku nemohl posloužit jako ohnis­

333 BiBliOgRafiE KNiHa i. 1. Sbírky pramenů Barker e., Social and Political Thought in Byzantium from Justinian I to the last Palaeologus, Oxford 1957. BrighTman f. e., Liturgies Eastern and Western. I. Eastern Liturgies, Oxford 1896. Corpus Scriptorum Historiae Byzantinae, Bonn 1828–1897 (zkratka – CSHB). dölger f., Regesten der Kaiserurkunden des oströmischen Reiches, 5 sv., Mnichov – Berlín 1924–1965. gelZer Η., Texte der Notitiae Episcopatum, Lipsko 1901. manSi J. d., Sacrorum Conciliorum nova et amplissima Collectio, 31 sv., Florencie – Benátky 1759–1798. meyer P., Die Haupturkunden für die Geschichte der Athos-Kloster, Lipsko 1894. migne J.-P., Patrologia Cursus Completus. Series Graeco-Latina, 161 sv., Paříž 1857–1866 (zkratka – PG). migne J.-P., Patrologia Cursus Completus. Series Latina, 221 sv., Paříž 1844–1855, (zkratka – PL). mikloSiCh f., müller J., Acta et Diplomata Graeca Medii Aevi Sacra et Profana, 6 sv., Vídeň 1860–1890. PiTra J. B., Analecta Sacra et Classica Spicilegio Solesmensi Parata, 8 sv., Paříž 1876–1888. ZaChariae von lingenThal k. e., Collectio Librorum Juris Graeco-Romani Ineditorum, Lipsko 1852. ZaChariae von lingenThal Κ. Ε., Jus Graeco-Romanum, 7 sv., Lipsko 1856–1884.

334 BiBliografie 2. Originální prameny „Acta Maximi“, in: PG, XC. agaPeTuS, „Epistolae“, in: PL, LXVI. anagnoSTeS ioanneS, „De Excidio Thessalonicae“, Bekker i. (ed.), in: CSHB, Bonn 1838. aThanaSioS, „De Sententia Dionysii“, in: PG, XXV. BalSamon TheodoroS, „Opera“, in: PG, CXXXVIII. BaSil Z kaiSareie, „De Spiritu Sancto; Epistolae“, in: PG, XXXII. BenJamin Z Tudely, Itinerary, přel. m. n. adler, Oxford 1907. BlemmydeS nikeforoS, Curriculum Vitae et Carmina, heiSenBerg a. (ed.), Lipsko 1896. dion CaSSiuS, „Historia Romana“, BoiSSevain u. P. (ed.), Berlín 1895–1901. duCaS, „Historia Turco­Byzantina“, greCu v. (ed.), Bukurešť 1958. „Ecloga Leonis et Constantini“, in: ZaChariae von lingenThal Κ. Ε., Collectio Librorum Juris Graeco-Romanorum. „Epanagoge Aucta“, in: ZaChariae von lingenThal k. e., Jus Graeco- -Romanum, sv. IV. euSeBioS Z kaiSareie, „Vita Constantini“, in: PG, XX. Filokalia, sepsána Makariem Korintským a Nikodemem Hagioritou, překl. do ruštiny: Feofan (Zatvornik), biskup vladimirsko­suzdalský, 5 sv., Moskva 1883–1889. Kratší řecká verze, vwn ewnhwn, Benátky 1782. filoTheoS kokkinoS, „Encomium Gregorae Palamae“, in: PG, CLL. franTZiS (SfranTZiS) georgioS, „Chronicon“, Bekker i. (ed.), in: CSHB, Bonn 1838. gennadioS SCholarioS, „Contre les Juifs“, in: Œuvres Completes, 8 sv., Paříž 1928–1936. gregoraS nikeforoS, „Historia“, SChoPen l., Bekker i. (eds.), 2 sv., in: CSHB, Bonn 1829–1855. ChomaTianoS demeTrioS, „Responsiones“, in: PG, CXIX. eirenaioS, „Contra Haereses“, in: PG, VII. iZák SyrSký, „Homilies“. Řecká verze: TheoToki W. n. (ed.), Lipsko 1790. Jan ZlaToúSTý, „In Matthaeum“, in: PG, LVII. Jan Z damaŠku, „De Fide Orthodoxa“ (Phgh;Gnwvsew); „Orationes“, in: PG, XCIV. JuSTinián i., Novellae, ZaChariae von lingenThal Κ. Ε. (ed.), 2 sv., Lipsko 1881–1884.

335 BiBliografie kanTakuZenoS ioanneS, „Historiarum Libri IV“, SChoPen l. (ed.), 3 sv, in: CSHB, Bonn 1828–1832. kekaumenoS, Strategicon, vaSiliJevSkiJ B., JernSTedT v. (eds.), Petrohrad 1896. kinnamoS ioanneS, „Historia“, meineke a. (ed.), in: CSHB, Bonn 1836. kodinoS (PSeudo-kodinoS), „De Officialibus Palatii Constantinopolitani et de Officiis Magnae Ecclesiae Liber“, in: PG, CLVI. konSTanTinoS PorfyrogenneToS, „De Ceremoniis Aulae Byzantinae“, reiSke J. J. (ed.), 2 sv., in: CSHB, Bonn 1829–1840. leon diakonoS, „Historia“, haSe C. B. (ed.), in: CSHB, Bonn 1828. mauroPoS ioanneS, „Poemata“, in: PG, CXX. maximoS homologeTeS, „Disputatio contra Pyrrhum“, in: PG, XCI. „Méthode de la Sainte Attention“, hauSherr I. (ed.), in: Orientalia Christiana Periodica IX/2, Řím 1927. nikeforoS heSyChaSTeS, „De Sobrietate“, in: PG, CXLVII. nikeTaS ChoniaTeS, „Chronicon“, Bekker i. (ed.), in: CSHB, Bonn 1835. nikeTaS STeThaToS, „Vie de Symeon le Nouveau Théologien“, hauSherr i., horn g. (eds.), in: Orientalia Christiana XII, Řím 1928. PaChymereS georgioS, „De Michaele et Andronico Palaeologis“, Bekker i. (ed.), 2 sv., in: CSHB, Bonn 1835. PalamaS řehoř, Défense des Saints Hésychastes (uspořádal a přel. J. meyendorff), 2 sv., Louvain 1959. PalamaS řehoř, „Opera“, in: PG, CL. „Philopatris“, haSe C. Β. (ed.), in: CSHB, Bonn 1828. PleThon georgioS gemiSToS, Traité des Lois, alexandre C. (ed.), přel. a. PelliSier, Paříž 1858. řehoř Z naZianZu, „Orationes“, in: PG, XXXV; „In Pentecosten“, „Supremum Vale“, in: PG, XXXVI; „Poemata“, in: PG, XXXVII. řehoř Z nySSy, „Vita Moysis“, in: PG, XLIV; „De Instituto Christiano“, in: PG, XLVI. Symeon nový Theolog, „Divinorum Amorum Liber“, in: PG, CXX. Symeon, arCiBiSkuP SoluňSký, „De Sacris Ordinationibus“, in: PG, CLV. SyroPouloS SilveSTer, Memoirs: S. Sgouropoulos (sic), Vera Historia Unionis non Verae inter Graecos et Latinos, CreyghTon r. (ed. a překl.), Haag 1660. „Taxeis: Graecorum Episcoporum Notitiae and De Ordinis Thronorum Metropolitanorum“, in: PG, CVII. „Terre Hodierne Grecorum et Dominia Secularia et Spiritualia Eorum“, lamBroS S. (ed.), in: Neon Hellenomnemon, sv. VII, Athény 1910.

336 BiBliografie TheodoroS STudiTeS, „Opera“, in: PG, XCIX. TheofylakToS BulharSký, „Enarratio in Ioannis Evangelium“, in: PG, CXXXIII; „De iis in quibus Latini Accusantur“, in: PG, CXXVI. „Vita Sancti Lucae Junioris“, in: PG, CXI. ZigaBenoS euThymioS, „Panoplia“, in: PG, CXXX. 3. Současné práce sepsané po roce 1830 allen W. e. d., A History of the Georgian People, Londýn 1932. amanToS Κ., svBnnv, 2 sv., Athény 1939–1947. anaSToS Μ. v., „Pletho’s Calendar and Liturgy“, in: Dumbarton Oaks Papers IV, Cambridge, Mass. 1948. BakaloPouloS a. Ε., svnevhns, Soluň 1961–1967. Bardy a., „Chapters 5 to 10“, in: fliehe, marTin, Histoire de l’Eglise IV, část I a 1–2, ibid., část II. BayneS Ν. Η., Byzantine Studies and other Essays, Londýn 1955. BeCk h.-g., „Humanismus und Palamismus“, in: XII Congrès International des Études Byzantines, Rapports, III, Ochrid 1961. BeCk h.-g., Kirche und theologische Literatur im Byzantinischen Reich, Mnichov 1959. Brandon S., The Fall of Jerusalem, Londýn 1951. Bréhier l., Le Monde Byzantin, 3 sv., Paříž 1947–1950. Bréhier l., BaTTifol P., Les Survivances du culte impérial romain, Paříž 1920. BuCkler a., Anna Comnena, Oxford 1929. Bulgakov S., The Orthodox Church, Londýn 1935. Bury J. B., A History of the Later Roman Empire, 2 sv., Londýn 1923. Bury J. B., Selected Essays, TemPerley h. (ed.), Cambridge 1930. Cambridge Medieval History I, Cambridge 1913. Cambridge Medieval History IV, I (nová edice), Cambridge 1966. Candal m., „Fuentes palamiticas: dialogo de Jorge Facrasi sobre el contradictorio de Palamas con Niceforo Gregoras“, in: Orientalia Christiana Periodica XVI, Řím 1950. delehaye h., Les Saints Stylites, Brusel 1923. Dictionnaire de théologie catholique, vaCanT a., mangeoT e. a kol. (ed.), 15 sv., Paříž 1907–1953. dinić m., „The Balkans, 1018–1499. Chapter XII“, in: Cambridge Medieval History IV, I (nová edice).

337 BiBliografie dölger f., Byzanz und die Europäische Staatenwelt, Ettal 1953. dvorník f., Byzantium and the Roman Primacy, New York 1966. dvorník f., Early Christian and Byzantine Political Philosophy, 2 sv., Washington 1966. dvorník f., The Idea of Apostolicity in Byzantium and the Legend of the Apostle Andrew, Cambridge, Mass. 1958. dvorník f., The Photian Schism, Cambridge 1948. dvorník f., „Emperors, Popes and General Councils“, in: Dumbarton Oaks Papers VI, Cambridge, Mass. 1951. evdokimov P., L’Orthodoxie, Neuchâtel 1965. fliChe Α., marTin v., (eds.), Histoire de l’Eglise, Paříž 1934­? fuChS f., Die Höheren Schulen von Konstantinopel im Mittelalter, Lipsko 1926. gardner a., The Lascarids of Nicaea, Londýn 1912. gardner a., Theodore of Studium, his Life and Times, Londýn 1905. gardner a., „Religious Disunion in the Fifth Century“, in: Cambridge Medieval History I. gavin f., Some Aspects of Contemporary Greek Orthodox Thought, Londýn 1936. geanakoPloS d. J., Byzantine East and Latin West, Oxford 1966. geanakoPloS d. J., Emperor Michael Palaeologus and the West, Cambridge, Mass. 1952. geanakoPloS d. J., Greek Scholars in Venice. Studies in the Dissemination of Greek Learning from Byzantium to Western Europe, Cambridge, Mass. 1962. giBBon e., The Decline and Fall of the Roman Empire, Bury J. B. (ed.), 7 sv., Londýn 1896–1900. gill J., The Council of Florence, Cambridge 1959. gilSon e., The Philosophy of Saint. Thomas Aquinas, přel. e. Bullough, Cambridge 1935. ГолубИнСкИй е. е., История Русской Церкви, 2 sv., Moskva 1900–1911. guilland r., Essai sur Nicéphore Gregoras, Paříž 1926. haCkeTT J., A History of the Orthodox Church of Cyprus, Londýn 1901. haléCki o., Un Empereur de Byzance à Rome, Varšava 1930. haSluCk f. W., Athos and its Monasteries, Londýn 1924. hauSherr i., „La Méthode d’oraison hésychaste“, in: Orientalia Christiana IX, Řím 1927. hauSherr i., „La Traité de l’Oraison d’Evagre le Pontique“, in: Revue d’ascetique et de mystique XV, Paříž 1934. hefele C. J., Histoire des Conciles (přel. h. leClerCq), 8 sv., Paříž 1907–1921 (zkratka – hefele-leClerCq).

338 BiBliografie hill g., A History of Cyprus, 3 sv., Cambridge 1940–1948. huSSey J. m., Church and Learning in the Byzantine Empire, 867–1025, Londýn 1937. huxley a., Grey Eminence, (první vydání), Londýn 1941. CharaniS P., „The strife among the Palaeologi and the Ottoman Turks 1370–1402“, in: Byzantion XVI, I, Boston 1942–1943. ChrySanThoS, hsvhen, Athény 1933. ИконнИков в., Культурное значение Византии в русской истории, Kyjev 1869. Janin r., La Géographie ecclésiastique de l’Empire byzantin I, Les Eglises et les monastères, Paříž 1953. Janin r., „Géorgie“, in: Dictionnaire de théologie catholique VI. JenkinS r., Byzantium: the Imperial Centuries, Londýn 1966. JerPhanion g. de, Les Eglises Rupestres de Cappadoce, 2 sv., včetně alb, Paříž 1925–1942. JireCek C. J., Geschichte der Bulgaren, Praha 1871. JireCek C. J., Geschichte der Serben, 2 sv., Gotha 1911–1918. Jorga Ν., Histoire de la vie byzantine, 3 sv., Bukurešť 1934. Jorga Ν., Histoire des Roumains, 5 sv., Bukurešť 1937. Jorga Ν., Istoria Bisericii Românesti, 2 sv., Valenia 1908–1909. Jugie m., Theologia Dogmatica Christianorum Orientalium ab Ecclesia Catholica Dissidentium, 5 sv., Paříž 1926–1935. Jugie m., „Palamas“, in: Dictionnaire de théologie catholique XI. Jugie m., „Symeon de Thessalonique“, in: Dictionnaire de théologie catholique XIV, 2. kneChT a., System des Justinianischen Kirchenvermögensrechtes, Stuttgart 1905. koukouleS Ρ., BnnwnBv;Psv, 8 sv., Athény 1947–1957. krumBaCher k., Geschichte der Byzantinischen Litteratur (druhé vydání), Mnichov 1897. langford-JameS r. l., A Dictionary of the Eastern Orthodox Church, Londýn 1923. laurenT v., „La direction spirituelle des grandes dames de Byzance“, in: Revue des études Byzantines VIII, Paříž 1950. laurenT v., „Les Droits de l’Empereur en matière ecclésiastique“, in: Revue des études Byzantines VIII, Paříž 1954–1955. leiB Β., Rome, Kiev et Byzance à la fin du XIme siècle, Paříž 1924. loSSky v., The Mystical Theology of the Eastern Church, Londýn 1957.

339 BiBliografie loT-Borodin m., Un Maître de la spiritualité byzantine au XIVme siècle: Nicolas Cabasilas, Paříž 1958. maSai f., Plethon et le Platonisme de Mistra, Paříž 1956. medlin W. k., Moscow and East Rome, Ženeva 1952. merCaTi g., Notizie di Procopo e Demetrio Cidone, Manuele Caleca e Teodoro Meliteniota, Řím (Vatikán) 1931. meyendorff J., L’Eglise Orthodoxe, Paříž 1960. meyendorff J., Saint Grégoire Palamas et la Mystique Orthodoxe, Paříž 1959. meyendorff J., A Study of Gregory Palamas (přel. g. laWrenCe), Londýn 1964. miller W., Essays on the Latin Orient, Cambridge 1921. miller W., The Latins in the Levant, Londýn 1908. miller W., Trebizond, the Last Greek Empire, Londýn 1926. mohler l., Kardinal Bessarion als Theologe, Humanist und Staatsmann, 3 sv., Paderborn 1923–1942. neale J. m., History of the Holy Eastern Church, Patriarchate of Alexandria and Patriarchate of Antioch, Londýn 1847 a 1873. niCol d. m., The Despotate of Epiros, Oxford 1957. niCol d. m., Meteora, the Rock Monasteries of Thessaly, Londýn 1963. niCol d. m., „The Fourth Crusade and the Greek and Latin Empires, 1204–1261“, in: Cambridge Medieval History IV, I (nové vydání). norden W., Das Papsttum und Byzanz, Berlín 1903. oBolenSky d., „Byzantium, Kiev and Moscow: a study in ecclesiastical Relations“, in: Dumbarton Oaks Papers XI, Cambridge, Mass. 1957. oSTrogorSky g., History of the Byzantine State, Oxford 1956. oSTrogorSky g., „The Palaeologi“, in: Cambridge Medieval History IV, 1 (nové vydání). Palmieri a., „Filioque“, in: Dictionnaire de théologie catholique V. PeeTerS P., „Histoires monastiques géorgiennes“, in: Analecta Bollandiana XXXVI–XXXVII, Brusel 1917–1918. PeeTerS P., „Les débuts de Christianisme en Géorgie“, in: Analecta Bollandiana L, Brusel 1932. PeTiT l., „Arsène Antonius et les Arsénites“, in: Dictionnaire de théologie catholique I, II. Pierling S. J., La Russie et le Saint-Siège., 3 sv., Paříž 1896–1901. runCiman S., The Eastern Schism, Oxford 1955. runCiman S., The Fall of Constantinople, Cambridge 1965. runCiman S., „Byzantine and Hellene in the fourteenth century“, in: vwnsnvnenv, Soluň 1951.

340 BiBliografie runCiman S., „The Byzantine ,Protectorate‘ in the Holy Land“, in: Byzantion XVIII, Brusel 1948. Salaville S., „Une Lettre et un discours inédits de Théolepte de Philadelphie“, in: Revue des études Byzantines V, Paříž 1947. SChaeder h., Moskau das Dritte Rom, Hamburk 1929. SChiWieTZ S., Das Morgenlandische Mönchtum, Mainz 1904. SeTTon Κ. Μ., „The Byzantine background to the Italian Renaissance“, in: Proceedings of the American Philosophical Society C, I, Philadelphia 1956. Ševčenko i., „Nicolas­Cabasilas’s ,Anti­Zealot‘ Discourse: A Reinterpretation“, in: Dumbarton Oaks Papers XI, Cambridge, Mass. 1957. Sherrard P., The Greek East and the Latin West, Londýn 1959. Tafrali o., Thessalonique au quatrième siècle, Paříž 1913. TaTakiS B., La Philosophie Byzantine, Paříž 1949. Toumanov C., „Armenia and Georgia“, in: Cambridge Medieval History IV, I (nové vydání). TourneBiZe f., Histoire politique et religieuse de l’Arménie, Paříž 1910. underWood P. a., The Kariye Djami, 3 sv., New York 1966. viller m., „La question de l’union des églises entre grecs et latins depuis le Concile de Lyon jusqu’à celui de Florence“ in: Revue d’histoire ecclésiastique XVI, XVIII, Paříž 1921, 1922. WaeChTer a., Der Verfall des Griechentums in Kleinasien im XIV-ten Jahrhundert, Lipsko 1903. Ware T., The Orthodox Church, Londýn 1963. Weigand T., Der Latmos, Berlín 1913. WiTTek P., The Rise of the Ottoman Empire, Londýn 1938. xenoPol a. d., Histoire des Roumains de la Dacie Trajane, 2 sv., Paříž 1896. ZakyThinoS d. a., Le Despotat Grec de Morée, 2 sv., Paříž 1932–1953. Zernov n., Eastern Christendom, Londýn 1961. Ziegler a., „Isidore de Kiev, apôtre de l’Union Florentine“, in: Irenikon XIII, Chevetogne 1936. ZonaS g., Pe;h;nwsnhwnsnnvew, Athény 1959.

341 BiBliografie KNiHa ii. 1. Sbírky pramenů Acta et Scripta Theologorum Wirtembergensium et Patriarchae Constantinopolitani D. Hieremiae, Wittenberg 1584. Znovu vydáno in: gedeon kyPerSký, h;hhqev, 2 sv., Lipsko 1759. Акты исторические, собранные и изданные Археографической комиссией, 5 sv. Petrohrad 1841–1842. aymon J., Monuments authentiques de la réligion des Grecs et de la fausseté de plusieurs confessions de foi des Chrétiens, Haag 1708. BeldiCeanu n., Les Actes des premiers Sultans, Paříž – Haag 1960. BenT J. T., Early Voyages and Travel in the Levant, Hakluyt Society, series I. LXXXVII, Londýn, 1893. Calendar of Treasury Books, sv. XVIII–XXII, Londýn 1936–1950. Calendar of Treasury Papers, redingTon J. (ed.), 6 sv., Londýn 1868–1889. Carayon a., Relations inédits des missions de la Société de Jesus à Constantinople, Paříž 1864. ColomeSiuS P., Clarorum Virorum Epistolae Singulares, Hamburk 1687. Corpus Reformatorum, I–XII, Melancthonis Epistolae, Praefationes Consilia, etc., BreTSChneider C. g. (ed.), Halle 1834. Corpus Scriptorum Historiae Byzantinorum (CSHB), Bonn 1828–1897. delikaniS C., ;enwvP eev swvenevshehss;egg;;wne; evseenPev ;;hsv enevnev esvwn;v P; gg, 3 sv., Konstantinopol 1904. gedeon Μ., P;Pvne, Konstantinopol 1890. gedeon Μ., n;P;, Konstantinopol 1894. heyd u., Ottoman Documents on Palestine, 1552–1615, Oxford 1960. hoTTinger J. h., Analecta Historico-Theologica, Curych 1652. hurmuZaki e. de, Documente Privatore la Istoria Românilor, 13 sv., Bukurešť 1876–1909, sv. XII, Jorga n. (ed.), sv. XIII, PaPadoPouloS-kerameuS a. (ed.). Jorga n., Izvoarele Contemporane asupra mişcârii lui Tudor Vladimirescu, Bukurešť 1921. Jorga n., Nouveaux Matériaux pour servir à l’histoire de Jacques Basilikos l’Héraclide, Bukurešť 1900.

342 BiBliografie karmiriS J. Ν., ;g;;b;Mnhevhqvv qhhsv, 2 sv., Athény 1953, resp. 1960. legrand Ε., Bibliographie Hellénique: description raisonnée des ouvrages publiés en Grec par des Grecs aux 15e et 16e siècles, 4 sv., Paříž 1885–1906. legrand Ε., Bibliographie Hellénique: description raisonnée des ouvrages publiés en Grec par des Grecs au 17e siècle, 5 sv., Paříž 1894–1903. legrand Ε., Deux Vies de Jacques Basilicos, comte palatin et prince de Moldavie, Paříž 1889. legrand Ε., Recueil des poèmes historiques en grec vulgaire, Paříž 1877. manSi J. d., Sacrorum Conciliorum nova et amplissima Collectio, 31 sv., Florencie – Benátky 1759–1798. mikloSiCh f., müller J., Acta et Diplomata Graeci Medii Aevi Sacra et Profana, 6 sv., Vídeň 1860–1890. roBerTSon J. n. W. B., The Acts and Decrees of the Synod of Jerusalem, sometimes called the Council of Bethlehem, Londýn 1899. Русская историческая библиотека, XXII, Petrohrad 1908. SaThaS C. Ν., Meswnh;Bbqhvh, 7 sv., Benátky 1872–1894. SmiTh T., Collectanea de Cyrillo Lucario, Londýn 1707. Собрание государственных трактатов и договоров, malinovSkiJ a. (ed.), 4 sv., Moskva 1813–1828. SokołoWSki S., Censura Orientalis Ecclesiae – De principiis nostri seculi haereticorum dogmatibus – Hieremiae Constantinopolitani Patriarchae, judicii & mutuae communionis caussa, ab Orthodoxae doctrinae adversariis, non ita pridem oblatis. Ab eodem Patriarcha Constantinopolitano ad Germanos Graece conscripta – a Stanislao Socolovio conversa, Krakov 1582. Le Stoglav, duCheSne e. (ed.), Paříž 1920. TaPPe e. d., Documents concerning Rumanian History, collected from British Archives, Haag 1964. ZePoS J., ZePoS P., Jus Graeco-Romanum, 8 sv., Athény 1931. Журнал Императорского Русского Исторического общества, Petrohrad 1884. 2. Originální prameny a díla vydaná do roku 1830 aBBoT g., „Letters“, in: ColomeSiuS, Selectae Clarorum Virorum Epistolae, a také in: legrand Ε., Bibliographie Hellénique du 17e siècle, V. agallianoS TheodoroS, nevvg, PaTrineli (ed.), viz níže PaTrineli.

343 BiBliografie allaTiuS l., De Ecclesiae Occidentals atque Orientalis Perpetua Consensione III. Cologne 1648. allaTiuS l., De Libris et Rebus Ecclesiae Graecorum, Paříž 1646. angeloS C., Christopher Angell, a Grecian who tasted of many Stripes inflicted by the Turkes for the Faith, Oxford 1618 (řecká verze – Oxford 1617). angeloS C., Encheiridion, Cambridge 1619. angeloS C., An Encomium of the famous Kingdom of Great Britain and of the two flourishing Sister – Universities Cambridge and Oxford, Cambridge 1619. anThimoS, PaTriarCha JeruZalémSký (falešná atribuce), Ph; sv, Konstantinopol 1798. Nová edice – ZakyThinoS, ws, (viz níže). anTonioS, exarCha, „Letter to Melanchthon“, in: legrand e., Bibliographie Hellénique des XVe et XVIe siècles, I. araSy J. v., „Description des pays du départment du Consulat de Salonique“, in: laSCariS, Salonique à la fin du XVIIIe siècle. arnauld a., La Perpétuité de la Foy, 3 sv., Paříž 1669–1673. arSenioS, arCiBiSkuP, „aivi iko aiaivo“, in: SaThaS, Bg;n evs e;  Pv eev Bv (viz níže). avvakum, ProToPoP, La Vie de l’Archiprêtre Avvakum, écrit par lui-même (překl., ed. P. PaSCal), Paříž 1938. BarTholdy l. S., Voyage en Grèce, fait dans les années 1803–1804, 2 sv., Paříž 1807. BaSire i., The Ancient Liberty of the Britannick Church, Londýn 1661. BaSire i., The Correspondence of Isaac Basire, D. D., darnell n. (ed.), Londýn 1831. Baudier m., Histoire générale du serrail et de la cour du Grand Seigneur, Paříž 1623. BeauJour f., „Mémoire sur le Commerce de Salonique“, in: laSCariS, Salonique à la fin du XVIIIe siècle. Belon P., Les Observations de plusieurs singularites et choses memorabiles trouvées en Grèce, Asie, Indie, Arabie et autres pays estranges, Paříž 1853. BemBo P., kardinál, „Oration“, in: morelli J., „Intorno ad un orazione greca inedita del Cardinale Pietro Bembo alia Signoria de Venezia“, in: Memorie del Regale Istituto del Regno Lombardo-Veneto, Milán 1821, s. 251–262. Bernardo lorenZo, „Viaggio a Constantinopli di ser Lorenzo Bernardo“, in: Miscellanea pubblicata dalla Deputazione Veneta di Storia Patria, sv. IV, Benátky 1886.

344 BiBliografie BrereWood e., „Enquiries of Languages by Edw. Brerewood, lately Professor of Astronomy at Gresham College“, in: Purchas His Pilgrims, sv. I, Glasgow 1905. BurTon r., The Anatomy of Melancholy, Londýn 1896. BuSBeCq o. g., Legationis Turcicae Epistolae IV, Hanover 1605. CamerariuS J., „Letter“, in: Corpus Reformationis, IX, s. 169n. CanTemir demeTrioS, The History of the Growth and Decay of the Othoman Empire, přel. n. Tindal, Londýn 1734. CaryoPhylluS J. Μ., eghesnhhhvsew vGegvn (řecky a latinsky), Řím 1631. Carra J. l., Histoire de la Moldavie et de la Valachie, Neuchâtel 1781. CeleBi evliya, Seyahalname, aSim n. (ed.), Istanbul 1898. ChrySanThoS noTaraS, PaTriarCha JeruZalémSký (viz doSiTheoS). ChrySoSkoloS logoTheTéS, „Letter to de Wilhem“, in: aymon, Monuments authentiques. Cioranu m., „Revoluţia lui Tudor Vladimirescu“, Jorga, Izvoarele Contemporane. Claude J., Réponse au livre de Mr. Arnaud entilulé. La Perpétuité de la Foy, Quevilly­Rouen 1671. „Confession of Dositheus“, in: karmiriS,;g;; b; Mnhe, II. Anglický překlad in: roBerTSon, The Acts and Decrees of the Synod of Jerusalem. ConoPiuS n., „Letter to Leger“, in: hoTTinger, „Analecta“, a také in: legrand, Bibliographic Hellenique du 17e siècle IV. Covel J., „Extracts from diaries“, in: BenT J. T., Early Voyages and Travels in the Levant (viz níže). Covel J., Some Account of the Present Greek Church, Cambridge 1722. CriToBuluS (kriTovouloS), History of Mehmed the Conqueror (přel. C. T. riggS), Princeton 1954. CriToPouloS meTroPhaneS, Confessio Fidei, Helmstadt 1651. Croix de la, Etat present des nations et églises grecque, arménienne et maronite en Turquie, Paříž 1715. CruSiuS m., Germanograecia, Basilej 1585. CruSiuS m., Turcograeciae, libri octo, Basilej 1584. CuPeruS g., Tractatus historico-chronologicus de Patriarchis Constantinopolitanis, Benátky 1751. dallaWay J., Constantinople, Ancient and Modern, Londýn 1797. daPonTe Κ., „onoavo“; „oiko aavoo“, in: SaThaS, Meswnh; Bbqhvh, III.

345 BiBliografie darZeanu i., „Cronica Revoluţiei din 1821“, in: Jorga, Izvoarele Contemporane. doroTheoS Z monemvaSie, vnswn, Benátky 1818. doSiTheoS, PaTriarCha JeruZalémSký, gevneevgnh;n bnh;nenbvben, Bukurešť 1690. doSiTheoS, PaTriarCha JeruZalémSký, sv e; wn en esv esvnwn, Bukurešť 1715 (s biografickou črtou o Chrysanthu Notarovi). drummond Α., Travels, Londýn 1754. du freSne Canaye, Voyage du Levant, 1573, hauSer Μ. Η. (ed.), Paříž 1897. Ekthesis Chronica, lamBroS S. (ed.), Londýn 1902. hnh;v,hvge;eqev, „Itálie“ 1806; TomadakiS Ν. (ed.), Athény 1948. evelyn J., Diary, 3 sv., Londýn 1906. filelfo f., Cent-dix Lettres grecques de François Philelphe, legrand e. (ed.), Paříž 1902. filiP kyPerSký, Chronicum Ecclesiae Graecae (přel. n. BlanCarduS, re­ed. h. hilariuS), Lipsko 1687. forgaCh f., „Vita Jacobi Despotae, alias Heraclidae Basilici dicti“, in: legrand, Deux Vies de Jacques Basilicus. gennadioS SCholarioS, „Confessio Fidei; Dialogus“, in: Œuvres complètes, III, PeTiT l., Side-rideS x. a., Jugie m. (eds.), Paříž. georgioS aeTolSký, „Poem“, in: BaneSCu n., Un Poème grec vulgaire. georgireneS J., A Description of the Present State of Samos, Nicaria, Patmos and Mount Athos, Londýn 1678. georgireneS J., „From the Archbishop of the Isle of Samos in Greece, an account of his building the Grecian Church in So­hoe fields, and the disposal thereof by the masters of the parish St Martins in the fields“, in: Tracts Relating to London (British Museum Library, 816. m. 9. (118). gerganuS ZaChariaS, Catechismus Christianus, Wittenberg 1622. gerlaCh S., Stephan Gerlachs des Aelteren Tagebuch, Frankfurt 1674. gordiuS Α., „ivo jnivo ijo“, in: SaThaS, Meswnh; bbqhvh. graZiani a.-m., „De Joanne Heraclide Despota“, in: legrand Ε., „Deux Vies de Jacques Basilicus; Histoire de Jacques Heraclide“, in: Jorga, Nouveaux Matériaux pour servir a l’histoire de Jacques Basilikos Heraclide (viz níže).

346 BiBliografie greloT g. J., A Late Voyage to Constantinople, přel. J. PhiliPS, Londýn 1683. gylliuS P., De Constantinopoleos Topographia, Leiden 1632. harff a. von, „The Pilgrimage of Arnold von Harff, Knight“, in: Hakluyt Society, přel. a ed. m. leTTS, Series II, XCIV, Londýn 1946. hauTerive ComTe de, Journal inédit de voyage (vyd. Académie Roumaine), Bukurešť 1902. haWkinS W., Short Account of Ken’s Life, Londýn 1713. hayeS l. deS, „Voyages“, in: laBorde a. l. de, Documents sur Athènes, Paříž 1854. helladiuS a., Status praesens Ecclesiae Graecae, bez udání místa vydání 1714. hierax, „ovnikovvn i  n ovkn aiiv“, in: SaThaS C., Meswh; Bbqhvh, Ι. hill a., A Full and Just Account of the Present State of the Ottoman Empire in all its Branches, Londýn 1709. Historia Patriarchica Constantinopoleos, nieBuhr B. g. (ed.), in: CSHB, Bonn 1849. Také in: CruSiuS, Turcograecia. Historia Politica Constantinopoleos, nieBuhr B. g. (ed.), in: CSHB, Bonn 1849. Také in: CruSiuS, Turcograecia. holland h., Travels in the Ionian Isles, Albania, Thessaly, Macedonia, etc. during the years 1812 and 1813, 2 sv., 1814. hunT, dr. „Mount Athos: An Account of the Monastic Institutions and Libraries“, in: WalPole r., Memoirs Relating to European and Asiatic Turkey (druhé vydání), Londýn 1818. hyPSilanTiS a. C., ; e; h;n wsn (1453–1789), germanoS a. (ed.), Konstantinopol 1870. ieremiaS ii., PaTriarCha konSTanTinoPolSký, „Letters and Confession“, in: Acta et Scripta Theologorum Wirtemburgensium et Patriarchae Constantinopolitani, D. Hieremiae. Jonville T. de, „Le commerce annuel avec la Chrétienté au milieu du XVIIIe siècle“, in: laSCariS, Salonique à la fin du XVIIIᵉ siècle. Viz níže. knolleS r., The Turkish History from the Original of that Nation to the Growth of the Ottoman Empire, 6 ed., 2 sv., Londýn 1687 (viz níže, riCauT P.). kömürCüyan, eremiya CeleBi, Istanbul Tarihi: XVII asîrda Istanbul (překlad h. d. andreaSyan), Istanbul 1952. koraiS Α., eh; sv ; ; esevn ; sn h;n qwnh;n ven Gv, Řím (ve skutečnosti Paříž) 1798.

347 BiBliografie koraiS a., Mémoire sur l’état actuel de la civilisation dans la Grèce, bez data a místa vydání – Paříž 1803?. kyrilloS (lukariS), PaTriarCha konSTanTinoPolSký, Confessio Christianae Fidei, Ženeva 1629. Řecká verze: gv  snh Pvsew, 1633. kyrilloS (lukariS), PaTriarCha konSTanTinoPolSký, „Letters“, in: aymon, Monuments Authentiques; též in: ColomeSiuS, Clarorum Virorum Epistolae; též in: hoTTinger, Analecta; též in: legrand Ε., Bibliographie Hellénique du 17e siècle, IV. lavender T., The Travels of Certaine Englishmen, Londýn 1609. leake W. m., Travels in Northern Greece, Londýn 1838. léger a., „Fragmentum vitae Cyrilli Lucaris“, in: SmiTh, Collectanea de Cyrillo Lucario. léger a., „Letters“, in: legrand Ε., Bibliographie Hellénique au 17e siècle, IV. loCke J., „Voyage to Jerusalem“, in: Hakluyt, Voyages, V, Glasgow 1903. le quien m., Oriens Christianus, 3 sv., Paříž 1840. luTher Μ., Vom Kriege wider die Türcken, Wittenberg (?) 1529. luTher Μ., Von den Consiliis und Kirchen, Výmar 1914. luTher m., eCk J. von, Disputatio. Der authentische Texte der Leipziger Disputation (1519). Aus bisher unbenutzen Quellen, SeiTZ o. (ed.), Berlín 1903. maCmiChael W., Journey from Moscow to Constantinople, 1817–1818, Londýn 1819. maCraioS S., „omnvmaa kkiaik oiva“, in: SaThaS, Meswnh;Bbqhvh, III. manoS iakovoS, „ovo anikov“, předmluva k: mavroCordaTo a., svwnvwn, Bukurešť 1716. margunioS maximoS, „Letters“, in: legrand, Bibliographie Hellénique du 17e siècle, IV. mavroCordaTo Α., evn Mv  hv sv ‘, livada (ed.), Terst 1879. mavrommaTiS neoPhyToS,       , SakellioS J. (ed.), gge;n hv, VIII), Athény 1862. meleTioS, meTroPoliTa aTénSký, hssh; sv, vendoTiS g. (ed.), 3 sv., Vídeň, 1783–1795 (se 4 sv. od vendoTiSe). mohyla PeTr, „Confessio“, text in: malvy a., viller m., La Confession orthodoxe de Pierre Moghila (viz níže). Řecký text: Amsterdam 1667. Anglická verze: The Orthodox Confession of the Catholic and Apostolic

348 BiBliografie Eastern Church, faithfully translated from the Original from the version of Peter Mogila, overBeCk J. J. (ed.), Londýn 1898. morelli J., „Intorno ad un orazione greca inedita del Cardinale Pietro Bembo alia Signoria di Venezia“, in: Memorie del Regale Istituto del Regno Lombardo-Veneto, Milán 1821. „Narratio epistolica Turbarum inter Cyrillum et Jesuitas“, in: hoTTinga, Analecta, a SmiTh, Collectanea; obdobně in: ChrySoSCuluS, „Letter“ (viz výše). neale a., Travels through some parts of Germany, Poland, Moldavia and Turkey, Londýn 1818. niColay n. de, Les Navigations, Peregrinations et Voyages, Antverpy 1576. nuCiuS niCander, The Second Book of Nicander Nucius, Cramer J. h. (ed.), Camden Society, XVII, Londýn 1841. Orthodox Confession, The (viz mohyla P.). PanTagaloS meleTioS, „Confession“, částečně publikováno in: Simon, Histoire Critique (viz níže). PaPadoPoli n. C., Historia Gymnasii Patavini, 2 sv., Benátky 1762. PauW C. de, Philosophical Dissertations on the Greeks (přeloženo do angl.), 2 sv., Londýn 1793. Pavel alePPSký, The Travels of Macarius (vybrala Lady Laura Riddingová), Oxford 1936. PhiliPPideS d., konSTanTaS g., Gewgv ewehv, 2 sv., Vídeň 1791. PiTTon de TourneforT J., Relation d’un voyage du Levant, fait par ordre du roi, 2 sv., Paříž 1717. PiuS ii., Lettera a Maometto II, Toffanin g. (ed.), Naples 1953 (Collectio Universalis 8). PoCoCke e., Supplement to his edition of Abulfaraj, Historia Dynastiarum, Londýn 1663. PoCoCke r. a., Description of the East, 2 sv., Londýn 1743–1745. rayBaud m., Mémoires sur la Grèce, 2 sv., Paříž 1824 (s „Introduction Historique“, a. raBBe). regenvolSCiuS a., Systema Historico-Chronologicum Ecclesiarum Slavonicorum, Utrecht 1652. riCauT P., The Present State of the Greek and Armenian Churches, Anno Christi, 1678, Londýn 1680. riCauT P., The Present State of the Ottoman Empire, Londýn 1670. riCauT P. (ryCauT), sv. II, č. II, in: knolleS, The Turkish History (šesté vydání), 1687; a sv. III: The History of the Turks, beginning with the year 1687, Londýn 1700.

349 BiBliografie roe T., The Negotiations of Sir Thomas Roe in his Embassy to the Ottoman Porte, Londýn 1740. roe T., „Letters“, in: legrand Ε., Bibliographie Hellénique au 17e siècle, V. SChWeigger S., Ein newe Reyestebeschreibung auss Teutschland nach Constantinopel und Jerusalem, Norimberk 1608. SChmid-SChWarZenhorn r., „Letters“, in: hurmuZaki e. de, Documente Privatore la Istoria Românilor, IV, I. SCogardi, „Letter“, in: hurmuZaki e. de, Documente Privatore la Istoria Românilor, IV, I. SeveroS gaBriel, Pvses;ngen;;w; ;  eehnh;hsvhwh, Konstantinopol 1627. Sherley a., His Relation of his Travels, Londýn 1613. Sherley T., Discours of the Turkes, deniSon roSS e. (ed.), Camden Miscellany, XVI, Londýn 1936. Simon r., Histoire critique de la créance et les coutumes des nations du Levant, Frankfurt 1684. Skinner J., An Ecclesiastical History of Scotland, 2 sv., Londýn 1788. SmiTh T., An Account of the Greek Church, Oxford 1680 (latinská verze: De Graecae Ecclesiae hodierno statu epistola, Londýn 1676). SmiTh T., Collectanea de Cyrillo Lucario (viz výše). SmiTh T., Epistolae Quattuor de Moribus et Institutes Turcarum, Oxford 1674. Sommer J., „Vita Jacobi Despotae“, in: legrand, Deux Vies de Jacques Basilicus. SPon J., Voyages d’Italie, de Dalmatie, de Grèce, et du Levant, 3 sv., Lyon 1678. STavrinoS veSTiariS, „naaiv o javo kai ajnioavon ia oova“, in: legrand Ε., Recueil des poèmes historiques (viz výše). „Synodical Answer to Question: What are the Sentiments of the Oriental Church of the Grecian Orthodox – sent to lovers of a Greek Church in Britain in 1672“, in: WilliamS g., The Orthodox Church of the East. ThornTon T., The Present State of Turkey, Londýn 1807. Turner W., Journal of a Tour in the Levant, 3 sv., Londýn 1820. van haag (de haga) C., „Letter“, in: SmiTh, Collectanea. villalon C. de, „Viaje de Turquia, 1557“, in: m. Serrano y SanZ, Autobiografías y Memorias, Madrid 1905. WaddingTon g., The Present Condition of the Greek or Oriental Church, Londýn 1829. WaddingTon g., Visit to Greece, 1823–1824, Londýn 1825.

350 BiBliografie WalSh r., Residence in Constantinople during the Greek and Turkish Revolutions, 2 sv., Londýn 1836. Wey W., The Itineraries of William Wey, Roxburghe Club, Londýn 1857. Wheler g., A Journey into Greece, Londýn 1682. WilkinSon W., An Account of the Principalities of Wallachia and Moldavia, Londýn 1820. Wood a., Athenae Oxonienses, BliSS P. (ed.), 4 sv., Londýn 1813–1820. WorThy monTagu, lady m., Complete Letters, halSBand r. (ed.), 3 sv., Oxford 1965–1967. ZalloniS m. P., Essai sur les Fanariotes, Marseille 1824. Житие св. патриарха Никона, Petrohrad 1917. 3. Současné práce sepsané po roce 1830 adeney W. f., The Greek and Eastern Churches, Edinburgh 1908. alderSon a. d., The Structure of the Ottoman Dynasty, Oxford 1956. amanToS C., „Oi onomiakoi oimoi o oomanimo  n iiann“, in: hnv,IX, Athény 1936. amanToS C. i., nev egg e; h;g Beesnh, Athény 1930. argenTi P., Chios Vincta, Cambridge 1941. argenTi P., The Occupation of Chios by the Genoese, 3 sv., Cambridge 1958. arnold T. W., The Caliphate, Oxford 1924. BaBinger f., Mehmed der Eroberer und seine Zeit, Mnichov 1953. Behr-Sigel Ε., Prière et sainteté dans l’Église russe, Paříž 1950. BenZ Ε., Die Ostkirche im Licht der Protestantischen Geschichtsschreibung, Freiburg 1952. BenZ e., Wittenberg und Byzanz, Marburg 1949. BiBeSCo, PrinCeZna, La Nymphe Europe, Paříž 1960. BoTZariS n., Visions balkaniques dans la préparation de la révolution grecque, Ženeva – Paříž, 1962. Camelli g., Demetrio Calcocondilo, Florencie 1954. ConSTanTinideS m., The Greek Orthodox Church in London, Oxford 1933. ConyBeare f. C., „Russian Dissenters“, in: Harvard Theological Studies X, Cambridge (Mass.) 1921. CourTney W. P., „Benjamin Woodroffe“, in: Dictionary of National Biography, LXII.

351 BiBliografie CumonT f., CumonT e., Voyage d’exploration archéologique dans le Pont et la Petite Arménie, Brusel 1906. CurZon r., Visits to Monasteries in the Levant, Londýn 1849. daSkalakiS a., Les Œuvres de Rhigas Velestinlis, Paříž 1937. davidSon a., Life of Edward Lear, Londýn 1950. demeTraCoPouloS a. C., qvv, Lipsko 1872. de meeSTer P., Le College pontifical grec de Rome, Řím 1910. déniSSoff E., Maxime le Grec et ľOccident. Contribution à ľhistoire de la pensée religieuse et philosophique de Michel Trivolis, Paříž­Louvain 1943. déniSSoff e., „Les Editions de Maxime le Grec“, in: Revue des Études slaves XXI, Paříž 1944. Dictionary of National Biography, 63 sv., Londýn 1885–1900. Dictionnaire de théologie catholique, vaCanT a., mangeoT e. a spol. (eds.), 15 sv., Paříž 1907–1953. duCkWorTh Η. T. f., Greek Manuals of Church Doctrine, Londýn 1901. eleuTheriadeS Ν. Ρ., ; Pnv  en Pev, Smyrna 1909. Encyclopaedia of Islam, houTSma, arnold a BaSSeT (eds.), 4 sv., Leiden – Londýn, 1913–1934. Encyclopaedia of Islam, nové vydání, leWiS, PellaT, SChaChT (eds.), Leiden – Londýn 1955. faSTening P. e., „Handlist of the Additional Greek Manuscripts in the University Library, Cambridge“, in: Scriptorium XVI, 2, Londýn 1962. fedalTo g., „Ancora su Massimo Margounios“, in: Bolletino dell’Istituto di Storia Veneziano, V–VI, Benátky 1964. florοvSki a., Le Conflit des deux traditions, Praha 1937. franTZiS Α., h; h sv h ngennhqevsh ;, 3 sv., Athény 1841. geanakoPloS d. J., Byzantine East and Latin West, Oxford 1966. geanakoPloS d. J., Greek Scholars in Venice. Studies in the Dissemination of Greek Learning from Byzantium to Western Europe, Cambridge 1962. gelZer h., Der Patriarchat von Achrida, Lipsko 1902. ГолубИнСкИй е. е., История Русской Церкви, druhé vydání, 4 sv., Moskva 1901–1911. hadJianToniou g. a., Protestant Patriarch, Richmond 1961. hadJimiChali a., „Aspects de l’organisation économique des Grecs dans l’Empire Ottoman“, in: Le Cinq-centième anniversaire de la prise de Constantinople, L’Hellénisme contemporain (fascicule hors série), Athény 1953.

352 BiBliografie hammer-PurgSTall J. von, Geschichte des Osmanischen Reiches, 10 sv., Pešť 1827–1835. hammond P., The Waters of Marah, Londýn 1956. harT W. h., „Gleanings from the Records of the Treasury VI“, in: Notes and Queries IX, Londýn 1860. haSluCk f. W., Athos and its Monasteries, Londýn 1924. haSluCk f. W., Christianity and Islam under the Sultans, 2 sv., Oxford 1929. hauTeriue, ComPTe de, „Journal inédit de voyage en Moldavie“, in: Roumanian Academy, Bukurešť 1902. hofmann g., „Athos e Roma“, in: Orientalia Christiana V, 19, Řím 1925. hofmann g., „Griechische Patriarchen und Römische Päpste“, in: Orientalia Christiana XIII, 47; XV, 52; XIX, 63; XX, 64; XXV, 76; XXX, 84; XXXVI, 97, Řím 1928–1934. hofmann g., „Il Vicariato Apostolico di Constantinopoli, 1453–1830“, in: Orientalia Christiana Analecta CIII, Řím 1935. hofmann g., „Patmos und Rom“, in: Orientalia Christiana XI, 41, Řím 1928. hofmann g., „Patriarchen von Konstantinopel“, in: Orientalia Christiana XXXII, 89, Řím 1933. hofmann g., „Rom und der Athos“, in: Orientalia Christiana Analecta Řím 1954. hofmann g., „Rom und der Athosklöster“, in: Orientalia Christiana VIII, 28, Řím 1926. ChrySoSTomoS-PaPadoPouloS, arCiBiSkuP aTénSký, hsv hve;v(1571–1878), Athény 1929. inalCik h., „Mehmed the Conqueror (1453–1481) and his time“, in: Speculum XXXV, Cambridge 1960. Janin r., Constantinople Byzantine. La Géographie ecclésiastique de l’Empire byzantin, I, III. Les Eglises et les monastères, Paříž 1953. Jorga n., Byzance après Byzance, Bukurešť 1935. Jorga n., Despre Cantacuzini, Bukurešť 1902. Jorga n., Geschichte des Osmanischen Reiches, 5 sv., Gotha 1908–1913. Jorga n., Istoria Invatamintului Romanesc, Bukurešť 1928. Jugie m., Theologia Dogmatica Christianorum Orientalium ab Ecclesia Catholica Dissidentium, 5 sv., Paříž 1926–1935. kandiloroS Τ., sv  qnv Ghgv  , Athény 1909. каптерев н. Ф., Характер отношений России к православному Востоку в XVI и XVII столетиях, Moskva 1885. каптерев н. Ф., Патриарх Никон и его начинания, Moskva 1913.

353 BiBliografie каптерев н. Ф., Патриарх Никон и царь Алексей, 2 sv., Moskva 1909–1912. karmiriS J. Ν., qv;Pesnsv, Athény 1923. karolideS P., sv h v ; h ; wn qwnwn wvsew h wnsnnvew ev h Bsev Gewgv  , Athény 1925. kidd Β. J., The Churches of Eastern Christendom, Londýn 1927. kramerS J. h., „Selim I“, in: Encyclopaedia of Islam (první vydání), IV. krieZiS g. d., sv h hvs  ; h nsvsew  1821, Patras 1860. laSCariS Μ., Salonique à la fin du XVIIIe siècle, Athény 1939. laThBury T., History of the Non-Jurors, Londýn 1845. laurenT v., „Les Chrétiens sous les Sultans“, in: Echos d’Orient XXVIII, Konstantinopol 1929. Le Livre d’Or de la noblesse phanariote par un Phanariote, rhan-gaBe e. r. (ed.), Athény 1892. legrand Ε., Cent-dix Lettres Grecques de Fr. Philelphe, Paříž 1892. legrand Ε., Généalogie des Maurocordatos de Constantinople, Paříž 1900. luPTon J. h., Life of John Colet, Londýn 1887. lyByer a. h., The Government of the Ottoman Empire in the time of Suleiman the Magnificent, Cambridge 1913. madroviCS l., Le Peuple serbe et son église sous la domination turque, Paříž 1947. malvy Α., viller Μ., „La Confession Orthodoxe de Pierre Moghila“, in: Orientalia Christiana X, 39, Řím 1927. manTran r., Istanbul dans la seconde moitié du XVIIe siècle, Paříž 1962. medlin W. k., Moscow and East Rome, Ženeva 1952. merTSioS C., Monuments de l’histoire de la Macédonie, Soluň 1947. miller W., Essays on the Latin Orient, Cambridge 1921. molmenTi P. g., Venice, přel. Η. Brown, II; The Golden Age, Londýn 1907. moSChovakiS Ν., ; en v hvsn vn e; v, Athény 1882. niCol d. Μ., Meteora, the Rock Monasteries of Thessaly, Londýn 1963. oTeTea a., „L’Hetairie d’il y a cent cinquante ans“, in: Balkan Studies VI, 2, Soluň 1965. overTon J. h., The Non-Jurors, their Lives, Principles and Writings, Londýn 1902. Palmer W., The Patriarch and the Tsar, 6 sv., Londýn 1871–1876. Palmieri a. P., Dositeo, Patriarca Greco di Gerusalemme, Florencie 1909.

354 BiBliografie PaPadoPoulloS Τ. Η., Studies and Documents Relating to the History of the Greek Church and People under Turkish Domination, Bibliotheca Graeca Aevi Posterioris, I, Brusel 1952. PaPadoPouloS C. Α., sv h hsv enev 62–1934, Alexandrie 1935. PaPadoPouloS C. Α., sv h hsv nev, Alexandrie 1951. PaPadoPouloS C. g., Les Privilèges du Patriarcat oecuménique dans l’Empire Ottoman, Paříž 1924. PaPamiChael g., „Les Editions de Maxime le Grec“, in: Revue des études slaves XXI, Paříž 1944. PaPamiChael g., MvGv, Athény 1951. Pargoire J., „Meletios Syrigos“, in: Echos d’Orient XII, Konstantinopol 1920. PaSTor l., History of the Popes from the close of the Middle Ages (angl. překl.), 16 sv., Londýn 1891–1928. PaTrineli C. g.,  evw; gn;; ;  nev vg , Athény 1966. Paulova Μ., „L’Empire byzantin et les Tchèques avant la chute de Constantinople“, in: Byzantinoslavica XIV, Praha 1953. PearSon J. B., A Biographical Sketch of the Chaplains to the Levant Company maintained at Constantinople, Aleppo and Smyrna, Cambridge 1883. Perry C. g., „Dominis, Marco Antonio de“ in: Dictionary of National Biography XV. Perry W. J., „Bâyazîd II“, in: Encyclopaedia of Islam (nové vydání), I. PeTiT l., „Jérémie II Tranos“, in: Dictionnaire de théologie catholique, VIII, I. PeTrakakoS d., nbeh;svhv, 2 sv., Athény 1925. Philemon J., vns;ne;hhnhnsvsew, 2 sv., Athény 1834. Pierling S. J., La Russie et le Saint-Siège, 3 sv., Paříž 1896–1901. PoPeSCu n., Patriarhii Ţarigradului prin ţerile româneşti in veacul al XVI-lea, Bukurešť 1914. Pregor T., „Das Kronik von 1570“, in: Byzantinische Zeitschrift XL, Mnichov 1902. ProToPSalTiS e. g., h;ev, Athény 1964. roBerTS r. J., „The Greek Press at Constantinople in 1627 and its Antecedents“, in: The Bibliographical Society, Londýn 1967. roTh C., The House of Nasi: the Dukes of Naxos, Filadelfie 1949. roZemond k., Archimandrite Hierotheos Abbatios, Leiden 1966.

355 BiBliografie runCiman S., The Fall of Constantinople, Cambridge 1965. SaThaS C., Bg;n evs e;  Pv eev B (1572–1594), Athény 1870. Савва в., Московские цари и византийские василевсы, Charkov 1901. SeTon-WaTSon r. W., A History of the Roumanians, Cambridge 1934. Sherrard P., The Greek East and the Latin West, Londýn 1959. SiCilianoS d., Mnv;;Phvn, Athény 1939. SiCilianoS d., Old and New Athens, přel. R. Liddell, Londýn 1960. CМерцовСкИй М., Братья Лихуды, Petrohrad 1899. CнеГаров И., История на Охридската архиепископия – патриаршия. От падането й под турците до нейното унищожение (1394–1767), Sofie 1932. Соловьев С. М., История России с древнейших времен, 6 sv., Petrohrad 1894–1895. SPenCer T., Fair Greece, Sad Relic, Londýn 1954. STamaTiadeS Ε., BgvwnhvnwnMegvwnehnevwn  qwn v, Athény, 1865. STePhanideS Β., b;eh;nhssh;nsvn; ; hss;n vn, Konstantinopol 1921. STePhanoPoli J. Ζ., Les Iles de l’Egée: leurs privilèges, Athény 1912. STePhanoPoli J. Z., „L’Ecole, facteur du réveil national“, in: Le Cing-centième anniversaire de la prise de Constantinople, L’Hellenisme contemporain (fascicule hors série), Athény 1953. SToianović T., „The Conquering Balkan Orthodox Merchant“, in: Journal of Economic History XX, Londýn 1960. STourdZa a. a. C., L’Europe Orientale et le rôle historique des Maurocordato, Paříž 1913. Survey of London, Greater London Council XXXIII, Londýn 1966. SvoronoS n. g., Commerce de Salonique au XVIIIe siècle, Paříž 1956. Tafrali o., Topographie de Thessalonique, Paříž 1913. ThereianoS d., Adamantios Koraës, 3 sv., Terst 1889–1890. TomadakiS Ν. Β., „ovkn o vio miov“, in: eh; ev Bnnwn wn VIII, Athény 1948. TSourkaS C., „Autour des origines de l’Académie Grecque de Bucarest“, in: Balkan Studies VI, 2, Soluň 1965. ulgen a. S., Constantinople during the era of Mohammed the Conqueror, Ankara 1939. уСпенСкИй п. а., Александрийский патриархат, Petrohrad 1898. üZünCarşîlî Ι. Η., Osmanlî Tarihi, 3 sv., Ankara 1947–1951.

356 BiBliografie vailhé S. „Constantinople (Eglise de)“, in: Dictionnaire de théologie catholique III, 2. van millingen a., Byzantine Churches in Constantinople, Londýn 1910. van millingen a., Byzantine Constantinople: the Walls of the City, Londýn 1899. vaughan d., Europe and the Turks, 1350–1700, Liverpool 1954. viller m. „Nicodème l’Agiorite et ses emprunts à la littérature spirituelle occidentale“, in: Revue d’ascétique et de mystique V, Paříž 1924. vlaChoS n., „La Relation des Grecs asservis avec l’Etat Musulman Souverain“, in: Le Cinq-centième anniversaire de la prise de Constantinople, L’Hellénisme contemporain (fascicule hors série), Athény 1953. voyaTZidiS J., „La Grande Idée“, in: Le Cinq-centième anniversaire de la prise de Constantinople, L’Hellénisme contemporain (fascicule hors série), Athény 1953. Ware T., Eustratios Argenti, Oxford 1964. Ware T., The Orthodox Church, Londýn 1963. WeiSS r., Humanism in England during the Fifteenth Century, Oxford 1941. WilliamS g., The Orthodox Church of the East in the Eighteenth Century, Londýn 1868. WinTer e., Byzanz und Rom im Kampf um die Ukraine, Lipsko 1942. WiTTram r., „Peters des Grossen Verhältnis zur Religion und den Kirchen“, in: Historische Zeitschrift CLXXIII, Mnichov 1952. Wood a. C., A History of the Levant Company, Londýn 1935. xenoPol a. d., Historia des Roumains, 2 sv., Paříž 1896. ZakyThinoS d.,  ws h wnsnnvew ; h v, Athény 1954.

357 DOSLOV STEVEN RUNCiMaN jaKO HiSTORiK „ByZaNCE PO ByZaNCi“ Dlouhá desetiletí od doby, kdy se začala byzantologie konstituovat jako samostatný obor, zůstávaly dějiny „Byzance po Byzanci“, tedy vývoj na území bývalé Východořímské říše, která přestala s dobytím Konstantino­ pole osmanskými Turky v roce 1453 po více než tisíciletém trvání exis­ tovat, zcela na okraji vědeckého zájmu. Změna přišla až s vydáním knihy rumunského historika Nicolaa Jorgy (1871–1940) Byzance après Byzance (Bukurešť 1935), v níž se novému oboru dostalo i nového jména – aaninav. Avšak i poté, co kniha i autor došli všeobecného uznání, byla tato oblast bádání nadále takřka výhradně hájemstvím řecké vědy, případně řecko­slovanských studií, a to jako součást řeckých, balkán­ ských či šířeji východoevropských dějin. Teprve kniha Stevena Runcimana The Great Church in Captivity. A Study of the Patriarchate of Constantinople from the Eve of the Turkish Conquest to the Greek War of Independence (Zajetí Velké církve. Dějiny konstantinopolského patriar- chátu od pádu Cařihradu do roku 1821), jejíž překlad předkládáme českému čtenáři, otevřela téma dějin řeckého národa a zejména církve pod nad­ vládou Osmanů (sami Řekové toto období označují jako „nadvláda Tur­ ků“ – okokaiva) širšímu evropskému publiku a významně tak kori­ govala předsudky a odsudky utvářené předchozími staletími. Dnes jsou postbyzantská studia již plně etablována, získala si své mís­ to jak na byzantologických kongresech, tak v odborných periodikách; utěšeně se rozvíjí publikační činnost, oživení zájmu je patrné nejen v Řec­ ku a západní Evropě, ale především v zemích bývalého byzantského „commonwealthu“ (viz stručný seznam doplňující literatury na konci doslovu). * * *

358 Michal Řoutil Sir Steven Cochran Stevenson Runciman (1903–2000) se narodil v hrabství Northumberland na severovýchodě Anglie do obchodnic­ ké rodiny, jež byla později povýšena do šlechtického stavu. Jeho otec, Walter Runciman, se stal v roce 1937 vikomtem doxfordským a o rok později neblaze zasáhl do dějin předválečného Československa, kdy jako vyslanec N. Chamberlaina pro sudetoněmeckou otázku podpo­ řil plán na odtržení Sudet, což uvolnilo cestu k Mnichovské dohodě. Otec i matka, Hilda Stevensonová, byli dlouholetými poslanci britského parlamentu. Jako většina britské aristokracie, začínal S. Runciman svá studia na chlapecké Eton College, kde se mj. seznámil a spřátelil s Georgem Orwellem (navštěvovali společně kurzy francouzštiny u A. Huxleyho). V roce 1921 postoupil na proslulou Trinity College v Cambridgi, kde po ukončení studia až do roku 1938 rovněž přednášel. Poté, co téhož roku obdržel od svého děda – loďařského magnáta – dědictví, vydal se na cesty; lákal ho především Blízký východ a Balkán. Právě tehdy se zřejmě rozhodl pro dráhu nezávislého vědce, i když neodmítal ani práci pro Britskou korunu – ve státních službách působil mj. v Sofii (1940), Káhiře (1941), Jeruzalémě (1942) a Athénách (1945–1947). V letech 1942–1945 vyučoval v Istanbulu na místní univerzitě byzantské umění a kulturu. V období 1951–1967 předsedal Anglo­řecké lize se sídlem v Londýně, v letech 1960–1975 zastával post prezidenta Britského ar­ cheologického institutu v Ankaře. Během dlouhých let strávených v cizi­ ně rovněž kultivoval své kromobyčejné jazykové nadání – kromě novo­ dobých evropských jazyků a latiny i řečtiny (podle vlastních slov si je začal osvojovat již v pěti, šesti letech) ovládal rovněž arabštinu, armén­ štinu, gruzínštinu, hebrejštinu, perštinu, syrštinu a turečtinu –, kterého pak hojně využíval při práci s originálními prameny. Runcimanova dí­ la i jeho přednášková činnost (mj. v Chicagu, Londýně, New Yorku, Oxfordu, Sofii, Soluni) a aktivní účast v různých vědeckých organiza­ cích (Association Internationale des Études Byzantines, Society for the Promotion of Byzantine Studies, Mediterannean Studies Association, St Catherine’s Foundation, Mount Sinai, Friends of Mount Athos aj.) výrazně ovlivnily podobu byzantologie ve 20. století. I když o životě tohoto excentrického anglického gentlemana staré­ ho střihu a velkého milovníka Východu jeho přátelé i on sám vyprávěli množství historek (údajně hrál na klavír společně s posledním čínským císařem, vykládal tarotové karty egyptskému králi Fuádovi, během 2. svě­ tové války v jednom z istanbulských hotelů zázračně unikl zatčení z rukou

365 doSlov významném centru pravoslavné duchovnosti ve východním Černomoří, nyní však postupně chátrajícím muzeu pod širým nebem. * * * Je více než příznačné (a zároveň potěšující), že více než sto let po smrti jiného historika antiky, Edwarda Gibbona (1737–1794), jehož osvícen­ sky naivní a iracionálně neobjektivní odsouzení Byzance a jejího vkladu do dějin Evropy výrazně deformovalo obecné povědomí o této civiliza­ ci, zrodila britská věda osobnost Runcimanova formátu. Celé jeho dílo tak lze považovat za úspěšné a snad do budoucna i vítězné tažení proti tomuto neblahému a neplodnému dědictví. Grekofil tělem i duší, nepřestával však nikdy S. Runciman být pře­ devším poctivým učencem. Protože, jak sám říká v úvodu této knihy: „Historikovi nechybí soukromý vkus a sympatie, ale znalost nemůže pře­ růst v porozumění, není­li ukázňována snášenlivostí a osvobozena od předsudků.“ Michal Řoutil Stručný seznam doplňující literatury doSTálová r., Byzantská vzdělanost, Praha 1990, 2003. doSTálová r., hradečný P., hroChová v., oliva P., vavřínek v., Dějiny Řecka, Praha 1998. dvorník f., Byzantské misie u Slovanů, přel. V. Vavřínek, Praha 1970. dvorník f., Zrod střední a východní Evropy. Mezi Byzancí a Římem, přel. P. Slunéčko, Praha 1999. dvorník f., Fotiovo schizma. Historie a legenda, přel. T. Heiderová, Olomouc 2008. huňáček v., „K otázce unionismu a protireformace za tureckého ohrožení Střední Evropy“, in: Parrésia II–III (2008–2009), s. 447–467. hroChová v., Tůma o., Byzantská společnost. Soubor byzantských reálií, Praha 1991 (skripta). hroChová v., Byzantská města ve 13.–15. století. Příspěvek k sídelní topografii středověkého Řecka, Praha 1967.

366 Michal Řoutil ivanov S. a., Byzantské misie aneb je možné udělat z „barbara“ křesťana?, přel. M. Téra, Červený Kostelec 2011 (v tisku). kluSáková l., Cestou do Cařihradu. Osmanská města v 16. století viděná křesťanskýma očima, Praha 2003. kreiSer k., neumann Ch. k., Dějiny Turecka, přel. P. Kučera, Praha 2010. milko P., Úvod do byzantské filosofie, Červený Kostelec 2009. niColle d., Konstantinopol 1453: konec byzantské říše, přel. Š. a V. Lohrovi, Praha 2009. runCiman S., Pád Cařihradu, přel. J. Kostohryz, Praha 1970, 2003. řouTil m., „Třetí Řím nebo Druhý Jeruzalém? O jednom nesplněném snu patriarchy Nikona“, in: „Rýžoviště zlata a doly drahokamů...“. Sborník pro Václava Huňáčka, lendělová v., řouTil m. (eds.), Praha 2006, s. 181–207. řouTil m., „Kroužek horlitelů pravé zbožnosti a kulturní konflikt 17. století“, in: Kulturní, duchovní a etnické kořeny Ruska: tradice a alternativy, Příhoda m. (ed.), Červený Kostelec 2005, s. 77–108. SiniCynová n. v., Odysea Maxima Řeka. Renesanční Itálie – Athos – Moskevská Rus, přel. J. Komendová, Červený Kostelec 2011 (v tisku). ŠeSTák m., TeJChman m., havlíková l., hladký l., Pelikán J., Dějiny jihoslovanských zemí, Praha 1998. ŠTěPánek P., 1453: Pád Konstantinopole – zrod Istanbulu, Praha 2010. TrePToW k. W. (ed.), Dějiny Rumunska, přel. M. Tejchman, Praha 2000. ZáSTěrová B. (a kol.), Dějiny Byzance, Praha 1996. svhnvqn, Athény 1974–1977. evs;egvshneehnhvnwnv– Pwvgsvenveenhvgv, Athény 2000. aaanavi  ,hnevgshBv(1670–1714). bhvsheevhhhnhvnehvvnhss; Pnvbehgenvevhnnwhvevw, Soluň 1982. iomiv  ,eehnvwsve;; nwne;eve, Athény 1999. onova , qwnevqewhvsegvenvev evvwvn, Athény 1998. kivn-oova ,qwnhvvhshshnv, Athény 1996. vkka ,eqnshvegvPevneqevseegsv shnshvnwngv, Athény 1992.

367 doSlov hnevevshnwvhshvnsvhshvhn ngevnnhshwev20vwvn, Soluň 2007. aiv-oooovo ,qesvhPhvv –wvn, Athény 1995. aaiavnno , hvsvwnshnv snnhvsevggsh, Athény 1991. Sova ,gvnvqesv;ev, Athény 1965. ananiv ,svhebhvesv, Soluň 1982. BlanCheT m.-h., Georges-Gennadios Scholarios (vers 1400–vers 1470). Un intellectuel orthodoxe face à la disparition de l’empire Byzantin, Paříž 2008. Braude B., leWiS B. (eds.), Christians and Jews in the Ottoman Empire. The Functioning of a Plural Society, sv. I, New York – Londýn 1982. Catalogue des manuscrits conservés dans la bibliothèque du Patriarcat Œcuménique. Les manuscrits du monastère de la Panaghia de Chalki, sv. 1–2, kourouPou m., géhin P. (eds.), Turnhout 2008. darrouZeS J., Notitiae Episcopatuum Ecclesiae Constantinopolitanae. Texte critique, introduction et notes, Paříž 1981. fuChS f., Die höheren Schulen von Konstantinopel im Mittelalter, Byzantinische Archiv 8, Berlín, Lipsko 1926. inalCik h., The Ottoman Empire: Conquest, Organization and Economy, Londýn 1978. Le patriarcat oecuménique de Constantinople aux XIVe –XVIe siècles: rupture et continuité, Actes du colloque international, Rome, 5–6–7 décembre 2005, odoriCo P. (ed.), Paříž 2007. livanoS Ch., Greek Tradition and Latin Influence in the Work of George Scholarios. “Alone Against All of Europe”, Piscataway, New Jersey 2006. maZoWer m., Salonica, City of Ghosts. Christians, Muslims and Jews, 1430–1950, New York 2004. meyendorff J., Byzantium and the Rise of Russia: A Study in Byzantino- Russian Relations in the Fourteenth Century, Cambridge – London – New York 1981. meyendorff J., The Byzantine Legacy in the Orthodox Church, Crestwood 1982. PodSkalSky g., Griechische Theologie in der Zeit der Türkenherrschaft (1453–1821): Die Orthodoxie im Spannungsfeld der nachreformatischen Konfessionen des Westens, Mnichov 1988.

368 Michal Řoutil PodSkalSky g., Theologie und Philosophie in Byzanz: Der Streit um die theologische Methodik in der spätbyzantinischen Geistgeischichte (14/15 Jh.), Byzantinisches Archiv 15, Mnichov 1977. STaniloae d., Viata si Invatatura sfantului Grirorie Palama, Seria teologica 10, Sibiu 1938. STaniloae d., Spiritualitatea ortodoxa ascetica si mistica, Bukurešť 1992. TaChiaoS a.-e. n., The Revival of Byzantine Mysticism among Slavs and Rumanians in the XVIIIth century. Texts Relating to the life and activity of Paisy Velichkovsky (1722–1794), Soluň 1966. WilSon n. g., From Byzantium to Italy. Greek Studies in the Italian Renaissance, Londýn 1992. yianniaS J. J. (ed.), The Byzantine Tradition After the Fall of Constantinople, Virginia 1991. каптерев н. Ф., Сношения иерусалимского патриарха Досифея с русским правительством (1669–1707), Moskva 1891. каптерев н. Ф., Сношения иерусалимских патриархов с русским правительством с половины XVI до конца XVIII столетия, Petrohrad 1895. каптерев н. Ф., Сношения Иерусалимских патриархов с русским правительством в текущем столетии, Petrohrad 1898. карпов С. п. История Трапезундской империи, Petrohrad 2007. лебедев а. п., История Греко­Восточной церкви под властью турок: От падения Константинополя в 1453 г. до настоящего времени, Petrohrad 1904, 2004. лурье в. М., Русское православие между Киевом и Москвой. Очерк истории русской православной традиции между XV и XX веками, Moskva 2009. МалышевСкИй И., Александрийский патриарх Мелетий Пигас и его участие в делах Русской церкви, sv. 1–2, Kyjev 1872. МейендорФ И., Жизнь и труды святителя Григория Паламы. Введение в изучение, Petrohrad 1997. Муравьев а. н., Сношения России с Востоком по делам церковным, sv. 1–2, Petrohrad 1858–1860. Россия и христианский Восток, sv. I, Moskva 1997, sv. II–III, Moskva 2004. Россия и греческий мир в XVI веке, sv. I, Мoskva 2004. Соколов И. И., Константинопольская церковь в XIX в., Petrohrad 1904.

369 doSlov СИнИцына Н. В., Третий Рим. Истоки и эволюция русской средне­ вековой концепции (XV–XVI вв.), Моskvа 1998. уСпенСкИй б. а., Царь и патриарх. Харизма власти в России (византийская модель и ее русское переосмысление), Мoskva 1998. ФонкИч б. л., Греческо­русские культурные связи в ХV–ХVII вв., Мoskva 1977. ФонкИч б. л., Греческие рукописи и документы в России, Мoskva 2003. ФонкИч б. л., Греко­славянские школы в Москве в XVII веке, Moskva 2009. Щапов Я. н., Византийское и русское правовое наследие на Руси ХI–ХIII вв., Мoskva 1978.

373 A Abaga, mongolský ílchán 49 Abbot George, canterburský arcibiskup 221, 222, 226, 242 Abdülaziz, osmanský sultán 330 Abdülhamid, osmanský sultán 329, 330 Abdülmedžid, osmanský sultán 330 Adrian, moskevský patriarcha 273, 281 Agapetos I., papež 58 Akakios, heretik 198 Akyndinos, soluňský metropolita 120, 122, 127, 129 Alexandr I., ruský car 320, 323, 325 Alexandros Mavrokordatos 169, 181, 184, 194, 294, 297–298, 300 Alexandru IV. Lăpuşneanu, moldavský kníže 201, 202 Alexandru Suţu, valašský kníže 325 Alexej Michajlovič, ruský car 272, 273, 285 Alexios Apokaukos 122, 124 Ali Paša (z Janiny) 320, 324 Alžběta, ruská carevna 281, 286 Amadeus IV. Mystojský 91 Andreae Jakob 209 Andreios Chrysoberges, rhodský arcibiskup 92 jMENNý REjSTŘÍK Andronikos II. Palaiologos, byzantský císař 23, 37, 40, 50, 66, 88, 101, 103, 118 Andronikos III. Palaiologos, byzantský císař 23, 37, 122 Andronikos IV. Palaiologos, byzantský císař 23 Andronikos Kallistos 175, 237 Anna Komnena 104 Anna Mystojská 122, 124 Anna, anglická královna 254 Anthimos Iberský, jeromonach 282 Anthimos II., konstantinopolský patriarcha (dříve adrianopolský metropolita) 222 Anthimos III., athénský arcibiskup 252, 313 Anthimos, jeruzalémský patriarcha 318 Antonio Maria Graziani 200 Antonios Exarchos 189, 198–199, 210 Antonios IV., konstantinopolský patriarcha 57, 67, 68, 72, 105, 261 Apollonios z Tyany 25 Apostolis Michael 173, 175, 189 Arasy, francouzský konzul 292 Argenti Eustratios 193, 288, 289, 307 Aristofanes 199

374 Jmenný reJSTřík Aristotelés 100, 107, 119, 176, 214, 246, 331 Arnauld A. 213, 250 Arsenios Apostolis 189, 198 Arsenios Autoreianos (z Apollonie), konstantinopolský patriarcha 62–65 Arsenios z Monemvasie 165, 174 Arsenios, metropolita Thébaidy 254, 255, 257, 258 Atatürk Kemal 329 Athanasios Busopulos z Dimitsany 181 Athanasios I., konstantinopolský patriarcha 34, 118 Athanasios II., antiochijský patriarcha 193 Athanasios III. Pattelaras, konstantino­ polský patriarcha (dříve soluňský metropolita) 191, 232, 299 Athanasios III., antiochijský patriarcha 193 Athanasios V., konstantinopolský patriarcha 192, 287 Athanasios Veliký, alexandrijský patriarcha 88, 89, 94 Athanasios, arcijáhen 249 Athanasios, mnich 46 Athenagoras, ekumenický patriarcha 11 Augustin, sv. 18, 57, 84, 87, 112, 258 Auxentios, mnich 289 Avvakum, protopop 273 Aymon J. 213 B Babilas Josef 193 Bajezíd II., osmanský sultán 155, 157, 160 Bajrám Paša, velkovezír 234 Bandini, kardinál 225 Barlaam z Kalábrie 90, 119, 120, 121, 122, 123, 124, 125, 127, 128, 129 Basarab Matěj, valašský kníže 296 Basarab Michal, valašský kníže 221 Basarab Rudolf, moldavský kníže 296 Basarabová Stanca, moldavská kněžna 296 Basil I. Poustevník, konstantinopolský patriarcha 60 Basil z Kaisareie 17, 42, 83, 94, 95, 115, 229, 254, 258, 332 Basileios II., byzantský císař 101, 263 Basire Isaac 250 Belon Pierre, katolický cestovatel 314 Benedikt XII., papež 90, 119 Benjamin z Tudely 46 Bessarion Trapezuntský, nikajský metropolita (později kardinál) 93, 95, 96, 102, 104, 110, 174, 175 Biddulph W. 239, 240 Bocchiardiové, bratři 136 Boris Godunov, ruský car 270 Bourne Nicolas 227 Brâncoveanu Constantin 181, 300 Brerewood E. 238 Brett T., nepřísežný biskup 255, 258 Burton R. 170, 238 Byron G. 191 C Camerarius Joachim 199 Campbell Archibald 255, 258 Canachio Rossi 224 Cesarini, kardinál 92 Cési, de, hrabě 222, 224, 225, 226 Cicero 214 Ciciliano, řecký kněz 244 Claude J. 250 Collier J. 255, 258 Compton Henry 243, 244, 245 Cosimo de Medici 108

375 Jmenný reJSTřík Covel John, anglikánský kaplan 192, 249, 240, 251, 253, 254, 258, 259, 283 Cranmer Thomas 238 Cremonini Cesare 183 Crusius (Martin Kraus) 150, 173, 174, 182, 203, 208, 210 Cunctator Fabius Maximus 297 Curzon R., cestovatel 315 Cyril, slovanský věrozvěst 32 Č Čiajna, moldavská princezna 295 D Dallaway J. 307 Damaskenos Studites, metropolita Arty 174 Daniil, moskevský metropolita 266 Daponte K. 297, 298, 301 Demetrios Chalkokondyles 176, 238 Demetrios Chomatianos, ochridský metropolita 62 Demetrios Kydones 89, 90, 103, 104, 105, 118, 124, 129 Demetrios Pamperis Prokopios 304 Demetrios Solicowský, biskup 218 Demetrios, černohorský klerik 202–203 Demetrios, morejský despota 108 Démosthenés 100, 199, 314 Denton Henry 243 Diadochos z Fotiky 114 Dioklecián, římský císař 29, 57 Dion Cassius 19 Dionýsios Areopagités 119, 127, 128, 129 Dionysios I., konstantinopolský patriarcha (dříve filippopolský metropolita) 157, 161, 162 Dionysios II., konstantinopolský patriarcha 166, 190 Dionysios III., konstantinopolský patriarcha 314 Dionysios IV., konstantinopolský patriarcha 251, 258, 284, 285 Dionýsios z Alexandrie 86 Dmitrij Ivanovič, moskevský velkokníže 264 Dolscius Paul 203 Don Francisco z Toleda 136 Dorotheides Gabrielos 217 Dorotheos z Monemvasie 210 Dositheos II., jeruzalémský patriarcha 10, 180, 181,193, 194, 258, 281, 282, 283, 285, 286, 298 Dostojevskij F. M. 287 Drummond A. 182 Duns Scotus 109 Džaláluddín Rúmí 117 E Earl ze Saint Albans 243 Eck J., von 198 Eirenaios 86 Emmanuilos Xanthos 321 Epifanios 38, 94, 95, 258 Epifanios Hegumenos 180 Erasmus Rotterdamský 175 Euagrios z Pontu 113, 115 Eugenios II., konstantinopolský patriarcha 326 Eusebios z Kaisareie 57 Euthymios II., antiochijský patriarcha 193 Euthymios II., konstantinopolský patriarcha 68, 72 Euthymios III., antiochijský patriarcha 193 Eutychos, heretik 198 Evelyn J. 242, 250 Evtimij Trnovský 265 Evžen IV., papež 92

376 Jmenný reJSTřík F Farmakis Ioannes 322 Feodosij, arcibiskup novgorodský 259 Feofan (Zatvornik), vladimirsko­ ­suzdalský biskup 133 Ferdinand I. Habsburský, císař 201 Filaret, moskevský patriarcha 270, 271, 272, 278 Filelfo Francesco 152 Filipp, moskevský metropolita 267, 273 Filippis Demetrios 318 Filofej, pskovský mnich 264 Filotheos Kokkinos, konstantinopolský patriarcha 91, 124 Finch John 244 Fjodor Ivanovič, ruský car 268, 270 Flaminius Gaius 214 Flanginis Thomas 176 Fokianos Sabbas 324, 325, 326 Foord William 239, 240 Forgach Heinrich 200 Fotios, konstantinopolský patriarcha 34, 59, 83, 85, 193 Frantzis A., historik 143, 321 Frederick II., dánský král 201 G Gabriel II., konstantinopolský patriarcha 167 Gabriel III., konstantinopolský patriarcha 248 Gabriel Severos, filadelfský metropolita 178, 180, 190, 204, 210, 229, 238, 250 Gadderer James 255, 258 Gennadios, archimandrita 254, 259 Georgios Aetolský 296 Georgios Akropolites 88 Georgios Amirutzes 93, 152, 161, 162 Georgios Antonios Melas 181 Georgios Fakrases, protostrator 123 Georgios Gemistos Plethon 93, 95, 96, 102, 104, 106, 107, 108, 109, 110, 173, 174 Georgios Gennadios Scholarios (Gennadios II.), konstantinopolský patriarcha 93, 95, 96, 101, 102, 104, 106, 108, 109, 110, 131, 135–136, 141–143, 152, 153, 154, 155, 160, 161, 162, 187, 227, 230, 276, 280, 285, 305, 308 Georgios Hypomenas 304 Georgios II. (z Kypru), konstantino­ polský patriarcha 35, 89 Georgios Konstantes 318 Georgios Metochites 89 Georgios Olympios 321, 324, 325, 326 Georgios Pachymeres 89 Georgios Theodoros 304 Georgios z Trapezuntu 93, 108, 175 Gerasimos Spartaliotes 219 Gerlach Stefan 164, 203, 204, 209 Germanos II., konstantinopolský patriarcha 63, 88 Germanos III., konstantinopolský patriarcha 65, 66 Germanos, jeruzalémský patriarcha 166 Germanos, metropolita Patrasu 321, 325 Germogen, moskevský patriarcha 270 Ghazis Anthimos 321–322 Ghica Gheorghe 296 Ghica Grigore 299 Gibbon E. 81, 283, 317 Gilbert de la Porré 130 Girle Joseph 243 Giustiniani L. 136 Godfrey Edmund 244 Golovkin, hrabě 258 Gotobed William 239 Gratiano Dominico 244

377 Jmenný reJSTřík Gregorios III. Mammas, konstantino­ polský patriarcha 96, 135, 141, 142, 197 Gregorios IV., konstantinopolský patriarcha 191 Gregorios V., konstantinopolský patriarcha 318, 322, 326, 330 Gregorios, amasejský biskup 222 Gregorios, protosynkellos 249 Grelot G. J. 156, 167 Grigorij Rasputin 132 Grocyn William 238 Grotius H. 213 Günther ze Schwarzburgu 200 H Haag Cornelius, van 213, 219, 221, 227, 231, 232, 233, 235, 236 Hákim, fátimovský chalífa 74 Hamza Bej 153 Harborne William 238, 239 Harff Arnold, von 157 Hauteriue, de, hrabě 303 Helena, manželka Ioanna II. 187 Helena, manželka Ioanna V. 122 Herakleios, byzantský císař 57 Hermodoros Lestarchos 181, 200 Hesiodos 199 Heylyn P. 332 Hierotheos, igumen Sisie 235, 236 Homér 100, 314, 331 Humbert, kardinál 77 Husajn Paša 222 Hypsilantis A. C., historik 320 CH Christodulos, stavitel 159 Christoforos Angelos 180, 238, 240–241 Chrysanthos, jeruzalémský patriarcha 194, 254, 255, 259, 282, 284, 307 Chrysoskolos, logothetés 223 Chrysoskuleová Charis 297 I Iakobos Basilikos (Marchetti, moldavský kníže Ioan I.) 199, 200–202, 203 Iakobos, protosynkellos 257, 259 Iancu, moldavský kníže 295 Ibrahim, osmanský sultán 159 Ieremias Germanos, řecký kněz 243, 251 Ieremias I., konstantinopolský patriarcha 158, 165, 166 Ieremias II. Tranos, konstantinopolský patriarcha 159, 166, 167, 175, 184, 179, 190, 203, 204, 205, 206, 208, 209, 210, 216, 227, 229, 230, 276 Ieremias III., konstantinopolský patriarcha 256, 285, 288 Ignác z Loyoly 287 Ignatij, vladimirský biskup 216 Ignatios II., antiochijský patriarcha 193 Ignatios, igumen Vatopedského kláštera 192 Ignatios, metropolita Arty (později Valašska) 321 Inocenc VI., papež 91 Ioachim I., konstantinopolský patriarcha 165 Ioakim, moskevský patriarcha 281, 285, 286 Ioan I., moldavský kníže viz Iakobos Basilikos Ioannes Argyropulos 105, 237 Ioannes Bekkos 88, 89 Ioannes Deka 181 Ioannes Cheilas, efezský metropolita 66, 89 Ioannes Chrysoloras 152 Ioannes II., byzantský císař 187

378 Jmenný reJSTřík Ioannes Italos 100, 104 Ioannes Karadža 293 Ioannes Karyofylles 181, 184, 211, 282 Ioannes Kinnamos 62 Ioannes Klimakos 114–115, 116, 118 Ioannes Laskaris 175 Ioannes Mauropodus 101 Ioannes Parastrones, dominikán 88 Ioannes Tzimiskes, byzantský císař 60 Ioannes V. Palaiologos, byzantský císař 23, 24, 67, 91, 96, 110, 122 Ioannes V. Vatatzes 22, 63 Ioannes VI. Kantakuzenos, byzantský císař 23, 64, 65, 66, 90, 103, 110, 119, 121, 122, 123, 124, 125, 130 Ioannes VII. Palaiologos, byzantský císař 23 Ioannes VIII. Palaiologos, byzantský císař 68, 69, 72, 91, 92, 97, 102, 262 Ioannes X. Kamateros, konstantino­ polský patriarcha 62 Ioannes XIV. Kalekas, konstantino­ polský patriarcha 121, 122, 132 Ioannikios II., konstantinopolský patriarcha 165, 191 Ioannikios Kartanos, heretik 178 Ioannikios, alexandrijský patriarcha 279 Ioasaf I., konstantinopolský patriarcha 160, 161, 162 Ioasaf II., konstantinopolský patriarcha 164, 166, 200, 202, 203, 204, 268 Ioasaf, moskevský patriarcha 270 Iona, moskevský metropolita 262, 263 Iosefos I. (z Gelasie), konstantinopol­ ský patriarcha 65, 88 Iosefos Bryennios 102, 104, 110 Iosefos Georgirenes, arcibiskup Samu 243–244, 245, 253 Iosefos II., konstantinopolský patriarcha 68, 93, 95 Iosif Volocký 265 Iosif, moskevský patriarcha 270, 272 Iov, moskevský metropolita (později patriarcha) 269 Isaakios Argyros, mnich 130 Isaja Kozlovský, igumen 276, 278, 280 Isidoros I. Bucheras, konstantinopolský patriarcha 132 Isidoros II., konstantinopolský patriarcha 160 Isidoros z Monemvasie, moskevský metropolita (později kardinál) 72, 93, 95, 96, 97, 136, 261 Ivan III. Vasiljevič, moskevský kníže 262, 263, 265, 268 Ivan IV. Hrozný, ruský car 266, 267, 273 Izák Syrský 124 J Jakub I., anglický král 220, 221 Jakub, vévoda z Yorku 243 Jan z Montenera, lombardský provinciál 92 Jan z Damašku 17, 58, 74, 80, 84, 85, 86, 88, 103, 115, 129, 227, 230, 257, 275, 276, 280, 285 Jan Zlatoústý 20, 58, 88, 94, 207, 238, 254, 255, 258, 266 Jindřich VIII., anglický král 237 Jiří I., anglický král 254 Justinián I., východořímský císař 33, 58 Justinián II., byzantský císař 42, 43, 44 Justus Jonas 200 K Kakavalas Ieremias 304 Kallinikos II., konstantinopolský patriarcha 246, 258, 281

379 Jmenný reJSTřík Kallinikos III., konstantinopolský patriarcha 167 Kallinikos IV., konstantinopolský patriarcha (dříve metropolita Brăily) 290 Kamariotes Matthaios 174 Kanisius Petr 281 Kantakuzenos Georgios 326 Kantakuzenos Konstantin, stolník 181 Kantakuzenos Michael (Šajtanoglu) 164, 166, 175, 182, 204, 293, 314 Kantakuzenos Nikeforos 217 Kantakuzenos Şerban 299 Kantakuzenová Helena 300 Kantakuzenová Irena 153 Kantakuzenová Kassandra, moldavská princezna 297, 300 Kantemir Demetrios 10, 159, 298, 300 Kapodistrias Ioannes Antonios, hrabě 322–323, 324, 325 Karadjordje (Djordje Petrović), srbský předák 319, 323–324 Karel I., anglický král 225, 226, 250 Karel II., anglický král 169, 243, 252, 294 Karel V. Habsburský, císař 189, 197, 199, 200 Karel Veliký 80, 83 Karel z Anjou, sicilský král 87, 88 Kateřina I., ruská carevna 259, 286 Kateřina II. (Veliká), ruská carevna 183, 286, 319, 323 Kateřina Jagellonská 216 Kavazites, trapezuntský šlechtic 161 Kekaumenos, byzantský vojevůdce a spisovatel 100 Ken Thomas 253 Kiprian Trnovský 132 Klement, konstantinopolský patriarcha 284 Kliment VIII., papež 216 Kolokotronis G. 321 Konstantin Ostrožský, litevský hejtman 217 Konstantin Vasiljevič Ostrožský, kyjevský vojvoda 217 Konstantinos I. Veliký, římský císař 55, 56, 57, 139 Konstantinos Melitenský 89 Konstantinos Palamas 118 Konstantinos VII. Porfyrogennetos, byzantský císař 58, 60 Konstantinos XI. Palaiologos, byzantský císař 24, 69, 97 Köprülü Ahmed, velký vezír 294, 297 Köprülü Alí, velký vezír 159 Köprülü Mehmed, velký vezír 169 Korais Adamantios 317, 319, 320, 321 Kosmas, sinajský arcibiskup 253 Kraus Martin 173, 174 (viz též Crusius) Kristina Zborowská, polská šlechtična 201 Kritobulos Hyakinthos, metropolita valašský 39 Kritobulos Michael, byzantský historik 153 Kufstein, vyslanec 225 Kymenites Sebastos 184, 304 Kyrillos I. Lukaris, konstantinopolský patriarcha 167, 182, 184, 191, 211, 213–236, 239, 240, 241, 242, 249, 250, 252, 260, 271, 272, 275, 276, 277, 278, 279, 282, 283, 332 Kyrillos II. Kontares, konstantinopol­ ský patriarcha (dříve berrhojský metropolita) 167, 191, 232–233, 234, 235 Kyrillos V., konstantinopolský patriarcha (dříve nikajský metropolita) 182, 293, 315 Kyrillos VI. (Serafim Tanas), antiochij­ ský patriarcha 193, 307

380 Jmenný reJSTřík Kyrillos VI., konstantinopolský patriarcha 322 Kyrillos, alexandrijský patriarcha 128 Kyrillos, jeruzalémský patriarcha 258 L Lathbury T. 255 Laud W., canterburský arcibiskup 214, 226, 234, 240, 242 Laurentios Georgirenes 243 Le Leu Wilhem David, de 220, 223 Lear E. 313 Léger Antoine, kalvínský kaplan 213, 214, 223, 226, 230, 233, 235, 250 Leon Allatios 179, 193, 213, 219 Leon I., byzantský císař 57 Leon III., byzantský císař 58, 60 Leon V., byzantský císař 59 Leon VI. Moudrý, byzantský císař 25, 59, 61, 64 Leonard z Chiu, mytilénský arcibiskup 97 Lepenthrenos Athanasios 105 Lev III., papež 83 Lichudis Ioannikios 285, 286 Lichudis Sofronios 285, 286 Lily W. 238 Locke J. 182, 238 Lorenzo Bernardo 160 Lucius Osiander 208 Ludvík XIV., francouzský král 247 Lukaris Stefanos 213, 214 Lukáš, stylita 47 Lúkianos 314 Lusinski Jan (Lusinius) 201 Luther Martin 197, 198 Lžidimitrij, ruský car 270 M Mahmud Paša 152, 161 Makarij Lužecký, moskevský metro­ polita 265, 266 Makarios Egyptský 114, 115 Makarios III., antiochijský patriarcha 193, 279 Makarios Korintský 133 Malatesta Kleope 106 Malatesta Sigismondo 108 Manos Iakovos 297, 304 Manucius Aldus 175 Manuel Chrysoloras 90, 92, 103, 108 Manuel I. Komnenos, byzantský císař 62, 68 Manuel II. Palaiologos, byzantský císař 24, 50, 72, 91, 92, 102, 104, 106, 110, 276 Manuel Korintský 174 Manuel Malaxes 174, 210 Marek z Efezu 68, 95, 193 Marcheville, de, hrabě 225, 231 Marie, dcera srbského despoty Jiřího Brankoviće 153, 154, 161 Markianos, východořímský císař 57 Markos Eugenikos, efezský metropolita 68, 95, 93, 95, 96, 102, 109, 116, 230, 276 Markos Musuros 175 Markos, mnich 89 Martin V., papež 92 Matthaios II., konstantinopolský patriarcha 167, 218 Matthaios Psaltis, alexandrijský patriarcha 193 Mavrokordatos Konstantinos 302 Mavrokordatos Nikolaos 296, 300 Mavromichalis Petr 322 Maximos (Hagiorita, Maxim Řek) 177, 194, 266 Maximos Homologetes (Vyznavač) 21, 60, 115, 129 Maximos III. Manasses (Manuel Christonymos), konstantinopolský patriarcha 162

381 Jmenný reJSTřík Maximos IV., konstantinopolský patriarcha 165, 176 Maximos Kallipolites, mnich 226 Maximos Margunios, kythérský biskup 178, 179, 182, 190, 210, 214, 215, 238, 314 Medvěděv Silvestr 286 Mehmed II. (Dobyvatel) 10, 24, 135, 140–143, 152, 153, 155, 157, 159, 160, 161, 162, 169, 227, 267, 293, 305 Melanchthon Philipp 198, 199–203 Meletios, athénský arcibiskup 193 Methodios III., konstantinopolský patriarcha 192, 284 Methodios, mnich 66 Metoděj, slovanský věrozvěst 32 Metrofanes II., konstantinopolský patriarcha 96 Metrofanes III., konstantinopolský patriarcha 166 Metrofanes Kritopulos, alexandrijský patriarcha 211, 221, 224, 234, 241–242 Metrofanes, berrhojský metropolita 204 Michael Autoreianos, konstantinopol­ ský patriarcha 62 Michael Kerullarios, konstantinopol­ ský patriarcha 36, 61, 77 Michael VIII. Palaiologos, byzantský císař 22, 23, 49, 64, 65, 66, 68, 87, 89, 117, 305 Michaelis C. B. 211 Michaelis J. D. 211 Michaelis J. H. 211 Michail Fjodorovič Romanov, ruský car 270, 278 Michail, vilenský metropolita 216 Michal Chrabrý, valašský kníže 295 Miloś Obrenović 324 Mistr Eckhart 111 Mohyla Petr 251, 271, 275, 276–277, 278–286, 299 Murad II., osmanský sultán 153, 154 Murad III., osmanský sultán 158, 159, 168, 238 Murad IV., osmanský sultán 234 Murussis Alexandr, moldavský kníže 320 Murussis Nikolaos, velký dragoman 326 Musuros Paša 329 N Nathanael Chychas 180 Nathaniel Konopios, smyrenský arcibiskup 224, 234, 235, 236, 242 Neale A. 320 Nektarios, jeruzalémský patriarcha 279, 282, 283 Neofytos II., konstantinopolský patriarcha 191, 220, 233 Neofytos, archimandrita 249 Neofytos, filippopolský metropolita 248 Nestorios 198 Nicolas de Nicolay 156 Nifont II., konstantinopolský patriarcha 162, 165 Nicholas Hemmingius 202 Nikandros Nukios 237 Nikeforos Blemmydes 48, 63, 87 Nikeforos Gregoras 101, 103, 105, 110, 119, 122, 123, 124, 129 Nikeforos Hesychastes 117, 120, 125 Nikeforos II. Fokas, byzantský císař 46 Niketas Choniates 62 Nikodemos Hagiorites (ze Svaté hory) 133, 287 Nikodemos Metaxas 210, 224, 225, 235, 242 Nikolaos Kabasilas 99, 102, 105, 109, 130, 131

382 Jmenný reJSTřík Nikolaos Laonikos Tomaios 176 Nikolaos Malaxes 175 Nikolaos Mystikos, konstantinopolský patriarcha 61 Nikolaos Skufas 321 Nikon (Nikita Minin), moskevský patriarcha 272–273, 279 Nil Sorský 132, 265 Nointel, de, markýz 251, 252 Notaras Anna 175 Notaras Lukas 97, 175 O Oats Titus 244 Occam William 119 Órigenés 114 Osman Pasvanoglu 320, 324 Otec Josef, kapucín 225 P Pachomios II., konstantinopolský patriarcha 163, 165 Pachomios Rusanos ze Zante 177 Paisij Veličkovskij 133, 287 Paisios II., konstantinopolský patriarcha 289 Paisios, jeruzalémský patriarcha 272, 279, 282 Panagiotis Nikussios Mamonas 169, 294, 297 Pantogalos Meletios, efezský metropolita 224, 235, 251 Parthenios I., konstantinopolský patriarcha 277, 279 Parthenios II., konstantinopolský patriarcha 167, 191, 234, 251 Parthenios III., konstantinopolský patriarcha 167, 279 Parthenios IV., konstantinopolský patriarcha 251, 252, 284 Pavel V., papež 191, 221 Pavel, ruský car 323 Pavel, smyrenský arcibiskup 123, 124 Payne Thomas 259 Pearson J. B. 240 Petrarca F. 121 Petar I. Petrović Njegoš, černohorský kníže­biskup 306 Petr I. (Veliký), ruský car 245, 256, 257, 272, 273, 281, 286, 288, 300, 306 Philippe du Fresne 204 Pigas Meletios, alexandrijský patriarcha 178, 194, 215, 216, 217, 218, 219, 229, 271 Pindara Peter 239 Pitton de Tournefort 167 Pius II., papež 152 Planudes Maximos 101 Platón 95, 101, 103, 106, 107, 108, 199, 246, 331 Platris Konstantinos 197 Pococke R. 181, 213, 226, 231, 234, 240, 242 Polocký Simeon 285, 286 Pomponazzi P. 183 Portus Franciscus 215 Prossalenos Francis 248 Psellos Michaelos 100, 106 R Radziwill, kníže 217 Rafael I., konstantinopolský patriarcha 162 Rafael II., konstantinopolský patriarcha 191, 220 Rait William 227 Rattray Thomas (z Craighallu) 255 Rhigas (Antonios Kyriazis), básník 317, 319, 321 Ricaut Paul 150, 167, 169, 252, 313 Richelieu, kardinál 225 Robinson John, londýnský biskup 254 Rodokanakis K., doktor 243, 294

383 Jmenný reJSTřík Roe Thomas 213, 214, 222, 223, 224, 225, 226, 239, 241, 242, 314 Rossi Niccolo 192 Roxandra Lăpuşneanu, moldavská kněžna 201, 296, 297 Rulis Stefanos 181 Ř Řehoř Naziánský 84, 86, 94, 112 Řehoř Palamas 90, 99, 102, 103, 109, 110, 116, 118, 120, 121, 122, 123, 124, 125, 126, 127, 128, 129, 130, 132, 133, 281 Řehoř Sinajský 131–132, 265 Řehoř X., papež 88 Řehoř XIII., papež 179, 190, 282 Řehoř z Nyssy 94, 115, 124 Řehoř z Tours 283 S Sackville Crowe, velvyslanec 233–234, 240 Samuel I. Kapasulis, alexandrijský patriarcha 253, 306 Sancroft William, canterburský arcibiskup 245, 246, 251 Mystile Henry 238 Mystonarola 266 Scogardi, doktor 278 Selim I., osmanský sultán 155, 158, 200 Selim II., osmanský sultán 156 Selim III., osmanský sultán 158, 306, 319, 320, 321 Serafim II., konstantinopolský patriarcha 290, 314 Shakespeare W. 296 Sherley Anthony 239 Sherley Thomas 239 Schlegel K. 317 Schmid­Schwarzenhorn R. 225, 232, 233, 234 Schweigger Salomon 210 Simon Richard 236 Simon, moskevský metropolita 263 Skarga Petr, jezuita 218, 235 Skarlatos Beglitzis 293, 296 Skinner J. 255 Skordylios Zacharias 175 Smith Thomas 150, 213, 223, 229, 231, 234, 240, 251 Sofokles 199 Sofronios I., konstantinopolský patriarcha 161 Sokołowski Stanisław, jezuita 208, 209 Sommer Johann 200 Sotiris Gregorios 181 Spinkes Nathaniel 255 Spon J. 252 Ştefan Veliký, moldavský kníže 295 Stěfan Vonifaťjev 272 Süleyman Nádherný, osmanský sultán 10, 155, 156, 158, 165, 167, 169 Sutton Robert 248 Sylvestr, antiochijský patriarcha 193, 307, 308 Symeon I., konstantinopolský patriarcha (dříve trapezuntský metropolita) 161, 165, 166, 188 Symeon Metafrastes 94 Symeon Nový Theolog 48, 49, 116, 117 Symeon Stylita 47 Symeon, soluňský metropolita 34, 109, 131 Syrigos Meletios 235, 278, 279, 280, 281, 294 Š Štěpán Báthory, polský král 216 Štěpán Dušan, srbský král 23 Šušerin I. 273

384 Jmenný reJSTřík T Terezie z Ávily 111 Terezie z Lisieux 111 Tertullian 258 Theodorétos z Kyrru 258 Theodoros Agallianos 161 Theodoros Balsamon 59 Theodoros I. Laskaris, byzantský císař 22, 62 Theodoros II. Laskaris, byzantský císař 63 Theodoros Karykis, athénský metropolita viz Theofanes I. Theodoros Metochites 49, 101, 103, 120, 129 Theodoros Studites 44, 46, 49, 59, 80 Theodosios II., byzantský císař 57 Theodulf, orleánský biskup 83 Theofanes I., konstantinopolský patriarcha 178 Theofanes IV., jeruzalémský patriarcha 219, 231, 234, 270 Theofanes, nikajský metropolita 88 Theofilos Korydaleos 180, 184, 223, 235 Theofylaktos Bulharský 84, 86, 87, 89 Theoleptos I., konstantinopolský patriarcha 158, 165, 177, 264, 266 Theoleptos II., konstantinopolský patriarcha 159 Theoleptos, metropolita filadelfský 118, 120 Thomas z Argu 237 Thornton T. 320 Thukydidés 100 Thwaites Edward 249 Tichon, voroněžský biskup 287 Timotheos II., konstantinopolský patriarcha 191, 221 Tímúr, mongolský chán 24 Tomáš Akvinský 16, 90, 96, 103, 104, 109, 118, 120, 129, 130 Torquemada Jan 92 Tournefort J. Pitton, de 313 Tsakalov Athanasios 321 Tudor Vladimirescu 324, 325, 326 Tudway W. 254 Turner W. 312 U Ungnad David, von 203, 204 Urban II., papež 77 Urban VIII., papež 191, 222, 224, 234 Uytenbogaert Jan 219, 220 V Vasile Lupu (Vlk), moldavský kníže 235, 277, 278, 299 Vasilij I., moskevský velkokníže 67, 72, 261 Vasilij II., moskevský velkokníže 262 Vasilij III., moskevský velkokníže 177, 264, 266 Vasilij Šujskij, ruský car 270 Venizelos Angelos 180 Villalon, de, španělský cestovatel 150 Vladimir, kyjevský kníže 262 Vlastes Meletios 214 Voltaire 283 Vulgaris Daniel 243 Vulgaris Eugenios 182 W Waddington D. 314 Wake W., canterburský arcibiskup 259 Walsh R. 158, 303 Wanley Humphrey 254 Wey William 238 Wheler George 252 Wilkinson W. 301 William z Waynflete 237 Williams G. 249, 255 Wolrad z Mansfeldu, hrabě 200

385 Jmenný reJSTřík Wood Anthony 241, 242 Woodroffe Benjamin 246–248, 249 Wortley Montagu M. 156, 170 Wych Peter 226, 233, 239 X Xanthos Emmanuilos 321 Xenakis, právník 158 Xylokaraves Markos 161 Y Ypsilantis Alexandros 321, 324, 325, 326 Ypsilantis Demetrios 325 Ypsilantis Konstantinos, moldavský kníže 319, 321 Ypsilantis Nikolaos 321 Z Zaganos Paša 152 Zacharias Gerganos 211, 224 Zallonis Markos 320–321 Zenon, byzantský císař 57 Zernikov Adam 259 Zikmund August, polský král 201 Zikmund III. Vasa, polský král 216, 217, 218 Zoe Palaiologovna, manželka ruského cara Ivana III. 263 Zosima, moskevský metropolita 263 Zygomalas Ioannes 174 Zygomalas Theodoros 203, 204, 210

387 MÍSTOPiSNý REjSTŘÍK A Aberdeen 227 Adrianopole 23, 65, 106, 142, 150, 222 Afrika 234 Aleppo (Berrhoea) 226, 232, 239, 240, 246 Alexandrie 19, 20, 21, 28, 29, 65, 75, 93, 139, 147, 193, 214, 215, 219, 225, 234, 271, 289, 331 Alpy 82 Amalfi 46 Amaseia 222 Ambelakia 291 Amerika 331 Amsterdam 279 Anatolie 21, 117, 234 Anglie 168, 180, 202, 211, 221, 223, 224, 234, 236, 237, 240, 241, 242, 243, 244, 245, 246, 247, 248, 250, 253, 254, 256, 259 Ankyra 38 Antiochie 19, 20, 21, 29, 32, 65, 75, 93, 139, 147, 193, 246, 268, 289, 308 Antverpy 247 Apollonia 64 Arábie 155 Argos 150, 237, 297, 304 Arles 56 Arta 174, 235, 321 Athény 23, 48, 160, 180, 181, 191, 240, 313, 330 Athos (též Svatá hora) 33, 46, 47–48, 49, 117, 118, 120, 121, 131, 133, 154, 163, 164, 165, 174, 177, 178, 182, 183, 185, 192, 221, 241, 265, 266, 267, 273, 289, 299, 314–315, 322, 331 Austrálie 331 Avignon 119 B Balkán 23, 31, 37, 127, 149, 323 Benátky 24, 135, 139, 140, 166, 174, 175, 176, 177, 178, 180, 186, 188, 189, 190, 192, 198, 199, 210, 214, 226, 235, 238, 240, 241, 244, 247, 252, 283, 286, 316 Berrhoea (v Makedonii) 120 Besarábie 295 Betlém 194 Bithýnie 41, 45 Bologna 183, 297 Bonn 280 Bosna 150 Bospor 150 Brăila 290 Brest Litevský 216, 217 Bristol 244

388 míSToPiSný reJSTřík Británie 254, 256, 259, 330 Brusel 200 Brussa 23 Bukovina 133, 326 Bukurešť 181, 185, 284, 298, 301, 304, 323, 325, 326 Bulharsko 23, 32, 62, 71, 132, 265, 305, 330 Byzanc (Byzantská říše) 9, 21, 22, 23, 25, 31, 32, 43, 51, 53, 56, 68, 69, 71, 77, 78, 89, 91, 95, 97, 103, 104, 105, 106, 108, 109, 110, 117, 133, 134, 145, 147, 148, 151, 170, 174, 175, 261, 262, 263, 264, 265, 266, 273, 278, 293, 295, 303, 305, 308, 318, 320 C Cambridge 9, 11, 189, 240, 241, 249, 253, 254 Č Čechy 197 Černá Hora 306 D Dalmácie 178 Damašek 148, 193, 307 Dardanely 135 Dimitsana 180, 181, 304 Dněpr 271 Don 271 Dragasani 326 Dragovie 249 Dunaj 23, 39, 71, 132, 135, 295, 303, 308, 314, 324, 325, 326 Efez 29, 38, 40, 49, 96 Egypt 20, 41, 76, 147, 148, 155, 193, 219, 221, 253, 307 Epirus 22, 48, 63 Eufrat 39 F Fanar 151, 153, 159, 185, 292, 299, 300, 303, 306, 314, 315, 317, 320, 321, 323 Ferrara 92, 106, 181 Filadelfie 39, 64, 120, 176 Florencie 24, 51, 68, 79, 84, 92, 96, 106, 108, 109, 177, 187, 195, 238, 266, 293 Francie 168, 198, 199, 200, 226, 256, 266, 321, 323, 330 G Galata 123 Gelasie 65 Gerace (Gerakion) 121 Gruzie 31, 163, 307 (viz též Ibérie) H Halle 211, 247 Herakleia (v Pontu) 39 Herakleia (v Thrákii) 29, 34, 38, 40, 142, 162, 233 Holandsko 223, 224, 234, 236, 242, 251, 256 (viz též Nizozemí) CH Chalki (ostrov) 314 Chalkida 198 Chios 139, 163, 179, 181, 187, 188, 191, 200, 233, 288, 292, 294, 296, 297, 304 Chlumec 324 I Ibérie 31 (viz též Gruzie) Imbros 135 Iónské ostrovy 140, 176, 181, 182, 186, 187, 188, 288, 316, 322 Itálie 21, 24, 67, 69, 77, 80, 88, 90, 92, 96, 102, 105, 108, 119, 121, 123, 135, 141, 152, 155, 173, 179,

389 míSToPiSný reJSTřík 189, 191, 192, 215, 233, 247, 252, 266, 294, 300, 316, 318 Izmail 324 J Janina 170, 180, 304, 320, 321, 324 Janov 23, 135, 293 Jasy 181, 185, 201, 251, 278, 279, 281, 283, 284, 299, 304, 308 Jeruzalém 19, 29, 75, 93, 139, 147, 165, 193, 194, 198, 219, 220, 238, 255, 257, 258, 268, 282, 284, 298, 307, 308 Jordán 29 K Káhira 219, 221, 307 Kaisareia (v Kappadokii) 38, 40 Kaisareia (v Palestině) 29, 282 Kalavryta 325 Kandie 213, 214 Kappadokie 46 Kartágo 31 Karyes 192 Kastoria 49, 291 Kavkaz 40, 64, 282 Kefalonia 224, 235, 242 Klaudiopole 39 Konstantinopol (též Cařihrad, Istanbul) 18, 19, 21, 22, 23, 24, 25, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 38, 39, 40, 41, 44, 46, 47, 48, 49, 57, 62, 63, 64, 66, 67, 68, 69, 71, 72, 74, 75, 76, 77, 80, 87, 88, 90, 91, 92, 96, 97, 102, 105, 106, 108, 117, 119, 121, 122, 123, 129, 131, 135, 139, 140, 141, 142, 147, 148, 149, 150, 151, 152, 153, 155, 156, 157, 158, 159, 160, 161, 163, 164, 167, 173, 174, 175, 178, 179, 181, 185, 186, 187, 188, 190, 191, 192, 193, 194, 197, 198, 199, 201, 203, 209, 211, 213, 215, 216, 217, 218, 219, 220, 221, 222, 224, 225, 226, 231, 232, 233, 234, 235, 236, 237, 239, 240, 242, 243, 244, 246, 248, 251, 252, 253, 255, 256, 259, 261, 262, 263, 264, 267, 268, 269, 271, 272, 273, 274, 277, 278, 282, 287, 288, 289, 292, 293, 294, 295, 296, 297, 299, 300, 301, 304, 305, 306, 307, 308, 311, 312, 314, 315, 38, 326, 329, 330 Konya (Ikonion) 117 Korfu 179, 182, 183, 186, 198, 237, 316, 322 Korint 174, 282 Kos 312 Kostnice 92 Kréta 48, 90, 131, 139, 175, 179, 182, 187, 188, 200, 213 214, 215, 218 Küçük Kaynarca 323 Kyjev 251, 271, 272, 277, 278, 279, 280 Kypr 19, 32, 35, 71, 73, 89, 139, 148, 165, 179, 187, 219, 237, 238 Kythéra 178, 214 Kyzikos 232 L Laodikeia 228 Larissa 149, 232 Latmos 46, 47 Lesina 178 Levant 163, 219, 220, 239, 240, 250, 298 Lipsko 287, 292 Litva 216 Londýn 24, 223, 224, 227, 239, 242, 243, 244, 245, 246, 247, 248, 254, 256, 259 Lotyšsko 201 Lublaň 325 Lvov 217, 218 Lyon 66, 88 M Makedonie 40, 48, 120, 153, 180, 291

390 míSToPiSný reJSTřík Malá Asie 38, 44, 131, 139, 176, 180, 329 Malea 88 Marmarské moře 150, 151, 234 Marseille 320 Meliténa 39 Memfis 242 Meteora 49, 314, 321 Milán 198 Moldavsko (Moldávie) 32, 40, 68, 71, 72, 162, 201, 202, 203, 219, 278, 282, 283, 295, 299, 300, 301, 302, 308, 319, 320, 323, 325, 326 Monemvasie 178, 189 Morea 49 Moskva 216, 222, 259, 263, 267, 268, 269, 270, 271, 272, 273, 278, 279, 285, 286 Münster 55 Mykonos 180 Mystra 102, 104, 106, 108, 173 N Naupaktos 232, 235 Nauplion 181 Naussa 291 Naxos 180, 187, 191 Německo 83, 182, 200, 203, 204, 208, 209, 211, 215, 223, 224, 240, 241, 292 Nikaia 22, 23, 56, 62, 63, 77 Nikomédie 23 Nikopolis 24 Nizozemí (viz též Holandsko) 168 Norwich 241 Novgorod 273 O Oděsa 321 Ochrid 32, 305, 306 Olymp (hora) 46, 47 Osmanská říše 23, 135, 147, 156, 162, 168, 174, 177, 187, 189, 190, 198, 215, 238, 248, 267, 288, 292, 294, 295, 300, 302, 305, 316, 318, 319 Ostrov 218 Oxford 239, 240, 241, 242, 243, 246, 247, 248, 249, 251, 259, 314 P Padova 176, 177, 178, 179, 180, 182, 183, 184, 186, 215, 219, 221, 223, 247, 286, 294, 297 Palestina 29, 44, 194, 237, 282, 287, 288, 308 Paros 191, 192, 200 Paříž 24, 177, 224, 247, 271, 294, 317 Patmos 180, 181, 185, 192, 315 Patras 321, 325 Pécs 169, 305, 306 Pelion (hora) 291, 322 Peloponés 24, 49, 102, 105, 106, 135, 139, 161, 174, 180, 200, 304, 321, 322, 324 Pera 90 Persie 117, 234 Petrion 151 Petrohrad 257, 325 Pisa 92 Plavno 203 Podkarpatská Rus 216 Polsko 200, 201, 216, 217, 218, 219, 222, 271, 292 Pontos 39 Prut 300, 325, 326 Psamathia 151, 159 Psara 292, 325 R Rhodos 123, 140, 187, 222, 233, 234, 238 Rimini 108 Rumunsko 290, 295, 303 Rusko (Rus) 18, 32, 40, 64, 69, 72, 132, 148, 166, 183, 193, 256, 259, 260, 261, 262, 264, 265, 266, 267,

391 míSToPiSný reJSTřík 268, 269, 270, 271, 272, 273, 278, 285, 286, 287, 288, 289, 300, 316, 320, 321, 322, 324, 325, 330 Ř Řecko 40, 52, 63, 73, 107, 109, 122, 132, 140, 173, 200, 243, 245, 249, 253, 264, 266, 296, 305, 309, 313, 314, 316, 317, 321, 325, 330, 331 Řím 18, 20, 21, 23, 24, 28, 29, 30, 31, 39, 56, 62, 63, 66, 67, 72, 76, 79, 80, 83, 88, 90, 91, 104, 105, 109, 110, 123, 124, 133, 135, 141, 142, 151, 166, 173, 179, 180, 184, 187, 188, 190, 191, 192, 193, 195, 197, 198, 201, 211, 216, 218, 220, 222, 223, 225, 228, 232, 233, 235, 236, 247, 255, 260, 263, 264, 267, 269, 273, 275, 276, 282, 288, 294, 303, 307, 320, 332 S Samos 200, 243, 245 Sardeis (Sardy) 39 Serres 153, 161, 162, 165 Sicílie 293 Sinaj 114, 115, 117, 120, 131, 148, 178, 299 Smyrna 46, 123, 179, 191, 239, 246, 252, 292, 304, 314 Snagov 281 Soluň 24, 38, 40, 46, 53, 62, 68, 105, 120, 122, 124, 131, 133, 160, 173, 174, 179, 191, 192, 232, 292 Spetses 292, 325 Srbsko 23, 71, 305, 323, 324 Styris 47, 252 Sumela 48, 314, 315 Sýrie 20, 31, 44, 76, 105, 147, 155, 288, 307 Š Švýcarsko 241 T Tábor (hora) 115, 126, 127 Taurus 135 Tenedos 135, 232 Thébaida 254 Thesálie 40 Thrákie 23, 29, 38, 40, 41, 135, 249 Tinos 139 Transylvánie 202, 203 Trapezunt 22, 33, 40, 46, 49, 62, 93, 150, 152, 163, 166, 173, 179, 184, 293 Trnovo 265, 305 Trullo 153 Tübingen 173, 203, 204 Turecko 40, 222, 225, 316, 317, 323, 329 U Ukrajina 216, 271, 272, 283 V Valašsko 32, 40, 71, 162, 165, 201, 295, 299, 301, 308, 319, 321, 323 Varna 24 Velestino 317 Vídeň 297, 317, 323 Vidin 320, 324 Vilnius 217, 218 Volha 265 Volokolamsk 265 W Wittenberg 198, 200, 202, 209, 211, 224, 237 Württemberg 209 Y Yediköy (Therapia) 150 York 243, 244 Z Zagora 304

392 míSToPiSný reJSTřík Zante 177, 181, 182, 186 Zlatý roh 90, 151 Ž Ženeva 215, 226, 227, 231, 236, 237, 283, 294

Svazek 11 Steven Runciman ZAJETÍ VELKÉ CÍRKVE Dějiny konstantinopolského patriarchátu od pádu Cařihradu do roku 1821 Z anglického originálu The Great Church in Captivity: A Study of the Patriarchate of Constantinople from the Eve of the Turkish Conquest to the Greek War of Independence, vydaného v Cambridgi roku 1968, přeložil Jakub Lev Houdek. Poznámkami a doslovem opatřil Michal Řoutil. Odpovědný redaktor Michal Řoutil. Jazyková redakce Lenka Chytilová. Obálku navrhl Vladimir Mačinskij. Na obálce: Sultán Mehmed II. předává ferman patriarchu Gennadiovi II., mozaika, konstantinopolský patriarchát, 20. století. Vydalo nakladatelství Pavel Mervart, P. O. Box 5, 549 41 Červený Kostelec, v roce 2010. Tisk xPrint, s. r. o., Příbram. www.pavelmervart.cz ISBN 978-80-87378-43-4

v ediCi pro oriente dosud vyšlo: Sv. 1 Byzantské legendy Výběr textů ze IV.–XII. století Přeložili E. Bláhová, Z. Hauptová, V. Konzal, I. Páclová ISBN 978­80­86818­498­8 Sv. 2 Pavel Mikeš, Zdeněk Poláček moudrost etiopie Amharská přísloví ISBN 978­80­86818­79­5 Sv. 3 Mischa Meier justinián Život a vláda východořímského císaře Přeložil Vlastimil Drbal ISBN 978­80­86818­88­7 Sv. 4 základy soCiální konCepCe ruské pravoslavné Církve Přeložil M. Téra ISBN 978­80­86818­91­7 Sv. 5 Růžena Dostálová geografie a mýty v dionysiakáCh nonna z panopole ISBN 978­80­86818­96­3 Sv. 6 Pavel Milko Órigenés učitel ISBN 978­80­86818­60­3

Svazek 8. Monika Šlajerová palestinská Církev dnes Politická a teologická problematika na pozadí situace církví v Sýrii, Libanonu a Jordánsku ISBN 978­80­87378­02­1 Jak se palestinští křesťané vypořádali s politicky komplikovaným 20. sto­ letím? Proč a jak došlo k politizaci a národnímu uvědomění palestinských církví? Je v církvích Svaté země politický konflikt reflektován teologicky? To je pouze několik otázek, na něž hledá předkládaná práce odpověď. Svazek 9. Pavel Milko Úvod do Byzantské filosofie ISBN 978­80­87378­13­7 Publikace Úvod do byzantské filosofie je vůbec prvním komplexním pokusem o uchopení tohoto tématu u nás. Důkladnému rozboru jsou podrobeny vazby byzantské filosofie nejen na předchozí období, ale zvláště na urču­ jící dobová theologická východiska. Kniha obsahuje studii M. Řoutila Na východ od Antiochie. Řecké myšlení za hranicemi Byzance, 2.–8. století. Syrská tradice, jež se věnuje translaci antické a raně byzantské učenosti do ara­ mejského prostředí Sýrie a Mezopotámie. Svazek 10. Ilarion Alfejev izák syrský a jeho duChovní odkaz ISBN 978­80­87378­13­7 Kniha věhlasného pravoslavného teologa je první monografií v současné vědě, jež je věnována životu a myšlenkám jednoho z největších křes­ ťanských mystiků, Izáka Syrského (7. stol.). S pomocí důkladné analýzy jeho asketického a mystického učení – zejména stavů opuštěnosti Bohem, pokušení, modlitby a mystických osvícení, duchovního úžasu – se po­ dařilo rekonstruovat teologický systém tohoto mnicha­poustevníka. Svazek 12. Melitón ze Sard o pasše (peri pasCha) ISBN 978­80­87378­13­7 Spis O Pasše (Peri Pascha), který napsal Melitón ze Sard kolem r. 170 po Kr., představuje jeden z nejdůležitějších textů raného křesťanství. Pochází z okruhu maloasijských kvartodecimánů, kteří slavili křesťanskou Paschu na památku smrti Krista – pravého Beránka v časové shodě s židovským svátkem Pesach. Záměrem předkládané práce není pouze zpřístupnit nový překlad spisu O Pasše, nýbrž také zohlednit současnou odbornou diskusi nad dílem Melitóna ze Sard.

Marek Starowieyski slovník raně křesťanské literatury výChodu Arabská, arménská, etiopská, gruzínská, koptská a syrská literatura Předkládaný slovník představuje světový unikát. V jednom svazku čtenář nalezne podrob­ ná hesla o význačných autorech a dílech křesťanského Východu prvního tisíciletí, a to z oblasti arabské, arménské, etiopské, gruzínské, koptské a syrské literatury. Česká verze knihy navíc obsahuje nejnovější aktualizace relevantní odborné literatury, obrazovou přílohu a výkladový rejstřík toponym. Petra Kohoutková (ed.) arménské kroniky od jezera van XVI.–XVIII. století Kniha Arménské kroniky od jezera Van obsahuje překlady řady unikátních historických pramenů a představuje zásadní přínos k poznání novějších dějin Osmanské říše a Arménie. Jedná se o výbor dobových kronik a kolofonů (16.–18. století) z oblasti východní Anatolie a jižního Kavkazu, jejichž autory byli arménští kněží či obchodníci. Kniha tak pro českého čtenáře představuje unikátní pohled do každodenní reality anatolského venkova a zároveň do nepříliš známého světa východního křesťanství. Mikrosonda do dějin regionu zachycuje převážně období osmansko­perských válek. Autorka doplňuje text deseti přeložených kro­ nik stručnými úvody, které zasazují dílo do historického a literárního kontextu. Nina Sinicynová odysea maxima řeka Renesanční Itálie – Athos – Moskevská Rus Maxim Řek, vlastním jménem Michael Trivolis, patří k velkým osobnostem evropské hu­ manitní vědy konce 15. a první poloviny 16. století. Narodil se a nabyl vzdělání v Řecku, jež sice již bylo pod nadvládou Osmanské říše, ale stále uchovávalo živé dědictví byzantské i antické kultury. Poté odešel do Itálie, kde působil jako respektovaný znalec řeckého písem­ nictví, jež napomáhal zprostředkovat tamním humanistům. Odtud jeho kroky směřovaly do Vatopedského kláštera na Athosu, odkud byl jakožto výjimečně erudovaný filolog povolán do Moskvy, aby zde vedl práce na opravě překladů bohoslužebných knih. Pobyt v Rusku však pro Maxima vyústil v tragédii: dostal se do střetu s církevní i světskou mocí, byl odsouzen, řadu let vězněn a ani po osvobození mu již nebyl povolen vytoužený návrat na Athos, do rodného Řecka. Životopis Niny Sinicynové poprvé detailně představuje tohoto mimořádného vzdělance také českým čtenářům. v ediCi pro oriente dále připravujeme: Peter Schreiner konstantinopol Dějiny a archeologie Kniha předního světového byzantologa představuje město Konstantinopol, jež bylo po více než tisíc let centrem Byzantské říše, z mnoha úhlů pohledu – politického, kulturní­ ho, náboženského i hospodářského. Na základě archeologických výzkumů přináší zprávy o postupné urbanizaci, struktuře obyvatelstva, vztazích se zbytkem říše, mezinárodním obchodu, křesťanské topografii aj. České vydání je doplněno nejen zvláštní předmluvou au­ tora, ale i doslovem z pera českých byzantologů o minulých i současných projektech našich vědců v tomto městě.