F. Šmahel: Diví lidé

František Šmahel (v imaginaci) pozdního středověku

2

Úvodem 6  Svět středověké fantazie 6 Diví lidé – odkud přišli, kde se vzali? 6 Zkrocení divokosti: příběhy lásky a zrady 6 Ve službách mocných: štítonoši, korouhevníci a tělesní strážci 6 Tajuplný svět divých mužů a lazebnic v Bibli Václava IV. 6 Charivari, bály, bankety a karnevaly 6 Zdomácnělí diví lidé textilních závěsů 6 Byli všude. Kam se na konci středověku ztratili? 6 Soupis literatury 6 Seznam vyobrazení 6 Rejstřík 6 12 18 56 84 114 144 182 206 242 276 286 296

Úvodem

úvodem 13  Diví lidé? Co byli, kdy a kde se vynořili? Bůh je nestvořil, vznikli jen v lidské imaginaci a dodnes se v ní udrželi. Kdo nevěří, ať vzhlédne k žižkovské televizní věži. Mimina, která po ní lezou, se navlas podobají všem těm skutečným dětem, které se batolí po zemi. Ač tak vypadají, nejsou z masa a kostí. Jejich stvořitel, David Černý, je nadal nadpřirozenou, pro ně však běžnou schopností. Asi přitom netušil, že nedaleko od- tud, pomalu co by kamenem dohodil, ho o více než pět století předhonil jeden ze sochařů Svatovítské katedrály, snad přímo slavný Petr Parléř. Jeho figurku divého chlapce nezahlédneme tak snadno. Skrývá se spolu se svými příbuznými lidským očím, pohybuje se ve spleti fiál a svorníků v blízkosti rozličných zvířecích i jiných oblud, jež se drze dívají z chrličů na lidskou havěť a zlomyslně na ně pouštějí shůry spršku vody. 6 Diví lidé vzdáleného středověku i jinde přežili do naší doby a občas v ní nalezli i uplatnění. Dva z nich dokonce stále ještě zůstávají ve službách Dánského království, neboť střeží jeho velký státní znak. Oba štítonoši jako by z oka vypadli jejich prapředkům. Kolem hlavy a beder mají rostlinné věnce, v ru- kou drží hrubé kyje, divoký vous jim sahá až do prsou, pouze ochlupení v době všelijakých depilačních prostředků zcela zmizelo. Diví muži kdysi střežili a někdy stále ještě střeží též erby více než dvou set evropských rodů. 6 Diví lidé, které jsme si z povzdálí prohlédli, abychom je ne- vyplašili, měli ve světě středověkých fantazií své četné druhy. Představíme si je, všemi se však zabývat nebudeme, protože ti naši jsou přece jen o trochu zajímavější. Už samo slovo si za- slouží pozornosti. Proč diví a ne divocí? Hned si ukážeme, že mezi nimi byl větší rozdíl než dvě písmena. Slovo diví má spo- lečný základ se slovem div. Čeština nám výjimečně přispěchala na pomoc, neboť v řadě evropských jazyků tuto souvztažnost neshledáme. Však se také často mluví o lesních lidech, protože diví lidé až na ty, kteří byli vybráni do tvarosloví katedrál a ji- ných výstavných budov, žili v lesích. A jelikož se rádi zdobili rostlinnými věnci, kolem hlavy i boků, setkáváme se s nimi také jako se zelenými muži. Diví, lesní i zelení lidé si však byli tak blízcí, že mezi nimi nebudeme dělat rozdíly. Na jednu okolnost je ještě třeba předem upozornit. Všichni ti diví lidé,

14 úvodem • 1 • Mimina Davida Černého na Žižkovské telekomunikační věži. muži, ženy i jejich děti, byli sice jen pomyslnými bytostmi, ve středověké mytologii však nikoli, neboť byli vnímáni stejně reálně jako ďáblové a čerti. 6 V pohledu zpátky zabrousíme do starověku, porozhlédneme se i v raném středověku, naše hlavní pozornost však bude platit posledním dvěma stoletím středověku, kdy se diví lidé nejen rozšířili bezmála po celé západokřesťanské Evropě, ale i přiblí- žili lidským obydlím. Diví lidé zobrazení na textilních závěsech z horního Porýní se například už živili buď lovem, nebo prací

úvodem 15 na polích. Učence a kněze mezi nimi nenajdeme. Ti ostatně nežili ani v ráji, k němuž diví lidé ve středověké představivosti jakoby náleželi. Někomu by stačilo, kdyby mu pečení holubi létali sami do úst. I tato představa jakéhosi pozemského ráje či „země hojnosti“ patřila do světa středověkých fantazií, s našimi divými lidmi však málokdy měla co společného. 6 Nové doklady o divých lidech ve středověké literatuře, vý- tvarném umění i v památkách hmotné kultury se objevují co chvíli, tudíž není možné je v relativní úplnosti zachytit. V této • 2 • Kdo by hledal divé muže v nedohledných nebo oku skrytých výšinách katedrály? Zjevně to bylo pro ně útočiště, když les byl daleko. I děti divých lidí byly hravé, jak dokládá míč v pravé ruce chlupatého mladíka lezoucího po čtyřech.

16 úvodem • 3 • Velký státní znak Dánska střežený dvěma divým muži. Na štítu rozčtvrceném pomocí kříže ze státní vlajky je v jeho prvním a čtvrtém poli malý státní znak Dánska se třemi modrými kráčejícími lvi s devíti červenými srdíčky. Pouze dva modří lvi ovládají druhé pole na zlatém podkladu. Třetí pole je půleno v horní části a polceno v dolní části. V horním modrém poli snadno rozpoznáme tři zlaté koruny – znak Švédska a mj. jeho národního hokejového mužstva. V heraldicky pravém, z hlediska pozorovatele v levém dolním poli je na modrém podkladu stříbrný beran – znak Faerských ostrovů. Konečně v protilehlém dolním poli je stříbrný medvěd na modrém podkladu – znak Grónska. Ve středu znaku je položen tzv. srdeční štítek s dvěma červenými břevny na zlatém poli, jenž symbolizuje dynastii Oldenburků.

úvodem 17 knize, která vznikla ve volných, nikoli však dlouhých chvílích na okraji jiných prací, jsem upustil od katalogových soupisů ve prospěch přehledného podání látky. Snad i tak se mi poda- řilo přispět trochou nových poznatků. Zprvu jsem zamýšlel vypustit poznámky, které ruší některé čtenáře. Tím bych se však zase nezavděčil těm, kteří v knihách hledají údaje pro vlastní bádání. 6 Knihy nikdy nebyly jen dílem autorů. Se získáváním jinak pro mne nedostupné literatury mi ochotně pomáhala paní Mgr. Pavlína Cermanová, PhD., s prosbou o pomoc jsem se také často obracel na pana Mgr. Jiřího Petráška a pana Mgr. Otu Pavlíčka. Za upozornění na zapadlá nebo opomenutá vyobra- zení divých lidí a za obstarání výtvarné dokumentace vděčím panu prof. PhDr. Janu Bouzkovi, DrSc., panu ing. arch. Petru Chotěborovi, panu prof. PhDr. Jiřímu Kuthanovi, DrSc., panu Mgr. Romanu Lavičkovi, Ph. D., panu Mgr. Martinu Musílko- vi, panu Mgr. Robertu Novotnému, PhD., a panu prof. PhDr. Petru Sommerovi, DrSc. Všem těmto přátelům, kolegyním a kolegům jsem zavázán díky. Cením si i péče, kterou publikaci věnovalo nakladatelství ARGO a jmenovitě paní Saša Švolíko- vá. Bez Jany Vahalíkové, s níž je mi vždy potěšením i poctou spolupracovat, bych si tuto knihu neuměl představit.    Knihu připisuji Petru Sommerovi z vděčnosti za léta plná přátelství a účinné spolupráce.

Svět středověké fantazie I.

svět středověké fantazie 19   Stojíme na prahu našeho hledání a zatím přesně nevíme, co budeme zkoumat. Cestu do světa středověké fantazie si usnad- níme, když si nejprve připustíme, že se naše doba se svými vírami a pověrami od časů našich dávných evropských předků příliš neliší. Což na nás z televizních obrazovek, z obrázkových časopisů a dnes už především z internetových stránek nečíhají všemožní hvězdopravci, věštci čí zázrační léčitelé? A co fantask- ní příběhy komiksů, sci-fi literatury, televizních seriálů a filmů s Harry Potterem? Do třetice všeho možného i nemožného zde připomenu stále se obměňující umělohmotné figury všelija- kých Batmanů, hrdinů kosmických válek a opravdu příšerných příšer, které jsem viděl mezi hračkami svých vnuků. Záhy uvi- díme, že za středověkem nezůstáváme příliš pozadu a že jeho příslovečná „temnost“ je alespoň v této oblasti namyšleným odsudkem modernistů. 6 Úkol vymezit naše zkoumání odsuneme do další kapitoly, ne- boť nejprve si musíme říci, co nás zajímat nebude. Především se hned rozloučíme s těmi divochy a divoškami z masa a kostí, s nimiž se můžeme setkat tváří v tvář nebo na fotografiích ze vzdálených zemí. Tito lidé žijící v primitivních podmínkách jsou divocí jen z našeho sporného hlediska. Ve skutečnosti i oni mají často pozoruhodné dovednosti, hluboké empirické poznatky o přírodním prostředí, které je obklopuje, a v nepo- slední řadě své rituály, magické praktiky a božstva. Proč je tedy vůbec nazývat divochy? 6 Hlavní potíž nám tu připravila se svým bohatstvím všelija- kých různotvarů a odvozenin naše mateřština. Přídavné jméno divý, diví mohlo právě tak označovat mytologické Fauny jako divoké, nespoutané či rozpustilé děti i dospělé osoby. Stejní Faunové byli však ojediněle nazýváni divočáci, přičemž divoký mohl být i někdo, kdo byl jen divúcí, tj. divný, zvláštní nebo nějak podivuhodný. K poslednímu adjektivu mají ale blíže slo- va divný, divnost, která mají společný základ se slovesem diviti se. Pro slovo divoch měla stará čeština výraz divočec, z něhož vzniklo příjmení Divůček. Teprve později se ujalo slovo divošek, od něhož vznikla ženská obdoba divoška. Také slovo divous je mladšího původu. Zatímco my považujeme za divočinu černou zvěřinu a nekultivovanou přírodu, v mluvě českého středověku

20 svět středověké fantazie se jí rozuměla divokost a rozpustilost lidí, kteří ji tropili. Pokud se někdo činil divným, mohlo jít o divníka, zatímco divús prý byla nějaká ryba. Tolik v této chvíli, později se budeme muset zabývat ještě s adjektivem lesní, abychom porozuměli dokla- dům v germánských, románských i jiných jazycích.1 6 Barvou pleti se nejvíce od středoevropanů odlišovali černoši. V Benátkách je bylo možné vidět co chvíli, v Praze však jen zcela výjimečně. Většina z nich byla v poutech přivlečena nebo přivezena z Afriky na trhy s otroky jako velice žádaná pracovní síla. Nejen v Benátkách a v Janově, ale i v jiných středomoř- ských pobřežních městech černoši vykonávali nejtěžší práce v přístavech a docích, zatímco černošky obdobně dřely jako služky v domácnostech. Jinde, zejména na Sicílii a na Mallorce, černí otroci tvořili 10–30 % všeho obyvatelstva. Nedostatek pra- covních sil po morových epidemiích v druhé polovině 14. sto- letí zvýšil poptávku po černých otrocích i v řadě toskánských měst s rozvinutou textilní industrií. Mít mladou černošku nebo černé služebníčky patřilo k bontonu některých královských či knížecích dvorů. Dary v podobě černoušků nejednou prospěly diplomatickým poselstvům.2 6 Snad i kvůli otrockému statusu mnoha lidí černé pleti se vý- tvarní umělci v jižní a západní Evropě zdráhali přiznat tuto barvu i těm pozitivním biblickým postavám, u nichž o tom ne- mohlo být pochyb. Nemenší význam tu měla symbolika dvou kontrastních barev, bílé a černé. Zatímco první byla atributem čistoty a dobra, s druhou se pojilo všemožné zlo od hereze po zločiny nejtěžšího druhu. Ve střední Evropě, kde černé otroky nebylo téměř vidět, bylo pro umělce více než symbolika urču- jící sdělení či domýšlení Bible. Proto mistr Theodorik zpodo- bil sv. Mauritia v karlštejnské kapli sv. Kříže jako černocha či mouřenína, proto i Cham v Lucemburském rodokmenu byl tmavé barvy. Počet obdobných dokladů knižní i deskové malby lucemburského období je opravdu pozoruhodný. Platí to též pro ženské postavy, jmenovitě pro věštkyni Sibylu, královnu ze Sáby a ženu krále Šalamouna, jež o sobě v jedné manželově písni prohlašuje: „Černá jsem, ale krásná“ (obr. 4). Zvláštním případem byly černé Madony, jejichž kořeny sahají do křes- ťanského dávnověku.3 Nepoměr mezi černochy a černoškami 1 6 Poučení o staročes- kých výrazech čerpáme ze Slovníku staročeské- ho I [A–J] Jana Gebaura, Praha 1970, s. 252–253. 2 6 Přestože o otroctví se v přehledech dějin pozdního středověku příliš nemluví, je již k dispozici poměrně rozsáhlá literatura, kterou lze nalézt v Lexikon des Mittelalters VII., sl. 1977–1988. 3 6 Problematiku biblických i jiných postav černé pleti v malířství lucemburské- ho období objasnila Gude Suckale-Redlefsen, Schwarze in der Kunst Böhmens unter den Luxemburgern, in: Kunst als Herrschaftsinstrument. Böhmen und das heilige Römische Reich unter den Luxemburgern im euro- päischen Kontext, Berlin- -München 2009, s. 328–345.

svět středověké fantazie 21 • 4 • Středoevropané za celý svůj život většinou neměli příležitost černé obyvatele Afriky spatřit. Mluvilo se o nich ale v Bibli a na kazatelně, tu i tam se uctívaly obrazy černé Madony. Takto si představoval černou nevěstu krále Šalomouna iluminátor Knihy písní v latinské Bibli táborského hejtmana Filipa z Padeřova z let 1432–1435.