ZEN 13.2.2012

1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 13. 2. 2012, číslo 01/12 Zenové Zdraví Fejeton jana Bílého manažer-ironman, nejlepší dieta, akumulátor energie, body pump… jak je důležité pěstovat utopie Šéf Equa bank David Putts: Bankéři nesou odpovědnost, ale kamarádi jsou na mě naštěstí hodní tu černou labuť nikdo nečekal

2

ZEN03 ovedete si představit 45 mužů v jedné místnosti? A bez bot? Vzdoušek tam byl jak v mešitě, kde se také všichni musí zouvat. Ale jinak mě „Večer mužů“ – jak se ona akce v prostorách Maitrey jmenovala – příjemně překvapil. A to jsem předtím manželce říkal, že si radši vezmu batikované tričko a korálky, haha, abych mezi ty projasněné novomuže zapadl. Večer organizoval expert na systemické konstela- ce a také fejetonista ZENu Jan Bílý (viz strana 66). Téma onoho večera byl porod. Jak jsme se tenkrát vykulili na svět, a místo aby nás nechali pěkně při- sáté na prs, odvlekli nás někam do železné přihrád- ky a nechali tam mezi ječícími vrstevníky bůhvíjak dlouho. Au! A tak trpíme strachem z odloučení a chceme po svých partnerkách, aby nás litovaly a konejšily, protože v sobě máme pořád toho odstr- čeného chlapečka. Což ony většinou nejsou ochot- ny splnit, protože chtějí chlapa, ne syna. Guru mužů odhodlaných postavit se tváří v tvář svým nevědomým neurózám se jmenuje David Deida. Jeho knihu „Cesta pravého muže“ koupila jedna dáma ve třech kusech: pro syna, manžela i otce. Jsa skeptik k příručkám šťastného života jsem s její četbou začal opatrně, ale brzy mě zau- jala. Zvlášť proto, že je v rozporu s módní ideologií rovnosti pohlaví. A tak dovolte pár citací: 1. Vaše žena nikdy nelže. Ona jen vidí každou chví- li věci jinak. Pro muže je důležité, že někdo žije v souladu se svými dřívějšími sliby. Ženský přístup je jiný. Mnohem silněji než muže ji ovládají city, emoce. A tak je to také v pořádku. Žena je díky tomu instinktivnější a lépe nahlédne podstatu věci – tak často skrytou pod vrstvou logiky. 2. Nedivte se své ženě, že když domů přinesete mi- lion, vynadá vám, že jste zapomněli koupit mléko. Žena, která vás miluje, vás totiž bude vždy kriti- zovat. Chce si být jistá, že se nenecháte zviklat na své cestě, že si uchováte svou pravdu. Žena svého muže celý život testuje. A tím udržuje silného. 3. Muži, kteří říkají, že rodina je pro ně nejdůleži- tější, buď lžou, anebo nepochopili, že jejich úko- lem je splnit své životní poslání. Ať už je jakékoliv. Žena to podvědomě chápe a v důsledku neocení u muže, že rodina a vztahy s blízkými jsou pro něj alfa a omega života. To je totiž zase její poslání. 4. A nakonec to nejvtipnější: Při sexu se svou ženou se snažte o co největší vášeň, uctěte ji jako bohyni. Tím z ní bohyni vytváříte a ona vám vše stoná- sobně vrátí. Ale přitom šetřete se svými orgasmy, neboť mužovo vyvrcholení je obrovské plýtvání energie. Ne nadarmo mu Francouzi říkají „malá smrt“. To vás činí slabým a ostatně ani partnerku to v hloubi duše neuspokojuje, neboť náhlá ztráta energie po vašem vyvrcholení obvykle ukončí její cestu ke skutečně hlubokému uspokojení. A teď už dost bylo Deidy, nyní se ponořme do ZENových stránek. Příjemné čtení! Jan Müller, šéfredaktor Editorial Cesta pravého muže ▲a121001187 D

ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 (mullerj@mf.cz) ZásTupKyNě ŠÉFREDAKTORA Katarina Černá, l. 334 (cernak@mf.cz) EDITOR Milan Vidlák (vidlak@mf.cz) REDAKTORKA Hana Kůrová ART DIREcTOR Samuel Kubín FOTOgRAFOvÉ Bára Prášilová Tomáš Železný RETuŠÉřI Michal Žák, Libor Horyna, Daniel Procházka, Milan Kubička, Lenka Horáková INZERcE David Korn (ředitel), 225 347 250 Markéta Herianová (Group sales manager), 225 276 282, 725 512 023 e-mail: prijmeni@mf.cz gENERálNí řEDITEl David Hurta MARKETINg Hana Holková (ředitelka), 225 347 276 Blanka Španningerová (Brand Manager) 225 347 419 DIsTRIBucE Kateřina Piškulová (vedoucí) 225 276 137 vyDAvATEl Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 – Modřany IČ: 49240315 vycHáZí 13. 2. 2012 TIsKáRNA Europrint a. s. Evidenční číslo MK ČR: E 15724 ISSN 1210 – 3756 ▼A121000542 04ZEN obsAh 1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 Zenové Zdraví Fejeton jana Bílého manažer-ironman, nejlepší dieta, akumulátor energie, body pump… jak je důležité pěstovat utopie Šéf Equa Banky David Putts: bankéři nesou odpovědnost, ale kamarádi jsou na mě naštěstí hodní tu černou labuť nikdo nečekal 6 de luxe Krása zkrátka není zadarmo 7 pražský chodec Tipy na skvělá místa 8 rozhovor Proč je malířka Veronika Drahotová sama sobě modelkou 14 cover Bankéř z Chicaga chce vaši důvěru 18 chytré peníze Co naučit děti o korunkách 20 téma zenové zdraví n Angličané se otužují tím, že netopí n Ironman Juraj Šedivý n Nejlepší fitness n Ájurvéda podle bývalé modelky Kamily Brenkové n Jak dobít energii n Co je body pump n Nejúčinnější dieta n Vesničko má ekologická 34 fashion Co je malé, to je hezké 40 portrét Alex Kratěna – brněnský velmistr londýnského barového světa 44 jím, tedy jsem Jak láska prochází žaludkem 46 létáme Býci v oblacích – Martin Šonka, nejlepší český akrobatický pilot 48 fotoreportáž Okna Barmy dokořán – reportáž z Buddhova království nedotčeného turismem 56 kdo je Módní návrhářka Beata Rajská – jednoduchost je v detailu 60 zen žen Buď můj Valentýn a Milenců vítězný únor 62 svět podle Evy Mexická jízda 64 pražské čtvrti Vršovice 66 na konec Fejeton Jana Bílého: Jak je důležité míti utopie OBálKA Foto: Tomáš Železný Anastázie Harrisová o anglickém sklonu se otužovat na straně 20. cITáT číslA Malířka Veronika Drahotová se na Long Islandu před pár lety pokoušela zachránit racka, a když ho nesla ke zvěrolékaři, klovnul ji do tváře. Na snímku vidíte důkaz. O dalších podivuhodnostech ze života ženy múzou políbené čtěte na straně 8. Když někdo z rodiny zapomněl večer vypustit vanu, ráno ji našli zamrzlou. Všechna vydání magazínu ZEN si můžete prohlédnout na http://zpravy.e15.cz/archiv-priloh/zen-magazin

BOSS Store, Na Příkopě 6, Praha 1 BOSS Store, Letiště Ruzyně, Terminál 1, odletová hala A BOSS Store, Letiště Ruzyně, Terminál 2, odletová hala C

dE luxE 06ZEN Murano je crossover z dílny automobilky Nissan, průkopníka tohoto stylu. Jde o atraktivního a výkonného společníka, jenž vás bude spolehlivě reprezentovat v práci i ve volném čase s rodinou. Maximálně komfortní interiér, výkonné motory a systém ALL MODE 4x4 jsou zárukou pohody a bezpečnosti na všech vašich cestách. Cena od 1 040 000 Kč, www.nissan.cz. Japonský luxus Královská hra Věděli jste, že slovo šachy pochází z perského „šáh“? S luxusními figurkami z rohoviny a palladia na šachovnici z leštěné oceli by si je zahrál i urozený sultán. Jen dejte pozor, aby vás lesk honosného setu neoslnil natolik, že kvůli němu dostanete mat. Cena 98 000 Kč, prodává Luxury Living by Studio Nika. Navždy spolu Věčnou lásku zažijete s novým prstenem Cartier d’Amour. Tomuto výsledku šperkařské zručnosti budete chtít říkat své sladké „ano“ bez ustání. Není se co divit, nádhernému diamantu obklopenému jeho menšími, zato stejně zářivými sourozenci by odolal jen úplný asketa... Cena zásnubního prstenu s kamenem je 70 700 Kč. Výbuch něžnosti Chanel uvádí novou variantu vůně Chance Eau Tendre, která má být „ryzí poezií mezi parfémy“. Jedná se o opravdovou květinovou alchymii, kde se snoubí kosatec, vanilka i dřevěné tóny vetiveru v podivuhodném kaleidoskopu. K dostání ve vybraných parfumeriích, EDT 50 ml za 1730 Kč. uzel na zapínání Psaníčko „The Knot“ od Bottegy Venety patří mezi ikonické kousky. Jeho název je odvozen od zapínání kabelky, které připomíná uzel. Jarní kolekce tohoto miniaturního doplňku vychází z metalických odstínů, inspirací jí byla kůže vzácných plazů i umělecká mozaika. Info o ceně v pražském butiku Bottega Veneta (Pařížská 14). 06ZEN

ZEN07 pražský chodEc sedmtipů na skvělá místa H DESIgn Lidická 6, Praha 5 Horkou novinkou, díky níž už nemusí váš styl kazit igelitová nákupní taška, jsou filcové nákupky od Morrows. Tato ryze česká značka přinesla na trh i svěží barevné varianty. Aldente Vězeňská 4, Praha 1 V pravé trattorii v centru Prahy zažijete uvolněnou atmosféru italského venkova. Útulný interiér, domácí kuchyně a přátelský personál vám pomohou zapomenout na shon okolního světa. baStIon rEStaurant Horská 1751/4, Praha 2 Po gotickém schodišti se dostanete k restauraci na hradbách s výjimečným výhledem na Vyšehrad. Čekají vás speciality středomořské kuchyně a více než sto druhů vín. terryho ponožky Vodičkova 41, Praha 1 V pasáži Světozor seženete nejen unikátní filmové plakáty, hudbu a knihy, ale nově také limitovanou edici Terry Postcards věnovanou československému filmu. SAlvAtore ferrAgAmo Pařížská 20, Praha 1 V nově otevřeném butiku si můžete od 22. do 28. února prohlédnout historické originály značky zapůjčené z muzea Ferragamo. lA mAISon Francouzský institut, Galerie 35, Štěpánská 35 Koto Bolofo, dvorní fotograf Hermès, a jeho výstava La Maison přináší neobvyklý pohled do dějin slavné značky. Výstava potrvá od 2. 2. do 21. 3. lIttle foot Na Příkopě 22, Praha 1 Princeznovské sukýnky americké značky Oopsy Daisy Baby si zamilovaly holčičky na celém světě. Teď dobývají i Prahu. Jsou vyrobeny z lehké bavlny, šifónu a ozdobeny atlasovými mašlemi.

8ZEN roZhovor Kráska zvěčňuje sebe sama v rozličných podobách. Ale to je jen jedna tvář Veroniky Drahotové, jedné z nejvýraznějších postav českého malířství, která se pro svůj talent dostala na AMU už v šestnácti. ZEN hledal její králíčky, upíry a recepty na výchovu dětí. Víla V. Text Jan Müller Foto Bára Prášilová Grafika Veronika Drahotová 8ZEN

ZEN9

10ZEN ekl jsem jí, že nesnáším rozho- vory s výtvarníky. Jsou snad ještě horší než rozhovory s herci. Ta úporná snaha převést krásu do pouhých slov. A že uděláme ZENový rozhovor, kte- rý bude ohmatávat její Já skrze nesourodý sled trochu podivných otázek. Nevěděla přesně, co si o tom návrhu má myslet, ale souhlasila. Ani nevím, proč jsem se jí ze- ptal, zda ji někdy poranilo zvíře. „Na Long Islandu mě klovnul racek se zlomeným křídlem do obličeje, zatímco jsem ho nesla ke zvěrolékaři. Pár let jsem měla asi sedmi- centimetrový šrám na levé tváři.“ Povídali jsme si v cukrárně a pak si psali po e-mai- lu. Doteď nevím, co si o ní mám myslet. Jednou vytasila drápy – tuhle otázku mi nedávejte! A jinak byla rozkošná. Tajupl- ná, vysoká, štíhlá, obepnutá v černých le- gínách se rty omamující kulatosti, že jsem se musel zeptat, zda je to opravdu příroda. Ne, žádné vpichy botoxu. „Ale kdo ví, co budu chtít, až mi bude padesát.“ Spěchala za svými dvěma malými dětmi, zrovna ne- mocnými. Vypadala na pokraji zhroucení, ale byla to ta křehkost silných žen, které vždy dotáhnou svou káru až na kraj světa. Co se vám vybaví, řekne-li se český muž? Svalové torzo z učebnice anatomie. A česká žena? Jiřina Bohdalová, neptejte se proč, chtěl jste asociaci... Řekněte mi nějaký svůj nejmilejší citát. „Jakmile dojdete k nějakému závěru anebo zkoumáte prostřednictvím svých znalostí, jste v koncích: měníte čerstvé, živé věci za staré a mrtvé. Pouze když nemáte žádnou jistotu ani oporu a ničeho jste nedosáhli, jste volní a můžete se dívat a postupovat od jedné věci ke druhé. Váš pohled je svo- bodný, všechno je napořád nové. Kdo si je jist, je mrtvý člověk.“ To je Krishnamurti. To jste mě potěšila, je to i můj nejoblíbe- nější spisovatel. A teď: z míst, které máte ráda, sestavte sedm divů světa. 1. Pigna 2. Galerie Tate Modern 3. New York City 4. PS1, Institut současného umění na Long Islandu 5. Mayský komplex Tikal v Guatemale 6. Chrám sv. Víta 7. Moře, oceán, kdekoli, kdykoliv… Proč Pigna? Asi to nějak souvisí s mojí potřebou tradi- ce. V Pigně jsem byla poprvé, když mi bylo dvanáct let. To je věk, kdy se v dítěti začíná formovat dospělý. Navíc tenkrát nebylo možné tolik cestovat, a tak pro mě Itálie byla obrovský zdroj nových informací a es- tetických zážitků. Je to městečko v horách Ligurie asi dvacet kilometrů od moře, kde doslova dýchá středověk. Kolem jsou ledo- vé potoky tekoucí z hor tvořící malá jezír- ka, kde se dá koupat. Všude olivové stromy a nakupuje se jen v místním alimentari, což je obchůdek 2 krát 3 metry se vším, co potřebujete. Vlastně je to neskutečně romantické místo. Nedávno jsem náho- dou zjistila, že tam natáčeli film Hedvábná stezka. Jezdím tam poměrně často, ale ne tak často, jak bych potřebovala. Jaké evropské město vás inspiruje? Teď asi Berlín, jako by tam lidé dokázali udržet balanc. Jsou otevření, veselí, vzdě- laní, a zároveň poměrně skromní… A Cu- rych 90. let, kde jsem jako teenager často pobývala v takové malé komunitě. Na bře- hu jezera tam mělo pár Čechů pronajatý dům, kde koexistovali. Byli to vesměs lidé patřící k hippie generaci, jejichž rodiče emigrovali v osmašedesátém. Každý měl vlastní pokoj, vždy nějak svébytně užívali dvě kuchyně a několik koupelen. Váš nejoblíbenější seriál? Twin Peaks. Návštěvníci. Kde v Praze nejraději jíte? Korejská restaurace Hanil. Kouříte trávu? Ne. Kam vyrážíte za nočním životem? Moc nevyrážím, a když ano, tak nejspíš do prostoru 2. patro, NOD, Roxy, občas na- vštívím Grove bar. Kdo jsou vaše nejmilejší přítelkyně? Linda, Kateřina, Marisa, Helena (herečka, herečka, teoretička umění, psychoterape- utka). Dvě z nich znám od dětství. A co spolu podnikáte? Chodíme s dětma na hřiště nebo se potu- lujeme po všech možných dětských kout- cích a prostorách, co jsou dětem nakloně- ny. Jsme skromné, stačí nám, že si dáme dohromady někde kávu a probereme naše časoprostory. Hodně se také vzájemně na- vštěvujeme a jezdíme společně na hory. Nejoblíbenější značka bot? Bottega Veneta, UGG. Jaké máte ráda šperky? Z těch notoricky známých Tiffany. Mám ráda jednoduché čisté ozdoby. Váš zamilovaný parfém? Givenchy Amaridge nebo Comme des Garcons 2. Jako moje žena, to je náhoda! Kolik času věnujete malování? Můj harmonogram je definován mými dětmi. Pracuji, když mi to okolnosti dovo- lí, což je tak tři dny v týdnu. Do toho ale nepočítám všechnu tu práci kolem, focení obrazů, práce s grafikou... Není to pro mě dost, ale zatím se mi víc času získat nedaří. Říká se, že každý máme blízko k nějaké- mu zvířeti. Jaké je to vaše? Obecně mám problém identifikovat se s čímkoliv a kýmkoliv. Věříte na znamení zvěrokruhu? Jsou určité charakteristiky znamení, které do jisté míry sedí, je to ale jen taková povr- chová úroveň, nedají se z toho dělat závěry o člověku. Já jsem Lev. Meditujete? Ne v klasické podobě. Na to není kdy. Me- ditace nicméně může být stav mysli, který si člověk navodí nejen v okamžicích „rela- tivního“ klidu, ale taky neklidu. Prostě si uvědomíte svou přítomnost. Většina by asi nesouhlasila, že se jedná o meditaci, ale pro mě je to stav vyvažující můj každoden- ní chaos a životní speed. Co vás jako malířku inspiruje? Tuhle otázku dostávám často a dřív mě trochu znepokojovala, většinou jsem ne- věděla, jak odpovědět, a zdálo se mi, že je něco špatně, pokud nejsem schopná vy- stopovat přesné kořeny své inspirace. Teď už se na to dívám s pochopením pro sebe sama.Nemívámtotižmomentálníinspira- ce, spíše dlouhodobé vrstvení a kumulová- ní podnětů, intelektuálních či vizuálních, ze kterých potom vyvstane idea. Ř VYRůSTALA JSEM NAPůL V BěLEHRADě S BABIČKOU A DěDOU, KDE NEJVěTšíM ZážITKEM BYLO KRMENí DIVOKýCH PSů V LESE. 10ZEN

ZEN11ZEN11 Veronika Drahotová (1975) vystudovala Akademii výtvarných umění. Maluje, fotí, zabývá se instalacemi a videoartem. Dva roky vedla galerii Home. Vystavovala v Česku, Francii, USA, Srbsku, Japonsku atd. Tento rok připravuje výstavy pro Galerie, XXL, Uffo a Prinz Prager. www.veronikadrahotova.com.

12ZEN Zažila jste někdy něco, co si nedokážete vysvětlit? To zažívám často. Já nejsem příliš racio- nální a necítím potřebu obsáhnout všech- no a orientovat se přesně v realitě. Navíc realita je čistě subjektivní pojem a takové jsou i naše zážitky a způsob, jak věci nazí- ráme. Pro mě všechno souvisí se vším, a to i v často neuchopitelných rovinách mého vnitřního života. Věříte, že jsou mezi námi mimozem­ šťané? Není to téma, kterým se často zabývám. Sci-finesnáším.Jinakmipravděpodobnost existence jiných živých bytostí ve vesmíru přijde dosti logická, tedy i jejich teoretický pohyb mezi námi lidmi. Dnešní ženy jsou o tolik jiné než jejich babičky. Jaká byla ta vaše? O mrtvých jen dobře, skvělá kuchařka a žena s podivně uspořádanou strukturou vnějších a vnitřních preferencí. Svou obě- tavostí nevědomky trápila své okolí. Co jste se od ní naučila? Vařit, péct a posluhovat, také neustále neuroticky uklízet. To první je dobré, to druhé mi trochu ztrpčuje život. Co vás naučily vaše děti? Zní to jako klišé, ale že bez trpělivosti a po- chopeníprodruhésetéměřnedáexistovat. Nebo je to existence neslučitelná se štěs- tím.Také mě naučilyvařit bez soli a koření. Atakyměnaučilypůvabuzjednodušování. Ale tady jsem pořád v procesu učení. Jak vlastně vychováváte své děti? Citem. Věřím, že každá matka svou intu- icí nejlépe pozná, co její dítě potřebuje. Někdy dítě musí rozumět, že překročilo hranice a že musí poslechnout, jindy je mu dána volnost rozhodování. Je to pod- řízenookolnostem. Vyzkoušela jsem si ale, že děti mají rády pravidelný režim a opa- kování. Jsou ještě malé, zatím na ně ne- mám konkrétní nároky, ale to zase souvisí s přijímáním. Bude mi stačit, když budou šťastné a podaří se mi objevit jejich vlohy a správně je rozvinout. A jaké bylo vaše dětství? Tohle je téma, které v poslední době často přehodnocuji. Myslím, že bylo tak nějak sladce bolestné. Děti dokážou být dost kruté a mají tendence se vymezovat vůči něčemu, co je jiné nebo jinak. Já jsem měla odmala svůj svět a okolí to přijímalo vše- lijak. Navíc jsem vyrůstala napůl v Běle- hradě s babičkou a dědou, kde největším zážitkem bylo krmení divokých psů v lese a nákup na trhu a vše bylo pevné a každý den stejné. A napůl jsem vyrůstala v pro- středí českého undergroundu s mámou, kde nebylo pevné a stejné vůbec nic. Co si myslíte o tom, jak se ženy snaží být navěky mladé a nechávají si píchat jedy do obličeje a vycpávat prsa? Beru to jako přirozený vývoj. Měli bychom být vděčni za estetické vymoženosti, které nám mohou zkvalitnit či zpříjemnit život. Je to vždy o osobním pocitu. Nevím, co budu potřebovat v padesáti. Bude-li to bo- tox, tak proč ne. Inspiruje vás v něčem pornokultura, tak jako vaši kolegyni Veroniku Bromovou? Řekla bych, že Veroniku inspiruje spíš její sexualita… Je to trochu trapné, ale já jsem vlastně romantik v takové poměrně naiv- ní formě, a navíc mám bytostnou potřebu vizuálního a obsahového krásna, a s tím se porno nijak neslučuje. Pro mě je to obtě- žující žánr. Ve vaší práci se opakovaně objevují růz­ né symboly. Práce s podvědomím… Mám určité opakující se motivy. Třeba duha, hořící srdce, zajíc, vlkopes, ženský cop nebo vlasy, obušek, beránek, upí- ří zuby, oheň, pruhy… Někdy se na roky úplně ztratí a pak se zase nečekaně obje- ví, znovu pro mě nabydou význam. Je to práce s motivy, které vytvářejí můj osobní výrazový, ale i obsahový jazyk a pohybují se napříč spektrem formálních zobrazení. Moje zatím poslední série obrazů se jme- nuje They Don’t Know It, But They Are Doing It. Dělají to, aniž o tom vědí. Ta se konkrétně vztahuje k nevědomí/podvědo- mí, věcem, o kterých nevíme, že je víme, známá neznáma. Je to taková moje hloub- ková osobní studie. Jako dvacetiletá holka jste udělala jednu obrovskou instalaci – osvítila si duhovými barvami celý Pražský hrad. Udělala byste s Klausovým Hradem něco takového jako s Hradem za Havla? Nechci mluvit o politice, není to pro mě inspirující téma. Nerada soudím a kritizuji a podotýkám, že už tenkrát se ten projekt jmenoval Vzdušné zámky. n 12ZEN

ZEN13 Dvoudílný obraz s názvem The Locked Chamber’s Challenge I a II, akryl na plátně, 70 x 330 cm Obraz s názvem Anděla, olej na plátně, 200x175cm.

14ZEN covEr Bankéř z Chicaga chce důvěru Čechů [DaviD Putts] Text Hana Kůrová Foto Tomáš Železný Při prvním návalu krize přišel v Polsku o práci. Teď přichází do Prahy, aby tu uprostřed ekonomických turbulencí vedl novou banku. David Putts z Equa bank si musí věřit. tálý úsměv, pečlivě zastřižený účes a dokonalý oblek. David Putts je bankéř každým coulem. Od minulého roku rozjíždí na českém trhu novou Equa banku a na akvizici klientů má zdánlivě jednoduchý recept – nabízet nej- lepší služby. Kvalifikaci na to rodák z Chicaga má. Po studiích počítačové- ho inženýrství a zisku MBA na Fuqua School of Business na Dukeově univerzitě v USA pracoval deset let jako konzultant McKinsey & Company pro banky a finanční instituce. Poté ná- sledovaly ředitelské posty u Barclays či HSBC a několik vlast- ních projektů. I když se po vypuknutí finanční krize v roce 2008 snesla zloba veřejnosti právě na krachující banky, které byly posléze za- chráněny obrovskými částkami z kapes daňových poplatníků, ale jejich management si ještě zvýšil bonusy, David Putts na krizi coby zaměstnanec polské pobočky britské banky HSBC jako jeden z mála top finančníků doplatil. „Když krize ude- řila, bylo bohužel během několika měsíců zřejmé, že HSBC bude mít jiné starosti. Rozhodli se stopnout investice v tom- S 14ZEN

ZEN15 Pozor na rukáv, šéfe. Focení pro ZEN probíhalo v prostorách Equa bank, kde se teprve připravovaly kanceláře.

16ZEN to regionu. Pro mne bylo výsledkem to, že jsem ztratil práci, kterou jsem do Polska přijel dělat,“ vzpomíná na dobu, kdy jeho odvětví ztratilo během několika měsíců svůj kredit. „Kdysi byly doby, kdy všichni věřili, že balík půjček se bude chovat přesně tak, jak čekáme, a nikdo nevzal v úvahu efekt černé labutě, efekt nepravděpo- dobnosti. V tomto případě kolaps celého trhu s nemovitostmi. To se poté velmi rychle změ- nilo,“ říká Putts v narážce na knihu americké- ho investičního poradce a filozofa Nassima Nicholase Taleba Černá labuť o nepředvídatel- ných událostech s drtivým dopadem, která vy- šla v roce 2007 a po krizi se stala celosvětovým hitem. V knize, jejíž název odkazuje na naše omezené vnímání skutečnosti a chabou před- stavivost – odpradávna byli lidé přesvědčeni, že labutě mohou být jen bílé; až do objevení Austrálie, kde najednou spatřili i labutě černé –, Taleb tepe ekonomické experty za jejich pro- stoduchost a aroganci, s níž aplikují matema- tické modely na ekonomickou realitu. „Banky zcela nepochybně jsou vinny a mají část své zodpovědnosti za současnou situaci, ale cel- ková problematika, která vyústila do momentál- ní krize, bankovní sektor dalece přesahuje,“ myslí si americký finančník. „Když máte takový systé- mový problém jako kolaps realitního trhu nebo v současnosti ohromné státní dluhy a neschop- nost vlád je splácet, lidé musí chápat, že banky koneckonců pouze půjčují peníze.“ Část viny padá podle Davida Puttse na regulátory, kteří podstupují riziko a dovolují bankám prodávat dluh dál, aniž by podrobněji zkoumali situaci. Euro v pubertě I přesto, že bankéři dnes mají pověst lidí, kteří si hrají s penězi jiných, jsou odměňováni za dobré výsledky, ale za případné ztráty nenesou odpo- vědnost, David má v tomto ohledu štěstí. „Mí známí jsou na mne hodní a moc mi to o hlavu netlučou,“ usmívá se. V souvislosti se současnou dluhovou krizí v Evropě naopak doufá v optimis- tický scénář. Podle něj se tento kontinent vrátí ke stabilitě a peníze, které jsou poskytovány ban- kám a státům jižní Evropy, se vrátí zpět v podobě nastartované ekonomiky. „Je to velmi složitá si- tuace. Na jednu stranu politici viní banky z pod- stupování přílišných rizik, a na druhou stranu je potřebují, aby ekonomiku znovu pomohly nastartovat. Potřebují investovat do bank, aby banky mohly investovat do menších byznysů, poskytovat lidem půjčky a celkově pohánět eko- nomiku,“ vysvětluje svůj pohled na fungování začarovaného kruhu. Na situaci ale nahlíží s dlouhodobou perspek- tivou a optimistický vývoj neočekává v rozmezí několika nejbližších let. „Problém v Evropě je Trochu pohybu neuškodí „Český trh je stále jedním z nejméně konkurenčních v regionu. Dominují tady čtyři banky v evropském vlastnictví, které spoléhají na to, že většina klientů je konzervativních a akceptují i vysoké poplatky. Revoluci ve zdejším bankovnictví před lety zahájila eBanka a tento směr je nevratný. Proto je tu Equa bank a další noví hráči na trhu. Klienti chtějí lepší služby, lepší výnosy, moderní komunikační kanály, jako jsou například bankovní aplikace pro chytré telefony.“ Tak začneme? David Putts ve své nové kanceláři v budově Amazon Court v Karlíně před a po dokončení. 16ZEN

ZEN17 o vytváření fiskální jednoty. Existuje zde poli- tický soulad, všichni se scházejí a snaží se hledat způsob, jak situaci vyřešit. Pokud ale nenajdou fiskální jednotu a vlády se nespojí v úsilí splatit dluhy, máme před sebou velmi těžké časy.“ Nejčernější scénář je podle něj krach eurozó- ny. Vystoupení kterékoliv země z ní by vytvo- řilo ohromnou diskontinuitu a mohlo by vést k odstartování daleko větší krize, než jsme byli svědky před třemi lety. „Řekněme, že by Řecko vystoupilo z eurozóny. Samozřejmě by to do jisté míry ochránilo euro jako takové, protože Řecko by se již nesnažilo získat peníze, aby své účty pla- tilo v euru, ale první věc, co by se stala, by byla ohromná devalvace drachmy. Každý v Řecku by se jí snažil zbavit a získat eura. Nikdo by nechtěl mít řeckou měnu, a někteří ekonomové dokonce spekulují, že celá řecká ekonomika by klesla až o padesát procent.“ A co teprve taková Itálie? Na nejhorší scénáře se podle Puttse připravu- jí finančníci po celém světě. A to ve dne v noci. Jedním z center diskusí o budoucnosti eura je londýnská City, kterou David Putts dobře zná. „Poskytování finančních služeb je ve Velké Bri- tánii tím nejdůležitějším odvětvím a podle toho se všichni chovají. I regulátoři jsou velmi ostražití amaximálněvnímavíktomu,coseděje,avážněsi pohrávají například s myšlenkou zdanění finanč- ních služeb.“ Minimálně jednu výhodu Britové mají – nejsou součástí eurozóny a mohou udělat krok zpátky, správně zhodnotit situaci a začít se zásadními změnami. Velmi důležitý je například způsob chápání rizik či vnímání výše úrovně ka- pitálu, který banky potřebují, aby přežily další šok. „Bohužel finální řešení se ale zatím pohybují spíše v rovině teorie. Banky nebudou moci nalézt odpovědi, pokud nenajdeme nejdříve finální ře- šení na otázku státních dluhů. V okamžiku, kdy krize pořád trvá, nelze najít řešení pro banky.“ Částečnou útěchu hledá generální ředitel Equa bank v konstatování, že euro jako měna je v pod- statě v pubertě, pořádně ještě nevyzrálo a je ve fázi, kdy se snaží zjistit, kdo jsou jeho přátelé. „Vždycky jsem byl spíše optimista než pesimista. Myslím, že nad situací potřebujeme především trochu nadhled. Euru je teprve dvanáct let. V sou- časnosti pociťujeme důsledky toho, že například role Evropské centrální banky není úplně stopro- centně vyjasněná, role prezidenta EU není zřej- má, mechanismy, jak mají členské státy v rámci EU dělat rozhodnutí, nejsou zcela jasné. Jsme v situaci, kdy zjišťujeme, že řada pravidel, která jsme si určili, nebyla prověřena v praxi. Žijeme v době testování a politici se musí zabývat vel- mi složitými tématy.“ Přesto má ale David Putts jasno: „Jsem přesvědčen, že i přes všechny trable eurozónu musíme zachránit. Nemáme na výběr, pokud nechceme odstartovat něco horšího.“ n Co Davida v Praze baví? „Mám rád Čechy. Jsou konzervativní, někdy až příliš, ale jsou pragmatičtí a realističtí. Když přijedu zpátky do Spojených států, zažívám něco jako kulturní šok. Už se totiž nedokážu identifikovat s lidmi, které víc zajímá sport a reality show v televizi, případně strach z terorismu než to, co se ve světě doopravdy děje. Moje rodina pochází z Polska, manželka je marketingovou ředitelkou v polské firmě, takže přes týden jsem v Praze a o víkendu ve Varšavě. Jsem rodinný typ. Naše děti jsou pro nás to nejdůležitější.“

18ZEN chytré pENíZE ůj syn se mě jednou zeptal: Jak bylo v práci? Dobře, odpověděl jsem. Ná- sledovala otázka: A dostal jsi peníze? Dávno předtím, než se děti ve škole naučí sčí- tat a odčítat, vnímají koncept peněz. Většina malých dětí si myslí, že když rodiče nakupují a potřebují peníze, prostě si je vyberou v ban- komatu. Je to přeci tak samozřejmé! Vysvětlit jim, že máma s tátou musí pracovat, aby pení- ze vydělali, a musí se k nim chovat odpovědně, není jen tak. Dětimajípřirozený sklon utrácet pení- ze, jako když ros- tou na stromě. Aby se tak nechovaly až do doby, kdy si budou své peníze vydělávat a pocho- pí, jaká je to dřina, je potřeba je vést k finanční gramot- nosti. A čím dříve, tím lépe! Když děti začnou poznávat funkci peněz, většinou velmi rychle pro- kážou schopnost šetřit. Korunka ke korunce na čoko- ládu nebo hračku. Využijte toho! Čím dříve zasadíme pomyslné semínko, tím dříve sklidíme úrodu v podobě malých rozumných střadatelů. S teenagery už toho většinou mnoho nezmůžeme. V některých vyspělých zemích důležitost ta- kového vzdělávání pochopili už dávno. Napří- klad v USA se děti již od 6. třídy učí, co jsou to daně, jak funguje obchodování s akciemi na burze, co jsou to dluhopisy či hrubý domácí produkt. Ví, jaký je rozdíl mezi běžným a spo- řicím účtem a jak správně vypsat šek nebo po- užít kreditní kartu. Daleko dříve než v šesté třídě bychom ale měli v dětech pěstovat pocit finanční zod- povědnosti. Nejlepší je začít s periodickým kapesným. Jakmile začnete dětem pravidel- ně poskytovat kapesné, dáváte jim možnost hospodařit s penězi podle vlastních představ. Nelitujte času, kdy jim vysvětlujete pravidla hospodárnosti. Na malých částkách se naučí pracovat s většími rozpočty, které je v životě čekají. Nedávejte peníze dětem mimo pravidelný čas kapesného jen tak za nic. Užitečnou strate- gií je odměňování za domácí práce. Ideální je, když s odměnou za vyluxování nebo umytí auta spojíme i výuku principů obchodního vzta- hu. Můžeme licito- vat a obhajovat výši odměny tak, aby se potomek naučil lépe vnímat hod- notu peněz. A také hodnotu práce – své i ostatních lidí. Možná se to nezdá, ale zdravý vztah k penězům je jedna z nejdůležitějších věcí, které dítěti můžeme dát. Má větší hodnotu než draze zaplacená vy- soká škola. Šetrnost a výborná vyjedná- vací schopnost se mu bude nesčetně- krát hodit při styku s nadřízenými či obchod- ními partnery. Naše děti neustále obklopují reklamy, které je vybízejí: kupuj a utrácej! Nikdo je neučí: šetři a investuj! My rodiče musíme děti naučit, aby peníze pracovaly pro ně, ne proti nim. Dopo- ručuji vám proto knihu Bohatý táta, chudý táta, která popisuje základní pravidla finanč- ní gramotnosti. Nevěřili byste, jak důležité je si s dětmi sednout a projít s nimi svůj měsíč- ní rozpočet. Ukažte dětem účty za elektřinu, vodu či plyn a vysvětlete jim, za co utrácíte. Budete možná překvapeni, jak rychle tyto věci pochopí. Často se stává, že začnou zha- sínat ve svém pokoji nebo se sprchovat kratší dobu. n Máma má money Mluvíte se svými dětmi o penězích? To nejhorší, co byste mohli udělat, je tvářit se, že peníze jsou něco špinavého, něco, co nepatří do dětského světa. Ilustrace Profiemdia M Rady pro rodiče n Přečtěte si: Robert Kiyosaki, Sharon Lechter, Bohatý táta, chudý táta (Rich Dad Poor Dad); Praha 2001. Peter Buffet, Život je takový, jaký si ho uděláme (Life is what you make it); Praha 2011. n S výukou k šetrnosti začněte co nejdříve. V pubertě už je pozdě. n Dávejte dětem pravidelné kapesné, ale samotné peníze nestačí – musíte jim vysvětlit pravidla hospodárnosti. n Učte je vyjednávat o finanční odměně – třeba za domácí práce. Karel Nováček Po skončení sportovní kariéry naši bývalou tenisovou jedničku rozčilovalo, že se nedokáže sám „inteligentně rozhodnout“, kam investovat vydělané miliony. Doplnil si proto finanční vzdělání a stal se zaměstnancem Morgan Stanley. Zpočátku radil především bohatým sportovcům, nyní je privátním bankéřem UniCredit Bank. ▼A120000351

Sundejte pohodlně, rychle a zdravě kila po Vánocích NEJLEVNĚJŠÍ KRABIČKOVÁ DIETA Pouze5999Kčměsíčněza5chutných avydatnýchjídeldenněvčetnědopravy Jižpodvoutýdnech poznáteúbytekváhy abudetesecítit skvěle www.ZdraveStravovaniPraha.cz - tel.: 777 76 37 37 Šetřete časipeníze • jíte pravidelně kvalitní a chutné jídlo z těch nejlepších surovin! • jídelníček je stavěný akreditovanou výživovou specialistkou! • jíte pravidelně a proto přes celý den nepocítíte hlad! • šetříte peníze za drahé obědy v práci či nákupy a při tom máte jídlo po ruce! • díky pravidelné konzumaci se cítíte skvěle! 5 důvodů proč to zkusit

xxxxxxxxx 20ZEN Veselé pozdravy ze zmrzlých ostrovů Anastázie Harrisová Ilustrace Profimedia Londýnské dopisovatelce ZENu Anastázii Harrisové trvalo dost dlouho, než uvykla tamnímu zvyku moc netopit. Angličané jsou totiž hrdí na to, jací jsou tvrďáci. Celý národ se otužuje... až do morku kostí. ávidím ti, taky bych chtěl psát o ma- gorech,“ vzdychá Angličan, kterému přeříkávám svůj článek o tom, jak se v Anglii netopí. Když jeden z členů domácnosti nechal přes noc napuštěnou vanu, ráno ji největší anglická spisovatelka našla zamrzlou skrz. Hodiny mu- seli s manželem vysekávat led. Penelope Fitz- geraldová popisuje tuto nepříjemnost bez stínu otrávenosti či zkroušení, spíše s lehkým poba- vením. Obdivovaná novelistka neměla zrovna na instalatéra, na otop nebo na obojí, ale dceru v dopise uklidňuje, že v BBC hlásili, že starší lidé by neměli šetřit na jídle, a tak si dopřeje k večeři tuřín se slaninou. Mně vana sice nezamrzá, ale skutečnost, že nežijeme úplně normálně, jsem si připomně- la díky nedávné návštěvě. Ač venku bylo – jak říkají Angličané – „mírných“ deset nad nulou, moje přítelkyně se odmítla vyzout ze svých vysokých kožešinových bot. S výjimkou spr- chování. V posteli, jak se ukázalo, je měla taky. Zkřehlé kosti vyhřívala hodinovým sprchová- ním a přesto, že jí nechutná, ustavičně pila čaj. Pila ho, stejně jako většina Britů a jejich řeme- slníků, jenom proto, aby se zahřála. Dokud je venku nad nulou, málokdo topí déle než půl hodinky ráno, a to jenom aby vyhnal sebe a děti z postele. Ceny za teplo se od loňska zvedly o dvacet procent, a tak jsou Angličané víc než kdy předtím v retro náladě. Ještě v sedmdesá- tých letech celých 76 procent anglických do- mácností nemělo ústřední topení. Při teplotách, které Angličané považují za běžné, většině Evropanů tuhne v žilách krev. Švýcarka, která mě po třech dnech předčasně opustila, pak v Ženevě hned z letiště jela do sauny: „Promiň, ale u vás se nedá vydržet.“ Angličanům chování kontinentálních Evropa- nů připadá bizarní. Ústřední topení je přece, jak známo, nezdravé, zanáší dutiny a způso- buje nekonečné rýmy. A pak, copak Evropané nemají mnohem větší zimu? Zmatení jinak dů- vtipných ostrovanů způsobuje fakt, že pokud žijete ve vysněném anglickém domě (tj. v geor- giánském či starším cihlovém monstru), rozdíly mezi venkovními a vnitřními teplotami se vám stírají. Větve stromů za sto dvacet let starým sklem mých oken jsou romanticky rozmlžené, protože staré sklo není jenom tupě průhledné, ale kouzelně se přelívá, jako byste se dívali skrz průzračnou hladinu. Zároveň je ale vražedně hubené a propouští i průvan. Takže když chci psát, a tudíž se nehýbu, mám na sobě neroman- ticky ostříhané rukavice, přes kolena vlněnou deku, kolem krku šálu a na nohou něco, co se dá nejlépe popsat jako beraní podkolenky. Jsou Z Z D R A V Í Příloha pro vaše tělo, aby dosáhlo nirvány. (Nebo aspoň zhublo.) n Buď otužilý jako… jako Angličan. n Zápisky železného manažera. n Nejzdravější cvičení? Nejlepší dieta? n Z modelky léčitelkou. n Psycholog objevil akumulátor energie n Cvičíme v kanceláři! n DOKuD JE VEnKu nAD nulOu, MálOKDO TOPí DélE nEŽ Půl HODinKy ránO, A TO JEnOM ABy VyHnAl SEBE A DěTi Z POSTElE.

ZEN21 Není tomu tak dlouho, co se studenti prestižních britských škol museli každé ráno sprchovat ledovou vodou. to zašité rukávy, které jsem ustřihla z rozpada- jícího se valašského kožichu. „Když musím někomu otevřít dveře, ušanku si sundávám,“ červená se sousedka Jenny, která se také živí psaním. Jakmile cinkne zvonek, obě ze sebe v předsíni strháváme vysoce funkční, ale esteticky pochybné zahřívací součástky, jenom abychom nevyděsily návštěvníky. Od doby, kdy jsem před lety přijela z Čech do Anglie, jsem změnila šatník. Místo „proboha, k čemu to je?“ jsem se při pohledu na prapodivná oteplovací zařízení začala ptát: „A kde se to dá sehnat?“ Například kašmírové ponožky na spaní, noční košile vycpaná husím peřím, elektricky vyhřívané prostě- radlo, deka do zásuvky, por- celánová podložka pod nohy, která se před zašpuntováním naplní vroucí vodou… Zatímco řada studií pou- kazuje na to, že se partneři mnohem lépe vyspí, uleh- nou-li odděleně, v Anglii je sólo spaní vyloučené. Pokud ovšem jeden nechce ztuh- nout dobrovolně a nadobro. Dětem tu strkají do postele vařící vodou bublající ohří- vací lahve. A plyšového med- věda. S plyšákem ostatně spí většina samostatně zábnou- cích členů královské rodiny. Zezačátku jsem se háda- la, že aspoň dětem, aspoň v zimních měsících musím v zoufale vymrzlé koupelně zapnout podlahové topení. „Topení? V koupelně?! Ty ses zbláznila!“ „Ledová koupelna? Co to je za nesmysl. Nikdo se nebude mýt!“ „Výborně, ušetříme tak i za vodu.“ Když si napouštím vanu, plánuji každý po- hyb, soustředěná jako Napoleon rozestavující vojsko u Slavkova. Ručník musí být v dosahu, oblečení v dosahu. Neexistuje, že si utopená v horké lázni vzpomenu, že nemůžu dosáhnout na kondicionér. Nedisciplinovaným opuštěním vany bych riskovala zápal plic. „Skvělé místo,“ ocenila koupelnu moje švagro- vá, „hodně zima, hodně světla… tady ti bram- bory k sázení skvěle naklíčí.“ Měla pravdu. Myjeme se sice neochotně, ale brambory klíčí jedna radost. Po dvanácti letech v Anglii přišla první zima, kdy mám pocit, že jsem se aklimatizovala. Možná za to trochu může skvostný (a jenom lehce opelichaný) norkový kožich, který jsem splašila v second handu. Nosit ho na ulici bych si neriskla, ale doma ho nesundavám. Ústřední topení vnímám jako marnivost, kterou uvá- dím v chod, jenom když jde o život a teplota se i přes den pohybuje výrazně pod nulou. Teplo- měr sice – jako většina Angličanů – nemáme, ale když je opravdu zima, vzhledem k velkým a tenounce zaskleným plochám a hubeným cihlovým stěnám hned víme, že praští. Z anglické předpovědi počasí musí být Evropan nutně jelen. Konkrétní teploty a další údaje tady nikdo moc neregistruje. Angličan spíše chce vě- dět, jestli bude zima, velká zima, nebo hodně velká zima, bude-li foukat, dout nebo nás čeká jenom občasný větřík, déšť, silný déšť, občasný déšť. Bude slunečno? A pokud ano, tak hodně slunečno, nebo jenom slunce mezi mraky? Je to trošku jako meteorologie pro první stu- peň mateřské školky. Ze všeho nejvíc ale děsí An- gličana sníh. Když napadne, narazí dětem na bosé nohy holinky a pak se nestačí divit: „Kluk se vrátil z parku, brečel a několik hodin měl promod- ralé nohy. Ten sníh, to je vám vážně nebezpečná věc!“ Až do minulé zimy jsem nej- hubenějšímu členu rodiny na noc tajně zapínala elektrický ohřívač. Rozbil se a já týden žila v hysterickém očekávání jednoho z dalších Tomášo- vých vleklých zápalů plic. Nic. Jeho dýchací cesty se naopak poprvé pročistily. Ale artróza bude v Anglii problém. Ne- můžu to číselně doložit, nic- méně jakmile se na doktora obrátí dítě, dospělý nebo stařec s tím, že je něco bolí, první reakce je: „Že by artróza?“ Zítra má být minus deset. Prohlásila jsem, že musíme zapnout ústřední topení. Lobbovala jsem, abychom nastavili termostat na rozmaři- lých 16 stupňů. Manžel se chytil za hlavu a úpěl. Má pravdu, je čas složenek – krav nenažraných. Dohodli jsme se na jedenácti stupních. Ale stej- ně mám skoro výčitky svědomí. Sama v baráku a topit? To je skoro nemorální. Naštěstí zítra je čtvrtek. A to znamená, že to- pit nemusím, a stejně mi bude teplo. Objed- nala jsem totiž kupu hnoje. Farmář Roy mi ji traktorem přiveze k bráně našeho zahrádkář- ského království (které se případně jmenuje HAHA) a já ji na kolečku během pár hodin musím bryskně přemístit na přidělené políč- ko, abych v březnu měla kam sázet radostně klíčící hlízy. Minule se mě kamarád Roy zeptal: „A bylo pro vás těžký si v Anglii zvyknout?“ Strašně těž- ký, odpověděla jsem vesele. „Ale zvykneš si na všechno. I na život bez ústředního topení.“ n

22ZEN ZENZ d r a v í

ZEN23 Jak se muž železným Juraj Šedivý (49) je privátní investor v oblasti informačních technologií a mobilních aplikací. Dříve působil například jako generální ředitel Teléfonica O2 Slovakia či viceprezident pro finance Teléfonica O2 Czech Republic. louhá léta jsem jenom rekreačně jezdil na kole. Předloni jsem byl ale náhodou v Nice a tam se konal Ironman. A bylo to nádherný. Vždycky se mi ten závod líbil a říkal jsem si, že snad ještě před padesátkou bych... Po tomhle zážitku jsem nad tím ještě chvíli spekulo- val a nakonec se rozhodl. Přes jednoho kamaráda jsem se dostal k Martinu Matulovi, známému tri- atlonovému reprezentantovi, a dohodli jsme se, že mě bude trénovat. A loni v lednu to začalo. Nikdy jsem třeba neběžel maraton ani půlmara- ton, ale líbí se mi na tom, že je to podobné jako při mé práci manažera – donutilo mě to dělat něco pravidelně, organizovaně a promyšleně, něco si naplánovat a dojít k cíli. A taky zjistíte, kde jsou vaše limity. Na začátku to tak strašné nebylo. Ve všední den hodina nebo hodina a půl, o víkendu se začínaly dvě hodiny běhu nebo kola. Pak jsem přidal třicet minut ke kolu, aby si člověk zvykl na ty přechody. V závěru už to byly čtyři hodiny, čtyři a půl o ví- kendu. Tam už ten zadek musí něco vydržet. Ob- čas se mi to podařilo zkombinovat, i když jsme jeli s rodinou někam na víkend nebo na hory. Man- želka s dětmi třeba jeli na kole a já kolem nich bě- žel. Nebo si jdete zaplavat s dětmi do jezera a pak si přidáte ještě nějaký ten kilometr. Když vás mají rádi, tak počkají. Zpočátku si možná říkali, že jsem se malinko zbláznil, ale nakonec se jim ten závod strašně líbil. Horší to bylo s plaváním. Plavu málo a původně jsem to nechtěl ani trénovat a doufal jsem, že to nějak uplavu, ale o tom trenér nechtěl ani slyšet. Dvakrát týdně jsem tak musel do bazénu v Hosti- vaři. Mám pořád dost katastrofální styl, ale mini- málně se to už podobá kraulu. Pracovní den obvykle začínám v půl osmé konfe- renčním telefonátem, který máme ve firmě pra- videlně, a pracuji tak do sedmi do osmi. Potom si dám klidně hodinku na rotopedu. Doma mám D stává Mezi topmanažery je dost vytrvalců, ale Juraj Šedivý hraje jinou ligu. Při práci se totiž připravil na závod Ironman. ZEN zaznamenal jeho vyprávění o jednom trochu šíleném rozhodnutí… Text Milan Vidlák Foto Tomáš Železný

24ZEN takovou pracovní stanici, kde mám počítač i tele- vizi, takže jedu na rotopedu, čtu si maily a sleduju CNN. V době největšího tréninku, poslední dva měsíce, jsem musel trošku šidit práci, abych neši- dil tréninkové plány. To víte, je to opravdu dlouhý závod, ještě teď doháním resty. Pokud jsem necestoval a byl jsem v kanceláři v Praze, měl jsem možnost si režim upravit tak, abych ve dvě ve tři odpoledne mohl vyrazit – ide- álně kolem Šárky. Vše jsem ale musel mít pečli- vě v kalendáři. Občas samozřejmě přišla únava a moc se mi nechtělo, ale jakmile vylezete z bará- ku a začnete, obvykle se mozek brzy okysličí. Neotočím to? Po sedmi měsících tréninku, v červenci, jsem na- jednou stál na startu Ironmana v Regensburgu. V životě by mě nenapadlo, co všechno to obnáší. To je celá věda, alchymie. Kam si musíte dát ige- lit, gely proti puchýřům, jestli si gumičku od brýlí dát pod čepici nebo nad čepici (ve vodě je hrozná mela, dva a půl tisíce lidí, a když ji máte nad čepi- cí, obvykle vám ji někdo strhne)… Asi jsem se špatně rozplaval, protože po třech minutách jsem téměř utonul. Nemohl jsem se vůbec nadechnout. Chviličku jsem zvažoval, jest- li to neotočit zase ke břehu. Pak jsem to naštěstí rozdýchal a necelou hodinu a půl přežil. Kolo pro mě bylo relativně nejsnazší. Absolutně jsem netušil, jak se to dělá, ale Matula mi poradil, že musím chmátnout po lahvi, kterou vám poda- jí, vrazit ji do stojánku, a až přijde nějaká rovinka, v klidu si pití přelít do svého baru na řídítkách a pak už jen usrkávat. Je to fakt důležité. Svačinky, to by mě taky nenapadlo. Všechny energetické gely jsem si na radu svého zkušeného kouče při- pevnil gumičkou k rámu, a tak jsem jel ověšený pytlíky. Protože se jelo v Německu, za vyhození obalu hrozila pokuta a diskvalifikace. Tak jsem je ulepené vracel do kapsy. Člověk musí jíst a pít každých 40 minut, i když nemá hlad ani žízeň, jinak nemá šanci. Taky jsem musel dávat pozor, abych nejel míň než deset metrů za nejbližším soupeřem. Na předjetí bylo 30 vteřin, jinak hro- zily šestiminutové zastávky v trestných boxech. Pak ale ztuhnete a je těžké se znovu rozjet. Tím, že jsem měl slabší plavání, jsem hodně před- jížděl. Posunul jsem se asi o tisíc míst. Rozhodně lepší pocit než se o tisíc míst propadnout. Po 180 kilometrech na kole jsou svaly dost ztuh- lé. Měl jsem strach, co to udělá – přece jen jsem nikdy při tréninku neběžel tak dlouho, navíc po tak dlouhé jízdě na kole. Ale říkal jsem si, že s tím snad Matula počítal. Ve stanu jsem si nazul při- pravené boty se svým číslem a vydal se na dva- ačtyřicetikilometrovou maratonskou trať. Gely se dají připevnit na pás na startovní číslo, jsou tam takové malé váčky, ale já vsadil na německé občerstvovací stanice. Nezklamaly. I když jsem trochu přepálil začátek, protože jsem se chytil skupinky běžců, kteří ovšem patřili do kategorie profesionálů; brzy mi to naštěstí došlo. Raději jsem si dal i hořčík proti křečím. Jen jsem se bál, aby mi neruplo koleno. Zvládl jsem to. Matula mě pak ještě popíchl, že jsem měl rezervu a mohl bě- žet rychleji… Druhý den ráno jsem měl pracovní jednání v Mnichově. To se docela hodilo. Ale dolů po schodech jsem šel pozpátku a zábradlí se držel jako klíště. n Ironman sestává z 3,8 kilometru plavání, 180 kilometrů jízdy na kole a 42 kilometrů běhu. Juraj Šedivý závod v Regensburgu zvládl za 10:38:54 a ve své kategorii 45–49 let se umístil na 62. místě z 327 závodníků. Přijít tomu na kloub Vrcholoví sportovci a také stále více rekreačních sportovců využívají účinek systémové enzymoterapie. Enzymy, které tyto léky obsahují (nejznámější je Wobenzym), v případě úrazu urychlují vstřebávání otoků a krevních podlitin a zkracují dobu hojení až o polovinu doby, která by jinak byla zapotřebí. To umožňuje rychlejší návrat do plného nasazení v zaměstnání a také ke sportovním aktivitám. Platí přitom zásada, že čím dříve po úrazu se začne s podáváním těchto léků, tím účinnější je jejich působení. Systémová enzymoterapie navíc podporuje imunitu oslabenou intenzivním sportováním v často náročných klimatických podmínkách a urychluje regeneraci organismu po namáhavém fyzickém výkonu. 24ZEN

ZEN25 Jak trénovat po práci? Motýlek a žabáci! Text Kristina Topičová e sloupku pro nedělní přílohu The New York Times se Gretchen Reynoldsová zamýšlí, zda vůbec existuje něco jako zaručeně účinné kondiční cvičení. Nejprve zvažuje plavecký styl motý- lek: víc se při něm unavíte a spálíte také více kalorií než jízdou na kole průměrnou rychlostí 23 km v hodině, při intenzivní hře basketbalu nebo stěhováním nábytku do schodů. Mohlo by se tak zdát, že motýlek bude ideální. Není. Nezvládnete-li dostatečně techniku, můžete si způsobit zranění. A taky potřebujete bazén. Odborníci z oboru medicíny a kineziologie, které Rey- noldsová oslovila, překvapivě doporučují klasické cviky z prostných, jako je dřep, nebo sestavu dřep-klik-dřep- výskok, tzv. barpee (česky panák nebo žabák). Takové cvičení vám pomůže vybudovat muskulaturu a trénuje výdrž. Na druhou stranu, těžko si lze představit, že by někoho takový trénink bavil. Podle studie vlivu cvičení na úmrtnost Pennington- ského výzkumného centra biomedicíny v Baton Rou- ge v Los Angeles je jakákoliv sportovní aktivita nej- účinnější v prvních 30 minutách. Pokud se budete 30 minut pět dní v týdnu věnovat intenzivní chůzi nebo jiné sportovní aktivitě, riziko vašeho předčasného úmrtí klesne o 20 procent. Zajímavé však je, že pokud se bu- dete cvičení věnovat 90 minut čtyři- až pětkrát týdně, riziko předčasného úmrtí se sníží již jen o další 4 %. Pozitivní vliv rychlé chůze ověřili také v Japonsku na skupině několika tisíc seniorů, kteří se zapojili do pětiměsíčního programu tréninku rychlé chůze. Ten spočíval ve střídání tříminutových intervalů rychlé a pomalé chůze. Výsledky byly povzbudivé: kondice testovaných se zlepšila o cca 20 procent a stejně se u nich snížilo riziko vzniku kardiovaskulárních cho- rob. Podobná studie 15 let sledovala skupinu žen střed- ního věku. Ty, které chodily pravidelně aspoň hodinu denně, si dokázaly po celé roky udržet původní váhu. Trénink rychlé chůze u starých lidí navíc zlepšuje pa- měť. Ovšem pravidelně cvičícím toho rychlá chůze již moc nedá. Pro ty je spíš vhodné zařadit do tréninku výše zmiňované dřepy. 25 dřepů denně skvěle posílí svaly celé dolní části těla. Máte-li však potíže s klouby, dřepy asi dělat nebudete. Odborníci tedy raději sázejí na tzv. intenzivní intervalo- vý trénink (anglická zkratka H.I.T.), při kterém se střídá krátký časový úsek ve velmi vysokém tempu s odpočin- kovým úsekem. Po dvou týdnech, kdy dobrovolníci na speciálním rotopedu několikrát sprintovali co nejvyšší rychlostí pro dobu 30 sekund a následně 4 minuty od- počívali, vzrostla aerobní kapacita testovaných na stej- nou úroveň, jako kdyby šlapali do pedálů odpočinkovým tempem 10 hodin. To je povzbudivá zpráva pro nás všechny, kteří přes tý- den trávíme většinu času v kanceláři: stačí si k počítači postavit rotoped, jednou denně se vyhoupnout do sedla, minutu intenzivně šlapat, minutu odpočívat, celé to de- setkrát zopakovat, a za 20 minut máme natrénováno. n V Foto Shutterstock

26ZEN Dívka a moře [Kamila BrenKová] ZENZ d r a v í

ZEN27 Foto Tomáš Železný Jak se z modelky stane léčitelka? Kamila Brenková ve Spojených státech poznala světskou slávu i polní trávu – ale ne jen tak ledajakou. Léčivou. Ájurvédskou. Pro ZEN píše o oceánu a muži, který jí změnil život. plnil se mi dívčí sen. Bylo mi sedmnáct a fotila jsem v New Yorku. Přehlídková mola, večírky, restaurace, luxus. Na blahobytu není nic špatného a já si ho několik let užívala. Ale časem to omrzelo. I když jsem zís- kala velkou zakázku, radost dlouho nevydržela. Mladédívkytoužívypadatjakotyzobálekčasopi- sů, na kterých jsem se kvůli photoshopu často ne- poznávala ani já sama. Uvědomila jsem si, že jsem okolím vnímána skrze svůj vzhled. Pošramocené zdraví ze všech těch nevýživných salátových diet, jež stejně nevedly k vytouženým padesáti kilům, emocionální prázdno a intoxikace cigaretami za- čaly přilévat olej do ohně a já jsem cítila velkou potřebu změnit svou dosavadní realitu. Naše slabosti se mohou stát našimi silnými strán- kami. Čím jsem na tom byla hůř, tím větší jsem měla touhu změnit svůj život. Cítila jsem, že chci žít zdravě a dobrodružně. Najít to, co cítím já, a ne to, co se líbí mému okolí. Měl silný ojas Odstěhovala jsem se do Kalifornie, pronajala si byt na pláži, začala cvičit jógu a po letech koneč- ně zase dýchala čerstvý vzduch. Byla to moje ro- mance s Matkou Pacifikou. Byla jsem u každého východu a západu slunce, cvičila na pláži, sbírala mušle a vyráběla si dekorace do bytu. Na zahrád- ce jsem pěstovala bylinky. A pohled na oceán ve mně probouzel pocit nekonečna. O něco později při studiu ájurvédy mi došlo, jak byla moje prana – životní síla – v New Yorku utlumená. Našla jsem si práci v čajovně a začala se učit o lé- čivých schopnostech Tulasi, bazalky posvátné, a dalších bylin. Objevila jsem zvláštní sílu v dla- ních a zanedlouho byl na dvorečku v čajovně na Fairfax avenue postavený stan, kde jsem pro- váděla léčivé ceremonie, omývala lidem chodi- dla a masírovala hlavy. Potkávala jsem spoustu zvláštních, a přesto přirozených lidí, byla to úplně jiná dimenze. Jeden z nich mě ovlivnil nejvíce. Prashanti de Jager. Když jsem ho spatřila, zářil jako slunce. Měl silný ojas a tejas, což jsou ájurvédské termíny pro imu- nitní systém a dobré fungování „ohně v těle“. To znamená čistou krev, výborný zrak, dobrá játra a silné srdce. Měl zkrátka velkou kapacitu našeho nejniternějšího centra, skrz nějž milujeme život. Prashanti vystudoval letecké inženýrství, ale de- set let poté se transformoval na propagátora véd- ských věd. Je také bioneer, který přes projekt Or- ganic India pomáhá napravit důsledky západní nenasytnosti. Díky projektu se ozdravují hektary polomrtvé půdy, indickým venkovanům dopo- máhá k práci a celý svět zásobuje ájurvédskými bylinami. Je to paradox, že lidé ze Západu jako Prashanti přinášejí do vlasti svých předků tech- niky a způsoby, jak žít v harmonii, o nichž se píše právě ve starých posvátných písmech Indie. Nechala jsem práce v čajovně a vydala se na se- ver směr San Francisco za Prashantim. Tam jsem poznala opravdový luxus. Z každého kousku jeho dřevěného příbytku v zálivu severní Kalifornie na mne dýchala posvátnost Života. Stovky staro- dávných spisů, bylin, lektvarů, pašmínové a hed- vábné deky, nářadí na výrobu medicíny ze stříbra či zlata, polodrahokamy i drahokamy na léčivé účely, pryskyřice, balzámy, hmoždíře, sochy Bož- stev a živý oheň. Později jsem pochopila, že každý materiál má jinou léčivou kvalitu. A taky že léčivo musí být vyrobeno šetrně k lidem i přírodě. Žád- ná dětská práce, krvavé diamanty ani drancování půdy. Jen správně získané léčivo je léčivo. A právě díky své lásce k přírodě a touze dávat má Prashanti tolik darů od života. Jak praví modlitba svatého Františka z Assisi: „Kde je tma – budiž světlo/ kde je smutek – nechť je radost/ protože právěskrzedávánídostáváme/askrzeodpouštění je nám odpuštěno.“ Pocítila jsem touhu jít tímto směrem. Vrátila jsem se do Čech a s několika přá- teli jsme pod záštitou Prashantiho založili Kaila- sh Védský spolek (Kaiashvedicguild.com). Pořá- dáme vzdělávací semináře s Prashantim, který sem jezdí. Pracujeme na projektu Dunagiri, jehož cílem je postavit v Himálaji kliniku. Bude sloužit místním, ale i jako základna starým ájurvédským lékařům, aby mohli předávat své znalosti. Ájurvéda má obrovský potenciál. Nejen že do- káže nemocného člověka přivést ke zdraví, ale zdravého dokáže spolu s jógou povznést k jeho nejlepšímu možnému potenciálu. A to jak v Indii, tak v naší malebné kotlině. Teď se věnuji výuce jógy, ájurvédským bylinným masážím a procedu- rám a celkové péči o zdraví, převážně u žen. A to je můj příběh. Tak si mě ájurvéda přitáhla k sobě. n S

28ZEN Žijete hluboko pod svými možnostmi Text Jan Müller Foto Tomáš Železný Psycholog Jan Jílek, který má klienty v Praze i New Yorku, přišel s metodou Akumulátor, při které se drobným cvičením učíte dobíjet životní energii. Jste skeptici? Takové má pan doktor nejraději. en vysoký hubený muž na naší ranní schůzce v Café Imperial do sebe láduje vajíčka, uzeniny a sladké pečivo. „Za- platil jsem za bufet 280 korun, tak to musím všechno spořádat,“ směje se. Vlastně se usmívá pořád. Třeba když říká, že u klientů hodně pra- cuje s negativitou a strachem, a přitom je sám dost bázlivý. Anebo že pro něj není problém určit energii místa podle mapy, i když si věd- ci mohou myslet, že je blázen. Pan Jílek, který při svém vzdělávání prošel Harvardem i ruka- ma známého léčitele Josefa Patloky, je prostě v pohodě. Co taky čekat od člověka, který našel snadnou metodu, jak být v životě happy... Proč je pro vás tak důležitá práce s energií? Uvědomil jsem si, že energie je univerzální základ správného fungování organismu. Ne že by vše vy- řešila, ale když se jí nedostává, tak ani psycholo- gie, ani medicína, ani vzdělávání nepřináší ovoce. Nejdřív je třeba naplnit organismus energií a pak je možné přistoupit ke specifičtějším krokům. A co to vlastně je ta energie? Nevím, a neví to, myslím, nikdo... Ale každý doce- la spolehlivě pozná, kdy jí má dost a kdy málo. Na tom se obecně shodneme. Je energie člověka a energie místa totožná? Ne, ale energii místa lze využít ke zvýšení energie v organismu člověka. Je jen jedna energie, která má různé projevy? Existují různé hypotézy. Mé zkušenosti vyhovu- je systém dvou komplementárních energií – jin a jang = přibližně energie Země a vesmíru. Proč lidi nemají dost energie? Co jsou nejčas- tější příčiny? Podle mé zkušenosti proto, že nevědí, jak s ní pra- covat a jak ji nabírat. Nevím, proč to u dospělých nefunguje automaticky, zatímco u malých dětí ano. Ale prostě je to tak – drtivá většina dospě- lých musí s energií vědomě pracovat, jinak jí má nedostatek. A drtivá většina neví, jak na to. Není zvláštní, že dnes kdekdo mluví o ener- gii, dnes nemám dost energie apod., přitom před nějakými 20 lety se vůbec to slovo ve spojení s člověkem používalo dost zřídka? Ve skutečnosti se o něčem jako vitální energii mluví i v Evropě už dlouho. Jen jinými slovy. Mes- mer mluvil o živočišném magnetismu v 18.–19. století. „Elan vital“ je známý pojem někdy ze za- čátku 20. století a myslím, že se jím rozumí právě „energie“. Wilhelm Reich mluvil o orgonitu ve 30. letech. Sigmund Freud o volné a vázané energii ještě před ním. Ve východní medicíně je energie prastarý pojem – ať už čchi, prána nebo jin-jang. Pojem dračí žíla se vztahuje ke geoenergii. Čínský císař Kuang Yü pracoval s virgulí. A tak dále. O své metodě mluvíte jako o Akumulátoru. Co to znamená? Chápu, že metodu nemůžete konkrétně popsat, ale přibližte ji čtenáři. Název Akumulátor jsem si žertem vypůjčil z ko- medie Akumulátor otce a syna Svěrákových... Ale pak jsem zjistil, že film už upadl v zapomně- ní a mnoha lidem název nic neříká, takže to moc šťastné nebylo. Ten název ani nevystihuje, oč jde. Ve skutečnosti seminář učí, jak organis- mem nechat mohutně proudit energii, a ne jak ji v organismu akumulovat. Je to asi jako dýchání – energie musí dovnitř a zase ven, zásobovat i čis- tit organismus. Navíc potřebujeme obě zmíněné složky energie – jin i jang – ve správném poměru. Zní to složitě, ale je to nejjednodušší technika, kterou znám... Stačí ji dělat dvakrát či třikrát den- ně po 15 vteřinách a ani se nemusíte odchýlit od běžné denní rutiny... Jen trochu rozdělit pozor- nost. Není to žádná meditace... Na tu totiž skoro nikdo nemá čas. Myslím, že reálně a dlouhodobě T n DoPoRUČUJI DRžET SE VlASTNí ZKUšENoSTI A NEDAT NIC NA VYMýVáNí MoZKů. ZENZ d r a v í

ZEN29 Statistická norma hladiny energie, na níž lidé žijí, je hrozně nízká. Proto jsou také lidé pravidelně nemocní, unavení, nešťastní ... a považují to za běžné. Ale zdaleka to není nutné. praktikovatelné je to, co je minimalistické. Vlast- ně ta jednoduchost techniky lidi trochu mate. Mají sklon ke komplikování. Jak měříte energii místa? Virgulí, buď přímo na místě, nebo na dálku nad mapou a satelitními snímky na internetu – vyjde to ve skutečnosti nastejno. Co říkáte těm, kteří to mají za šarlatánství? Já vždycky vítám skepsi. Doporučuji držet se vlastní zkušenosti a nedat nic na vymývání moz- ků. Do mých seminářů přijde asi 50 % lidí, kteří se hned na začátku označí za skeptiky bez jaké- koli zkušenosti s prací s energií. Prostě jen cítí, že mají málo energie, a chtějí jí mít hodně. Vítám to. Nevím, proč by měl někdo předem věřit něčemu, co sám nevyzkoušel a co se mu neosvědčilo. Ale holt šanci tomu člověk musí dát... Bez toho, aby se zúčastnil, zkušenost nezíská. Můžete zhruba říci, kdo jsou vaši klienti? Kdokoliv, nebo třeba víc podnikatelé? Na začátku semináře se ptám na profese, a jsou opravdu nejrůznější. Obecně lidé, kteří potřebují energii: prodejci, podnikatelky, manažeři, práv- ničky, účetní, masážní terapeutky, psychologové, lékařky, lidé z armády i od policie, ale také lidé ze showbyznysu, kde mimořádně záleží na charis- matu. Umělci, ale také úřednice, dělníci, proda- vačky, studenti a důchodkyně. Zhruba polovina muži a polovina ženy. Nejrůznější věk. Ve skuteč- nosti je statistická norma hladiny energie, na níž lidé žijí, hrozně nízká. Proto jsou také lidé pravi- delně nemocní, unavení, nešťastní, a považují to za běžné. Ale to zdaleka není nutné. Člověk může být v nesrovnatelně lepší kondici a očekávat od života mnohem víc, než je běžné. Kolik stojí vaše terapie nebo kurz, při kterém se lidé sami naučí dobíjet energii? Seminář Akumulátor po internetu 900, při fy- zické účasti 1200 korun, protože musím zaplatit sál. Skupiny jsou do 20 účastníků, ale většinou se sejde kolem 10 lidí... Takže nic masového. Někdo si vyžádá individuální formu semináře, ta vyjde asi na 3000. Léčíte i lidi v USA, jsou v něčem Američané odlišní od Čechů? Je tam menší skepse vůči alternativním přístu- pům, jsou už součástí hlavního proudu. U nás se tam teprve dostávají. Jinak lidský organismus funguje tam i zde úplně stejně. Můžete říct pro ilustraci, jaká místa v Praze mají dobrou energii, a jaká naopak špatnou? Podle mé zkušenosti je na tom Praha s ener- gií poměrně špatně. Hůř než Bratislava nebo Brno. Myslím, že v Praze se dá celkem spolehnout na to, že energie v nízkých oblastech je nízká... Někde až varovně nízká. Nejlíp je na tom v Česku z větších měst Olomouc. Obecně u nás je hladina geoenergie velice proměnlivá. Sousedící domy už mohou mít dost odlišnou energii. Na rozdíl od toho třeba ve Švýcarsku je hladina geoenergie poměrně velice vyrovnaná. Spoustu konkrétních výsledků najdete na http://www.facebook.com/ energiemista, http://www.energie-mista.cz/ma- pa-energie a na http://www.facebook.com/Free- EnergyLab. Z čeho vlastně vzniká energie místa? Je to jen geologické či obecně přírodní, nebo na to může mít vliv i to, co se tam stalo? Kromě geologických faktorů vyzařování energie zezeměurčitěovlivňujenapříkladskupinováme- ditace, ta vytváří jakoby vyvěrání energie v místě, kde se praktikuje. Ale dlouho ta změna netrvá. A fotbal – všiml jsem si, že fotbalová hřiště mají podstatně vyšší hladinu geoenergie než okolí. Jako by kopaná skutečně byla nějaké obecné ná- boženství a mluvila mezinárodní řečí, jak se říká v reklamách. Ale pozor, to se týká hry samotné, ne toho, co provádějí diváci. n

30ZEN Šéf s vámi zacvičí Text Kristina Topičová Foto Tomáš Železný Víte, co je to Fit Stop? To vám takhle do práce přijde fitness lektorka Helena Marcinková a v open space si s vámi střihne rozcvičku. e čím dál víc firem, které rády zaplatí za tako- vé malé cca desetiminutové zaktivizování svých zaměstnanců. (Někteří jiní zaměstnavatelé zase umožňují lidem dát si v práci malého šlofíka.) Helenu si ZEN vybral jako zástupkyni druhu fitnessových supermanek, které cvičí asi v jakoukoliv denní dobu. Při bližším ohledání jejího pracovního dne pak zjistíte, co je ve světě cvičení právě teď „in“. Helena pracuje v Holmes Place a s některými klienty začíná osobní hodiny už v sedm ráno. Ano, už v tuhle hodinu se někdo potí v tělocvičně. „Jsem ranní ptáče, takže mi to nevadí. Pak buď trénuji sama, nebo mám studiovou hodinu, potom Fit Stop ve firmě, poté buď osobní trénink s klientem, nebo opět studiová hodina, od- poledne mívám ještě jeden Fit Stop. Pak třeba ještě trénuji sama, nebo si jdu zaběhat, zaplavat.“ Studiové hodiny, to už dávno není jen tak nějaký aerobik. V Holmes Place jde o program s názvem Les Mills původem z Nového Zélan- du, který obsahuje řadu různých cvičebních plánů s jed- notnou choreografií. V Holmes Place se cvičí Body Combat (vychází z bojového umění), Body Balance (klidové cvičení s prvky jógy nebo pilates), Body Pump (cvičení s činkami s malými zátěžemi a častým opakováním) a CXWORX. Pod tímto robotickým názvem se schovává cvičení zaměřené na posílení pohybového aparátu a hluboký stabilizační systém. Takže pohodička? „No nemyslete si, i to je pěkná makačka,“ usmívá se železná lady Helena Marcinková. n J ZENZ d r a v í 30ZEN

ZEN31ZEN31 5 zákonů zdravé životosprávy podle Yvette Demartini Je jednou z nejrespektovanějších kouček na zdravý životní styl. Přednáší v Česku a v Německu a spojuje západní diety s indickou ájurvédou a čínským léčitelstvím. Jídlo je tvůj lék, jídlo je tvůj jed, říkal Aristoteles. Málokdo o tom ví tolik jako majitelka firmy „Home & life styling“ Yvette Demartini. Pro čtenáře ZENu připravila několik jednoduchých rad. 1. Očista Většinou nevíme, co skutečně jíme, proto by prevencí každého člověka měla být očista, která tělo zregeneruje. Základní je detoxikace tlustého střeva. Ne nadarmo se říká, že tam „sedí smrt“. Například jednodenní půst je jednoduchý: ráno teplá voda se solí, nejlépe několik sklenek. Místo oběda a večeře si dejte odstátou šťávu z červené řepy, k ní přidejte šťávu z jablka a po doušcích odpoledne popíjejte. Pijte také bylinkový čaj – mátu, šalvěj, mateřídoušku nebo kopřivu. Další den se začínejte stravovat zlehka: k snídani malou porci vařených ovesných vloček s jablkem, můžete přidat rozinky a med. Ájurvéda propaguje proplachování střev klystýrem před spaním. Očisťovací kúry můžete postupně prodlužovat. V jejich průběhu žijte harmonicky. Nedívejte se na televizi, vynechejte zprávy, hádky a konflikty. Myslete na hezké věci. 2. ZákladNí pravidla Nekupujte jídlo na ulici a ve fast foodech, připravujte si ho sami. Lepší je dát si vlastní jídlo studené než kupovat teplé, ale nekvalitní. Jezte do bodu sytosti nebo méně. Dávejte si tři hlavní jídla za den. Nakupujte bioprodukty. Vařte jednoduše a kvalitně. Omezte maso, raději jezte luštěniny. Jezte rybí tuk a tučné ryby, například makrely. 3. pOZOr Na chEmii Většina potravinových výrobců produkuje kvantitu, nikoliv kvalitu. Jen co se zjistí, že některá přísada přidávaná do potravin je zdraví škodlivá, tak ji výrobce přejmenuje, ale v potravině zůstává. Tak třeba stará známá éčka, tedy emulgátory. Pozor na cizích produktech na názvy: Wüze, Gewürze, Hefeextrakt. Skrývá se za nimi glutamát, který nám uměle zvyšuje chuť k jídlu a dělá nás závislými. Mimo jiné zvyšuje krevní tlak, způsobuje bolesti žaludku, pocení, migrény a hlavně pokles koncentrace. 4. každý jE OrigiNál Když chcete dlouhodobě hubnout, dietu konzultujte s odborníkem. Naše tělo je biochemická továrna, která funguje sice stejným způsobem, ale přesto jsme každý individualitou. Někdo zhubne dělenou stravou, jiný, když vynechá večeři. 5. sElský rOZum Nejste přesyceni jen sladkostmi, ale i informacemi. Nespoléhejte jen na média, ale naučte se poslouchat své tělo. hon za nejlepší dietou Nejnovější zprávu o dietách zveřejnil nedávno americký magazín Consumer Reports. Podle výsledků studie, která dva roky sledovala skupinu 332 dobrovolníků, je nejlepší redukční dietou ze šesti testovaných dieta Jenny Craigové. Tu po celou dobu dokázal držet překvapivě největší počet z dobrovolníků, kteří se studie účastnili, a to celých 92 procent. V průměru se jim podařilo snížit původní váhu o 8 procent. Dietní program Jenny Craigové spočívá v konzumaci předem připravených porcí jídla od snídaně po večeři. Můžete si vybrat, kde chcete jídlo konzumovat, zda doma, či v některém z center Jenny Craigové, kterých je v USA na 650. Program také nabízí konzultace a poradenství. Tváří diety se stala zpěvačka Mariah Carey, jíž se díky ní podařilo po narození dvojčat zhubnout 14 kilo. Podle dostupných informací tento program do České republiky zatím ještě nedorazil – nicméně i zde se můžete setkat s něčím podobným, s krabičkovou dietou. Firem, které vám přivezou každý den pět na míru připravených jídel, u nás utěšeně přibývá, a kromě Prahy mají své pobočky už i v Plzni, Brně, Ostravě či Olomouci (například www.ZdraveStravovaniPraha.cz). Pokud nehodláte držet přímo redukční dietu, ale chcete se vyváženě stravovat, tak podle další studie, uveřejněné v US News a Word Report, je nejlepší volbou tzv. D. A. S. H. dieta (česky dietní přístup ke snížení vysokého krevního tlaku). Jde o skladbu jídelníčku založenou na potravinách s nízkým obsahem soli a tuku, ovoci a zelenině, výrobků z celozrnné mouky, bílého masa a mléčných výrobků se sníženým obsahem tuku. Čili, jak vám potvrdí každý lékař, nic nového pod sluncem. Tato dieta však byla vyhodnocena jako nejlepší z 20 srovnávaných dietních programů, a to včetně těch redukčních. Zajímavé je, že výše zmíněná dieta Jenny Craigové se v tomto srovnání umístila hůře než dieta Weight Watchers (jejíž podstatou je systém, podle kterého má každá potravina určitý počet bodů, přičemž nejméně bodů má zelenina a ovoce a nejvíce sladkosti), kterou ve studii Consumer Reports porazila. Diety jsou dnes především velmi lukrativní byznys a každou chvíli se objeví nový zaručený hit. Vždyť v minulém hodnocení Consumer Reports se nejlépe umístila takzvaná velkoobjemová dieta, která spočívá v konzumaci velkého množství jídla s nízkou kalorickou hodnotou. Ta se tentokrát v hodnocení samostatně neobjevuje vůbec, protože byla doslova pohlcena programem Jenny Craigové. A kdo si dnes vzpomene na u nás před lety tak populární tukožroutskou polévku? Jak se zdá, vybrat si ten správný dietní přístup je hotová věda. Přitom mnohdy by stačil obyčejný selský rozum. Text Kristina Topičová

32ZEN ekologická Text Hana Kůrová Foto Ekologický institut Veronica a Nadja Meister Zdraví člověka úzce souvisí se „zdravím“ jeho bydliště. Zapadlá obec na úpatí Bílých Karpat je tak ideální místo k životu. V Hostětíně zimní vzduch nešpiní zplodiny. Domy vytápí obecní výtopna na biomasu. A dobrou pověst vesnice šíří vyhlášený biomošt. Vesničko má ZENZ d r a v í 32ZEN

ZEN33 Hostětínský mošt Na počátku bylo jablko a jablečný mošt, který je od nepaměti tradičním produktem pro oblast Bílých Karpat. Jeho masivní obliba dala vzniknout i jablečným moštům s červenou řepou k celkovému posílení organismu či moštu s černým rybízem, v Hostětíně přezdívaném vitaminová pilulka. Zejména v létě je hitem také Hostětínský mátový mošt, který dokonale osvěží. A to vše v kvalitě bio. Obsluhovali jsme anglického prince. Modelovými projekty udržitelného rozvoje prošel i britský následník trůnu. V hostětínské moštárně se podělil o své zkušenosti s výrobou biopotravin. Návštěvu Hostětína si můžete zpestřit touláním po sochách v okolní krajině (socha Jahoda vlevo). šechno to začalo kořenovou čistič- kou. Na začátku 90. let se Hostětín nacházel kvůli ochraně přilehlé vo- dárenské nádrže Bojkovice v oblasti stavební uzávěry. Jediným řešením, jak umožnit další rozvoj vesnice, byla právě čistírna odpadních vod. A tak si představitelé obce nechali zpra- covat nezávislou studii, jež měla posoudit existující možnosti. A pak se stalo něco v na- šich končinách mimořádného: Výsledky stu- die doporučily jako optimální řešení výstav- bu kořenové čistírny odpadních vod přímo v obci; Odborníci, okresní úředníci a komu- nální politici se shodli na tom, že kořenová čistírna je pro Hostětín nejvhodnější. A co víc, netradiční čistička – která vyžaduje mini- mální údržbu, nepotřebuje elektrickou ener- gii, umí čistit vodu ze záchodu i kuchyně, má dlouhou životnost a pětkrát až desetkrát niž- ší provozní náklady oproti běžným čističkám, a ještě je krásná, protože na ní rostou květiny – se opravdu postavila. „Po několika měsících fungování jsme zjistili, že naše čistička se stala sama o sobě turistic- kou atrakcí,“ říká Yvonna Gaillyová, ředitelka ekologického institutu Veronica, který se na projektu podílel a který v Hostětíně provozu- je vzdělávací centrum. Právě skutečnost, že šlo o nepochybný a viditelný úspěch, rozhod- la o tom, že nezůstalo u čističky, která byla původně pouhou nutností. Posezení v ráji Ve spolupráci se starostou začal institut pro- sazovat další ekologicky šetrná řešení. Hos- tětín dnes disponuje kromě zmíněné čistírny i svépomocnými solárními systémy, sušírnou ovoce či vyhlášenou moštárnou produkující stoprocentní biodžusy, většinu domů vytápí obecní výtopna na biomasu a samotné cent- rum Veronica je celé pasivní. „Inspiraci k so- lárním kolektorům jsme našli v Rakousku, jak zefektivnit pěstování ovoce a zejména jeho zpracování, jsme se radili s Lucemburčany a v úzkém kontaktu při výstavbě vzděláva- cího centra jsme byli s Holanďany,“ popisuje ředitelka Gaillyová způsob, jakým se obec le- žící na úpatí Bílých Karpat stala využíváním jednoduchých přirozených procesů jedinou energeticky téměř soběstačnou obcí v tu- zemsku. A jak vidno, nebylo to zas tak složité – stačilo mít v čele představitele, kteří nejsou propojeni se stavebními firmami a nepřemýš- lejí k nejbližšímu supermarketu. Pro turisty, kteří do Hostětína zavítají, jsou připravené exkurze všech zelených projektů, ochutnávka moštů a sirupů, ale i výlety za poznáním tradice Bílých Karpat – za košíkáři, krajkářkou nebo do bylinné likérky. Zážitkem je už samotný pobyt v Centru Veronica, které je dosud jedinou veřejnou pasivní budovou u nás. Ekopenzion má izolace ze slámy, spr- chujete se a splachujete dešťovou vodou, vě- tráte a zpět získáváte teplo, a když se to sečte a podtrhne, roční spotřeba domu je desetkrát nižší než u normálních staveb. „Souhlasím s princem Charlesem, který řekl, že realizova- né příklady mají nenahraditelnou cenu. Když vidíte na vlastní oči, že tyto postupy fungují, začnete jim věřit,“ hlásí se Yvonna Gaillyová k názoru následníka britského trůnu a váš- nivého ekologa, který Hostětín předloni na- vštívil. Pracovníci centra na jeho počest od loňského roku dokonce spustili turistický program „Po stopách prince Charlese“, který byl oceněn jako Hit sezony Centrálou cestov- ního ruchu východní Moravy. Hostětín ale rozhodně nespoléhá na marke- ting. Vyhlášené jsou třeba tamní ovocnářské kurzy, které učí návštěvníky pěstovat staré odrůdy ovocných stromů. Yvonna Gaillyová se usmívá: „Lidé se naučí pojmenovávat jed- notlivé stromy a rostliny, říkám tomu ekolo- gický luxus.“ Pokud je po dni plném dojmů libo romantic- kou večerní procházku, vězte, že v Hostětíně pořád ještě uvidíte hvězdy. Mají zde totiž i speciální pouliční osvětlení. Lampy jsou konstruovány tak, aby osvětlovaly jen kousek země pod sebou a zbytečnou zář nepouštěly do okolí. Cílem procházky může být třeba, jak říká paní Yvonna, „nejgeniálnější lavička na světě“. Jmenuje se Adam a Eva a sedíte v ní naproti sobě zakrytí rámem, který dvě seda- dla spojuje. Pokud byste náhodou měli po- chybnosti, kam si sednout, reliéf mužského a ženského pohlaví, vyrytý do sedátka lavičky, vás spolehlivě navede. n V

34ZEN fashioN 34ZEN

Šperk Trudi for Dolls 1900 Kč, kožešinový límec Kreibich 3600 Kč Foto: Bára Prášilová Styling: Radka Sirková Make up: Eva Svobodová Kouzelné retrokolekce kabelek, hedvábné šátky, kloboučky v zářivých barvách a tajemné šperky slečny Trudi v hlavní roli ZENové fashion. m a l é h e z k é co je to je

36ZEN Nahoře: čepice Zara, plavky 999 Kč, podkolenky 299 Kč a náramek 899 Kč, vše Marni for H&M, NG Myslbek, kabelka Max Mara 26 100 Kč, boty Topshop 2390 Kč Vpravo: límec jako čapka Dries Van Noten, Obsession, 12 950 Kč, rukavice Dolce & Gabbana 4350 Kč

ZEN37

38ZEN38ZEN

ZEN39 Nahoře: klobouk Tonak 2460 Kč, kožešinový límec Kreibich 3600 Kč, kabelka Marc Jacobs 36 100 Kč, Pařížská 13, náramek Marni for H&M 899 Kč. Tapetu vytvořila Veronika Jiroušková. Vlevo: čapka Tonak 1392 Kč, šátek Hermès 21 200 Kč

40ZEN portrét „V hotelu by se měl vždycky zastavit čas. Lidi přijdou na jeden drink, a sedí tady šest hodin. To je úžasnej kompliment,“ říká šéf jednoho z nejlepších londýnských barů. 40ZEN

ZEN41 Velmistr koktejlů Mad Cow Swizzle 6o ml Tiki Lovers Rum 30 ml pistáciový likér 15 ml čerstvá šťáva z limetky 1 dash pimento dram 10 ml sirupu ze třtinového cukru Metoda: kvedlání Pohár: kravská noha s kopytem Ozdoba: listy ananasu Oye Mi Canto 30 ml Tapatio Blanco s infuzí sladkého Tamarindu 60 ml Rosato Vermouth 5 ml Chichicapa mezcal 1 dash Mandarin bitters Metoda: míchání Sklenička: Coupe Ozdoba: Křišťálově průzračný kousek ledu, «apple blossom» (název nemá nic společného s jabloní), kvítek jasmínu [Alex KrAtěnA] Text a foto Veronika Lukášová Brněnský třicátník vyhrál barmanského Oscara a patří k hvězdám londýnské barové scény. Na drink k němu chodila i Amy Winehouse… cházím do setmělého baru Artesian v luxusním hotelu Langham, nedaleko londýnského Oxford Circus. Je půl je- denácté dopoledne a venku je, jak jinak, zataže- no. Atraktivní vůně zázvoru a lilie, značková pro hotely Langham po celém světě, mi ale okamži- tě připomene, jak příjemné je to tady v jedenáct večer, s nebezpečně chutným koktejlem, kdy se váš hlas ztrácí v šumu hudby a mnohojazyčných konverzací,kteréseležérněrozprostírajípoútul- ných kožených sedačkách a kožené podlaze ve fialovo-stříbrné paletě. Prostor byl navržen pro- slulým návrhářem Davidem Collinsem, do jehož designového portfolia patří i interiéry známých restaurací a barů jako například Nobu, Bassoon Bar, Connaught, a dokonce i byt zpěvačky Ma- donny, která ostatně chodí i do Artesianu. Za barem si připravuje exotické ingredience Alex. Vysoký elegán původem z Brna. Spolu s ním tu sídlí i prestižní ocenění a soukromá sbírka exotických lahví s destiláty z celého světa, které nasbíral nebo dostal při četných cestách po zeměkouli. Je totiž prvním Čechem, který kdy vyhrál prestižní cenu World’s Best Cocktail Menu za nejlepší koktejlový lístek na světě (něco jako barmanský Oscar) a pod jehož vedením zís- kal Artesian v roce 2009 cenu za nejlepší brit- ský hotelový bar. Jako šéf prestižního podniku míchal nápoje pro princeznu Beatrice, Shakiru, Britney Spears, Enriqua Iglesiase, skupinu Black Eyed Peas, plejádu známých fotbalistů i členy šlechtických a královských rodin. Když začíná- me s focením, Alex se ležérně posadí na barovou stoličku a jen tak mimoděk prohodí: „Na téhle sedávala Amy Winehouse.“ A co pila? To už je bohužel hotelové tajemství. V S tímto koktejlem zvítězil Alex loni v prestižní soutěži Cocktail Challenge v kategorii Nejlepší aperitiv. Koktejl je součástí koktejlového menu, se kterým Alex vyhrál „barmanského Oscara“ v soutěži Tales of the Cocktail.

42ZEN Čím jsi chtěl být jako malý? Když jsem byl malý děcko, tak jsem chodil a jak blbej furt říkal, že chci být milionář, (směje se) což by bylo ideální. Šťastnej milionář. Šťastnej jsem a na ty miliony ještě dělám. Studoval jsem plno škol, ale nikdy jsem nic nevystudoval. Můj sen odmalička byl, že jsem chtěl jezdit kolem světa. Cestuješ, cestuješ, cestuješ, a čím víc ces- tuješ, tím víc zjišťuješ, kolik je úžasných míst. Chybí mi například Afrika. Severní Afrika je strašně bohatá na ingredience. Všechny ty ces- ty beru jako inspiraci pro svoje drinky. Kde ses naučil umíchat svůj první koktejl? Kdysi jsem viděl barmana, který dělal flair (volný styl), a to mě strašně chytlo. Barman, to bylo vždycky „cool“. Já jsem nikdy nechtěl dělat barmana, to spíš barmanství si našlo mě. Barman může být ošklivej, ale stejně se bude vždycky všem ženským líbit. Ambice, nebo talent – na čem úspěch závisí víc? Talent je nějaký předpoklad, který buď rozvi- neš, nebo ne. Talent neznamená nic. Je mno- ho talentovaných lidí, kteří ho promrhají, nic s ním neudělají. Já to vidím, třeba když si vy- bírám lidi do týmu. Jedna z věcí, na které se dívám, je jejich ambice. Talent mě nezajímá, protože v baru je můžu naučit všechno, co znám. Já jsem formální průpravu v podstatě taky neměl. V Česku jsem si udělal jakýsi zá- kladní barový kurz. Takový první dotyk s gas- tronomií pro mě byl New York. Tam jsem si vydřel fakt všechno. Umýval jsem záchody, jezdil jsem s dodávkou, vozil mražený zboží. To mi bylo osmnáct. Jaké máš ambice ty? Abych byl šťastnej, zdravej, bohatej... Pokud možno. A profesně... Baví mě být barman. Takže pokud se stanu ještě lepším barmanem a budu moct být s lidmi, to je pro mě nejúžasnější věc. Co tě na tvé práci baví nejvíc? Když je dobrá atmosféra, dobrá hudba, bar je natřískanej a s týmem máš dokonalou syn- chronizaci, funguje to jako jeden organismus. Taky mě baví cestovat a chodit ven. Za posled- ní rok byl můj největší zážitek, když jsme dě- lali Petře Ecclestonové, dceři šéfa Formule 1, svatbu v Itálii. Takže tam byly všechny celebri- ty. Byl tam soukromý koncert Erika Claptona, Black Eyed Peas... Strašná makačka, se dvěma kamarády, Agostinem z hotelu Connaught a Erikem Lorinczem ze Savoye, byli jsme vlast- ně takový hotelový trio. Co patří mezí tvoje největší extravagance? Míchání koktejlů v letadle. Jsem asi jeden ze čtyř nebo pěti barmanů na světě, kteří to dělají pravidelně. Pracuju s Virgin Atlantic. „Jen za poslední dva týdny jsem byl v Moskvě, Cannes a Varšavě a do toho jsem na plný úvazek pracoval tady v Londýně.“ Česko-slovenská škola očima Alexe «Česko-slovenské barmanství má ve světě velké jméno. My se tady nebereme jako Češi a Slováci, ale jako Čechoslováci. Jestli je to Erik Lorincz ze Savoye, který vyhrál nejlepšího barmana na světě a jeho hotel nejlepší hotelový bar, nebo Stanislav Vadrna, zakladatel slovenské barové scény. Do jakéhokoliv jdeš hotelu – do Dorchesteru, Brownsu či privátních členských klubů –, tak je tam někdo od nás, třeba Zdeněk Kaštánek nebo Ondra Pospíchal. Česko-slovenská komunita je tu silná a drží pospolu. Rivalita samozřejmě funguje, ale velmi přátelská. Například kuchaři jsou mnohem větší tajnůstkáři, kteří si drží svoje receptury a techniky. My barmani se rádi dělíme.» 42ZEN

ZEN43 Naposledy jsem při letu z Londýna do Miami dělal drinky ze svého baru VIP hostům. Dva dny party v Miami a potom to stejné cestou zpátky. Já vlastně veškerej svůj volnej čas trá- vím tak, že to souvisí s prací. A tohle, i když je to extrémně náročný, je cool. Co tě pohání? Pohání mě láska k profesi a ten fakt, že ne- mám žádný osobní život, takže se tomu můžu věnovat naplno. Vstávám v osm ráno, pak trá- vím dvě hodiny na počítači, pak nějaký mee- ting, photoshoot nebo ochutnávka, případně pracuji na prezentaci svých nových koktejlů, a potom jsem od šesti za barem... Kdybych měl rozlišovat, co je práce, to bych se zbláznil. Jsem perfekcionista, to o sobě vím. Narodil jsem se 11. září ve znamení Panny, takže mám sklon k detailu. A to mě hodně posouvá v práci, kde je detail důležitý. Co považuješ za svůj největší úspěch? Z profesního života asi cena za nejlep- ší koktejlový lístek na světě na soutěži Ta- les of Cocktail. Ale nejdůležitější je, jak ti funguje ten bar. Pokud ten bar vydělá 200 000 liber měsíčně a mám tým šestnácti lidí, na který se můžu spolehnout jako na svoji ro- dinu. Ty si můžeš myslet, že někomu servíruješ nejúžasnější koktejl, atmosféra je bomba a servis je super. Ale servis, atmosféra a ty nejúžasnější drinky na světě existují, jenom když ti lidi řek- nou „tak to je nejlepší drink, co jsem kdy pil“. Kdyby tě tvoje dvacetileté Já mohlo teď vidět, co by si myslelo? No to bych měl strach, že kdyby mě to dvace- tileté já vidělo, že bych byl možná ještě větší lempl, než jsem byl. Takže bych se možná ještě víc flákal, protože bych si řekl ah, cool, ono se to nějak nakonec povede. (směje se) Určitě by bylo překvapené, protože jsem nikdy nad ničím takovým, čím jsem teď, nepřemýšlel. Ve dvaceti letech jsme jezdili kolem Evropy vlakem za la- cino, když jsem byl na trajektu, tak jsem musel dojídat zbytky. Ve Stockholmu jsem si šel do McDonalda s PET flaškou, jestli by mi nemoh- li načepovat vodu, protože jsem neměl peníze ani na flašku vody. A když se podívám na to, jak cestuju teď, že všude lítám byznysem, přespá- vám v těch nejlepších a nejdražších hotelech... Ale stejně to byly nejlepší zážitky v těch dvace- ti, to byl underground. Nikdy jsem si nemys- lel, že takhle skončím. Ani když jsem přišel do Londýna. Měl jsem štěstí. Je to moje zásluha a hodně štěstí. Jaká je práce v Langhamu? Už jsem tady šest let. Začínal jsem jako seni- or bartender, tady vlastně head bartender na začátku nebyl. Já jsem se na toho hlavního barmana vypracoval, a tím mi samozřejmě na- rostlo plno zodpovědnosti. Teď vlastně rozho- duju úplně o všem, co se tady děje. Jaká tady hraje hudba, co se servíruje, každá jednotlivá věc... Někdy je to noční můra. To, jak organi- zuješ bar, ti ovlivňuje prodejnost. Pokud máš ledničky za barem, který mají skleněný dveře a vidíš tam vystavený pivo a víno, tak si dáš pivo nebo víno. Pokud přijdeš ke mně, ty led- ničky jsou černý, nevidíš do nich a vidíš věci jak z muzea, tak si akorát začneš klást otáz- ky. A to už mi dává místo na to, abych rozvedl krásnou řeč o těch svých koktejlech, a ty prav- děpodobně skončíš s koktejlem. Všichni taky víme, že řeč těla mluví daleko víc nahlas než tvůj hlas. Řekneš nám nějaké zajímavé historky z práce? Lidi se ti svěří úplně se vším. A musíš si udržet profesní tajemství, některý věci o lidech ne- můžeš říct ani svým kolegům. Finance, zdraví, láska, drogy, nevěry... Vždycky jsme byli známí tím, že jsme diskrétní. Barman je psycholog. A to, že si tě vyslechne, je mnohem důležitěj- ší, než že ti umí poradit ohledně whisky nebo rumu. Obsluhoval jsem absolutně každého, Britney Spears, Shakiru, fotbalisty i královské rodiny, a uvědomil jsem si, že tihle lidi jsou úplně nejvíc v klidu. Ti, kteří stresují a mají nervy, jsou jejich manažeři a management tvého hotelu. Jedna z vtipných historek by ale byla... Velmi atraktivní pár sedí na baru, pijou koktejly, potom poprosí o účet a strašně mně děkujou, jak měli úžasnej večer, dali mi dýško. A najednou mi ten pán říká, jestli bych s nimi nešel nahoru do pokoje a nespal s jeho ženou – před ním. Já jsem řekl, že se omlouvám, ale že se obávám, že tyto služby neprovádíme. A on na to, ježiš promiňte, neberte to jako urážku, já jsem myslel, jako že bysme ti zaplatili. (směje se) V hotelu vidíš plno věcí, ale to je normální, místo, kde ztrácíš iluze o lidech. Lidi si to neu- vědomují, ale my vidíme a slyšíme všechno. Kdybys teď všechno ztratil, co bys dělal? Samozřejmě že bych šel do baru... Tam bych to asi vypil. (směje se) A druhý den bych se vzbu- dil s kocovinou a potom do toho všeho skočil znovu. Kdybych ztratil všechno, co mám, nedá se nic dělat, začínám odznova. Nemám z toho strach. Já jsem nikdy neměl strach pracovat. Klidně můžu jít zas čepovat pivo a uklízet zá- chody, už vím, jak se to dělá. n n NEMáM žáDNý OSOBNí žIVOT, TAKžE SE TOMU MůžU VěNOVAT NAPLNO. JSEM PErFEKCIONISTA. Alexova vizitka World’s Best Cocktail Menu To, co Oscary znamenají pro film, Tales of the Cocktail v New Orleans znamenají pro barový svět. Alex Kratěna získal v letošním roce první cenu v kategorii nejlepší koktejlový lístek na světě. Best Classic Hotel Bar Artesian vyhrál cenu nejlepšího hotelového baru ve Velké Británii v roce 2009 International Cocktail Challenge 2011 Jenom poplatek za přihlášení koktejlové receptury stojí asi 30 000 Kč. Této soutěže se účastnil Alexův koktelj Oye Mi Canto. Cabana Cachaca S tímto koktejlem reprezentoval Velkou Británii v celosvětovém finále v Riu De Janeiro Flor De Cana Národní soutěž celé Anglie, Skotska a Walesu zařadila Alexe Kratěnu mezi deset nejzajímavějších barmanů v Británii. Veronika Lukášová, původem z Brna, působila dvanáct let v USA, kde fotila např. pro New York Times a Washington Post. Nyní žije v Londýně, kde ji zastupuje agentura Zuma Press.

Jak láska prochází žaludkem Text Kateřina Hicks Gastronomická expertka ZENu Kateřina Hicks tentokrát o tom, že pro sofistikované labužníky je svatý Valentýn tabu. Ale to neznamená, že si nedokážou vychutnat milenecký pokrm. Ovšem jdou na to jinak než masa obyčejných smrtelníků. 44ZEN Únor je měsíc, jenž neslyne přirozeným půvabem, snad kromě své ohleduplně zkrácené délky. Naštěstí však disponuje značným kulinárním potenciálem. Uznejte – dobíhající Grand Restaurant Festival je skvě- lá příležitost k otestování dosud neprobádaných, zejména dražších podniků v několika českých i moravských městech, tradiční zabijačka a masopust nám připomenou rituály předků i realitu potravního řetězce, a konečně přivandrovalý, nicméně zdárně se domestikující svátek svatého Valentýna je dalším důvo- dem přivodit si příjemný kulinární zážitek. „Valentýn“ je, pravda, pro někoho nepřijatelný už svým ame- rickým původem a značně komerční podobou. Svátek svatého Valentýna sice nevynalezl americký koncern Hallmark, jak se někdy traduje, avšak jeho novodobou podobu svým masivním marketingem nepochybně ovlivnil. Nicméně i bez onoho komerčního odéru je Valentýn pro řadu lidí problematický. Ne že by neměl svá pozitiva – co je taky špatného na myš- lence romantické lásky? Problémem bývá nastavit a poté naplnit očekávání – a to nejen vlastní, ale především osoby, s níž tento večer hodláme trávit. Věc se má takto. Společnost diktuje, že ideální pra- xí oslavy „dne zamilovaných“ (už tento v našich končinách často používaný výraz je zavádějící, neboť dvojice, která má za sebou víc než tříleté soužití, už realisticky vzato do kategorie „zamilovaných“ nepatří) je kromě předání květinového či po- dobného daru mužem ženě spo- lečná návštěva restaurace, kde v mihotavém světle svíček proběhne cosi s názvem „romantická večeře ve dvou“, jež působením konzumovaného jídla, intimního prostředí a vzá- jemné inter- akce navodí příjemné erotické napětí mezi oběma protagonisty do té míry, že na konzumaci gastro- nomickou plynule (ovšemže po přesunu do vhodné lokality) naváže konzumace sexuální. Ta je i kýženým vrcholem večera. Už vidíte ten problém? Dovolte další řečnickou otázku: Je něco intimnějšího než erotický vztah mezi mužem a ženou? (Abychom se vyhnuli nařčení z bigotnosti, zařaďme sem i vztahy mezi dvojicemi stej- ného pohlaví.) Odpověď zní: máloco, pokud vůbec něco. Jenže když se z takto osobní záležitosti stane, byť jen na jeden den, věc veřejná; na stránkách časopisů se šéfkuchaři i redaktorky před- hánějí v doporučeních na afrodiziakální ingredience – ústřice? fíky? čokoláda? – a odlehčená menu, jejichž následky nebudou v ložnici na překážku; intimita prchá oknem ven a zůstává tíha očekávání. Očekávání, jež je třeba se ctí naplnit, očekávání ne vždy realistická (dokonalá večeře v den, kdy řada restaurací praská ve švech a kuchyně i servis mají co dělat, aby stíha- ly), očekávání zhusta nevyslovená a v rámci jedné dvojice často značně rozdílná (příklad: on – steak v oblíbeném podniku, poté doma sex; ona – kouzelný večer v lu- xusní restauraci, kdy její půvab všem vyrazí dech do té míry, že ji partner rozechvěle požádá o ruku). Zkrátka a dobře, z příjemného večera se může stát minové pole, kdy vzájemná nervozita znásobuje následky i toho nejmenšího faux pas a vědomí možného zklamání – a tedy vlastního selhání – už dopředu omezuje jakoukoli spontánnost. Není však třeba nad Valentýnem rovnou lámat hůl – či v přípa- dě, že disponujete střelnou zbraní, házet tuto do žita. Existuje spousta způ- sobů, jak si Valentý- na s partnerem či partnerkou užít, aniž byste ris- kovali part- nerské pek- lo nebo finanční zkázu. jím, tEdy jsEm

ZEN45 6 alternativních řešení, jak přežít Valentýna Nemáte zrovna partnera? Ideální příležitost vyrazit si s kamarádkou či kamarádem a milenecký vztah jen předstírat, ovšem dramaticky. Uvidíte tu zábavu! Ideální je do průběhu večera zakompo- novat i fingovanou žádost o ruku včet- ně patetického zákleku na podlahu. Přitom se bavte nervózními či zá- vistivými pohledy ostatních párů i reakcí perso- nálu. Jste foodie? Pak se 14. 2. najezte doma, popř. ironicky ve fast foo- du (ideálně etnickém, do „mekáče“ po- chopitelně nechodíte) či jiném ultranero- mantickém podniku. Například v New Yorku platí, že do vyhlášených restaurací na Valentýna míří jen „amatéři“, jimž nevadí stereotypní nabíd- ka a masový charakter akce. Do svého vytipované- ho podniku se vydejte buď před, nebo až po 14. 2., a objednejte si ideálně dvě odlišná degustační menu. Ta je pak nutno dlouze srovnávat a fotit za vzájemného ujišťování, že právě tento přístup vás kulturně a inte- lektuálně řadí nad ostatní stádo... Nemáte peníze na restauraci, do níž touží jít váš (snobský) partner? Obávám se, že doma připravená večeře, ač sebelepší, není dostatečným ekvivalentem. Radím předstírat akutní gastroenteritidu a protějšku zakoupit luxusní (avšak ve srovná- ní s onou restaurací stále velmi cenově přija- telný) kuli-dárek. Například čokoládové lanýže od Lucie Glaister či jiné importované nebo méně známé šampaňské „pro znalce“ (za- pomeňte na klišé typu Veuve Cliquot nebo Moët Chandon...) – můj tip je Egly-Ouriet. Chcete na partnera/ partnerku udělat dojem doma připravenou večeří, ale neví- te si rady s menu? Neriskujte a nebuďte přespříliš ambiciózní. Volte luxusní ingredien- ce, avšak jednoduché postupy. Kvalitní, čerstvé, velké mušle jakubky potřebují jen krátce orestovat na másle s pár zrnky hrubozrnné soli a chutnají fantasticky (navíc jsou lehké a snadno stravitelné, ehm ehm). Hustý čokoládový pudink/krém (pot de crème au chocolat) je trochu klišé, ale klišé chutné a postup jednoduchý, navíc se dá připravit dopředu. Ti, kdo vařit neumí vůbec, mohou vykouzlit skvělou večeři sestavenou z výběru luxusních sýrů a uzenin s kvalitním čerstvým chlebem, ovocem a vínem. Nepodceňujte osvětlení – svíčky jsou ideální. Obáváte se, že vám váš protějšek chce něco sám ukuchtit, a raději byste si toto „potěšení“ nechal/a ujít? Že vám není hanba. Nezapomeňte, že člo- věk se stane dobrým kuchařem, jen má-li dostatek praxe. Výsledek ale můžete částečně jistit koupe- ným kvalitním dezertem a alkoholem. Máte oba- vu, že vaše menu nebude dost sexy? Doporučuji vám zhlédnout film Tom Jones (1963). Zjistíte, že i obyčejné pečené kuře kon- zumované zastudena s tou správnou osobou může být překvapivě inspira- tivní.

46ZEN profil Býci v oblacích [Martin Šonka] Text Anna Nosková Foto Bára Prášilová Je jediným Čechem, který se účastní nebeské formule jedna. Závodu Red Bull Air, v nichž se divákům předvádí průlety pod mostem a jiné šílenosti. Se ZENem mluvil tento vicemistr světa ve free style letu o nejlepším povolání na světě. 46ZEN

ZEN47 mlhy se vynoří malé letadlo a snáší se nad řekou Hudson. Provede několik rychlých otáček, ve svislé poloze proletí brankou a poté rychlostí kolem 300 km/h kličkuje mezi nafukovacími pylony z tenké látky, nafouk- nutými vzduchem. Na břehu pilotovým kouskům nadšeně přihlížejí statisíce lidí a na hladině se pohupují desítky plachetnic, ze kterých je na ce- lou trať překrásný výhled. „Když jsem pod sebou viděl sochu Svobody, bylo to něco neskutečné- ho,“ pochvaloval si v červnu 2010 Martin Šonka. Jediný Čech, jenž se atraktivních závodů patnácti nejlepších pilotů světa v letecké akrobacii Red Bull Air Race, na které se dívalo po celém světě 400 milionů lidí a kterým se přezdívalo formule 1 ve vzduchu, zúčastnil. Tomu se říkají smíšené pocity. Krátce poté, co ve své premiérové sezoně s letadlem, které přišlo na deset milionů, získal svůj první bod, organizátoři nečekaně oznámili, že seriál dočasně „z bezpeč- nostních a organizačních důvodů“ končí. Pravda je, že jeden pilot skončil se svým strojem v řece a druhý trknul křídlem o hladinu. I když se niko- mu nic nestalo, hrozilo, že příští incident by mohl dopadnout hůř... Po vynechané loň- ské sezoně se ale překvapivě nekoná ani ta letošní. Vylepšený Red Bull Air Race tak plánují rozjet organizátoři údajně až v roce 2013. Český reprezentant v letecké akrobacii, několika- násobný mistr republiky a vicemistr světa, se tak prozatím vrátil ke své profesi vojenského pilota v české armádě. Tedy ke stíhačkám. Martin Šon- ka, pro nějž byly závody Air Race splněným snem, a tím nesplněným je zatím letět raketoplánem do vesmíru, je pořád ve svém živlu – vzduchu. Od loňska mu navíc pomáhá nový sponzorský notebook Lenovo ThinkPad Edge E420s, na kte- rém má nainstalované aplikace pro předleteckou přípravu, týkající se nejen kontroly letadla, ale i plánování trati letu, letového plánu nebo roz- vržení sekvencí akrobatických prvků. Součástí je také monitoring počasí a po jednotlivých ak- robatických sestavách pak probíhá analýza HD videozáznamů ze země i z letounu, přičemž ně- které záznamy spolu s fotografiemi poté Martin umísťuje na svůj blog. O touze ovládnout prostor mezi nebem a zemí toužil Martin Šonka odjakživa. Na rozdíl od vět- šiny svých vrstevníků se stejným přáním si ale za svým cílem vytrvale šel. Když v sedmnácti vysypal pokladničku, ve které si našetřil 500 korun, aby se poprvé proletěl v kluzáku nad Táborem, nepře- kvapilo to prý vůbec nikoho. Vždyť už jako dítě si nejradši četl O letadélku Káněti. n Z

48ZEN rEportáž Okna Barmy otevřená dokořán Lidé v této zemi, která připomíná papírového draka, věří, že nový Buddha se narodí právě zde. Dosud jim vládla vojenská junta, ale klášterů a zlatých stúp zde mají víc než kdekoliv jinde. Text a foto Hana Connor 48ZEN

ZEN49ZEN49 Dvě malé adeptky na mnišky v jednom z nesčetných klášterů na severu země

50ZEN Probouzející se chrámy starobylého Baganu lemované řekou Iravadi. Baganským králům se podařilo za 230 let vlády postavit přes 4 tisíce chrámů, ve kterých se mísí indický hinduismus a tradiční barmská výzdoba. (nahoře) Dlouhé dřevěné lodě slouží na jezeře Inle jako hlavní způsob přepravy národa Inthů. V několika plovoucích vesnicích nalezneme buddhistické pagody, klášter, leknínová pole i plovoucí zahrádky se zeleninou. 50ZEN

ZEN51ZEN51 Koňský potah nebo volský povoz je oblíbeným dopravním prostředkem po prašných cestách a jako jediný pomocník v zemědělství.

52ZEN52ZEN

ZEN53 Místní rybáři pohánějí své čluny nohou, tato zvláštní technika veslování pomáhá ulevit pažím při dlouhých cestách z jednoho konce jezera na druhý.

54ZEN Každý muž v Barmě by měl alespoň dvakrát za život vstoupit do mnišského řádu: jednou jako novic, později jako vysvěcený mnich (vlevo). Zlatý vrcholek Shwemawdaw Paya dominující městu Bago dosahuje o 14 metrů větší výšky než slavný Zlatý chrám v Rangúnu. Tisíc let stará stúpa byla původně vystavena jako schrána na dva Buddhovy vlasy a posvátné zuby.

ZEN55ZEN55 yanmar, jak se Barma správně na- zývá, je buddhistická země jiho- východní Asie, desetkrát větší než Česká republika. Obyvatelé Barmy, skládající se z mnoha etnických skupin (Barmánci, Ša- nové, Kačjinové, Čjinové, Rakhinové, Kare- nové, Monové a Kajaové), jsou na svůj národ velmi hrdí. Stát, který svým tvarem připomí- ná papírového draka, byl dlouho připoután k zemi izolací a důsledkem mezinárodního tlaku. Vojenský režim, který více než 40 let tvrdě potlačoval a věznil politické odpůrce, sledoval novináře a terorizoval menšiny, ale pozvolna ztrácí dech. Barmánci mají být opravdu na co pyšní – vel- kolepé chrámy a stúpy, často protkané pravým zlatem, nedotčená příroda v podobě horských pásem Himálaje, deštné pralesy, jež zabírají víc než polovinu země a panenských pláží na zá- padním pobřeží. Většina mužů stále nosí longyi – dlouhou pánskou sukni. Ženy rády oblékají sarongu s tradiční košilí a svůj obličej zdobí thanakou. Tento prášek z kůry stromů slouží zároveň jako ochrana před sluncem a udržuje pleť mladist- vou a krásnou. Thérevádští buddhisté se snaží dosáhnout osvícení získáváním božských zásluh. Dávají dary mnichům a klášterům, přidávají zlaté líst- ky na Buddhovy sochy a svědomitě vykonávají náboženské obřady. Typickým povahovým rysem místních je nic nekomplikovat a nesdělovat špatné zprávy. Neradi se dostávají do konfliktu a otevřených debat, takže při nekonečných cestách vlakem, autobusem nebo lodí je zbytečné zjišťovat čas příjezdu. Nejvíc ze všeho snad obyvatelé Myanmaru zbožňují fotbal. Není nic neobvyklého, že se celá vesnice sejde uprostřed noci v čajovně u jediné televize a sleduje zápasy Arsenalu, Chelsea nebo Manchesteru United. n M Hana Connor vystudovala fotografii na univerzitě v australském Perthu, kde vyhrála i několik fotografických soutěží. Věnuje se převážně reportážní fotografii a na cestách po jihovýchodní Asii dokumentovala mnoho humanitárních projektů. A120000131

56ZEN kdo jE NoN placebo „Devadesát procent mého šatníku tvoří mé vlastní návrhy.“ Beata Rajská ve svém showroomu v pražské Dlouhé ulici. [beata rajská]

ZEN57ZEN57 Text Tereza Provazníková Foto Bára Prášilová Nová kolekce známé módní návrhářky vychází z prvorepublikové módy a folklóru. „Zdá se mi, že na to dnes ženy jdou špatně a ztrácejí ženskost,“ říká v rozhovoru pro ZEN Beata Rajská.

58ZEN n Všechny nápady si nejprVe píšu. až když je můj moleskine plný poznámek, určím si téma.

ZEN59 ystudovala jste filozofickou fakultu. Jak jste se dostala k módě? Na střední oděvní škole jsem brzy přišla na to, že prů- myslovým způsobem se oděvu věnovat nechci. Místo randění jsem ale chodila do zájmového kroužku, kde jsem se naučila navrhovat a stříhat. První věc, kterou jsem si ušila ještě na základní škole na maminčině Minervě, byly džíny. Vznikly rozstříháním ručně tka- ného lněného prostěradla. Po maturitě jsem se ale na uměleckou vysokou školu nedostala a nakonec jsem si vybrala historii a ar- chivnictví na filozofické fakultě v Bratislavě. A jak jste se tedy dostala zpět k módě? Když jsem potkala svého nynějšího manžela, přestěhovala jsem se s ním na Vysočinu. Po mateřské jsem se rozhodovala, čemu se budu věnovat. Shodou náhod zrovna v té době vznikala ve Žďáře nad Sázavou nová střední oděvní škola a hledali učitelku techno- logie. Učila jsem šest let a se studentkami absolvovala několik ná- vrhářských soutěží. Můj rukopis byl v jejich modelech znát a lidé ode mě začali chtít něco navrhnout. Svět modelingu má dost zvláštní pravidla... Po nějaké době mi začalo vadit, že dívenky, které v podstatě nic nedokázaly a nic neznamenají, mají najednou díky soutěži krásy pocit, že jsou velké hvězdy. Pohybuji se ve světě modelek celý ži- vot, mnohé z nich uznávám, ale na druhé straně některá mediální velebení holek z miss jsou teatrální. Naštěstí pohyb v „jepičím“ světě showbyznysu, módy a bulváru u mě vyvažují lidi, jejichž ži- vot má jiné hodnoty. Jak je to s úlohou žen v dnešním světě? Nemusí být v podstatě superhrdinkami, které zvládají jak rodinu, tak kariéru, aby dosáhly uznání? To jsme si ovšem způsobily my ženy! Myslím si, že chlapi trpí taky. Vemte si, že muž byl po dlouhé generace vychováván, že se má po- starat o rodinu, což s sebou neslo určité postavení ve společnosti. A my jsme se pak v nějaký moment rozhodly, že od nich chceme všechno – aby byli romantičtí hrdinové i živitelé, ale zároveň aby nám dovolili být soběstačné! Zdá se mi, že na to jdeme špatně. Žena si musí stále umět zachovat ženskost. A to je přesně to, co v současnosti ztrácíme. Máte nějaký návod, jak se stát úspěšnou módní návrhářkou? Talentovaných lidí je spousta. Ovšem k tomu, abyste nakonec do- sáhli úspěchu, je zapotřebí souhry několika dalších aspektů. Mu- síte zvládat marketing, principy trhu, postupy nových technologií, prostě brát módu jako každý jiný byznys. Tento široký pohled čas- to absolventům oděvního designu chybí. Studenti si musí uvědo- mit, že práce pro radost mohou udělat několikrát ročně, ale pak musí připravit kolekci, která v lidech vzbudí touhu. Vaše modely musí v lidech vzbudit touhu je vlastnit! Pro koho je vaše móda určená? Snažím se, aby sortiment splňoval požadavky aktivní ženy, a tes- tuji je sama na sobě. Jednoduše tak zjistím, jestli dobře sedí, jestli materiál „pracuje“ tak, jak má, nebo jaké má užitné vlastnosti. To samozřejmě neplatí pro společenské šaty, ale stoprocentně to platí o oblečení pro každodenní nošení a pro doplňky. Myslím si, že se pozná, když dámskou kabelku navrhuje muž. Je třeba krásná na pohled, ale najednou zjistíte, že nemáte kam dát ty spousty dám- ských maličkostí, protože nemá žádné kapsy. Co sama ráda nosíte? Řekla bych, že devadesát procent mého šatníku tvoří mé vlastní návrhy, a hodně se od toho odvíjí i sortiment butiku. V době, kdy jsem měla ve velké oblibě sukně a košile, se v hojné míře objevo- valy i v obchodě. Pak se mi začaly zdát pohodlnější šaty, tak máme v nabídce víc šatů. Necítím se pohodlně ve vypasovaných džínách. Navrhla jsem kalhoty typu jezdeckých rajtek a hned jsem si troje nechala ušít i pro sebe. Přemýšlela jste někdy o tom, že byste se věnovala i pánské módě? Samozřejmě že mě to napadlo. Ale když chcete v něčem vynikat, nemůžete sedět na dvou židlích. Zakládám si na dokonalém vy- pracování, a právě proto, že znám i technologii výroby pánského oděvu, vím, jak diametrálně odlišná je. Při takové výrobě se mimo jiné používá žehlení suchým teplem, materiál se lisuje a pracuje se s těžkými žehličkami, na což je potřeba mužské síly a já mám svůj tým složený ze samých žen. Prostě si myslím, že pánské sako ušije nejlépe pánský krejčí. Z čeho vycházejí vaše kolekce? Ovlivňuje mě okolí a dění ve společnosti, se změnami se mění i moje návrhy. Všechny nápady si nejprve píšu. Až když je můj Mo- leskine plný poznámek, určím si téma. Teprve pak zasedám za stůl a začínám skicovat. Zatím poslední kolekce se jmenuje Non place- bo – žádné náhražky, a vyšla z prvorepublikové módy a folklóru. Pod krajkové šaty jsem třeba použila speciální podložení, nařase- nou silně naškrobenou spodničku, kterou si kyjovské dívky dříve vkládaly pod kroj. n V MÓDNÍ UDÁLOST ROKU HOTEL GENERÁLNÍ PARTNER PARTNEŘI MEDIÁLNÍ PARTNEŘI 12. 3. 2012 HILTON PRAGUE GENERÁLNÍ PARTNER A120000366

60ZEN ZEN žEN Buď můj Valentýn! 1. Hodinky s diamanty Tambour Attraction, od Louis Vuitton, 122 000 Kč 2. Křišťálové těžítko francouzské značky Baccarat, 4500 Kč 3. Křišťálové srdce Baccarat, 3500 Kč 4. Růžový bavlněný šátek s.Oliver, 499 Kč 5. Náhrdelník Swarovski, 13 400 Kč 6. Balerínky Melissa s třpytivými kamínky, 3200 Kč 7. Valentýnský korálek Pandora získáte k nákupu nad 1800 Kč Vyznejte letos své drahé city neotřele a originálně 1 2 3 4 5 6 7

ZEN61 Milenců vítězný únor 1. La Perla, podprsenka 6800 Kč, kalhotky 4600 Kč 2. Svíčka Diptyque Rosamundi je k dostání exkluzivně v concept storu SIMPLE za 1390 Kč 3. Le Bouquet Absolu, nová toaletní voda od Givenchy, cena 1400 Kč 4. Hermès, kabelka z aligátoří kůže, informace o ceně v butiku Oblékněte se do vůně divokých jahod a vzácné růže V nové kolekci spodního prádla známé italské značky La Perla se vrací elegance Jackie Kennedyové a živé barvy šedesátých let, které jako by se odrážely i v optimistické vůni s tóny květin a lesních jahod Le Bouquet od Given- chy. Kabelka Hermès Constance se tuto sezonu oblékla do sytě růžové a nová kolekce Diptyque je inspirována královnou květin. 2 3 4 1

62ZEN Svět podlE Evy Highlights Playa del Carmen (foto dole) je kouzelné místo nedaleko Meridy, kde najdete neopakovatelnou směs karibských barů, restaurací a kaváren jako z meziválečné Paříže. Zkuste hlavně klub Blue Parrot. Ideální čas sem zajet je od února do dubna, kdy ani teplota, ani vlhkost nedosahují extrémních hodnot. Mexická jízda ozhodla jsem se na svátky odletět do Mexika/Meridy, jenomže můj let z Ev- ropy byl natolik zpožděný (kvůli po- hřbu Václava Havla), že mi uletěl navazující let z Houstonu, a tudíž jsem tam musela nocovat. Druhý den (což byl den Štědrý) byl let do Meridy vyprodaný, a tak mi nezbylo nic jiného než opera- tivně letět do Cancúnu. Navrch mi ještě aerolinky ztratily kufr. Létat přes USA a Charles de Gaulle je tak asi nastejno – i když jste tam na čas, máte dvě jistoty: nestih- nete to a vaše zavazadlo se stopro- centně ztratí. Jenomže v tomhle případě to bylo ještě horší v tom, že byl Štědrý den a můj kufr byl plný dárků. Když ani čtvrtý den nikdo nedokázal identifi- kovat, kde zavazadlo je, a já utrpěla „ner- vové zhroucení“ v shopech, jako je Wal Mart (překlimatizovaný hangár plný nekvalitních ma- sových amerických výrobků), náš mexický kama- rád už to nevydržel. Naložil mě a zbytek výpravy do auta a odvezl nás někam hodinu mimo Me- ridu, do vesnice s hliněnými domy, palmovými střechami a potulnými psy, za čarodějnicí neboli La Brujou. Po cestě jsme viděli zabijačku krávy, tři kostely a unisex beauty salon. Vysadilnásudomku,kdeběhaloasidesetušmud- laných dětí, prase a několik hubených psů. Uvnitř byla betonová podlaha, puštěná malá barevná TV, lednička, houpací síť a v ní mimino a stůl, na kterém čarodějnice vykládala karty. La Bruja ale odmítla udělat ceremonii s vejcem (krouží kolem vás s nějakými hořícími bylinkami, pak vám po těle válí čerstvé vejce, nakonec ho rozbije a vylét- nepták),tak,jakjipožádalMexičan,avšaknabídla mi vyložení karet. Prý ty byliny, které k ceremonii potřebuje, rostou jen v pátek, a teď bylo pondělí. Na mou otázku „zda mi ten kufr přijde“ odpově- děla, že ano, se všemi věcmi a neporušený, ať se nebojím. Pak mi ještě sama řekla několik věcí, na co si dát a nedat pozor, na koho a proč… a dala mi 2 litry nějaké záhadné tekuti- ny, kterou si mám třikrát po sprše na sebe nalít a nechat uschnout, a ješ- tě podivnou černou vodu, kterou mám používat jako parfém, prý mě to ochrání na celý život! Po cestě od čarodějnice začalo pršet a objevila se nádherná duha, pak zatmění měsíce… a pak přišel ten kufr! V kufru bylo všechno, neporušené a nezmač- kané. Na vile jsme udělali z vody od čarodějnice rituál a polili se jí všichni. Byl to nějaký vývar z by- lin, jehož příjemná vůně mi připomínala indické parfémy. Navíc jsem zjistila, že po tom neštípou komáři, takže to zároveň sloužilo jako repelent. Druhý den jsme nasedli do auta a vyrazili do Pla- ya del Carmen oslavit Nový rok. Místní club Blue Parrot a právě probíhající BPM festival světové elektronické hudby mě přesvědčily o tom, že tu vážně není nuda, a bílé pláže, obzvláště v Tulu- mu, zase o tom, že je potřeba sem jet znovu. Nádherné slunečné počasí, vždy magicky volný stůl v přeplněné restauraci, nikde žádné čekání a perfektní servis. Každé ráno jsme začínali snídaní v restauraci Tropical na 5th Avenue, Playa del Carmen, kde si pohodlně můžete zkontrolovat e-maily, proto- že je tu dobrá wi-fi, navíc tu dělají skvělé čerstvé džusy a snídaně. Můj nejoblíbenější drink byl Chaya s ananasem a limetou. Chaya je mexická zázračná rostlina bohatá na draslík a vápník, při- pomínající náš špenát. Obědy jsme většinou řešili pojídáním Guacamole a Ceviche na pláži hotelu Costa del Mar a popíjením místního piva Sol, do kterého se dává citron, stejné jako do Corony. Ceviche Mix tu bylo fantastické. Mexičané mu říkají „come back to live“ a je to prý nejlepší jídlo na kocovinu. Teď už ale zase sedím na letišti v Houstonu a píšu tento článek. Naštěstí mám ještě trošku lektvaru od čarodějnice, tak věřím, že to všechno poletí na čas! n R Eva má práci snů. Létá po světě a testuje destinace. Její titul „concierge“ totiž znamená, že se stará o dovolené movitých klientů. Concierge J&T Eva Klejmová píše pro ZEN tentokrát o čarodějnici, které se šla zeptat na ztracený kufr, a nejlepším jídle na kocovinu.

PARK MĚCHOLUPY PARK MĚCHOLUPY Domluvte si prohlídku !!! —Designová architektura, prostorný interiér —Pražská vilová čtvrť —Klid, bezpečí, všechno na dosah —Zelené prostředí pro děti i rodiče —Dva zařízené domy ihned k nastěhování V N O V É M R O C E D O N O V É H O D O M U P O Ř I Ď T E S I K R Á S N Ý R O D I N N Ý D Ů M V P R A Z E W W W. P A R K M E C H O L U P Y. C Z 6 0 8 6 0 5 0 4 3 Možnost výhodné hypotéky Artesa_Zen_210x130_spad_krivky.indd 1 27.12.2011 17:50:42 ▼ A111020030 ▲ A121000529

64ZEN sEriál: pražské čtvrti rš je proutěná past, která se pokládá na dno řeky – ryba snadno projde trychtýřovitým vstupem, čímž její cesta končí. Takovýto nástroj najdeme i ve znaku pražské čtvrti Vršovice, původně osa- dy v majetku Vyšehradské kapituly na březích Botičského potoka. Fungují-li jako jakási past i samotné Vršovice, těžko posoudit. Vyjádřit by se k tomu mohli jistě povolanější – autoři jako Váchal, Klíma, Kolář, Hašek či Brabenec, jejichž osud je s Vršovicemi v různé míře spjat. Každopádně však tato čtvrť, tvořená z velké části zástavbou z druhé poloviny 19. století a z počátku století 20., v posledních letech vzkvé- tá. Ještě před několika lety by člověka jen těžko napadlo, že by ve zdej- ších omšelých uličkách moh- ly fungovat podniky jako Café Sladkov- ský či Café v Lese, jež kro- mě občerstvení nabízí svobodo- myslné prostředí, kde probíhají jak vystoupení hu- debníků doslova z celého světa, tak básnické večery, přednášky či ka- baretní výstupy. Takový myšlen- kový kvas pak zákonitě přita- huje i poměrně širokou škálu hostí, a tak zde občas můžeme být svědky výjevů téměř karne- valových, někdy upomínajících na slavné Vivá- rium, provozované před lety na náklady obce Královské Vinohrady v blízkém parku, který si původně nechal pro své potřeby spolu s honos- nou novorenesanční vilou vybudovat železnič- ní magnát Moritz Gröbe. Další pozoruhodnou usedlostí je pak Vršovický zámeček, známý též jako Rangherka. Než získal svou dnešní novore- nesanční podobu, sloužil ve Vršovicích usedlým lombardským kupcům jako líheň bource moru- šového a jako továrna na výrobu hedvábí. Tehdy byly svahy Vršovic porostlé morušovými háji. Na nedaleké Moskevské třídě pak najdeme konstruktivistický kostel Církve českosloven- ské husitské z roku 1930 od Karla Truksy, první stavbu z přepjatého betonu v Praze, gotický, barokně přestavěný kostel sv. Mikuláše, a o kus dál na Čechově náměstí v místech bývalého hřbitova funkcionalistického sv. Václava od Jo- sefa Gočára. Vršovický dloubák Takovým světským chrámem je pak Dolíček (původně Dannerův stadion, podle ředitele Vršovické záložny Zdeňka Dannera, který byl hlavním iniciátorem stavby) z roku 1932, do- mov fotbalového mužstva Bohemians 1905, proslulý svou neopakovatelnou atmosférou, za niž vděčí především mimořádně kultivo- vané a kosmopolitní fanouškovské základně klubu. V současnosti je však klub Bohemians kvůli majetkovým sporům nucen nastupovat k zápasům ve vršovickém Edenu, a působí tak na stejném hřišti jako jeho odvěký rival SK Sla- via. Tam už se člověku zřejmě nepoštěstí, aby se o přestávce prodíral oblaky dýmu k okénku, aby tam za lidovou pořídil pivo a výtečné do- mácí škvarky. Městská část se každopádně značně rozrostla v letech 1972–1977, kdy bylo na pozemcích bý- valých kasáren naproti Waldesově továrně na patentní knoflíky a jiné drobné kovové zboží (známé také jako Koh-i-noor) vybudováno síd- lištěVlasta,kambylipřesídleniobyvatelévojen- ského újezdu Milovice, kde se usadila okupační armáda. Oproti měšťanské horní části Vršovic může tento komplex „strojů na bydlení“ pro asi 3500 lidí – původně převážně vojáků a jejich rodin – působit poněkud neutěšeně, podmínky tu však vládnou vcelku mírové. Vršovice jsou tak příjemnou čtvrtí s množstvím zeleně a řa- dou míst vhodných k aktivnímu odpočinku, ať už jde o kavárenský život, život fotbalový či snad kladení vrší. n V Kouzlo proutěné pasti Ještě před několika lety člověka jen těžko napadlo, že by ve zdejších omšelých uličkách mohly fungovat podniky jako Café v Lese. Dnes Vršovice rychle vzkvétají a dávají vzpomenout na svou slavnou minulost. Text Štěpán Hlavsa Foto Jana Tapio Svatý Václav od Josefa Gočára a slavná továrna na tužky a knoflíky Koh-i-noor... Jděte na to od lesa Rozhodně není od věci navštívit Café v Lese (Krymská 12), které v uplynulém roce proniklo i do sklepů pod prostory kavárny. Z řady koncertů a výstav možno doporučit například vystoupení dívčího dua Čokovoko dne 24. 2. 2012. C M Y CM MY CY CMY K

ZÍSKEJTE LUXUSNÍ VŮNI PŮLROČNÍ PŘEDPLATNÉ DENÍKU MLADÁ FRONTA E15 S MAGAZÍNEM ZEN ZA 1495 Kč + ZDARMA DÁMSKÁ TOALETNÍ VODA GUESS SEDUCTIVE, 50 ml V HODNOTĚ 1290 Kč OBJEDNÁVKY NA 725 875 775 PREDPLATNEE15@MF.CZ l WWW.E15.CZ/CHCI-PREDPLATNE 1ZEN S t y l o v ý m ě S í č n í k . v y c h á z í S d e n í k e m m l a d á f r o n t a e 1 5 13. 2. 2012, číslo 01/12 Zenové Zdraví Fejeton jana Bílého manažer-ironman,nejlepší dieta,akumulátor energie,body pump… jak je důležité pěstovat utopie Šéf Equa Banky David Putts: bankéřinesou odpovědnost, ale kamarádijsou na mě naštěstí hodní tu černou labuť nikdo nečekal Británie inspiruje, jak rozvíjet jádro Jan Žižka | Praha V  Praze  se  rodí  plán,  jak  získat  jistotu,  že  se  investice  do  ja- derných  elektráren  skutečně  vyplatí.  Jestliže dnes obnovitelné zdroje mají za- jištěnu garanci pevných výkupních cen  elektřiny, do budoucna by mohly stejné  privilegium  dostat  atomové  reaktory.  Inspirací  se  stává  Velká  Británie,  která  připravuje  nový  zákon  o  bezemisních  zdrojích a hodlá nastavit stejné podmín- ky  jak  například  pro  větrné  parky,  tak  pro jaderné zdroje. „Britové  v  těchto  úvahách  došli  asi  nejdál. Proti dnešní praxi by to navíc bylo  výhodnější pro spotřebitele,“ říká gene- rální  ředitel  ČEZ  Daniel  Beneš.  Pokud  by tržní cena byla nižší než ta víceméně  pevně stanovená, provozovatel elektrár- ny by získával podporu od státu. Kdyby  byla tržní cena vyšší, elektrárenská spo- lečnost by naopak peníze vracela. Podobné návrhy se sice zatím nedo- staly do písemných dokumentů v čes- kých  ministerských  a  parlamentních  kancelářích,  ale  diskuzi  prosazuje  také  vládní  zmocněnec  pro  dostavbu  temelínské  elektrárny  Václav  Bartuš- ka. Očekává totiž, že půjde o evropský  trend a třeba Němcům, kteří odstavují  jaderné  zdroje,  nezbude  než  podob- ným  způsobem  podporovat  výstavbu  plynových elektráren. „V Evropě jsme  vytvořili situaci, kdy investovat v ener- getice do čehokoli, co není masivně do- tované, většinou nedává smysl,“ uvádí  Bartuška.  ČEZ  pravděpodobně  nebude  mít  potíže se získáním peněz pro dostavbu  Temelína,  ale  pro  tuzemskou  energe- tickou jedničku je klíčové, aby ukázala  investorům,  bankéřům  i  minoritním  akcionářům, že půjde o komerčně vý- hodný projekt.  Pokračování » byznys str. 6 Armáda si koleduje o další škrty, zbylo jí 700 milionů Pavel Otto | Praha Ministerstvo obrany zřejmě dostává více  peněz, než ve skutečnosti potřebuje. Stejně  jako  v  minulých  letech  ani  loni  neutrati- lo  celý  svůj  rozpočet.  Přestože  byl  vůbec  nejnižší za posledních deset let, úřadu Ale- xandra Vondry zbyly na konci roku stovky  milionů korun. „Nebyly vyčerpány finanční  prostředky celkem přes 715 milionů,“ potvr- dil informace deníku E15 Vladimír Lukovský  z tiskového oddělení rezortu.  Většina  přebytků  –  zhruba  590  milio- nů – se týká projektů NATO a EU. O jaké  projekty  konkrétně  jde,  však  Lukovský  neupřesnil.  Dále  ministerstvo  neutratilo  přes 50 milionů z předpokládaných inves- tic a přes 32 milionů určených na výzkum  a vývoj. A navzdory varování, že „armáda  je na hranici přežití“ a nebude mít peníze  ani na výcvik, zbylo téměř 40 milionů prá- vě v oblasti běžných výdajů, jako jsou tře- ba pohonné hmoty, náhradní díly, oblečení  či strava.    Pokračování » události str. 3 ČÍSLO 1051 » UDÁLOSTI 2/3 » TÉMA 4/5 » BYZNYS 6/7 » ZAHRANIČÍ 14/15 » kULTURA 22/23 S rivaly v patách Mittu Romneymu dýchá na záda sílící konkurence » TÉMA str. 4–5 Rozevlátá dálnice – 1. část Nejdříve to opravíme, pak se budeme soudit, říká šéf Eurovia CS Martin Borovka » ROZHOVOR str. 11–13 DAVID kLIMeš: JAMeS TOBIN Se OBRAcÍ V HROBě Komentář str. 16 deník  |  úterý 24. 1. 2012  |      volný prodej 10kč l řízená distribuce Český grunt buduje síť > farmářských obchodů Farmářská tržiště míří i do ka- menných prodejen – jejich síť buduje společnost Český grunt, která v lednu otevřela svoji osmou prodejnu. str. 6 IDeA Games odkoupil > od Američanů šéf Pavlíček Distribuční a vydavatelskou společnost IDEA Games převzal na konci loňského roku od ame- rické firmy Gamatron dosavadní výkonný ředitel a člen předsta- venstva Slavomír Pavlíček. str. 7 Banky táhnou evropské > akcie vzhůru Spekulace Financial Times, že Německo a Francie zvažují uvolnění kapitálových pravidel pro banky, přinesla na trhy dlou- ho nevídaný optimismus. str. 8 > jednou větou  < KURZY ČNB  str. 8 STŘEDOEVROPSKÉ AKCIE   PX (CZ) 957 2,32%  ATX (AT) 2 090 3,49%  BUX (HU) 19 019 0,89%  DAX (DE) 6 437 0,50%  WIG20 (PL) 2 266 0,20% CZK/EUR 25,350 0,115Kč CZK/USD 19,474 0,262Kč iPhone iPad Kindle Stop íránské ropě. Země Evropské unie už nesmějí uzavírat nové kontrakty na dovoz íránské ropy. Unie na ni uvalila embargo. Shodla se i na sankcích vůči íránské centrální bance. Západ doufá, že to napomůže zastavit či redukovat íránský jaderný výzkum. Írán vyváží do EU zhruba 20 procent své ropné produkce. » zahraničí str. 14 Ko láž E15 01_E15_2401.indd 1 23.1.2012 19:00:09 Od poctivé desítky, přes světlé ležáky 11° a 12°, výtečný tmavý ležák 12°, až po dva speciály, Dianello a nealkoholické tradiční PITO. Z rodinky piv SAMSON si vybere každý! Od poctivé desítky, přes světlé ležáky 11° a 12°, výtečný tmavý ležák 12°, až po dva speciály, Dianello a nealkoholické tradiční PITO. Z rodinky piv SAMSON si vybere každý! www.samson.cz Samson_inz_Zen_210_130.pdf 1/19/12 7:53:57 PM ▼ A121000529 ▲ A120000104

66ZEN Na koNEc ▼a120000418▼▼a120000480 V čem je síla utopií Foto Tomáš Železný Odborník na systemické konstelace a fejetonista ZENu Jan Bílý tentokrát o tom, jak je důležité zpochybňovat realitu. edávno jsem viděl film, který nenajdete v kinech. Jmenuje se „La belleverte“(Krásnázelená)anatočilhovroce1996ColineSerreau. O tomto filmu se šušká, že prý ho v EU zakázali. Byl jsem zvědavý, co se v něm tak zvráceného děje, že ho mocipáni poctili klatbou. Nejpr- ve jsem nechápal – čím může tento částečně vtipný, leckdy naivní a někdy i těžko stravitelný hippie-film být tak nebezpečný? Snímek vypráví o mimo- zemšťance Mile, která je svou „pokročilejší“ civilizací vyslána podívat se na Zemi. Jenže na tuto misi nikdo nechce – Země je hrozná, stále ještě se zde platí podivnými papírky, vzduch je plný jedovatých plynů, smrdící plechové krabice zvaná „auta“ ucpávají mezery mezi domy, děti se rodí v „nemocni- cích“ bez kontaktu s přírodou, lidé jedí části mrtvých zvířat a vůbec... Teprve někdy v polovině jsem pochopil, čím je snímek tak ohrožující. Zpo- chybňuje totiž radikálně vše to, co nám pozemšťanům připadá normální, přirozené a nevyhnutelné. Možná je to právě jeho neskonalá drzost, vtip- ně a s filozofickou hloubkou zpochybnit například i používání rtěnky, co úředníky v Bruselu vytočilo (pokud ho opravdu zakázali). La belle verte je v pravém smyslu slova podvratný, a to i tehdy, když cíl podvratu, tedy ona divákovi nabízená utopie „pokročilé“ civilizace, žijící v prostoduchém míru a lásce kdesi v netknuté přírodě, možná nikoho nepřitahuje. Síla utopií totiž nevězí v tom, co navrhují, ale v tom, že si dovolují vystoupit z „reálu“, ve kterém všichni vězíme. Po pádu poslední rozšířené utopie lidstva – komu- nismu – jsme si oddechli. Konečně se můžeme věnovat normálnu, nikdo po nás nepožaduje na věčné časy se Sovětským svazem, je dostatek toaleťáku i banánů a sežene se i kaviár, pokud si ho ovšem můžeme dovolit. Při tom všem nám ale unikl jeden důležitý fakt – že s příšernou komunistickou uto- pií jsme utopili i všechny ostatní utopie, a tím i svoji schopnost zpochybňo- vat to, v čem se nacházíme. Ale bez této schopnosti zakrníme v reálnu. „There is no alternative,“ říkávala Margaret Thatcherová; k reálně existují- címu kapitalismu není alternativy. A opravdu. Na svých seminářích slyším od lidí z velkých firem a nadnárodních korporací stále totéž: „Můj kolektiv je prima. Ale ,oni‘ nám posílají idiotské rozkazy. Nemají tušení, co potřebu- jeme.“ A když se ptám, kdo jsou ti „oni“ a co proti tomu lze dělat, dozvím se, že nic. „To nejde,“ zní stereotypní odpověď lidí, kteří si zvykli na reálný kapitalismus s tím, že vydělávání se stalo hlavním důvodem práce. „To nejde“ je hrob všech utopií, je to – doslova – konec pohybu. Proč se svátky narození světla staly nejkomerčnější záležitostí roku? „No, co chceš dělat?!“ Proč bereme podnikání jako maximalizaci zisku? „A jak jinak?!“ Že se stát zbavuje své starosti o staré a nemocné? „Vždyť musíme šetřit!“ Soci- ální sítě (a nejen ony) o nás hromadí gigabyty údajů? „Ale jak to chceš dělat jinak?!“ Stali jsme se součástí nezpochybnitelných realit a neumíme si představit utopii alternativy k nim. Rozšířený názor národa je, že naivní komunistická utopie si svůj pád prostě zasloužila. To je ale logický nesmysl. Utopie je uto- pií, protože není realitou. Takže jakákoli utopie nemá s reál- nem nic společného. Co si zasloužilo zánik, byla naše so- cialistická, udavačská a patolízalská realita. To, proti čemu se „cinkalo“, bylo farizejství politiků, kteří hlásali velké ideály, a přitom mysleli jen na své blaho. To se mimocho- dem nezměnilo. A tak bych se rád zastal jakékoli utopie, ni- koli proto, abychom se ji snažili stůj co stůj vydupat ze země a abychom ji vnucovali ostatním, ale abychom se skrze povolení k utopii konečně mohli podívat na absurdi- ty současného reálna. Láká mě založit ústav pro vytváření utopií. Jejich realizaci či nerealizaci přenechám rád přirozenému chodu dějin. Oč mi jde, nejsou světlejší zítřky, ale vědomější a veselejší dneš- ky. A to bez utopií v srdci nemůže fungovat. n N Autor se po třiceti letech emigrace v Německu v roce 2006 vrátil do Česka. Své úvahy publikuje na blogu janbily.blogspot.com. Jeho poslední kniha má název Růže pro Plúta. Systemické (rodinné) konstelace jsou metodou osobního růstu, kde se z libovolných lidí („zástupců“) staví model dotyčného systému (rodina, firma, společnost...). V takto postaveném modelu se řeší vztahové problémy a zkoumají hlubší souvislosti celku.

Sportujete nadoraz? posiluje oslabenou imunitu snižuje nemocnost Měli jste úraz? snsn Wobenzym je tradičním lékem z přírodních zdrojů pro vnitřní užití. Pečlivě pročtěte příbalovou informaci. konzultace na tel.: 800 160 000, MUCOS PHARMA CZ, s.r.o., Uhříněveská 448, 252 43 Průhonice Inzerce Podpořte imunitu proti chřipce a nachlazení lékWobenzym® může pomoci iVám Při oslabené imunitě hrozí, že snáze dostaneme např. chřipku, která je vyvolána viry, anebo angínu, jejíž původcem jsou bakterie. Enzymy řídí fungování imunity Velký význam v našem těle mají proteolytické enzymy, kte- ré pomáhají zajišťovat rovnováhu a fungování imunitního systému. Při problémech s imunitou je namístě podpořit náš obranný systém podáváním obdobných enzymů zvenčí. Dlouholeté výzkumy ověřily účinnost unikátní směsi proteo- lytickýchenzymů,kterájeobsaženavjedinémtradičnímléku systémové enzymoterapie – lékuWobenzym. Podpůrná léčba při chřipce a angíně Wobenzym působí proti zánětům a podporuje oslabenou imunitu, proto by ho měli lidé, které chřipka, angína nebo jiné záněty dýchacích cest ohrožují nejvíce, začít užívat už v období zvýšeného výskytu nemoci. Jestliže jsme chřipku nebo jiné virové onemocnění už dostali, Wobenzym ho po- sílením imunity pomáhá rychleji zvládnout, a zkracuje tak dobu léčby. Navíc pomáhá zabránit dalším komplikacím. Aby se nemoc neopakovala I když už jsme z nejhoršího venku, tedy v období rekonvales- cence,Wobenzym posiluje stále ještě oslabenou imunitu a je tak účinnou obranou proti případnému opakování nemoci a jejímu přechodu do chronického stavu. Více na www.wobenzym.cz Inzerce NENÍ ENZYM JAKO ENZYM Enzymy jsou biologické katalyzátory. V organismu je několik tisíc druhů enzymů. Každý enzym je vyhraněný specialista: působíurčitýmzpůsobempouzenaurčitoulátku.Jenněkteré enzymy mohou být použity pro léčbu. Lék Wobenzym obsahuje unikátní směs enzymů, jejíž účin- nostjeověřenarozsáhlýmvědeckýmvýzkumem,řadoukont- rolovanýchklinickýchstudiíavícenež40letouléčebnoupraxí. Každý enzym a jeho přesně stanovené množství zde má svůj význam. Zvlášť cenný je živočišný enzym trypsin, který má výrazný protizánětlivý účinek a zlepšuje hojení. Účinek jiných enzymových směsí může být zcela odlišný.

VÁŠEŇ NIC NEZASTAVÍ. Nové BMW řady 3 www.bmw.cz Radost z jízdy 4,5 l/100 km 135 kW (184 k)320d Více informací o novém BMW řady 3 získáte také prostřednictvím QR kódu. Kombinovaná spotřeba a emise CO2 nového BMW řady 3: 4,1–7,9 l/100 km, 109–186 g/km. Fotografie vozu je ilustrační. *Splátka operativního leasingu je uváděna na 48 měsíců a zahrnuje povinné ručení, havarijní pojištění a základní balíček servisních služeb BMW Service Inclusive, obsahující servisní prohlídky po dobu 5 let nebo do najetí 100 000 km. Podrobné informace k nabídce Vám poskytne každý autorizovaný prodejce BMW. Nabídka platí pro soukromé osoby i podnikatele při uzavření smlouvy o financování nového BMW řady 3 do 31. 3. 2012. Vyražte za vítězstvím. Nové BMW řady 3 je zosobněním vášně pro radost z jízdy, nejnovější technologie a jedinečný design jako žádný jiný vůz v tomto segmentu. Výkonné a současně úsporné motory s technologií TwinPower Turbo, režim ECO PRO, plnobarevný Head-Up displej a celá řada dalších inovací jsou toho jen důkazem. Využijte nabídku paketu JOY pro nové BMW řady 3 s atraktivním cenovým zvýhodněním a financováním prostřednictvím operativního leasingu BMW Financial Services s 0% akontací a měsíční splátkou od 16 233 Kč zahrnující DPH, pojištění a servisní balíček BMW Service Inclusive.* Více informací najdete na www.bmw.cz nebo volejte Zákaznický servis BMW, tel. 844 269 835. NOVÉ BMW ŘADY 3. VÁŠEŇ VÍTĚZÍ.