noviny 304 in COLOR
Noviny 304 in COLOR
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/Adelaide, Brisbane, Canberra, Cooma, Darwin, Hobart, Melbourne, Newcastle, Perth, Sydney, Wagga Wagga, Wellington, Wollongong, Yeppoon, USA and Praha i Košice
NOVINY The Wentworth Bldg. B62, University of Sydney, NSW 2006 further information and advertisements rates http://noviny.20m.com
Publisher and Editor-in-Chief: Vratislav R.E.M.J.-Kř. Bejšák-Colloredo-Mansfeld, ph.: 02 9319 6380 neb 0414 540 465 e-mail: noviny@exemail.com.au Fax: .:
MEMBERSHIP / ČLENSKÝ POPLATEK: for one year AUS$ 70.00 for a half year / na půlrok AUS$ 38.00 pro Evropu a Ameriku AUS$107 include postage (noviny se tisknou každé druhé pondělí / printed every second Monday).
N ooo v i n y
Volume 3 Issue 81 (304) ČTRNÁCTIDENÍK SLUŠNÝCH KRAJANŮ 28.II. – 13.III. 2011
PP 255003/04496 MĚLI BYCHOM SI POMÁHAT PUBLISHED FROM JULY 1999
tručné zprávy.
Pondělí 28. února
Kaddáfí chce jednat s opozicí, zároveň
bombarduje její muniční sklady
EU schválila sankce vůči Libyi, USA
přesouvají kolem země vojenské síly
Klause nadzdvihla kauza Bátora, jde podle něj
o diktaturu politické korektnosti
Prezident se přibližuje fašizujícím
maloměšťákům, prohlásil katolický kněz Halík
Kvůli Pospíšilově údajné bezpáteřnosti
skončila Vesecká jako žalobkyně
Engel bude profesionálním odborářem,
placeným předsedou LOK-SČL
ODS zrušila 18 místních sdružení kvůli
spolupráci s komunisty A ČSTV bude řešit
zadluženou Sazky tendrem na partnera
Počasí v Praze: jasno, 8 stupňů
Slovo vydavatele:
opisy od Vás, čtenářů, vždycky
potěší. Pokud je pošlete po
internetu, tak je hned obratem s
radostí uveřejníme v následujícím čísle,
pokud si budete přát, tak i s anonymním
podpisem, důležité je, že NOVINY vědí,
kdo jste.
Pokud je ale
napíšete ručně či
strojopisem, tak to
máme horší,
protože neumíme
psát rychle, všemi
deseti a ještě se
bojíme, že tam
nasekáme "hrupky a
překlepi".
Dovolujeme si našim pisatelům vysvětlit:
Pokud napíšete, co chcete nebo nechcete
číst v novinách, nebo máte jakékoli
připomínky k politice, dění kolem vás či
jinde, třeba ve vašem městě či klubu, tak s
tím většinou nejsou problémy. Každý má
právo mít svůj vlastní názor a vyjádřit se
jak umí. Když tudíž napíšete váš názor na
to, co by se mělo v novinách tisknout a
nebo netisknout, je to vaše právo a když se
rozhodneme vaši radu uposlechnout, je to
zase naše rozhodnutí a právo.
Pokud, ale začnete bazírovat na uveřejnění
dopisů, ve kterých píšete, že paní XY je
zlodějka a krade, nebo že pan XY je zrzavej
tlustej smraďoch, nebo pan politik XX je
blbej a má v hlavě od holubů nas..no, nebo
oslovíte nápodobně podobně určitou
skupinu lidí, jako jsou Moraváci, Češi,
Turci, Židi, Machometáni či preclikáři, tak
to holt spadá úplně do jiné skupiny a
uveřejnit se to nedá, i kdyby to byla pravda
pravdoucí a všichni už to věděli.
Před mnoha lety jsme uveřejnili dopis či
článek, na který si už nepamatujeme, ale
který se patrně někoho dotknul a dodnes
jsme na stránkách „The Israel Foreign
Ministry“ s tím, že jsme jedni z těch, kteří
uveřejnili protižidovský článek.
Občas nám napíše a pošle jeden pán, který
se nepodepisuje dopis a pak pan Řezáč
zajímavý dopis rozebírající celožidovskou
otázku… a já si zrovna říkám, ježišmarjá, to
by byl úžasný cajmrsk, kdybychom některý
z jeho dopisů uveřejnili!!!! .. jinak přejeme
panu Řezáčovi všechno nejlepší a brzké
uzdravení.
Sedmnáct procent nehod způsobí
opilí řidiči. To znamená, že
osmdesát tři nehod způsobují to
střízliví! Nemohl by někdo ty
nebezpečný střízlivý zmetky ze
silnice odstranit?
Vaše čtenářka Anna Červenková
K fotografii na hlavní stránce :
Lokomotiva Albatros z tratě Praha Dobříš
Paříž. Max rychlost 120km/h.
Evropský obchod s
kysličníkem.
Rudolf Výborný
Naše sdělovací prostředky ve shodě s Labor
a Zelenou propagandou se snaží nás
obelhat tím, že v Evropě je obchod s
kysličníkem uhličitým (emmission trading
scheme=ETS) úspěšný. Občas však
pronikla levičáckou samocensurou zpráva,
která odhalovala pochybnosti o úspěchu.
Pokud se člověk trochu zamyslí, naprostý
neúspěch se dá očekávat, neboť je to uměle
řízený trh. Je dobře známo z historie, že
byrokraticky řízený trh většinou bidně
zkrachuje. Přesto naši ekonomové, alespoň
ti, kterým naše media poskytnou slovo, o
tom nepíší, právě naopak, vychvalují ETS
jako tržní mechanimus, kterým přetvoří
světovou ekonomii a zachrání planetu.
Zajímavé je, že nemluví o trhu, ale o tržním
mechanismu, snad proto, že by bylo zřejmé,
že nejde o skutečný trh, ale o byrokratickou
nepodařenou náhražku. Na skutečném trhu
je cena určena tím, co jsou kupci ve své
většině ochotni za produkt zaplatit,
prodávající prodá to, o co má trh (kupci
jako celek) zájem. A kdo má zájem na tom,
koupit si kilo kysličníku, ne pro svou
potřebu, kterou nemá, ale proto, že ho k
tomu vláda nutí. Navíc je do očí bijící, že
cenu kysličníku uhličitého, který vláda
chybně nazývá uhlíkem, určuje vláda a
žádný trh. I když je můj popis
zjednodušený, jasně ukazuje, že jde o
vládou (světovládou) řízenou ekonomii. Ne,
děkuji, řízené ekonomie mám dost z doby,
kdy jsem žil v lidové demokracii. Zajímavé
je podotknout, jak politická levice
zpotvořuje jazyk, lidová demokracie není
žádná demokracie a řízená ekonomie není
žádná ekonomie. V Československu jeden
čas, ještě v době, kdy jsem tam žil, snížila
vláda drasticky cenu chleba. Byl jsem tím
velice překvapen, nemohl jsem věřit, že by
komunisté byli schopni udělat něco dobrého
a zlevnění chleba mi připadalo v každém
směru dobré. Nebylo, rolnícká družstva
krmila chlebem prasátka a kravičky, situace
se stala neudržitelná a cena chleba šla
nahoru. Nejsem ochoten chválit komunisty,
ale uznám, že měli dobrý úmysl. Příklad
ukazuje, že vládní zásah do ekonomie, i
když s dobrým úmyslem může mít velmi
špatný výsledek. Tak skončí ETS, při tom
mám navíc vážné pochyby o dobrých
úmyslech Zelených. Věřím Václavu
Klausovi, není ohroženo životní prostředí,
ale naše demokratické svobody. V
totalitárním režimu je mnohem snadnější
zabránit nepoctivému obohacování se
z pokrouceného trhu, ve svobodném světě je
to asi nemožné, podfuky s ETS jsou časté a
výnosné. Následující příklad ukazuje jak
ETS může být kontraproduktivní, je prý ze
Španělska. Majitel větrných elektráren, aby
si přivydělal, koupil dieselové generátory,
když nefoukal vítr, spustil generátory a
elektřinu prodal za subvencovanou cenu
zpotvořenému \'trhu\'. Za přidání kysličníku
uhličitého do atmosféry vydělal! Hurá, ať
žije blbost ETS.
Jill Duggan je přední byrokrat (politician) z
EU, byla nedávno v Australii, aby nás
poučila o úspěchu ETS v Evropě. Viděl
jsem ji na televisi, interview byl neslaný,
nemastný. Mnohem lepší byl rozhovor s
Andrew Boltem na radiu MTR, zde je
překlad.
AB: Je Váš cíl snížit evropskou emisi o
20% do roku 2020?
JD: Ano.
AB: Můžete mi říci -zhruba na nejbližší
bilion – kolik si myslíte to bude Evropu
stát?
JD:Ne, nemohu avšak vím, že modely
ukazují, že je lacinější začít dříve než
později. (Modely jsou notoricky známé pro
svou nepolehlivost- poznámka
překladatele.)
AB: Dobře. Nebudete se přít s profesorem
Richardem Tol-em, který není klima skeptik,
ale profesor na škole economického a
sociálního výzkumu v Dublinu? On to
oceňuje zhruba €250bilion. S tím asi
souhlasíte?
JD: Pravděpodobně nikoliv. Míním, nevím.
Je velmi obtížné to přesně vymezit.
AB: Dobrá, nevíte, ale myslíte, že to není
250 bilionů... Jak velké snížení teploty si
představujete, že dosáhnete s tímto
investmentem?
JD: Nu, co víme je, že k tomu abychom měli
50% naději udržet přírůstek teploty
globálně pod 2˚C, musíte snížit emise
globálně o 50% do roku 2050.
AB: Za těch 250 bilionů – nebo za cokoliv si
myslíte ta cena je – kolik může Evropa s
20% snížením dokázat snížit světovou
teplotu?
JD:Nu dobrá, zřejmě, Evropa vykazuje 14%
globálních emisí. Má 500 nebo 550 milionů
obyvatel. Sama o sobě to nedokáže. To je
absolutně zřejmé.
AB: Máte nějaké číslo na mysli? Nevíte co
to bude stát. Znáte výsledek? Tak já Vám
navrhnu číslo – připadá mi dosti zvláštní,
že neznáte ani cenu ani výsledek - budete
pochybovat s tímto oceněním: V
roce 2100, za předpokladu, že
bude po Vašem a že budete
úspěšní, světová teplota klesne o
0.05 stupně?
JD: Nu dobrá, myslím, že věda by
nebyla tak přesná.
AB: Ve skutečnosti je, Jill. To je co
mne tak zajímá. Vy jste
zodpovědná za masivní převrácení
ekonomie. Nevíte co to bude stát. A
navíc nevíte co se tím docílí.
Andrew k tomu ještě dodal. Jak
hrozně nezodpovědné vnutit
nesmírné výlohy za neznámý
výsledek, ve skutečnosti, za tak
malý výsledek, že celý podnik je
nesmyslný.
Myslím, že je dobré zdůraznit několik věcí
v souvislosti s tím, co hořejší interview
prozradil.
Za prvé, Duggan připustila, že Evropa sama
o sobě se změnou klimatu nic nezmůže.
Jaká je naděje, že neskonale menší Australie
sama o sobě se svou uhličitou daní něco
smyslplného dokáže? Naše naděje je, že
ETS zkrachuje světově, USA, Indie a Čína
tuhle blbost nekoupí. Za druhé, výsledek je
nejistý, za to cena bude zcela jistě masivní.
Naše sdělovací prostředky neplní jejich
základní povinnost v demokracii,
prověřovat vládu. Jako kdybychom žili v
totalitě. Pokud vím, nikdo se ministerské
předsedkyně nezeptal, jakou cenu zaplatí
naše ekonomie za zavedení nové daně.
Nikdo se také nezeptal o kolik se teplota
sníží. Je sice jisté, že Gillard ani jednu ani
druhou otázku nezodpoví, jako obvykle
otázku zamluví. To však naše sdělovací
prostředky neomlouvá. Za třetí interview
ukazuje, že ETS je v Evropě fiasko. Proč
zavádět v Australii něco, co jinde
zkrachovalo?
S
D
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/Noviny - Stručné Zprávy – sestavené panem Ondřejem Astonem Neffem
a jeho Neviditelným psem
Strana 2
2
Úterý 1. března
Jednotky stojící za Kaddáfím neuspěly v boji o město Zavíja
Německý ministr obrany zu Guttenberg odstoupil kvůli
plagiátorství
Svoboda znovu zaútočil na Kalouska, prý chce Prahu připravit
o miliardu
Heger podepsal s hejtmanem Haškem dohodu o koncepci
rušení lůžek
Huml už nechce, aby ho PS vydala policii, která prý postupuje
podivně
Policie zadržela zastupitele za ČSSD, podezřívá ho z výroby
pervitinu
Havel představil projekt své knihovny, o pomníček podle něj
nejde
Podnikatelé navrhují sjednocení DPH na 17 místo 20
procentech
Počasí v Praze: jasno, 6 stupňů
Středa 2. března
Kaddáfí znovu dobyl dvě strategická města u Tripolisu
V Pákistánu zavraždili ministra, který chtěl zrušit zákon o
rouhání
Koalice schválila dohodu o reformě penzí, žádné nové výjimky
z DPH
Přímá volba prezidenta má být dvoukolová, shodla se vláda s
ČSSD
Stavba Národní technické knihovny byla předražená o 38%,
zjistil NKÚ
Nečas se postavil za Dobeše, který musí připravit státní
maturity
Řidičák na silné motocykly bude až ve 24 letech, schválila
vláda
Důvěra Čechů v EU klesla podle STEMu na historické
minimum
Počasí v Praze: skoro jasno, 6 stupňů
Čtvrtek 3. března
Kaddáfího vojenské letouny bombardovaly přístav Briga
Assange se odvolal, bojí se svého vydání ze Švédska do USA
Zaorálek tvrdí, že vláda zvyšuje DPH proto, aby bylo co
rozkrádat
Bezpečnostní výbor vyzval Parkanovou, aby se vzdala všech
funkcí
ČOI bude povinně zveřejňovat nepoctivé pumpaře na internetu
Hašek popřel údajnou dohodu o rozdělení moci se Sobotkou
Drtivá většina Čechů se staví proti přijetí eura, ukázal průzkum
Senátoři podali ústavní stížnost kvůli slunečním elektrárnám
Počasí v Praze: zataženo, +2 °C
Pátek 4. března
V Libyi se bojovalo o Závíju, v Bajdá manifestovala opozice
V době úspor dostali europoslanci dalších 1500 eur na
asistenty
ODS i TOP 09 odmítají Klausovu kritiku týkající se
důchodové reformy
ČSSD už nechce zrušit 20% DPH, jen by ji u některých
komodit snížila
Kalousek se ohradil proti bulvárním informacím HN o
důchodové reformě
Primátor Svoboda přišel s nápadem zbourat budovu bývalého
FS
Policisté zastřelili v Lysé n.L. ozbrojeného nebezpečného
muže
Společnost Medea stáhla návrh na poslání VV do insolvence
Počasí v Praze: oblačno, 6 stupňů
Víkend 5. – 6. března
Kaddáfí se diví, že ho nikdo nepodporuje, když bojuje s
terorismem
Minsk pozval experty OBSE k procesům s protivládními
demonstranty
Podruhé odstartoval bezpilotní miniraketoplán vojenského
letectva USA
Podle exministra Janoty by byla výhodnější nižší DPH, avšak
bez výjimek
Říjnové zvýšení DPH bude kompenzováno valorizací
důchodů, říká Drábek
VV nepodpoří reformu, pokud ji koalice dostatečně nevysvětlí
pracujícím
Exministr Janota uznal, že loňské zvýšení daně u PHM byla
chyba
V centru Prahy demonstrovala levice proti vládním reformám
Počasí v Praze: oblačno, ochlazení na 4 °C
Pondělí 7. března
Západní země se bez Libye neobejdou, je přesvědčen Kaddáfí
V Paříži začal proces proti francouzskému exprezidentu
Chirakovi
Reformu zdravotnictví musí Heger kvůli zvýšení DPH probrat
s koalicí
Havel tvrdí, že vojenský zásah v Libyi je nutný, Klaus s ním
nesouhlasí
Ministerstvo zamítlo Rathovi návrh na krajské neziskové
nemocnice
Klaus chce po odchodu z Hradu zůstat nadále ve veřejném
životě
Ve volbách by podle SANEPu získala většinu ČSSD s KSČM
Soud zastavil insolvenční řízení s vládní stranou Věci veřejné
Počasí v Praze: globální oteplování pořád nikde
Úterý 8. března
Evropský parlament - kromě Falbra a Roučka - kritizuje
kanadská víza pro ČR
Jako první Čech povede Zahradil frakci v Evropském
parlamentu
Pokud okrádaný člověk usmrtí zloděje, je to stále vražda,
rozhodl NS
Heger podepsal memorandum, které dá sestrám víc
kompetencí
Poté, co Klaus reformu zkritizoval, se politici k diskusi o ní
vrátí
Rath chce po bolševicku znárodňovat soukromé penzijní fondy
Volfová podala trestní oznámení na Grosse a Sobotku kvůli
OKD
Nejvyššího státního zástupce má jmenovat prezident na 10 let
Počasí v Praze: jasno, 8 stupňů
Středa 9. března
Europoslanci by si přáli, aby EU podpořila libyjskou opozici
Raketoplán Discovery se bezpečně vrátil ze své poslední mise
Koalice se vrátí k důchodové reformě, ačkoli se již na
detailech dohodla
Socialista Sobotka by chtěl svrhnout vládu a příští rok
předčasné volby
Sazka nesmí nakládat s majetkem bez souhlasu insolvenčního
správce
Hejtman Zimola má vedení ČSSD vysvětlit aféru s
eurodotacemi
Nejvyšší soud zmírňuje výrok, že zabití zloděje je vždy
vraždou
Švejnar označil Klause za zpátečníka s extrémními názory
Počasí v Praze: jasno, 12 stupňů
Čtvrtek 10. března
Francie jako první stát uznala povstaleckou vládu v Libyi
Kaddáfího vojska získávají převahu, vyhnala povstalce ze
dvou měst
Rasmussen vyloučil jednostranné akce, i když přípravy NATO
na zásah potvrdil
Koalice chce od ledna DPH 20 % a sníženou 14, od roku 2013
bude jediná sazba 17,5 %
Kalousek oznámil, že nemá k dispozici tajnou nahrávku ze
schůzky šéfredaktorů
Vojenská policie zapečetila kancelář redaktora ČT, chce
materiály o Krejčíkovi
Klaus podepsal novelu insolvenčního zákona, která narovnává
práva věřitelů
Kvůli kůrovci v NP Šumava se bude kácet i v dosud
bezzásahových zónách
Pátek 11. března
Evropská unie vyzvala Kaddáfího k odchodu, jeho armáda
mezitím postupuje
Zemětřesení o síle 8,9 a následná tsunami zpustošily východní
pobřeží Japonska
Generál Šedivý se shoduje s Klausem, bezletovou zónu v Libyi
by teď nevyhlásili
Klaus se velmi podivil nad snadností, s jakou vláda otočila v
důchodové reformě
Nečas se rozhodl spojit důchodovou reformu s hlasováním
o důvěře vlády
John bude obhajovat post šéfa VV, Bárta chce být pouze
místopředsedou
Do ČT vtrhla policie se soudním příkazem, chce dokumenty o
Krejčíkovi
Matka, která dala své dceři vypít fridex, dostala 25 let
Počasí v Praze: zataženo, větrno, 10 stupňů
Víkend 12. března – 13. března
Kaddáfího jednotky nadále zahánějí rebely a obsazují další
města
Počet obětí zemětřesení & tsunami v Japonsku asi překročí 11
tisíc
Vondra postavil kvůli zásahu v ČT mimo službu šéfa VP a dva
důstojníky
Zásah v ČT byl hloupý, ale v reportáži byla tajná verze zprávy,
říká Vondra
B. Sobotka by chtěl v ČSSD posílit kritiku vlády na úkor
osobních útoků
Bárta chce zvýšit tlak na Skansku kvůli závadám na dálnicích
a silnicích
Švejnar tvrdí, že pokud reformy neprojdou, budou mladí lidé
odcházet
Policie zadržela v Novém Bydžově 13 ultralevicových
extremistů
Počasí v Praze: jasno, 15 stupňů
Desítky australských bankomatů
vydávaly neomezené množství
peněz
Australská Commonwealth Bank musela urychleně vypínat
celý svůj systém bankomatů, když její přístroje začaly
vydávat neomezené množství peněz bez ohledu na to, jaký
měl majitel karty zůstatek na účtu. Desítky lidí okamžitě
začaly vybírat daleko více peněz, než by jim jinak jejich
finanční situace umožňovala.
Slovo se šíří rychle, a tak se u bankomatů začaly velmi
rychle tvořit nezvykle dlouhé fronty lidí čekajících na
speciální výběr peněz. Od bankomatů tak odešlo mnoho lidí
se stovkami australských dolarů a někteří si vybrali až 2500
dolarů (44 500 korun), ačkoli by to běžně jejich zůstatek
neumožňoval.
Policie přispěchala s hlášením, ve kterém varovala lidi, že
jim hrozí obvinění z podvodu, pokud si peníze ponechají.
Problém postihl podle policistů zhruba 40 bankomatů v
oblasti Sydney a jeho bezprostředního okolí.
Mluvčí banky informoval o tom, že bankomaty fungovaly
ve speciálním standby módu, který neumožňoval přístroji
identifikovat zákazníkův zůstatkový stav.
Jakub Kynčl, Novinky
Japonsko ztichlo, uctívaný
císař promluvil
Václav Viták
Tokio - Japonský císař Akihito se odhodlal k
bezprecedentnímu kroku.
V celostátně přenášeném televizním projevu promluvil ve
středu k národu, který bojuje s následky katastrofálního
zemětřesení a krizí v jaderné elektrárně Fukušima. Něco
takového se v Japonsku děje jen zcela výjimečně.
Japonské televizní stanice přerušily svůj normální program,
aby živě odvysílaly Akihitův proslov.
Sedmasedmdesátiletý císař, oblečený v tmavém obleku, s
vážnou tváří řekl, že katastrofa, která postihla Japonsko
"nemá svým rozsahem obdoby".
Akihito, jenž je titulární hlavou státu, pak vyjádřil naději,
že se lidé "budou k sobě chovat s porozuměním a překonají
tyto těžké časy".
Císař si jakožto symbol Japonska dával nesmírný pozor,
aby jeho projev nevyzněl politicky.
Důsledně se vyhýbal jakýmkoli komentářům, které by bylo
možno vykládat jako kritiku japonského jaderného
průmyslu nebo reakce vlády na krizi v zemi.
Záchranné práce mají přednost
Akihito řekl, že ho situace v jaderné elektrárně Fukušima,
která je "nepředvídatelná", hluboce znepokojuje.
Není pravděpodobné, že by císař a císařovna Mičiko jeli do
postižených oblastí, dokud hrozí nebezpečí vážné jaderné
havárie.
Úřad císařského paláce informoval, že pár chce navštívit
prefektury zničené vlnou tsunami, ale cítí, že prozatím je
veškerou energii nutno věnovat záchranným operacím.
Akihito a Mičiko již takové návštěvy absolvovali, například
v roce 1995 po ničivém zemětřesení v Kóbe.
Bezprecedentní krok
Japonský císař vystupuje při různých příležitostech, jako
jsou oslavy narozenin nebo cesty do zahraničí, na předem
připravených tiskových konferencích.
Náhlost středečního projevu, jeho obsah a skutečnost, že ho
přenášely všechny celostátní televize, jsou však v Japonsku
něčím doposud nevídaným.
Přinejmenším pro Japonce starších ročníků může být podle
agentury Reuters Akihitův proslov velkou vzpruhou.
Těm nejstarším pak bude připomínat 15. srpen roku 1945,
kdy v rozhlase promluvil Akihitův otec Hirohito a oznámil
kapitulaci země v druhé světové válce.
Bylo to tehdy poprvé, kdy Japonci slyšeli hlas svého císaře.
Hirohito navíc mluvil oficiální dvorskou řečí, které většina
posluchačů nerozuměla.
Svět obdivuje, s jakou disciplinovaností a trpělivostí
se postižení s katastrofou vyrovnávají. Rabování tady
neexistuje a lidé se i ve stresových situacích chovají
klidně a velmi zdvořile. Manželé Jošitovi říkají: "Jsme na
tom všichni stejně, musíme se navzájem podporovat."
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/Noviny – Slovenská stránka.
3
Strana 3
Kam zmizli céčka?
Počúvame, že folklór je mŕtvy. Vraj zmizol spolu s
črpákmi, vyšívanými krojmi a rozprávkami vtedy, keď
sa naši predkovia z chalúp sťahovali do činžiakov a
panelových bytoviek. Lenže to je veľký omyl.
Len si dobre spomeňte, ako ste malí skákali gumu a
zbierali bezcenné céčka z plastu. V puberte ste možno
zdobili tričká názvami metalových kapiel a ako dospelí po
práci majstrovali domáce ozdoby z drôtov alebo plechoviek.
A čo dnes? Na stene kancelárie máte zavesený zábavný
obrázok, v počítači obzeráte vtipné domáce videá a z
emailov mažete výstražnú reťazovú správu. Pracovný obed
koreníte anekdotou s Chuckom Norrisom a navečer pri pive
počúvate kuriózne historky, ktoré sa na sto percent prihodili
priateľovi známeho vášho kamaráta.
Nové povesti
Folklór totiž žije a dobre sa mu darí. Český etnológ Petr
Janeček ani nečaká, že zanikne, pretože, ako vysvetľuje,
jeho základom je ústna komunikácia tvárou v tvár: „A tá
bude vždy. Môže byť externalizovaná, cez telefóny, Skype,
ale folklór bude existovať ďalej.
Prežíva aj v čase mobilov, internetu, médií a bulváru.
Reaguje na politiku, prispôsobuje sa životu v mestách.“
Kedysi našich predkov vzrušovali rozprávky a povesti o
vílach či vodníkoch. Dnes vznikajú a kolujú fámy o čiernej
sanitke, o úchylných vrahoch či nechutnom náleze vo
fastfoode (súčasné povesti, nepresne urbánne legendy).
Kedysi naši predkovia vyšívali kroje, my zas vieme
odevom podobne symbolicky vyjadrovať svoju príslušnosť
k subkultúre: k punku, emo či k hiphopu. Prehliadku Nové
povesti české – Folklór atómového veku do konca marca
ponúka Národopisné múzeum – Musaion v Prahe.
„Snažili sme sa odpovedať na otázku, či existuje ľudová
kultúra súčasnosti,“ hovorí vedúci múzea a kurátor výstavy
Petr Janeček. „Či jestvuje niečo ako ostrovčeky spontánnej
kultúry, neovplyvnené spotrebnou, masovou kultúrou.“
Našinca určite poteší, že napriek názvu Nové povesti české
vystavený folklór v podstate platí pre celé bývalé
Československo.
Príslušníci Československej ľudovej
armády na vychádzke v meste. Podľa toho,
ako sú ustrojení, sa dá odhadnúť, aké
„číslo“ majú do civilu. Títo zrejme dosť
vysoké (foto: Juraj Bartoš)
Nesmrteľný nápis
Moderný folklór sa dnes šíri aj inak ako
ústne a niekedy mu stačí minimum,
napríklad tri slová a múr. Tuzemskou
legendou je nápis SERVÍT JE VŮL. Najprv
zamoril verejné záchody Prahy, potom celú
republiku a pokračoval ďalej. O čom je reč, vie asi každý
pamätník šesťdesiatych a sedemdesiatych rokov minulého
storočia, no pôvod nápisu zostáva hmlistý.
Rozšírená verzia uvádza istého profesora Servíta z
pražskej ČVUT – hanlivú vetu vraj po štvrti Dejvice písali
študenti z pomsty k neobľúbenému učiteľovi. Nech je ako
chce, niečo sa vymklo z rúk. Servíta ľudia z recesie rozniesli
po múroch a záchodoch, urobili z neho súčasť národného
dedičstva a mýtickú postavu, na ktorú mohli zvaliť
čokoľvek nedobré vrátane politiky („SERVÍT, PREPÁČ!“
kajali sa steny po auguste 1968).
Servíta pozná popkultúra, emigranti ho uviedli za
hranice, dokonca ho legendy umiestňujú na exkluzívne
lokality, ako je Veľký čínsky múr a newyorský Empire State
Building. Ešte aj dnes je nápis dostupný na WC Národnej
knižnice v Prahe, čo len ilustruje, aký životaschopný vie byť
moderný folklór.
Folklór a deti
Ľudová kultúra nás sprevádza životom len čo trochu
odrastieme. Pravdepodobne aj vy ste v škole z verzatilky
montovali „flusaciu“ zbraň, po chodníkoch kreslili
skákacích panákov, na ruke nosili náramok priateľstva a na
dvore recitovali riekanku: „Prší, prší, len sa leje, Vinnetou
sa z okna smeje.“
Známy český spisovateľ a skaut Miloš Zapletal je
autorom výroku, že: „na prelome sedemdesiatych a
osemdesiatych rokov hrali deti v Čechách a na Morave viac
hier, ako dohromady v minulom storočí zaznamenali všetci
naši slávni zberatelia“.
Detské hry môžeme triediť na dramatické, hádacie,
triafacie a podobne, vedci tiež vedia stopovať, že napríklad
skákanie gumy k nám dorazilo zo zámoria, odkiaľ sa
koncom päťdesiatych rokov rozšírilo najprv po severe
Európy.
Niektoré hry sa tradujú naprieč generáciami takmer bez
zmeny. Súčasné ozdoby a skladačky z papiera sú takmer
navlas rovnaké ako tie zachované z roku 1895. To znamená,
že vzory sa medzi deťmi zachovali viac ako sto rokov!
Podobne hry s textilnými vláknami (provázková) vieme
stopovať prinajmenšom do starovekého Grécka. A iste, iné
oblasti sa zase vyvíjajú, zanikajú. „Určite je dnes medzi
deťmi menej ručne vyrábaných predmetov, ako sú
gumičkovka pištoľ alebo praky,“ myslí si Petr Janeček.
„Deti sú čoraz menej manuálne zručné, a hlavne, rastie
ponuka komerčne dostupných hračiek. No takisto sa nedá
povedať, že to upadá plošne a deti už nevedia samy nič
vyrobiť.“ Príkladom folklóru, čo u detí v najbližších rokoch
pravdepodobne zanikne, sú dievčenské zápisníky,
spovedníky či pamätníčky. Presunú sa - ako inak - na
internet.
Tvoriví mladí
Práve tvorivé deti a mládež sú pôvodcami najväčšieho
počtu exponátov prehliadky Nové povesti české.
„Nehovorím, že neexistuje nič ako folklór dôchodcov, ale
rozhodne nie je taký bohatý ako folklór detí,“ vysvetľuje
Janeček.
„Deti sa pri hrách učia jedna skupina od druhej, majú
množstvo voľného času aj najviac sociálnych kontaktov.
Čím ste starší, tým ich – paradoxne – ubúda, takže je menej
príležitostí ako sa s folklórom stretnúť. S dospelosťou
prichádzajú formálne inštitúcie, školy, médiá, zamestnanie a
folklór už tak intenzívne nevnímame.“ Tým sa tiež dá
vysvetliť, prečo folkloristi deti veľmi dlho obchádzali.
„Bolo veľkým omylom, že vedci zbierali materiál len od
starých ľudí. Oni mali pocit, že babičky a dedovia v
chalupách majú najširší repertoár a poznajú najstaršie
rozprávky. Lenže, ako sa ukazuje, je to práve naopak. Čím
mladší človek, tým viac pozná riekaniek, rozprávaní a
vtipov. Starí ľudia už spravidla žijú v zabehanom stereotype
a veľa toho zabudli.“
Subkultúry
Kým dieťa dospeje, folklóru sa otvárajú ďalšie možnosti.
Puberta a subkultúry - najmä tie hudobné. Západ po druhej
svetovej vojne spoznal teddy boys, mods či goths –
mládežníkov,
ktorých od
väčšiny
odlišovala vizáž,
slang, správanie.
Za železnou
oponou sme
museli čakať na
metalistov či
punkerov.
V súčasnosti
sú pankáči
pomaly
vyhynutým druhom, zato sa môžete zmaľovať podľa vzoru
emo-girl alebo nosiť dredy. Počuť aj hlasy, že klasické
jednoliate subkultúry miznú, alebo sa navzájom miešajú,
príkladom je skunk (nezmieriteľní skinheads plus punk).
Metalista z polovice deväťdesiatych rokov nosil dlhé
vlasy, modrú džínsovú bundu s nášivkami metalových
hudobných skupín, čierne džínsové nohavice, tenisky a
podomácky zafarbenú elektrickú gitaru. Naši predkovia k
odevu pristupovali podobne.
Tiež mu okrem ochrany tela prisúdili symbolický,
ritualizovaný význam, demonštrujúci príslušnosť k
spoločenskej skupine. Známe gesto metalová päsť môže byť
príkladom keď folklór nových čias nadviazal na staršiu
tradíciu - spevák kapely Black Sabbath ho totiž údajne
prevzal od svojej
babičky
talianskeho
pôvodu, ktorá ním
zaháňala nešťastie.
Urob si sám
Oproti dnešku
však treba
zdôrazniť jeden
zásadný rozdiel.
Minulé subkultúry
sa vyznačovali
odevnou
kreativitou,
doplnky si vyrábali
sami a ručne.
Vynadať prívržencom metalu do povaľačov znamenalo
opomenúť, koľko dá námahy povyšívať koženú bundu po
starom otcovi.
Dnes je to inak a alternatívna mládež bez problému zájde
do obchodu s alternatívnym oblečením a potrebami. No hoci
sú moderné subkultúry viac záležitosťou konfekcie,
tvorivosť v nejakej forme zostáva, myslí si Janeček.
„Zoberte si skejťákov či hiphoperov. Kúpia si konfekčné
kusy, lenže ich kombinujú, ako ich nikto iný nenosí, a
napríklad majú nohavice o čísla väčšie. Ľudovosť je teda v
kombinácii prvkov.“ Ak ide o manuálnu zručnosť, oproti
predkom sme v priemere určite upadli.
Oni vedeli postaviť dom, vypestovať a spracovať jedlo.
My už si oblečenie aj potraviny spravidla kupujeme v
obchodoch, no hudobné subkultúry alebo domáci majstri sú
akési výnimky, ostrovčeky. Dôkazy, že to ide aj inak.
Ako miznú veci
Domáca tvorivosť vôbec je oblasťou, kde
Československo predbehlo Západ. Samozrejme, dôvodom
bol socializmus. Niektoré výrobky a tovary neboli dostupné,
aspoň nie oficiálnou cestou. Ľudia tiež mali dostatok
voľného času a čo sa týka komponentov, tie boli dostupné
ľahšie, najmä na pracoviskách, kde sa dali získať v duchu
hesla kto nekradne, okráda rodinu.
A tak výtvory domácich majstrov zdobili byty v
panelákoch, kancelárie, dielne alebo kasárne. K tým
typickým patria samorasty, postavičky z uzáverov od
pivových fliaš, obaly na fľaše v tvare pudla, poľovnícke a
švejkovské motívy, obľúbené siluety z drôtov.
Niekto nad počínaním vedcov môže dvíhať obočie. Pýtať sa,
či radšej namiesto domácich gýčov a tričiek s atramentovým
nápisom nezbierať niečo naozaj cenné a historicky
hodnotné. Skúsenosť Petra Janečka však ukazuje niečo iné.
„Vieme, že nie také dávne predmety miznú omnoho
rýchlejšie ako tie staršie. Nie sú vyslovene starožitné, ľudia
k nim nemajú vzťah a ľahko ich zo života odstránia. Skôr sa
zachová kroj po babičke, ktorý nevyhodia, lebo si
uvedomujú, že je starý.“ Mobily meníme pomaly každý rok
a pre múzeá je náročné vyrovnať sa so zrýchlenou dobou.
Od úst k uchu
Zatiaľ čo predmety nosíme z hypermarketov a materiálny
folklór sú ostrovčeky v mori väčšinovej spotrebnej kultúry,
slovesný folklór je niečo iné. Žije ako predtým, šíri sa od úst
k ušiam a prekvitá. Z obehu zmizli rozprávky, povesti o
strašidlách a čarodejniciach, no starobylé žánre doplnili
novinky: mestská povesť, fáma či vtip.
Ešte pred sto rokmi nekolovali vtipy, ako ich poznáme.
Nie že by sa ľudia nesmiali, našli si však čas na komické
rozprávanie v trvaní pol hodiny, hodiny. Krátky a úderný
vtip je až dieťaťom moderných, uponáhľaných čias a jeho
rozkvet spadá do doby od druhej svetovej vojny po rok
1989.
Čierna sanitka
Čo je trochu horšie, moderná slovesnosť nás naďalej
usvedčuje z iracionality. Rovnako ako predkovia veríme
mýtom, predsudkom a poverám. Po tom, ako Petr Janeček
zozbieral a analyzoval takzvané súčasné povesti v knižnej
sérii Černá sanitka, po ktorej nasledoval televízny seriál,
čakal, že aspoň najviac ošúchané urban legends z obehu
ustúpia.
Nestalo sa, naopak. Nedávno sa na Slovensku opäť
objavila správa o sanitke unášajúcej deti v Topoľčanoch a
vrátila do hry populárnu fámu z osemdesiatych rokov.
Pôvodne bola účelovým strašiakom, aby sa deti báli a
netúlali sa po večeroch.
Neskôr sa fáma živelne rozšírila po republike, uverili v
ňu dospelí a v roku 1988 ju musela dementovať aj televízia.
Nezdalo sa, že v čase internetu niekto zlovestnú sanitku
berie vážne, no predsa, história sa, hoci v menšom rozmere,
opakuje.
„Vraciame sa k odpovedi na otázku,
prečo folklór nezanikne,“ uzatvára Petr
Janeček. „Ľudia si budú vždy niečo
rozprávať a nové generácie zabudnú
čosi z toho, čo už kolovalo pred nimi.
Príkladom je politický vtip, ktorý sa
rozprával desaťročia, len Adolfa Hitlera
nahradil Klement Gottwald a po ňom
Gustáv Husák. V každom období a
politickej situácii ľuďom napriek tomu
pripadal vždy nový, trefný a aktuálny.“
Miloš Krekovič SME
Odoberacia hra s povrázkami.
Unikátne fotografie z tridsiatych rokov minulého storočia
ukazujú, že herné vzory sa rokmi takmer nemenia
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/Noviny –. Z českého tisku
4
Strana 4
Nekrást musí být zase normální
Nedávno jsem na svém blogu o aktuálním státním rozpočtu
napsal: "Šetřit se musí. Pokud ale vláda chce, aby se lidé
obětovali za zlodějny druhých, měla by je o peníze žádat
méně arogantně. Měla by padnout na kolena a o peníze své
občany s pokorou prosit." V reakci na to, mě spousta lidí
obvinila z levičáctví.
Každá firma i stát má pokud možno hospodařit ze svého a
půjčovat si jen na investice. Stejně tak musí dohlížet na to,
aby se peníze nerozkrádaly nebo nevyhazovaly oknem na
nesmyslné projekty.
Je tohle levicové nebo pravicové? Je to přece normální.
Kdyby se stalo, že šéf mé kanceláře rozháže peníze určené
na výplaty za nesmyslé zbytečnosti nebo za předražené
nákupy (neřkuli, že by je přihrával za provize kamarádům),
tak si neumím představit, že bych zaměstnancům řekl :
Smůla, na výplatu není.
V prvé řadě bych žádal náhradu škody po tom, kdo ji
způsobil.
Šílené je, že tahle jednoduchá a základní odpovědnost ve
světě politiky a veřejné správy neexistuje. Konkrétní lidé
jménem státu hospodaří s miliardami jako by byly jejich.
Když ale přijde na lámání chleba, odpovědnost za peníze,
často vyhozené oknem, nenese vlastně nikdo.
Krade se všude, jen u nás to není ostuda
Také v dalších vyspělých zemích světa se veřejné peníze
rozkrádají stejně jako u nás. Rozdíl tu ale je. Když to
praskne, jdou většinou viníci do vězení. V USA často na
desetiletí.
V Japonsku odpovědný politk dokonce někdy spáchá
sebevraždu, aby předešel veřejné hanbě. Ne tak u nás.
Jako by tu stále platilo staré heslo, "kdo nekrade okrádá
rodinu".
Severočeský boss a exsenátor ODS Novák je od roku
2003 obviněný z korupce a braní úplatku ve výši 40
milionů a přesto vliv ve straně nepozbyl.
Sociálnědemokratický hejtman Palas má za sebou
zřejmě daleko větší zmanipulované zakázky a vládne
podle všeho stamiliony. Dnes je dokonce i senátorem a
jeho vliv v ČSSD je nepřehlédnutelný.
Vážím si bohatých lidí, kteří svůj majetek nabyli
poctivě. Když ale vidím, že desetimilony utrácí za luxus
státní úředníci, ministři, náměstci, hejtmané, pak
zpozorním.
Ne tak česká policie nebo finanční úřad. Nás prosté
smrtelníky přitom pronásledují a trestají úřady i pro
nezdaněnou pětikorunu. Obyčejný zaměstnanec je státem
oškubaný ještě než se mu vůbec výplata dostane do ruky.
Pak je tu sorta lidí, která vládne stamiliony, aniž by mohla
doložit jejich legální původ. Spojují je dvě věci - jednak
klidný spánek, protože po původu jejich majetku se nikdo
nepídí (snad krom několika novinářů), hlavní poznávací
znamení je silný politický vliv, napojení na některou ze
stran podílejících se na vládě. Nejen té celostátní, ale i na
vládách regionálních a samosprávných.
ČSSD léta navrhuje majetková přiznání - tj. doložení
původu majetku pro osoby s majetkem v řádu desetimilionů.
Tenhle nápad není ani nový ani levicový. Legendárního šéfa
mafie Al Caponeho nezavřeli za vraždy ani pašování
alkoholu, ale právě za nedoložené a nezdaněné příjmy.
Nevím, jestli je to levicové nebo pravicové. Rozhodně to
bylo správné.
Pokud někdo zatratí dobrou myšlenku jen proto, že se mu
zdá levicová, nebo pravicová, pak je prostě jen hloupý. A
bez ohledu, zda je levičák nebo pravičák.
Nebát se a nekrást
Nebát se a nekrást, to bylo heslo prezidenta Masaryka. Lidé
se dnes v podstatě dělí na dvě skupiny : Na ty, kdo se nebojí
a kradou a na ty, kdo nekradou, ale bojí se zlodějům
otevřeně postavit.
Myslím, že takhle si naplnění svého odkazu statečný a
poctivý Moravák, "tatíček" Masaryk nepředstavoval.
Míč je v tuhle chvíli na policii, zastupitelstvích a justici. Už
dnes máme trestný čin porušení povinností při správě cizího
majetku, který se dá aplikovat na velkou část předražených
nebo nesmyslných veřejných zakázek. Problém je, že zatím
na jeho základě nikdo nikoho nestíhá ani nesoudí.
Problém je i v nás. Měli bychom více vyžadovat po svých
zastupitelích, aby se nám zodpovídali ze své práce. Měli
bychom po nich žádat zdůvodnění každého haléře, který z
naší kasy utratí.
Měli bychom každého starostu, zastupitele, ministra,
premiéra hnát k odpovědnosti za každou zmarněnou
korunu.
Od politiků stále slýcháme, že milarda úspor tam či onam
nehraje roli. V rámci rozpočtu je to zanedbatelná částka.
Musím říct, že už za tyhle výroky by zasloužili po moravsku
přes tu nevymáchanou papulu. Miliarda, že nic neznamená?
Pokud ano, tak ať ji utratí ze svého. Dnes a denně se na
všech úřadech a ministerstvech utrácí zbytečně miliony,
které přece někdo musel vydělat, dřít na ně a pak státu
odevzdat. Například pardubický hejtman Radko Martínek
dokázal oproti předchozímu vedení kraje osekat rozpočet o
25 procent a to bez omezení práce a služeb pro veřejnost.
Jen prostě nekupuje předražené "krámy", netisknou se
předražené nanicovaté brožury, ani se neutrácí za nesmyslné
akce pořádané jen pro potěchu úředníků. Veřejné soutěže
směřují k jedinému - k výběru nejvýhodnější nabídky. Jde
to, jen chtít a nebát se.
Také příklad pana Michálka v kauze ministerstva životního
prostředí ukazuje, že to stále jde - nebát se a nekrást. Že má
smysl postavit se zlodějům. Snažme se, ať není sám.
Snažme se, aby v téhle zemi bohatli jen slušní a poctiví lidé.
Snažme se, aby lumpy odměňoval jen soud
Zákony na to jsou. Ne, že ne. Snad se na to najde i dostatek
lidí.
Tahle země je přece naše. Ne někoho nahoře. A je jen na
nás, jak vypadá a jak vypadat bude.
(tento komentář jsem napsal pro server Podnikatel.cz)
Tomio Okamura|
Co to je, když se řekne: Kecáš jako
Palacký!
- Text: Jan Berwid-Buquoy
Když už nějaký národ nemá své vlastní dějiny nebo jsou
nevyhovující, je nutné mu je vymyslet, respektive alespoň
předělat. Na vytváření legend a bájí není nic špatného,
pakliže se to dělá pořádně a alespoň na první pohled
„důvěryhodně“.
První packal, který se o to u nás pokusil, se jmenoval Václav
Hanka. O jeho rukopise vyšla vynikající publikace od
Miroslava Ivanova Záhada Rukopisu královédvorského
(Praha 1970). Dodneška se Hankovi spílá. Ne proto, že
Rukopisy padělal, ale protože falzifikáty zhotovil tak
primitivním způsobem, že se na to hned přišlo.
František Palacký byl sice daleko mazanější, ale pozor! Jeho
rozhodnutí napsat „upravené“ dějiny Čechů nevycházela z
jeho iniciativy. Dokonce se mu do toho vůbec nechtělo.
Více či méně byl okolnostmi k historické mystifikaci
přinucen. A tak vznikla publikace Geschichte von Böhmen
(Dějiny Česka). Jednalo se celkem o tři díly. Vyšly v
němčině roku 1836 v tiskárně Gottlieb Haase und Söhne v
Praze. Pod českým názvem Dějiny národu českého v
Čechách i v Moravě bylo dílo publikováno až po roce 1848.
Proč ale napsal Palacký své pojednání ze začátku pouze v
němčině a poté až s odstupem více než 12 let vychází
publikace teprve v češtině?
Psal totiž na objednávku. Objednavatelem byla vysoká
německá šlechta a zdá se, že za vším stojí dokonce samotní
Habsburkové. Vědecko-technická revoluce nezpůsobovala
pouze v Británii, Francii a Německu revoluční obraty, nýbrž
změnila i tvář habsburského mocnářství. Česko se stalo
„železným srdcem“ říše a český národ se poposunul na první
příčku důležitosti, co se týká samotné další existence
císařství. Bez Čechů by Rakousko (jako světová velmoc)
vůbec nemohlo dále přežívat. Neuvěřitelně vysokou
produktivitu práce a na tehdejší poměry skoro doslova
pohádkové bohatství tohoto národa nebylo možné přehlížet.
Téměř neexistující dějiny českého národa bylo třeba
vypracovat tak, aby mohl onu prvořadou úlohu v monarchii
zcela jasně legitimovat, i z hlediska původu historické
posloupnosti. Bude tedy třeba lhát, až se budou trámy
prohýbat. Císař neváhal a šoupnul „černého Petra“ do ruky
Palackému. Hanka se ukázal jako selhávač a nevyhovující
břídil. Císař ve Vídni patrně kalkuloval: nejdříve dostane od
Palackého do ruky dílo vysoká německá šlechta. Ta ho
přezkoumá a vyhodnotí. Běda, jestli se tam Čechovi vlas na
hlavě zkřiví!!! Habsburkové potřebují klid v říši a blahobyt
vycházející z této části mocnářství – knedlíky, koláče a
buchty. Ora et labora!
Ne snad, že by byli Češi úplně bez historiografie. To zas ne.
Postaral se o ni Enea Silvio Piccolomini (papež Pius II.)
svým dílem Historie česká. O původu a skutcích Čechů a
několika jejich panovníků (Řím 1452, nejdříve v latině. Poté
roku 1510 v češtině).
Papež Pius II. tam neustále proklíná dobu husitskou a i jinak
cituje pravdy pro český národ celkem nepříjemné: „Lid v
celém Království českém je pijácký, obžerství oddaný,
pověrčivý a chtivý …“ To nemohli Habsburkové potřebovat
– něco takového musí Palacký „vygumovat“. Dále je možné
se dočíst: „Nezamysl, syn Přemyslův, byl zajisté tupého
ducha a velmi líný, v nečinnosti ochabuje mezi darebnými
ženštinami a souložnicemi.“ Tohle nejen „vygumovat“,
nýbrž rovnou spálit. Co kdyby si nějaký český rychtář náhle
stěžoval a kvalita buchet, do nichž Češi zásadně dávali
máslo, by začala upadat!? „Kníže český Boleslav, klaněl se
modlám … cizoložil, loupil, zabíjel a dopouštěl se všech
zločinů. Václav byl … oddaný rozkoším, vyhýbající se
práci, daleko dbalejší vína než království svého … Malátně
doma trávil svůj zbytečný život, ochabuje nestřídmým …
pitím ve dne v noci.“ Zdá se, že podle papeže jde o národ
erotomanů, opilců a lenochů. S tím nemohl císař Ferdinand
I. (zvaný Dobrotivý) ve Vídni nic začínat, už z toho
prostého důvodu ne, neboť např. knedlík se stal základní
potravinou Rakouské říše a v některých částech mocnářství
dokonce začal vytlačovat i chleba. S výše uvedenými
nepříjemnými historickými pravdami musí Palacký
zatraceně skoncovat!
Pius II. píše rozkošné poznámky i o českých
panovnicích: „Císařovna Barbora, žena nezměrné
chlípnosti, která mezi kuběnami nechvalný život
vedouc, častěji si žádala mužů … Žena již stará,
nemyslí na nic jiného než na rozkoše nového
souložení.“ Palackému tedy nezbývalo nic jiného než
se pustit do práce a dějiny Čechů sepsat znova.
Odmlouvat vídeňskému dvoru v první polovině 19.
století bylo asi tak účinné, jako kdyby se donský kozák
začal hádat se Stalinem. Takoví lidé se nedožívali ani
dlouhého, ani spokojeného života …
Jakmile vyšly Dějiny národu českého v češtině, Češi
zbystřili pozornost. Autor totiž v I. díle své publikace
mezi řádky píše, že jeho dílo nelze brát vážně. Nikdy v
žádném archívu nebyl a všechno opsal z kronik
nacházejících se v knihovnách vysoké šlechty. Kroniky jsou
však subjektivními legendami, a tím prameny velice
nespolehlivými. A tak se, hlavně v době první republiky, v
Česku pro sedmilháře zabydlilo heslo: „Kecáš jako
Palacký!“
USA se bouří. Profesor zkoušel
sexuální pomůcky na nahých
studentech
6. března 2011 - CHICAGO - Vlnu protestů vyvolal v
Chicagu seminář profesora tamní univerzity, jehož součástí
byla živá demonstrace užití sexuální pomůcky. Profesor
psychologie Michael Bailey ukázku zařadil do semináře o
fetišismu s přesvědčením, že "k žádným potížím nemůže
dojít". Opak byl pravdou.
O incidentu, který se odehrál na chicagské Severozápadní
univerzitě koncem února, informovala agentura AP. Po
přednášce o lidské sexualitě profesor Bailey vyzval zájemce,
aby se zúčastnili navazujícího semináře. Opakovaně varoval,
že jeho obsahem bude praktická ukázka.
Ukázka na nahých studentech
Během semináře vstoupila do posluchárny figurantka,
svlékla se a umožnila svému partnerovi, aby na jejím těle
předvedl užití sexuální pomůcky. O jejím charakteru ani
způsobu užití agentura podrobnosti nepřinesla.
"Nikdy by mě nenapadlo, že v době finanční krize, válek a
globálního
oteplování může tato příhoda na dva dny obsadit titulní
stránky novin," komentoval tiskové ohlasy svého semináře
Bailey.
Bude vyšetřování
Vědecký charakter demonstrace nejprve obhajovalo i vedení
univerzity, ale s rostoucím tlakem veřejného mínění se do
kritiky profesorových metod pustil i rektor Morton
Schapiro. Prohlásil, že Baileyho postup ho zklamal a slíbil
vyšetřování. Přestože seminář byl nepovinný, zúčastnilo se
ho víc než sto posluchačů. ČTK
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/Noviny – Dostali jsem od našich čtenářů.
Názory redakce se nemusí vždy ztotožňovat s listy čtenářů.
Strana 5
Ahoj kluci,
Diky za pěkné chvíle strávené při čtení novina za
informace, které podáváte (Mimo té, že třeba platit!) Není
to už dnes lehké, protože vláda je hladová a za „Money
order“ už mi vzali $5.95 !!! Přesto ale Vám posílám cosi
navíc aby jste nemuseli živořit. Já vím, že to není nic moc,
ale takí jsem důchodce, tak ať mi zůstane na nějaký to pivo!
Tož vše nej, Folo.
i
DOPIS
SAMOTA TÍŽÍ Čím déle pokulhávám po téhle zemi a každým
dnem víc stárnu, , tím častěji mne přepadají smutné myšlenky
a dostávám náladu, kterou my Češi nazýváme "depka",
deprese. Nic nestíhám, nic se mi nedaří, nikdo mne nemá
rád...však to asi také znáte . Sudičky mi do kolébky nedaly
optimismus a denní osobní i světové události mne utvrzují v
poznání, že už nejsem k ničemu, že už jsem jen bezmocný
lísteček, který se ještě stále třepetá na větvi dávno už
poraženého stromu. Žít s depresí není veselé, věřte mi. V těch
momentech kdy člověk myslí,že už nemá o co se opřít,
pomáhá jediné: nebýt sám, mít někoho, komu si můžeš
postěžovat a od něhož se ti dostane přátelské pohlazení,
porozumění a soucit.
Myslím si, že heslo, které mají sydnejské noviny "Musíme si
pomáhat" nebo ještě lépe "Měli bychom si pomáhat" je to
nejlepší heslo, které kdy bylo vysloveno. Jsou to totiž dvě
strany jedné mince : tím, že sdílím bolest s postiženým,
pomáhám také i sobě.
Co se mi tuhle přihodilo: Sedím a koukám na televizi se
záplavami, zemětřesením a neukrotitelným větrem, ale ty
apokalyptické obrazy na televizní obrazovce jdou sice k mému
mozku, ale už se nedokážou dotknout plně mé duše. Jsou
daleko, jsou jenom na obrázku.... Pak se ozval telefon a hlas
mé velice dobré kamarádky oznámil: " Vyhořela jsem. Nemám
barák, shořel. Žiju a mám auto, protože jsem v té chvíli byla
pryč."
Pane na nebi, tohle je něco úplně jiného než domy, zatopené
rozvodněnou řekou na obrazovce televize. S lidmi , kteří
ztratili své příbytky, přirozeně soucítím, ale tohle je
kamarádka, kterou znám už desítky let. Vím, jak strašně těžký
měla život. Vzala si muže, který ji miloval jen na chvíli a v
okamžiku, kdy jej nejvíc potřebovala, se ztratil z jejího života.
Nikdy si nenašla nikoho jiného .O své dvě dcery se starala
sama a starala se dobře. Pak jedna z jejích dcerek měla těžký
úraz na motocyklu a nevědělo se, zda bude žít. Co může být
pro mámu horší ? Byla úžasně nadaná, jedna z těch vzácných
žen, které jednou rukou upečou buchtu a druhou namalují
obraz. Ohromná kreslířka - a nikdy se v Austrálii neprosadila-
tahle země vždycky oceňovala sílu svalů víc než kumšt a
intelekt. Navíc nikdy neodmítla pomoci, pobavit, potěšit,
pohladit úsměvem kdykoliv to jeden potřeboval. Prostě
sluníčko, člověk se zastydí když vidí, že někdo dokáže být
pozitivní i v situaci, kterou by sám určitě nezvládl.Moje
deprese? Pcha. Mám barák nad hlavou, mám hodného muže,
mám zdravé děti. Jsem šťastná , nemám nač si stěžovat. I ve
svém neštěstí mi moje věrná kamarádka ukázala, jak sobecké
ode mne je si stěžovat. Pomáhat bychom si měli navzájem,
nikoliv brodit se ve svých vlastních malých trápeních.
Tu moji dobrou přítelkyni, která přišla nejen o střechu nad
hlavou, ale hlavně o všechno co milovala, o rodiné fotografie,
o obrazy, o knihy, o šperky ( které sama vyráběla z
australských kamenů a obdarovávala jimi své přátele) možná
také znáte. Možná jste se s ní setkali, možná byla nebo je i
vaší přítelkyní.. Dlouhá léta žila v Melbourne a v Sydney.
Jmenuje se Pavla RADOVÁ, je vdova po muzikantu a
dlouholetém vydavatel Hlasů Petru Radovi a žije v Melbourne.
Možná ji budete chtít potěšit, aby věděla, že není sama.
Můžete ji zavolat a třeba i ten příslovečný pytlík mouky by v
jejím případě byl na místě. Její telefon je 0425 88 2281.
r
Tak tohle tedy nemá přátelé chybu!
A vsadím se, že českej ani slovenskej národ, se stejně z té
přiblblé, rádoby revoluční euforie, nikdy neprobere...!!!
Dej to dál než to demokratičtí cenzoři smažou...!!!
http://www.youtube.com/watch?v=CtzQDantj6A&f
eature=player_em
Ringo neví, že je zapnutá kamera a od srdce, pravdivě a
sympaticky nadává na poměry v parlamentu, ODS a ve
společnosti, jak je poznal jako poslanec za sociální demokracii
v letech 1996 až 1998.
IGOR: Našel jsem to teď při probírce archivu. Ringa jsem se
dovolil,souhlasí. Natočili jsme to totiž bez jeho vědomí, když
si verbálně ulevil při četbě novin v salónku, kam jsme ho
pozvali kvůli natáčení pro dokument O "Miki Volkovi,
rokenrolovém králi". Kameraman Miloš Kabyl si dělal
kompozici a nenápadně sepnul kameru. Ringo to opravdu neví.
Baví mne a je mi sympatické, jak odložil masku baviče a od
srdce řekl, co si myslí. Navíc, takhle to vypadalo v roce 1997!
Jak to asi VYPADÁ DNES! -- Vnímám to jako velmi aktuální
příspěvek do diskuse, abychom se u nás, v naší krásné zemi, už
konečně probudili!
A díky Ringovi za tuhle pasáž i dodatečný souhlas ke
zveřejnění.
Přesto prima pohodový den...
f
HANIBAL ANTE PORTAS....!
Napřed vše začalo v Tunisu, prý lid se vzbouřil proti zlému
králi a jeho loutkové vládě !
To v televisi vydrželo týden, než začaly zprávy čerstvější, o
bouřích v Yemenu a potom i v Egyptě.
Opět naše zprávy byly plné nadšení z toho, jak egyptský lid
touží po demokracii a svobodě, kterou jim už leta nedopřává
president Mubarak. Nehledě na to, že žádný „arabský lid“
nemá pojem, co je demokracie, zdá se mi, že hlavním hříchem
Mubaraka je udržení míru se státem Izrael.
Není to jeho originelní čin, ten mír podepsal předešlý egyptský
president Sadat, kterého to i stálo život. Ano, už tehdy to byl
atentát Muslimských Bratří, kteří mají podle mého na svědomí
všechny současné bouřa a „revoluce“ v Maghrebu severní
Afriky, v Egyptě a na Sředním Východu – v Jordánsku,
v Yemenu, v U.A.E. (United Arab Emirates) a Qataru.
Některé tiskové agentury tvrdí, že za Muslimským Bratrstvem
je řídící ruka AlQaedy, tak jako v Afghanistanu je ze
Talibanem, i když se nám levicoví „znalci“ snaží namluvit, že
je to naopak. No co, vsjo rovno, jak říkají Rusové, nebo „same
shit, different smell“, jak se říká u nás ! Hlavní problem, podle
mého je Islam ! Nikoliv fundamentální Islam, jak opět tvrdí
multikulturalisté a dogooders, ale Islam sám, tak, jak je psaný
v Koranu !
Co mě, ovšem velice překvapilo, že bouře nastaly i v Libyi,
zemi Muamara Khadaffiho, který se vždy považoval za
muslima první třídy, Velkého Beduina a vůdce arabských
národů.
Mimo všechny ty bulvárové zprávy o jeho životě, nezastínily
jeden fakt, že po leta, byl nepřítelem Západu, podporovatelem
všech teroristických organizací, osnovatel zla i atentátů a
vyvrhel.
Když zorganizoval explosi na palubě Pan Am letadla nad
skotským Lockerbie a serii explozí v klubech amerických
vojáků posádkou v Německu, přetekla poslední kapka !
President Ronald Reagan poslal sqadronu bombardovacích FB-
111 na Tripoli a to stačilo, aby Beduin začal přemýšlet. Po
nějakém čase přiznal vinu své tajné služby, zaplatil obětem
v letadle i v poničeném městečku „blood money“ a pak,
pomalu, za změn amerických vlád a pomocí vlivu arabských i
jiných hlasů v U.N. (OSN), získal pověst „polepšeného“
státníka. Došlo to tak daleko, že byl přijímán na světě i se
svým beduínským stanem, v burnusu a s ochrankou
Amazonek, ba i Libye získala v OSN ( hlasy rudé Číny a
„demokratického“ Ruska) pozici v radě „lidských práv“ !!!
Mimoto, nezanedbatelnou částí jeho vlivu, je těžba a prodej
oleje, což je argument, kterému žádný politik EU neodolá !
Nevím, jestli jeho víra v Islam nebyla dostatečnou zárukou pro
ty pravověrné, ale to, co vidím v televizi, čtu v (australských,
amerických i českých ) novinách na internetu, neodpovídá mé
představě „občanské války“. Mimo dvou spálených obrněných
transporérů a tanků, jsem v televizi viděl pouze hloučky
pobíhajících Karthaginců, kteří stříleli do vzduchu z tradičních
(jak by ne ?) Kalašů, anebo jezdící sem tam v utilitkách
s dvojčaty, anebo čtyřčaty protiletadlovými 13mm kulomety.
Sem tam , bylo v dálce vidět kouř – prý z bombardování
vládním letectvem, které je prý Khadaffimu zatím věrné. Líto
mi ho, parchanta, není – aspoň ví, jak bylo králi Idrisovi (rodu
Senussi), kterého roku 1969 mladý plukovník jeho armády
svrhl v (prý) nekrvavém puči.
Pro nás – Čechy a Slováky to byla tehdy okrajová zajímavost,
zrovna tak, jako válka Biafra-Nigerie. Tehdy jsme měli
pookupační starosti, dařily se poslední útěky do Svobodného
světa, atd.
Kdysi slavné Karthago, jehož vojska dorazila až k Římu,
s vojevůdci Hanibalem a Hamilcarem, měla právě mocnou říši
na území dnešní Libye a tak se i Khadáffi domníval, že podaří-
li se mu pod jeho zelenou, muslimskou korouhví sjednotit
Islam, bude v podvědomí muslimů Prorokem !
To, ovšem zapomněl, že podobné ambice mají i perští
muslimové, nástupci vražedného Khomeiniho.
Ten nastoupil k moci, když iránští občané a studenti začali
bouřit a dožadovat se odstoupení Šacha Rezy Pahlevi prý :
chceme svobodu a demokracii , obdobně, jako v Egyptě ted
proti Mubarakovi a co se stalo ? Tehdy ten neschopný
„peanut“ Carter zradil svého spojence Šacha, vychytralí
Francouzi poslali z exilu Khomeiniho a máme radikální Iran
dodnes. Možná, že Francie na tom dočasně vydělala (levný
olej, vojenské zakázky), ale dlouhodobě to odnese i s ostaní
Evropou.
Takže se opět musím vrátit k původnímu tématu – Kdo za těmi
všemi bouřemi, revolucemi a převraty stojí ? – To víte že ne
Vatikán, ani Tel Aviv ! Ti první -budou smeteni a zakázáni,
dobudou.li sjednocení Mameluci Evropu a ti druzí - se budou
muset bránit, i když nebudou chtít, těmi nejsilnějšími zbraněmi
! Co jim zbývá, když Evropa je plná Chamberleinů a Amerika
má Obamu ?
Ten, který vše řeší trapným sloganem : „Yes, we can!“ – ten
který ještě třetím rokem u vesla každý neúspěch či chybu svádí
na G.W. Bushe, ten který se nestyděl zradit spojence Mubaraka
a totéž chystá pro Izrael.
Nadarmo jeho plné jmeno nezní Barack Hussein Obama !
L.P. 8. Března 2011. Sven F. REHULKA , Carlton , NSW
e ? f
Svoboda slova.
Svoboda slova rozkvetla až s rozvojem demokracie v
Západním světě. V absolutní monarchii neměla místa, za
kritiku krále nebo jakýkoliv projev proti monarchovi, slovní či
písemný, autor mohl a také často skončil na popravišti.
Autoritativní režimy a diktatury svobodu slova nesnášejí,
rebelující autor sice neskončí na popravišti, ale daleko k tomu
nemá. V nedávné době se množí případy, kdy teror proti
svobodě slova nepochází zdánlivě od vládní moci. Lidé jsou
pro své projevy zbiti do ochromení nebo dokonce zavražděni
neznámými pachateli; novináři v Rusku, kritici islámu na
Západě. V Britanii hrozila a tuším stále hrozí smrt imámovi,
který se odvážil vyslovit, že islám a Darwinova theorie evoluce
nejsou nutně ve sporu. Tento hrůzný příklad ukazuje důležitost
svobody slova pro rozvoj vědy. Bohužel žijeme v ilusi, že boj
za svobodu poznání byl vyhrán před dvěma stoletími. Svoboda
projevu není důležitá jenom pro vědu, ale pro celou
společnost. Vládní systémy, ve kterých je svoboda projevu
omezena, po čase stagnují, nejenom proto, že nešvary, které by
měly být odstraněny nemohou být dostatečně kritizovány, ale
také proto, že často ujdou pozornosti. Takové utajení je vlastně
cílem vládnoucí moci. K zhroucení sovětského systému
přispěla \'glasnost\', těžko obhajovat režim, ve kterém existoval
gulag. Těžko obhajovat ekonomii, řízenou byrokraty proti
vlivu trhu.
Přiznám se, že svobodu slova vyznávám a jsem proti
jakémkoliv omezování, i když uznávám, že jistá omezení jsou
nutná, například rozbírání kriminálního případu, který je právě
projednáván soudem. Je mi proto dosti těžké odsoudit
uveřejnění článku pana Sladkého v Novinách. Jsem však toho
názoru, že označení Čtrnáctideník slušných krajanů je s
publikací “Všem jásačům” v naprostém rozporu.
Nezajímá mne, jak si Jakeš žije, ale lituji, že ho nestihl
spravedlivý trest za zločiny komunismu, za které byl
spoluzodpovědný. Žvasty o Jakešovi však nejsou to nejhorší ve
zmíněném článku. Uvažme například toto:”Za
bolševika....selanka, proti tomu, v čem žijeme nyní.” Ušlo
milému autorovi to, že v bývalém Československu političtí
vězni trpěli v koncentráku, že za té selanky došlo k politickým
justičním vraždám a že kdyby někdo napsal článek jako jeho,
avšak zaměřený proti selankovskému režimu, skončil by v
kriminále. Nebo toto:”Bolševik.... měl pravdu.” Hledám a
hledám, bolševickou pravdu nenacházím.
Uvědomuji si, že svoboda slova vyžaduje, abychom vytrpěli
publikace článků a projevy lidí s kterými vehementně
nesouhlasíme. Přesto si myslím, že článek pana Sladkého
uveřejněn být neměl, protože uráží slušné krajany, kteří
opustili svou vlast, protože nemohli tu selanku vydržet.
Rudolf Vyborny
z
Recepis No.304
Masové kuličky se sýrem.
500 g mletého masa,
1 cibule (pokrájená),
2 stroužky česneku (utřeného),
1 vejce,
50 g strouhanky,
150 g mazzarella sýru,
Sůl a pepř,
400 g plechovka rajčat (pokrájených),
1KL cukru.
Maso, cibuli,česnek, vejce, strouhanku, súl a pepř
smícháme a z hmoty tvoříme kuličky. Do každé
vmáčkneme kousek sýra a znovu upravíme do kuličky.
Do nádoby vhodné pro mikrovlnku dáme kuličky (jednou
řadou) a přikryté vlníme asi 4 minuty. Obrátíme, zalijeme
rajčatama, do kterých jsme přimíchali cukr a přikryté
vlníme asi 4 minuty nebo dokud nejsou kuličky hotové.
Dobrou chut preje Radka
p
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/Directory [ Novin
VYUŽIJTE VÝHODY DOMLUVIT SE VLASTNÍM JAZYKEM
DIRECTORY pro předplatitele, 6linek, $60 ročně
Prague Czech Beer Restaurant
42 Kellett Street, Potts Point NSW 2011
telefon/rezervace: 02-9368 0898
on-line rezervace: www.prague-
restaurant.com.au
Největší výběr českých tocenych piv (Gambrinus,
Bernard, Ferdinand a Krusovice),lahvovych piv
(Velkopopovicky Kozel, Plzeň, Budějovický Budvar,
Zlatopramen, ..), predkrmu k pivu (utopenci, tlačenka,
smažené žampiony ..), českých jídel (pečená kachna,
smažený sýr, svíčková, vepřo-knedlo-zelo ..), a
tradičních dezertu (jablečný závin, palačinky, ovocné
knedlíky, ..).
Restaurace má kapacitu pres 120 míst. Možnost
skupinových rezervaci, narozeninové party, krtiny, atd.
Dvě podzemní parkoviště vzdálené 1 minutu chůze.
03/X/11
Jídlo a Restaurace
,, LA BOHEME " 332 Darling Street, Balmain
Restaurace: 02/ 9810 0829
On-line rezervace:reservation@laboheme.net.au
Výtečná česká i evropská kuchyně se širokou
nabídkou točených i láhvových piv nejen z Čech.
Každý den na Vás čeká speciální nabídka, pro
více info prosím navštivte www.laboheme.net.au
Otevírací doba:
Po, Ut, St, Ct od 18.00 do 23.00
Pa od 11.00 do půlnoci - Živa Muzika
So od 8.00 do půlnoci - podáváme snídaně i obědy
Ne od 8.00 do 22.00 - podáváme snídaně i obědy
Snadne parkovani. 09/VII/11
Euro Aqua Cafe,
55 Kent Road, MascotŮ Tel.: 97008444
Přijďte navštívit novou kavárnu Euro Aqua Cafe,
která nabízí výtečné české speciality
a mnoho dalších dobrot formou rychlého
občerstveni.
Nejlevnější Gulášek v Sydney, pouhých $ 9.00 i s
nealko pivem
Kureci rizek s bramborovou kasi $ 8.90
Otevreno Pondeli az Patek od 6.30 do 15.00
09/VII/11
La Boheme Bistro
at Frisco Hotel – Woolloomooloo
OtevírásenováčeskáaslovenskárestauracevprvnimpatrehoteluFrisco.
Adresa: 46 Dowling Street, Woolloomooloo,
2011; Tel.: 9357 1800
Email:bistro@laboheme.net.au
Otevereno kazdy den na obedy a vecere do
21.00 ;Snadne parkovani nebo chuzi 10 min
od stanice Kings Cross 09/VII//11
Restaurace DOMA - Bohemian Beer Cafe
Reservace Tel: 933 100 22
29 Orwell St. Potts Point (Kings Cross)
Po--Čt 17 - 24 , Pá + So 12-24 , Ned. 12 - 22 hod.
Tradiční česko-slovenská jídla jako je pečená kachna,
svíčková, vepřový nebo kuřecí řízek, moravský vrabec,
guláš, smažený sýr, uzená krkovička,, atd. K
piti Budějovický Budvar, Kozel, Krušovice, Plzeň, Zlatý
Bažant, Zlatopramen, a točené pivo Krušovice.
Samozřejmě také Becherovka, Slivovice, Borovička,
Fernet, Absinth ap.. . 31/IX/11
Chlebíček, Kafírna, take-away, obložené
chlebíčky, ruská vejce, české saláty.
372 Bourke, Street, Surry Hills, 9361 6061
Josef Usela, 0401 155 907
Otevřeno Pon.-Pát, 6,30 – 16.00, Sob.od 7,30.
20/VI/11
Hungry Czech
20/XI/09
V Lahůdkářství u Cyrila jako Doma!
183 Hay Street, Sydney tel.: 9211 0994
Otevřeno: Po-Pá od 7 do 17. So 7 - 13 hod.
vynikající telecí párky, tlačenka, moravské
uzené tvaroh,mletý mák, zelí,kostkový cukr,
ryby v láku,brynza, české a slovenské
,speciality, karlovarské oplatky, mouka atd.
17/VII/11
Heart Of Europe 114 Bronte road Bondi
Junction, 93871677
Po-Pa 8.00-17.00, So-8.30-15.00
Domace kvalitne kolace, zaviny, strudle, chutne jedla,
szegedinsky gulas, paprikas, svieckova, brynzove
halusky..; Denne cerstvy kminovy chlebicek a obvzlast
dobre vypecene rohliky.Vsetky produkty su pripravene
v nasej kuchyni, pouzivame maslo, organicku muku,
domace vajicka a pridavame cit . .24.III.2011
Různé
AUSTRALIAN WATER PURIFIERS
Ivan Jirava - tel. 02 9835 1428, 0414 435 621
Dodáváme a deláme servis na filtry pro
pitnou vodu, včetně R.O. Filtrační systém již
od 90 dolaru, servis od $20. 18/VIII/10
PŘEKLADY z angličtiny do češtiny i
naopak, přesně a rychle provede
Daniela Kautská, NAATI, kvalif.stupen 3.
tel./fax: 08 82714277, mobile: 0408 714277,
e-mail: danakau@internode.on.net 17/VIII/11
Lékaři Zubaři
Mate problém nebo rozhodnuti a nevíte co s tím?
VÝKLAD KARET, TAROT A
NUMEROLOGIE {rozbor osobnosti dle data
narozeni}
Marie Malina -mobil 0405 506 392.. 24/VI/10
Řemeslníci a služby
Ubytování pro studenty
Renata Lampova 0422 405 269 25/VII/10
Auto - Moto
vyzkoušeli jsme automechanika a byli jsme velice
spokojeni:
Eric‘s Service station (GAS N’GO)
10 Botany Rd., Alexandria NSW 2015
tel: 02 9319 7151
Specialist in All Motor Repairs. 1/VII/ 08
POČÍTAČE
Shared Web Services:
Tel. 02 9034 6600 Fax: 9086 3155
Business process automation, workflow,
sales + marketing, CRM and other business
systems. Seeking experienced programmers
on casual basis.
Contact to Ms. Šipka for details
jarka@sws.com.au 22/VII/11
Služby pro studenty
WINDSOR INSTITUTE OF COMMERCE & LANGUAGES.
Nabízíme “z gruntu všechno” ve výuce Anglického
Jazyka, Business kurzů a kurzů Informačních
technologií. Kontakt: Jan Učeň.: Level 5, 127 Liverpool
St. (Shark Hotel), Sydney 2000, NSW. Tel. 9283-4388
Fax. 9283-0748, mobil 0419442907 E-mail:
marketing@windsor-ic.com.au Web: www.windsor-ic.com.au
8/X/08
Information Planet Pty, Ltd má 16 let
zkušenosti a je to jedna z největších studentských
agentur s pobočkami po celé Evropě, Jižní Americe,
Austrálii i Novém Zélandu
Pobočky v Australii najdete v centru Sydney, Manly,
Perth a Brisbane. Pobocky v České a Slovenské
Republice najdete v Praze, Branislave a Prešove.
Jak vám můžeme pomoci:
- výběr školy, univerzity a vyřízení viza zdarma,
bezkonkurenční ceny - kontakt: Renata Ilonciakova,
email: renata.ilonciakova@informationplanet.com.au;
mobile: 0420 300 863
- vlastni job department - opravdova pomoc s
hledáním práce: kontakt: Paulina Milova, email:
service@informationplanet.com.au
- vlastní ubytování se slevou pro ceske a slovenske
studenty: www.austay.com, kontakt: Klára Holisova,
email: info@austay.com.au; mobile: 0406 232 283
- dale: imigrační služby, vlastni cestovní kancelář,
velke SLEVY pro cleny Information Planet, party pro
klienty. Plne vybavene studentske centrum k dispozici.
Adresa centraly: Level 5, 285 Clarence Street, Sydney,
NSW 2000 (u zastavky Town Hall), web:
www.informationplanet.cz a www.informationplanet.sk.
Tel.: 02 9283 6161 JSME TU PRO VAS
. . 25/VII/11
Renata Morgan v Sydney Vam pomoze vybavit studium
pre znamich ci rodinu v Cesko+Slovenskej republike.
Ponukam Anglictinu, Odborne Diploma kurzy,
pracovne-studentske polrocne az dvojrocne viza a tiez
poradim/ pomozem s pracou a ubytovanim. Ponukam
skoly, za velmi vyhodne ceny.
Email:renatamorgan@yahoo.com
Webside:www.renatamorgan.com.au
Sydney:Renata Morgan Tel/Fax:+ 61 2 9314 1650
Mob:0402 034 409 25/VII/11
Česká R
CHCETE KOUPIT - PRONAJMOUT V
ČECHÁCH BYT NEBO DŮM?
Václav Korbel - tel. 420 2 67 910 218,
mobil: 420 602 655 396
Ubytování v Již.Čechách – Sezimovo Ústí
Garsoniéra 3-4 osoby, možnost vlast.vaření
lednice, pračka, televize a tenis.kurty.
Možnost dopravy z letiště do Sez.Ústí –
85km. Cena za ubytování na osobu je 200Kč
na den.
Kontakt: Jan Veřlát, email: vertajan@volny.cz;
22/III/12
[]
Apoštoláty (Apostille) vyhotovuje:
Apostille Australia Certificate Service
Henry Deane Square; Shop 5, 14-18 Lee Street
Sydney NSW 2000 tel: (02) 9211 1881
Cena se pohybuje kolem 200$
New South Wales Passport Office
Level 7, 26 Lee Street; Sydney NSW 2000
Cena se pohybuje kolem 60$
Czechoslovak Club of ACT,
P.O.Box 1488, Canberra ACT 2601
18 Shropshire St., Queanbeyan
vydává měsíčník věstník Beseda.
Československý klub v Queenslandu,
25 Upfield Street Burbank Qld 4156
Tel / Fax: (07) 3343 3489
ccq@iprimus.com.au
President Mr.Frank Caroll
Jednatel Mrs. Stana Bilková
Naše stránka: csklubqld.org.au
Měsíčník "Krajanský List" Redakce Staňa
Bílková
Asociace Čechů v Austrálii
28 Church Street, Fortitude Valley QLD
P.O.Box 142, ph.07 3399 4613
Fax.07 3290 4379 vydává“ Na Slovíčko.
Československý klub v SA,
P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007
tel., 08 8346 4181, vydává časopis Život.
Czechoslovak Country Club,
320 Devonshire Road, Kemps Creek, 2171,
tel. 02 9606 0904
Czech and Slovak Association in Tasmania,
144 Pottery Road., Lenah Valley, 7008
ph. 6228 0707
Ceske a Slovenske sdruzeni v Zapadni Australii
74 Coonawarra Drive, Caversham WA 6055
President: Zdenka Vaníčková mobil: 0421 035 894
Secretary: Olga Melcherová mobil: 0413 912 586
e-mail: czechslovakwa@hotmail.com
Nas krajansky casopis "KLOKAN" vychazi 11 x
do roka.
Český a Slovenský klub na N. Zélandě,
P.O.Box 27 332., Wellington
tel., 478 5977; fax.: 477 9377
Gus.knot@xtra.co.nz,
měsíčník Střípky Čriepky
Letovisko „Šumava“ ph.9754 5159
Lockes Way, Belgrave South 3160,
Orel
1A George Street, Avalon Beach 2107, tel.
9918 0826. Vydává čtvrtletník “Orel”
Czech Pensioners Association Inc.
ukončila činnost k 1.dubnu 2004
Združenie austrálskych Slovákov v Sydney.
30 Vaugham, P.O.Box 142,
Lidcombe, Nsw, 2141 tel. 9649 2153
vydáva dvoumesiačnik „ Slovenský štít“
Slovenský klub Mladých + pevecký a tanečný súbor
+ Slovenský klub v Južnej Austrálii
5 Walter Street, Thebarton, 5031
ph.: 08 8352 8072
Slovenský klub „Ludovít Štur“.
105 Triholm Ave (P.O.Box 61) Laverton,
3020 ph:03 9369 3187, vydává: Zornička
(quarterly)
Združenie Slovenských Združení vo Viktorii
P.O.Box 54, St.Kilda, 3182, ph. 03 95286583
Združenie Slovenskov v Queenslande
P.O.Box 2304, Southport Qld 4215
Vatra@dingoblue.net.au
Vydávajú Vatru.
Sokol Sydney, www.sokolsydney.com
16 Grattan Crescent, French Forest, 2086
tel.: 02 9452 5617 vydává „Věstník“
Sokol Melbourne,
497 Queensberry Street, North Melbourne, 3051
tel.,: 03 9329 9922, vydává měsíčně Kvart
Generální konsulát České republiky,
Ing. Pavel Pitel, konsul,
169 Military Road, Dover Hights , 2030
phone: 02 9581 0111 fax: 9371 9635
telefonni cislo na konzularni pohotovost pro nouzove
pripady, které se stanou mimo oficialni uredni dobu
naseho generalniho konzulatu je 0402 312 806
nebo 0401 547 584 {pouze nahradni cislo}.
Úterý 9:00-11:30,13:30-15:30; Středa 9:00-11:30
Čtvrtek 9:00-11:30, 13:30-15:30
Konsuláty Slovenské republiky,
adresa nieje.
České velvyslanectví v Canbeře
8 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606
ph.: 02 6290 1386 fax: 02 6290 0006
Slovenské veľvyslanectvo v Canbere
47 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606
ph.: 02 6290 1516 fax: 02 6290 1755
Australská Slovenská Obchodná Komora.
nefunguje
Česká obchodní komora v Austrálii.
Ceska Obchodni Komora v Australii
Czech Chamber of Commerce Australia Inc.
P.O. Box 479 ; Welland SA 5008; Australia
President: Dr Z. D. Kotasek; phone: (+61) 08 8346
9145, Email: zhkotasek@yahoo.com.au
Secretary: Peter Oprchal ; phone: (+61) 08 8556 3650,
Email: osrkrab@tpg.com.au
Kanadské listy, přestali vycházet
Satellite čtrnáctidenník vydává Aleš
Březina, Torontské noviny, mají 12 stran,
předplatné Can $ 35.00 e-mail:
abrezina@rogers.com, tel.416-530-4222
Nový Domov Torontský čtrnáctidenník,.
Redaktor.Věra Rollerová, Can $ 38.00
novy.domov@sympatico.ca, tel. 416-439-
9557; Novy Domov; 450 Scarborough Golf Club
Road; Toronto, On. M1G 1H1; Canada
Americké listy, vydávané ve státě N. York,
redaktor Petr Bísek, Čtrnáctidenník, 12 stran,
předplatné US $ 38.00.; Americke list; 26 Gruber
Drive; Glen Cove, NY 11542; USA; (516) 674-9438; fax
(516) 671-3147, americkelisty@optonline.net
Nový POLYGON – časopis dvouměsíčník,
96 stran A5, US$53 ročně, nakladatelství
PRIMUS, Vězeňská 7, 110 00 Praha 1
www.cs-magazin.com, Čtěte český a slovenský
zahraniční internetový časopis CS-magazín na
webové stránce www.cs-magazin.com
10% Sleva pro
nové
předplatitele.
NOVIN
Pouze $63 dolarů na rok
včetně poštovného.
Napište nám na jaké jméno a
adresu chcete noviny posílat a
Šek vystavte na jméno Noviny
a pošlete na adresu:
Noviny, The Wentworth Bldg. B62
University of Sydney, NSW 2006
Děkujeme za pomoc:
Na Noviny přispěli navíc:
V. Gocky – $13
J.Peel – $30
L.Jelínek – $50
M.Sedláčková – $70
S. Hanzal – $10
J.Žáček – $30
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/q Co Bude q
Rádi nabízíme na této strance ZDARMA prostor v těchto novinách organizacím, klubům atd. aby mohli informovat o připravovaných akcích. 9
Volume 3 Issue 81 (304)
M U S Í M E S I P O M Á H A T Február – Únor 2011
Katolické mše v Aust4álii.
Bohoslužby:
Sydney ve slovenském kostele (viz níže)
Melbourne - Na Šumavě
V Perthu,
ACT
Czechoslovak Club of ACT,
PO.Box 1488, Canberra ACT 2601
18 Shropshire St. Queanbeyan www.beseda.org.au
otevřeno v sobotu 14.00 – 17.00 (2pm-5pm)
NSW
Československý Country klub v Sydney,
320 Devonshire Road, Kemps Creek tel. 02 9606 8703,
PO Box 330 Kemps Creek 2178; www.cscountryclub-
sydney.com.au
email: czslclub@optusnet.com.au
Restaurace : pátek, sobota 18 – 21 hod,neděle 12 – 18 hod.
Tradiční česká a slovenská jídla, rezervace 02 9602 0904, 0402
398168; Stolní tenis každý pátek od 18 hod, Rezervace na
všechny klubem pořádané akce a další informace: Jaroslav
Řezníček
Regular Dance Partys are held in the club every 3rd
Saturday in the month.
Josefská taneční zábava
v sobotu 19. března v 7 hodin večer, hraje kapela
Ozvěny.
zamluveni vstupenek během týdne na čísle 0434 143 148
anebo v pátek 18/3 večer na č. 9606 8703, 9606 0904
G8M8 Great Mate
(studentská agentura)
Nepremeškaj CS Megaparty, ktora sa bude konat kazdy
druhy pondelok v mesici v Star Bare na 600 George St.
Slovenská Hala a katolícky kostol Sydney
30 Vaugham Street, Lidcombe, tel. 9649 2153
www.skcsydney.com
Omša svätá Každou nedeľu od 10,15 hod a kazdy prvy
piatok v mesiaci od 19:00..
Česká mše v neděli ve 12,00
Sokolský Národní Dům Sydney
16 Grattan Crescent, Frenchs Forest, NSW 2086, tel 9452
5617, www.sokolsydney.com. Info: všeobecné Jarda Krejčík 9807
JIŽNÍ AUSTRÁLIE
Československý klub v Adelaidě,
51 Coglin Street, Brompton tel.: 08 8346 4181
P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007
Bar a kuchyně v Československém klubu jsou v provozu
každý pátek od 18.00 do 23.00 hod. a každou neděli od
12.00 do 19.00 hod.
QUEENSLAND
Československý klub v Queenslandu,
25 Upfield Street Burbank Qld 4156
Tel / Fax: (07) 3343 3489, email“ ccq@csklubqld.au
Klub je otevřen každý pátek od 18 hodin, Informace:
Stana Bilkova Tel: (07) 3271 1646
Večeře: polévka, hlavní jídlo, káva/čaj zákusek Pouhých
15 dolarů.
Asociace Čechů v Austrálii
28 Church St., Fortitude Valley, Qld.,ph: 07 3399 4613
Združení Slovákov v Queenslandě,
Informacie: Lojzo Ogurek, koordinator (07)5530 6813
TASMANIE
Združenie Cechov a Slovákov v Tasmanii
(Czech And Slovak Assoc. Of Tasmania Inc.)
c/o 144 Pottery Rd. Lenah Valley Hobart Tas 7008.
VICTORIA
Sokol Melbourne
497 Queensberry Street, North Melbourne, Vic 3051
Tel.: 9329 9922 Tel: Jednatelka. 9744 1691
Každé úterý od 12.00 hod Lunch, vaří Eda a Věra Zlatých
Každé úterý od 19.00 hod . Výuka češtiny.
Každé čtvrtek -12.00 hod. Karetní odpoledne u kávy, zákusky
Každé čtvrtek od 19.00 hod. Kreslení podle živého modelu
Kino SOKOL
Letovisko „Šumava“
Lockes Way, Belgrave South 3160, ph.9754 5159
ZÁPADNÍ AUSTRÁLIE
Czech & Slovak Association in Western Australia, Inc.
74 Coonawarra Drive, Caversham WA 6055
President: Zdenka Vaníčková mobil: 0421 035 894
Secretary: Olga Melcherová mobil: 0413 912 586
e-mail: czechslovakwa@hotmail.com
RADIO SBS SYDNEY
Locked Bag 028, CROWS NEST NSW 1585
TEL: 02/9430 2723, FAX: 02/9438 1114
Email: ikad@sbs.com.au
Každý čtvrtek ráno v 9 hod od 9 do 10 hodin, pouze na
vlnách Sydney a Canberra , pouze česky.
Vysílá v češtině každou neděli od 21 do 22 hodin a ve
slovenštině od 22 do 23 hodin na celonárodním okruhu na
vlnách:
Adelaide FM 106.3 Brisbane FM 93.3
Canberra FM 105.5 Darwin FM 100.
Hobart FM 105.7
Melbourne FM 93.1 a AM 1224
Newcastle AM 1413 Perth FM 96.3
Sydney FM 97.7 a AM 1107
Wollongong AM 1485 Young (NSW) FM 98.7
Slovensky
Adelaide FM 92.9 Každú nedeľu v 9.00
Brisbane AM 1053 Utorok o 13.30 hod.
„Rádioforum“ on 2RRR FM 88,5 MHz
slovenské vysielanie moderuje Paľo Virág
každú nedeľu v Sydney od 18 do 19 hodine.
Telefón v štúdiu 02 9816 2938
email: radioforum8@hotmail.com
Vysílání Čs. klubu v Jižní Austrálii lze slyšet
pondělí od 19.30 - 20.30 na stanici 5PBA-FM (89.7 MHz.)
středa od 18.30 do 19.30 na 5CST-FM (88.7MHz)
každou neděli od 19.30 do 20 hodin na stanici EBI-FM (103.1
MHz.) Dr. Květoslav Eliáš ℡ 08 8362 4086
Radio 4EB 98.1FM - Brisbane České
vysílání
Každou středu od 15.45 - 17.15 a každou sobotu 10.30 -
11.30 dopoledne.
Vedoucí Karel Ulvr Tel: (07) 3355 0109
www.4eb.org.au/~czech
Radio 4EB FM 98.1 - Brisbane Slovenske vysielanie
kazdy piatok od 18.00 do 19.00 hod, informacie Emilia
Matulova, 07 3343 3064.
Canbera rádio . 91.1 FM
Vysílací hodiny: každou sobotu mezi 8-9 hodinou ranní
Office phone: 02-6287 7058, CMS studio phone: 02-6287
4347, fax: 02-6287 4348, e-mail:
ahojradio@centrum.cz
Y
Vysvětlení vydavatele
Toto číslo jest posláno do tiskárny
16. března. Léta Páně. 2011.
INZERCE AKCÍ NA STRÁNKÁCH ČESKÉHO
VYSÍLÁNÍ RÁDIA SBS
České vysílání upozorňuje krajanskou komunitu, že
má možnost oznamovat své akce na webových
stránkách Rádia SBS www.sbs.com.au/czech v
rubrice \'komunita\'. Tato bezplatná služba je
poskytovaná všem organizacím i jednotlivcům po
celé Austrálii.
Čechomor - TOUR AUSTRALIA 2011
Vážení přátelé, rádi bychom Vás seznámili
s bližším koncertním programem skupiny
Čechomor v Austrálii. Představí se na
koncertech.
Brisbane 26.03.2011 Čas:19:30
• Kde:Czechoslovakian Club in Queensland
(25 Upfield Street, BURBANK, QLD 4156,
Australia)
• Předprodej:Tel / Fax: +61 (0)7 3343 3489, E-
mail: ccq@iprimus.com.au
Launceston 01.04.2011 Čas:19:30
• Kde = nevime
Více informací naleznete na stánkách
ČECHOMORu : http://www.cechomor.cz/
Příchod české komunity do
Austrálie
Ke vzniku současné české komunity v Austrálii
přispěly zejména dvě vlny československých
emigrantů. První poválečná byla důsledkem událostí
roku 1948. Druhou vlnu pak spustila okupace
tehdejšího Československa vojsky Varšavské
smlouvy v srpnu 1968, která končila tak zvané
Pražské jaro. Česká přítomnost na australské půdě
ale sahá podstatně dál do minulosti.
Prvním člověkem českého původu v Austrálii byl
botanik a biolog Tadeáš Haenke, který k australským
břehům dorazil se španělskou expedicí v březnu
1793. Haenke s pomocí skupiny odsouzenců, kteří
mu pomáhali, pracoval na popisu a pojmenování
australské květeny a zvířeny. Češi podobně jako před
nimi četné jiné národnosti přicházeli do Austrálie v
naději, že najdou zlato. Často ale zbohatli spíše
bavením ostatních zlatokopů, než že by sami
nacházeli vzácný kov.
Čeští usedlíci ovlivnili australskou společnost
zejména v oblasti umění, hlavně tance a výtvarného
umění, ale také např. v zavedení zimních sportů, jako
lyžování. Známé zimní středisko Thredbo ve
Sněžných horách bylo založeno v 50. letech
minulého století vynikajícím českým lyžařem
Tonym Šponarem. SBS
Po těžké autonehodě se na pooperačním probere
chlap a zděšeně volá na doktora: "Pane doktore,
pane doktore, nemůžu nahmatat nohy!" "No nedivte
se, pane Kadlec, vždyť jsme Vám uřízli obě ruce!"
Krásná dáma vkročí do lékárny, jde rovnou
k magistrovi a hledíc mu přímo do očí klidně
říká: Potřebuji kyanid."
Lékárník se ptá:"Na co proboha potřebujete
kyanid?".
Dáma odpoví: "Jdu otrávit manžela."
Lékárník vyvalí oči namítá:
"Panebože! Nemůžu Vám dát kyanid na zabit
manžela! To je protizákonné! Přijdu o licenci!
Půjdeme do vězení! V žádném
případě NEDOSTANETE kyanid!"
Dáma sáhne do kabelky a ukáže fotografii
manžela v posteli s lékárníkovou ženou.
Lékárník koukne na obrázek a povídá:
No to je úplně něco jiného. Neřekla jste, že
máte recept..."
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/Noviny –.Zajímavosti a drby
6
Strana 6
Záhadný rukopis zatím nikdo
nerozluštil. Obsahuje snad i
tajemství
alchymistů
Jako evergreen se vrací na
stránky novin, do éteru
rozhlasových stanic i na
obrazovky televizních
kanálů středověká kniha
známá jako Voynichův
rukopis. Na 240
dochovaných
pergamenových stranách je
kromě mnoha barevných
ilustrací 35 tisíc "slov"
zaznamenaných 170 tisíci
"znaky".
Neznámý písař použil
"abecedu" složenou
z dvaceti "písmen" a
zapsal… Co vlastně? To
nikdo netuší. Datování
pergamenu na urychlovači na University of Arizona
odkázalo některé teorie o vzniku záhadné knihy do říše
zkazek, ale obsah rukopisu stále halí záhada.
Osmnáct let marného luštění
Americký antikvář polsko-litevského původu
Wilfrid Voynich koupil zvláštní středověkou
knihu v roce 1912 v Itálii. V současné době je
tento tzv. Voynichův rukopis uložen na
Yaleově univerzitě v Beineckeově knihovně
vzácných knih a rukopisů pod kódovým
označením "Beinecke MS 408".
Historie jedinečné knihy je však nerozlučně
spjata s rudolfínskou Prahou. Dopis, který
našel Wilfrid Voynich vložený v rukopisu,
jasně dokazuje, že knihu vlastnil pražský
vědec a lékař Jan Marek Marci a v roce 1665 ji
poslal do Říma svému příteli Athanasiu
Kircherovi. Marci zdědil knížku po
spřízněném alchymistovi Jiřím Barešovi. Ten
ji získal od Jakuba Horčického z Tepence,
jehož jméno bývalo uvedeno na prvním
pergamenového listu knihy, než je kdosi
vyškrabal.
Starší osudy knihy obestírá záhada. Marci
psal Kircherovi, že knihu koupil od blíže neuvedeného
majitele císař Rudolf II. Prý za ni zaplatil 600 dukátů ve
víře, že kniha je dílem anglického učence Rogera
Bacona.
Voynich strávil marným luštěním textu záhadného
rukopisu osmnáct let života a umíral s vědomím, že se
nikdy nedozví, co se v knize skrývá. Po Voynichovi si
na rukopisu vylámala zuby elita kryptografie první i
druhé světové války. Jaroslav Petr LN
Režisér Gondry bude předsedou
"krátké" poroty v Cannes
Znáte Gondryho "kraťasy"? Třeba dojemný příběh
o lejně, které pronásleduje svého tvůrce?
Režisér Michel Gondry, jehož celovečerní snímky
Nauka o snech, Věčný svit neposkvrněné mysli nebo
Prosíme, přetočte vynikají především osobitou hravou
poetikou a humorem, bude letos v květnu předsedat
komisi pro krátké filmy na festivalu v Cannes. Není
tomu tak jen pro Gondryho skvělé reklamní spoty nebo
klipy.
Gondry právě sklízí především ekonomickou satisfakci za
svůj poslední snímek Zelený sršeň, který vydělává v USA
ohromné peníze. Možná právě v téhle chvíli stojí zato si
připomenout jeho talentované začátky, kdy mu k realizaci
výjimečného nápadu stačilo pár dolarů.
Mezi nejnápaditější Gondryho filmy patří například snímek
One Day..., kde jde autor i režisér v jedné osobě daleko za
hranici hodného humoru. Jeho raný příběh je dojemnou
story o velikém lejně, které vyjde z kabinky na záchodcích
za svým autorem a pronásleduje ho, protože je přece jeho!
Když se autor oživlého fekálu snaží prchnout, volá za ním
nešťastné lejno: "Chtěl mě zabít!" a kolemjdoucí mu
skutečně pomohou padoucha dopadnout.
Úžasná je i scéna, kdy spolu muž a jeho lejno sedí u stolu v
restauraci a lejno se diví, že muž nemá chuť k jídlu. Kdo
chce vědět, jak to dopadne, ať se podívá sám.
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&
v=xU6zcqmw0Uk
Hrozí českému národu chaos a
celospolečenská anarchie?
Jan Berwid-Buquoy
Narozdíl od včel jsou Čechové spíš tvorové političtí než
společenští. Když už spolu mluví, tak o politice. A když o
politice zrovna nemluví, tak zakládají nějakou politickou
stranu.
Při zakládání politických stran je nutné brát ohledy na
národní zvyklosti. Na to se často zapomíná. Členové
politických stran jsou sice lidé, ale jak chcete definovat
člověka? Maxim Gorkij kdysi řekl: „Člověk, to zní hrdě!“
Patrně se s žádným nesetkal. I sám Benjamin Franklin měl
své pochybnosti: „Kdo je moudrý? Ten, kdo se dokáže od
každého něčemu přiučit. Kdo je mocný? Ten, kdo se vždy
ovládne. Kdo je bohatý? Ten, kdo je spokojen. A kdo to je?
Nikdo.“
Proto mám nejraději definici Platóna: „Člověk je tvor
dvojnohý, neopeřený.“ Ano, jde o ryzí
pravdu. Proti tomu nemůže nikdo nic
namítat. A každý by měl dbát toho, aby
v něm byl uznán člověk, tedy dvounohý
neopeřenec, bez ohledu na to jakou stranu
založil.
Slyšel jsem, že prý máme nejvíce
politických stran na obyvatele na světě.
Ovšem v Guinnessově knize rekordů jsem
o tom nic nenašel. Za takových okolností
každopádně sestavovat vládu a udržet jí
celé volební období u moci, to je učiněný
zázrak. Pár vládními krizemi už jsme
prošli. Další, zdá se, klepe na dveře. Jak
z toho ven?
Hlavním zádrhelem je, že tradiční
politické strany nedávají dostatek volného
prostoru reformním ideologiím a bojí se
vytváření frakcí uvnitř strany. ODS není
schopna se stát současně stranou
„křesťanskou“ a KDU-ČSL opět není
schopna se stát současně stranou „občanskou“. ČSSD
neposkytuje žádný prostor pro „reformní komunisty“, které
by bylo možno přetavit na „levicově orientované sociální
demokraty“. Tím posiluje a stabilizuje volební výsledky
KSČM. Co z toho vyplývá? Je nutné dát
maximální šířku prostoru uplatnění pravicovým i
levicovým hnutím, aby nalezly svůj „politický
azyl“ již v tradičních parlamentních stranách a
nemuseli zakládat nové a nové partaje. Ty se pak
utkávají ve volbách v bojích o moc. Ta se
rozmělní do nepřehledného množství
miniaturních hlasů - a tím zaniknou spolehlivé
většiny.
Vinu nese neschopnost a nezralost velkých stran,
které nejsou schopny absorbovat široké
společenské spektrum. Již dávno měla vzniknout
ODS/KDU (podobně jako vznikla v SRN
CDU/CSU). Ačkoli ODS a KDU-ČSL
s úspěchem vytlačila Republikány a Dělnickou
stranu na okraj politické periférie, je zcela
patrno, že ČSSD nefunguje dostatečně silně, aby
vyřadila z politického spektra komunisty. Již
dávno zde měla být strana ČSSD - Levicový
blok (podobně jako tomu bylo ve Francii v době
Francois Mitteranda s blokem socialistů). Zelení
by mohli stát samostatně - coby jazýček na
pomyslných vahách politických zápasů mezi pravicí a levicí.
Pakliže k takovému řešení nedojde, nikdy nemohou podle
mého názoru vzniknout stabilní parlamentní většiny a
permanentně se budeme potácet nad propastí vládních krizí.
Domnívám se, že současná vláda není špatná, ale když jde
do tuhého, jeden blokuje druhého, neboť žádná spolehlivá
většina neexistuje. Proto vznikají logicky situace, kdy není
možné se hnout z místa. Abychom se vyhnuli takovýmto
nežádoucím hazardům vůči národu, je nutné „pravici“ i
„levici“ polarizovat do dvou velkých bloků, přičemž
Zeleným pak zůstane úloha asistenta.
ČSSD musí převzít úlohu vytlačovatele KSČM do pozice
politického outsidera, jako se to podařilo ODS a KDU-ČSL
v případě Republikánů a Dělnické strany. To ovšem
vyžaduje patřičnou ideologickou sílu, kterou lze získat
pouze polarizací a politickými frakcemi. Pakliže se daná
alternativa na pravém ani na levém křídle české politiky
nepodaří, dopadne to jednoho dne takto: Představte si volby,
kde se nikdo k volebním urnám nedostaví! V nejlepším
případě desítky či dokonce stovky českých politických stran
dostanou 1 % - 2 % hlasů. Kdo potom bude sestavovat
vládu? Česká republika se propadne do společenské
anarchie a stane se neovladatelnou!
Drahý otče,
Berlín je nádherné město, lidí jdou to přátelští a
moc se mi tu líbí. Trochu se stydím dojíždět do
školy svým autem Ferari 599GT s karoserií
pokrytou 24 karátovým zlatem, když všichni moji
učitelé a spolužáci jezdí do školy vlakem.
Tvůj syn Nassir.
Otec odepisuje,
Můj milovaný synáčku. Právě jsme převedl na tvé
konto 20 milionů USD. Buď tak hodný a přestaň
dělat naší rodině ostudu. Běž a kup si vlak i ty!
Tvůj otec Said
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/Noviny –.Zajímavosti a drby
7
Strana 7
Poslední přání Arnošta Lustiga:
Takhle si přál strávit den!
Jestli si někdo dokázal vážit a užívat života, byl to spisovatel
Arnošt Lustig, jehož srdce se navždy zastavilo v sobotu nad
ránem.
Muž, který zažil hrůzu koncentračních táborů a několikrát o
vlásek unikl smrti, si dokázal užít každou vteřinu pobytu na
světě. I během posledních pěti let, kdy bojoval s rakovinou,
hýřil optimismem, pilně pracoval, vtipkoval a rozdával
úsměvy.
Krátce předtím, než ho zákeřná rakovina krve porazila,
prozradil, upoután na lůžku, jak by vypadal ideální den,
kdyby nemoc přemohl. A co by dělal, kdyby se mu to
podařilo?
„Věděl bych, že život opět fičí ve správných kolejích.
Doufám, že se to stane. A že to bude třeba už za dvě
neděle,“ přál si Lustig. Protože se mu to nepodařilo,
pokusilo se Aha! jeho poslední přání splnit alespoň tak, že
jeho milovaná místa navštívilo přesně tak, jak to chtěl udělat
on.
ARNOŠT LUSTIG
• Narodil se 26. prosince 1926 v Praze. Byl Žid.
• V roce 1941, v jeho patnácti letech, byl z rasových
důvodů vyloučen ze školy.
• V šestnácti byl poslán do koncentračního tábora v
Terezíně, dále pak do Osvětimi a Buchenwaldu. Byl
třikrát odsouzen k smrti zastřelením a několikrát měl jít
do plynu. Vždy se mu podařilo uniknout.
• V roce 1945 se mu podařilo uprchnout z pochodu
smrti do Dachau a až do osvobození se skrýval v Praze.
• Po válce studoval novinařinu, pracoval v několika
denících i rozhlase.
• V roce 1968, po okupaci ČSSR vojsky Varšavské
smlouvy, emigroval.
• Mezi jeho nejznámější knihy patří: Démanty noci,
Dita Saxová a Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou.
• Má dceru Evu a syna Josefa, který je filmař a žije v
USA.
• Jeho oslovení »ty bejku« doslova zlidovělo.
• Dva roky byl šéfredaktorem české verze časopisu
Playboy.
Autor: dan
Vláda se zlobí na Renault kvůli falešné
špionáži
Francouzskou vládu rozzlobil skandál kolem údajné
špionáže v automobilce Renault. Francouzský ministr
průmyslu Eric Besson v rozhovoru pro televizi RTL
uvedl, že celou kauzu přezkoumají externí odborníci s
cílem zjistit, kdo je za ni zodpovědný.
Francouzská prokuratura se v pondělí přiklonila k teorii, že
údajná průmyslová špionáž v Renaultu byla pouhým
podvodem. Automobilka se poté omluvila třem svým
manažerům, které kvůli špionáži propustila.
Za celou kauzou stál údajně bezpečnostní pracovník
Renaultu, který si špionáž vymyslel. Automobilka podle
prokuratury za falešné informace o špionáži zaplatila přes
300 tisíc eur (7,3 milionu korun).
Mluvčí francouzské vlády François Baroin vyjádřil
překvapení, jak snadno se automobilka nechala oklamat.
"Pokládám za neobvyklé, že se takový velký podnik chová
tak diletantsky," řekl mluvčí. "To nemůže zůstat bez
následků," dodal.
Předsedkyně opoziční Socialistické strany Martine
Aubryová již nepřímo vyzvala generálního ředitele
automobilky Carlose Ghosna k rezignaci. Případ údajné
špionáže ohrozil vztahy mezi Francií a Čínou, protože se
objevily zprávy, že Renault ze špionáže podezřívá čínskou
konkurenci a že francouzská tajná služba tuto možnost
prošetřuje. CTK
Jaká je hlavní příčina rozvodů? To je
jednoduché: manželství
Jan Berwid-Buquoy
Ať potkáte na Kanárských ostrovech jakéhokoliv Španěla,
můžete se skoro spolehnout na to, že bude rozvedený.
Místní německojazyčný informační bulletin Kanaren
Express přináší informaci, že zatímco ve Španělsku je
rozvedeno 75 % manželství, na Kanárských ostrovech
dosahuje rozvodovost až 81 %. Jak je to v katolických
oblastech vůbec možné?
Kanárské ostrovy mají největší rozvodovost v Evropě.
Podle madridského Institutu pro rodinnou politiku (IPF) tato
tendence začala v roce 2006, kdy španělská socialistická
vláda zrušila povinnost uvádění důvodu pro rozvod.
Jediným předpokladem k tomuto kroku, který nyní stačí, je
tedy logicky manželství samo jako takové; abyste mohli být
rozvedeni, je pouze nutné, aby jste byli oddáni. Nic jiného
od vás španělské soudy neočekávají.
Byl jsem na Kanárských ostrovech, konkrétně na Tenerife, v
roce 1973, tedy v době Frankova fašismu s “lidskou tváří“,
kdy se diktátor – nepříliš úspěšně - pokoušel kopírovat
Dubčekovu politiku “Pražského jara“ z roku 1968. V Puerto
de la Cruz jsem bydlel v útulném pensionu “Residencia
Tejuma“ a majitel objektu mi vyprávěl, že za pouhé podání
žádosti o rozvod byl jeho kamarád odsouzen na dva roky
odnětí svobody.
Po roce 2006 se ukončování manželství ve stejné zemi stalo
doslova národním sportem. Alespoň na Kanárských
ostrovech tomu vše nasvědčuje. Podle rešerší IPF a Kanaren
Express vypadá úřední statistika takto: Každých 27 minut
krachuje jedno manželství. To reprezentuje při 64 svatbách
53 rozvodů. Dále - z 91 000 rozvodů v ušlých pěti letech
bylo registrováno kolem 100 000 dětí, rozvodem
postižených. To vše se odehrává v nejsilněji katolizované
zemi Evropy.
Nehledě na Španělsko a Kanárské
ostrovy, již v minulosti veliké
osobnosti lidských dějin neviděli v
manželství ten správný základ státu a
lidského štěstí. Vezmeme-li si za
příklad Anglii a Williama
Shakespeara (1564 - 1616), přejde
nás veškerý optimismus: “Dobře se
oběsit - to vyloučí možnost špatně se
oženit!“ Skotský klasik, Robert Louis
Stevenson (1850 - 1894) k tomu
dodává příčinu: “Manželství je nudná
konverzace přerušovaná neustálými
hádkami.“ Francouz Michael de
Montaigne (1533 - 1592) hledá
řešení: “Dobré manželství by bylo
možné mezi slepou ženou a hluchým
mužem.“
Zdá se, že ve Španělsku a na
Kanárských ostrovech lidé slyší a
vidí dobře.
Na obrázku: Rozvod Napoleona a
Joséphine, 1809
Diskriminace ženichů
Kambodžanky si
nesmějí brát
padesátileté a starší
cizince
Kambodža s okamžitou platností
zakázala místním ženám sňatky s
cizinci staršími padesáti let. Mladší cizinci si podle
agentury DPA mohou Kambodžanku vzít jen v případě,
že prokážou měsíční výdělek nejméně 2500 dolarů (přes
61 tisíc korun).
Vládní mluvčí opatření vysvětlil jako snahu napomoci tomu,
že muži dokážou manželky finančně zajistit. "A také
nechceme, aby takové páry vypadaly jako otec s dcerou
nebo dědeček s vnučkou," dodal mluvčí. Krok kambodžské
vlády by měl rovněž zabránit obchodování s lidmi.
V Kambodži se každý měsíc uskuteční asi padesát až
sedmdesát svateb mezi cizinci a místními ženami.
Vdavekchtivé Kambodžanky tak nově budou muset za
sňatky se staršími cizinci do zahraničí. CTK
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/Noviny –Zajímavosti z kultury
10
Strana 10
Jedinec míní, realita mění – 1-3
Ota Ulč NevPes
Jakožto oběti přibývající kletby globálního oteplování, takto
nám prezentováno mysliteli ekology, Albertem Gorem,
dokonce ověnčeným Nobelovou cenou, zima nám ale stále
přibývá. Proč tedy z ní neuniknout, pryč, pryč od hanebně
frigidních končín v příliš intimním sousedství Kanady, se vším
její hrozící arktickou nepřízní. Takže od omrzlin k slunci,
pomerančům, využít všelijakých pozvání z Kalifornie a
Arizony.
Pak tedy od teorie k praxi: z našeho maličkého
Binghamtonu nic přímo k Pacifiku nelétá, nutno via
Washington, na letiště nesoucí jméno Johna Fostera Dullese,
válečného štváče z dávné doby Eisenhowerova prezidentování.
Novostavba značná, s příležitostí snadného zabloudění,
únavného pátrání po správném směru, vlézt do správné
podzemní soupravy bez řidiče, vystoupit na tom kterém
terminálu a pak dál putovat.
Takže rozhodnuto: poslední čtvrtek v měsíci lednu odpelášit
z klimatické mizerie. Na našem lokálním letišťátku čekáme a
ničeho se nedočkáme. Živly zkázonosně zasáhly, Washinghton
paralyzován čerstvou dávkou sněhu, metropole beznadějně
nedosažitelná. V pátek nadále nemožno,. takže teprve v sobotu
se cosi s námi zvedlo a kýženého cíle dosáhlo s dostatečným
zpožděním, abychom zmeškali spojení přes kontinent. Naštěstí,
po několika hodinách čekání a sebelitování, se nám podařilo
vtěsnat se na palubu příštího letu . Čtyři a půl hodiny letu čili
maličkost.
Očekávat nás bude našinec, s nímž jsme se seznámili na
měsíc trvající plavbě v Pacifiku, po stopách druhé světové
války. Krajan spíš moravský než český, dokonce Valach z
Valašského Meziříčí, generace posrpnová. Inženýr, založil
vlastní, náramně prosperující firmu, vyrábějící ultraprecisní
součástky, vybavení pro zákazníky nahlížející do kosmu. Firmu
včas prodal, věnuje se svým radovánkám, svět již důkladně
prošmejdil. Oženil se s rozkošným stvořením – Filipínkou
jménem Milagros, z níž udělal Růženu, aniž by překřtěná
namítala.
Je nám oznámeno, že v dáli západním směrem míjíme
pouštní Nevadu a někde tam bliká neřestné Las Vegas. A že
tedy brzo dorazíme k našemu cíli, Los Angeles - metropolis,
megalopolis, rozcouráno do vzdálenosti od Prahy do
Rozvadova.
Sláva, tak jsme přece jen dorazili. Valašský spolucestovatel
z naší pacifické plavby nás očekával, v mercedesu jsme
odsvištěli k jeho rezidenci k oblasti Rancho Palos Verdes, už
dost na jižním konci L.A. Choť Milagros-Růžena nám poskytla
několikrát zpožděnou večeři, notně jsme pak popíjeli a na
balkoně se snažím rozkoukat do nokturnálního temna. Tadyhle
vlevo k zahlédnutí mořský břeh, Santa Monica v dáli, před
námi pohoří ještě dál, po rozbřesku tuhle nádheru pořádně
uvidíme.
Ráno projíždka okolím, podél břehu, hele, tadyhle Donald
Trump, exmanžel našinkyně, zbudoval luxusní golfové
prostrory - od těch a zejména od jejich uživatelů vzdalme se
značně.
- - -
Poněvadž jsme přijeli s víc než dvoudenním zpožděním,
nevyhnutelnou se stala eliminace řady plánovaných setkání.
Což ale nebyl případ slíbené přednášky – či spíš neformálního
povídání pro místní odbočku SVU (Společnosti pro vědy a
umění). Potřebné prostory dal k dispozici generální konzulát
České republiky, adresa 10990 Willshire Blvd., Suite 1100 čili
na tamějším jedenáctém poschodí.
Vychrlím chválu dosažených změn k tuze lepšímu, v
porovnání s dobou dřívější, když za normalizace sebevědomé,
arogantní kádry zacházely s veřejností jako s obtížným hmyzem
a jí to na vědomí náležitě dávaly. Však kritéria kvalifikace na
tak náramné, záviděníhodné funkce diktovala doba řízného
třídního boje, s všelijakými bizárními výsledky. V paměti mi
dosud uvízla pozoruhodnost z padesátých let, totiž odeslání
diplomata reprezentovat ČSSR v Uruguayi: dotyčný nejenže
neznal žádný cizí jazyk, ale on neovládal ani svou mateřštinu
češtinu – zoufale totiž koktal. Ovšem kádr, stoprocentně
spolehlivý soudruh.
Nás tam přivítal zástupce generálního konzula - pohledný,
elegantní mladík - a dal se do řeči s mou rodinou na téma
společného zájmu a činil tak čínsky. V Číně už v diplomatické
službě absolvoval několik roků.
Ve funkci nového generálního konzula se představil
příslušník rovněž mladé generace, jež si už užila pramálo slastí
s pionýrským šátkem kolem krčku. Studoval v New Yorku na
Kolumbijské uníverzitě, věnoval se filmu, pedagogem mu tam
český byl režisér Jasný.
Několik tuctů zájemců se dostavilo, každá židle obsazena,
přečetl jsem pár snad zajímavých ukázek z právě dopsané kníky
o českých exulantech velikánech a malikánech, dost se pak
debatovalo, zvlášť mě potěšily zmínky o stále přetrvávajících
praktikách, absurditách, například v indickém Ahmanabádu, v
tomtéž hotelu, o němž se zmiňuji v knížce „Náš člověk v Indii“.
Jiná posluchačka mě potěšila zmínkou o své matce v Děčíně,
pamatující se na mnou zmíněnou rozkošnost z Nové Guineje,
kde jednooký farmář německého původu, občas odjíždějící do
městyse, a ve snaze přimět své domorodé zaměstnance, aby
zcela nezaháleli, na pole přinesl židli, vyňal skleněné oko a se
slovy „Mi lukim“ – „Já se na vás dívám“ v Pidgin English -
odjel, se zárukou že pod takovým dozorem pracovní morálka
nepoleví. Což se úspěšně dařilo až do okamžiku, než jeden z
vynalézavějších tvorů problém vyřešil, pánovo skleněné oko na
židli přikryl kloboukem a okamžitě započala celodenní siesta.
Po programu trocha popíjení, kvalitní kalifornské bílé víno,
povídání o všem možném, vyměňování vizitek. Jedna dáma s
doktorátem pracuje v prestižní Jet Propulsion Laboratory,
California Institute of Technology. V jaké funkci by asi
fungovala v českém domácím prostředí?
- - -
Z Rancho Palos Verdes od rodáka z Valašského Meziřící ke
generálnímu konzulátu na jedenáctém poschodí je vzdálenost
odhadem porovnatelná k trase z Prahy
do Berouna a možná že až do Rokycan. Tak značnému
vandrování tam a zpět jsme zabránili přesídlením do blízké
enklávy Brentwood, původní též adresy neodsouzeného
vrahouna O.J. Simpsona (momentálně dlouhodobě dlícího ve
zdaleka míň luxusních prostorách nevadského kriminálu), tzv.
„gated community“ s bránami přes cestu, otevírá se jen
tamějším rezidentům a jejich hostům, jejichž totožnost si strážci
telefonem ověřují.
Pozval nás kamarád z mládí čili prakticky již z pravěku,
nota bene Plzeňák. Vskutku unikátní osud. Snad sedm let, rok
co rok, se snažil dostat na medicinu a vždy byl odmítnut z
kádrových důvodů. Nicméně vydržel, nevzdával se, až tedy
přece jen byl přijat , vystudoval (za dělnické peníze, ovšem) a
po promoci při první příležitosti z rodné končiny zmizel. V
Americe se náramně prosadil jako odborník průkopník,
mezinárodně natolik proslulý , že si v době již chřadnoucího
bolševika troufl beztrestně přijet do rodného města. Tam před
úřadovnou oněch soudruhů, kteří tolik roků se snažili zabránit
rozvinutí jeho talentu, zaparkoval se svým luxusním, z Italie u
výrobce čerstvě zakoupeným automobilem ferrari, pořádně
tehdejší mocipány namíchnout skutečností, že vzdor jejich
značnému úsilí se jim přece jen nepodařilo zničït mu život.
Doma v garáži má vehiklů půl tuctu, včetně stříbrného rolls-
royce. Takové arogantní provokace!
Teď, když se v Brentwoodu zbavili O.J. Simpsona, ptám se
kamaráda na jeho současné sousedy. Dozvídám se, že hned
vedle přes ulici se usídlila britská hollywoodská diva Kate
Winslet (Titanic).
A na kopci ve výši vznikl unikát nedávného data – tzv. Getty
Center, o nějž se zasloužil mecenáš J. Paul Getty, původním
povoláním „olejář“ (oilman). Takový projekt je uskutečnitelný
buď jen v diktaturách, nebo v případě demokracií pouze z
privátních zdrojů, soukromé iniciativy. Proti něčemu takovému,
financovanému z veřejných peněz, by se daňoví poplatníci
právem vzbouřili, takové extravagance promptně smetli se
stolu. Jenže Getty se rozhodl utratit 1,3 miliardy dolarů svých
peněz. Brány se otevřely v roce 1997, ročně tam přijde 1,3
milionu zájemců, je to jedno z nejvíc navštěvovaných muzejí,
kulturních center v USA. A vše je gratis – zdarma, vstupné
nulové. Denní výlohy provozu – odhadem 80 000 dolarů.
Přivezla a vysadila nás lékařova manželka Jiřina. Poněvadž
je tam doma v nejbližším sousedství, brnkneme jí, až se
nabažíme, dostatečně pokocháme, a ona nás vyzvedne. K
parkování je tam k dispozici podzemní prostor o sedmi
poschodích-podlažích, pro 1200 vozidel.
Nelze tam dojít, dojet, na svah se vyšplhat, musí se extra
vláčkem, spíš připomínajícím částečně horizontální výtah,
šplhat se do výše 270 metrů. Tři vagony, moderní bezzvučný
pohyb, jeden kilometr, pět minut, a dorazíme na campus (10
hektarů), k rotundě s pěti pavilony různým směrem. Příležitost
panoramatického pohledu, téměř 180 stupňů, na metropolitní
L.A., na neutuchající mravenčí pohyb po I (Interstate) 405
dálnici.
Na přivítanou jsou nám rozdávány mapy a denní program -
architecture tour, garden tour, mnohé další. Minimálně týden
by se tam dal strávit. Vší krása tam v bílém, hlavním tvůrcem
architect Richard Meier. O výtvor pozoruhodnosti „central
garden“ se zasloužil Robert Irwin se záměrem „vytvořit
zahrady usilující o cíl stát se uměním“.
Do kolika pavilonů za uměním nahlédnout? Skvosty stále
přibývají - Gaughin tu, van Gogh onde. Přemnohé se zmešká,
čili dobrý důvod se na místo vrátit. V jedné hale, zabývající se
písemnými vzácnostmi, jsem postřehl na zdi visící velká
zvětšovací skla, celou jich sadu. Zájemci vyzvednou, použijí,
vrátí. Pomyslel jsem na pravděpodobnost návratnosti v českých
podmínkách.
Getty Centrum je komplex o několika údech. Významný je
GRI (Getty Research Institute) s knihovnou (téměř milion
svazků). Dva miliony fotografii v oboru umění a architektury.
Příležitost tam bádat.
Poněvadž oblast Los Angeles není jediná, již občas obtěžuje
zemětřesení, Getty Centrum je vystavěno způsobem
zaručujícim přežití katastrofy až do intenzity 7,5 stupňů na
Richterově škále.
Rozhlížím se po návštěvnících, odhaduji počet zájemců
zahraničních a domorodých tak půl na půl. Hodně cizinců z
Asie - Číňané, Japonci, Korejci. Školní mládež v uniformách –
zřejmě, nepochybně, školy privátní.
Všeho všudy jsem postřehl jen jednu černošskou rodinu.
Jak dlouho potrvá, než mecenášství se rozmůže v naší rodné
zemi, kdy se český národ dočká tak štědré iniciativy z
privátních zdrojů? Pokud již máme miliardáře a určitě žádné
oilmany, nemyslím, že doba natolik pokročila, že by hromadění
majetku již přestalo být alfou a omegou smyslu života, že ještě
nedošlo ke kýženému posunu hodnot. Velerád bych se ovšem s
takovým předpokladem mýlil.
Brnkli jsme Jiřině, vyzvedla nás a my odspěchali na letiště,
nezmeškat spojení do Arizony.
Předčasně a málo radostně jsme se s Kalifornií rozloučili při
vstupu do letadla mířícího do Tucsonu v pouštní Arizoně, s
teprve chřadnoucí mediální pozorností národní, ba i
mezinárodní. Však tam krvelačný psychopat se strefil do
zákonodárkyně Gabrielle Gilfordové, již se mu podařilo vážně
zranit, aniž však usmrtit, tak jak bylo osudem půl tuctu
nevinných občanů.
Letěli jsme k rodinému setkání tří sourozenců při příležitosti
nového čínského roku. Tentokrát rok králíka, nikoliv opice či
tygra. A se záměrem při té příležitosti se v průzračném
pouštním prostředí slunit, mezi kaktusy si libovat.
Po přistání vyzvedávám brožuru, téměř 200 barevných stran, k
orientaci návštěvníků výprodeje nikoliv střelných zbraní, ale
drahokamů, všemožného vzácného kamení – velké množství z
Madagaskaru, například. Opály nejen australské, stovky
prostorů, propagace místních mistrů brusičů. Jsme pokládáni za
nákupčí z dálných končín. Nařčení se bráníme, nepatříme k
takové čeledi.
Arizona je dost rozlehlý stát: téměř čtyřikrát větší než Česká
republika. Členem Unie se stala teprve v roce 1912, poté už
přibyly pouze Aljaška a Havaj. (Dalším zájemcům, jako
například Grenadě v Karibiku, nebylo naštěstí vyhověno.)
Začalo to tam v 16. a 17. století, když přišli konkvistadoři se
španělskou vlajkou. Stavěli různá presidia neboli tvrze, v
ochraně proti zejména málo přívětivým Apačům. Prozatím
oficiálně má obyvatel šest a půl milionů, čili jen něco málo přes
polovinu počtu České republiky. Z mexického jihu ale pronikají
ilegálové. V minulém roce jich na arizonské hranici pochytali
téměř půl milionu. Naprosté většině, odhadované na 80 až 90
procent, se ale přechod podaří, s příslušným negativním
dopadem na bezpečnost, kriminalitu, zdravotní a další sociální
výdaje. Ilegálové například tvoří téměř třetinu všeho osazenstva
ve federálních věznicích.
Zíral jsem z výšin na město k uzoufání rozstrkané. A všude je
hanebně daleko. Do nejbližší čínské restaurace jsme to měli 16
kilometrů.
Pár doporučení pro případného zájemce, pokud by se obtěžoval
do takových končin zavítat: Jejich charakteristickým symbolem
je kaktus saguaro, desetimetrový i vícemetrový velikán, dožije
se 200 let, kvete v květnu a červnu a Indiáni pojídají jeho
plody. Tento unikát je zejména soustředěn ve dvou tamějších
národních parcích, s náramnou příležitostí na procházku, na
projíždku osmimílovým Cactus Forest Drive a poučit se
exponáty ve Visitor Center.
To bychom měli přírodu. K nahlédnutí do toho mála tamější
historie nejlíp poslouží Mission San Xavier del Bac, kterou
založil jezuita jménem Kino. Tam se potkáte s autentickými
Indiány a je to i jediné místo, kde si lze vyslechnout kázání v
indiánské řeči kmene jménem Tohono O’odham.
Příležitost k seznámení s méně dávnou dobou poskytují Old
Tucson Studios,
vyloženě hollywoodský výrobek. Tamější filmoví mogulové se
kdysi (1939) totiž rozhodli vytvořit repliku starého Tucsonu,
jak asi vypadal v roce 1860. Divoký Západ, tak jak má být.
Tam se pak natočilo přes 300 opusů a rovněž několik
televizních seriálů.
Návštěvník si tam může užít výtečně inscenované bitky,
přestřelky, projet se v pádících dostavnících, pokochat se
představením částečně hanbatých šantánů.
Tentokrát jsme zamířili značně za město, do oblasti Oracle,
seznámit se s iniciativou, jež stejně jako v případě J. Paul
Gettyho a jeho Centra v Los Angeles započala z nápadu
texaského olejářského magnáta Ed Basse, který v osmdesátých
letech věnoval 150 milionů na uskutečnění prvních kroků, jež
by mohly vést ke kolonizaci vesmíru. Jestliže náš svět je
Biosféra 1, jeho replika v podobě Biosphere 2 (3,15 akrů)
vznikla 30 mil od Tusconu na úpatí pohoří Santa Catalina –
impozantní modernistický komplex ze skla a oceli, studijní a
výzkumné centrum, s vytvořením perfektní kopie ekosystémů –
deštného pralesa, savany, pouště, zemědělského terénu, oceánu
s téměř milionem galonů vody. Pět těchto tzv. biomes, největší
umělý, uzavřený, stoprocentně izolovaný systém.
Permanentní vědecký monitoring chemického složení a
přeměny vzduchu, vody, půdy.
Nahlédnout do budoucnosti – projekt veleben jako ten
nejznamenitější od doby, kdy tehdejší prezident John F.
Kennedy vyhlásil rozhodnutí přistát na Měsíci a dobývat
kosmos. A v takovém prostředí po dobu dvou roků (Mission 1:
od září 1991 do září 1993) izolovaně žilo osm dobrovolníků –
jakoby budoucí pionýři kolonisté Měsíce a Marsu.
Strávil jsem tam několik hodin, posbiral plno materiálů, aniž
bych dovedl úspěšně absorbovat údaje z oborů mně
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/Noviny –Zajímavosti s kulturou ba i odjinud
11
Strana 11
vzdálených. Sledoval jsem instruktážní film, bedlivě naslouchal
výtečně informovanému průvodci. Dozvídal se, že se tam
získávaly poznatky bez precedentu. Například se nedal
předpokládat nedostatek kystlíku způsobený kapacitou betonu,
kyslík absorbujícího. Nedostatkem potřebného,
předpokládaného slunečního žáru, účastníci ztráceli svou
původní barvu pokožky. Nedal se předpokládat negativní dopad
El Niňo z jihu a výbuch sopky na Filipínách západním směrem
z Pacifiku. Pionýři pozbyli 16 procent své tělesné váhy, jimi
vytvořený agricultural system - vlastní banány, papaya, sladné
brambory, burské oříšky, rýže..., z domácího zvířectva tzv.
pygmy goats („trpasličí kozy“) z Nigérie, též slepice, byly
zdrojem 83 procent jejich veškeré stravy. Divoce fluktující výše
CO2 decimovala včely, potřebné k pollination (opylení).
Zkušenosti neznámé a málo vábné, jejichž součástí byla
recycled water including human waste. V hermeticky
uzavřeném prostoru nesměl být papír, takže ani toaletní papír.
Nahlédl jsem do jejich ubytovacích prostorů - moderní,
praktické, rozsahem užitečně skromné. Nepřekvapuje, že
pionýři nápor takové klaustrofobické existence nedobře snášeli
a z původních kolegů, přátel, se stala jen obtížně komunikující
individua.
Druhý pionýrský pokus – Mission 2, v roce 1994 vydržel pouhý
půl roku.
Posléze se na projektu angažovala Kolumbijská univerzita ve
vzdáleném New Yorku. Tu ale časem nahradila přece jen bližší
University of Arizona, se soustředěním na studium zejména
klimatických změn. Rovněž vědci z různých končin světa tam
nadále přijíždějí, tucty studentů získávají kredit v oboru
environmental studies. Zájemci návštěvníci mají možnost projít
prostory oné dosud neuskutečněné budoucnosti, nahlédnout do
bytů a kuchyní, kde experimentující Biosférané žili a málo
uspěli.
V této souvislosti s klimatickými mysteriemi: my jsme přilétli
za sluncem a ne abychom se potýkali s nebezpečím omrzlin.
Děsný arktický vichr námi cloumal a média oznamovala
dosažení rekordu největšího mrazu za posledních sto let: 18
stupňů Fahrenheita, tedy podle Celsia pořádně pod nulou.
Nemilé překvapení nejen pro jedince, ale i pro pojišťovny.
Tamější obydlí, jakkoli prostorná, luxusní, nejsou vybavena na
dopad takového sibiřské pohromy. Na neméně než 800
adresách praskla potrubí, vody se v poušti vyvalily, zatopily
koberce, spouště přemnoho.
Což byl také náš případ, takto jsme se rozptylovali o novém
čínském roku.
Víc než příroda či historie mě zajímá současný člověk. Do
Arizony den co den průměrně proniká tisíc ilegálů. Už jich tam
mají aspoň půl milionu, notně se podílejících na kriminalitě
všemožného druhu. Obyvatelé žijící v pohraniční oblasti, 60 až
80 mil hluboko do vnitrozemí, jsou již leta terorizováni
pronikajícími ilegály, aniž se dovolají ochrany. Kradou jim
vozidla, vandalizují majetek. Zabijí kohokoliv, kdo by jim
přišel do cesty. Každou noc lze slyšet střelbu.
Nejen vloupání a vraždy, ale značně časté jsou automobilové
karamboly, kdy negramotný chlapík za volantem v ukradeném
vehiklu se řítí, způsobí zranění, smrt. Samozřejmě není
pojištěn, nikdo si na něm nic nevezme. Ve vězení o něj bude
pečovat, krmit ho bude erár a v případě deportace on brzo
hupky bude zpět. Výdaje na jejich lékařskou péči a výchovu
potomstva již přesahují miliardu dolarů ročně.
Přibývá oprávněných frustrací u většiny obyvatelstva. Jan
(nikoliv tedy Jana) Brewer, republikánská guvernérka státu,
koncem dubna podepsala zákon (SB 1070) zakazující
poskytnout přístřeší ilegálně přítomným cizincům. Současně
opravňuje policii, aby v situacích – zejména v dopravě – za
předpokladu reasonable suspicion („rozumné, přiměřené
podezření“) požadovala předložení důkazu totožnosti.
Okamžité vypukly očekávané protesty od organizací jako
American Civil Liberties Union. Davy zejména těchto převážně
či spíš výlučně španělsky mluvících Hispanics zorganizovaly
bouře protestů, nejen v Arizoně, kde tvoří jednu třetinu všeho
obyvatelstva, ale také ve Washingtonu u schodů Kongresu. Na
protestech se rovněž hodně podílejí mravně popuzení, politicky
korektní idioti a hollywoodské celebrity, určitě ve svém luxusu
ušetření zkušenosti s nepříjemnou arizonskou realitou. Dochází
k bojkotu Arizony, trpí turistický průmysl, ač některá ta utrpení
dlužno vítat: například v případě tatoo parlors. Se zájmem a
oceněním jsem vyslechl video záznam rozhořčeného, divoce
barevně tetovaného ilegála, otce osmi dětí, kompletně ovšem
žijících z podpory daňových poplatníků, s jeho prohlášením, že
on Arizonu opouští a přesune se do Kalifornie, kde se mu
dostane respektu, který si zaslouží.
I prezident Obama si pospíšil odmítnout zákonodárnou
iniciativu v Arizoně jako misguided („zavádějící“). Učinil tak
dřív, než guvernérka stačila zákon podepsat a on měl příležitost
si ho přečíst. Rovněž přehlédl či vůbec nevěděl o existenci
zákona s platností již od roku 1940, pokládajícího za federální
trestní čin nemít stále sebou důkaz své totožnosti k předložení
(to keep such registration documents with them).
Obama pověřuje ministra spravedlnosti (Attorney General)
iniciativou zabránit arizonskému zákonu vejít v platnost.
Oznamuje svůj záměr prosadit reformu (comprehensive
immigration reform), jež by vedla k mohutné amnestii a
legalizaci v zemi nezákonně přítomných, v mnoha případech
léta či již i desetiletí pobývajících vetřelců.
Se zájmem o reakce domorodců se mi poštěstilo trošku se
poznat s tamější českou komunitou, zajímající se nejen o stav
věcí ve svém nejbližším okolí. Mnozí z nich jsou čtenáři
Neviditelného psa, dostalo se mi pozvání, s příležitostí
seznámení, důkladného popovídání, s výsledným
nejnáramnějším dojmem. Sobotní odpoledne, sešlo se nás
aspoň třicet. Mým hositelem byl vědec ve farmaceutickém
průmyslu, manželka lékařka s privátní praxí a dceruška stvoření
rozkošné a bilingvální. Takových andílků tam ve značných
prostorách pak pobíhalo několik. Seznámen jsem s dentistou, z
lidmi z univerzitního prostředí, tvorové ze současnějších
emigračních generací – nejen posrpnové invazní, ale i
polistopadové, ponormalizační.
Dostavila se ale notná výjimka z takového pravidla: Čech v
Americe narozený, s nímž jsem měl mnohé si povědět. Jako
příslušník Pattonovy armády totiž v květnu 1945 dorazil do
Plzně. Přinesl plno fotografického materiálu, z nichž jako
nejpozoruhodnější jsem oceňoval záběry od soudu v Dachau,
kde působil jako tlumočník a já měl možnost si prohlížet tváře
několika tuctů esesáckých hlídačů a rozradostněn jsem byl
zprávou, že jen s dvěma výjimkami všechny tehdy pověsili.
S těmito našinci v pouštním , ač v našem případě povětrnostně
nespolehlivém až nepříznivém Tucsonu míním setrvat ve
vřelém kontaktu.
Tamější suchý vzduch, v němž se nedaří korozi, zcela určitě
rozhodl, proč právě tam vytvořit největší shromaždiště letadel.
Parkující vzdušní oři nerezaví, méně stárnou, snáze je v případě
potřeby dát znovu do provozu. A to na mě v Arizoně snad
udělalo ještě větší dojem než mohutný Grand Canyon. S
obdivem a respektem jsem nahlížel na prostor označený
písmeny AMARC (Aerospace Maintenance and Regeneration
Center), 2 600 akrů, na nich přes 5 000 letadel, od skrovných
typů Cessna A-37 (attack-fighter bomber) po mohutné B-52
Stratofortress bombardéry. Vedle na letecké základně Davis
Montham Air Force Base parkují obří C5-B Galaxy, do jejichž
útrob by se vešel celičký ÚV KSČ.
Pima Air and Space Museum (Pima je jméno jak indiánského
kmene, tak tamějšího okresu) si zaslouží několik hodin
důkladné pozornosti. Přemnohé lze spatřit jak ve čtyřech
hangárech, tak ve volném prostoru. Exponáty pod střechou
začínají chronologicky, od bratří Wrightů, s kopií jejich
nejpůvodnějšího vynálezu, který se vznesl na pár vteřin .
Z hangárů se pak vykročilo do otevřeného prostoru, kde jsem
napočítal 162 různých typů včetně 5 Migů, 8 bombardérů, 15
helikoptér a 24 stihaček. Všechno to množství se nedalo
absorbovat
Mocně na mě zapůsobil štíhlý, dlouhý Lockheed SR-71
„Blackbird“, jehož zrod si vynutilo fiasko špinážního U-2 po
sestřelení nad Uralem. Tento SR-71 se stal nejrychlejším
letadlem na světě, schopným se pohybovat v těch největších
výškách (80.000 stop). Řítí se rychlostí Mach-3, let z
pacifického k atlantickému břehu Ameriky zvládnut za 68
minut a 18 vteřin.
Tak velký výběr jsme tam měli, ale marně jsem se rozhlížel po
Stealth Fighter F-117A, ve tvaru hrozivého černého
trojúhelníku, nepostřehnutelného radarem, navíc vybaveného
schopností onoho precision bombing. To nejnáramnější, co
prozatím máme. Novinka tam tedy nebyla – při vyloučení malé
pravděpodobnosti, že ji nevidí nejen radar, ale ani lidské oko.
Arizona se stala centrem astronomického bádání také díky
svým meteorologickým podmínkám. Jižním směrem, nedaleko
mexické hranice, lze nahlédnout do vesmíru na Kitt Peak
National Observatory, údajně největší hvězdárně na světě, s
mamutími, mnohametrovými teleskopy. Po několikaletém
vyhodnocování nejvhodnějšího terénu, mezi 150 pohořími v
zemi byla vybrána právě tato končina, celkem 200 akrů
(pronajatých od onoho indiánského kmene Tohono O’odham,
majitele rezervace o úctyhodném rozsahu tří milionů akrů).
Návštěvníci jsou vítáni, mohou přístroji nahlížet do
velikánských vzdáleností.
Velice jsem měl zájem zajet tam do výšin, 7 000 stop, tak věru
bylo plánováno. Ale i bez prasklého potrubí a mokvajících
koberců, my zimou postižení bychom nebyli jeli: jestliže v
nížinám jsme mrzli, tam u teleskopů bychom se byli třásli ještě
důkladněji – o 30 stupňů víc mrazu.
Návrat do našeho původního frigidního světa na opačném konci
kontinentu. Podařilo se přistát v notné chumelenici.
Což nebyl případ našeho kufru. Cestou se někde zatoulal, k
závěrečnému potvrzení premisy, že jedinec míní a realita mění.
Řekněte úředníkovi v Německu: „Ty
vole!“ a nedoplatíte se
V Německu existuje katalog nadávek s přesně určenými
pokutami. Vynadat úředníkovi nebo policistovi na ulici vás
může dokonce finančně zruinovat. Speciální německý juristický
blog „Máš pravdu — buď svým vlastním obhájcem“ (Recht
gehabt — Sei Dein eigener Anwalt) zveřejnil kompletní listinu
nadávek a přiložil i ceník.
Když urazíte úředníka nebo policistu, víte přesně, kolik vás to
bude stát. Kolik by měli platit oni, když urazí vás, to už se v
dokumentu nedočtete. Německá demokratura chrání pouze
sama sebe.
Jedná se celkem o 31 nadávek v nejrozmanitějších cenových
relacích. Jak dospěla německá jurisprudence k tak přesné
kalkulaci a podle jakých hodnotových představ, zůstává
záhadou. Tak například „vyplazování jazyka“ na úředníka je
relativně nejlevnější. Dělá to 150 eur. Když ho ovšem oslovíte:
„Vyliž mi p***l!“, musíte zaplatit dvojnásobek. Pakliže začnete
vyplazovat jazyk a doprovázet to výzvou zahrnující kontakt
s konečníkem, celá záležitost se akumuluje: 150 + 300 = 450.
Člověk by tedy měl zůstat raději stručný, aby ušetřil.
Vezměme si nyní za příklad typicky české: „Ty vole!“ V
katalogu se ono rčení v němčině přesně nevyskytuje, ale je tam
nahrazeno pojmem „Asozialer“. Judikativa vyhodnotila „vola“
na 550 eur. Přidáním „ty“ se začne celá věc prodražovat, neboť
za tykání policistovi musíte zaplatit 600 eur. „Ty vole!“ vás tím
pádem vyjde celkem na 1150 eur. Proč je „vůl“ tak drahý a
kontakt s konečníkem více než třikrát levnější, nad tím zůstává
rozum stát.
A teď si představte, že vás úředník na berním úřadě rozzuří, vy
vypláznete jazyk a spustíte: „Vyliž mi p***l, ty loupežnickej
vole!“ Ouřada vytasí kalkulačku, chvilku bude bušit do
klávesnice, 150 + 300 + 600 + 450 a potom na vás vyhrkne:
„Tak to dělá 1500 eur!“ Totiž, abyste byli v obraze,
„loupežníku!“ je v katalogu oceněno sumou 450 eur. Patrně jde
v oblastech německých berních úřadů o velice často
frekventovaný výraz, neboť nadávka „loupežníku!“ je při
normálních společenských kontaktech dosti vzácná.
Nerozluštěnou záhadou zůstává oslovení „blbá krávo!“, kde
německá judikativa sáhla k rozpětí mezi 300 až 800 eury. Snad
se zde jedná o to, jak dalece je ona „kráva opravdu blbá“, a
podle toho se pak určí výše pokuty. Pakliže se prokáže u
dotyčné osoby skutečně naprosté úřední idiotství, dostane
„pravdomluvec“ pouze pokutu v nejnižším horizontu 300 eur.
V opačném případě běda mu! Bude umlčen pokutou 800 eur.
Ať právem, či nikoli, každý si to hodně předem rozmyslí, jak
nazývat německé úřednice.
V některých případech dochází dokonce k naprosté cenové
jednotě, ačkoli nikdo neví proč. Ad hoc — konkrétně: Klepat si
na čelo se účtuje 750 eury. Výrok „ty hlavo dubová!“ stojí
rovněž 750 eur. A stejnou cenovou hladinou se postihuje „tobě
to tam přeskakuje, co?“. Sumou 1000 eur jsou postihována
oslovení: „Šašku počmáranej!“ (Kasperlverein-Wichtelmann),
„Policejní prase!“ s ukazováním prostředníčku tak jako
„buzerante jeden!“. Dále je možno si posloužit za 2500 eur
nadávkami: „Potvoro mizerná!“ a: „Ty stará svině!“ Zajímavé
je, že „ty kurvo jedna!“ je levnější a k pořízení již za 1900 eur.
Nejdražšími delikty v uvedeném katalogu jsou ukazování
prostředníku a současně napadení úředníka slzným plynem za
4750 eur tak jako jakékoliv nadávání ukončené fackou za 6000
eur. Podle sdělení kompetentního úředníka berlínského
Policejního prezídia (Polizeipräsident in Berlin) je možné
neuveřejněné nadávky připodobnit již k uvedeným. To
znamená například: „Ty p**o jedna!“, respektive: „Ty
č****u!“ by měly odpovídat cenovým relacím „vyliž mi
p***l!“ plus tykání policistovi nebo úředníkovi.
Kromě uvedených pokut může být delikvent odsouzen i k
odnětí svobody až na tři měsíce v případě opakování trestného
činu. Ať tak, či onak, zdá se, že propast mezi občany SRN a
úřednickou demokraturou, ovládající všechny složky státní
moci, se čím dál tím více prohlubuje. : Jan Berwid-Buquoy
Jak konečně sejmout komunisty a
estébáky-
Koalice se shodla na přípravě zákona, který by každý
měsíc odebral část příjmů bývalým funkcionářům KSČ
a zaměstnancům komunistické Státní bezpečnosti - StB. Už
bylo na čase.
Peníze ušetřené na bolševických papaláších a estébácích by
měli dostat lidé, kteří proti komunismu bojovali. Je trapné, že
se celá věc vleče dvacet let, takže mnoho z těch, co je
komunisté šikanovali a trýznili, se toho už nedočká.
Kdybychom chtěli být důslední, mělo by být trestné už samotné
členství v KSČ. Komunisté ubližovali této zemi. Okradli
mnoho lidí, popravili nevinné, poslali do vězení vlastence a
antifašisty, snížili průměrný věk dožití, omezili svobodu
pohybu, rozdělili rodiny, prostě zločin za zločinem. Máme
zákon o tom, že komunistický režim byl protiprávní, ale na
důsledky tohoto zákona pořád čekáme. Zločinný režim tu sice
byl, ale pořád se nějak nemůžeme dohledat těch zločinců.
Kdepak asi byli? Schovaní někde po jeskyních, jako Kubiš
s Gabčíkem po výsadku? Ale kdepak, všichni vědí, kdo to je a
kde jsou. Kdepak je asi soudruh Jaroměřský z náchodské StB,
který mně podepisoval předvolání na výslechy? Soudruh
Jaroměřský nejspíš ve východních Čechách úspěšně podniká
nebo něco takového. Za katrem nebude a měl by tam přitom
být. Jan Jandourek Tyden
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/Noviny – A tak vůbec
12
Strana 12
O důvodnosti podezření
aneb Jak rozpoznati chomout na hrdle svém
Pobýval jsem před nějakým časem v Dubaji. Byl právě
pátek, muslimská to neděle, a z amplionů blízké mešity
zaznívalo sváteční kázání. Někdejší znalost arabštiny mi už
z největší části povypadala z paměti, abych ale poznal, že
každé desáté slovo je vzrušené, extaticky provolávané
„arabí! arabí!“, k tomu mi ještě stačila. Snad bylo dobře, že
jsem nerozuměl víc, nebo to dobře nebylo, nevím. Asi bych
se býval dozvěděl mnohé o mimořádné výtečnosti lidu
arabského, o jeho samým Alláhem dané nadřazenosti nad
ostatními národy a kulturami, o předurčenosti přivést
veškerenstvo na cestu pravdy Prorokovy. Je to kříž s
vyvolenými národy. Alláh stvořil ve své potměšilosti v tom
nepokojném koutě světa hned dva, i není divu, že se to tam
pere a mydlí, mydlí a pere, domydlit nemůže. Ledaže
židovská vyvolenost je věc interní, navenek se nevnucující a
nikoho neohrožující, není-li sama ohrožena. Kdežto
vyvolenost arabská, pověřená úkolem ozářit světlem své
víry lidstvo po všech rovnoběžkách a polednících, slibuje
ještě lecjakou patálii, zvlášť bude-li se Západ i nadále
chovat tak ochočeně jako doposud.
Přitom není tak vzdálen čas, kdy dubajský imám své
arabí, arabí, tak výbojně nevyvolával. Po dlouhá staletí se
muslimský Orient vcelku pokojně oddával svému
bazárovému hemžení a na ozařování planety světlem víry
pomýšlel leda teoreticky, pakli vůbec. Cosi se změnilo na
pláních Blízkého východu v posledních desítiletích, změnilo
a nalilo latentnímu mesianismu čerstvou mízu do žil. Jméno
mízy jest známo: ropa. Renezance islámského sebevědomí
snad měla vícero příčin, ale ropné bohatství jakožto nástroj
pokoření nemilovaného Západu bylo a je z nejhlavnějších.
Důvodně lze předpokládat, že skončí-li zmíněná závislost,
bude konec i muslimskému sebevědomí se všemi
průvodními jevy včetně nejprotivnějších. Proč se to ještě
nestalo? Nač čeká Západ? Nemá v ruce páku, jejíž pomocí
by se vyvlékl z ropného chomoutu?
Ale má. Nebo lépe řečeno, snadno by ji mohl mít.
Nedůvěřoval bych příliš poučením z toho zdroje, ale mohl
mít pravdu onen hodnostář české energetické společnosti
ČEZ svým tvrzením, že kdyby se jen čtvrtina peněz, co jich
stojí všechny ty větrníky a solární panely, vložila do
výzkumu termojaderné fuze, mohl by mít Západ nadbytek
čisté a laciné energie když ne hned, tedy ještě během tohoto
desítiletí. Ale Západ se k vyvléknutí z ropného chomoutu
nemá. Stavba termojaderné elektrárny kdesi na
francouzském jihu, první, která by byla schopná dodávat víc
energie, než je do ní vkládáno, skomírá na nedostatek
prostředků, jež jsou na druhé straně všemi trychtýři
nalévány do drahých a neúčinných hraček tzv. alternativních
zdrojů. Proč, k čertu? Je Západ tak neprozíravý? Tak
zahleděný do svých posvátných mód? Nebo mu tolik
lomcuje osrdím obava, že by majitelé ropných polí,
chudinkové, přišli o pramen své moci a vlivu? Pozdržme se
na chvíli u této představy. Nemusí být tak praštěná, jak na
pohled vypadá.
Pořádat za účelem rozšíření vlastní a oslabení moci
protivníkovy nákladné války s vysoce nejistým výsledkem,
to už se dnes nenosí. Kdybych byl za současných podmínek
vládcem, usilujícím o destabilizaci konkurenční říše
účinnými, avšak nenásilnými prostředky - zvlášť kdyby šlo
o říši demokratickou - věděl bych si jiné rady. Požádal bych
šéfa svých tajných služeb, aby mezi jejím obyvatelstvem
vytvořil paniku; aby chaotickými akcemi k odvrácení
iluzorního nebezpečí vyčerpala své finanční zdroje a
zruinovala svou ekonomiku, aniž jí to přineslo za mák
užitku. Za prostředek paniky se pak nejlépe hodí obtížně
definovatelný, přitom i laické veřejnosti aspoň povrchně
snadno pochopitelný problém. Zcela vylhaný být nesmí;
musí obsahovat zrno skutečnosti, byť i nepatrné a
zanedbatelné. Je pak úkolem profesionálů dezinformace, aby
se jej chopili a zveličili tak, že nezbude prostor pro nic
jiného. Demokratickou veřejnost musí zachvátit hrůza z
následků, bude-li problém zanedbán; musí uvěřit, že věc je
nutno řešit okamžitě, všemi prostředky, za cenu jakékoli
oběti. Panika působí zajisté věrohodněji, obdrží-li zdání
vědeckosti; i jest věcí zkušeného organizátora, aby vyhledal
badatele buď dostatečně ješitné, nebo zkorumpovatelné,
kteří mu potřebné zdání dodají, politiky druhého řádu
toužící po zviditelnění, tisk s jeho potřebou senzací. Aby
zapřáhl do vyvolávání a šíření poplachů ty, kteří jsou beztak
první u všech protestů a demonstrací, ať už proti čemukoliv.
Odpůrci, poukazující na nevelký rozsah rizik a
nepřiměřenost akcí k jejich odvrácení, musí být umlčeni,
zesměšněni, musí být opatřeni znamením podivínských
výstředníků, nemajících podporu ve skutečné vědě, nebo
ještě lépe zaprodanců nějaké lobby. Podaří-li se to, je
protivník ze tří čtvrtin vyřízen; pak zbývá už jen uvážit,
jakým prostředkem ho dorazíme.
Krásné, není-liž pravda. Jen nevím, mám-li si dát
popsanou metodu patentovat; neníť vyloučeno, že na ni
připadl už někdo přede mnou. Kdo by to mohl být… nu,
popřemýšlejme. Výběr není tak veliký. Řádného
environmentalistu a kritika globalismu jistě ze všeho nejdřív
napadnou jména olejářských gigantů, kteří by, pravda, mohli
mít zájem na udržení Západu v ropném chomoutu.
Nedostatkem toho řešení je skutečnost, že různí Shellové,
Texacové a jiní toho druhu jsou giganty spíš jen minulými,
ovládajíce ne víc než 20% současného trhu, všechen ostatní
olej protéká rukama blízkovýchodních a jim podobných
vlád. Rovněž je obtížno si představit, že by i ten
nejshellovatější Shell disponoval tak výkonnými
dezinformačními službami; nějaký vliv může mít, ale spíš
jen druhořadý. Ne, zamiřme jinam. Co takhle Čína? Taky
sotva. Tajnosnubné služby Číňan bezpochyby má, ale stěží k
tomu, aby rozvrátil západní hospodářství, na jehož jakéms
takéms fungování co exportní velmoc závisí, ne, ani tudy
pátrání po šiřiteli užitečných panik nevede. To už spíš
režimy států ropu produkujících, najmě muslimských; jest
známo, že tajné služby nebožtíka Saddáma Husajna
zaměstnávaly na půl milionu špiclíků; a neprohádáme
mnoho, předpokládáme-li, že takový Írán či Saúdské
království v té disciplině za řečeným nebožtíkem příliš
nezaostávají. I ta teorie ale má svůj kaz: íránská či podobná
dezinformace může mít svou působnost v bratrských
islámských zemích; západní státnictvo, ať je jak chce naivní,
by jí po všech těch zkušenostech už asi nenaletělo. Je tady
však ještě, inu, inu, jistá slovanská polovelmoc, nemohoucí
zapomenout na časy, kdy byla velmocí opravdovou, před níž
se třásl svět. Hřebínek jí od těch dob poněkud spadl, ale
tajné a ovlivňovatelské služby jí zůstaly, výkonné, brilantní,
kam se hrabali a bezpochyby dosud hrabou provozovatelé
téže živnosti na Západě. Vyšel diskrétní signál z komnat
Lubjanky, a v západních městech se statisícové demonstrace
vydaly na pochod; podnět byl vydán, a povstalo hnutí
Mírové, Pugwashské, studentská rebelie roku
osmašedesátého, i ledacos jiného k podvrácení síly Západu.
Dnes už to tak slavně nejde, ale zkušenost je tady, jsou tady
i bohaté archivy, aniž by pominulo umění najít každému ze
západních prominentů příhodné máslo na hlavičce, kdyby si
moc vyskakoval, případně mu je tam s profesionální
dovedností umístit. Ale k tomu se ještě vrátíme.
Bystrému pozorovateli nebude zatěžko najít v současném
světě řádku úkazů, zapadajících dosti přesně do svrchu
popsaného mustru. Je zde přetrvávající protijaderná hysterie,
bránící značné části západních států v odpoutání od fosilních
paliv s jejich dýmy a smrady; je žertovné, že se tak děje v
zájmu životního prostředí. Je zde ještě podivnější nezájem o
vyklouznutí z ropného chomoutu prostřednictvím
termojaderné fúze, raději si hrajeme s větrníčky a
slunečníčky, jejichž schopnost vysvobodit Západ z moci
vyděračů je nepatrná, i kdyby těch hrozných peněz nebylo,
co ta legrace stojí. A je zde, čistě náhodně a bez zjevné
souvislosti, i strašidlo klimatické, jemuž nenaházíme-li dost
rychle do chřtánu miliardy, ba biliony, běda, běda, kyne
světu kompletní zkáza. Aniž by někoho napadlo zamyslet se
nad tím, jaký karambol přivodilo a kolik nás všechny stálo
už jen lehkomyslné hazardování s hypotékami. Netřeba darů
věšteckých k odhadu, že ještě mnohem nákladnější hazard
klimatický srazí Západ na dno bídy a bezvýznamu už
definitivně, nechá-li se i nadále vodit na této vařené nudli.
Nu, dosti už proroctví. Třeba je všechno tak, jak jsem
právě napsal. Nebo také není, to ukáže až budoucnost. Jenže
to už zase může být po čertech pozdě. Já jen… mám svou
zkušenost patnácti let práce v oboru ukládání jaderných
odpadů, kteréžto slovní spojení vytváří leckomu pěnu u úst
ještě dnes, natož tehdy, na vrcholu hysterie let osmdesátých.
Nebylo vědecké studie dokazující zkázonosnost toho
počínání, aby se nezakládala na dokumentech z druhé,
enderácké strany Labe; nebylo kraválů a randálů, aby nebyly
financovány z téhož směru. Dnes už stěží dokážeme, co
všechno ještě bylo takto umně fínancováno a organizováno.
Slavné mírové hnutí prokazatelně; jestli též hnutí jiná,
zelené například… Bůh suď. Vyvřelo v týž čas a z téhož
kvasu; jestli spontánně, jak se vesměs předpokládá, na to
bych moc nedal. Spontánně se sejde pět výtržníků k
nočnímu zapalování popelnic; jsou-li účastníků protestních
akcí (ovšemže vždy jen proti špatnostem Západu) tisíce a
desetitisíce, jest záhodno zapátrat, kdo pozdvižení
zorganizoval, zvlášť když vítr vane z notoricky známých
stran. Zajisté že úplnou jistotu nebudeme mít ani pak.
Důvod k podezření ano. Byli bychom proklatí hlupáci,
kdybychom si je zakazovali, kdybychom trvali na
nepochybné jistotě a opomíjeli možnost. Bylo-li podezření
bezpředmětné, nu, chvála Bohu, nestalo se nic zlého. Bylo-li
opodstatněné a my jsme si nad ním mávli rukou, nestačíme
pak koukat celí vyjevení, co se na nás přivalilo.
A neobstojí uštěpačné řeči o teoriích spiknutí, jež nelze
ničím dokázat. Něco dokázat si nechá jen amatérský lump.
Profesionální dezinformant zůstává neodhalen, což arciť
neznamená, že žádného není a nebylo, ani že je zbytečné se
nad určitými zarážejícími jevy pozastavovat, drobty
souvislostí shledávat. Stejně jako například, že ano,
souvislostí různých kejklíků v politice a právní praxi
království českého, jimž se také ještě nepřihodilo, aby byly
odhaleny. Ale to už jsem se trochu vzdálil od dubajského
imáma, promiňte. I když, jak známo, souvisí všechno se
vším, často i věci, do nichž bychom to bývali nikdy neřekli.
Hannover, 11. ledna 2011 Luděk Frýbort
Zvířata z Mossadu
Izraelská rozvědka Mossad sice lpí na své pověsti
nejrafinovanější tajné služby světa. Leč občas po sobě
zanechává přímé důkazy podvratné činnosti. Platí to pro případ
velkého opeřence zatčeného nedávno kontrarozvědkou Saúdské
Arábie na základě udání bdělých vesničanů. Dravec je
podezírán ze špionáže ve prospěch Izraele, o čemž svědčí
nezvratný důkaz: obojek na krku opatřený vysílacím čipem a
zpětnou adresou telavivské univerzity. Když se zpráva o
odhalení nebezpečného vyzvědače objevila na zpravodajské
stránce BBC, arabská média a blogosféra doslova explodovaly
články a úvahami o odhalení nejnovější metody izraelské
špionáže a o dalším krachu sionistického spiknutí.
Dalo by se říct ptákovina, kdyby případ byl svého druhu
ojedinělý. Jenže řada podobných událostí už je tak dlouhá, že se
nad ní nedá mávnout rukou. V říjnu roku 2007 na jižním
pobřeží Íránu uvízlo na mělčině početné stádo delfínů. Ministr
íránského rybného průmyslu přišel s originální hypotézou, že se
nejedná o normální kytovce – tento druh se prý ve vodách
Perského zálivu vůbec nevyskytuje – nýbrž o delfíny vycvičené
Mossadem k provádění protiíránského vyzvědačství. I když
pitva uhynulých zvířat neprokázala žádné odchylky od normy,
zasvěceným bylo vše jasné. Jaké ještě chcete důkazy
nelidských praktik izraelské rozvědky neštítící se ani
zvrácených pokusů se zvířaty?
V paranoidní blízkovýchodní atmosféře lze stejným
způsobem vykládat jakoukoli aspoň trochu neobvyklou
příhodu. Když pár žraloků zaútočilo nedávno na evropské
turisty na plážích egyptského Šarm aš-Šajchu, guvernér
provincie Jižní Sinaj už to měl v malíčku. „Nesmíme
podceňovat možnost, že to byla izraelská rozvědka Mossad,
která schválně navedla žraloky vycvičené k lidožroutství na
mírumilovné turisty. Každý přece ví, že Mossad se snaží za
každou cenu zruinovat kvetoucí egyptský turismus a
záškodničtí žraloci dobře zapadají do jejich plánu.“ Izrael tedy
vnímá rozmach egyptského turismu jako další hrozbu své
existence, hned vedle íránského jaderného programu.
Oficiální tisková agentura Palestinské autonomie WAFA
loni v prosinci přišla s děsuplným prohlášením, že jeruzalémské
Staré Město je zaplaveno útočnými potkany, kteří se nedají
vyhubit pomocí klasického otrušíku, po němž jen tloustnou a
množí se jako diví. Agentura WAFA, kterou kontroluje úřad
„umírněného“ palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse,
formálně obviňuje z invaze sionisty. Že jeduvzdorné krysy jsou
vlastně kyborgové sestrojení v izraelských laboratořích, to
nezvratně dokazuje skutečnost, že útočí jen na arabské
obyvatelstvo a důsledně vynechávají židovské starousedlíky.
Pokud někomu důvěřivost Palestinců připadá poněkud
přehnaná, nechť si vzpomene, jak izraelská rozvědka dokázala
nenápadně varovat před útokem 11. září tisíce a tisíce
židovských zaměstnanců Světového obchodního centra. Ostatně
cožpak není tentýž postup obsažen již ve Starém zákoně, který
popisuje, jak anděl smrti Azrael pobíjel Egypťany, leč
vynechával židovská obydlí, když chtěl donutit faraóna, aby
dovolil Mojžíšovi vyvést svůj lid z Egypta.
Někdo tvrdí, že ochota Arabů věřit v obdobné ptákoviny
obráží nízkou úroveň vzdělanosti v regionu. Vysvětlení se
nezdá být dostačující. Saúdskoarabští a egyptští úředníci věřící
bajkám o naprogramovaných zvířatech z Mossadu mají vesměs
univerzitní vzdělání. To, co jim schází, nejsou vědomosti, ale
schopnost zdravého úsudku. Někteří argumentují, že jistá
zabedněnost pramení ze záliby v memorování koránu. Nejvyšší
stupeň teologické vzdělanosti se uznává učencům, kteří znají
korán nazpaměť. Tento přístup je očividně sdílen i americkým
prezidentem Obamou, který se pochlubil tím, že velvyslancem
při Organizaci Islámské konference jmenoval opravdového
„haféze“, neboli člověka, který umí korán nazpaměť.
Následky jsou devastující. Jak můžete uzavřít trvalý mír,
jenž předpokládá důvěru a dobrou vůli, s někým, jehož
myšlenkový vesmír není slučitelný s reálným světem? Mnozí
na Západě mluví o tom, že Arabové nutně potřebují projít
vlastním osvícenstvím. Jenže už před osvícenstvím prošla
Evropa „Věkem rozumu“. Arabský svět potřebuje svého
Descartese, potřebuje ve školách výuku teorie poznání, noetiky,
epistemologie. Dokud se to nestane, bude vzácný sup bělohlavý
(Gyps fulvus) okroužkovaný ornitology z telavivské univerzity
čekat ve své cele na trest smrti.
Týdeník EURO 3/2011 Autor Jefim Fištejn
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/Noviny –Z Respektu a i odjinud
13
Strana 13
Žraloci jsou barvoslepí, tvrdí australští
vědci
Perth - Tvrzení, že žraloci útočí na člověka, protože má
pestré plavky nebo stojí na surfovacím prkně zářícím všemi
barvami, je přinejmenším nepřesné.
Australští vědci, kteří prozkoumali stavbu oka sedmnácti
žraločích druhů, totiž dospěli k názoru, že mořští predátoři
jsou barvoslepí. Mají na sítnici jen velmi málo čípků,
fotoreceptorických buněk reagujících na modrou, zelenou a
červenou část světelného spektra.
Deset druhů čípky nemá vůbec a světlo vnímá jen
pomocí tyčinek, které rozlišují především intenzitu a jas
zdroje záření.
"Naše studie ukazuje, že je to spíše světelný kontrast
mezi předmětem a jeho pozadím než sama barva, podle čeho
se žraloci ve vodě orientují," říká vedoucí týmu vědců ze
Západoaustralské univerzity v Perthu a Queenslandské
univerzity v Brisbane Nathan Scott Hardt. Výsledky svého
výzkumu uveřejnil v posledním vydání časopisu
Naturwissenschaften.
Studie může podle Hardta přispět ke snížení počtu
žraločích útoků na lidi. A také redukovat počet predátorů,
kteří každoročně uvíznou v rybářských sítích.
Důležité podle něj je právě snížit světelný kontrast mezi
objektem, na který by se žralok mohl zaměřit, a okolním
mořem.
"Zářivě žlutá barva láká žraloky z toho důvodu, že se jim
ve vodě jeví jako velmi zřetelný objekt," říká Hardt. "Takže,
až příště půjdete surfovat, možná by bylo lepší vzít si na
sebe něco jiného než žluté šortky z fluorescenčního
materiálu."
64 ohrožených druhů
Loni v prosinci přišli australští vědci zase se zjištěním, že
mladí žraloci bílí mají zjevně slabě vyvinuté čelisti a tak se
navzdory své délce, kdy již v poměrně mladém věku
dosahují tří metrů, snadno leknou, jakmile se zakousnou do
tvrdšího předmětu. A rychle odplují pryč.
Dokonale vyvinuté čelisti mají zpravidla až po deseti letech,
kdy může tento druh žraloka dosáhnout délky až pěti metrů.
Přes opakované útoky žraloků s často tragickými následky
pro plavce, surfaře a potápěče, mořští biologové upozorňují,
že mořští predátoři se ani v nejmenším nezaměřují na
člověka. Svou oběť zpravidla pokládají za tuleně či jinou
oblíbenou kořist.
Vědci také neustále zdůrazňují význam žraloků pro
zachování přirozené rovnováhy ve světových mořích a
varují před jejich vybíjením s cílem chránit před nimi
turistická letoviska.
Koncem minulého roku žraloci zabili jednu německou
turistku v Rudém moři a další dvě ženy z Ruska a Ukrajiny
připravili o končetiny.
Mezinárodní svaz na ochranu přírody (IUCN) zařadil na
Červený seznam ohrožených druhů celkem 64 žraloků,
rejnoků a dalších paryb. Třetina z nich je ohrožena
kriticky. Red Zah, rkl
Když mlčet neznamená zlato
Ferdinand Peroutka, jr.
Po sérii teroristických
atentátů na křesťany v
různých částech světa byla
veřejnost pochopitelně
zvědava, jak se s výzvami
na ochranu
pronásledovaných
vyrovnají především
přední politici. Mezi nimi
se to v Česku týkalo
zejména ministra
zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, v Evropské unii
vysoké představitelky pro zahraniční věci Catherine
Ashtonové. Velké naděje se vkládaly do Rady pro
zahraniční věci EU, jež měla 31. ledna projednat a přijmout
deklaraci odsuzující rostoucí náboženské pronásledování.
Takové očekávání posilovalo i jednoznačné odmítnutí útoků
na křesťanské komunity jak Evropským parlamentem (20. 1.
2011), tak Radou Evropy (27. 1. 2011).
Dostavilo se ovšem zklamání, pobouření i hněv: 27 ministrů
zahraničních věcí zemí EU se nedokázalo shodnout na
společné deklaraci. Dohoda ztroskotala na sporech ohledně
uvedení křesťanů mezi oběťmi náboženského
pronásledování. Patnáct zemí EU se vyslovilo pro explicitní
uvedení křesťanů v textu deklarace, nesouhlasilo Španělsko,
Portugalsko, Lucembursko a Irsko. Podle šéfky diplomacie
EU Ashtonové by hájení křesťanů nebylo "politicky
korektní", ona je prý připravena hájit jen svobodu vyznání, a
to neadresně. Italský ministr zahraničí Franco Frattini
označil výroky Ashtonové a krach jednání za poškozování
unijní věrohodnosti a "černý den" pro Evropskou unii.
Hodnocení činnosti baronky Ashtonové ani z jiných úhlů
pohledu nejsou příznivá. Například mezi komisaři EU
dopadla v průzkumu agentury Burson-Marsteller nejhůře –
obdržela známku čtyři mínus. Ostatně celá Evropská komise
si u více než 60 procent respondentů vysloužila hodnocení
"průměrná až podprůměrná". Není to nic překvapivého ani u
paní baronky, ani u šéfa EK José Barrosa. Oba se
rekrutovali z komunistického prostředí, Ashtonová se
vyznamenala jako pokladní organizace Campaign for
Nuclear Disarmament (napojené na britskou komunistickou
stranu), jíž se neošklivily ani peníze od sovětských tajných
služeb, Barosso byl dokonce předsedou Portugalské
komunistické strany pracujících – Revolučního hnutí strany
proletariátu. Není se tedy co divit, že jsou to právě politici
marxistické provenience, kteří prosazovali, aby slovo
křesťanství neproniklo ani do preambule ústavní smlouvy;
jsou to také oni, kdo dnes horlivě pěstují christianofobii.
Pro politiku knížete Schwarzenberga je příznačné, že se od
levicové baronky (ostatně čeho jsou dnes šlechtické tituly
zárukou?) a left-
liberálních
bruselských
lídrů téměř
neliší. Česká
republika
dokonce ani
nebyla mezi
státy
podporujícími
odsouzení pronásledování křesťanů, ačkoliv se mezi
křesťany počítá jak český ministr zahraničí, tak český
premiér. Nezdá se, že by tito pánové byli kompetentními
politiky na svých místech, nepovažují-li odsouzení teroru
vůči křesťanským náboženským menšinám za potřebné.
Podobně mravně dezorientovaná politická garnitura se v
Evropě vyskytovala i v předvečer druhé světové války. Také
tehdy Francie s Anglií bázlivě a krátkozrace ustupovaly
drzým požadavkům a výhrůžkám Adolfa Hitlera. Ačkoliv
podstata je stejná, neříkalo se tomu tenkrát politická
korektnost, ale appeasement, neboli usmiřování protivníka
ústupky. Ani appeasement na úkor české státní
samostatnosti ovšem Hitlera nezastavil a proradné počínání
smluvních spojenců bylo oprávněně prohlášeno za zradu.
Jak lze dnes charakterizovat potlačování pravdy o hrůzných
činech muslimských fanatiků a odmítání podpory jejich
obětem?
Politická korektnost, jež se stala módním zaklínadlem
oportunních politiků, zákonitě nese své plody. Teroristé
povzbuzení mlčením bruselských struktur si dovolují stále
víc. Měsíc po masakru koptských křesťanů v Alexandrii a
pátý den od vypuknutí nepokojů v Káhiře si dvě skupiny
islamistů "odskočily" z manifestace za odstoupení Husního
Mubaraka a v obci Sharona poblíž Mugaghy v
hornoegyptské provincii Minya zmasakrovali dvě koptské
rodiny. S pomocí místních muslimů pronikly ze střech do
koptských domů a zavraždily uvnitř 11 Koptů včetně dětí a
další čtyři vážně zranily. Lady Ashtonová místo reakce na
toto hanebné zvěrstvo řeší invazi pěti tisíc
tuniských imigrantů na malý italský ostrov
Lampedusa. Slibuje Tunisku 17 milionů
eur a do dvou let dalších 260 milionů, jen
aby si Tunisané lépe pohlídali vlastní
hranice. Čí peníze paní baronka slibuje?
Doufá, že evropští křesťané, jejichž bratřím
v Egyptě je odmítána pomoc, budou její
politiku appeasementu financovat?
Zajisté, křesťané mají podle své nauky o
lásce k bližnímu milovat také své nepřátele.
Mohou milovat i ty své nepřátele, kteří je
nemilují, pomlouvají je, škodí jim, ale
nechávají je alespoň naživu. I nepřátelé se v mírové
koexistenci mohou tolerovat, sbližovat v dobrém a dokonce
se proměnit v přátele. Ale jak mohou milovat ty, kdo je
lynčují, podřezávají jim krky, pořádají na ně pogromy, topí
je v řece a střílí či trhají na kusy výbušninami a granáty?
Mohou mrtví někoho milovat?
Evropa má na zásadní změnu současné sebevražedné
politiky sotva pár let. Není-li ovšem na zastavení invaze
populačně produktivnějšího islámu s jeho zákonem šaría,
kamenováním a honbou na "nevěřící psy" už dnes pozdě.
Neboť "Alláh je velký a Mohammed je jeho Prorok".
Jak se ve skutečnosti perou špinavé
peníze?
- Text: Jan Berwid-Buquoy
Václav Klaus prý v roce 1991 novinářce Barboře Tachecí v
odpovědi na otázku, zda malé privatizaci nebudou
dominovat „špinavé peníze“ veksláků, odpověděl:
„Neexistují čisté a špinavé peníze!“ Co tím chtěl autor
výroku národu říci, se dodnes přesně neví. Pakliže Klaus
skutečně výrok vypustil do éteru (on to vehementně popírá),
tak jde bezpochyby o kardinální hloupost politika a
ekonoma současně. Je to asi takové, jako kdybych tvrdil, že
matematiku se nikdo nepotřebuje dnes učit, protože už je
stejně všechno vypočítané.
Fikce o praní peněz „zločineckými organizacemi“ je de
facto legendou. V nejlepším případě polopravdou. Jedná se
jenom o taktický manévr k odvádění pozornosti. Ona fikce
je uměle šířena masmédii, aby se odváděla pozornost od
skutečných propíračů. Jsou jimi především osoby naprosto
bezúhonné. Lidé často používající velmi dobrou pověst.
Snad podle hesla: Kdo je bohatý, je hezký, vtipný, a ještě
krásně zpívá!
Asi tomu nebudete věřit, ale největšími propírači peněz jsou
vlády naší planety Země a nemusí to být ani peníze
vyloženě tzv. úplně špinavé. Každá vláda
tohoto světa má zvláštní fondy (zpravodajské
služby), u nichž se dost dobře neví, z jakých
finančních prostředků vznikly a odkud jsou
dotovány. Jde o příjmy a výdaje, které fungují
mimo národní důchod. Jejich pohyb je
nezdanitelný, protože se o nich oficiálně
„vůbec nic neví“. Opravdu neví? Ekonomičtí
experti jsou zajedno, že dvě až pět procent
světového národního důchodu pochází z
ilegálních pramenů. Odkud by to mohli vědět, kdyby ony
„ilegální prameny“ v řádu stamiliard eur a dolarů neznali?
Jinak, mezi námi, přátelé — ale nechte si to pro sebe –,
peníze vidí dokonce i slepý!
Vlády perou peníze za účelem a s cílem zničit teroristy,
vyzbrojovat bojovníky za svobodu (ať už se pod tímto
pojmem rozumí cokoliv), vyvolávání a financování disentu
v totalitních a autoritativních státech, financování atentátů a
politických převratů atd. Proto tyrani coby vůdcové diktatur
si pilně perou své peníze u cizích zahraničních bank, aby
legalizovali tyto zdroje v případě politického převratu. S
vynucenou emigrací počítá každý z nich. Peníze proto musí
být v „suchu“ a kdykoli dosažitelné. Obdobně se
předpokládá, že komunistická nomenklatura bývalé
východní Evropy si vkládala miliónové částky do světových
bank a dodnes se neví kam.
Jednotlivci, osoby bezúhonné s vynikající pověstí — tedy
ty, co jsou „hezké, vtipné a krásně zpívají“, sledují praním
peněz zcela jiné cíle než jejich vlády. Může to být snaha
vyhnout se zdanění příjmu, obcházení devizových překážek
anebo též např. uplácením získat zajímavou, a tím i
výnosnou zakázku. Paletu zájmů by bylo možné prodlužovat
do nekonečna. Praní peněz (angl. money laudering) v
soukromém, a tím pádem v mimovládním sektoru probíhá
ve třech fázích:
1. Namáčení (placement): Osoba vkládá na účet peněžní
prostředky pocházející z ilegálních příjmů (drogy, zbraně,
prostituce, špionáž atd.) anebo legálních, ale nezdaněných
příjmů (honoráře, finančně dotovaná vyznamenání, vysoké
důchody v zahraničí, firemní zisky atd.). Aby se zametly
stopy, je třeba částky rychle investovat. Tím nastupuje druhá
fáze.
2. Namydlení (layering): Nákup cenných papírů, akcií,
firemních podílů v zahraničí, nákup nemovitostí, zlata,
starožitností, uměleckých děl atd. Ty je ovšem rovněž třeba,
pokud možno obratem, změnit zpátky na hotové bankovky.
Teď nastupuje třetí fáze.
3. Ždímání (integration): Tím se vracejí proprané peníze
zpátky v hotovosti na účet majitele jako legální prostředky z
prodeje pozemků, zlata, akcií, starožitností, uměleckých děl
atd.
Vznik pojmu „praní špinavých peněz“ je připisován
americkému gangsterovi Al Caponovi. Prý investoval peníze
ilegálně získané prodejem alkoholu a z prostituce do
podnikání veřejných prádelen, resp. Čistíren, a tím je
získával ve formě legálního příjmu opět „proprané“ zpět.
Jedná se o legendu mající blíže k pohádce než ke
skutečnosti. Al Capone nikdy nikde žádnou čistírnu ani
prádelnu nevlastnil. Výraz praní špinavých peněz se poprvé
objevil v anglickém tisku až v roce 1973. V Oxfordském
slovníku anglického jazyka se onen výraz dává do
souvislosti s aférou Watergate amerického prezidenta
Richarda Nixona, která proběhla v roce 1972.
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/Noviny –. Z českého tisku a od krajanů ze světa
14
Strana 14
Konec multikulturalismu i v Británii?
11. února 2011 - Britský premier David Cameron přednesl v
pátek v německém Mnichově projev, který po podobných
předchozích výrocích kancléřky Merkelové a francouzského
prezidenta Sarkozyho konečně odepsal ideologii
multikulturalismu i v Británii.
Tato teorie a praxe státní podpory separátního rozvoje
přistěhovaleckých komunit v posledních desetiletích
naprosto selhala, prohlásil Cameron. Byla totiž založena na
předpokladu, že taková podpora – mnohde doprovázena
štědrou podporou finanční i pro podivné muslimské
fundamentalistické skupiny, které tvrdily, že reprezentují tu
či tam usazené soukmenovce – povede k jejich zařazení do
společnosti. Tedy k adopci tradičních britských hodnot
tolerance, úcty k zákonům, smyslu pro "fair play" a osvojení
demokratických praktik přistěhovaleckými rodinami. To by
pak v dalších generacích mělo vést k integraci.
Uskutečnil se bohužel pravý opak, zdůraznil Cameron a
statistiky to potvrzují. Většina přistěhovalců přišla a stále
přichází hlavně z nejchudobnějších a nejzaostalejších a
převážně muslimských fundamentalistických regionů zemí
indického subkontinentu, a to z Pákistánu a Bangladéše.
Tyto přistěhovalecké vlny se začaly usazovat v městech a
čtvrtích Británie obývaných předchozími vlnami
soukmenovců a začala se rychle tvořit ghetta. Ta se
postupně stala zcela soběstačnými a jejich obyvatelé tam
našli vše potřebné bez nutnosti kontaktu se zevnějším
světem okolní Británie. Za štědré podpory vlád se jim
dostalo nejen pomoci, ale v souladu s ideologií
multikulturalismu i podpory v pokračování životního stylu
bývalých vlastí, včetně oblékání, podpory vzdělání dětí a
každodenních činností i náboženské výchovy v jejich
rodných jazycích.
Jak už v pátek připomněl středový deník The Times,
pokud se tehdy před čtvrtstoletím někdo odvážil navrhovat,
že by mohlo přispět k rychlejší integraci, kdyby se dětem
přistěhovalců dostalo dobré, intenzivní výuky angličtiny a
britského dějepisu, špatně dopadl. Jako jeden ředitel školy v
Bradfordu na severu Anglie – kde je jedno z takových ghett
– byl ostře kritizován za nedostatek politické korektnosti,
vyhozen ze školy a musel odejít ze školství. Dnes by zjevně
byl oslavován coby reformátor, napsal deník a ve stejném
duchu se dál nesl i Cameronův projev. Štědrá podpora podle
něho nakonec vedla k nepřímé podpoře islamismu a
podobných pseudomuslimských směrů, například snah o
obnovení kalifátů a jejich dávné moci, zavádění práva šaría
do řízení ghett a podobně. Z toho podhoubí nakonec
vyrostla i nová generace muslimů – už tedy rodilých Britů –
jejíž část byla tak indoktrinována nenávistí k Británii, že
uskutečnili ony pumové útoky na civilisty ve středu
Londýna před pěti lety. Cameron uzavřel projev
konstatováním, že jeho vláda by ráda viděla tvrdší obranu
hodnot liberalismu a britského patriotismu, a už proto
nehodlá podporovat ani multikulturalismus, ani nejrůznější
skupiny, jejichž loajalita vůči Británii je sporná. Z takové
separace se pak rodí různé extrémismy, včetně rasismů,
fašismů a komunismů. Dodal však, že většina
mírumilovných muslimů se nemusí bát, neboť islamistický
extrémismus není islám.
Projev v Mnichově byl bohužel Cameronem přednesen
právě v den, kdy ve městě Lutonu, na sever od Londýna,
uspořádala demonstraci tzv. Anglická obranná liga, tedy
polofašistická, rasistická skupina, vymáhající repatriaci
muslimů a urážející je, a tak se z různých muslimských
organizací a z řad opozičních labouristů ozvaly názory, že
Cameron ony extrémisty jakoby podpořil. Někteří, jako
například známý labouristický poslanec parlamentu Sadiq
Khan, se pak omluvili – možná po přečtení projevu – jiní, jako
stínový ministr vnitra Douglas Alexander, teze projevu dokonce
podpořili a to, že jakási skupinka právě někde demonstrovala,
do souvislosti s projevem nedávali. Podobně projev podpořila i
většina britských médií. Někteří experti a teoretikové, jako
například Lord Sacks, vrchní rabín Britského společenství
národů, zas dodali, že multikulturalismus tolerantní společnost
rozhodně nevybudoval, neb nevídaně vzrostl počet
antisemitských útoků, a to zjevně i extrémistů, kterým třeba
vadí skutečnost, že Sacksovi souvěrci se dokázali v Británii
dobře integrovat. Sacks pak dále v deníku The Times tvrdil, že
multikulturalismus byl součástí širšího evropského fenoménu
morálního relativismu, který vede k oslabování a zániku
civilizace, neb nedovoluje ani posilování národní identity, ani
morální konsensus ve společnosti a nahrazuje je hlasitým
střetem názorů, z nichž vítězí ten nejhlasitější. A kde to končívá
už svět viděl nejen dvakrát v minulém století, ale s podobným
zlem zápasí v jihozápadní Asii dodnes.
Jestli tedy Cameronův projev vyvolal diskusi o všech těchto
nebezpečích, je to opravdu jen dobře.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6 Jan
Jůn
Jsou snad doktoři ve Švédsku idioti?
Luděk Staněk
V letadle mezi Stockholmem a Karlstadem ve Švédsku jsem
dostal místo vedle Švéda středního věku, který si hrozně rád
povídal. Nejdřív jsme probrali hokej - dvojčata Henrik a
Daniel Sedinovi jsou momentálně švédskou národní
chloubou číslo jedna.
Na to jsem neměl co dodat. Pak jsme probrali rallye - můj
spolucestující namítal, že od té doby, co se nejezdí
rychlostní zkoušky na zamrzlých jezerech na severu
Švédska (zatracené globální oteplování) už to také není ono.
A pak došlo na politiku. A Norsko.
Abyste to pochopili - Švédové mají k Norsku vztah asi jako
někteří Češi ke Slovákům. Mladší a chudší bráchové, ke
kterým je třeba chovat se shovívavě. To platilo do doby, než
našli Norové ložiska zemního plynu. Od té doby je to pro
Švédsko krajně potupné - jejich mladší brácha si je najednou
může koupit a samozřejmě jim to dává důkladně sežrat.
(Zkuste si představit, co by se stalo, kdyby Slováci zašli
zemní plyn a přes noc jako stát pohádkově zbohatli).
Švédská potupa je dokonána v okamžiku, kdy mnoho Švédů
jezdí za lépe placenou prací přes hranici.
"Spousta místních doktorů jezdí ve volném čase pracovat do
norských nemocnic, kde jsou daleko větší platy, " říká
spolucestující a já koukám jako blázen. Jak jako? "No,
prostě o víkendech, nebo v době volna mají ještě jeden
úvazek v Norsku. Za týden tam vydělají tolik, co tady za
měsíc. Spousta jich má hypotéky a teď v době krize to není
legrace." Říkám si, že mi to něco připomíná. "A dávají
výpovědi? Vyhrožují vládě? Přestávají se starat o pacienty?"
V tu chvíli se na mě můj spolucestující přes své značkové
brýle podívá pohledem, který indikuje něco mezi
nepochopením, zvědavostí a přesvědčením, že jsem se
zbláznil. "Ne, proboha proč? Myslíte, že doktoři ve Švédsku
jsou idioti?" Řekl jsem, že si to rozhodně nemyslím a dál to
nerozebíral.
Buďme politicky nekorektní !
Co to je takzvaná politická korektnost? V praxi to
je pravidlo politiků a médií neříkat nepříjemné
pravdy. Důležitá je společenská nezávadnost.
Úmysl je dobrý, intelektuálové mají pocit, že tak
zmírní pnutí ve společnosti. Jenže dobré úmysly
často opravdu vedou do pekla.
Pokud dnes roste podpora takzvaných extrémistů, pak je
to tím, že jako jedni z mála říkají nahlas to, co si většina z
nás myslí. Bez včasné diagnózy nejde léčit - řekl by lékař a
hledat nápravu, když úmyslně přehlížím příčiny, je
nemožné. V případě českých "extrémistů" pak rozhodně
nejsou řešením zákazy. Svoboda projevu je pro každého -
byť by ten člověk říkal sebevětší blbost. Řešením je
otevřená a věcná diskuze, bez nálepkování a shazování
diskutujících.
Otázkou také je ochota příčiny hledat. Spousta takzvaně
obecně prospěšných lidskoprávních organizací žije právě z
toho, že tyto problémy existují. Jejich likvidace by
existenčně ohrozila i je. V České republice jsou největším
"multikulturním" problémem zřejmě Romové. Ať mi
odpustí ti, kterých se to netýká, ale velká část je prostě pro
společnost obrovská přítěž. Podívejte se do věznic,
kojeneckých ústavů nebo dětských domovů - každý hned
pozná, že Romů tu je násobně víc, než by odpovídalo jejich
podílu oproti bílé většině. Počet Romů ve společnosti roste,
ale úměrně tomu se nezvyšuje jejich podíl na tvorbě
společného bohatství. Naopak. A to drtivou část veřejnost
štve. Oprávněně. Tohle je problém. A je to problém i těch
pracujících a slušných Romů.
Ještě na počátku devatenáctého století se Češi styděli
mluvit na veřejnosti česky a Čech byl totéž co lokaj nebo
služka. Teprve Němci inspirované národní obrození začalo
postupně Čechy nutit, aby sami hledali důstojné místo ve
společnost jako Češi. Ostatně - pamatujete, jak po revoluci v
německých a rakouských obchodech visely cedulky "Češi
nekrást!"? Byl to rasismus? Ne. Jen přirozená reakce na
české zloděje. Dnes už německé obchody české zákazníky
vítají s nadšením a v češtině jsou už úplně jiné cedulky. To,
že Cikán je dnes vnímané hanlivě, to není vina ani
neonacistů ani Čechů ani Turků. To je v prvé řadě hanba
Cikánů. Jejich dlouhá staletí pěstovaný životní styl a životní
hodnoty chtěj nechtěj kolidují a kolidovaly s hodnotami ve
všech civilizovaných zemích. V Japonsku mě považovali za
méněcenného pro můj moravskokorejskojaponský původ.
Naštěstí mě tam nedostali do rukou žádní "lidskoprávníci".
Jen táta s mámou mně vysvětlili, že důležité je, co po
člověku zůstane, co udělá pro společnost a ne to, jak vypadá.
Moje odlišnost se mi stala motivem k práci - ano jsem jiný a
chci vám ukázat, že jsem ne stejný, ale pokusím se být lepší.
Nikoli Čechové, Moravané, ale sami Cikáni musí začít
bojovat o své uznání jako národa, který může být
společnosti prospěšný a který bude úctyhodný. Staří Cikáni
bývali skvělí koláři, muzikanti nebo kováři. Jak to, že dnes
nevíme o jediném romském uměleckém kováři? Proč ve
filharmonii není jediný Rom? Pokud takový je, proč své
řemeslo nepropaguje, nepřitahuje další romské žáky, proč
nevystavuje na tržištích nebo uměleckých výstavách? Čest
výjimkám, jako jsou světově uznávaní muzikanti ze
svitavského Točkolotoče. Pokud se tu a tam doslechnu o
populárních Romech, tak je to boxer nebo polský mistr v
kickboxu. Bojová umění jsou dobrá pro vlastní relax, ale
stěží nahradí smysluplnou práci pro společnost. Nenahradí
tvorbu kultury rovnocenné s těmi ostatními. Včerejší svět i
ten dnešní v civilizovaných zemích byl a bude světem práce.
Na tomto poli je třeba, aby Romové začali vynikat a
vydobyli si uznání. Náš svět je světem techniky, kultury a
vzdělání. I na tomhle poli musí mít Romové ambici
vyniknout. Ale není to nutné. Dobrý cikánský zedník mi
bude vždy milejší a veřejnosti prospěšnější, než bílý zloděj s
vysokou.
V téhle souvislosti mám ještě jednu připomínku. O
Dělnické straně píšeme, že je extrémistická, ale čím
doopravdy? V čem je například extrémní názor, že Cikáni
by si měli založit vlastní stát a že Česká republika by měla
podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pochází
jejich prapředci? Téměř všechny evropské vlády
podporovaly založení Izraele a Židé sami o něj usilovali.
Naopak sionisté bývali a jsou považováni za extrémisty. Je
to samozřejmě dané tím, že Židé jsou národem knihy a mají
už od starověku opravdu vysoké ambice.
Abychom nepsali jen o jedné minoritě - jednou z těch
dnes opravdu diskriminovaných menšin v u nás jsou muži.
Není to vtip. Politická korektnost všechny nutí tvářit se, že
ženy jsou ve všem stejné a v mnoha věcech daleko
výkonnější a lepší než muži, ale muži je utlačují. Přiznám
svůj obdiv ženám, které tuhle pozitivní diskriminaci
odmítají. Nejhanebnějším příkladem je české soudnictví.
Těžko říct, zda je to tím, že na soudech je většina soudců
žen, ale statistickým faktem je, že drtivá většina dětí jde do
péče matek. Ve světě se při rovnocenném postavení partnerů
automaticky nařizuje střídavá péče. Dítě chtěj nechtěj totiž
vždycky má rodiče dva - mámu i tátu. Když chybí jeden, tak
je to pro člověka obvykle doživotní psychický průšvih. Vím,
o čem mluvím, jsem bohužel rozvedený, ale o syna se
s ženou staráme dnes a denně společně. Neumím si
představit, že by to bylo jinak. Zaplať pámbůh.
Tady se dostáváme k rodině. Bez dětí se neobejdeme.
Někdo na ty důchody totiž vydělat musí. Bez ohledu na
sexuální rovnoprávnost, stát musí proto rodinu propagovat.
Mám na mysli rodinu plnohodnotnou - tedy rodinu s dětmi a
s tátou a mámou. Ne proto, že jsem křesťan, ale prostě
proto, že jinak tady za pár let nebudeme. Dvě lesbičky ani
dva homosexuálové prostě z tohoto pohledu plnohodnotná
rodina nejsou a být nemohou. Homosexuální pár bohužel
děti nezplodí, ale důchod bude potřebovat taky. Proti
homosexuálům v zásadě nic nemám, v médiích jich pracuje
mnoho a mám mezi nimi přátele. Ale rodina v tom pravém
slova smyslu, to je táta máma, babička a dědeček, strejda a
teta. Dvě holky s dítětem mohou být fajn rodina, ale tátu
prckovi nenahradí. Dá se žít s jednou rukou, ale netvrďte mi
proboha, že vám druhá nebude chybět.
Rodina s dětmi a budoucnost dětí je motiv, aby lidé
položili za svou zemi život. To je to, co nám dnes tak chybí
(a třeba muslimům přebývá). Je to motiv starat se o věci
veřejné, protože to, jaký vybudujeme stát, tak v takovém
státě naše děti budou žít. Je to silný motiv pracovat lépe a
bojovat proti zlu. Zlu, jakým je například ostudná politická
korektnost. Tomio Okamura|
Porodila v taxíku, zaplatila za
znečištění vozu!
Dvaadvacetiletá těhotná žena zůstala ohromena, když jí
po prasknutí plodové vody na zadním sedadle řidič
taxíku řekl, že mu má zaplatit na znečištění vozu. A když
potom Mellisa Crosdale z Británie v autě rodila dceru,
muž jen seděl a zíral na tachometr.
“Měla jsem štěstí, že byl porod rychlý, jinak bych se
nedoplatila,” říká novopečená maminka. “Bylo to neuvěřitelné.
Jen tam seděl a ani se neotočil, aby se podíval, jak porod
probíhá. Díval se na tachometr a ani se nezeptal, jestli potřebuji
pomoc. Bylo to strašné,” vypráví dál Mellisa.
Za porod dcery Roweny zaplatit taxikáři čtrnáct liber (400
korun) za cestu a za znečištění auta čtyřicet liber (1 100 korun).
Mluvčí společnosti Central Taxis řekl, že se záležitost
vyšetřuje. Hlavně, že Rowena je zdravá holčička a že porod
proběhl v pořádku.
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/Noviny – S p o r t Strana 15
15
Zpěvák Jiří Schelinger by dnes
slavil 60!
Jiří Schelinger ve třiceti letech skočil z mostu a už
nevyplaval živýFoto: Archiv Milana Scheilngera, abl
Zpívám ptákům a zvlášť holubům... Těžko hledat
Čecha, který by tato slova z hitu Holubí dům nikdy
neslyšel. K písni přitom neodmyslitelně patří hlas
rockera Jiřího Schelingera (†30). Ten by dnes (neděle 6.
března 2011) oslavil šedesáté narozeniny a určitě by měl
na svém kontě mnohem více hitů, než má. Jeho kariéru
však předčasně ukončila tragická událost v roce 1981, u
které dodnes visí spousta otazníků.
Píseň Holubí dům po svém uvedení v roce 1972 okamžitě
katapultovala neznámého Jiřího Schelingera mezi českou
rockovou elitu. Hit byl přitom dlouho u skladatele Jaroslava
Uhlíře v šuplíku na takzvaném fonodopisu.
„Fonodopisy byly magnetofonové pásky asi na tři minuty
záznamu a já jsem si na ně vždycky dělal takzvané
broukačky, melodie. Na jednom pásku jsem měl třeba pět
melodií, mezi nimi i budoucí Holubí dům. Zahrál jsem to
Svěrákovi a on začal pracovat na textu a já pak ještě
dodělával refrén, takže to vznikalo dost dlouho,“ vzpomíná
Uhlíř.
Málem hit nedostal
Duo Svěrák–Uhlíř přitom Holubí dům nepovažovalo za
budoucí megahit. „Zpočátku jsme to brali jako normální
řadovou písničku. Shodou okolností jsme s Jirkou
Schelingerem a Karlem Šípem založili skupinu Faraon,
takže se nám to hodilo. Když písničku Jirka nazpíval, bylo
mu dvacet jedna let a znělo to jako od zralého chlapa.
Dokázal tu hudbu zvednout,“ je přesvědčený Uhlíř.
Zpočátku přitom nebylo vůbec jisté, že Uhlíř se Svěrákem
Schelingerovi Holubí dům vůbec dají k nazpívání. „Uhlíř
chtěl, aby ji nazpíval někdo slavný. Nakonec jsem ho ale
přesvědčil, že Schelinger to zazpívá nejlíp,“ řekl moderátor
Karel Šíp, bývalý lídr Faraonů. Schelinger tak svůj největší
hit dostal vlastně náhodou.
Faraon to neustál
Skupině nakonec velká sláva písničky zlomila vaz. Po Jiřím
Schelingerovi totiž začaly pokukovat slavnější kapely, a ve
Faraonu tak nevydržel příliš dlouho. „S mojí kapelou
nahrál jen dvě malé desky a vzápětí, asi po dvou letech,
přešel k Ringo Čechovi. Jeho kapela už točila elpíčka a
Jirka tam měl obrovské možnosti. My jsme byli jen
začínající poloamatérská kapela,“ krčí rameny Šíp.
Ve skupině Františka Ringo Čecha se Schelingerovi dařilo.
„Celých sedm let jsme určovali trend, než nás vystřídal
Katapult. Jiří Schelinger je spojený s mou nejúspěšnější
hudební érou v životě,“ je přesvědčený František Ringo
Čech.
Za krátký život stihnul mnoho
Jiří Schelinger se narodil 6. března 1951 v obci Bousov. Má
mladšího bratra Milana. Byl dvakrát ženatý, z prvního
manželství měl dceru Andreu. První kapelu založil už na
základní škole. Během let pak vystřídal půltucet kapel,
usadil se až v roce 1973 ve skupině Františka Ringo Čecha,
kde vystřídal zpěváka Viktora Sodomu. Kariéra Jiřího
Schelingera však skončila velmi brzy. 13. dubna 1981
nešťastným skokem z bratislavského Starého mostu do
Dunaje, po kterém už nevyplaval na hladinu živý.
Mladší bratr Jiřího Schelingera Milan nechá odhalit
pamětní desku při příležitosti nedožitých šedesátých
narozenin zpěváka. Odhalení proběhne zítra v 15 hodin na
domě na adrese Čestmírova 266/18 v pražských Nuslích,
kde Jiří vyrůstal. Autor: Jan Horák, mivrk Reflex
Cereálie obsahují
jedovatá barviva,
varují odborníci
Oblíbené snídaňové cereálie
mohou vedle velkého množství
cukru skrývat i jiná nebezpečí.
Třeba jedovatá barviva, zjistili
švýcarští odborníci a v Británii už
podle toho začali jednat.
"Postižené" jsou přitom i značky,
které jsou na trhu i v Česku.
Jedovatá barviva kontaminují
potraviny uvnitř papírových obalů,
byli nuceni připustit i někteří
výrobci. Firmy na britském trhu už
podle dnešních Hospodářských
novin začaly jednat. Společnost
Jordans podle stanice BBC zastavila používání rizikových
obalů, další dvě, Kellogg´s a Weetabix, uvedly, že
podnikají kroky k omezení zdravotních rizik. Reagovaly
tak na studii švýcarských vědců, podle nichž minerální
oleje použité v potisku recyklovaných obalů mohou ohrozit
zdraví konzumentů.
Škodlivé sloučeniny totiž mohou do potravin pronikat i
vnitřním ochranným obalem z plastu. Zmíněné značky
cereálií jsou dostupné i v Česku. „Zatím jsme ale
neobdrželi žádnou informaci o případné nebezpečnosti
těchto výrobků," citují Hospodářské noviny Petru
Hoferkovou ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce.
Zdravotní rizika se přitom neomezují jen na cereální
snídaně: podle studie citované listem The Daily Telegraph
jsou podobně ohroženy i některé značky rýže či těstovin.
Podle Koniho Groba z laboratoře pro potravinovou
bezpečnost v Curychu mohou barviva způsobit záněty
vnitřních orgánů i rakovinové bujení, upozorňuje
deník. Grob ale prý současně zdůraznil, že rizika pro
běžného konzumenta jsou nízká, dostane se k němu jen
zanedbatelné množství nebezpečných látek. Podle
švýcarských výzkumníků ovšem některé zkoumané vzorky
překročily stanovené limity až stokrát. Vědci zkoumali
celkem 119 výrobků, které koupili v loňském roce v
německých supermarketech. Většina jich podle
Hospodářských novin povolený limit překročila. Pouze
cereálie, které byly baleny do silnějšího vnitřního obalu, se
kontaminaci vyhnuly. Profimedia
Alois Hadamczik:
Kozák je moje dítě
Ten chlap má prsty všude. Když
zrovna netrénuje hokejisty, fušuje do
fotbalu. Hledá talenty, kupuje je a se
ziskem prodává. A má z toho slušný
kšeft.
Věděli jste, že za raketovým startem
hvězdy Libora Kozáka (21) stojí právě
kouč hokejistů Alois Hadamczik (58)?
Bez něj by byl možná český fotbal o
jednoho šikovného střelce chudší.
Hadamczik měl prostě takhle jednou
volných 15 milionů, šel a koupil kluka,
který kopal za druholigovou Opavu.
Málokdo o něm věděl, ani jednou
nenastoupil v lize! A za pár měsíců ho
kouč nároďáku střelil do římského Lazia. Za 30 milionů!
„Opava měla problémy a my jsme věděli, že mají
talentovaného hráče. Tak jsem se na něj šel dvakrát třikrát
podívat a pak jsme ho koupili,“ vzpomíná Hadamczik.
Pomohl mu synovec Pavel, sportovní manažer Opavy.
„Libor je jako moje dítě, sleduji ho, netajím se tím, že jsme
mu pomohli nastartovat kariéru,“ dodává ještě,
Vida, hokejový trenér a prodává fotbalisty. Alois
Hadamczik je šíbr, zdatný obchodník. Kdysi takhle prodal
Baroše do Liverpoolu. Patřil mu i Svěrkoš a řada dalších
hráčů Baníku. „Ti kluci už mi ale nepatří. Nemám z nich
ani procenta. I Baník jsem měl, protože jsem to dlužil
bráchovi, který tam nechal život. Musel jsem se o klub
postarat, když byl v dluzích,“ tvrdí hokejový kouč a bývalý
majitel Baníku Ostrava. Jeho bratr Evžen (†44) dobyl právě
s Ostravou dva tituly, než dobrovolně ukončil svůj život.
S trochou nadsázky lze tvrdit, že fotbalový nároďák tahá z
bryndy kouč hokejové reprezentace.
Libor Kozák: „Myslel jsem si, že si ze mě dělají srandu.
Nemohl jsem tomu uvěřit. Až když mě pan Hadamczik
posadil do letadla a vyrazili jsme do Říma, jsem uvěřil. No
a pak už jsem tam zůstal.“
Alois Hadamczik: „Všichni si ťukali na čelo. Dát za
neznámého kluka patnáct milionů? Já jsem to risknul. Čich
na talenty? Možná ho mám po bráchovi, ale jinak fotbal
můj byznys není.“ Autor: mich, jík
Ostuda hokejových světových
šampionů z Česka! Účet 3
zápasů na Karjala Cupu: 0
bodů! Skóre 4:12!
Tohle že mají být mistři světa v hokeji? Kouč Alois
Hadamczik se obnovenou premiérou na střídačce národního
týmu rozhodně chlubit nikde nebude. Na turnaji Karjala ve
Finsku, úvodní části letošní série Euro Hockey Tour, jeho
výběr prohrál všechny tři zápasy se skóre 4:12!
A to měl v týmu 15 borců, kteří před pár měsíci dobyli v
Kolíně nad Rýnem celý svět! Zapomněli snad hrát hokej?
„Někteří dělali chyby, za které by nehráli ani v extralize. Z
řady hráčů jsem zklamaný,“ uvedl Hadamczik. A
nerozpakoval se je jmenovat.
„Já nevím, třeba Kvapil nastoupí na první střídání a hned
namaže puk ve středním pásmu. Nastoupí na druhé, je
druhý námaz,“ kroutil kouč hlavou.
„To jsem se naštval. Říkal jsem: »Přijel jsem vyhrávat a ne
stát a koukat se na to, jak dovolíme soupeřům nás
porazit«.“
Po sobotním výprasku od Finů 0:5 se proti Rusku alespoň
zlepšila hra, ale přišla další prohra 1:3. Soupeři daroval
rozhodující gól Martin Škoula. Týmu se v ten moment
zbortil systém.
„Máme zažité, že jeden obránce vytahuje puk a druhý jde
spíš dolů pod něho, aby měl možnost na nahrávku zpátky.
A Ondra Němec letí za Červenku jako falešné křídlo,“
nechápal Hadamczik.
Nový kapitán reprezentace Roman Červenka tušil, že to po
návratu do Omsku pěkně slízne od Jaromíra Jágra.
„Určitě mi k tomu poví své. Už slyším, jak mi říká: »Bylo
to pěkný, kapitáne!«,“ usmál se hořce Červenka. Bohužel,
světoví šampioni jsou teď k smíchu… CTK
Pokořený Jakub Štěpánek. Obrázek, který byl v posledních
dnech k vidění až příliš často. Foto: ČTK – Antti Aimo-
Koivisto, Stanislav Peška
Soudce se na závěr procesu ptá obžalovaného:
"Můžete uvést něco na svou obhajobu?" "Ano
jistě, pane soudce, ale potřeboval bych trochu
času na rozmyšlenou." "Dobrá, dostanete pět
let."
Malá myška vidí poprvé v životě netopýra.
Přiběhne domů a volá: "Maminko, maminko. Já
jsem viděla anděla!"
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/16
http://www.floowie.com/en/read/noviny-2011-304/