Noviny 2012 343

Adelaide, Brisbane, Canberra, Cooma, Darwin, Hobart, Melbourne, Newcastle, Perth, Sydney, Wagga Wagga, Wellington, Wollongong, Yeppoon, USA and Praha i Košice Noviny Mailing address: NOVINY P.O.Box 3335, Redfern, NSW 2016 further information and advertisements rates http://noviny.20m.com Publisher and Editor-in-Chief: Vratislav R.E.M.J.-Kř. Bejšák-Colloredo-Mansfeld, ph.: 02 9319 6380 neb 0414 540 465 e-mail: noviny@exemail.com.au or nesemvamnoviny@gmail.com and no Fax: .: MEMBERSHIP / ČLENSKÝ POPLATEK: for one year AUS$ 70.00 for a half year / na půlrok AUS$ 38.00 pro Evropu a Ameriku AUS$107 include postage (noviny se tisknou každé druhé pondělí / printed every second Monday). Volume 3 Issue 120 (343) ČTRNÁCTIDENÍK SLUŠNÝCH KRAJANŮ 27.VIII. – 9.IX. 2012 PP 255003/04496 DO KAŽDÉ RODINY KRAJANSKÉ NOVINY  (Fr.Hrabica) PUBLISHED FROM JULY 1999 tručné zprávy. Pondělí 27. srpence Vydavatel těchto novin se stal dědečkem, jeho dcera Vitia porodila chlapečka a holčičku. Německo a Francie chtějí společně předkládat návrhy eurozóně ECB nebude financovat vlády, tvrdí člen Výkonné rady Asmussen Školám už nezbývají peníze na nákup nových učebnic, chtějí 200 MKč NKÚ objevil nesrovnalosti v účetnictví ministerstva školství za rok 2011 Třetina cestovních kanceláří a agentur klame své klienty, říká ČOI ČIŽP udělila NP Šumava pokutu za postup při zastavení kůrovce ČSSD zahájila předvolební kampaň "o kvalitě pravicové vlády" Zeman ztrácí v průzkumu na vedoucího Fischera jen 1,4% Počasí v Praze: oblačno, 24°C pokračování na str. 2 Slovo vydavatele: Myslím, že to byl pan Einstein, který řekl, že „Svět nebude zničen zlými, ale těmi, kdo se na ně dívají, aniž by cokoliv udělali.“. Včera jsem byl pozván a poslouchal přednášku, kde stínový ministr John Robertson nám nastínil, nám novinářům, jak opoziční strana vede NSW k úpadku, jak vyhazuje z práce lidi, jak to, co oni těžce vybudovali opozice ničí, a když jsem se nevinně zeptal, zda pan F. co propouští státní úředníky třeba jen proto, že mu předchozí vláda, kupodivu zrovna labouristická, nechala prázdnou pokladnu a ještě dluhy navíc, tak začal pan stínový ministr vysvětlovat , že to není pravda, že oni prý zanechali kasu 2 miliardy a pul v plusu, že to všechno je lež konzervativců a že vlastně všechno je jinak. A když se paní z řeckých novin zeptala, kde vezme peníze na to, co teď slibuje, tak odpověděl, že on a jeho kolegové právě na tom zrovna teď pracují. Že by králík z rukávu? Zkrátka a nevesele, podle mne, labouristická vláda prodala všechno co mohla a lže jako když tiskne, zajímavé, že nikdo neřekne, že statisíce lidí přivádí do bídy tím, že prodala elektřinu do soukromých rukou, kolik soudruhů se asi tímto darebáctvím napakovalo, kde asi dostali teplá místečka se asi nikdy nedovíme. Pokud se do novin dostane nějaký článek, tak je ukryt někde na 38 straně (Tak jako ten co jsme dali na poslední stranu). Jde to v tom světě všude od desíti k pěti, jsem zvědav , kampak mi utečem, až nám poteče do bot. Měli bychom si pomáhat . Vzpomínka na krajana George Švehla. 8.6.2012 Jak jsem už několikrát připomínal, okruh našich kamarádů se povážlivě zmenšuje. Asi je to tím, že už dost pamatujeme a dorostenci jsme byli už velmi dávno. V duchu jsme sice všichni stále mladí, ale tělo někdy nechce vůbec spolupracovat. Mrcha jedna... I když se značným zpožděním, chtělo to tu správnou „frame of mind“, tedy stav mysli a nebo náladu, bych se zde rád zmínil o kamarádovi, který byl i přes svoji skromnost a plachost větší než skutečnost. Opravdový velikán, který za sebou zanechal monumentální světové dílo nevídaného rozsahu a významu. Jirka Chaloupka se narodil v Týništi nad Orlicí 6. září 1932 do umělecky založené rodiny Chaloupkovy. Jeho idylické mládí bylo přerušeno nacistickou okupací a druhou světovou válkou. Když jako vnímavý sedmnáctiletý mladík v roce 1948 uviděl, co soudruzi tropí v jeho vlasti, rozhodl se, že zde pro něj není místo. Přes přísně střežené kopečky se mu podařilo přejít až na druhý pokus a přechodně se zastavil v uprchlickém lágru u kouzelného bavorského městečka Bad Aibling nedaleko Mnichova. Zde však dlouho neotálel, měl boty toulavý, a tak se vlastně zastavil až mezi klokany v Austrálii, kterou znal jen z knih a školního zeměpisu. Zde se setkal se svým starším bratrem Milošem a živili se v Perthu, jak se dalo. Tehdejší Perth byl městem na výspě civilizace a pro průměrného Evropana připomínal městečka divokého západu USA. Jak jinak, bylo to město neomezených možností a je jím neustále. V roce 1956 se bratři Chaloupkovi rozhodli, že se zajedou podívat na olympijské hry, které se tehdy odehrávaly v Melbourne. Ne, nejeli zrovna tou nejkratší cestou přes pláň Nullarbour, podél jižního pobřeží kontinentu, ale vyjeli si na poznávací cestu na sever, podél pobřeží Indického oceánu. Když se po měsíci cestování po prašných, velice spoře udržovaných a dosti divokých cestách a 2500 kilometrech octli v městečku Broome, odbočili doprava na východ, projeli po stejných cestách Kimberleys a po zhruba dalším měsíci a 2000 km se octli v městečku Darwin. Tehdy to bylo romantické a divoké tropické městečko na výspě civilizace. Zde svoji první noc strávili na pláži Mindil, kde tehdy tábořili lovci vodních buvolů, krokodýlů a jejich domorodí pomocníci. Toto spanilé a elegantní místo Jirkovi učarovalo a zůstal zde navždy. Život v probouzejícím se, a jaksi zapomenutém tropickém městečku, měl neodolatelný rytmus, plný nadějí a neuvěřitelných příhod tuláků, kteří městem jen procházeli. Jirka zde dlouho tábořil na pláži Mindil, než se mu podařilo získat skromný domeček, který by v zemích českých nekvalifikoval ani jako tu nejskromnější chatu. Připomínal spíše boudu na nářadí někde na zahradě. Později, v roce 1958, získal Jirka práci na Ministerstvu vodních zdrojů. Náplní jeho práce byl průzkum tropické, téměř nepřístupné, pískovcovými soutěskami protkané divočiny Arnhemské země na východ od Darwinu. Toto obrovské území, zhruba 1000 krát 800 km, bylo bílým mužem téměř neprobádáno a neobydleno. Byl to domov domorodců, krokodýlů, vodních buvolů a nedotčená divočina. Pískovcové plató protkané hlubokými kaňony bylo možno zdolávat pouze s velkou námahou pěšky, lezením po skalách a slaňováním do hlubin. V této tropicky horké a dusné, avšak nesmírně krásné a bělochem nikdy nespatřené divočině Jirkovo umělecké oko poprvé spočinulo na zázraku, který ho očaroval na celý zbytek jeho života. Zde, na pískovcových stěnách a pod převisy, poprvé spatřil galerie domorodých kreseb a maleb a jak sám říkal: „V tichosti dne jsem tam stál oněmělý jejich kouzlem a krásou.“ Jeho umělecký duch byl chycen do lasa navždy. Tyto nádherné výtvory mu připomínaly fresky na středověkých budovách jeho vzdáleného domova. Promlouvaly k němu univerzální uměleckou řečí. Jirka byl první bílý muž, který kdy tyto nádherné umělecké galerie spatřil. Brzy poté začal vyhledávat a přátelit se s domorodci, kteří ztělesňovali tuto tradici skalního umění. Úzké přátelství navázal zvláště se dvěma, Kapirigi a Namingum, bratry z kmene Badmardi v kraji Kakadu. Toulal se s nimi nespočetné dny divokou krajinou, která jim byla domovem. Nacházeli tak mnoho tajuplných galerií, které, jak se Jirka dověděl, vznikaly pouze na posvátných, mýtických místech. Snažil se je obkreslit do skicáře a zároveň od svých přátel získával vědomosti a porozumění, co tyto symbolické výtvory vlastně představují. Poznal tak ohromnou síť těchto lokalit, rozpínající se na povodí Aligátoří řeky. V tehdejší době bylo takové důvěrné a vřelé přátelství mezi domorodci a bílým mužem přinejmenším podivné. Avšak tito dva bratři se stali bratry Jirkova srdce. Oni mu otevřeli dveře svého domova, tropické divočiny v krajině Kakadu, a tajuplné mytologie sahající desítky tisíc let zpět do historie. Otevřeli Jirkovi svoje nitro, svou duši a nabídli mu své srdce na dlani. I když Jirka má nyní stálé místo v historii jako dokumentarista skalního umění a průkopník studií jeho vývoje, stylů a druhů, jeho největší dar byl v navazování úzkých přátelství a schopnost vcítit se i přes propastnou rozdílnost obou kultur do psychiky a myšlení svých domorodých přátel. Ze své generace poválečných exulantů patřil mezi ty nevšední, kteří pomáhali tvořit myšlenkový svět tropického australského severu, kteří dovedli naslouchat a chápat tradiční domorodé světy severu a australského vnitrozemí v době, kdy jim drtivá většina bílých Australanů nevěnovala žádnou pozornost. Dvacet let tak Jirka pečlivě katalogizoval, kreslil a později i fotil tyto historické poklady. Zaznamenával si i mytologické příběhy, které se k nim vázaly, a tak pomalu vznikalo jedinečné dílo, jako koníček, nebo chcete-li, hobby průzkumníka vodních zdrojů. S domorodci už žil jako bratr a byl mezi nimi velice oblíben. Jeho aktivity neušly ani bílým obyvatelům, a tak mu v roce 1973 bylo na popud zakladatele darwinského muzea a umělecké galerie, Collina Jack-Hintona, nabídnuto místo v této instituci. Na základě vědeckého určování stáří nálezů Jirka vypracoval posloupnost skalního umění, která sahá hluboko do prehistorie. Mimo jiných jsou důkazy i v obrazech mega - fauny, vyhynulé před 50 000 lety. Rozdělil tedy nálezy do skupin podle data vzniku, a tak vytvořil i jejich posloupnost či kontinuitu po neuvěřitelných 50 000 let! Zdokumentoval více jak 3500 lokalit s nesčetnými kresbami a malbami, vyfotil desítky tisíc fotografií. Když Jirkovi blízcí přátelé z kmene Badmardi zemřeli, vzpomněl na ně v nádherné a bohatě ilustrované knize s názvem „Journey in Time“, tedy Putování časem. Zde říká: “Mnoho z těch, kteří mě během dlouhých večerů u táborových ohňů učili tradicím jejich „dreaming“ (volně přeloženo „snění“, ale slovo má komplexní význam, spíše jako mytologie, domorodé chápání vzniku života a světa) už zemřelo. Ale opravdu to jsou pouze jejich těla, která odešla. Jejich duch kráčí dál. Často je v buši potkávám v jejich nových převtěleních.“ „Vím, že pes dingo, který po několik dnů sleduje moje stopy a večer přijde za mnou, když spím pod hvězdami, je jeden z mých přátel. Zrovna tak i běloprsý mořský orel, který přiletí a sedne si na větev stromu nad mým táborem, když jsem na návštěvě v jeho zemi.“ A stejná slova platí nyní i o Jirkovi. Bude navždy součástí tohoto kraje. Byl citlivou bytostí mezi dvěma světy, ale také neohroženým bojovníkem za práva původních obyvatel. Lvím podílem se zasadil o prohlášení národního parku Kakadu a zařazení celého území do světového kulturního dědictví UNESCO. Po roce 1989 se Jirka zajel podívat tam, kde vyrůstal. Svůj rodný kraj viděl stále stejně krásný jako kdysi, ale krajem jeho srdce a domovem se stal tropický australský sever. V tu dobu zavítal do Austrálie i známý cestovatel Mirek Zikmund a za pomoci kamaráda ze Zlína, který měl úzké styky s Jirkou, uskutečnil nezapomenutelnou cestu krajem, který se stal Jirkovi druhým domovem. Však v České televizi o tom všem byl vysílán filmový dokumentární desetidílný seriál, který všichni tři dohromady natočili. Když Václav Havel ve funkci presidenta ČR navštívil Austrálii, tak si k hrůze ochranky „odskočil“ na tropický sever a Jirka mu ukázal nádheru kraje, kterému on na zbytek života zcela propadl. Havel nemohl mít lepšího průvodce tímto legendárním krajem, kde mu Jirka představil svoje domorodé přátele. Podařilo se mu tak uskutečnit kontakt mezi jeho dvěma světy - světem svého původu a světem svého srdce. Posledních několik let byl Jirka hodně nemocný a často byl odsouzen ležet doma na lůžku. V tuto dobu byl přímo zaplaven návštěvami svých zarmoucených domorodých přátel, kteří v mnoha případech cestovali několik dnů a tisíce kilometrů, jen aby s Jirkou mohli sdílet břímě jeho nemoci. Mnohdy dojel celý klan, celá skupina z Arnhemské země, sedli si na verandu před Jirkovou ložnicí a tiše celé noci pěli jejich posvátné písně. Velice dobře věděli, že je jedním z nich... Toto byla pro Jirku ta největší pocta, i když jiných poct se mu dostaly čtyři přehršle. 18. října roku 2011 Emeritus Curator Dr. George Chaloupka, OAM, FAHA, ve svých 79 letech umírá. Zanechává za sebou i svá vlastní umělecká díla, která jsou jak ve veřejných, tak převážně v soukromých sbírkách. Po devastujícím cyklonu Tracy rovněž Jirka navrhl a vytvořil velké průčelní okno pro darwinskou katedrálu Ježíše Krista. Dostalo se mu státního pohřbu s mnoha poctami. Truchlí po něm nejen jeho domorodí bratři, sestry a ostatní, kteří jsme ho znali, ale i jeho žena Pina Giuliani, jeho tři děti z předchozího manželství a vnoučata. Vzpomeňme také na krajana, který je sice v ČR jen velmi málo známý, ale jehož práce velmi přispěla ke zmapování a pochopení historie lidského rodu. S M

Noviny - Stručné Zprávy – sestavené panem Ondřejem Astonem Neffem a jeho Neviditelným psem Strana 2 2 Úterý 28. srpna Norský premiér oznámil nová opatření v reakci na Breivikovy útoky Írán prý vysílá na pomoc Asadovi do Sýrie stovky vojáků z revolučních gard Česko by podle Nečase nemělo řešit, zda je v jádru EU, ale sledovat své zájmy Schwarzenberga znepokojuje vývoj v Rusku; směřuje k utužování vnitřních poměrů Poslanci VV mají jednomyslně odmítnout církevní restituce, Šťovíček je ale podpoří Vojenští zpravodajci zjistili zájem ruských špionů o ekonomiku ČR Policie obstavila Rathovy peníze z úschovy u advokátní kanceláře Obvodní soud i potřetí zprostil Martina Knetiga obžaloby Počasí v Praze: skoro jasno, 27°C Středa 29. srpna Mitt Romney získal oficiální nominaci republikánů na prezidenta USA Kasační soud zamítl stížnost Tymošenkové ohledně jejího sedmiletého trestu Ministr Kubice zbavil Petra Lessyho funkce policejního prezidenta i služebního poměru Propuštění Lessyho bylo politicky motivované, míní Bublan; podle Klause to destabilizuje situaci Kubice jmenoval novým šéfem policie dosavadního náměstka prezidenta Martina Červíčka Církevní restituce nesmí prolomit restituční hranici února 1948, podmínil Klaus svůj podpis Vláda schválila nařízení, že k základní léčbě se lidé musí dostat do 35 minut jízdy Vláda se postavila kladně k zrušení doživotní imunity zákonodárců Počasí v Praze: skoro jasno, 29°°C Čtvrtek 30. srpna Merkelová prodala Číně 50 airbusů, s emisními povolenkami ale pohořela Romney i Ryan ostře kritizovali Obamu za zahraniční politiku i nezaměstnanost Kubice prohlásil, že odstoupí, pokud bylo odvolání Lessyho účelové Kvůli vztahu s Červíčkem končí Černochová v bezpečnostním výboru Policejní prezident s vládnutím nesouvisí, vzkázal Nečas Peake Lessy se chce bránit proti obvinění i propuštění soudní cestou Krajský soud zamítl insolvenční návrh na Krajskou zdravotní "Tykadlový" Smetana musí zpět do vězení, rozhodl NS Počasí v Praze: postupně zataženo, až 30°C Pátek 31. srpna V celé EU skončily levné ekologické Edisonovy žárovky Romney přijal kandidaturu na prezidenta, slíbil východ z ekonomické krize ODS vytáhla proti ČSSD případ Lidového domu získaného v restituci Peake se sešla s Červíčkem a schůzku koalice k policii už nežádá Dobeš otevřel další část brněnského okruhu a Královopolský tunel Lessy podal proti obvinění stížnost, proti propuštění podá rozklad Česká armáda chce prodat letouny L-159, a to i soukromníkům Znovu se rozjely stavební práce na dokončení dálnice D8 Počasí v Praze: mrholení, 17 °C Víkend 1. – 2. září Syrská armáda prý shazuje z vrtulníků silně ničivé barelové bomby Írán a KLDR se spojily proti Zápasu a podepsaly dohodu o spolupráci Nečas navštívil Afghánistán, jeho program změnil útok na vojáky ISAF Kaloiusek počítá s růstem ekonomiky o procento, odboráři hrozí recesí Duka považuje Klausův požadavek na garance při restitucích za adekvátní Zeman prohlásil, že odvolání šéfa policie bylo hrubou politickou chybou Změny v pražské MHD byly bez komplikací, ostrá zkouška přijde dnes Klaus na Zemi živitelce mírnil stesky zemědělců nad nižší úrodou Počasí v Praze: postupné vyjasnění, přes 20°°C Pondělí 3. září Schäuble odmítl plán EK na ústřední dohled nad všemi bankami a Kvůli trhlinám v nosnících byl Evropský parlament dočasně uzavřen Heger podal trestní oznámení kvůli smlouvám VZP s IZIP, jde o půl miliardy Babák podal ústavní stížnost, žádá o odklad jednání o církevních restitucích Dokud se neschválí restituce, mohou nároky církví rozhodovat soudy, řekl ÚS Chalupa navrhuje zakázat průzkum břidlicového plynu do června 2014 Církve ujišťují Klause o neprolomení roku 1948 a žádají ho o podpis Sněmovní výbor i napodruhé doporučil Rathovo vydání soudu Počasí v Praze: oblačno, 22 °C Úterý 4. září Írán vyhrožuje, že v případě útoku Izraele může zaútočit na základny USA Británie a Švédsko se tvrdě staví proti nápadu Redingové s kvótami pro ženy Šest poslanců ODS nepodpoří vyšší daně; Nečas s balíčkem spojí osud vlády Kalousek potvrdil, že vláda změny daní v případě jejich odmítnutí předloží znovu Vzpoura v ODS souvisí podle Kalouska s podzimní volbou předsedy strany Policie zatkla náměstka hejtmanky, ředitele ROP Severozápad a další Zemědělské odbory vyzývají ke generální stávce proti vládě Ekologisti opět podali žalobu kvůli dostavbě dálnice D8 Počasí v Praze: oblačno, 25°C Středa 5. září Mnichov uctil památku obětí atentátu na izraelské sportovce v r. 1972 Ahmadínežád přiznal problémy Íránu způsobené ekonomickými sankcemi Daňový balíček neprošel, zato důchodci budou mít menší důchody Schvalování církevních restitucí sněmovna odložila až o několik měsíců ČSSD nabídla koalici předčasné volby spojené s volbou prezidenta Novým místopředsedou Sněmovny byl zvolen Oliva z TOP 09 Vedení ČSSD vyškrtlo z voleb obviněného náměstka Koudu Rebelii poslanců ODS prý odstartovalo vyšetřování IZIP Počasí v Praze: oblačno, 26 °C Čtvrtek 6. září MMF žádá po Maďarsku snížení důchodů, Orbán to odmítl Vláda předložila Sněmovně nový daňový balíček, spojila s ním důvěru Postoj rebelujících poslanců ODS k balíčku ukáže jejich důvody, míní Nečas Vláda právníka Pelikána do rady ČTÚ nejmenovala, psal o ní ošklivě na blogu Zástupci ČSSD ve správní radě VZP mají kvůli Hegerovi obavy o stabilitu VZP Praha se stala centrem sytému Galileo - satelitní navigace v Evropě Lessy tvrdí, že v době činu, za nějž je stíhán, měl dovolenou Studentské volby vyhráli Piráti, následovala TOP 09 a DSSS Počasí v Praze: skoro zataženo, 20 °C Pátek 7. září Německá média varují, že ECB může zruinovat euro Obama přijal nominaci demokratů na prezidenta USA Českého vojáka v Afghánistánu těžce zranily střepiny z rakety Západ se podle Klause vrací k socialismu a státem řízené společnosti Poslanci koalice přehlasovali Senát a prosadili reformu penzí Ředitel Národního divadla byl bez udání důvodu odvolán Poslanci vydali Ratha k dalšímu trestnímu stíhání Lessy podal na Kubiceho trestní oznámení Počasí v Praze: oblačno, 24°°C Víkend 8. září – 9. září Londýnská paralympiáda přinesla českému týmu 11 medailí Paul McCartney byl vyznamenán francouzským Řádem čestné legie Spory o DPH posilují podle Nečase hrozbu rozpočtového provizoria Deset krajských lídrů ODS vyzvalo Tluchoře & spol. k ukončení rebelie Platy učitelů by měly růst o 1 %, státní maturita zlevnit o 50 MKč, říká FIala Nečas se písemně omluvil Klausovi za výrok o ekonomické debilitě ND odmítlo nového ředitele, Hanáková souhlasí se schůzkou Otravy metylalkoholem se objevily i na jižní Moravě Počasí v Praze: oblačno, až 28 stupňů Jak by skončily Pussy Riot v Česku? Téměř v tu samou chvíli, kdy ruský soud vynesl verdikt nad Pussy Riot, rozběhla se na sociálních sítích debata, jak by podobný případ skončil v Česku. Nemálo diskutujících argumentovalo, že mezi ruským a českým systémem není příliš velký rozdíl. Zde by sice soudci zřejmě nepoužívali argumenty, že aktivistky jsou „psychicky nevyrovnané osoby“, protože mají „zvýšený cit pro prosazování vlastních myšlenek“, a projevují „přílišný subjektivismus“. Nicméně i tak, by prý byly potrestány a šly do vězení. Jako příklad se uvádí osud Romana Smetany, který kreslil na venkovních stranických plakátech tykadla politikům. Za to byl odsouzen k pokutě a stu hodinám obecně prospěšných prací. Pokutu uhradil, ale práci odmítl, za což byl odsouzen na sto dní do vězení (i když posléze na podnět ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila propuštěn). A co myslíte vy, jak by asi skončily v Austrálii? V Krušných horách našli Australané největší ložisko cínu na světě Krušnohorský masív, který se táhne podél česko-německé hranice, ukrývá největší nevytěžené zásoby cínu na světě. Potvrdil to průzkumný vrt provedený australskou firmou, který vycházel z údajů ještě z časů bývalé NDR. Cín, který se využívá hlavně jako příměs do jiných slitin, je přitom stále vzácnější a jeho cena na světových komoditních trzích roste. Místo, kde se ložisko nachází, leží jen pár kilometrů od českých hranic, nelze proto vyloučit, že se zásoby ukrývají i na české straně. Případná těžba v Krušných horách je ale zatím ještě daleko, uklidňuje prospektorská firma. Obří ložisko cínu objevila firma Deutsche Rohstoff v saské vesničce Gottesberg, která leží nedaleko české obce Bublava. Druhá, menší část se skrývá pod zemí v obci Geyer blízko saského města Annaberg-Buchholz. Írán a KLDR spojily síly proti Západu a podepsaly dohodu o spolupráci Írán a Severní Korea v sobotu podepsaly dohodu o vědecké a technologické spolupráci, která znamená další sblížení těchto dvou států, znepokojujících Západ svými kontroverzními jadernými programy. Nová dohoda zahrnuje společný výzkum, výměnu univerzitních studentů, zřizování společných laboratoří, výměnu technologických znalostí a týká se rovněž informačních technologií či energetiky, napsala íránská agentura IRNA. Policie navrhla obžalovat exvelvyslance v Austrálii Chmiela Detektivové z protikorupční policie navrhli obžalovat někdejšího ministra úřednické vlády a bývalého velvyslance v Austrálii Juraje Chmiela. Podle kriminalistů se u jednoho projektu ministerstva zahraničí vyhnul výběrovému řízení tím, že ho rozdělil na pět menších, čímž porušil zákon. Nechal také u třech předem vybraných firem vypracovat studie, které však nesouvisely se zadáním schváleného projektu, řekl ČTK mluvčí protikorupční policie Jaroslav Ibehej. Chmiel obvinění odmítá. Spis byl podle mluvčího v pátek předán Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1. Policie Chmiela viní z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele a z porušování povinnosti při správě cizího majetku. V případě odsouzení mu hrozí až desetileté vězení. Jedno z obvinění se týká projektu ministerstva zahraničních věcí na informační kampaně v Tichomoří za necelé dva miliony korun. Bývalý velvyslanec jej podle detektivů rozdělil na pět dílčích částí, čímž porušil zákon o veřejných zakázkách a další předpisy. Údajně tak činil proto, aby nemuselo být vypsáno výběrové řízení a aby rozhodnutí o vybrání jedné z firem nemusel předložit koordinátorovi ke schválení. Někdejšího velvyslance protikorupční policie viní i z toho, že v roce 2008 zadal třem firmám vypracování studií týkajících se zámoří a cestovního ruchu, které ale nesouvisely se zadáním schváleného projektu. „Navíc žádným způsobem neměly zvýhodňovat či propagovat české podnikatele na zahraničních trzích,“ uvedl Ibehej. Firmy dostaly za studie téměř 1,5 milionu korun. Projekt ekonomické diplomacie Pacifiku byl podle dřívějšího vyjádření Chmiela od konce roku 2008 několikrát prověřován i medializován, červnové obvinění ho proto nemile překvapilo. Chmiel působil v úřednické vládě Jana Fischera jako ministr pro evropské záležitosti. Vystoupil kvůli tomu z ODS, kam se později vrátil. Ještě před zahájením stíhání, prý z osobních důvodů, požádal o pozastavení svého členství ve straně. Původně začal pracovat také v týmu, který se stará o Fischerovu prezidentskou kampaň. Kvůli obvinění však spolupráci až do vyřešení případu po dohodě Fischerem přerušili. CTK

Noviny – Slovenská stránka. 3 Strana 3 Milan Lasica: Postav dom, zasaď strom a vypadni! Pravdaže je veľa rozvodov. Tak veľa, že sa naliehavo žiada niečo s tým robiť. Ale čo? Skúsme sa na to pozrieť objektívne. Prečo je veľa rozvodov? Otázka je naliehavá a odpoveď je, na počudovanie, celkom jasná. Pretože je veľa manželstiev. Čím viac manželstiev, tým viac rozvodov. Prirodzene. Je sloboda, demokracia, presadzujeme ľudské práva, nemožno niekoho nasilu držať v manželstve. Také manželstvo je nefunkčné a obom stranám spôsobuje depresiu namiesto extázy. (Otázkou, či zmyslom manželstva je extáza, sa teraz nezaoberajme.) Z môjho súkromného výskumu celkom jasne vyplýva, že namiesto uľahčovania rozvodov (to je myšlienka o ktorej sa uvažuje) by sme mali pristúpiť k výrazne náročnejšiemu spôsobu uzatvárania manželstiev. Uvedomme si, že uzavrieť manželstvo je dnes jednoduchšie ako získať vodičský preukaz a pritom je jasné, že manželské spolužitie je predsa len o čosi komplikovanejšie ako šoférovanie. Na druhej strane predať auto je jednoduchšie, ako sa rozviesť. Neostáva teda nič iné, ako skomplikovať uzatvorenie manželstva takými podmienkami, že mnohí adepti si to radšej rozmyslia. Čo navrhujem? V minulosti sa vyskytli veľmi vhodné príklady tejto metódy. Spomeňme si na Omara na trenčianskom hrade. Ak si chcel vziať Fatimu, musel roky kopať studňu. Za ten čas si svoj zámer mohol naozaj dôkladne uvážiť a ak sa predsa len rozhodol oženiť, to manželstvo naozaj vydržalo až kým nepomreli. Studňa by dnes nebola aktuálna, ale čo tak postaviť kus diaľnice? Povedzme kilometer. Časovo by to korešpondovalo s Omarovým výkopom a adept by si naozaj v kľude mohol rozmyslieť, či sa po toľkej štrapácii chce ešte aj oženiť a ak áno, či sa o pol roka chce rozviesť a oženiť sa znova. Či už tak alebo onak, každopádne by sme mali kilometer diaľnice. A to je ten celospoločenský úžitok, ktorý by táto metóda priniesla. Slovensko za Českom zaostáva aj po 20 rokoch Slovensko ani po takmer 20 rokoch od rozdelenia spoločného Československa svojho suseda z Českej republiky v ekonomických ukazovateľoch nedobehlo. Aj keď sa postupne približuje. Podľa najčastejšie používaného ukazovateľa, úrovne hrubého domáceho produktu na jedného obyvateľa, v parite kúpnej sily Slovensko v minulom roku zaostávalo o 7 percentuálnych bodov. Kým v Českej republike dosahuje HDP na hlavu 80 % priemeru Európskej únie, na Slovensku to bolo iba 73 %. "Síce sa susedom z Česka stále pozeráme na chrbát, k priemeru únie sa ale približujeme rýchlejším krokom. Po rozdelení spoločného štátu bola totiž východisková situácia Slovenska oveľa horšia ako v prípade Českej republiky," konštatuje analytička Poštovej banky Eva Sadovská. Ako ďalej vyplýva z analýzy Poštovej banky, úroveň HDP na obyvateľa nie je jediným ukazovateľom, v ktorom za Českou republikou zaostávane. Je to napríklad aj úroveň platov, keďže nezarábame ani 80 % z toho, čo Česi. Priemerná mzda v hospodárstve totiž na Slovensku vlani dosiahla 786 eur, kým v Českej republike to bolo 994 eur. Podľa Sadovskej totiž naše hospodárstvo aj v tomto smere prešlo po revolúcii väčšími otrasmi ako to české. "Kým naši susedia reálnu úroveň miezd z revolučného roku 1989 dosiahli už v roku 1996, tak našinci si na to museli počkať ďalších 11 rokov a reálne zarobili rovnako ako v čase novembrovej revolúcie až v roku 2007," uviedla. Česi sú však k Európskej únii bližšie nie len úrovňou hospodárstva, ale aj cenovou hladinou. Kým ceny slovenských tovarov a služieb vlani tvorili 72 % z európskeho priemeru, české dosiahli 77 % priemeru únie. Rozdiel je však v štruktúre cien v oboch krajinách. Česi totiž napriek tomu za najbežnejšie spotrebné výdavky, ako potraviny, oblečenie či spotrebnú elektroniku zaplatia menej ako Slováci. Spravidla tiež lacnejšie tankujú. Tradične najvýraznejší rozdiel medzi oboma krajinami sa podľa Poštovej banky eviduje pri porovnaní úrovne nezamestnanosti. Kým slovenská ekonomika ukončila minulý rok s mierou harmonizovanej nezamestnanosti vo výške 13,6 %, u našich západných susedov nedosiahla ani polovičnú úroveň, keď zaznamenali nezamestnanosť 6,7 %. "Slovensko má navyše evidentný a v rámci Európskej únie najmarkantnejší problém s dlhodobou nezamestnanosťou. Bez práce dlhšie ako jeden rok sú totiž až dvaja z troch nezamestnaných Slovákov," tvrdí Sadovská s tým, že v Českej republike tento problém taký výrazný nie je a miera dlhodobej nezamestnanosti tam dosahuje len niečo vyše 40%. Pravda, SITA Zbraní je u nás najviac od vojny Legálna zbraň pripadá na každého dvadsiateho človeka. Neúspešný psychotest sa dá obísť. BRATISLAVA. Za posledné tri roky na Slovensku získalo možnosť legálne vlastniť zbraň 20tisíc ľudí. To je, akoby ste za 36 mesiacov vyzbrojili celý Žiar nad Hronom. Zbrojný preukaz u nás nikdy nevlastnilo viac ľudí. Koncom minulého roku polícia napočítala až 275-tisíc legálne držaných zbraní. Čoraz viac ľudí má aj špeciálne povolenie nosiť zbraň na ulici. Len v Bratislave ich za minulý rok pribudlo 331, čo je polovica z celkového počtu. Nejde pritom o poľovníkov, športových strelcov ani vojakov či policajtov. Polícia pri nich uvádza poznámku „podnikateľ, bežný používateľ“. Výrazný rozmach zbraní nezastavilo ani sprísnenie psychotestov po streľbe v Devínskej Novej Vsi v roku 2010. Zo zhruba tritisíc žiadateľov minulý rok zamietli policajti zbrojný preukaz v 119 prípadoch. Väčšina vrážd je bez pištole Napriek tomu, že zbrojných preukazov na Slovensku výrazne pribúda, pištoľ je však zatiaľ smrtiacou zbraňou iba výnimočne. Z 96 vrážd vlani zabíjali strelnou zbraňou v štrnástich prípadoch, povedal Michal Slivka, hovorca policajného prezídia. Štatistiku, koľko vražedných zbraní bolo nelegálnych, nemajú. Vrážd každým rokom ubúda, podobne bolo v minulom roku historicky najmenej násilných trestných činov. Nemusí to však nevyhnutne znamenať, že so zbraňami sa pácha menej zločinov. „Je pravdou, že sme teraz mali pomerne krátko za sebou dve streľby, inak to však nie je súčasťou výbavy slovenskej kriminálnej scény,“ tvrdí minister vnútra Robert Kaliňák zo Smeru. Vážnymi streľbami myslel Ľubomíra Harmana z Devínskej Novej Vsi, ktorý pred dvomi rokmi zabil sedem ľudí, a prípad mestského policajta, ktorý v Hurbanove v júni tohto roka zastrelil troch ľudí. Pištoľ na ťarchu V minulom roku vydali na Slovensku zhruba tritisíc nových zbrojných preukazov, v šesťsto prípadoch išlo o povolenie nosiť zbraň aj na ulici. Táto štatistika nezahŕňa poľovníkov ani silové zložky. Legálnych zbraní je tak teraz historicky najviac, vyše štvrť milióna. Bývalý policajný prezident Jaroslav Spišiak zadováženie či nosenie zbrane amatérom neodporúča, aj sám sa noseniu zbrane vyhýba. „Je to len zbytočný problém premýšľať, či ju použiť, alebo nie, a to odpútava pozornosť od toho, čo by bolo treba v prípade ohrozenia urobiť,“ hovorí Spišiak. Je podľa neho obrovský rozdiel strieľať do terča na strelnici a tasiť zbraň pri boji zblízka. „Na použitie zbrane sa treba pripraviť najmä psychicky, ale aj kondične, aj strelecky,“ hovorí Spišiak. Treba podľa neho pravidelný výcvik. Na zbrojný preukaz treba zložiť skúšku a prejsť viacerými vyšetreniami. Polícia monitoruje strelcov aj ich zbrane. Trest hrozí napríklad za pitie alkoholu so zbraňou pri sebe. Súdy prísne nazerajú aj na obranu zbraňou. Trestné je napríklad aj strieľať na zlodeja, ktorý vám pred očami kradne auto, keďže nejde o nutnú obranu. „Ak ľudia potrebujú zbraň kvôli pocitu bezpečnosti a prejdú všetkými testami vrátane psychologického vyšetrenia, tak nevidím problém v tom, aby mali zbraň,“ hovorí exminister vnútra Daniel Lipšic, ktorý skrátil intervaly medzi psychotestami na päť rokov po streľbe v Devínskej Novej Vsi. Jeho nástupca Kaliňák hovorí, že vážne zlyhania psychiky sa nedajú predpovedať, prevencia pri nich neexistuje. Pravidlá psychotestov preto meniť nechce. Chceli by streľby a lekára Strelcom sa však psychotesty nepáčia. „Chceme navrhnúť pravidelné kontrolné streľby, ktoré už teraz slúžia na preverenie schopností u poľovníkov,“ povedal Imrich Šuba zo Slovenskej poľovníckej komory, ktorá združuje 57- tisíc držiteľov zbraní. Odmieta psychotesty ako „pseudovyšetrenia, ktorých zavedenie slúžilo len na populistické účely a nemá reálny dosah“. Ľudovít Miklánek zo Združenia vlastníkov strelných zbraní Legis Telum zasa hovorí, že na posúdenie zdravotného stavu by mal stačiť posudok všeobecného lekára, ktorý by mal možnosť navrhnúť aj psychologické vyšetrenie. „Aj táto vec musí byť v rovnováhe. Nie je dobrá ani jednoduchá dostupnosť zbraní, ale ani ich zákaz. Všetko to vedie k zvýšeniu kriminality,“ hovorí Miklánek. Zákaz neznamená pokoj na ulici Najviac zbraní je medzi Američanmi, v Srbsku ich zostalo veľa z vojny. BRATISLAVA. Na Slovensku ročne príde o život strelnou zbraňou 2,6 človeka na milión obyvateľov. V Kanade je to 4,5, v Austrálii traja, zbrane tam podobne ako u nás prísne regulujú. V USA s voľnejším režimom je to až 32 úmrtí na milión ľudí. Čísla priniesol český týždenník Respekt a americký komentátor Fareed Zakaria. V Anglicku, kde je úplný zákaz držby zbraní, je to len 1,6 obetí na milión ľudí. Po zákaze tam však výrazne stúpol počet dobodaných. Problém s nelegálnymi zbraňami majú aj v Srbsku. Každý tretí človek je tam ozbrojený, tvrdí belehradský denník Kurir. Za všetkým je nedávna vojna. V USA je podľa Respektu medzi ľuďmi takmer 270 miliónov rôznych zbraní, teda 82 kusov na sto obyvateľov. Roky sa tam sporia, či právo na zbraň zaručuje ústava. Aj v Amerike sú štáty, kde je držba zbraní zakázaná. Michal Trško SME Bujaré orgie medzi olympionikmi neobišli ani Londýn! Športovci sú ľudia ako všetci ostatní - či už vo svete športu alebo v záležitosti uspokojovania potrieb dôležitých na prítok tých správnych endorfínov. Počas Olympijských hier v Londýne nezaujali športovci len svojimi výkonmi, ale zdá sa, že im bolo poriadne veselo i počas nariadeného odpočinku v športových dedinách! Istý britský športovec, ktorý nechcel byť menovaný, porozprával pre denník Daily Mail veľmi pikantný a horúci príbeh o sexuálnych orgiách s ukrajinskými športovkyňami. Vraj sa to všetko zvrtlo veľmi rýchlo a Ukrajinka sa začala sama vyzliekať a lákať ho k sexuálnym hrám. V tom vraj prišla druhá športovkyňa so slovami: „Idem si len po drink, nenechajte sa rušiť“. Aktuality Sk Paška, Fico a Gašparovič oslavovali 20. výročia prijatia ústavy Za účasti troch najvyšších ústavných činiteľov otvoril v piatok predseda parlamentu Pavol Paška slávnostnú schôdzu Národnej rady. Ústavu SR netreba obhajovať, ona sa obhájila sama svojím obsahom. V príhovore počas dnešnej slávnostnej schôdze Národnej rady SR venovanej 20. výročiu prijatia Ústavy SR to vyhlásil prezident SR Ivan Gašparovič. "Ústavu sme si nezmysleli, my sme pre ňu v tom čase dozreli. Potvrdili sme ňou seba, svoju cestu za nami, no najmä pred nami. Vďaka nej sa môžeme pozrieť do spätného zrkadla a projektovať budúcnosť," povedal prezident, ktorý bol v čase prijímania ústavy predsedom Slovenskej národnej rady. Zdôraznil, že ústavu prijali 1. septembra 1992 zástupcovia ľudu zvolení v demokratických voľbách. "Dnes si pripomíname deň, keď slovenský národ ustanovil Slovensko ako subjekt medzinárodného práva, ako suverénnu republiku. Z pohľadu histórie je 20 rokov naozaj krátke obdobie, takmer možno povedať, že to nie je história, no z pohľadu ľudského života je to významný úsek," povedal Gašparovič.

Noviny –. Z českého tisku 4 Strana 4 Blíží se Matrix? Indect zjistí, kdy a kde bude demonstrace, dřív, než začne. Autor: Alena Hechtová parlamentní listy Víte, co je to INDECT? Podle hackerské skupiny Anonymous tento projekt výrazně zasáhne do soukromí všech. „Jeho důsledkem bude globální sledování veškerých komunikačních zařízení a platforem. Bude-li tento projekt realizován, dojde k omezení osobní svobody všech občanů EU. Může též dojít k jeho zneužití, což může mít nedozírné následky,“ zní varování z videa Anonymous. Proto je sobota, 28. července, evropským dnem protestu. Proti šmírování lidí a zásahu do soukromí budou tak v sobotu protestovat pirátské strany v Evropě, včetně České pirátské strany. Projekt INDECT financovaný Evropskou unií, který má propojit výstupy z kamerových systémů s informacemi, které lidé umisťují na internet, jim totiž vadí. Jeho smysl přitom má spočívat v odhalení abnormálního chování a „předcházení části trestných činů.“ O systém již teď mají zájem mnohé země například USA, Čína či Austrálie. Projekt za hodně peněz, o kterém se příliš nemluvilo Co INDECT vlastně ale je? Jde o inteligentní informační systém Evropské unie podporující vyhledávání a detekci lidí a předmětů s cílem bezpečnosti obyvatel v městském prostředí. Pracovat se na něm začalo v roce 2009, dokončený bude v roce 2013. Celkem na něj byla vyčleněná částka ve výši 15 133 040 Euro, z toho přímo Evropská unie ji dotuje částkou 10 906 984 Euro. Na programu se podílí 17 evropských institucí a univerzit, mimo jiné za Českou republiku i Technická univerzita Ostrava. „Nebude se omezovat jen na pole internetu, ale na vše, co budeme dělat. Shromažďovat bude o všech lidech veškeré údaje a komunikační data z telefonů, internetu. Tedy to, kde momentálně jsou, proč tam jsou a jaké budou další kroky každého jednotlivce. Sám bude vyhodnocovat, zda se chováme normálně či nenormálně. Sám sleduje pomocí vyhledávačů na sociálních sítích, chatech, diskusních forech, blozích vše, co děláme, monitoruje všechny fotografie a videa, která se na nich objevují. Disponuje velmi rozvinutým počítačovým algoritmem, který rozpozná vztahy jednotlivých lidí mezi s sebou,“ varuje hackerská skupina Anonymous v jednom ze svých zveřejněných aktuálních videí před novou technologií, která ovlivní s velkou pravděpodobností životy Evropanů. A která, vymkne-li se kontrole a dostala-li by se do nepovolaných rukou, může být vážnou hrozbou. Odhalí ještě před demonstrací, kdy a kde se bude konat Projekt Indect je tedy komplexní monitorovací a vyhodnocovací systém, který v rozsahu doposud nebývalém umožní sledovat veškeré občany a na základě implementovaných scénářů lidského chování předvídat chování jednotlivce, skupin osob nebo i celé společnosti. Svoji roli bude možná již brzy hrát i při různých protestních shromážděních. „Indect bude umět díky informacím rozpoznat čas a místo protestů dříve, než samotní demonstranti. Může být zneužitelný, protože bude vědět mnohdy dříve, co budeme dělat i my samotní. Změní to definitivně chování celé společnosti. Protože tento projekt bude rozhodovat o tom, co je normální a co ne,“ upozorňuje dále skupina Anonymous ve svém videu. Podle aktuálně dostupných informací jsou však scénáře lidského chování identifikovaného systémem jako „abnormální“ natolik zavádějící, že se předmětem zájmu bezpečnostních složek může stát téměř kdokoliv jen na základě svého obvyklého chování nebo i roztržitosti či nevhodného vyhodnocení situace. Pozná i obličeje v davu - za naprosto běžných situací Přichází i upozornění na to, že systém INDECT bude díky propojení s údaji v biometrických pasech schopen i rozpoznávat obličeje vytipovaných osob nebo napomoci jejich identifikaci v davu. Ten, kdo namítne, že nejde o novinku, by měl brát v úvahu to, že zatímco se podobné systémy používaly spíše při vyjímečných situacích, v tomto případě jde o masovou a dennodenní záležitost. Navíc na naprosto civilní bázi. I proto se (nejen) piráti rozhodli dát najevo svůj jasný nesouhlas s plánovanou a již významně rozjetou novinkou. „Přinejmenším očekáváme, že bude zveřejněna kompletní dokumentace projektu a že o něm veřejnost dostane všechny informace. Je to přece placené také z našich peněz,“ uvádí šéf českých Pirátů Ivan Bartoš. Co je nevhodné chování? Chůze v protisměru nebo pád.... Jak už bylo uvedeno, úkolem systému je tedy včas zjistit případy chování, které je definováno jako podezřelé a zaslouží si adekvátní pozornost nebo přímo reakci bezpečnostních složek. Háček může být v tom, že aktuální soubor „podezřelého chování“ byl přitom sestaven na základě ankety u polské policie. Za nenormální chování nebo atypické podněty hodné upozornění je tak považován křik, střelba, potyčka, exploze, krádež vozidla, zapomenuté zavazadlo, pád osoby, klení nebo používání vulgarismů, ale také časté se scházení s lidmi, běh, rychlá chůze, postávání na určitém místě déle než předem definovaný časový úsek, chůze nesprávným směrem. Za špatné je rovněž považováno posazení se na podlahu v prostředku veřejné hromadné dopravy, bezcílné potulování a zdržování se v některých místech. Problémem je, kdo bude tyto normy určovat a hlídat. Systém, který má automaticky vyhodnocovat takovéto situace, bude totiž považovat celou řadu nevinných případů za závadné chování a do hledáčku bezpečnostních složek se dostane zcela bezdůvodně množství lidí, kteří ani nebudou vědět o své chybě. Tank 314 Psáno v Praze 21. srpna 2012 Jan Kovanic Zrovna včera jsem si při hledání podkladů pro svou připravovanou SF knížku o Liberci našel moc pěkný dokument. Napsal ho Daniel Povolný, v roce 2008 ho vydalo Ministerstvo obrany České republiky ve svém nakladatelství AVIS a jmenuje se Vojenské řešení Pražského jara. Autor se zmiňuje i o incidentu na náměstí u liberecké radnice: "Dopoledne (21.8.1968) najel jeden z tanků do podloubí na náměstí a po zasypání rozbitým domem zahájil střelbu po občanech. Následně byly tři sanitky těžce poškozeny couvajícím tankem a na místo musela přijet vojenská sanitka s hlavním lékařem." Vzpomínám na stejnou historku, jak ji vyprávěl Václav Havel pro Karla Hvížďalu do jeho knížky Dálkový výslech. Tam zase Havel tvrdil, že ruský důstojník "střílel do davu z tanku". Dovolte, abych tu historii dokumentů znovu, a nejspíš stále marně, opravil. Tanky T62 11. gardové vševojskové armády SSSR, přemalované dvěma zkříženými bílými invazními pruhy, projížděly Libercem Sokolskou ulicí do kopce směrem k náměstí F.X. Šaldy. (Když jsem tudy dopoledne jel vedle jejich kolony na kole, byly už domy v ulici otřískány kulkami z tankových kulometů.) Na křižovatce za divadlem však otočily vpravo směrem k radnici, snad aby invazní armáda předvedla svou moc. Anebo snad jen proto, že plánovači měli k dispozici špatné mapy. Tanky se totiž po průjezdu náměstím Bojovníků za mír (dnes Edvarda Beneše) hrnuly v protisměru úzkou Moskevskou ulicí, zatímco trasa přes Šalďák byla mnohem širší a bezpečnější. Na tu se ale vojenské kolony dostaly až večer. Zmíním první pocit: Protože tyto stroje nebyly označeny žádným znakem, myslel jsem zprvu, že jde o avizovanou německou armádu. Přijížděly totiž z NDR. Viděl jsem mládence s dívkou, dvojici enderáků, jak stáli spolu v objetí a plakali. Nedával jsem jim invazi za vinu, to oni ji dávali sobě. Bylo ráno kolem deváté, když jsem byl na náměstí v davu lidí, kteří na projíždějící tanky hrozili pěstí. Když se zase blížila jejich další várka, postavil jsem se prvnímu tanku do cesty; natolik jsem byl i ve svých sedmnácti moudrý, že jsem si před něj nelehal! Z jízdní dráhy mě vystrnadil na místě dohlížející příslušník VB. (Ale já bych nakonec stejně uskočil!) To už byla ulice pokryta třískami z desek, které na tanky ještě v noci házeli nějací kluci z lešení kolem radnice. A na dlažbě se černaly kaluže jejich krve. Vypráví se, že po nich nestříleli tankisté, ale někdo ze samopalu z okénka Volhy, která se v koloně také pohybovala. Pak jsem jel na kole za babičkou a dědou do Rochlic. Někdy kolem poledního jsem se na radniční náměstí vrátil. Chvíli po tom, co do pilíře podloubí, který byl společný pro domy číslo 3 a 4, narazil tank číslo 314. Moje přesvědčení: Jeho řidič to neudělal schválně! Jistě chtěl projet, stejně jako před ním projely tanky č. 313, 312, 311… a po něm 315, 316, 317 a další. Možné vysvětlení, které se vyprávělo hned na místě: Tank se sklouzl po tramvajové výhybce. V té době byla už linka č. 2 z Rochlic do Horního Růžodola nahrazena autobusem, ale koleje a výhybky na náměstí ještě byly. (Když se dobře podíváte, tak na fotce uvidíte také střechu opuštěné výhybkářovy budky.) Další vyprávěnka: Z okna v 1. patře toho zdevastovaného domu prý na projíždějící transportéry předtím vylévaly horkou vodu obyvatelky toho domu, místní Cikánky. Dlažba i výhybka mohly být mokré, a tedy kluzké. Říkalo se, že ten tank tam narazil za trest za to polévání. Což si, myslím, není pravda. Ale mohlo to tím být bezděky způsobeno – pokud ta voda byla vylévána. Co jsem viděl, když jsem přijel na náměstí: Podlaha bytu v prvním patře byla zřícená. Nad tankem se vzpínala jenom jedna noha postele, ze které na mě koukala vyděšená mladá holka. V podloubí se vršila hromada suti, lidi ji zběsile odhrabovali a vytahovali raněné. Za tankem už stála bokem trojice sanitek, ještě nízké dvanáctsetjedničky. Celé místo objížděly obloukem další tanky. Vtom se zpola zasypaný tank dal s řevem do zpětného pohybu, couval z té spouště, kterou způsobil. Přitom tlačil na sanitky, které stály kolmo za ním. Ty se k sobě přitiskly a začaly drncavě poskakovat na gumách, jak je boční tlak odtlačoval. Mezi lidmi na náměstí projela zápalná jiskra. Tank zastavil, odklopil se poklop a ven do půli pasu vylezl sovětský důstojník, aby se rozhlédl, kudy dál. Průzory i periskop musel mít zanesené sutí, ale mně to připadalo, jako že se rozhlíží po svém vražedném díle. Byl přivítán pískotem davu. Z neprůhledného pancíře anonymního stroje vylezl konkrétní nepřítel. Na zemi ležely poházené úlomky cihel z rozbitého podloubí. Mladík vedle mě chňapl jednu půlcihlovku, a aniž by nějak zvlášť mířil, mrsknul jí směrem k tanku. Připadalo mi to strašně daleko, nevím, jestli třicet či kolik metrů. Ale myslel jsem, že k němu nedohodí. Nemůže dohodit! Kus cihly zvolna vystoupal až na vršek balistické dráhy a pak se začal snášet přímo na vojáka, který se k nám mezitím obrátil zády, aby zkontroloval situaci na druhé straně náměstí. Zdálo se mi, jako by se čas téměř zastavil. Cihla pomaličku klesala, až nakonec udeřila tankistu přímo doprostřed mezi lopatky. Otočil se. Sáhl k pasu. Vytáhl pistoli. Zamířil ji do vzduchu. Potom z ní dvakrát či třikrát vystřelil. V uších mi začal vzteky šumět adrenalin: Co si to troufá? Zničil barák, poranil, možná zabil lidi, poškodil sanitky, které pro jeho oběti přijely, a ještě si na nás dovoluje vytahovat pistoli? Rázně jsem pokročil k tanku, abych tomu okupantovi řekl od plic, co si o něm myslím. Vtom sklonil pistoli proti davu, směrem ke mně. Co se dělo příštích několik vteřin, nevím. Moje tělo přebralo velení a začalo jednat samostatně, nezávisle na mozku. Zřejmě jsem se dal na útěk společně s ostatními. Mám okno. Vím jen, že jsem se najednou nějak ocitl o padesát metrů dál za rohem radnice. Zbabělec. Už se nestřílelo. Zahanbeně jsem se vracel a tvářil se, že se směji kamarádům, kteří leželi za radničními schody a smáli se mi. Opětně opakuji tuto historku pro historiky, které to nezajímá. Už jsem ji popsal v Neviditelném psu několikrát, poprvé v roce 1998. Už v roce 1990 jsem s ní oslovil i Karla Hvížďalu, aby panu prezidentovi jeho výklad poopravil. Formulace "voják vystřelil z tanku" v tomto případě znamená, že vystřelil do vzduchu z pistole, když stál na věži tanku! Nikoli že "tank zahájil střelbu po občanech", jak jsem si čerstvě přečetl v záslužném díle vojenského historika. Ale před tou střelbou nejdříve vycouval do sanitek, o kterých, samozřejmě, nevěděl, že jsou za ním. Bez toho vycouvání by nemohl být otevřen poklop a nemohl by vylézt ten velitel tanku. On ten důstojník nejspíš ani nestřílel do lidí, nebylo nutno, už jsme utíkali. Já tedy prakticky v bezvědomí. Liberec byl postřelovaný, pobořený, ale nikoli "rozstřílený", jak jsem taky někde četl. Mé rodné město si užilo dost, i bez ostřelování tankovými děly. Není třeba zveličovat! Co mohlo být vidět z balkonu domu Československé strany socialistické, kde seděl Václav Havel společně s Janem Třískou: Slyšel výstřely, podíval se dolů, a viděl, jak utíkají lidi, na které míří sovětský důstojík, stojící v tankové věži. Míří, tedy střílí. Střílí "z tanku", tedy z děla, nejspíš. Nebo z kulometu: Ne, to nestřílí člověk, ale dle historického dokumentu tank… Jenže vždycky střílí člověk. I když "nerad". Nerad nabořil do podloubí. Neradi Rusáci v Liberci zabili osm lidí. Je samozřejmé, že tam ten tank ani celá jejich kolona neměla co projíždět, vina je samozřejmě na okupačních silách, sovětských politicích. A našich zrádcích. Které jsme po sametovce nemohli odsoudit, neb nešlo dokázat, že působili proti socialismu! Zase je 21. srpna. Ale rok 1968 je dávnou minulostí, ve školních vědomostech spočívá někde vedle roku 1866 a bitvy u Hradce Králové. Tam a tehdy jsem nebyl, v Liberci ano. Podkladů pro tu knížku mám už spoustu. Budu muset skutečnost trochu upravit, některé věci zamlčet, jiné zjednodušit. Aby to bylo uvěřitelné alespoň jako scifárna.

Noviny – Dostali jsem od našich čtenářů. Názory redakce se nemusí vždy ztotožňovat s listy čtenářů. Strana 5 O vzdělání. Karel Jemelka | Bylo mi 6-7 let, když se mě děd zeptal. A čím ty budeš, až budeš velký chlap. Budu letcem, dědo. Odpověděl jsem bez váhání. Ale to budeš muset doma poslouchat a ve škole se moc učit. Letcem nemůže být kdejaký blbec. Jasně dědo, šak poslóchám a učím se. Tak se uč. Děl děd. A až budeš tím letcem, tak zaletuješ bábě ten velký hrnec co ho má díravej v černé kuchyni. Bába neví, že komunisti zakázali dráteníky a furt je jí ho líto vyhodit. Budeš ho muset zaletovat ty. A mně zaletuješ rýny, když prší, chčije to už po omítce a řemeslníci jsou v komunálu a ten podporovat nebudu. Plesknul mě po zadku a knír mu cukal v dobrém rozmaru. V dobrém rozmaru, ač mu bylo jasné, že stát se pilotem či dotáhnout "to" někam jinam je pro můj kádrový původ nemyslitelné. A čas oponou netrhnul. Ač pokročil, mnoho se nezměnilo. Komunisti neodešli v zapomnění, sedí furt v parlamentu a já zůstal nevzdělán. Tedy nevzdělán. Nevzdělán ničím, co by mohlo mé "vzdělání" jaksi osvědčit, legalizovat, formalizovat….. Jó, kdybych měl aspoň VUML, byl bych "vzdělán". RSDr. je titulem uznávaným, papírem dokladovatelným. Ach jo. Ach jo, copak to vzdělání vlastně je? Je to papír, doklad absolvování, papír s kulatým razítkem? Doklad? Doklad čeho? Doklad, že jsem byl "unifikován"? Unifikován pro "společnost"? I obrátil jsem se na Wikipedii. Ta mi snad pojmosloví objasní. Kopíruji: Vzdělání je souhrn znalostí, které získáváme pomocí vzdělávání, výuky a studia specifických vědomostí. Původ slova vzdělání - "edukace" odkrývá 1 teorii její funkce: latinské slovo educare pochází z kořenů znamenajících "vedení ven" nebo "vedení vpřed" s možnými implikacemi vývoje vrozených schopností a rozšíření horizontů. Hm, definice poněkud plochá, nicneříkající, systému poplatná. Proč? Vždy jsem si myslel, že vzdělání je soubor morálně volních vlastností, vědomostí a praktických dovedností, představivosti, instinktů, sebeovládání… které umožňují člověku být ve společnosti výrazným, více vydělávajícím, uznávaným a společnost táhnoucím. To vše ve smyslu kultury, ve které žijeme. Tedy severoatlantické, židovsko-křesťanské kultury. Mýlil jsem se. Vzdělání je diplom, výuční list, maturitní vysvědčení, kulaté razítko na papíře….. Jde to koupit. V Plzni i jinde. A to i přes fakt, že valná část pedagogů i studentů tvrdí, že vzdělání není zboží http://vzdelaninenizbozi.cz/ nebo http://www.facebook.com/events/373817742629242/ Jak to tedy s oním vzděláním a vzdělaností je? Kdesi jsem četl studii, že v současné době má naše společnost 18% vysokoškolsky vzdělaných lidí (každý pátý) a cílem společnosti je do roku 2050 mít 48 % lidí s titulem. (každý druhý) Tedy ano, vzdělanost je pro společnost dobrá a máme zájem na zvyšování vzdělanosti. Ovšem, jak je to s individualitou vzdělanců? Nejsou opravdu unifikovanou řadou? Společnost dává vzdělání zdarma, společnost dává osnovy vzdělání. Společnost formou tabulkových kritérií pracovních míst určuje pracovní zařazení vzdělance. Ve státní správě zcela výrazně. Tak, a teď to vypadá, že jsem se do problému řádně zamotal. Jak z toho ven? Zkusím to po jednotlivých bodech. 1. Vzdělání není zboží. Nesmí dojít k případu, že pseudovzdělanec ztratí sebeovládání a kupčí s papíry a razítky. 2. Vzdělání je dobré pro společnost. Ano, ale pouze potud, pokud společnost sama neurčuje počet vzdělanců, to čím a jak mají být vzdělanci vzděláni a tohle vše ráda ochotně zaplatí. Z peněz svých poplatníků. Takové společnosti se totiž nemůže stát nic jiného, než že zamrzne na půl cestě k Marxismu. Podobné se totiž již stalo komunistům a dokladem dalším budiž i společnost muslimská, zamrzlá v dogmatech svého učení. Příklad může být tady: http://ivarfjeld.wordpress.com/tag/alfred-nobel/ 3. Jsem pro institut "duševního vlastnictví", autorských práv, patentového vlastnictví… To za předpokladu že i vzdělání bude duševním vlastnictvím jednotlivce a vzdělanost nebude měřítkem vývoje společnosti. Počet vzdělaných muslimských imámů či počet vzdělaných Vúmlem byl a je spíše společnosti na obtíž. 4. Domnívám se, že vzdělanec by se měl postarat o míru svého vzdělání sám. A i na míře svého vzdělání se i finančně podílet v maximální možné míře. Stát a společnost mohou pouze vytvořit podmínky a umožnit výběr. Výběr, chci li se učit ekonomické teorie dle Marxe existují li i jiné ekonomicky ekonomičtější ekonomické teorie. 5. Co se společností, která stanoví jakousi státní maturitu. Určí míru vědomostí a zjistí, že půlka středoškoláků není schopna absolvovat. Pak společnost slevuje, prohrává soudy,… Aby tedy nepokazila mladým život. Neb život není odvislý od míry znalostí ale od existence papíru. Papíru s razítkem. 6. Co na věc daňový poplatník? Poplatník je totiž ten, komu je předkládána teorie bezplatného školství jako jediná možná a progresivní. Poplatníku je šmátráno v kapsách, přemleto v systému a výsledný produkt obrovského balíku prachů nesplní ani základní míru znalostí a u maturit propadne. Propadne a kritéria jsou upgradována, přehodnocována. Poplatník pláče. Společnost produkuje kulhavé tahouny. Asi před třemi měsíci jsem právě v souvislosti s maturitami nematuritami sledoval jednoho z bývalých ministrů školství. Na ČT 24. Dovolím si ho volně citovat: "Zúčastnil jsem se rautu na Japonském velvyslanectví. Při této příležitosti jsem velvyslanci poděkoval za fakt, že i čeští studenti se mohou vzdělávat na školách v Japonsku. Pan velvyslanec reagoval dosti podivně. Vrtalo mi to hlavou a nechal jsem si prověřit co stálo za jeho reakcí. Zjistil jsem následující. Česko nemá v Japonsku ani jednoho studenta. Studují tam studenti i afričtí, Čech však ani jeden. Důvodem proč tam nestudují je fakt, že nejsou schopni složit přijímací zkoušku z matematiky , ani z angličtiny". Jak posoudit míru vzdělání či vzdělanosti? Jak se oprostit od klišé titulománií? Asi to nebude lehké. Stačí se podívat koho sami "vzdělanci z nejvzdělanějších" obdařují například Nobelovou cenou "Míru". i Dopis z Prahy. Tomáš Krejča "Naše socialistická pravicová vláda pomalu ztrácí poslední důvody své existence. Nebudu opakovat vládní prohlášení při svém jmenování ani její téměř faktický rozpad při krizi VV. Zastupuje mě v parlamentu a vládne mi strana, která se tam nedostala volbami, vláda servilně hýká na každý nesmysl socialistické Evropy na okleštění práv občanů, neustále nám sahá do peněženky nesystematickými a nesystémovými opatřeními Kalouskova hurá stylu ekonomických reforem, snaží se mi diktovat, jak mám žít, vychovávat děti, co mám dělat když ... Dá se to změnit? Jistě dá. V diskuzích se objevují myšlenky na přímou demokracii (anarchistický nesmysl nejen posledních let), islandská cesta (ekonomický nesmysl, který Island v brzké době dovede k ještě horší krizi) atd. Do toho přicházejí různí pravdoláskaři s tezí o vnucené morálce (diktatura pravdoláskařství, fuj, jestli nejsi s námi, jsi proti nám a proto jsi nemorální a zasloužíš potrestat. Bude úřad na sledování a dodržování pravdoláskařské morálky?). Socialisté přichází s variantou politiky současné vládní garnitury, jen z druhé strany a s větším okleštěním občanských práv a svobod. Křesťanští demokraté opouštějící křesťanské hodnoty a další proudy, ekologisté, kteří zaručují cestu zpět na stromy a expanzi Íslámu a podobně. A strany, které předkládají netradiční (nemyslím nové, ale odklánějící se od tradic) myšlenky a odklánějí se od historických tradic. Které nám vnucují teze multikulturní společnosti, jejíž důsledky je vidět v Evropě na každém kroku, bratříčkování s Íslámem a jinými nábožensko-politickými proudy potlačujícími osobní svobody. Různé anarchisticko-liberální proudy zastoupené Piráty, sociálně-liberální myšlenky na svobodu v mezích zákona atd. Ano, uznávám, výběr je tristní. Je třeba si položit otázku, co od státu chci. V podstatě to, co mi zaručuje Ústava. Nic víc a nic míň. Současná legislativa vytvořila rámec, který Ústavu oklešťuje, omezuje a vytváří podmínky pro nesvobodu a područí státu, který mnoho svých pravomocí předal jinam, kde mi vládne někdo, koho jsem nevolil, mnohdy dokonce i nevolený úředník Evropské unie. Zachování tradičních konzervativních hodnot, občanské svobody a právního státu přestalo být vizí současné pravicové vládnoucí garnitury i většiny pravicových stran. O levici nemluvím! Koho tedy volit? Ale to je na vás. Máte zdravý rozum a volební právo. Změna může nastat jen volbami. Nemusím podotýkat, že demokratickými. Jen je třeba důkladně zvážit, z čeho vychází tradice českého státu, tradiční Evropy a křesťanské společnosti." r AFRICA ADIJÉ..... Sven F. Rehulka, Carlton NSW Už je to více nežli čtvrt století, co jsem se potuloval po jihu Afriky, at už v RSA - Jihoafrické republice, nebo v SWA - Jihozápadní Africe, nyní Namibii. Tedy už dávno nejsem expertem na tamní události, protože jsem jako každý druhý v Austrálii odkázán na zprávy z tisku a televize. Přímé zprávy z RSA, mi už před pár roky ustaly, protože někteří přátelé, kteří tam žili, se po "sametu" vrátili do (obou) starých, rodných zemí, anebo umřeli, pokud se včas neodstěhovali třeba do Austrálie! Jedno je však jisté, že předpovědi tam žijících krajanů, se více méně splňují! Sousední země - Rhodesia, kde neexistoval Apartheid, kde nehladovělo jediné dítě, nejen bílé, ale i černé, kde během občanské války proti teroristům, podporovaným rudou Čínou i Sovětským Svazem, dokázali Rhodezané ještě vyvážet tabák, kukuřici, bavlnu, kávu, měd, cín, stříbro, zlato, jakmile po OSN (U.N.) sponzorovaných "svobodných" volbách se země změnila v Zimbabwe, zemi černých, komunistických rasistů, kteří za dvě dekády tuto zem proměnili v žebráckou, hladovou Sodomu. - A toto, bylo předpověděno i Jižní Africe, zemi ještě mnohem bohatší nežli byla Rhodesie. Kdyby Jižní Afrika zůstala pod vedením P.W. Bothy, zůstala by situace tak jak byla, protože přesto že RSA byla pokryteckým Západem a nepřátelským Východem i okolními černými zeměmi izolována, mohla přežívat proto, že byla nejindustrialisovanou zemí Afriky. Pak ovšem došlo k (zrádnému) selhání presidenta de Klerka a nastala historická změna, pokrytecky spoluuvítaná světovou konkurencí i místními černými aktivisty. Dalo by se říci, že první vláda po Apartheidu v RSA, tedy vláda Nelson Mandely byla relativně a překvapivě moderátní a liberální (i když po první rok v ní byl ministrem vnitra plukovník KGB Joe Slovo). Zato v dalších letech se situace začala připodobnovat Rhodesii, napřed dvě období presidentství Thabo Mbekiho, kdy začalo "skoročeské" tunelování jihoafrického průmyslu, potom za dalšího, černého presidenta Jacoba Zumy se k tomu připojilo tradiční, africké "vyvlastňování" bílého majetku a vraždění bílých farmářů. Ti farmáři, národ bílých Boers (Burů), nebyli žádní nověpřišlí kolonialisté, je to bílý kmen Afrikaans, žijící v zemi více než deset generací a obdělávající půdu! A toto nám vše, současná situace ukázuje v televizi, kdy v důlní oblasti městečka Marikana, kde stávkovali horníci platinového dolu, došlo ke střetnutí s policií. A stejně, jako u nás, kdy ještě po třech letech vlády Labor, PM Rudd i (Brutus)- PM Gillard kdykoliv je něco ostudného, snaží se to svést na dobu vlády PM Howarda, přesně tak jihoafrická vláda a její media, div že nesvádí situaci v Marikaně na bílé rasisty a Apartheid! - Chacha, ale zapomněli na internet a televizi! Včera byly jasné snímky černých horníků s assagaiemi a boomkerries (tradiční kmenové zbraně), ale i s pistolemi a Kalašnikovy, proti nim černá policie (s černými důstojníky) střílející z HecklerKoch- samopalů a Ithaka- policejních brokovnic. Nic nepřekvapující! Už před lety jsem viděl francouzský snímek nazvaný "Africa Adije", s předtitulkem : neukazovat dětem, nebo osobám se slabými nervy! Bylo to nejsurovější video, plné vzájemné kmenové nenávisti a vraždění, at už se jednalo o sever Afriky (Libye, Maroko, Tunis, Alžír), nebo střed - (býv.Belgické) Kongo, Rwanda, Nigerie (Biafra), Ethiopie, Somálsko, anebo jih, tedy ta Rhodesia, dále Angola, vraždění, usekávání rukou a hlav, to vše, bez přičinění zlých bílých kolonizátorů. Už mnohokrát jsem se zmiňoval, že ačkoliv koloniální vina se hlavně v současnosti nevyplácí kolonialistům a doplácí na to jejich země, toto hromadné krveprolití v Africe, je kmenová a náboženská nenávist! Takže, když mě zastaví na Forrest Rd. v Hurstville nějaký "dobrák" pedlující obrázky vyhublých černých dětí olezlých mouchami a chce, abych mu do kyblíčku přidal, že 30 dollarů stačí pro jedno to dítě na měsíc na jídlo, napřed se ho zeptám, aby mi aspoň zhruba řekl, kde se ta zmíněná země v Africe nalézá (nahoře, uprostřed, dole), většinou ten dobrák neví, tak mu ukazuji prostředník! Ano, život mě naučil! psáno 20. srpna 2012. Sven F. Rehulka, Carlton NSW f Prodám psa, žere všechno. Pozn.: má rád děti. Nejoblíbenější bonbóny pyrotechniků? Tic Tac. e ? f Recepis No.343 Perníková fantazie Na 1 plech potřebujete: 300 g hladké mouky, lžičku kypřicího prášku do perníku, 150 g cukru krupice, 200 g másla, 400 ml bílého jogurtu, 2 lžíce medu, 200 ml zakysané smetany, půl sáčku vanilkového pudinkového prášku, 5 jablek. Smíchejte hladkou mouku, kypřicí prášek do perníku (od Cyrila, Hay St.), cukr a máslo a vytvořte drobenku. Zhruba tři čtvrtiny množství rozprostřete po plechu s pečicím papírem a dlaní vše trochu přitlačte. V míse propojte jogurt, med, smetanu a pudinkový prášek a náplní zakryjte spodní drobenkovou vrstvu. Teď přichází na řadu jablka! Nakrájejte je na půlměsíčky a narovnejte je po celé ploše koláče. Zasypte zbytkem drobenky a dejte do trouby na 35 minut péct při 180 stupních Celsia. p

Noviny –.Zajímavosti a drby 6 Strana 6 Japonský miniaturní samopal. S japonskými technologiemi se často spojuje slovo miniaturní, v miniaturizaci je země vycházejícího slunce na světové špičce. Japonská armáda používá také jednu miniaturu, střílející. Na konci 80. let už japonské ozbrojené síly pociťovaly nutnou potřebu vyměnit obstarožní americké samopaly M3, jejichž kořeny sahají až do doby 2. sv. války. Armáda potřebovala novou malou automatickou zbraň pro jednotky, jejichž vojáci slouží jako řidiči vozidel a tanků, obsluha dělostřeleckých systémů, pro strážní službu i speciální jednotky. Proto japonská zbrojovka Minebea na začátku 90. let vyvinula zbraň s označením PM-9 později v japonských silách sebeobrany známou jako 9 mm automatická pistole M9. Zbraň však ve své podstatě nebyla úplnou novinkou. Minebea totiž koupila licenci na výrobu izraelského samopalu Mini Uzi, který izraelská zbrojovka IMI v 80. letech vytvořila na základě samopalu Uzi. Ten vznikl na přelomu 40. a 50. let z českého samopalu Sa 23/25. Japonští konstruktéři původní izraelskou zbraň výrazně upravili, a to hlavně co se týče ergonomie a designu, vnitřní mechanismus zůstal zachován. Hlavní viditelnou změnou oproti Mini Uzi je tlumič výšlehů plamenů, přední rukojeť umístěná pod hlavní a absence ramenní opěrky. Střelec tedy M9 drží oběma rukama, ovšem kvůli nemožnosti zapřít zraň o rameno je její střelba na delší vzdálenosti velmi nepřesná. Ovšem jejím posláním je střelba na krátkou vzdálenost, stejně jako u pistolí. Proti nim má však výhodu automatického režimu palby. V prvních sériích byly rukojeti vyrobeny ze dřeva, u pozdějších kusů už dřevo nahradily pevné plasty. M9 má možnost střelby jednotlivými ranami i dávkou a na hlaveň se dá nasadit i tlumič. Samopal váží i se zásobníkem 2,8 kg a na délku měří 399 mm, pro srovnání český vz.61 Škorpión váží i se zásobníkem o kilo méně a jeho délka je se sklopenou opěrkou 269 mm, přitom délka hlavně Škorpiónu je 115 mm, u M9 pak 120 mm. M9 je konstruována pro munici 9x19mm Parabellum přičemž zásobník zasouvaný do rukojeti pojme 25 nábojů. Efektivní dostřel se uvádí v rozmezí 50 až 100 metrů. M9 momentálně používají jedna výsadková brigáda japonské armády, jeden pěší pluk, speciální síly a strážní jednotky chránící letecké základny. Nicméně vše nasvědčuje tomu, že se kariéra nejmenší japonské zbraně blíží ke konci, armáda totiž plánuje v blízké době pořídit náhradu, a to nejspíše v podobě zbraní od německé firmy Heckler & Koch Stará stopa biblického siláka. Autor: Michal Andrle Příběh o siláku Samsonovi patří k nejznámějším příběhům Starého zákona, židovského Tanaku. Jedním ze Samsonových siláckých skutků bylo, že roztrhal lva, jako to bylo kůzle. Izraelským archeologům se nedávno podařilo objevit pečeť ze 12. stol. př.n.l. , která by mohla zobrazovat právě tuto scénu. Samsonův příběh nalezneme v Bibli v Knize Soudců (Sd 13 -16), která zaznamenává velmi staré izraelské příběhy. Nález pečetidla o rozměrech drobné mince z lokality Bet Šemeš, vzdálené asi 20 km západně od Jeruzaléma, by však mohl zaznamenávat stejnou scénu, jen o mnoho století dříve, než byl sepsán biblický text. Nález by znamenal, že příběh o Samsonovi byl v této oblasti živý již ve 12. sto. př.n.l., tedy asi 200 před tím, než byl pod vládou krále Davida vytvořen jednotný a mocný židovský stát. Podle jednoho z ředitelů vykopávek v lokalitě Bet Šemeš Zvi Ledermana je důvodem živosti a obliby příběhu jeho morální poučení. Prostřednictvím siláka Samsona se totiž popisuje, co na člověka číhá, opustí-li hranice území svého národa či kmene Sebevraždy může vyvolávat běžný parazit, zjistili vědci Docela běžně se vyskytující parazit může způsobit v lidském mozku změny, které vedou k sebevražedným pokusům. O překvapivé souvislosti mezi infekcí způsobenou prvokem Toxoplasmou gondii informují vědci z Michiganské státní univerzity v odborném časopise o klinické psychiatrii. Prvok T. gondii, který se šíří například z kočičího trusu, se v USA vyskytuje až u 20 procent lidí. V Evropě je nákaza toxoplasmou ještě vyšší: ve Francii nebo v Německu se jí nakazí až 80% populace, v Česku asi třetina obyvatel, v rámci celého světa přibližně 50 %. Většinou však parazit nezpůsobuje žádné potíže. Nicméně za určitých podmínek podle profesorky Leny Brundinové spouští proces, který vyvolává změny v mozku a může vést postižené jedince k sebevraždě. "Předchozí výzkum ukázal, příznaky zánětu v mozku obětí sebevražd a lidí bojujících s depresemi. V naší studii jsme zjistili, že pokud máte v těle parazita, je u vás sedmkrát větší pravděpodobnost, že se pokusíte o sebevraždu, " uvedla Brundinová. Sama ovšem zdůrazňuje, že většina z lidí, kteří mají v těle Toxoplasmu gondii, se o sebevraždu nikdy nepokusí. To by byla statistika sebevražedných útoků mnohem vyšší. Někteří jedinci jsou jen k rozvinutí symptomů náchylnější. Nicméně v USA se někdo o sebevraždu se pokusí každých 14 minut. Celkově zemřelo v roce 2009 vlastní rukou 36 909 Američanů. „Podle odhadů trpí 90 procent lidí, kteří se pokusí o sebevraždu, nějakou duševní poruchu. Pokud bychom uměli identifikovat lidi infikované parazitem, umožnilo by to předvídat u koho je vyšší riziko pokusu o sebevraždu,“ uvedla vědkyně. Dosavadní léky proti depresím navíc často reagovali pouze na symptomy zánětu, zatímco skutečný původce zůstal nedotčený. Léčba tak pouze deprese tlumí, ale neléčí. Terapie zaměřené na T. gondii by měly být účinnější. pst, Novinky Radlery - ovocné piva - len, aby by jste věděli co pijete! Máte rádi módu posledních měsíců v Česku, různá ovocná piva? Pak se nyní o nich něco dozvíte. Hit tohoto léta - ovocná piva, tzv. radlery. Staropramen Cool Grep obsahuje celkem 13 éček, z toho 5 velmi škodlivých: Sladidlo E952 je 40x sladší než cukr bez jakéhokoliv energetického obsahu. Vyrábí se z cyklohexylaminu, který se jinak používá na hubení hmyzu nebo proti korozi. Zvyšují účinky karcinogenů. V USA ZAKÁZÁNO! Sladidlo E954 je dokonce až 500x sladší než běžný cukr bez energetického obsahu!! Vyrábí se z toluenu. Další sladidla E950 a E951 ještě zvýrazňují sladivost ostatních sladidel. Údajně vhodné pro hubení krys. E120 je skutečná lahůdka - rozemletí broučci Dactylopius Coccus. Dodávají potravinám zdravou červenou barvu. Mohou ale způsobit kožní nádor, astma, kopřivku, sennou rýmu, u dětí hyperaktivitu... Celkem pět velmi nebezpečných éček. To je COOL.**** Američanka na pět let do vězení Na pět roků do vězení poslal soud v americkém státě Texas 28letou středoškolskou učitelku, která měla ve svém domě opakovaný pohlavní styk s pěti svými 18letými studenty. Vdané matce tří dětí hrozilo až 20 let za mřížemi. Soud okresu Tarrant v pátek o výši trestu rozhodoval téměř tři hodiny, upozornil server Huffington Post. Učitelka angličtiny Brittni Nicole Collepsová v městečku Kennedale byla obžalována z nevhodného chování a vztahu ke studentům. Obžaloba měla 16 bodů a učitelce hrozilo 20 let vězení. „Jestli bylo žákům 18 let, anebo 50, na tom nesejde, je to trestný čin,“ komentoval obvinění detektiv Jason Houston, který byl k soudu povolán jako svědek. Collepsová si své studenty zvala domů v průběhu dvou měsíců loňského roku, když byl její manžel nasazen v zahraničí. Christopher Colleps, jenž slouží v armádě, u soudu v pátek plakal a prosil soudce o podmínečný trest pro ženu. „I když jsem na ni naštvaný, slib ‘dokud nás smrt nerozdělí’ pořád znamená ‘dokud nás smrt nerozdělí’," řekl. Christopher Colleps mezi vzlyky soudce prosil, aby manželku neposílali do vězení, protože to bude hlavně trest pro něj a jejich děti. Za svoji učitelku se postavila i pětice žáků, kteří s ní měli poměr. Soudci o vině Collepsové rozhodli za půl hodiny, výši trestu ale vynesli až po téměř třech hodinách zvažování. Soud poznamenal mimo jiné, že není vhodné aby občané věděli co je trestné a co ne, proto existuje tak zvané zvykové právo. CTK Poznámka novin: Ano, toto právo je ve všech bývalých anglických koloniích, včetně Austrálie. ČEŠTINA: Cizí slova Dáme si oddech. Pobavíme se slovy a slovními spojeními, většinou cizími: super, hyper, mega, vice-, bombastický, lukrativní, famózní, dokladovat; to stejné, protěžovat, ten stejný, nad ránem, na čele. Nejideálnější, nejoptimálnější. Atd. Jsou to výrazy pohříchu oblíbené a lidem živícím se slovy z toho asi tečou nervy: - Super: ve výslovnosti nejčastěji supr. Z latiny, nikoli němčiny, vyslovuje se super; znamená to nej (ve stupňování je to třetí stupeň, superlativ). Takže to znamená něco, co je nade vším, k čemu se nedá nic přirovnat. - Hyper: první část složených slov mající význam nadbytečný, přehnaný, velký (viz slovník cizích slov). To by mě zajímalo, co by tomuhle zjištění řekli majitelé obchodů. - Mega: předpona mající význam miliontého násobku, násobku 10 na 6 (viz slovník cizích slov) Megabillboard? - Vice – předpona znamenající zástupce, vyslovuje se krátce vice, nikoli více (viceprezident – zástupce prezidenta) - Bombastický: nabubřelý, nafouknutý, významem přehnaný (viz slovník cizích slov). Označí-li nějaký moderátor něčí výkon za bombastický, není to urážka? - Lukrativní: ziskový, výnosný. Nevím, co mají na mysli realitní agenti, když ve svých inzerátech píší, že nabízený byt je v lukrativní končině. - Famózní: skvělý, proslulý, slavný (od slova fáma). Leoš Mareš (a nejen on) to říká o výkonech začínajících zpěváků. Může být něco proslulého, když to sotva začíná? - Dokladovat: Přivlekli to kdysi do češtiny soudruzi, tolik si libující v čemkoli sovětském. Neuměli ale dobře rusky a měli zvláštní myšlení. Doklad znamená rusky referát, dokladovat je referovat. Podle soudruhů platilo, že o referátu se nediskutuje, referátu se věří, referát je totéž co důkaz. Omylu napomohlo to, že české slovo dokládat je dost podobné, má ale jiný význam než to ruské. Takže správně se nedokladuje, ale dokládá. (Nedokonavý vid je dokládat, dokonavý vid je doložit.) - to stejné: špatný překlad z angličtiny. Správně totéž, v krajním případě to samé. - Protěžovat: ani protěž, ani tíže. Správně protežovat, je to z francouzštiny (protégé) - chráněnec. Viz protekce. - Nad ránem: ze slovenštiny. Správně česky zrána. Nic proti slovenštině, jen je mi líto, že se vytrácejí hezká česká slova. - Na čele: ze slovenštiny. Správně česky v čele. - Nejideálnější, nejoptimálnější: už svou podstatou jsou slova ideální, optimální (nejlepší) superlativy, stupňovat je nelze. Pouze ideální, optimální. - Ústavní pořádek: další zmatek ze slovenštiny, té krásné řeči. Ve slovenštině neexistuje slovo řád. Místo toho mají – ve významu řád - slovo poriadok (zatímco slovo riad znamená nádobí). V češtině slovo pořádek znamená uklizeno. Slovenskému poriadok odpovídá české řád, takže Ústavní řád, podobně jako Trestní řád, Občanský soudní řád. (Tenhle zmatek povstal v době, kdy jsme byli se Slovenskem jeden stát a prezident motal obě řeči dohromady.) - Potenciální (nikoliv potencionální): do budoucna možný, založený na potenciálu (síle, schopnosti) – nikoli tedy jakýkoliv, jen ten (to), kdo "na to bude mít". - Optimistický: zdůrazňující dobré stránky života lidí i věcí (viz slovník cizích slov). Takže počasí nemůže být optimistické, optimistická může být jen jeho předpověď. Optimistický může být názor, optimistické může být očekávání, vnímání, nikoli jev.

Noviny –.Zajímavosti a drby 7 Strana 7 - Celebrita – vážená, proslulá osobnost (např. papež, hrdina, vědec, význačný umělec…), nikoli tedy nějaká manekýna nebo vymetač večírků. - VIP – Very important person – původně označení adresované ochrance, úředníkům a obsluhujícímu personálu, aby věděli, komu věnovat zvýšenou péči (presidenti, vladaři vůbec, politici…); existují také VVIP – very very important persons; rozhodně sem nepatří místní hvězdičky nebo něčí kamarádi - Priority – to tedy rozhodně ne. Pouze priorita. Znamená to prvotnost, jednoznačnou přednost před vším ostatním. Proto může být priorita jenom jedna. - Iniciály. Pořád slyšíme "Vezmu si vaše iniciály." Nikoliv, prosím. Ten úředník si může vzít leda vaše nacionále. Iniciála (z latiny; pro snadné zapamatování je dobré si uvědomit, že to souvisí se slovem iniciovat – zahájit, uvést) – tedy iniciála je první písmeno jména anebo ve starých knihách zdobené první písmeno kapitoly. Jenom letmo: Uvozovky. Vyznačují přímou řeč, popřípadě znamenají ironii, zlehčení tam, kde se autor bojí, že to čtenáři nedojde ("rychlá" tramvaj, "rychlý" slimák, "velký" úlovek – rozuměj malá mřenka). Rozhodně ne názvy, u těch se naznačení, že jde o název, řeší velkým písmenem (četla Babičku, viděl Hanebný parchanty). Pokud někde užijete uvozovky, zlehčujete osobu, věc nebo činnost takto označenou. Marie Suková Tatra a její kostlivci Česká automobilka doplácela na podivné obchody v Indii. Korupční skandál jednoho z akcionářů však představuje pouze zlomek problémů podniku. Nejvyšší soud Indie zamítl 7. srpna žádost Ravindera Kumara Rishiho vycestovat ze země ze zdravotních důvodů. Zprávy o tom, že trpí cirhózou jater a vysokým krevním tlakem, nezabraly. Centrální úřad pro vyšetřování (CBI) se nedomnívá, že by byl jeho stav natolik vážný, aby se musel neprodleně léčit ve Velké Británii. Podle něj spíše existuje reálná hrozba, že by se Rishi po návštěvě londýnského doktora zpátky do Indie již nevrátil. Vyšetřování korupčního skandálu, který propukl letos na jaře a v němž Rishi figuruje jako jeden z hlavních podezřelých, totiž ještě není u konce. Další slyšení v této věci má mít Rishi u soudu tento čtvrtek. Proč by měl kontroverzní 57letý indický byznysmen, který se v roce 1985 usadil v Londýně a nyní čelí ve své rodné zemi závažnému obvinění z nekalých obchodních praktik a z porušování indických zákonů, zajímat i Českou republiku? Důvod je jednoduchý. Ravinder Rishi namočil do indického korupčního bahna i kopřivnickou Tatru. Podnik Tatra vlastní čtyři akcionáři, z nichž právě Rishi má největší podíl, a sice přibližně 40 procent. Právě on realizoval v průběhu posledních let prodej tatrovek (rozložených na části) prostřednictvím svých společností se sídlem ve Velké Británii (s propojením na svoji Hemang Foundation v Lichtenštejnsku) do Indie. A to promyšleným způsobem. Indičtí vyšetřovatelé nyní prověřují, zda tento systém vymyslel sám, či někdo jiný. Při obchodech mu asistovali vysloužilí vysocí armádní důstojníci, z nichž některé u sebe ve firmě zaměstnal. Obchody Rishimu vynášely. I když pro indický tisk v dubnu tvrdil, že „vývozem Tater do Spojených států, Izraele, Malajsie a Brazílie si vydělává více, než když auta dodává do Indie“. Pro samotnou Tatru však již o tak výhodný obchod nešlo. A také indická armáda platila za auta právě kvůli existenci prostředníka více, než musela. Předseda představenstva a generální ředitel Tatry Ronald A. Adams se nikdy netajil tím, že firma vyrábí pro nákladní vozy používané v Indii pouze „komponenty“ tvořící zhruba 35 procent celého vozu. Ravinder Kumar Rishi Podle informací týdeníku Euro podnik dodával kabiny, převodovky a motor Rishiho společnosti Vectra Limited (případně firmě Venus založené k tomuto účelu v Indii), které k tomu přidaly pouze podvozek a přeprodávaly vozidla indické firmě BEML Limited (Bharat Earth Movers Limited). V té má v současné době 54procentní podíl indická vláda, a právě tato společnost měla s Rishim uzavřenou dohodu o montáži vozidel a jejich následném prodeji indické armádě. A to přesto, že podle vládní směrnice pro nákup zařízení určených na obranu Indie musí být dodavatelem původní výrobce. Nejmenovaný zdroj tvrdí, že Tatra na každém voze dodaném do firem Vectra anebo Venus přicházela nejméně o 20 procent, tedy zhruba 10 tisíc eur. Vyráběné sady CKD (complete knock down – tzn. v jednom celku zvlášť zabalené kabiny, nápravy, motory, převodovky) Tatru stály minimálně šest milionů eur ročně, a to od roku 1992. Patnáctiletý středoškolák vymyslel převratný test na rakovinu NEW YORK - Neuvěřitelný objev se podařil teprve patnáctiletému americkému studentovi. Americký středoškolák vytvořit test rakoviny, který je 168krát rychlejší a o mnoho levnější než ten stávající. Stačil mu k tomu jen internet. Jack Andraka za svůj 26 000krát levnější test na rakovinu slinivky získal Mooreovu cenu v největší soutěži mladých vědců na světě a 75 tisíc amerických dolarů (zhruba jeden a půl milionu korun), informuje server BBC. Základem nové metody je vyšetření krve a moči pomocí speciálního senzoru, který dokáže rakovinu slinivky odhalit s devadesátiprocentní přesností, píše americký server Huffingtonpost O rakovinové bujení se mladý génius začal zajímat poté, co na nemoc zemřel bratr jeho kamaráda. Na internetu si našel články o rakovině slinivky, vše nastudoval a s výsledným projektem, na který podle svých slov přišel "když odpočíval na hodině biologie", pak kontaktoval na dvě stovky akademických institucí. Odpověděla mu jen Hopkinsova univerzita v Baltimore, kde Andraka svůj nápad realizoval a kde pokračuje ve výzkumu. LN Indoevropské jazyky prý vznikly dříve, před 9000 lety LONDÝN - Moderní indoevropské jazyky, včetně angličtiny, vznikly v oblasti nynějšího Turecka před asi 9000 lety. Tvrdí to alespoň tým novozélandských vědců, který o svém nálezu informoval v odborném časopisu Science. Dosud se přitom podle BBC mělo převážně za to, že tyto jazyky vznikly na jihozápadě dnešního Ruska před 5000 lety. Výzkumníci využili metod vyvinutých ke studiu virových epidemií a za jejich pomoci sestavili větve starověkých a moderních indoevropských jazyků. Z nich pak určovali, kde a kdy se daná jazyková rodina objevila poprvé. Jazyková rodina je skupina jazyků se společným předchůdcem, takzvaným protojazykem. Na tomto základě dospěli k přesvědčení, že jsou indoevropské jazyky staré přinejmenším osm až devět a půl tisíce let a vytvořily se v Anatolii v dnešním Turecku. Indoevropské jazyky jsou jednou z největších jazykových rodin - více než 400 indoevropskými jazyky se hovoří přinejmenším v 60 zemích světa. Lidovky.cz Sperma prospívá duševnímu zdraví žen, shodli se vědci PAŘÍŽ/NEW YORK - Mužské sperma prospívá duševnímu zdraví žen, protože funguje jako účinné antidepresivum. Tvrdí to zpráva, kterou podle francouzského serveru TrendyMen zveřejnili američtí vědci z Newyorské státní univerzity. Vědci přiřknuli spermatu vlastnosti antidepresiv na základě výzkumu sexuálního chování a duševního zdraví 293 žen. Sperma obsahuje kromě jiného melanin a serotonin, které působením v krvi žen podporují duševní pohodu, vysvětlili vědci v časopisu Archives of Sexual Behaviour Journal. Ženy, které mají pravidelný nechráněný sexuální styk bývají podle nich v naprosté většině (87 procent) méně deprimované než ty, které souloží s prezervativem. Ženy, které mají chráněný sex jsou prý stejně deprimované jako ty, které nemají žádný pohlavní styk. Časopis Archives of Sexual Behaviour Journal, který je oficiálním listem prestižní společnosti International Academy of Sex Research (IASR), ale upozorňuje, že studii je třeba brát s rezervou, protože nebere v potaz zamilovanost a city sledovaných párů LN, CTK Íránská média překrucovala projevy na summitu nezúčastněných Teherán - Íránská státní televize a rozhlas se staly terčem kritiky za zkreslení projevu egyptského prezidenta Muhammada Mursího na summitu Hnutí nezúčastněných zemí (HNZ), který se tento týden konal v Teheránu. Napsal to dnes server Al-Arabíja. Tlumočník pro íránská média zkresloval Mursího projev, aby byl v souladu s oficiální propagandou Íránu. Oficiální televizní stanice podle Al-Arabíje odmítla tlumočit Mursího kritiku směřující na režim syrského prezidenta Bašára Asada. Írán je jedním z hlavních spojenců Asadova režimu, jemuž v době stávající krize poskytoval jak diplomatickou, tak i vojenskou podporu. "Nikdy by se to nestalo, kdyby (tlumočník) neměl příkaz to udělat od vyšších míst," zdůraznil Mukadam. "Je to neomalené překroucení oficiálního živého projevu, jejž přednášel prezident a poslouchal svět, přičemž nepoužil žádný z těch výrazů." Podle Mukadama překroucení Mursího projevu dokazuje obavy režimu v Teheránu, jak by jeho lid nazíral na myšlenky i výroky Mursího. Íránská televize prý také upravovala v překladu poznámky o Sýrii, které vyslovili generální tajemník OSN Pan Ki-mun a předseda Valného shromáždění OSN Abdal Azíz Násir. Autor: ČTK

Directory [ Novin VYUŽIJTE VÝHODY DOMLUVIT SE VLASTNÍM JAZYKEM DIRECTORY pro předplatitele, 6linek, $60 ročně Jídlo a Restaurace ,, LA BOHEME " 332 Darling Street, Balmain Restaurace: 02/ 9810 0829 On-line rezervace:reservation@laboheme.net.au Výtečná česká i evropská kuchyně se širokou nabídkou točených i láhvových piv nejen z Čech. Každý den na Vás čeká speciální nabídka, pro více info prosím navštivte www.laboheme.net.au Otevírací doba: Po a Ut, ZAVŘENO; St, Ct od 18.00 do 23.00 Řízečky za $ 19.90 s přílohou Pa od 18.00 do půlnoci - Živa Muzika So od 12.00 do půlnoci - podáváme obědy, večeře Ne od 12.00 do 22.00 - Nedělní vepřová pečeně a dezert $ 25.00 Přijďte k nám na výtečný oběd v sobotu či neděli. Speciálni nabídka - hlavni chod a dezert za $ 29.90 Snadne parkovani. 09/VII/12 Restaurace DOMA - Bohemian Beer Cafe Reservace Tel: 933 100 22 29 Orwell St. Potts Point (Kings Cross) Po--Čt 17 - 24 , Pá + So 12-24 , Ned. 12 - 22 hod. Tradiční česko-slovenská jídla jako je pečená kachna, svíčková, vepřový nebo kuřecí řízek, moravský vrabec, guláš, smažený sýr, uzená krkovička,, atd. K piti Budějovický Budvar, Kozel, Krušovice, Plzeň, Zlatý Bažant, Zlatopramen, a točené pivo Krušovice. Samozřejmě také Becherovka, Slivovice, Borovička, Fernet, Absinth ap.. . 31/IX/12 Chlebíček, Kafírna, take-away, obložené chlebíčky, ruská vejce, české saláty. 372 Bourke, Street, Surry Hills, 9361 6061 Josef Usela, 0401 155 907 Otevřeno Pon.-Pát, 6,30 – 16.00, Sob.od 7,30. 20/IV/13 Tommy‘s beer café “Slovenska reštaurácia s bohatým výberom točených pív – Pilsner Urquel, Budvar, Gambrinus, Zlaty Bazant, Bernard a mnoho iných. K tomu pečené prasiatka, guľáš, bryndzové a kapustové halušky, kačice, rezne a podobne pochutiny. Otvorene: Pon-Stv 4pm – 12am Pia – Ned 12pm – 12am 123-125 Glebe Point Rd, Glebe , Tel: 9660 6870 Email: tommy@tommysbeercafe.com.au 1/IV/13 Druha lokacia Tommy‘s beer café Restaurant 42 Kellett Street, Potts Point NSW 2011 telefon/rezervace: 02-9368 0898 Otvaracia doba: Tuesday – Sunday from  5pm till late   1/IV/13 V Lahůdkářství u Cyrila jako Doma! 183 Hay Street, Sydney tel.: 9211 0994 Otevřeno: Po-Pá od 7 do 17. So 7 - 13 hod. vynikající telecí párky, tlačenka, moravské uzené tvaroh,mletý mák, zelí,kostkový cukr, ryby v láku,brynza, české a slovenské ,speciality, karlovarské oplatky, mouka atd. 17/IV/13 Heart Of Europe 114 Bronte road Bondi Junction, 93871677 Po-Pa 8.00-17.00, So-8.30-15.00 Domace kvalitne kolace, zaviny, strudle, chutne jedla, szegedinsky gulas, paprikas, svieckova, brynzove halusky..; Denne cerstvy kminovy chlebicek a obvzlast dobre vypecene rohliky.Vsetky produkty su pripravene v nasej kuchyni, pouzivame maslo, organicku muku, domace vajicka a pridavame cit . .24.III.2013 Czeeky Czech 124 King St., Newtown, telefon : 0421 335 835 Otevřeno: Úterý-Neděle. od 11am do 10pm Snídaně od $4,00 Obědy od $10,00 Tradiční česká jídla ba i rizoto a těstoviny. Točené pivo BERNARD:světlé,tmavé,řezané. 16.08.2013 Sweety Imports Predávame Horalky, Banány v Čokoláde, Mila, Perníky a iné sladkosti za veľkoobchodné ceny. Robíme aj darčekové balenia. Email: info@sweetyimports.com M: 0416 122 404 (Martina) 0404 387 615 (Peter) 09/III/13 Různé AUSTRALIAN WATER PURIFIERS Ivan Jirava - tel. 02 9835 1428, 0414 435 621 Dodáváme a deláme servis na filtry pro pitnou vodu, včetně R.O. Filtrační systém již od 90 dolaru, servis od $20. 18/VIII/12 PŘEKLADY z angličtiny do češtiny i naopak, přesně a rychle provede Daniela Kautská, NAATI, kvalif.stupen 3. tel./fax: 08 82714277, mobile: 0408 714277, e-mail: danakau@internode.on.net 17/VIII/13 Lékaři Zubaři Řemeslníci a služby Auto - Moto POČÍTAČE FlowConnect. Shared Web Services: Tel. 02 9034 6600 Fax: 9086 3155 Business process automation, workflow, sales + marketing, CRM and other business systems. Seeking experienced programmers on casual basis. Contact to Ms. Šipka for details jarka@sws.com.au 22/VII/12 Služby pro studenty WINDSOR INSTITUTE OF COMMERCE & LANGUAGES. Nabízíme “z gruntu všechno” ve výuce Anglického Jazyka, Business kurzů a kurzů Informačních technologií. .: Level 5, 127 Liverpool St. (Shark Hotel), Sydney 2000, NSW. Tel. 9283-4388 Fax. 9283-0748, mobil 0419442907 E-mail: marketing@windsor- ic.com.au Web: www.windsor-ic.com.au 8/X/08 Information Planet Pty, Ltd má 16 let zkušenosti a je to jedna z největších studentských agentur s pobočkami po celé Evropě, Jižní Americe, Austrálii i Novém Zélandu Pobočky v Australii najdete v centru Sydney, Manly, Perth a Brisbane. Pobocky v České a Slovenské Republice najdete v Praze, Branislave a Prešove. Jak vám můžeme pomoci: - výběr školy, univerzity a vyřízení viza zdarma, bezkonkurenční ceny - kontakt: Renata Ilonciakova, email: renata.ilonciakova@informationplanet.com.au; mobile: 0420 300 863 - vlastni job department - opravdova pomoc s hledáním práce: kontakt: Paulina Milova, email: service@informationplanet.com.au - vlastní ubytování se slevou pro ceske a slovenske studenty: www.austay.com, kontakt: Klára Holisova, email: info@austay.com.au; mobile: 0406 232 283 - dale: imigrační služby, vlastni cestovní kancelář, velke SLEVY pro cleny Information Planet, party pro klienty. Plne vybavene studentske centrum k dispozici. Adresa centraly: Level 5, 285 Clarence Street, Sydney, NSW 2000 (u zastavky Town Hall), web: www.informationplanet.cz a www.informationplanet.sk. Tel.: 02 9283 6161 JSME TU PRO VAS . . 25/VII/12 "Renata Morgan" studentsku agenturu prebral jej syn Lukash Morgan. Chcete aby do Sydney prišiel Vas známi či niekto z rodiny študovať? Ponúkame Anglicky jazyk a Odborne Diploma kurzy za vyhodne ceny. Pomôžeme s ubytovaním a pracou. lukashmorgan@yahoo.com.au www.renatamorgan.com.au Mobil: +61 402 034 409 Tel: +61 2 9314 1650 25/VII/12 Školy Czech and Slovak School of Sydney Green Square School, 237 Botany Road, Waterloo P.O. Box 1142; Broadway, NSW 2007 http://www.czechandslovakschoolofsydney.org.au Principal: Lenka Kaňová, : 0406 68 06 05 Česká škola v Perthu Woodland Primary Sch., 7 Bentwood Ave., Woodlands, (08) 9245 8137 Česká škola v Melbourne v prostorách St. Mathew Church, Cheltenham Principal: Vlasta Šustková, Tel: 03 9551 0279 [] Apoštoláty (Apostille) vyhotovuje: Apostille Australia Certificate Service Henry Deane Square; Shop 5, 14-18 Lee Street Sydney NSW 2000 tel: (02) 9211 1881 Cena se pohybuje kolem 200$ New South Wales Passport Office Level 7, 26 Lee Street; Sydney NSW 2000 Cena se pohybuje kolem 60$ Czechoslovak Club of ACT, Unit 12/ 18 Shropshire Str., Queanbeyan NSW 2620 vydává dvouměsíčník věstník Beseda. Československý klub v Queenslandu, 25 Upfield Street Burbank Qld 4156 Tel / Fax: (07) 3343 3489 ccq@csklubqld.org.au President Mr.Frank Caroll; Jednatel Mrs. Stana Bilková Naše stránka: csklubqld.org.au Měsíčník "Krajanský List" Redakce Staňa Bílková Asociace Čechů v Austrálii 28 Church Street, Fortitude Valley QLD P.O.Box 142, ph.07 3399 4613 Fax.07 3290 4379 vydává“ Na Slovíčko. Československý klub v SA, P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007 tel., 08 8346 4181, vydává časopis Život. Czechoslovak Country Club, 320 Devonshire Road, Kemps Creek, 2171, tel. 02 9606 0904 Czech and Slovak Association in Tasmania, 144 Pottery Road., Lenah Valley, 7008 ph. 6228 0707 Ceske a Slovenske sdruzeni v Zapadni Australii PO Box 604, Mundaring WA 6073 President: Jarda Kabelka 0434 082 739 Secretary: Olga Goerke 0413 912 586 e-mail: czechslovakwa@hotmail.com casopis "KLOKAN" vychazi 12 x do roka. Sokol Sydney, www.sokolsydney.com 16 Grattan Crescent, French Forest, 2086 tel.: 02 9452 5617 vydává „Věstník“ Sokol Melbourne, 497 Queensberry Street, North Melbourne, 3051 tel.,: není, email: sokol@aapp.net.au vydává měsíčník Kvart Český a Slovenský klub na N. Zélandě, P.O.Box 27 332., Wellington tel., 478 5977; fax.: 477 9377 Gus.knot@xtra.co.nz, měsíčník Střípky Čriepky Letovisko „Šumava“ ph.9754 5159 Lockes Way, Belgrave South 3160, Czech Pensioners Association Inc. ukončila činnost k 1.dubnu 2004 Združenie austrálskych Slovákov v Sydney. 30 Vaugham, P.O.Box 142, Lidcombe, Nsw, 2141 tel. 9649 2153 vydáva dvoumesiačnik „ Slovenský štít“ Slovenský klub Mladých + pevecký a tanečný súbor + Slovenský klub v Južnej Austrálii 5 Walter Street, Thebarton, 5031 ph.: 08 8352 8072 Slovenský klub „Ludovít Štur“. 105 Triholm Ave (P.O.Box 61) Laverton, 3020 ph:03 9802-9674, vydává: Zornička (quarterly) Združenie Slovenských Združení vo Viktorii Terezia M. Kral; c/o 10 Somerville Street Doncaster, Victoria 3108; +(61 3) 9855 8086, kraltm01@optusnet.com.au Austrálsko-slovenské informačné centrum Vojtech Michael Markus 9 Hillard Street; East Malvern VIC 3145 tel.: 0061-3-95711729; fax: 0061-3-95720838 e-mail: mmarkus@ozemail.com.au Združenie Slovenskov v Queenslande 463 Old Bay Road; Burpengary, QLD 4505 tel.: 0061-7-55279008; e-mail: vatra@primus.com.au Slovenské združenie v Západnej Austrálii 17 Edelweiss Way; Beckenham 6107 WA tel.: 0061-8-94517121; fax: 0061-8-93586858 e-mail: slovak_wa@hotmail.com Konsulát České republiky, pan. Hani Stolina, konsul, 169 Military Road, Dover Hights , 2030 phone: 02 9581 0111 fax: 9371 9635 telefonni cislo na konzularni pohotovost pro nouzove pripady, které se stanou mimo oficialni uredni dobu naseho generalniho konzulatu je 0402 312 806 nebo 0401 547 584 {pouze náhradní číslo}. Úterý 9:00-11:30,13:30-15:30; Středa 9:00-11:30 Čtvrtek 9:00-11:30, 13:30-15:30 Konsuláty Slovenské republiky, 25 B Latham St, Bentley East V 3165 Tel: 03 9570 2837, Email: vmmarkus@bigpond.com level 12 / 239 George St., Brisbane Qld 4000 Tel: 07 3221 7000; horvath@starmist.com.au České velvyslanectví v Canbeře 8 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606 ph.: 02 6290 1386 fax: 02 6290 0006 Slovenské veľvyslanectvo v Canbere 47 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606 ph.: 02 6290 1516 fax: 02 6290 1755 Mimo úradných hodín v naliehavých prípadoch (úmrtia, nehody, strata a krádež cestovných dokladov) funguje stála služba (00612/ (0) 487 201 047). http://www.mzv.sk/canberra Česká obchodní komora v Austrálii. Ceska Obchodni Komora v Australii Czech Chamber of Commerce Australia Inc. P.O. Box 479 ; Welland SA 5008; Australia President: Dr Z. D. Kotasek; phone: (+61) 08 8346 9145, Email: zhkotasek@yahoo.com.au Secretary: Peter Oprchal ; phone: (+61) 08 8556 3650, Email: osrkrab@tpg.com.au Satellite čtrnáctidenník vydává Aleš Březina, Torontské noviny, mají 12 stran, předplatné Can $ 35.00 e-mail: abrezina@rogers.com, tel.416-530-4222 Nový Domov Torontský čtrnáctidenník,. Redaktor.Věra Rollerová, Can $ 38.00 novy.domov@sympatico.ca, tel. 416-439- 9557; Novy Domov; 450 Scarborough Golf Club Road; Toronto, On. M1G 1H1; Canada Americké listy, vydávané ve státě N. York, redaktor Petr Bísek, Čtrnáctidenník, 12 stran, předplatné US $ 38.00.; Americke list; 26 Gruber Drive; Glen Cove, NY 11542; USA; (516) 674-9438; fax (516) 671-3147, americkelisty@optonline.net Nový POLYGON – časopis dvouměsíčník, 96 stran A5, US$69 ročně, nakladatelství PRIMUS, Vězeňská 7, 110 00 Praha 1 www.cs-magazin.com, Čtěte český a slovenský zahraniční internetový časopis CS-magazín na webové stránce www.cs-magazin.com 10% Sleva pro nové předplatitele. NOVIN Pouze $63 dolarů na rok včetně poštovného. Napište nám na jaké jméno a adresu chcete noviny posílat a Šek vystavte pouze na jméno Noviny a pošlete na adresu: Noviny, P.O.Box 3335, Redfern, NSW 2016 Nabízíme zajištění nákupu nebo prodeje nemovitosti v Praze vč. kompletního právního servisu (příp. Vám i založíme firmu), dotazy a informace na prague.realestates@email.cz Mockrát Děkujeme za Pomoc: Zden. Suchý - $30 P. a V. Řehola - $30 I. Jan - $30 G.V.Rýgl - $10

q Co Bude q Rádi nabízíme na této strance ZDARMA prostor v těchto novinách organizacím, klubům atd. aby mohli informovat o připravovaných akcích. 9 Volume 3 Issue 120 (343) M U S Í M E S I P O M Á H A T September – září 2012 Katolické mše v Aust4álii. Bohoslužby: V Perthu, Sydney ve slovenském kostele (viz níže) a ceske mse svate budou slouzeny v kostele Holy Innocents v Croydonu a to kazdou 2. nedeli v mesici v 11:30 pocinajic 9. zari 2012 Mili krajane Rad bych vas informoval o zmene tykajici se puvodne ohlasene zariove mse svate v Croydonu. Z duvodu svatosti birmovani ve farnosti Holy Innocents Croydon dne 9. zari, (o ktere se P. Krigovski dozvedel teprve po nedavnem navratu z Evropy), se mimoradne mse svata presouva z nedele 9. zari na nedeli 16. zari v 11:30. Nasledne mse budou vzdy 2. nedeli v mesici (tedy 14. rijna, 11. listopadu atd). Pavel Rajnoch 02 9664 4994 Melbourne - Na Šumavě ACT Czechoslovak Club of ACT, Unit 12/ 18 Shropshire Str., Queanbeyan NSW 2620 www.beseda.org.au. otevreno prvni a treti sobotu v mesici od 14.30 do 17.00 (2.30pm-5pm) NSW Československý Country klub v Sydney, 320 Devonshire Road, Kemps Creek tel. 02 9606 8703, PO Box 330 Kemps Creek 2178; www.cscountryclub- sydney.com.au a email: czslclub@optusnet.com.au Restaurace : pátek, sobota 18 – 21 hod,neděle 12 – 18 hod. Tradiční česká a slovenská jídla, rezervace 02 9602 0904, 0402 398168; Stolní tenis každý pátek od 18 hod, President is Bruce Bucksath ph 0413 332 520, Secretary is Irena Bucksath ph 0402 904 814 V neděli 23.9.2012 Bleší trh - Začněte si vyklízet garáže, skříně a poličky! Zpeněžte co nepotřebujete, zamluvte si místo za poplatek $10 jako příspěvek na klub. Při této příležitosti se také můžete zúčastnit naší soutěže o nejlepší bramborový salát. Poplatek $5, opět jako příspěvek na klub. Cena pro vítěze je 10 řízků od našeho kuchaře Jozefa Šmitaly Od pátku 5.10.2012 do neděle 7.10.2012 - Trampský víkend (klub bude otevřen v pátek od 18:00 hodin) Zabalte stany, spacáky, kotlíky, rodinu či přátele a přijďte si zakempovat venku na krásném trávníku v klubu. Bude táborák, opékání buřtů a samozřejmě trampské písně. Slovenská Hala a katolícky kostol Sydney 30 Vaugham Street, Lidcombe, tel. 9649 2153 www.skcsydney.com Slovenská Svätá Omša Každú nedelu o 11,30 hod. Sokolský Národní Dům Sydney 16 Grattan Crescent, Frenchs Forest, NSW 2086, tel 9452 5617, www.sokolsydney.com. Info: všeobecné Jarda Krejčík 9807 JIŽNÍ AUSTRÁLIE Československý klub v Adelaidě, 51 Coglin Street, Brompton tel.: 08 8346 4181 P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007 Bar a kuchyně v Československém klubu jsou v provozu každý pátek od 18.00 do 23.00 hod. a každou neděli od 12.00 do 19.00 hod. QUEENSLAND Československý klub v Queenslandu, 25 Upfield Street Burbank Qld 4156 Tel / Fax: (07) 3343 3489, email“ ccq@csklubqld.au Klub je otevřen každý pátek od 18 hodin, Informace: Stana Bilkova Tel: (07) 3271 1646 Večeře: polévka, hlavní jídlo, káva/čaj zákusek Pouhých 15 dolarů. Asociace Čechů v Austrálii 28 Church St., Fortitude Valley, Qld.,ph: 07 3399 4613 Združení Slovákov v Queenslandě, Informacie: Lojzo Ogurek, koordinator (07)5530 6813 TASMANIE Združenie Cechov a Slovákov v Tasmanii (Czech And Slovak Assoc. Of Tasmania Inc.) c/o 144 Pottery Rd. Lenah Valley Hobart Tas 7008. VICTORIA Sokol Melbourne 497 Queensberry Street, North Melbourne, Vic 3051 Tel.: nemaji President: Mrs Marketa Lyell: 0413852488 Každé úterý od 12.00 hod Lunch, vaří Eda a Věra Zlatých Každé pondělí a úterý od 19.00 hod . Výuka češtiny. (Zuzana Vavicz) Každé čtvrtek -12.00 hod. Karetní odpoledne u kávy, zákusky Letovisko „Šumava“ Lockes Way, Belgrave South 3160, ph.9754 5159 Každou první neděli v měsíci je mše svatá v 11, ráno. (mimo září kdy jr svatováclavská pouť) Pouť je letos 30. září ZÁPADNÍ AUSTRÁLIE Czech & Slovak Association in Western Australia, Inc. PO Box 604, Mundaring WA 6073 President: Jerry Kabelka 0434 082 739 Secretary: Olga Goerke 0413 912 586 Email: CzechSlovakWA@hotmail.com Web: www.CzechSlovakWA.org KLOKAN vychazi 12x rocne RADIO SBS SYDNEY Locked Bag 028, CROWS NEST NSW 1585 TEL: 02/9430 2723, FAX: 02/9438 1114 Email: ikad@sbs.com.au Každý čtvrtek ráno v 9 hod od 9 do 10 hodin, pouze na vlnách Sydney a Canberra , pouze česky. Vysílá v češtině každou neděli od 21 do 22 hodin a ve slovenštině od 22 do 23 hodin na celonárodním okruhu na vlnách: Adelaide FM 106.3 Brisbane FM 93.3 Canberra FM 105.5 Darwin FM 100. Hobart FM 105.7 Melbourne FM 93.1 a AM 1224 Newcastle AM 1413 Perth FM 96.3 Sydney FM 97.7 a AM 1107 Wollongong AM 1485 Young (NSW) FM 98.7 Slovensky Adelaide FM 92.9 Každú nedeľu v 9.00 Brisbane AM 1053 Utorok o 13.30 hod. „Rádioforum“ on 2RRR FM 88,5 MHz slovenské vysielanie moderuje Paľo Virág každú nedeľu v Sydney od 18 do 19 hodine. Telefón v štúdiu 02 9816 2938 email: radioforum8@hotmail.com Vysílání Čs. klubu v Jižní Austrálii lze slyšet pondělí od 19.30 - 20.30 na stanici 5PBA-FM (89.7 MHz.) středa od 18.30 do 19.30 na 5CST-FM (88.7MHz) každou neděli od 19.30 do 20 hodin na stanici EBI-FM (103.1 MHz.) Dr. Květoslav Eliáš ℡ 08 8362 4086 Radio 4EB 98.1FM - Brisbane České vysílání Každou středu od 15.45 - 17.15 a každou sobotu 10.30 - 11.30 dopoledne. Vedoucí Karel Ulvr Tel: (07) 3355 0109 www.4eb.org.au/~czech Radio 4EB FM 98.1 - Brisbane Slovenske vysielanie kazdy piatok od 18.00 do 19.00 hod, informacie Emilia Matulova, 07 3343 3064. Canbera rádio . 91.1 FM Vysílací hodiny: každou sobotu mezi 8-9 hodinou ranní Office phone: 02-6287 7058, CMS studio phone: 02-6287 4347, fax: 02-6287 4348, e-mail: ahojradio@centrum.cz Y Poznámka vydavatele Toto číslo jest posláno do tiskárny 10.září. Léta Páně. 2012. INZERCE AKCÍ NA STRÁNKÁCH ČESKÉHO  VYSÍLÁNÍ RÁDIA SBS  České vysílání upozorňuje krajanskou komunitu, že má  možnost oznamovat své akce na webových stránkách  Rádia SBS www.sbs.com.au/czech v rubrice \'komunita\'.  Tato bezplatná služba je poskytovaná všem organizacím i  jednotlivcům po celé Austrálii.  Oslavte jaro v La Boheme Restaurant & Cafe Vás zve k ochutnávce nového meníčka. Připravili jsme pro Vás širokou nabídku českých i evropských specialit, jako jsou špenátově pirohy, kuřecí, vepřový nebo telecí řízek, pečené vepřové koleno, pečená kachna, domácí telecí a kuřecí parky, a také celou pečenou husu. Nebo přijďte vyzkoušet novou denní nabídku: Ve St/Čt - 20% sleva z účtu na české a evropské speciality. V Pá - kup jedno pivo nebo vino a dostanete jedno zdarma od 6 do 7 hod. a živá muzika od 7 hodin V So/Ne - zvyhodněné obědové menu - hlavni chod & dezert $ 29.90 a večer od 5 do 7.30 hod. - děti jedi zdarma Vice informaci naleznete na nasich webovych strankach www.laboheme.net.au nebo radi poskytneme na tel. cisle 02/98100829 Vydavatel si dovoluje pozvat příznivce NOVIN na Pokec. V sobotu 15. září mezi 1 a 3 hodinou do hospody “Cheeky Czech” (Newtown, naproti rohu Kings a Missenden Rd.) Eurofest 2012 September 15 & 16 the largest family fun festival on the Warringah Peninsula. Organised by the Armenian, Austrian, Czech, Danish, Swedish and Dutch Clubs to highlight the diversity of our Australian culture. Ararat Reserve, Bantry Bay Road, Frenchs Forest Giant Marquee Gourmet Foods, Market Stalls Genuine Art and Craft Pavilion Non Stop Entertainment Folk Dancing, Music, Children’s Amusement Park F I R E W O R K S Saturday 7.30 pm Free Shuttle Bus on both days, all day from Bantry Bay Rd. Shops to the Festival for more Information visit our website www.eurofest.org.au

Noviny –Zajímavosti z kultury 10 Strana 10 Pomsta počesku Nejraději bych začal tradičně, něco jako "Bylo nebylo..." nebo "Za devatero horami a devatero moři..." , ale to by ten příběh vyzněl jako pohádka a to nechci. Na druhou stranu si ale také nepřeji, aby jeho realita vrhala stín na ty, kteří s příběhem sice nemají nic společného, ale přesto by se mohli "poznat". Nejlépe asi bude, když řeknu, že se mi to všechno jen zdálo. A tak tedy: Zdálo se mi, ze čtvrtka na pátek, že jsem .... Že jsem šel po okresní cestě, úzké a špatně vyspravované mnohými asfaltovými záplatami. Cesta vedla rovně, ale mírnou strání, která po mé levici stoupala do smrkových lesů, zatímco po mé pravici bylo pole, které se táhlo dolů až k zelené remízce, kde snad mohl být i potůček, ale to bylo moc daleko, abych jej dohlédl, a odtamtud se zase rozprostíralo jiné pole, které stoupalo k lesnatému obzoru na druhé straně údolí. Pole byla posečena a sklizena, jen strniště dávalo tušit, že na nich asi rostlo obilí. Byl podzim, ale sluníčko ještě pěkně hřálo a strniště prorůstal zelený jetel. Šel jsem pomalu směrem k vesničce kam silnice vedla a na jejímž okraji měl dům můj přítel Luba. Odstěhoval se sem celkem nedávno, i když v republice už žil pěkných pár let. Po Austrálii se mu ale stýskalo pořád. Vždycky, když jsem do republiky přijel, musel jsem ho navštívit a ani letos tomu nebylo jinak. Jinak bych ho urazil, kdybych se aspoň na jednu noc nestavil a nepřespal. Naproti Lubově domu, přes silnici, stál starý statek, který jeho majitel nechal značně zchátrat. Tašková střecha byla uprostřed prohnutá a staré kamenné zdi popraskané, ale jinak celá stavba dávala tušit, že to v minulosti musela být impozantní budova. Od silnice oddělovala statek solidní kamenná zeď, i když poměrně nevysoká. Značně ovšem poškozená a místy i rozvalená. Táhla se podél silnice ven z vesnice. Už jsem šel vedle ní, pár desítek metrů zbývalo z mé ranní procházky, když jsem zahlédl jednou z těch provalenin houbu. Hřib! A vedle další! Protáhl jsem se provaleninou a zjistil, že zde rostlo celé hnízdo hřibů. Bohužel, všechny ty krásně vypadající houby byly po bližším ohledání nepoužitelné. Byly buď shnilé, nebo prolezlé červy. Většinou obojím. Nechal jsem je na místě, ale nedalo mi to a zbytek cesty jsem šel podél zdi ke statku vnitřní, nikoli zevnější stranou zdi a sotva deset metrů od statku jsem našel další hnízdo hřibů! Bylo jich méně a byly menší, ale byly zdravé! Opatrně jsem je sbíral a nemaje nůž čistil je aspoň od nejhoršího nehtem a pokládal na nízkou zeď. V nejlepším, když jsem se zvedal z podřepu, mě do něj srazilo strašné zařvání. Nade mnou opíraje se jednou rukou o zídku stál mohutný chlap a řval: "Co si to dovoluješ ty smrade.... ty hajzle zlodějská! Co tady kradeš mý houby!" Strašně jsem se lekl a srdce jsem měl v tu ránu v krku, ale přesto jsem povstal. Stáli jsme teď čelem k sobě a chlap se opřel ještě více o zeď prskaje mi přímo do obličeje: "To vás v Austrálii neučej, že se na cizí pozemek nesmí?" Celý jsem se třásl a cítil jsem, jak mnou začíná cloumat vztek, ale udržel jsem se a nepraštil ho. V mém věku si to nemohu dovolit a s mým srdcem už vůbec ne, ale vzalo to dlouhý moment, než jsem to zvládl. "Držku bys zasloužil rozmlátit ty kurvo australská, špinavá!" hulákal (zřejmě) majitel sešlého statku. Uvědomil jsem si, že ví s kým má tu čest, když ví, odkud jsem. "Podívejte se..", začal jsem chabě. " Drž hubu!" ječel, ale já ji nedržel. "...nemohli bysme se nějak domluvit? Bez řvaní?" "To bude mé sic... nejméně!" řval vztekle, ale o něco tišeji. Strašně jsem znejistěl. Česky umím pořád dobře, ale tomuhle jsem nerozuměl. "Jaký sic?" "Tak ty nevíš, co to je mé sic?" "Nevím," odpověděl jsem upřímně. "Že tě dají nejméně na mé sic do kárného zařízení." "Jo tak, na měsíc! Podívejte, já se omlouvám, houby si nechte..." "To by se ti hodilo!" znovu zbrunátněl, "dáš mi padesát dolarů, nebo zavolám policii! Americkejch!" "Já americký dolary nemám, já jsem z Austrálie." "Tak sto australskejch!" "To nedám! Australskej je teď mnohem víc, americkej upad, čtete bursu?" "Nečtu," připustil a poprvé maličko znejistěl. "Fakt americkej dolar upad?" "Upad, kvůli válce v Iráku. Australskej šel nahoru kvůli Číně. Kupujou vod nás suroviny." "Tak jo, tak já vezmu ty australský." "No dobře, ale musíte mi dát potvrzení." "Na to se ti vyseru, já potvrzení nikomu nedávám!" "Rozumějte, já tady jsem sice na dovolený, ale oficielně to vedu jako služební cestu, takže ty dolary můžu odepsat z daní, chápete? Ale musím na to mít potvrzení. Vás to nic nestojí a já ušetřím." "A to vám budou věřit, když to napíšu já, na papíru jen tak..." začal mi vykat. "To víte, na nějakým oficielním firemním papíru by to bylo lepší..." "Já mám ještě stvrzenkový sešit z JZD ...." rozpomněl se. "To stačí!" " A co tam mám napsat, že jste mi dal padesát dolarů?" "Ne, že jste mi za padesát dolarů prodal houby!" "A to vám budou věřit, když to bude česky?" " To už nechte na mně! Ostatně, když mi nebudou věřit, tak si to mohou nechat přeložit a zjistěj, že jsem nelhal, ne?" "No jo, tak jo. Tak tady počkejte... a kdybyste snad myslel, že utečeš, tak já vím kde si tě najít!" nabral opět výhružný tón. "Prosím vás, kam bych utíkal? Přes silnici k Lubovi?" Pokýval hlavou, téměř omluvně, zdálo se mi. Hned jak odešel, jsem vytáhl peněženku a oddělil padesátidolarovou bankovku od svazku ostatních. Nemusel vědět, kolik peněz u sebe nosím. Za chvíli byl zpátky a přinesl mi jézédáckou stvrzenku, na které bylo i s jeho podpisem, že mi prodal houby "hřibi" za padesát australských dolarů. Vyměnili jsme si bankovku za stvrzenku a on, už vyloženě přátelsky, chtěl ještě vědět, zda se nestavím večer na pivo, že má syna, který by se rád podíval do Austrálie. Vymluvil jsem se, že jsem ještě nesnídal, a pospíchal přes silnici k Lubovi. Že bych šel k němu na pivo, nehrozilo, neb po poledni mě Luba odvezl do nedalekého krajského města, odkud mi jel autobus na Prahu. Měli jsme čas na procházku po městě i na oběd, ale já jsem nejprve chtěl, aby mně Luba ukázal místní berňák. Divil se, ale nakonec mě tam vzal ze zvědavosti, co tam chci. Chvíli trvalo, než jsme se dostali na to pravé oddělení a k tomu pravému úředníkovi. Tam jsem potvrzní o prodeji hub odevzdal do správných rukou a dostal ujištění, že kdyby bývalý majitel hřibů svůj výdělek na konci roku nepřiznal, tak bude mít průser jako hrom a v nejhorším by mohl skončit i v kárném zařízení. " Na mé sic?" chtěl jsem vědět. "Na vaše co?" "Na měsíc!" "Možná i na víc," ujistil mě úředník. Blaho se mi rozlilo po celém těle, takové neskutečné blaho malého českého práskače a ..... v tom jsem se probudil.... šáhnu vedle, ale jak mě ten sen oklamal! Stanislav Moc Přízrak zvaný kubánská totalita Jan Berwid-Buquoy Reflex Nejdříve se počátkem 90. let zdálo, že komunismus skončí během několika týdnů na smetišti dějin. Kupodivu se tak nestalo. Sice vypuklo jakési vizuální „oteplení“ v oblastech, jako je Čína, Vietnam nebo Laos, ale jde spíš o kosmetické „reformy“, připomínající politiku Milouše Jakeše v bývalé ČSSR krátce před „sametovou revolucí“. V zemích typu Severní Korea a Kuba se dokonce na politice jejich neostalinismu nezměnilo vůbec nic. Stát se disidentem na Kubě je takřka předem naplánovaná sebevražda. Tito lidé jsou na ostrově naprosto osamoceni a izolováni. Na rozdíl od bývalého disentu v ČSSR (Charta 77) nebo Polsku (Solidarita) kubánskou opozici žádný stát západní polokoule nepodporuje. Patrně je to rovněž možná tím, že než se začne kubánský disident aktivně projevovat na veřejnosti, již je dávno za mřížemi. V extrémním případě je zlikvidován Castrovým bezpečnostním aparátem. Potom už samozřejmě není nic, co by se ze zahraničí dalo podporovat. Přesto mi nejsou známy žádné diplomatické kroky západních zpravodajských služeb působících na Kubě ve prospěch vězněné opozice. Mám ten dojem, že naše demokraticky zvolené evropské vlády se hlavně starají o to, aby se udržely u moci, na což ve volbách vydávají stovky miliónů. Ať již v jakékoliv měně. Jestli nějaký humanista umírá v kubánském vězení hlady, je zajímá pouze potud, pokud by to mohlo vézt k vítězství v příštích volbách, a tím ke kýženému prodloužení vládního mandátu. V opačném případě patrně nevidí důvod, proč by se měli proti kubánské, nebo dokonce severokorejské komunistické totalitě angažovat. Dne 22. 7. 2012 oblétla svět šokující zpráva. Vedoucí kubánský disident Oswaldo Payá zemřel kolem 14. hod. při automobilové nehodě. Neštěstí se událo ve východokubánské provincii Granma. Incident se přihodil v místě zvaném La Gavina, když se Payá nacházel se třemi spolucestujícími na cestě z Havany do města Bayamo. Řidič prý náhle ztratil kontrolu nad řízením a narazil do stromu. Výzvědná služba USA však bleskurychle zaregistrovala: Na místě se doposud žádná dopravní nehoda neudála. Terén je přehledný a dostatečně široký pro dvě vozidla vedle sebe. Aby na tomto místě řidič narazil do stromu, musel by na něj úmyslně mířit, tedy nehoda by připadala v úvahu pouze za účelem „sebevraždy“. To je však nepravděpodobné. Jediná možnost, která se podle CIA nabízí, je úmyslné vytlačení vozidla z jízdní dráhy jiným vozidlem za účelem vraždy spolucestujících. Disidentova sestra, Marlene Payová, se okamžitě po nehodě nechala slyšet: Vražda nainscenovaná Castrovou státní bezpečností. Stopy v jízdní dráze prý poukazují na účast ještě jednoho vozidla. Původce dopravního incidentu z místa nehody ujel. Oswaldova dcera Rosa María Payová k tomu ještě navíc americkým novinářům sdělila: „Můj otec dostal v této věci několik výhrůžek. Na náš dům také zaútočily davy organizované politickou policií.“ Na pohřbu Oswalda Payá 24. 7. 2012 byly zatčeny desítky disidentů, jejichž další osud není znám. Vulgárně řečeno, kubánský opozičník „ležel v žaludku“ státní bezpečnosti již delší dobu a byl bedlivě monitorován Castrovou zpravodajskou službou. Dne 18. 2. 2002 se onen katolický disident ještě s desítkou dalších přátel rozhodl zahájit projekt „Varela“ (obdoba Charty 77). Pojmenování projektu pochází od Félixe Varely (1788–1853), jenž se zasloužil bojem proti otroctví na Kubě. Castro sice iniciativu napadl tradičním komunistickým stylem: „Od prvního okamžiku nám cestu kříží samí zrádci, lumpové, darebáci, agenti CIA, podplacení reportéři ...,“ ale až na běžné šikany se nic zvláštního nedělo. Teprve 18. 3. 2003 udeřila státní bezpečnost s nehoráznou tvrdostí. Bylo pozatýkáno celkem 75 signatářů, kteří se na petici podíleli. Při politickém monstrprocesu 5. 4. 2003 bylo odsouzeno všech 75 zadržených. Odnětí svobody činilo úhrnem celkem 1450 let ve vězení. Kolik těchto nešťastníků dodnes přežilo pobyt a mučení ve věznicích, nelze z žádných pramenů doložit. Oswaldo Payá mezi zatčenými nebyl. Začala se o něj totiž zajímat francouzská zpravodajská služba a komunistická vláda v Havaně si to s Paříží nehodlala rozházet, neboť se jednalo o jedinou západní světovou velmoc, jež zatím ještě Kubu totálně neignorovala. Francouzi pozvali špičkového disidenta do Evropského parlamentu ve Štrasburku, kde obdržel Sacharovovu cenu za boj o lidská práva na Kubě. Mezitím podepsalo petici „Varela“ 11 000 signatářů. Následné pozvání na francouzské velvyslanectví i s dalšími disidenty se konalo 14. 7. 2003. Arogance Paříže kubánského diktátora sice silně ranila, ale přesto je nutné dodat, že francouzská vláda kromě těchto symbolických gest rovněž nic konkrétního proti totalitnímu režimu na Kubě nepodnikla. Francouzi vyvolali u Kubánců naděje, o kterých věděli, že je bez úzké spolupráce s USA nemohou splnit. Washington však pro tuto chudičkou oblast neostalinské diktatury nemá žádný politicko-hospodářský program. Vojenský zásah USA by Castrův režim nevydržel ani jeden den. Co však potom? Kdo bude živit přes 11 miliónů vyhladovělých Kubánců a kdo postaví zemi za stovky miliard dolarů znovu na výsluní civilizace? A tak katolický disident Oswaldo Payá čekal se svou rodinou od roku 2003 na zatčení, provázen bídou a výhrůžkami kubánských komunistických funkcionářů, podnikajících pravidelně útoky na jeho dům. Nedočkal se. Dne 22. 7. 2012 ve 14.00 hod. si ho vyzvedla kmotřička Smrt. Zatčení a uvěznění by znamenaly celosvětové protestní hnutí. „Dopravní nehoda“ za neobjasněných okolností je tichá a brzy se na ni zapomene. A právě o to se patrně přízraku kubánské totality jedná. Jde jí o to, aby anachronismus strašáka komunismu přežíval na tomto ostrově co nejdéle, nyní tak jako v budoucnu.

Noviny –Zajímavosti s kulturou ba i odjinud 11 Strana 11 RUSKO: O pravé tváři Pussy Riot... ... a pokrytectví jejich stoupenců Rozsudek nad ruskými anarchofeministkami zvedl stavidla hněvu tvůrců veřejného mínění. V čem spočívá selhání "hlídacích psů demokracie"? Dalo se to čekat. Rozsudek nad členkami Pussy Riot zvedl stavidla hněvu tvůrců veřejného mínění. Pohoršení nad údajně politicky motivovaným procesem hltí stránky novin, časopisů, plní éter rozhlasových a televizních vln. Opět se ukazuje, že velký počet médií ještě neznamená názorovou pluralitu. Stejně jako se mohla přetrhnout v ujišťování veřejnosti o ušlechtilosti motivů pořadatelů Prague Pride a krásách životního stylu homosexuálů, se až na jednu či dvě výjimky vyjadřují poněkud monotónně i při hodnocení soudního procesu s třemi ruskými anarchofeministkami. V čem spočívá toto selhání "hlídacích psů demokracie"? Tři polopravdy a omyly Stejně jako v jiných případech na vině je selektivní výběr informací umožňující jejich manipulativní zřetězení za účelem předem daného závěru. A ten zní: Putinův režim je obludný, v Rusku neexistuje svoboda slova, a proto jsou členky Pussy Riot obětí zvůle a politického útlaku. Z toho následně vyplývá, že každý, kdo na odsouzené nepohlíží jako na hrdinky bojující i za naše práva, je nepřítelem svobodné a spravedlivé společnosti. Takto zdeformovaný mediální svět se řídí principem "účel světí prostředky", a proto se čtenářům či posluchačům určité informace nesdělí či se významově posunou a když ani to nezabere, uměle se vytvoří. A může-li se těmito metodami vést "válka proti terorismu", proč by se nedaly využít i v informační válce proti putinovskému Rusku? Uveďme nejčastěji omílané polopravdy či omyly: 1. Pussy Riot je dívčí punková kapela prosazující právo na svobodu slova. 2. Protest Pussy Riot byl zaměřen primárně proti Putinovi a jeho politice. 3. Na jednání Pussy Riot nebylo nic nezákonného a rozsudek neodpovídá normám civilizovaného světa. Mýtus dívčí punkové kapely Pussy Riot není hudební kapela ve vlastním slova smyslu, ale odnoží radikální anarchistické skupiny Vojna (Válka). Od jiných se liší tím, že k prosazování svých politických cílů používá i hudbu, v tomto případě punk. Skupinu Vojna založili v roce 2008 studenti filozofie Lomonosovy univerzity a zakládá si na tom, že působí ilegálně. Nejde jen o to, že není oficiálně registrovaná, ale i o to, že úmyslně porušuje zákony Ruské federace včetně těch, které jsou běžné v každém jen trochu civilizovaném státě. Všechny její akce se odehrávají bez předchozího ohlášení a zpravidla na místech ve vlastnictví či správě cizích osob či jiných subjektů. Je zavádějící psát o Pussy Riot jako o hudební skupině, jejímž jediným proviněním proti mravům je punková "modlitba" vyzývající Bohorodičku k vyhnání Putina z Kremlu. Aktivisté Vojny jsou známí také tím, že používají veřejný prostor k útoku na hodnoty a instituce spjaté s ruskými a obecně evropskými duchovními a civilizačními dějinami, jako jsou rodina či církev. Za hlavní prostředky ideologického boje volí obscénnost, jež má šokovat, urážet a podkopávat ustálené představy, co je v oblasti lidského soužití normální. Do povědomí veřejnosti vstoupili v roce 2008, v předvečer prezidentských voleb v Rusku, jejichž vítězem se stal Dmitrij Medveděv. V jednom z moskevských muzeí tehdy souložilo pět nahých párů včetně pokročile těhotné Naděždy Tolokonnikovové, jedné z odsouzených členek Pussy Riot. V samoobsluze, za přítomnosti dětí, si jedna z aktivistek zanesla do své vagíny zmrzlé kuře a odkráčela s ním ven. Obě akce měly sice politický podtext, primárním motivem však bylo vzbudit pohoršení v takzvané měšťácké společnosti kladoucí překážky širší společenské revoluci. Při jiných příležitostech převraceli policejní automobily i s policisty, útočili na ně zápalnými lahvemi či je polévali vlastní močí, házeli živé kočky na zeď McDonald‘s či okupovali supermarkety a ničili zboží. Je tedy zavádějící psát o Pussy Riot jako o hudební skupině, jejímž jediným proviněním proti dobrým mravům je jakási punková "modlitba" vyzývající Bohorodičku k vyhnání Putina z Kremlu. Urážka pravoslavné církve Píseň, kterou měla Pussy Riot zpívat v Chrámu Krista Spasitele, se Putinovi věnuje jen okrajově. Celkově totiž vyznívá jako úmyslná urážka ruské pravoslavné církve a jejích představitelů. Ideologie, kterou Pussy Riot a jejich spojenci šíří, vychází z tradic ruského nihilismu a anarchismu. Vezmeme-li však v úvahu i gesta vystupujících "umělkyň", je zřejmé, že předmětem zesměšnění měli být i prostí věřící. Ideologie, kterou Pussy Riot a jejich spojenci šíří, vychází z tradic ruského nihilismu a anarchismu. Její stoupenci nevedou "svatou válku" pouze proti Putinovi, ale proti každému řádu vycházejícímu z tradičních představ o rodině, společnosti a uplatňování křesťanských hodnot ve veřejném životě. Odporovalo by proto spravedlnosti, kdyby stát k cílené demontáži samotných základů takového řádu nečinně přihlížel. Svoboda slova? Pussy Riot, Vojna a podobné organizace si zakládají na tom, že svou činností porušují zákony a normy stanovené politickou či duchovní autoritou, kterými z principu pohrdají. Proto ke svým předem neohlášeným provokacím a výtržnostem volí místa v užívání všech či ve vlastnictví soukromých subjektů. Při jednotlivých performancích je tedy porušované právo na soukromé vlastnictví či se odehrává obscénní výtržnictví před veřejností včetně dětí a mladistvých. Zákony na ochranu veřejného pořádku či proti hanobení regulující svobodu slova a projevu a chránící jednotlivce i skupiny obyvatel před urážením a verbálními útoky jsou dnes uplatňovány ve všech evropských státech i USA. Například britský trestní zákoník umožňuje, aby bylo výtržnictví spojené s hanobením některé skupiny obyvatel trestáno až do sedmi let odnětí svobody. A pokud jsou při něm ničeny i cizí věci, až 14 lety vězení. Pussy Riot a podobné organizace si zakládají na tom, že svou činností porušují zákony a normy stanovené politickou či duchovní autoritou, kterými z principu pohrdají. V Německu i jiných státech jsou odnětím svobody trestané osoby popírající oficiální výklad druhé světové války. Jestlipak by hvězdy světového showbyznysu a českého undergroundu sjednocené podporou Pussy Riot vystoupily na podporu neonacistické kapely, jež by byla souzena za to, že vtrhla do památníku Jad Vašem a vyřvávala: "Hospodine, vyžeň Netanjahua!" Také by šlo o útok na svobodu slova? Zhruba před dvěma týdny umístil někdo do vchodu mešity ve francouzském Montaubanu dvě prasečí hlavy. Starosta města a téměř celý francouzský tisk tento incident odsoudili jako blasfemický a žádají jeho přísné potrestání. Proč titíž lidé a jejich tamtamy volají po osvobození násilně jednajících anarchofeministek, ale protiislamistického "umělce" nechávají na holičkách? Proti křesťanství a jeho hodnotám Že nejsou aktivity organizací, jako je Pussy Riot, primárně zaměřené proti jednotlivým politikům, ale proti křesťanství a z něj vycházejícím hodnotám, svědčí i to, že na protest proti odsouzení členek Pussy Riot porazily obnažené ukrajinské feministky z hnutí Femen kříž postavený zakarpatskými uniaty na památku umučených a popravených obětí sovětské NKVD. A celý pokrokový svět k tomu mlčí. Mlčí, protože souhlasí, chtělo by se dodat na adresu novinářů a pokrokových aktivistů obviňujících prezidenta Václava Klause z podpory Putina, protože se nepřipojil k hlasům odsuzujícím výši trestu nad ruskými chuligánkami. O skutečné povaze a ideové orientaci Pussy Riot svědčí i to, že únorový incident se odehrál v chrámu symbolizujícím odklon postsovětského Ruska od militantního ateismu a komunismu k pravoslaví a obnovenou spolupráci světské a duchovní moci. Chrám Krista Spasitele postavený na poděkování za záchranu Ruska před napoleonskými vojsky nechal Stalin zbourat, aby byl nahrazen velkolepým Palácem sovětů. Aktivisté Vojny s podobnými procesy předem kalkulují a doufají, že i jejich prostřednictvím a s finanční a mediální podporou ze zahraničí dosáhnou svých politických cílů. Nakonec však palác vybudován nebyl a na místě, které svým významem připomíná naši svatovítskou katedrálu, vyrostl obří otevřený bazén Moskva. Již na sklonku sovětského režimu byl položen základní kámen k výstavbě nového chrámu a díky příspěvkům obyčejných věřících jej bylo možné na konci devadesátých let dokončit a slavnostně vysvětit. Politický proces v jiném smyslu Proces s Pussy Riot je opravdu politický. Nikoli však v tom smyslu, jak o něm referují liberální či rusofobní média. Aktivisté Vojny a spřízněných organizací s podobnými procesy předem kalkulují a doufají, že i jejich prostřednictvím a finanční a mediální podpory ze zahraničí dosáhnou svých politických cílů. Těmi jsou zánik Ruska relativně nezávislého na "světovém společenství" a hrdého na své tradice a spolupráce světské a duchovní moci podporující konzervativní mravní a společenské hodnoty. Nemusíme být stoupenci ruského prezidenta Vladimira Putina, ba dokonce ani ruského pojetí politiky či vztahu státu a církve, abychom si uvědomili, že v tomto hysterickém protiputinovském tažení jsou ve hře i naše svobody a státní suverenita. Psáno pro Českou pozici Michal Semín Autor je ředitel Institutu sv. Josefa Pan Kraus a pan Blum, filmoví scénáristi, diskutují o svém psychoanalytikovi, doktoru Tautermanovi. "Nikdy ho nic nevyvede z míry, jeho vyrovnanost je buď strojená, nebo přímo nelidská," naříká Kraus. "Ani mně se nikdy nepodařilo mu říci něco překvapivého," souhlasí Blum. A jak tak šmůzují, přijdou na nápad, jinak by to ani nebyli scénáristi. "Vymyslíme děsivý sen," kuje pikle Kraus, "a já mu ho řeknu až tam půjdu v poledne, a oni mu to řeknou, až tam půjdou ve čtyři!" A s velkým gustem a chechotem začínají plnit svůj pekelný plán. Nahý chlapec ... v zelené gondole ... podjíždí pod gotickým obloukem ... tu náhle do gondoly skáče zarostlý válečník ... přilbice ... v ruce kyj ... v druhé ruce syčící had ... z okna nad obloukem ženský hlas ... Já nebohá!... násilník!... had! ... válečník se něžně přibližuje ... z kyje se stává ratolest ... z hada se stává ... sen náhle končí! "To je nářez!" blaženě chroptí Kraus. "A jsem žádostiv vidět Tautermana, až totéž uslyší podruhé!" sténá Blum. A skutečně, druhý den v poledne u psychoanalytika Tautermana Kraus ze sebe sotva vyráží děsivý sen. A ve čtyři hodiny Blum, celý zpocený, roztřeseně převypráví Tautermanovi némlich to samé. Po očku psychoanalytika pozoruje. Ten velmi zpozorní a po chvíli zadumaně praví: "Ten sen ... ten sen ... zvláštní ... velmi zvláštní ... ohromně zajímavé! To je dnes již potřetí, co slyším tentýž sen!" Otázka: Čo je to globalizácia? Odpoveď: Smrť lady Diany. Otázka: Na základe čoho ste tak usúdili? Odpoveď: Anglická princezná so svojím egyptským priateľom havarovala vo francúzskom tuneli, na nemeckom aute, v ktorom bručal holandský motor, ktorý šoféroval Belgičan, ktorý pil škótsku whisky a ktorého prenasledoval taliansky paparazzi na japonskej motorke. Následne sa ich snažil zachrániť americký doktor indickými liekmi a toto všetko poslali tebe, Čechovi, ktorý si oblečený v čínskych šatách a čumíš do taiwanského monitoru. A navyše si to čítaš v slovenčine. "Já že pro tebe nehnu prstem?" zeptal se manžel své ženy a zmáčkl spoušť.

Noviny – A tak vůbec 12 Strana 12 Kmotři budou ještě silnější! Americký novinář Erik Best často ví lépe než my sami, co se v Česku skutečně děje Text: Jaroslav Plesl Foto: Nguyen Phuong Thao Když letos v březnu vypukl hon na lobbistu Romana Janouška, řekl v televizní debatě, že stejnou pozornost by měla média věnovat i vlivnému právníkovi Miroslavu Janstovi. Americký novinář Erik Best (50) sleduje českou politiku a byznys už dvacet let a o poměrech, jež tu panují, mluví často mnohem otevřeněji než jeho čeští kolegové. Teď varuje před nástupem diktatury. Jako první jste přišel s dnes už obecně přijímaným konceptem rozčlenění hlavních českých mocenských skupin, jimž jste dal název pět rodin. Kdy vás to napadlo? Myslím, že jsem o tom začal přemýšlet koncem roku 2009. Tehdy začínalo být jasné, že dochází k přeskupování moci. Pochopil jsem, že má-li se tu situace zlepšit, musí impuls přijít právě od lidí, kteří v Česku ovládají ekonomiku a politiku. Samotný název Pět rodin pochází z filmu Kmotr. Mezi mafiánskými skupinami v tom snímku zuřil boj, až se skoro všichni pozabíjeli. Hlavní kmotr Corleone proto svolal schůzku hlavních mafiánských rodin, jichž je v tom filmu pět, pod nimiž fungují přidružené skupiny. Corleone se pak ptá, jak je možné, že něco takového dopustily, že to zašlo tak daleko. Říká jim, že jednají nerozumně a musí začít brát v úvahu, že když chtějí vydělávat víc peněz, pak musí pracovat v lepším prostředí. Na základě této scény midošlo, že politici nejsou těmi, kdo rozhodují, že jsou to byznysmeni. A když budou pokračovat stejným způsobem, pak to skončí pro všechny špatně. Tehdy jsem ovšem moc nevěřil, že si vážnost situace uvědomují. Možná jsem to tehdy ještě ani nenazval pěti rodinami. Ale byla v tom i jistá dávka optimismu, že by mohli přijít na to, jak nevýhodné je pro ně totálně vyždímat stát. Když ho naopak nechají trochu dýchat, pak na tom budou ve výsledku všichni lépe. Opravdu to pochopili? Nepochopili to zcela. Dnes probíhá ještě tvrdší boj o území než dřív. Ale objevili se menší hráči, což je shodné s příběhem Kmotra, kteří začali ukousávat z trhu patřícího dosud jen největším kmotrům. Proto kmotři pocítili potřebu stanovit nová pravidla a zbavit se „kmotříčků“, jimž narostlo sebevědomí. Skandál kolem Romana Janouška je součástí tohoto procesu. Bude odstraněn, protože to je výhodné pro velké hráče. Aspiroval Janoušek na účast v první kmotrovské lize? Samozřejmě nevím, o co usiloval. Ale mohu vyloučit, že by se mu povedlo se tam dostat. Určitě pro to nemá dostatečně pevný základ. Nemá svou finanční skupinu, nemá doly, nemá plynovody, nemá dostatečnou ekonomickou páteř. V tom je právě rozdíl mezi velkými a menšími kmotry. Ti druzí jsou jen takoví kšeftaři. Oni si dokonce sami někdy říkají šmelináři. Asi to tak je. To slovo má pro vás zřejmě větší význam než pro mě, protože to pochází z komunistických dob. Prostě jsou to lidé, kteří si z nějakého kšeftu vezmou provizi a samozřejmě mají nějaké firmy. Avšak srovnávat to s majetky těch největších kmotrů zkrátka nelze. Ale když nemohli vstoupit do první ligy, čím pak mohli kmotry ohrozit? Jenom tím, že zabírali určité území. Ubírali z tržního koláče. A Česká republika se v tomto ohledu zmenšuje, protože je tu méně peněz. Všichni musí šetřit, ale ti nahoře se uskromňovat nechtějí. Naopak chtějí své zisky zvyšovat. Teď je také dobrá doba pro expanzi. Kdo zabere určitou část trhu, obsadí ji na hodně dlouho. My jsme měli v Americe podobné situace. Třeba prohibici. Byl to zákaz motivovaný nábožensky, morálně, ale ve skutečnosti se konsolidoval trh s lihem. Místo tisícovek malých firem jich najednou bylo jen pět, možná deset. Odehrávalo se to však na větším území. V Česku by výsledkem podobné konsolidace bylo ještě méně firem. Tak rozumím i současným událostem v České republice. Není hlavním výsledkem činnosti lidí, jimž říkáte kmotříčci, paralýza státní správy? Určitě. Myslím, že si sami připravili vlastní zničení. Vůbec nepochopili, co dělají. Nevybudovali si žádný čistý byznys, jen své špinavé peníze. A to je destruktivní. Nevzniká z toho nic produktivního. A když už ani ten destruktivní byznys nefunguje tak, jak by měl, pak se z nich stává jednodušší terč. Kdyby se bývali chovali racionálně, pak by byli méně chamtiví a z části peněz postavili něco trvalejšího. To tu dělají však jen kmotři. Mohou ovšem kmotři fungovat bez pomoci všemožných kmotříčků, kteří ovládají „své“ politiky a s jejich pomocí i velkou část státní správy? Nevznikne nová struktura nových kmotříčků? Dojde-li k odstranění vrstvy kmotříčků, nebo alespoň jejich části, bude nakonec systém fungovat lépe. Hlavní kmotři nepotřebují jednat na úrovni kmotříčků. Asi se otevře část kmotříčkovského trhu, ale bude tady zároveň tlak ze strany veřejnosti, aby se nic podobného neobnovilo. Kmotříčci budou zranitelnější. Na místní a na krajské úrovni se to pročistí, ale na národní úrovni se upevní moc kmotrů. Státní rozpočet bude spravován jiným způsobem než doposud, mnohem více budou protežováni největší ekonomičtí hráči. K tomu může napomoci i nový zákon o veřejných zakázkách. Ochrání největší hráče a ze hry vyřadí hráče menšího významu. Náznaky už teď vidíme v konkursních řízeních. Kde vidíte rozdíly v postavení hlavních ekonomicko- politických rodin v České republice? Když říkám pět rodin, je to jen můj pohled. Řadím tam PPF, Pentu, J&T, KKCG a u Zdeňka Bakaly je to trošku složitější s pojmenováním. Společnost NWR je kotovaná na burze, ale co je firma BXR, která v ní drží podíl, to nikdo netuší. Asi je to Zdeněk Bakala. Všechny tyto skupiny však lze označit za širší rodiny. Je to dobře fungující systém, kde se možná rozhoduje jeden člověk, ale tento člověk nemusí vše vykonávat a hlídat. Například Andrej Babiš je silný hráč číslo šest či sedm, jenže nemá dostatečně silný aparát. Určitě má své lidi, ale je to typický mikromanažer, což je proti dalším velkým hráčům veliký rozdíl. Třeba Zdeněk Bakala disponuje širokou skupinou lidí, kteří podporují jeho myšlení, je to skoro hnutí. Ze všech nejsilnější je však bezesporu investiční skupina PPF. Na druhé místo řadím Pentu, ale jen proto, že Bakala tu netráví tolik času a své impérium tak nehlídá. Na další místo řadím J&T. Karla Komárka a jeho KKCG jsem z velké pětky málem vyloučil, ale pak se s PPF pustil do ovládnutí Sazky. Jsem rád, že jsem ho nevyřadil. Někteří z kmotrů říkají, že J&T už vlastně patří do impéria PPF. Je ještě J&T samostatná skupina? Ano, ta otázka je legitimní. Stejně tak je teď nedávným skandálem na Slovensku trochu oslabená Penta. Nejmenší přehled však máme o tom, co dělá Karel Komárek. Určité věci známe, například angažmá v Sazce. Ale neznáme další aktivity. Záhadné je i rozdělení f rmy mezi jednotlivé rodinné větve, jež před lety zvládl překvapivě snadno a zůstal velmi silný i po něm. Další samostatnou kapitolou je Pavel Tykač. Toho považuji za solitéra. No a pak jsou tu ČEZ. Je to významná společnost s obrovskou mocí, ale pořád je to státem ovládaná firma, jejíž šéf může být kdykoli odvolán. To jsme ostatně viděli na příkladu Martina Romana. Naproti tomu Kellnera či Bakalu nikdo vyhodit nemůže. V případě společnosti ČEZ však vidím potenciální spojení s PPF, a to podle mě zatím nebylo příliš rozkryté ze strany novinářů. Až teď vidím první náznaky. Podle mě by se PPF těžko stala významným hráčem v energetice, kdyby tam nebyla nějaká spolupráce ze strany společnosti ČEZ. Patří ještě někdo mezi tyto velké hráče? Možná bych tam ještě zařadil Radovana Vítka. Kvůli tomu, jak velký majetek spravuje. A kvůli tomu, že je schopen se s dalšími velkými hráči spojit a pracovat s nimi na nějaké velké transakci. Samozřejmě nevíme, jak přesně to dělá, jak si může dovolit platit obrovské částky za nákup majetku, když trh s nemovitostmi je v hluboké krizi. Opravdu směřujeme k diktatuře? Nevíme, zda to bude diktatura benevolentní, či autoritářská. Ale už vidíme, že Evropská unie vyžaduje stále větší moc. V různých zemích instaluje premiéry, obsazuje křesla v čele centrálních bank. Některé země už řídí centrální bankéři. Svým způsobem to už je autoritářský systém. Ten, kdo chápe, co se děje, na to chce být připraven. ERIK BEST. Narodil se v roce 1962 v Severní Karolíně. Vystudoval zahraniční vztahy na Georgetown University, rusky se naučil na Middlebury College ve Vermontu. V roce 1987 získal titul MBA na University of North Carolina v Chapell Hillu. V roce 1991 přicestoval do Prahy, seznámil se se svou dnešní manželkou Ditou a začal vydávat anglicky psaný monitoring denního tisku Fleet Sheet, jejž dodnes prodává firmám a dalším zákazníkům. K tomu později přidal volně šířený každodenní komentář Final Word. Kromě angličtiny a ruštiny plynně ovládá ještě češtinu a francouzštinu. Má čtyři děti, hraje tenis. REFLEX. Uznávaný právník popisuje mafii, která ovládá stát Stát selhává ve svých základních funkcích, říká pro ParlamentníListy.cz člen výboru iniciativy Veřejnost proti korupci, advokát Milan Hulík, který kandiduje v podzimních volbách do Senátu za podpory strany Ano 2011 podnikatele Andreje Babiše. „Selhává proto, že se vedení státu propojilo s mafií. Když se ministři, primátor hlavního města a další významní činitelé spojí s kmotry, hrozí nebezpečí, že mafie stát ovládne. Už dnes nejde zjistit, o čem rozhodují ústavní činitelé pod vlivem mafie, nebo mafiáni sami,“ varuje pro server ParlamentníListy.cz známý advokát. Nejsou to lobbisté, ale obyčejní zloději Odmítá označovat kmotry za lobbisty, jak jsou často uváděni v tisku. „Nejsou to žádní lobbisté, jejichž činnost je omezena zákonem, ale prachobyčejní zloději. A situace dospěla tak daleko, že si z nás dělají legraci. Dalík vypráví, že šel po ulici a zahlédl, jak v restauraci probíhá nějaké jednání o Pandurech, tak si k tomu přisedl jako zástupce veřejnosti. A to nám naservíroval,“ rozčiluje se právník nad drzostí Marka Dalíka, bývalého poradce a přítele tehdejšího premiéra ODS Mirka Topolánka, který za dobu vládnutí Topolánka zázračně zbohatl. Dno neexistuje, propadáme se stále hlouběji Dnešní situaci považuje za kritickou. „Už není možné mluvit o dnu, protože o tom jsem mluvil mnohokrát, a zdá se, že dno neexistuje, protože se propadáme stále hlouběji. A dovedu si představit, že to bude ještě horší,“ dodává. Poukazuje přitom na poslední kauzu bývalého středočeského hejtmana a exposlance ČSSD Davida Ratha, který ve sněmovně hřímal směrem k členům vlády: „Pane ministře, vy jste pijavice přisátá na veřejných prostředcích“ a pak se ukázalo, že si nosil domů miliony korupčních korun za veřejné zakázky ve středních Čechách. Až půjde Gross do tepláků, uvěřím v systémovou změnu Právník ocenil statečnost policistů, kteří dopadli Ratha jen proto, že věc nenahlásili svým nadřízeným. „Kdyby to udělali, tak by šetření skončilo jako všechny jiné kauzy. To byla partyzánská akce,“ říká. Nemyslí si, že by šlo o změnu systému v práci policie. „Nejsem přesvědčen, že se ten systém změnil. Prostě vyšetřovatelé v případu Davida Ratha o svém vyšetřování nikomu neřekli. Až budu vidět úspěšně ukončené další kauzy, až půjde Gross do tepláků, tak budu věřit, že jde o systémovou změnu,“ připomněl Hulík další případ expremiéra ČSSD Stanislava Grosse, který po odchodu z politiky najednou získal téměř sto milionů korun za prodej akcií. „Všichni víme, jak to bylo. To nejsou peníze z prodeje akcií, jsou to korupční peníze. Kdyby se tomu policie jen trochu věnovala, jsem přesvědčen, že to musí prokázat, jde o naprosto průhledné hry. Jen to chce schopnou a odvážnou policii,“ míní. Když dřív nějakou citlivou kauzu, v níž figurovali politici nebo jiné mocné a vlivné osoby, někdo z policistů začal vyšetřovat, nadřízení mu případ odňali a zastavili vyšetřování. „Policista pak často od policie odešel. Takových případů byly desítky a desítky,“ konstatuje právník pro ParlamentníListy.cz. I staré kauzy je možné vyšetřit Na rozdíl od řady skeptiků si doktor Hulík nemyslí, že by staré kauzy už nebylo možné pořádně vyšetřit a potrestat. „Proč by to nebylo možné?“ diví se tvrzení některých policistů, novinářů i politiků. „Naopak jsem přesvědčen, že až začnou orgány trestního řízení fungovat, tak se vyšetří i Gross, Dalík, Topolánek, Řebíček i jiné kauzy. „Takovou trestnou činnost, kdy hýbáte miliardami a stamiliony, není možné dělat jako osamocený vlk. Většinou je do ní zapojeno mnohem víc lidí,“ vysvětluje, že v řetězci lidí se pak vždycky nějaký slabý článek najde. A poukazuje na kauzu Davida Ratha, kde spoluobviněná Kateřina Pancová už začíná mluvit proti Rathovi nebo proti svému partnerovi Petru Kottovi. Hns, parlamentní listy Přišla tlustá, upocená a nemytá cigánka ke gynekologovi, rozvalí se na koze, doktor se skloní a padne na podlahu. Cigánka skloní hlavu dolu a prohlásí : " Co, gadžo, práce ti nevoní? " Atraktivní blondýna vejde do zlatnictví. Dlouho se rozhlíží, ještě déle vybírá a zkouší. Nakonec si vybere šperk. Přijde k pokladně a vytáhne pětiseteurovou bankovku. Pokladní bankovku důkladně prohlíží a nakonec ji s omluvou vrací: "Lituji, paní, ale tato bankovka je padělek." "Proboha!" zajíkne se atraktivní dáma, "v tom případě jsem byla znásilněna!"

Noviny –Z Respektu a i odjinud 13 Strana 13 Rozhovor dovoluji si přeposlat poslední novinářský rozhovor s již zesnulým hematoonkologem MUDr.Vladimírem Kozou . Vzácný člověk Vladimír Koza, lékař, který v Česku začal s transplantacem kostní dřeně. Teď sám zažívá, co pro pacienta znamená narazit na limity medicíny. Kvůli vážné nemoci je na konci své cesty a bilancuje. O zdravotnictví mluví nezvykle otevřeně a s nadhledem. Coby hematoonkologa ho zná celá Evropa, sám se pravidelně setkával třeba s Michailem Gorbačovem. Vynikající plzeňský lékař Vladimír Koza už sedm let nemá televizi, jezdí patnáct let starým autem, a i když by si dávno mohl dovolit koupit třeba luxusní hodinky, je to podle něho absurdní nápad. Vedle stálých hádek o peníze v medicíně proto působí jako zjevení. Muž, který se nikdy nebál říkat nepopulární věci a říká je i teď, když bilancuje svůj život. Jeho postřehy o politice, chování lékařů a o životě vůbec jsou mnohdy až nezvykle výstižné. ***Co je v životě lékaře úspěch? Jsou dvě odlišné věci: mít úspěch a být dobrým doktorem. Úspěch jsou ti uzdravení lidé a to, že umíte něco o pár milimetrů lépe než ostatní. Být dobrý doktor je těžší. Zaprvé to musí být osobnost - ať na malé šumavské vesnici nebo v Motole. Je to člověk, u kterého nemocný už při příchodu cítí, že přišel někdo, komu může věřit. Aby toho lékař dosáhl, musí mít v sobě něco, co před nemocným sice nemůže dát najevo, ale musí to mít uvnitř: skromnost, až sžíravou, bolavou sebekritiku a pokoru. Tato profese je totiž jedna z mála, která dává obrovskou moc nad lidmi. A to vše pod pláštíkem dobra. A to je velké nebezpečí. *** Jak to myslíte? Vidím třeba jít po chodbě osmadvacetiletého lékaře, z pokoje vystoupí osmašedesátiletý pán v županu a uctivě a pokorně se zeptá, jestli by už ho pan doktor mohl pustit domů, že už mu nic není. A tenhle mladý frajer odvětí: Až zítra... Protože je to přece pro dobro pacienta, že. A nezeptá se , proč ten člověk spěchá domů, jestli tam nemá psa, který na něj čeká. Tak takového lékaře bych já vyrazil. Je to totiž jen zdánlivá maličkost. Když v tom ten lékař žije desítky let a nikdo ho včas nesekne po ruce, začne si myslet, že je Pánbůh. Takových je u nás hodně. *** I u lékařů tedy platí - čím větší osobnost, tím skromnější člověk? Jistě. A ne že to končí tak, že se mezi sebou perou, kdo už bude PhDr., kdo bude v akademickém senátu, a podrážejí si vzájemně nohy. Jenže když lékař bere práci tak, jak říkáte vy, po čase mu to musí "sežrat duši", ne? *** Nedoplatí na to zdravím nebo rozpadem rodiny? No, a to jsou ty krásné ztráty. Medicína je z poloviny věda, ale z poloviny umění. Doslova. To málokdo umí. Na to musíte mít určitý hudební sluch. Ta věda, to je o tom, co se naučíte. Že když píchnete sedm miligramů čehosi, způsobí to toto. Ale pak máte konkrétního nemocného. A když zůstanu u své profese, tak každý z nich má leukemii. Ale jeden je po infarktu a je mu šedesát, druhá je jinak zdravá a ještě neměla děti. A z čísla diagnózy a čisté vědy se tady stává umění. Nemoc je ve středu jiná než v pátek. A hudební sluch toho dobrého lékaře je rozpoznat okamžik: TEĎ. Teď udělej tohle. Ne jindy, právě teď.A nevíte proč, ale ono to funguje. *** Jste v situaci, kdy bilancujete. Litujete něčeho, co vám práce vzala? Soukromí, zdraví? Do obého zasáhla. Ale to je logické, tady nejde o osm hodin pracovní doby někde u pásu. Dost jsem o tom teď přemýšlel. A myslím, že to vím. Nemám silný pocit, že kdybych život opakoval, že bych dělal něco výrazně jinak. Kupříkladu včera jsem zažil zvláštní věc. Udělali tu golfový turnaj a že prý naší nadaci něco věnují. Tak jsem tam jel. A viděl jsem společnost lidí vzdělaných, movitých, na terase stály ty vozíky s tyčkami, které do té krásné krajiny vůbec nepatřily, a za námi házel barman ve vzduchu koktejly. To byl najednou tak jiný svět, že jsem si připadal jako ve Felliniho surrealistickém filmu. A tam jsem si upevnil názor, že bych nežil jinak. Ta skupina těch lidí neměla nic. Jen ten vozík s holemi. Jsou vzdělaní, dobře postavení, hrají to divadlo na velké kamarády, ale vnitřně je tam prázdno. Tak takhle bych nechtěl žít. *** Ani ty peníze vás nikdy nelákaly? Ale oni lékaři vůbec neberou tak málo, jak se tváří. Ve zdravotnictví se už berou velice slušné platy. Takže jsem si mezi nimi nepřipadal jako chudák. Taky bych si asi mohl koupit blbé hodinky za dvě stě tisíc. Ale co bych s nimi proboha dělal? Já bych se styděl, umím si představit tolik jiné krásy, víte kolik se za to dá pořídit! Víte... byl jsem pozvaný tady ke študáčkům na školu, kde dražili svoje obrazy. Co si budeme povídat, žádné velké umění. Ale nešlo o obrazy, ta škola z té dražby rok žije a má na materiál. No, nechal jsem tam třicet tisíc za dva obrazy. A ten, co ten golfový turnaj vedl, skončil dražbu na tisícovce, že to bylo moc. Co dodat? Nejen luxus, i moc je přitažlivá... To vidím každoročně při setkání v Rusku se soudruhem Gorbačovem. Jezdím tam na pozvání díky funkcím v evropské společnosti pro transplantaci kostní dřeně. Přinesl mi však jen zklamání. Je to figura, která si neuvědomuje ani dosah toho, co znamenala. Přijíždí se suitou bodyguardů a policistů, po kterých je schopen šlapat, chová se jako panstvo. Ale když psal Putinovi kvůli vzniku transplantačního centra, bylo to ponížené shrbení hřbetu před vrchností. Ta servilita! Prostě Gorbačov je pro mě další naprosto prázdná nádoba, kterou vynesla jen jedna historická vlna. Ta práce těch tisíců obyčejných lidí vzedmula tektonické desky a vynesla nahoru nepatrnou tříštičku, která se stala mocnou. Asi to jinak nemůže být. Ani u nás. Zdravá duše na sebe nemůže takovou odpovědnost vzít. To musí být svým způsobem psychopati. *** Narážíte třeba na exhejtmana Ratha, který chodí po světě s pistolí? Přesně. Mimo jiné. Před jedenadvaceti lety se založil Národní registr dárců kostní dřeně jediným podpisem... Dnes by to nešlo. Kvůli byrokracii, předpisům a hlídání kvality a bezpečnosti dat. Já nechápu, že když se parlamentní komise zeptá BIS, kdo udělal odposlech pana Béma a Janouška, tak to tato tajná služba dva měsíce nedokáže rozluštit. Jako obyčejný doktor od krvinek tomu naprosto nerozumím. V tom případě máme v našem registru lepší systém zabezpečení, než mají v BIS. V našem systému, kde jsou citlivá data pacientů a dárců, zůstane stopa po každém, kdo tam vstoupí, včetně toho, co tam dělal. Kdyby tam někdo vnikl zvenčí, tak to do deseti minut zjistíme. Vidíte, a teď tady mají vzniknout registry pacientů, kam se soustředí tisíce intimních údajů o nemocech člověka, rodině, majetku... A přístup k nim bude mít na požádání prakticky kdo chce. To nemůže dobře fungovat. Vaše soukromá data se jednou najdou plavat někde v potoce. Tak to je, protože to chce řídit stát. ***Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že to nikdo nebude zneužívat... Ale to jsou velmi citlivé informace! Já když si teď otevřu dokumentaci kteréhokoliv pacienta, tak jen z ní přesně čtu jeho život. Bezpečně vím, kdy měl osobní problémy, kdy se rozvedl, kdy přišel o práci, jak mezi tím vším kličkoval... Když si představím, že bych měl k takové databázi klíč, tak si zjistím o člověku všechno. Za pět minut. No - je to součást nové reformy. Přesněji: dalšího z pokusů. *** Co na "zdravotní reformy" říkáte? Vydáváme se správným směrem? Víte, v životě si vždycky vybíráme mezi dvěma koncepty: mezi svobodou a opečováváním. A když člověk přeje, aby nebyl zodpovědný a někdo jiný se o něj staral, tak za to svoje opečovávání platí nesvobodou. Dokonce otroctvím. Že s vámi ti, kdo se o vás starají, manipulují. Vidí do všech těchto databází a vše si o vás přečtou. Oni nepracují pro vaše blaho, to je nesmysl. ***Neříkám to ve zlém, tak je homo sapiens založen. Svoboda tedy znamená přijmout odpovědnost? A to je těžké. Lehčí je trávit neděle v supermarketu a věřit, že Tomášové Julínkové nebo Leošové Hegerové se postarají. Já bych byl však opatrný na moudré hlavy, které vám z jedné kapsy peníze vytáhnou a do druhé prý vrátí. Všichni ti zajišťovatelé lepšího světa, hlasatelé lepších zítřků... to se hezky poslouchá, že se nebudu muset starat já, ale někdo musí udělat tu reformu, která všechno zařídí. Jenže tito starostové o veřejné blaho nemění svět. Svět mění lidé, kteří normálně pečou rohlíky. A ráno jde kolem krámu učitelka a koupí si ho, vejde do třídy v lepším rozmaru, a místo aby sjela Pepíčka, tak ho pochválí, jak si hezky zavázal tkaničky. Ty miliony drobných věcí, ty přetvářejí svět. Svět mění ti, kteří přijedou darovat kostní dřeň, vrátí tím někoho do života a způsobí tím řetězec dalších lidských příběhů, umožní moři dětí, aby se narodily. To jsou věci, které svět drží pohromadě. Ne reformy. ***Které "drobné radosti" potěší vás? Kdy se vy cítíte šťastný? To jsou vteřiny. Když potkám na chodbě slečnu s batůžkem, jela vlakem z Beskyd do Plzně a ptá se, kde je tady hematoonkologie. A hrdě hlásí: Víte, já jsem dárkyně... Ona přijela kvůli někomu cizímu proto, aby se nechala rozpíchat, uspat, a rozbolavělá se vrací domů za "děkuju". Jednou ročně děláme setkání dárců, a to je další chvíle, kdy se cítím šťastný. Vždycky tam seznámíme jednu dvojici dárce a jím zachráněného. Letos tam byla mladá slečna a rodina té dárkyně měla dvě děti ve stejném věku. Já jsem je představil, odešel do koutka a nemluvil, jen jsem se díval. Tam hraje život sám ... Nechci být pyšný. Ale v takovou chvíli se tomu neubráním. *** Na které příběhy nezapomenete? Slečna Karlička. Bylo jí dvacet, krásná holka, dělala modelku a strašně se bála transplantace. Já jsem s ní strávil hodiny času, abych rozmotal ten její duševní zádrhel, proč to nechce, a vysvětlil jí, že nedělá dobře. Nedařilo se mi to. Čtyři roky jsem se snažil. A až jí bylo tak zle, že pochopila, že jsem měl pravdu, a šla do toho. Dnes je zase tou krásnou holkou a každý rok mi v den výročí transplantace přiveze kravatu. A tu já nosím na den setkání dárců. U nás se před rokem 1989 transplantace neprováděly, v zahraničí ano. *** Vy jste tedy nemohl dát lidem žádnou naději... Jak jste to nesl? Ani nemluvte. Ti lidé prostě umřeli. Ty poslední si pamatuju všechny. To byli třeba dva mladí kluci, které pustili z vojny. Bez transplantace měli před sebou čtyři roky a umírání z toho trvalo půl roku. Co říkat zuboženému člověku, o němž víte, že mu nemáte jak pomoci? Jak se dnes máš, Zdendo? Nebo Vašek. Měl dva bratry, shodné dárce, nemusel zemřít. Tři dny předtím, než se tak stalo, mi daroval Bibli. Mám ji dodnes. Po něm byla Jana. A protože Vašek mě už rozhoupal definitivně, tak jsme se ve velmi primitivních podmínkách do transplantace pustili. A Jana v Rokycanech žije dodnes. *** Co je pro vás největším zklamáním? Mimo jiné? To, že titulem národní umělec se herci nechlubí, zato lékaři, kteří habilitovali v roce 1978 a podobně, mají své tituly před a za jménem hrdě vystavené. Jak pak mohla vzniknout nová intelektuální elita národa na takovém základě, když docent Grebeníček je docent Grebeníček? Já jsem nechtěl ten hřbet hrbit před režimem a nelituju, že jsem jen lékař a primář. *** Pane doktore, jaké máte teď plány? Předávám žezlo mladším. Medicína je hrozná, tu práci neumí nikdo opustit. Znám profesory, kteří už netrefí ani na svůj lékařský pokoj, moč neudrží, ale pořád těmi chodbami nemocnice bloudí, a to je hrozné. To je smutný pohled. Toho jsem se nechtěl dožít.Místo aby to lékař zabalil, koupil si starou rachotinu, přespal u Berounky a ráno šel do místní kapličky podívat se na výstavu obrazů... Vždyť kolik let, měsíců či dní člověku prozřetelnost umožní, než přijde senilita? Lepší je se ctí odejít. A zkusit si ještě splnit své sny. Mým problémem není co dělat, ale co z těch plánů si vybrat jako prioritu. *** Vladimír Koza (58) Byl primářem hematoonkologie v plzeňské fakultní nemocnici. V roce 1991 provedl první transplantaci kostní dřeně v tuzemsku, do té doby lidé s leukemií umírali do čtyř let od diagnózy. Koza také založil registr dárců kostní dřeně, který patří mezi čtyři nejlepší na světě. Nyní se provádí kolem stovky transplantací ročně, celkem má toto centrum na kontě přes tisícovku zachráněných životů. I proto byl Vladimír Koza prezidentem Evropské společnosti pro transplantace kostní dřeně. Postarat se o sebe "Pro lidi je lehčí trávit neděle v supermarketu a věřit, že se Hegerové postarají. Já bych byl na moudré hlavy opatrný." O autorovi| Lenka Petrášová reportérka MF DNES Ranní šálek jedů? Některé čaje obsahují nebezpečné pesticidy Některé černé porcované čaje prodávané v tuzemských obchodech obsahují zbytky pesticidů, které při zvýšené koncentraci mohou mít negativní vliv na lidské zdraví. Zjistil to časopis dTest, který pozůstatky pesticidů našel ve třech čtvrtinách kontrolovaných vzorků černého čaje. V jednom čaji obsah pesticidů mnohonásobně překročil povolené normy. "Maximální evropský limit této látky užívané proti hmyzím škůdcům činí 0,05 miligramu na jeden kilogram. Naše analýzy odhalily 0,121 miligramu na kilogram. Takový výrobek neměl být vůbec uveden na trh," upozornila Rozová. Pesticidy jsou přípravky a prostředky, které jsou určené k tlumení a hubení rostlinných a živočišných škůdců, a k ochraně rostlin, skladových zásob, technických produktů, bytů, domů, výrobních závodů nebo i zvířat a člověka. Laboratorní studie naznačují, že pesticidy používané v zemích Evropské unie mohou mít toxický vliv na vývoj nervové soustavy. Pesticidy také mohou zvýšit riziko vzniku leukémie u dětí a řada pesticidů má schopnost narušit hormonální systém člověka i živočichů. Noviny: A copak asi v Austrálii? Napište dopis na Food Authority, a pak nám napište co jste se dověděli.

Noviny –. Z českého tisku a od krajanů ze světa 14 Strana 14 PRÁVO: Odsouzení občané jako za totality Třicetiletý podnikatel Dušan N. z Brna nezaplatil v dobách svých studií 60 korun za upomínku v knihovně. Na dluh zapomněl. Po šesti letech našel ve schránce dopis od exekutora. Místo 60 korun měl ale zaplatit 12 tisíc. (Informaci otiskly Lidovky.cz) Není vám na tom něco divného? Toho divného je totiž více jak dost. Poprvé musel proběhnout soud, který dluh knihovny uznal za platný a odsoudil dlužníka Dušana N. k platbě dluhu a dalších soudních výdajů. Ale před rozsudkem musel být Dušan N. k soudu předvolán. Byl, nebyl? Dostal soudní obsílku? Dostal platební rozkaz? To už nikdo neobjasňuje. Byla navíc pohledávka uplatněna skutečně knihovnou nebo ji někdo odkoupil? A pokud ano, kdy se tak stalo? Nebylo to v čase, kdy pohledávka byla už promlčená? A pokud soud proběhl, muselo se konat ještě jedno soudní řízení, a to o nařízení exekuce. Bez soudu se exekuční příkaz zatím získat nedá. A opět se dlužník nic nedozvěděl? Jak a kdy se tedy mohl podle platného práva bránit, když celý systém je nastaven tak, aby jeho případnou obranu znemožňoval a téměř vylučoval? Nepochybně mu byly systém fikce doručení soudní předvolánky zasílány, a protože nikdo nezkontroluje doručovatele, zda obálku se zeleným pruhem skutečně do schránky vhodil, nikdo za nedoručení nemůže být ani postižen. Systém fikce doručení měl být obranou proti nepoctivcům, ale spíše se užívá na plánovaná a účelová obohacování exekutorů a právníků. A některé české soudy, zpohodlnělé nadužíváním fikce doručení, tomu ještě napomáhají? Ještě hůře dopadl podnikatel Josef Král z Netolic, který přišel o střechu nad hlavou i majetek díky zfalšované směnce za 810 tisíc korun. Stačilo, aby podvodník z potvrzenky o splátce dluhu na 10 tisíc korun zfalšoval podpis Krále na směnku. Aby byl vydán směnečný příkaz k úhradě, opět se musí konat soud, stejně tak i pro vydání exekutorského příkazu. Jak se potvrdilo, proti směnečnému platebnímu rozkazu Král podal odpor s tím, že směnka je padělek, ale soud jeho pravdivému tvrzení vůbec neuvěřil. Logický argument, proč by si podnikatel půjčoval od vlastního dlužníka peníze, když se údajnou půjčkou se zajišťovací směnkou navíc ani nezapočítala existující pohledávka dlužníka, českobudějovický soud zřejmě nezajímal. (O tomto soudu najdete v http://rudolfmladek.blog.idnes.cz/) Až díky inzerátům se nakonec Král dozvěděl, že jeho dům se prodává v exekuci. Jeho právo na spravedlivý soud se rozplynulo v soudní lhostejnosti a jeho návrh na zastavení neoprávněné exekuce soud opětně neakceptoval. Fakt, že českobudějovický soud stál do poslední chvíle na straně několikráte trestaného podvodníka proti dosud bezúhonnému podnikateli, vyvolává otázky. Proč tento zjevně nerovný přístup soudu k oběma stranám a proč měl ve sporu navrch podvodník? Až příliš připomíná kauzu, na kterou odkazuje uvedený link. Dodejme, že v žádném z obou případů postižených občanů nejde o lidi, kteří by se nějak skrývali nebo měli trestnou minulost, a přesto se práva na spravedlivý soud nedočkali, resp. v případě pana Krále až za dlouhých sedm let a při neoprávněné ztrátě svého majetku. Tohle snad někdo nazve výkonem nezávislé soudní moci v demokracii? Soudní podporu měl totiž zjevně ten, kdo směnku v neprospěch Josefa Krále zfalšoval. A byl to nakonec až Nejvyšší soud, který prokázal, že držitel směnky v době jejího údajného vystavení nemohl Královi takový obnos vůbec půjčit. To nižší soudní instance prokázat neuměly? A proč ne? Soudní náprava sice byla Nejvyšším soudem provedena, ale Král o dům už přišel, neboť soud opětně (sic!) v neprospěch Krále odmítl nařízenou exekuci zastavit. Královi už zbývá jen žaloba na stát, když poslední peníze musel vydat na advokáty a sedm dlouhých let sporů. Není divu, že mnozí občané říkají, že česká demokracie je zařízena jen pro darebáky a že se slušným lidem za komunistů žilo lépe. Ať už se jeví tento názor jakkoliv zkreslený, racionálním jádrem uvedených případů je to, že současný systém odsuzování lidí bez toho, že by se žalobě a podvodům mohli bránit, je porušením zásad právního státu a naopak, komunistickou zvůli až příliš připomíná. Již několikrát jsem kritizoval, že systém fikce doručení, tak jak je v Česku zaveden, je zhoubný a jeho současná aplikace prakticky likviduje právní stát (naposledy zde) Případy postižených a okradených občanů to stále a stále dokazují. Zdá se ovšem, že náprava je v nedohlednu. Mnoha českým soudům na nějaké spravedlnosti vůbec nezáleží a problém toho, že odsuzují spoluobčany jako za totality, je jim lhostejný. V tom lepším případě svedou soudci vinu na zákonodárce (a samozřejmě budou mít pravdu), v tom horším případě budou nově už i ignorovat rozsudky nejvyšších soudů a nálezy Ústavního soudu, jak se v poslední době děje stále a stále více, a nikdo nechce neutěšený stav řešit. Prý se to zlepší zavedením soudcovské samosprávy. Jaká je tedy rada pro občana? V podstatě žádná a žádná okamžitá obrana proti fikci doručení a nespravedlivému rozsudku neexistuje. Prý pomůže, že když si občan zřídí tzv. datovou schránku. Jak se ale soud o takové schránce dozví, když soudí bez vědomí i přítomnosti postiženého občana? Ano, lze se dovolat obnovy soudního řízení, ale vše v české soudní mašinérii trvá roky, a tak občan musí počítat s tím, že díky nezájmu a pomalosti soudní mašinérie o nemalý díl svého majetku přijde. Že vysoudí zpět náhradu na státu, jak to plánuje pak Král? Možná, ale opět to bude trvat desítku let. Alternativou budoucí obrany je změna zákona a to znamená zvolit politiky, kteří fikci doručení upraví tak, aby skutečně byla trestem těm nepoctivým a nezaváděla zpět totalitní formy státu. Navíc musí být změněna pravidla na vynášení rozsudků bez přítomnosti žalovaného. Nikoliv kdykoliv, ale jen výjimečně, pokud je žalovaný např. na útěku, anebo se prokazatelně soudu vyhýbá. Zda nějací politici s takovým programem kandidují, to už je ale věc jiná. Je na každém, aby si to posoudil. Rudolf Mládek NevPes Příběhy 20. století: Krutě ji mučili, svého muže přesto nezradila Co byste obětovali pro lásku? Takovou otázku si jistě kladla Helena Šidáková v roce 1949 ve vyšetřovně v Bartolomějské a pankrácké samovazbě.Estébáci ji mlátili do tváře, tahali za vlasy, svázali, položili na stůl a tyčemi jí roztloukli chodidla. Vyšetřovatel StB s přezdívkou "Doktor" z ní chtěl vymlátit, kde se skrývá její manžel Zdeněk. Portál iDNES.cz vám přináší další dokument organizace Post Bellum patřící do cyklu Příběhy 20. století. Legitimace Zdeňka Šidáka. | foto: Post Bellum Jestliže David Rath srovnává podmínky dnešní vyšetřovací vazby s estébáckými metodami, neví, o čem mluví. O tekoucí vodě nebo vycházkách si vězni mohli nechat jen zdát. "Neumíte si představit, jak strašné to bylo. To byli hajzlové. Na cele jsem měla kyblík pro potřebu, malé zamřížované okno. Ležela jsem tam dny a týdny, většinou jen takovou dobu, než jsem se mohla postavit na nohy. Pak mě zase vyslýchali. Podmínky na cele ale byly to nejmenší. Horší byly výslechy, mučení, psychický teror. Jednou mě vyvlekli do místnosti, kde byli tři židle, stůl a skříň, do které mě zavřeli," popisuje Helena Šidáková moment, kdy se s manželem měla navždy rozloučit. Když ji po nějaké době vytáhli ze skříně, stál v místnosti v poutech Zdeněk. "Vypadal divně. Určitě ho mlátili jako mě. Stáli jsme proti sobě a estébáci se smáli a popichovali nás: "Tak se podívej, ty svině, na svého miláčka, už brzo ho pověsíme. Tak si pobrečte. No tak do toho! Vidíte se naposledy!" Bez mámy neodejdu, křičel syn Helena a Zdeněk se na sebe jen dívali a neplakali. Helena se zeptala, jak se má. Zdeněk odpověděl, že to musí zvládnout a jestli něco neví o synovi. Toho se ujali jejich staří rodiče. Helenu mohli navštívit až po roce, když si už odpykávala dvacetiletý trest za velezradu ve věznici v Novém Jičíně. Synek mámu hned poznal, ztropil ve věznici scénu, že se odsud nehne, jestli s ním nepůjde domů. Heleně to zlomilo srdce. Neuměla mu vysvětlit, že si zvolila lásku k muži, pro kterého byla ochotná trpět a než by ho zradila, raději šla do kriminálu. Když Zdeněk Šidák potkal Helenu, už nechtěl dál spolupracovat s vídeňskou odbojovou organizací a proto vrátil stranickou legitimaci KSČ. To spustilo kolotoč reakcí. Vyhodili ho z technického oddělení rozhlasu, kde pracoval, a z vysoké školy před poslední závěrečnou zkouškou. Jeho přátelé ze zpravodajské skupiny ho varovali, aby neváhal už ani den a utekl za hranice, že mu hrozí nebezpečí. Jenomže mladým manželům se narodil synek. Helena odmítla se Zdeňkem vyrazit na nebezpečnou cestu, bála se o novorozeně. Zdeněk nemohl čekat, dostal povolávací rozkaz na dvouletou vojnu na Slovensko. Šidákovi se dohodli, že Zdeněk uteče jako první, najde bezpečnou cestu a v lednu 1949 se pro ně vrátí. Zradili je lidé, kterým pomáhali Zdeněk se skutečně vrátil pověřen úkolem převést nejen svou rodinu, ale další tři ženy: Irenu Vlachovou, která měla v Německu snoubence, Růženu Lieblovou, ta utíkala za otcem a Libuši Horáčkovou, která měla v Německu manžela. Heleně trvalo asi měsíc, než je všechny zkontaktovala a přesvědčila, že jí můžou věřit. Na konci února skupina přijela do Aše a chtěla přejít hranice, jenomže všude ležel sníh a stopy by je prozradily. Dohodli se, že se za čas pokusí o přechod znovu. Vyděšená paní Horáčková se vrátila domů do Brna, kde ji zatkla StB: "Věděli všechno. Kdo nám pomáhal, znala sice jen křestní jména, ale také místa, kde jsme se scházeli. Někdo mi pak říkal, že se z toho naprosto pomátla," vypráví Helena Šidáková, která přes hranice nesla v náručí malého synka. Zdeněk se o ně bál, a tak rozhodl, že se musí rozdělit. On půjde jako poslední až budou všichni v bezpečí. Domluvil se s převaděčem, na kterého dostal v zahraničí kontakt, s podezřelým jménem Hranička, dvojím agentem. Ten Helenu s dítětem a další ženu ze skupiny dovedl asi kolem půlnoci k lesu a řekl, že už musí dál sami, vést je měla nejjasnější hvězda. Asi kolem čtvrté hodiny ranní, na dohled od jakési vesnice, se malý rozplakal. "To bylo jak fanfáry. Najednou nás osvítilo světlo, někdo zařičel ´Stát!´ a to byl konec. Ráno nás odvezli do klatovské věznice," popisuje Helena. Druhý den ji ale překvapivě propustili. V noci na cele synek usedavě plakal, vězně to vyburcovalo. Po celé věznici se šířil její příběh. Pak někdo začal zpívat ukolébavku "Princi můj maličký spi" a všichni se k němu přidali. Estébáci měli strach, že se vězni vzbouří. Zdeněk Šidák se dobrovolně vzdal Helena i s dítětem odcestovala do Starého Knína, kde se u společných známých ukrýval její manžel. Netušili, že tajná policie má komplicku a jde najisto. Když do chalupy vtrhli tajní policisté, Helena se jim s dítětem v náručí postavila do cesty. Jejím jediným úkolem bylo je za každou cenu zdržet, aby manžel, kterému šlo o život, utekl. Povedlo se. Jenomže Helenu na místě zatkli. Bláhově si myslela, že ji propustí jako minule. Zdeňka Šidáka nakonec dopadla StB v Jizerských horách. I tady se odehrála dramatická scéna. Ukrýval se na půdě, když uslyšel, jak StB mučí jeho zachránkyni paní Doležalovou. Odmítla estébákům říci, kde se agent chodec skrývá. Svázali ji, přitáhli stoličku, přes trám zavěsili provaz s hákem a oznámili jí, že ji na místě oběsí. Mlčela. Zdeněk to ale nevydržel, slezl z půdy a dobrovolně se jim vzdal. Dostal doživotí. Helenu propustili po šesti letech na amnestii pro matky s dětmi v roce 1955. Povolili jí návštěvu manžela, který jí pak napsal dopis, aby na něj zapomněla a svolila s rozvodem, že jí nechce zkazit život. To byl pro Helenu blesk z čistého nebe. Odepsala mu, že k tomu souhlas nikdy nedá, a bude na něj věrně čekat. Trvalo to celých 14 let. Zdeněk Šidák Už za války se napojil na zpravodajskou odbojovou organizaci ve Vídni, když byl na nucených pracích. Nacistům unikl. Po válce vstoupil do KSČ, dostal úkol z Anglie, aby sledoval, co se v této nebezpečné partaji děje. Jenomže se zamiloval, chtěl založit rodinu a dostudovat. Proto těsně před rokem 1948 vrátil stranickou legitimaci. Příběhy 20. století Příběh Heleny Šidákové zmapovali lidé z Post Bellum a žáci jedné pražské základní školy v projektu Příběhy našich sousedů, viz www.myjsmetonevzdali.cz. V neděli její vyprávění odvysílá Český rozhlas - Rádio Česko v 10:05 v pořadu Příběhy 20. století. Společnost Post Bellum sbírá vzpomínky pamětníků od roku 2001. S Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů vede internetový portál Paměť národa, kde jsou příběhy k nalezení. Post Bellum žije především díky drobným darům, na jejich webu můžete pomoci i vy a stát se členem Klubu přátel Paměti národa. Autor: Mikuláš Kroup iDnes

Noviny – S p o r t Strana 15 15 Levnější už je jen chodit pěšky: elektroskútr jede 100 km za pět korun Filip Tichý, Marek Hrodek, skutrmania.cz, pro iDNES.cz Ve skútrech dává elektrický pohon v současnosti největší smysl. Elektroskútr Akumoto 600 umí nabídnout slušné jízdní vlastnosti odpovídající kategorii malých strojů a k tomu bezkonkurenčně výhodný provoz. S dobrým tarifem na elektřinu je to asi nejlevnější způsob dopravy. Dojíždění do práce či po úřadech v hustém městském provozu, ale i levný a ekologický pohyb bez exhalací a hluku motoru, to jsou výhody, které jednostopým strojům na baterky otvírají na trhu slibnou budoucnost. Model Akumoto 600 určený pro kategorii řidičáků AM (do 45 km/h) dostanete s jednou standardní nabíječkou a jednou rychlonabíječkou. Obě si můžete uložit pod sedlo, kde je jinak místo na menší nákup či otevřenou přilbu. Elektrický skútr dostal lehký lithiový akumulátor (L120 HARD), podobný máte v notebooku nebo smartphonu. Jde o líbivý skútřík se sportovním designem a v bílo- zeleném zbarvení v ekologickém stylu. Základní tvar vypadá podobně jako u benzinových strojů, ovšem konstrukce rámu a zavěšení zadního kola jsou řešeny speciálně s ohledem na elektrický pohon. Tady už v žádném případě nejde jen o předělaný benzinový stroj. Při pohledu pod plastovou kapotáž přichází první zajímavé porovnání. Zatímco u nového benzinového skútru by následovala fáze zajíždění motoru a povinná výměna oleje při první servisní prohlídce, s elektroskútrem můžeme jezdit od začátku naplno. I zde probíhá garanční prohlídka po 1 000 km, při té se ale stroj jen zkontroluje a ověří se kapacita akumulátoru. Podobně jako na zajíždění můžeme zapomenout i na zahřívání motoru na začátku jízdy. Elektromotor lze okamžitě po zapnutí využívat na plný výkon. Nesrovnatelná je i spolehlivost, už z toho důvodu, že motor elektrického skútru má vlastně jen jednu pohyblivou součást, kterou je rotor v zadním kole. Když to porovnáte s desítkami komponent spalovacího motoru a přičtete opotřebitelné díly jako svíčky, olej, pístní kroužky, ložiska, řemen variátoru... je jasné, kde se toho může pokazit mnohem víc. Dojezd stačí Akumoto 600 s baterií L120 zvládá dojezd až 120 km. V samotném testu jsme tuto hodnotu ověřili, s nenaformátovanou novou baterií jsme hned napoprvé najeli 92 km. To už je velmi slušná hodnota, která pokryje většinu obvyklých vyjížděk, kvůli kterým si lidé malé skútry kupují. Navíc se nemusíte bát, že najednou zůstanete někde stát. Skútr totiž s klesající energií začne zpomalovat a posledních 10 km už pojedete jen třicítkou, takže máte dost času pomyslet na nějakou tu dobíjecí přestávku. Kdo by potřeboval jezdit víc, může si přikoupit další baterii: na jednu jezdit a druhou si dobíjet doma. Ovšem znamená to investici dalších téměř dvaceti tisícovek. Lithiový akumulátor se během několika prvních nabíjecích cyklů "formátuje", jeho kapacita se během prvních nabíjecích cyklů tedy ještě postupně zvyšuje. Sto km za pět korun U těchto moderních akumulátorů již neexistuje takzvaný paměťový efekt a lze je kdykoli dobíjet. A životnost až 2 000 nabíjecích cyklů zaručuje, že pokud byste jezdili a dobíjeli každý den, pak při uvažované jízdní sezoně šest měsíců ročně dostaneme životnost 12 let (nebo po přepočtu 60 000 km). Tady při srovnání s benzinem elektrika jednoznačně vede, spalovací motor skútru nemá šanci takovou porci kilometrů najet. Zatím to zní téměř dokonale, nadšení ovšem kazí pořizovací cena skútru ve výši bezmála šedesáti tisíc korun. Ta se vám ovšem již za pár let vrátí zpátky do peněženky díky neuvěřitelně nízké ceně za kilometr. V testu jsme vyzkoušeli, že se opravdu dá dostat na 5 Kč na 100 km, nejvyšší hodnota, na kterou jsme se ve vyšším tarifu za dodávku elektřiny dostali, pak byla 15 Kč /100 km. To zní až neskutečně, ovšem vysvětlení je logické. Účinnost elektrického motoru je až 90 procent, naopak malý spalovací motor má účinnost pouhých 30 procent, také ztráty ve variátoru a převodech dosahují u benzinového skútru desítky procent. U elektrického skútru s elektromotorem přímo v zadním kole jde logicky veškerá síla přímo na asfalt. Dalším důvodem je rekuperace: skútr při brzdění odvádí elektřinu zpět do akumulátoru. A poslední důvod tak velkého rozdílu v nákladech na kilometr: benzin je zatížený vysokou spotřební daní (činí téměř polovinu ceny), kterou u elektřiny neplatíte. Aby bylo srovnání férové, musíme uvést i nevýhody elektrického pohonu. Benzinové skútry jsou kdykoli připravené vyrazit na cestu, elektroskútr vás může zaskočit vybitou baterií. Zatímco se spalovací padesátkou můžete jezdit celý den nebo vyrazit na cestu kolem republiky a občas si dotankovat, protože čerpací stanice jsou v dnešní době takřka kdekoli, s elektroskútrem musíte přece jen trochu plánovat rozsah a frekvenci jízd, abyste neskončili daleko od domova s prázdnou baterií. Musíte také vždy večer v garáži skútr připojit k dobíjení, případně si odnést baterii nabít domů. Pokud zapomenete, půjdete na autobus... Právě doba nabíjení v řádu několika hodin (náš skútr jsme po úplném vybití nabíjeli osm hodin, při polovičním 3,5 hodiny) je asi hlavní nevýhodou elektrického pohonu. Benzinu natankujete plnou za pár minut. Seznam pěti kontroverzních událostí olympiády v Londýně Podívejte se na seznam kontroverzních událostí olympijských her v Londýně 2012. Byl diskvalifikován, přesto alžírský mílař slaví zlato Den poté, co byl alžírský běžec Taufik Machlufí z olympijských her málem diskvalifikován, získal zlatou medaili v běhu na 1500 metrů. Ve finále vyhrál naprosto suverénně. Machlufího vyloučila mezinárodní atletická federace z her za to, že vypustil rozběh na 800 metrů. Badmintonistky vypustily zápas a byly vyloučeny Osm badmintonistek včetně úřadujících světových šampionek Wang Siao-li, Jü Jang z Číny bylo vyloučeno ve čtyřhře. Světová badmintonová federace je potrestala za to, že úmyslně vypustily poslední zápas v základní skupině kvůli lepšímu losu ve čtvrtfinále. Šestnáctiletá Číňanka byla rychlejší než Lochte a Phelps Šestnáctiletá Číňanka Jie Š\'-wen plavala při světovém rekordu v polohovém závodu na 400 metrů v olympijském finále v závěru rychleji než americké hvězdy Ryan Lochte a Michael Phelps. Korejec nedostal medaili kvůli politickému sloganu Korejský fotbalista Pak Čong-U, který se při oslavách bronzu na olympijských hrách v Londýně vyjádřil nápisem k politickým sporům s Japonskem, nedostal bronzovou medaili. V sobotu na slavnostním vyhlášení ve Wembley chyběl. Korejci v pátek v Cardiffu po výhře právě nad Japonci 2:0 získali vůbec první olympijskou medaili ve fotbale v historii. Po souboji o první fotbalovou medaili pro Asii pod pěti kruhy od roku 1968 byl Pak Čong-U vyfotografován s nápisem "Tokdo je naše území", čímž se postaral o politický skandál. O neobydlené souostroví, které je rybářskou baštou, se země přou už od roku 1905 a v současné době jsou spravovány korejskou stranou. Korejci jen nazývají Tokdo a Japonci Takešima. Plavec vyhrál zlato. Poté se však přiznal k podvodu Jihoafričan Cameron van der Burgh vyhrál prsařskou stovku ve světovém rekordu. Po závodě ale přiznal, že si počínal nedovoleně. Podle pravidel si mohou plavci na prsařské stovce pomoci při startu a obrátce jedním delfínovým kopem, což Jihoafričan porušil. "Když to neuděláte, máte ztrátu," řekl deníku Sydney Morning Herald. Fenomén zvaný olympijské podvody Text: Jan Berwid-Buquoy Reflex Považuji to za zdrcující zprávu anglického tisku: ještě než vůbec mohly být zahájeny XXX. letní olympijské hry v Londýně, bylo již vyloučeno celkem 11 sportovců — kvůli dopingu. Průběhem soutěží následovali další hříšníci a plejádu poslední den ukončovala běloruská koulařka Naděžda Ostapčuková. Jak je to možné, že se někdo může snížit k tak neférovému podvodu? Jak to probíhalo v minulosti? Komentátor německého televizního vysílače ARD Hajo Seppelt to vidí ještě hůř: „Chytli pouze toho, kdo si nedával pozor. Ti ostatní proklouzli.“ Prý se dnes dokážou vyrobit anabolika, která v moči neukazují žádný pozitivní nález. Musela by se odebírat i krev, aby podvodníka přistihli – a to se běžně nedělá. V Londýně nastoupilo 10 500 sportovců, ale bylo provedeno pouze 6250 dopingových kontrol. Podle Světové antidopingové agentury (WADA) testem zadrželi okolo 100 nafetovaných sportovců. To přesto znamená, že 4150 atletů prošlo na stadión tzv. bianco, neboť u nich žádný test proveden nebyl. Podvody při olympijských hrách nejsou nic nového. Celkem 20 zlatých medailí muselo být v dějinách při těchto soutěžích vráceno. V minulosti se však ne vždy jednalo o doping. První oficiálně zaznamenaný podvod se odehrál v roce 1896 během olympiády v Aténách. Řecký maratónec Spiridon Belokas si usmyslel, že vyhraje zlatou medaili. Anabolické steroidy v té době ještě neexistovaly – natož aby se užívaly k dosažení maximálních sportovních výkonů. Spiridon se rozhodl najmout si koně a vůz. Jakmile měl ostatní skupinu závodníků daleko za zády, vklouzl do ukrytého připraveného dostavníku, vozka práskl bičem a oři se dali do trysku. Po několika kilometrech onen mazaný Řek opět vyskočil z pádícího povozu a pokračoval v běhu. I přes tuto vydatnou pomoc žádnou zlatou medaili nevybojoval a skončil jako třetí. Z bronzové medaile se však dlouho netěšil. Majitel dostavníku ho hned po skončení maratónského běhu udal, a tím byl osud Spiridona Belokase zpečetěn. Jindy zase došlo až k neuvěřitelnému omylu. V roce 1932 během olympijských her v Los Angeles zvítězila v běhu na sto metrů Stella Welshová z Polska. Získala zlatou medaili a nikdo se víc o nic nestaral. Její jméno a výkon zůstaly téměř padesát let bez sebemenšího zádrhelu. Vítězka se však jednoho dne stala obětí pozoruhodné tragédie. V roce 1980 si Welshová chtěla v jedné bance v Clevelandu (USA, stát Ohio) vyzvednout peníze a byla přepadena. Lupič ji vypálenou ranou z revolveru zastřelil. Nebožka byla dopravena do nemocnice a lékaři provedli pitvu, aby zjistili příčinu úmrtí. Zjistilo se, že Stella Welshová byla muž. Buďme přesto objektivní a podívejme se i do zákulisí pořadatelů již zmíněných her. Nyní jde o výrobu medailí. Poslední zlatá medaile byla předána před 100 lety, v roce 1912 na olympiádě ve švédském Stockholmu. Od té doby jsou „zlaté medaile“ zcela transparentním podvodem – a to platí i o stříbrných a s jistou dávkou sebezapření i o bronzových. Pod pojmem „zlatá medaile“ dostává vítěz do rukou kulaté stříbrné vyznamenání tence pozlacené šesti gramy 24karátového zlata. V případě tzv. stříbrné medaile se jedná o kulatý odznak ze směsi mědi a stříbra. Pakliže byste se rozhodli jej prodat zlatníkovi coby „stříbro“, patrně těžko uspějete. Alespoň já jsem neměl úspěch zpeněžit ve Vídni roku 1970 „stříbrné“ medaile českého vzpěrače Roberta Belzy (1926–1969). Kov nebyl vídeňskými zlatníky považován za stříbro. „Bronzové“ medaile nejsou rovněž z čistého bronzu, nýbrž se vyrábějí s příměsí stříbra. Je tomu tak proto, že klasický bronz lehko oxiduje a černá. V některých případech může i jedovatě zelenat. Příměs stříbra by tomu měla každopádně zabránit. Ať tak, či onak – čistá bronzová medaile (cín + měď) to není. Ano, fenomén zvaný olympijské podvody má bezesporu mnoho rozličných tváří.

Swan\'s debt dive an act of financial vandalism Piers Akerman The Telegraph WHEN the scandal-ridden Whitlam Labor government hit the fiscal bricks in the mid-seventies it turned to Pakistani Tirath Khemlani to act as a conduit for a $4 billion petrodollar loan. It was a disastrous experiment and became a major factor in Gough Whitlam\'s dismissal as prime minister. The Whitlam government attempted to avoid the usual fund-raising process of the Loans Council and illegally borrow from Middle Eastern sources bypassing Treasury. The lies generated by the attempt and subsequent concocted cover-up cost Treasurer Jim Cairns and Minerals and Energy Minister Rex Connor their jobs. Deputy Prime Minister Cairns, who was messily entangled with his private secretary, Junie Morosi, was sacked. Connor resigned in disgrace. The Loans Affair contributed to a huge loss of confidence in Whitlam\'s crippled government and was one of the principle reasons why the opposition blocked supply, assisting Governor-General Sir John Kerr in his decision to dump Gough as Prime Minister and consign his government to Labor\'s hagiographers. In essence, the Loans Affair was an extraordinary example of government arrogance and lack of transparency - a model for government maladministration and worst practice. The Gillard government has avoided the pitfalls of seeking loans from shady Pakistanis by the simple act of lifting the government\'s debt ceiling without debate, and with an appalling lack of transparency, as the need arises. Over the past four years, the Labor government has lifted the debt ceiling four times, from $75 billion, to $200 billion, to $250 billion and now $300 billion. On each occasion Treasurer Wayne Swan has earnestly promised not to exceed the total debt limit. But over the same period Labor has also produced the four biggest Budget deficits on record, totalling $174 billion. Swan told the ABC\'s AM program in May that lifting the debt ceiling was "no big deal" but Labor\'s deficit this financial year has grown from the $22.6 billion projected in last year\'s budget to $44.4 billion now - a doubling in just 12 months. Once $200 billion was sufficient, then it was $250 billion, now it is $300 billion - but the catch is that the Gillard Labor-Green-independent minority government is spending around $100 billion a year more than in the last Howard-Costello budget. In just the last 12 months, Labor\'s net debt projection for this current financial year has blown out from $106.6 billion to $142.5billion, a deterioration of one third. Net debt continues to rise next year and the year after to a new peak of $145 billion, the highest on record. This continues the record of Labor governments that have increased net debt every year since 1990. With every increase in debt as Labor raises the Commonwealth debt limit, so too does the cost of servicing the new debt level rise. Net debt interest will rise to $8.2 billion a year and each day we will be paying $22 million in interest alone on Labor\'s debt. While only the most rusted-on Labor luvvies in the Canberra press claque could bring themselves to believe Swan\'s forecast of a micro-surplus for 2012-13, which he promised in last May\'s Budget, it is still worth noting that if it were to be believed, it would still take 113 years to pay off the $174 billion of cumulative deficits Labor has delivered in just four years. But of course, Labor\'s forecast surplus in 2012-13 is not real. It\'s a pea-and-thimble surplus obtained by artificially shuffling spending by a few weeks out of 2012-13 into this financial year, and by treating spending on the NBN as "off budget". Had just the spending on the $50billion NBN been treated as "on budget" then the $1.5 billion surplus forecast for next year would be a $4.3 billion deficit. Add in the $8 billion of money that has been moved forward or pushed back out of 2012-13 and the deficit would be over $12 billion. Gillard, Swan and a highly paid army of government consultants and spin doctors are spending hundreds of millions in a desperate attempt to make the public believe they have run a good government. If the story of financial vandalism is not sufficient evidence to the contrary, there is also the global competitiveness index score card released this week by the World Economic Forum. This group, which ranks 144 nations, found Australia slipped down the ladder in a number of crucial areas in the four years from 2007-08 to 2012-2013. In terms of wastefulness of government spending, we went from 10th place to 48, in terms of the burden of government regulation, we dropped from 68 to 96. Transparency - from 12 to 29, government effectiveness - 5 to 18, government debt - 16 to 30, flexibility of wage determination - 87 to 125, labour market efficiency - 13 to 42, hiring and firing practices - 63 to 120, pay and productivity - 40 to 80. This is the scorecard of a nation that is going backward, a nation in decline, not a nation that is harnessing its mineral wealth and implementing reforms. This is a government that cannot live within a budget. It is expected to reach the $250 billion debt ceiling in four years, with current forecasts showing it will just squeeze under that target with $300 million to spare in barely four years. Gillard and Swan, and the majority of the other ministers, are conning the Australians people. Their legacy will be a lasting debt and a raft of ineffectual policies that will bleed the nation for generations. Becherovka, Rum, Fernet, Griotka, Česká piva Budvar, Zlatopramen, Plzen, Monday – Friday 8.30-17.00 Goulburn Wines & Spirits 9-13 Brisbane Street Darlinghurst, NSW 2010 02 9264 8459 email sales@goulburnwines.com.au Wholesale and retail 10.11.12 Award-winning Czech typographer takes on Gujarati Christian Falvey Type design is an ancient art enjoying a renaissance in the computer age. The specificities of writing systems that were once passed down from master to apprentice can now be worked with by designers anywhere in the world who have the patience and the talent to take on a foreign script. One such designer is David Březina, one of the founders of the Brno type foundry Rosetta. In 2008 his Skolar type family received international recognition and he is now working on a font for the Gujarati writing system, used by over 60 million people in the Indian subcontinent. When he came to our studio recently I asked him how he became interested in type design in the first place. “It just came gradually. I think some ten, seven years ago I realised that there must be people designing these things, and I started looking into it and just started doing it – first in order to learn about it, and then I said ‘hey, I like doing this, let’s do it a little more’. I wasn’t fascinated by letter forms in my childhood or anything like that. It came a bit late I guess. I like playing with curves, because when you draw letters you need to draw really nice smooth curves, and it’s like a kind of meditation. I think that’s what I like most about type design.” You also teach typography. It’s such a subtle art – a letter is a letter and it’s only these tiny differences that make all the difference – there is so much feeling in that, how do you teach it to other people? “I guess you need to have a special mindset to become a type designer. You need to have attention to detail but also the ability to look at the thing from a distance, to see if what you have done actually matters – sort of keeping track of the bigger picture. And these things you cannot really teach. You can point the students towards this, but you cannot really teach it. What I try to do is to help students make it work, make the typefaces look consistent and have good functional qualities. Btu the rest is up to them.” One thing that many people may not appreciate about your work is the amount of research – it’s not just sitting down and making something that is appealing to you and to your customer. You have already done several scripts for languages which I assume you don’t speak, like Greek. “What you need to do is expose yourself to as much material as possible, including historical manuscripts, first editions and all the way up to contemporary stuff as well. So you need to look at newspapers, books, what typefaces they use, how they work, and so on. And then you need to learn a lot about the writing system itself, which in the case of Guajarati is quite a challenge, because it’s a syllabic system. So you need to learn how the syllables are formed, how they connect and so on.” And there are many dozens of characters in Gujarati, and they have to fit together in every possible working order, so it seems like an almost impossible task when you don’t speak the language yourself. “Well, that’s one advantage that you probably can’t get from the language, that you can predict the combinations – which are meaningful and which are not. But it’s not so difficult to figure out without knowing the language. You can run some statistics, or you can ask people who can read the language, print some samples for them and they points out what works and what doesn’t.” The Gujarati language is not the only language that uses the Gujarati script, so do you have to take them into consideration as well? “Yes. But this is a more interesting question for Devanagari, which is used for Hindi, Marathi, Nepali and Sanskrit, where if you want to support, say, Marathi you have to add a few more characters in order to make it work, and also consider different combinations and so on.” And so why Gujarati? “I think, simply, at the very superficial level I just like it. It is much simpler than Devanagari, and it’s one of the easiest scripts from the Indian subcontinent. Bengali and Tamil are much more visually complex and seem too difficult to start with to me. So I thought Gujarati was nice, and then I realised I actually liked it very much, because it’s a really good script. It’s difficult to explain, but when you work with some other scripts – some other Indian scripts – you realise that they carry so much of a legacy and it seems like ‘this is so impractical, why don’t they do it another way?’ And then you realise that Gujarati is doing it another way and that the decision to write that way had been a good choice at some point in history.” Is it not daunting to try to imagine what 60 million potential users of this script might like? Because even with all your research you can’t know everything that they are used to. “There are two aspects of it: I try not to think about it too much. I’m not enforcing the font – if they like it they will come and buy it. So that’s good. The other aspect is that there are so few good Gujarati typefaces that doing anything new is a good step, and extends the typographic language of the script. So I think it’s really important to try at least. And there is not enough knowledge in Gujarat itself about the script. In a sense, they don’t know much about type design for their own script. This may sound a bit arrogant for me to say, but there really needs to be a discussion about it and maybe some government incentives towards the script, or otherwise it will look as bad as it looks today.” There was a conference in France where a number of international engineers were taking part, including French and American. During a break, one of the French engineers came back into the room saying, "Have you heard the latest dumb stunt Bush has done? He has sent an aircraft carrier to Indonesia to help the tsunami victims. What does he intend to do, bomb them?" A Boeing engineer stood up and replied quietly: "Our carriers have three hospitals on board that can treat several hundred people; they are nuclear powered and can supply emergency electrical power to shore facilities; they have three cafeterias with the capacity to feed 3,000 people three meals a day, they can produce several thousand gallons of fresh water from sea water each day, and they carry half a dozen helicopters for use in transporting victims and injured to and from their flight deck. We have eleven such ships; how many does France have?" You could have heard a pin drop.