NOVINY 2012 349

Adelaide, Brisbane, Canberra, Cooma, Darwin, Hobart, Melbourne, Newcastle, Perth, Sydney, Wagga Wagga, Wellington, Wollongong, Yeppoon, USA and Praha i Košice Noviny Mailing address: NOVINY P.O.Box 3335, Redfern, NSW 2016 further information and advertisements rates http://noviny.20m.com Publisher and Editor-in-Chief: Vratislav R.E.M.J.-Kř. Bejšák-Colloredo-Mansfeld, ph.: 02 9319 6380 neb 0414 540 465 e-mail: noviny@exemail.com.au or nesemvamnoviny@gmail.com and no Fax: .: MEMBERSHIP / ČLENSKÝ POPLATEK: for one year AUS$ 70.00 for a half year / na půlrok AUS$ 38.00 pro Evropu a Ameriku AUS$107 include postage (noviny se tisknou každé druhé pondělí / printed every second Monday). Volume 3 Issue 126 (349) ČTRNÁCTIDENÍK SLUŠNÝCH KRAJANŮ 19. XI. – 2.XII. 2012 PP 255003/04496 DO KAŽDÉ RODINY KRAJANSKÉ NOVINY  (Fr.Hrabica) PUBLISHED FROM JULY 1999 tručné zprávy. Pondělí 19. listopadu Izrael prý dohodu s Hamasem podmiňuje až 15letým příměřím Obama jako historicky první americký prezident navštívil Barmu Izrael má právo bránit se případně i pozemní akcí, říká Schwarzenberg ODS by mohla od LIDEM převzít ministerstvo dopravy, naznačil Kuba Zimola označil hrozbu studentskou stávkou kvůli komunistce za vydírání Klaus vetoval horní zákon, který zakázal vyvlastňování kvůli těžbě Pražská radní chystá trestní oznámení kvůli pražské wi-fi síti Soud zrušil osvobozující verdikt nad Pitrem a Provodem Počasí v Praze: jasno, 10 stupňů pokračování na str. 2 Slovo vydavatele: atum 17 listopadu je v letošním českém kalendáři označen jako "Den boje za svobodu a demokracii", dále se zde uvádí, že svátek má Mahulena, „Den studentstva“ z dnešního kalendáře zmizel, asi "pro sichr"! Kalendáře ze šedesátých let označují ale tento den pouze jako "Mezinárodní den studentstva", kdežto kalendář z roku 1933 uvádí, že svátek má Evžen a nejstarší kalendář, který vlastním je kalendář Milotického Hospodáře z roku 1917 a ten uvádí jména dvě, Řehoře div. (ve sloupečku katolický) a sv.Bertolda (ve sloupečku evangelický). Co je fascinující, že dodnes 99% lidí neví nic o pozadí tzv."sametové revoluce" a domnívá se, že buď Stb či komunisté s tím neměli pranic společného, či alespoň, že se to soudruhům nakonec jaksi vymklo z ruky a vše nakonec dobře dopadlo díky filosofu Havlovi a lidu kolem něho, jo, a onom slavném chrastění klíčema. Nechápu jak může člověk, který zažil 68 rok a demonstrace 69, rozhánění lidí vodními děly a speciálními jednotkami věřit, že cinkání klíčů položilo soudruhy na lopatky? Že se soudruzi, chudáčkové, před těmi několika stovkami "cinkačů" úžasně vyděsili a lekli a padli na znak a kopali nožičkami do vzduchu a vzdali se. Ověřil jsem si to při návštěvě mojí sestřenice, Ivušky s manželem (na fotografii). Zaplatili si výlet do Austrálie a na Nový Zéland, přes den prolezli Sydney a navštívili i Modré Hory a večer navštěvovali nás. U nás doma jsme debatovali denně od osmi do půlnoci po tři noci, jedli klokaní guláš a pili české pivo Kozel od "Goulburn wine and spirit", než odletěli do Christchurchu. Přes veškerou snahu si nedali vymluvit, že Stb a komunisti udělali "sametový puč" pro sebe a pro svůj vlastní prospěch. Jo, a nezapomeňte si přečíst zajímavý článek na straně 3 : Havel a renesance českého komunismu, snad tu slovenštinu zvládnete. Měli bychom si pomáhat . 17. listopad Dušan Makovský 24. listopadu 2012 Nev pes - Znásilněný, podupaný a do rudé vlajky zabalený 17. listopad V tento den, před třiasedmdesáti lety uzavřeli nacisté vysoké školy a před třiadvaceti lety dostal ránu z milosti skomírající a z posledních sil kopající režim pod taktovkou komunistů. Dvě události, které v podstatě rámují dlouhé, půlstoletí trvající období, kdy Československo nepoznalo svobodu a bylo pouhou kolonií totalitní velmoci. Obě výročí úzce souvisejí s bojem národa za svobodu. Jedno proti nacistickému režimu, druhé proti režimu komunistickému. A na den tohoto výročí naplánovali odboráři a levicová uskupení protivládní demonstraci. "Je tam kosa, dávám jim tak dvě stovky lidí…" S přáteli z občanského sdružení ProtiAlt jsme se vydali podívat, kam se posunula od léta rétorika mluvčích z tribun a jestli dav stále ovládá naše stará známá lůza. Až na Jungmaňák byl slyšet husitský chorál, neklamné znamení přítomnosti snad nejobskurnější osobnosti mezi demonstranty, taxikáře Ponerta. Cestou od Můstku bylo jasné, že můj odhad několika stovek lidí je hodně špatný. Půl hodiny před ohlášeným začátkem se pod koněm tlačilo dobrých pět tisíc lidí. Husitský chorál vystřídal Karel Kryl. To bylo snad jediné, co připomínalo památku listopadových událostí z roku osmdesát devět. I když ve formě naprosto bestiálního zneužití. "Ať žije Stalin" Z Vodičkovy ulice na Václavák přicházel zhruba padesátihlavý průvod mávající rudými vlajkami s hvězdami, srpy, kladivy, podobiznou Che Guevary a nápisem SMKČ. Hoši na nás vesele mávali, provolávali slávu velikému Stalinovi a snědý chlapec v bomberu a kulichu ukazoval, jak dlouhý má prostředníček. Na místo dorazila kinderbolševická úderka doprovázená početnou policejní stafáží. Jestlipak by policie podobně doprovázela výlet novodobých Hitlerjugend, ohánějících se vlajkami s hákovými kříži a provolávající "Ein volk, ein Reich, ein Führer"? Nevím, zda to bylo naše vítězství, nebo u velitele akce přistálo víc žádostí od lidí, a museli tedy jednat, ale během demonstrace zmizely všechny srpy, kladiva, hvězdy a odporoučel se i Che Guevara. Je ale možné, že se jen odsunuli blíž k Muzeu, kam nebylo z našeho místa vidět. V tom případě by nevyhrála slušnost, ale policie by jen dokázala, nakolik selektivně se dodržuje zákon. Protože ale jednu hrůzu občas dokáže vystřídat hrůza ještě větší, na místo, kde před chvílí vlály rudé prapory, napochodovali důchodci s vlajkami klubu českého pohraničí. Staří, dobří a ostřílení mistři kalašnikovů, fandové ostnatého drátu a vášniví lovci těch, co tu za dob vlády bolševika měli všeho po krk a chtěli ven za svobodou. "Brutálně zmlátili Cacha. Žijeme v policejním státě" V Krakovské před služebnou jakási dáma televiznímu štábu vykládala, jak brutálně zmlátili Ponertova spolubojovníka Cacha, kterého musela odvézt sanitka. Představa, že někdo na náměstí plném demonstrantů seřeže jednu z vtipných a populárních ikon protestů, byla sice podivná, ale při současném globálním šílenství nebyla nereálná. Nicméně, ono to "seřezání" bylo asi trochu jinak. Video napoví, zbytek jistě dovypráví "Pepa z depa" Hörl. "Konec vlády jedné strany" Nějakých padesát metrů od podia, kde jsme v průběhu demonstrace stáli, nebyl úplně ideální poslech projevů, protože skrz nedokonalé ozvučení vše znělo uhuhlaně a obzvlášť v případě jedné z odborových mluvčích nebylo jisté, jestli u mikrofonu probíhá projev, hysterický záchvat či bouřlivý, znovuobjevený orgasmus. Souvislé věty k nám od podia doletěly jen zřídka. Některé všem stály za to, jako například nenávistný projev Ilony Švihlíkové či sbírka výkřiků zakončená "Konec vlády jedné strany". Přiznám se, že obzvláště absurdita tohoto výkřiku mě dokonale zmátla, protože slyšet něco takového na shromáždění pořádaném iniciativou, která má ve svém čele komunisty, pořádaném pro dav lidí, kde převažuje nostalgie po starých pořádcích, a plném názorů, za které by se ani Goebbels nemusel stydět, je něco, co by snad ani tvůrci těch nejsušších britských komedií nevymysleli. Od mikrofonu se ozvalo "Před lety jste tady cinkali klíči" a já se nemohl zbavit myšlenky, kolik z těch dnešních demonstrantů tehdy vůbec nějakými klíči cinkalo a kolik z nich tehdy čekalo v teple domova na nějaký výsledek. "Zákon o příživě byl správný" Nutno přiznat, že tentokrát jsme měli štěstí na poměrně dost rozumných diskutérů, kteří se nenechali unášet na vlnách vášně, nepoužívali jako argument výhrůžky rozbitím huby a pověšením na kandelábr. Nicméně exotických názorů rozhodně nebylo málo. Přednáška o tom, že za komunistů nebyla nezaměstnanost, že každý musel pracovat a když nedělal, co se mu nařídilo, že šel sedět a že to vlastně bylo správné a že zákon o příživě chránil všechny slušné občany, je jeden z nich. Pochopitelně převažovalo "Za komunistů jsme se měli dobře, nevraždilo se, nekradlo se, všichni měli práci, jídlo, byty, dneska lidi umírají díky Kalouskovi po stovkách, všude jsou chudí a hladoví". Snaha vysvětlit lidem, že z Pekárka nemá radost ani nikdo z nás, ale jeho přítomnost v parlamentu je dílem dodržování zákona, který se prostě nemůže ohýbat tak, jak se zrovna někomu líbí, to byl přímo sysifovský počin. Marný, zbytečný, namáhavý. Pro takové jsme byli opět jen bandou přisluhovačů modrých strak, placení Kalouskovi provokatéři. Nuda, šeď postotisící a stále stejně. Že v té době, kousek od nás, jiní demonstranti valchují názorového oponenta. jsme netušili. "Ty vole, když se nad tebou zavře dav a vidíš jenom pěsti, to je hnusný" Demonstrace u koně skončila, zavelelo se k odchodu na Národní třídu, demonstranti naposledy zacinkali klíči, dav udělal čelem vzad a šlo se. U podloubí plného svíček stálo pár spřízněných duší, aby připomněly demonstrantům, koho že to oslavují, aby si uvědomili, že svou účastí jen leští někomu srp, kladivo a hvězdu. Debaty s demonstranty se vedly prakticky ve stejném duchu jako na Václaváku, jen vulgárních výkřiků na naši adresu trochu přibylo a dozvěděli jsme se, že by nás měli postřílet. Dá se říct, že je to už běžná rutina. S potrhaným transparentem a odřeným obličejem dorazil Petr Weisser, s kterým jsme si během minulé stávky užívali souboj s lůzou. Toho tentokrát dohnala, protože na Václaváku si ho demonstranti stáhli mezi sebe, pěstmi povalili a snažili se ho dokopat. Prý jen díky slušnosti několika mladých demonstrantů, kteří se za něj postavili, to nedopadlo hůř než jen pár odřeninami. Bohužel ale to nebylo jediné extempore, ke kterému došlo. Kdosi, nalitý, sjetý, každopádně něčím evidentně upravený, se začal navážet do demonstrujících slovy "vy čůráci komunistický" a snažil se vyprovokovat rvačku. Jestli to myslel vážně nebo byl jen provokatér, netuším. Prokazoval všem medvědí službu, choval se jako naprostý idiot. Za někoho takového se musím jen stydět. Dokončení na straně 2 S D

Noviny - Stručné Zprávy – sestavené panem Ondřejem Astonem Neffem a jeho Neviditelným psem Strana 2 2 Úterý 20. listopadu Izrael odložil pozemní útok, podle Hamasu je příměří dojednáno Polská policie zmařila připravovaný bombový útok na budovu Sejmu Použití sKarty pro výplatu sociálních dávek nebude podle Nečase povinné K9 se dohodla, že novou koaliční smlouvu podepíšou strany do konce roku LIDEM prý má na post ministra dopravy za Dobeše připraveno několik jmen Kvůli radní pro školství z KSČM poslal PEN klub Zimolovi otevřený dopis Rada postižených podala na Drábka kvůli sKartám trestní oznámení Ministerstvu školství byly obnoveny platby z programu EU Počasí v Praze: postupně jasno, 10°C Středa 21. listopadu Při výbuchu autobusu v Tel Avivu bylo zraněno jedenadvacet lidí Clintonová oznámila uzavření příměří mezi Izraelem a Hamásem ČR porazila firmu Diag Human, francouzský soud zastavil exekuci Klaus napsal kvůli dvěma zadržovaným Čechům řeckému prezidentovi Vláda schválila návrh rozpočtu, Sněmovna o něm bude hlasovat 28.11. Předsedou Senátu je opět Štěch, Čunek se místopředsedou nestal Peake navrhuje sloučit MZd a MPSV, MD a MPO, a zrušit MMR Vozítko Curiosity učinilo na Marsu velký objev, NASA zatím tají, jaký Počasí v Praze: zataženo, 8°C Čtvrtek 22. listopadu Izrael i teroristické hnutí Hamas zatím příměří dodržují Turecko kvůli Sýrii požádalo NATO o poskytnutí raket Patriot Nečas vetem kvůli rozpočtu EU nehrozí, ale ani ho nevylučuje Klaus církevní restituce nevetoval, nechal je projít bez svého podpisu Duka uvítal Klausovo rozhodnutí ohledně restitucí, ČSSD chystá ústavní stížnost Müllerová vyhrožuje, že nepřevzetí sKarty by mohlo vést k pozastavení dávek "Rebelující" exposlanec ODS Fuksa míří do čela Českého aeroholdingu Také rakouský soud zastavil exekuční řízení s ČR kvůli Diag Human Počasí v Praze: zataženo, 10°C Pátek 23. listopadu Summit EU o novém rozpočtu zkrachoval, lídři se nedohodli Rozhněvaní Egypťané zapalovali kanceláře Muslimského bratrstva Ministerstvo vyřadilo z prezidentské volby Bobošíkovou, Dlouhého a Okamuru Dlouhý a asi i Bobošíková se odvolají k soudu, vnitro udělalo numerickou chybu Nečas doufá, že případný soudní přezkum neohrozí termín volby prezidenta Hospodářská komora si vymyslela a prosazuje "elektronické karty pracovníka" Klaus jmenoval členy bankovní rady ČNB opět Hampla a Tomšíka Stát bude i nadále dotovat elektřinu z OZE, ta ale i tak podraží Počasí v Praze: zataženo, 10°C Víkend 24. – 25. listopadu Egyptskou opozici a justici rozlítily dekrety prezidenta Mursího Katalánci volili parlament, favority jsou stoupenci odtržení od Španělska ECB a MMF žádají, aby věřitelé odepsali polovinu pohledávek vůči Řecku Peake chce zabránit tomu, aby rebelové z ODS dostali za odměnu trafiky Při šťáře v ostravské věznici zatkla policie 9 lidí, čtyři bachaři obviněni Podle Wagnerové hrozí, že ČR může být nějaký čas bez prezidenta LIDEM chce mít v koaliční smlouvě zákon o úřednících či stranách Téměř 300 lidí na Václavském náměstí demonstrovalo za Izrael Počasí v Praze: skoro jasno, 11°C Pondělí 26. listopadu V Kataru začala konference OSN o změnách klimatu Čína provedla úspěšný test přistání stíhačky na letadlové lodi Katalánské volby vyhrály strany prosazující samostatnost regionu Novým ředitelem VZP zvolila správní rada Kabátka, nahradí Horáka Zbývajícím místopředsedou Senátu má být lidovecký senátor Šilar Dlouhý i Okamura podají stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu Stížnost k NSS podal Kesner, jenž shromáždil jen 54 podpisů Pro Čechy je dle STEM členství v NATO důležitější než členství v EU Počasí v Praze: zataženo, 9°C Úterý 27. listopadu Kvůli odběru vzorků tkání exhumovali Palestinci tělo Arafata Bankrot Řecka opět oddálen, MMF a ECB odblokovaly 31 miliard eur ÚS zrušil povinnou veřejnou službu a několik dalších částí reformního balíčku Nečas respektuje závěr ÚS, vláda z něj vyvodí konkrétní úpravy zákonů ÚS uložil skupině 41 poslanců vedené Filipem pokutu 100 tisíc Kč Státní zástupce podal obžalobu na policejního exprezidenta Lessyho Nejvyšší správní soud má už 6 stížností k prezidentským volbám Únik odposlechů Béma z BIS stále vyšetřují poslanci Počasí v Praze: zataženo, 8°C Středa 28. listopadu EU se staví proti návrhům na posílení kontroly internetu a jeho zpoplatnění Palestina se stala pozorovatelským státem OSN, proti byla ČR a 8 dalších zemí Zaorálek kritizuje hlasování ČR o Palestině, nezmiňuje, že 12 států EU se zdrželo ČSSD chce, aby církve platily daň z prodeje majetku vráceného v restitucích Zeman a Dienstbier byli žádat komunisty o podporu při volbě prezidenta Ochrana proti raketám u letadel CASA stále nefunguje, resort prý počká Úředníci nedovolí nalévat punč a grog na pražských vánočních trzích Ministerstvo potřetí prohlásilo část nádraží Žižkov kulturní památkou Počasí v Praze: oblačno, 3 °C Čtvrtek 29. listopadu EU se staví proti návrhům na posílení kontroly internetu a jeho zpoplatnění Palestina se stala pozorovatelským státem OSN, proti byla ČR a 8 dalších zemí Zaorálek kritizuje hlasování ČR o Palestině, nezmiňuje, že 12 států EU se zdrželo ČSSD chce, aby církve platily daň z prodeje majetku vráceného v restitucích Zeman a Dienstbier byli žádat komunisty o podporu při volbě prezidenta Ochrana proti raketám u letadel CASA stále nefunguje, resort prý počká Úředníci nedovolí nalévat punč a grog na pražských vánočních trzích Ministerstvo potřetí prohlásilo část nádraží Žižkov kulturní památkou Počasí v Praze: oblačno, 3 °C Pátek 30. listopadu EU se staví proti návrhům na posílení kontroly internetu a jeho zpoplatnění Palestina se stala pozorovatelským státem OSN, proti byla ČR a 8 dalších zemí Zaorálek kritizuje hlasování ČR o Palestině, nezmiňuje, že 12 států EU se zdrželo ČSSD chce, aby církve platily daň z prodeje majetku vráceného v restitucích Zeman a Dienstbier byli žádat komunisty o podporu při volbě prezidenta Ochrana proti raketám u letadel CASA stále nefunguje, resort prý počká Úředníci nedovolí nalévat punč a grog na pražských vánočních trzích Ministerstvo potřetí prohlásilo část nádraží Žižkov kulturní památkou Počasí v Praze: oblačno, 3 °C Víkend 1. prosince – 2. prosince Izrael stopne Palestincům desítky milionů dolarů z daní Egyptský ústavní soud přerušil kvůli tlaku islamistů činnost Klaus a Nečas odmítli pozvání na předání Nobelovy ceny pro EU sKarta bude podle Müllerové dobrovolná, je nutno změnit smlouvu České zdravotnictví je pořád jedno z nejlepších v Evropě, říká Heger Odstupující ministr Dobeš zvažuje ukončení členství v LIDEM MPSV chce veřejnou službu zachovat, změní ale podmínky Animovaný film Alois Nebel získal Evropskou filmovou cenu Počasí v Praze: zataženo, jeden stupeň nad nulou dokončení z první strany: 17. listopad "Chce se mi z nich blejt" Cestou od Národního divadla procházeli mnozí podloubím, kde hořely svíčky zapálené na památku devětaosmdesátého. Když jsem viděl, jak tam mnozí okounějí, na hrudi mají placky s komunistickými třešničkami nebo v rukou cedule s hesly na téma "Za komunistů jsme se měli líp", chtělo se mi zvracet. Měl jsem pocit, že to celé je jedno velké, absurdní divadlo, kde vrah přijde uctít památku své oběti. Bylo mi na zvracení z ubohosti a malosti mnohých z nich, z těch, kteří pár minut před tím tleskali extrémně levicovým mluvčím, v jednom davu cinkali klíči společně s vedením KSČM a najednou se tváří dojatě nad památkou na jakési studenty. "Znásilněný listopad" V posledních dnech jsem četl několik blogů, kde autoři tvrdili, že si listopadový svátek ukradli odboráři. Nemůžu s tím souhlasit. Nejen odboráři, ale česká levicová scéna památku listopadových událostí vzala, znásilnila, podupala a poplivala. Mně bylo v té době šestnáct. Začátkem roku, na Palachův týden, jsem se šel ze zvědavosti podívat na demonstraci na Václavák, schytal jsem tam pár přes záda bílou, gumovou "láskou rodné strany" a s kopancem do zadku jsem byl prohozen policejním kordonem se slovy: "Padej domu, smrade. Tady to není pro haranty." V listopadu mi přišlo zbytečné jít po škole někam demonstrovat, protože to bylo povolené, legální, a tak jsem dal přednost cestě domů do Roudnice. Doma jsme pak s rodiči seděli celou noc u Svobodné Evropy, máma brečela, táta nadával jak špaček a v sobotu osmnáctého jsme jeli do Prahy s tím, že prostě musíme. Sledovali jsme tak zblízka poslední záchvěvy bolševického státu, poslední mlácení lidí. Od té doby jsme jezdili den co den, do Roudnice zpátky vozili letáky, vylepovali je po městě, druhý den jen sledovali, kolik jich bylo strháno, zmuchláno a pohozeno na zemi. Čtrnáct dní po sedmnáctém listopadu mi dalo do života víc, než cokoliv jiného. Nebyl jsem vysokoškolák, nemůžu o sobě říct, že jsem se nějak o všechny ty události zasloužil, ale vím od té doby, a nezapochyboval jsem ani jednou o tom, že cokoliv, co bylo po sedmnáctém listopadu, bylo ve všech ohledech lepší než to, co bylo v předchozích čtyřiceti letech. Když na den mých sedmnáctin zvolili Václava Havla presidentem, byl to pro mě ten nejlepší dárek, který od té doby nic nepřekonalo. Kvůli tomu všemu považuji sobotní shromáždění za ostudu celého národa, který si nedokáže vážit svobody a všechno poměřuje jen tím, že má někdo větší talíř, víc žrádla nebo nedej Bože snad musí sám něco udělat, aby na tom talíři něco měl. Teorie o tom, že národ zdeformovaný desetiletími totality potřebuje několik generací, aby se začal chovat zodpovědně a svobodu si zasloužil, mají něco do sebe. (Fotografie s laskavým svolením zapůjčeny od Josefa Kukly a Jiřího Wagnera) Převzato z Makovsky.blog.idnes.cz se svolením autora Dušan Makovský Českoanglická konverzace:

Noviny – Slovenská stránka. 3 Strana 3 Havel a renesance českého komunismu Oslávili sme výročie 17. novembra a ja musím začať konštatovaním, že zlí chlapci by nemohli toľko škodiť, keby im dobrí chlapci nerobili cestičku. A "dobrý chlapec" Václav Havel takto narobil kopu zla. Výsledkom je návrat komunistov stalinského typu do popredia českej politickej scény. Z trinástich krajov Českej republiky už naisto, spolu s ČSSD, ovládajú desať. Analytici tvrdia, že tým už testujú návrat do vlády! Vďaka komunistom k moci Oslavovaná Nežná revolúcia v novembri roku 1989 očarila celý svet svojou ľahkosťou, až noblesou, mierumilovnosťou, zamatovosťou a historickou parabolou pokusu uskutočniť tisícročia starú víziu Utópie, keď umelci a filozofi vedú spoločnosť. Za tento čin boli na Nobelovu cenu mieru navrhovaní študenti a ich vodcovia, ale aj symbol občianskeho odporu Václav Havel. V skutočnosti ju mala dostať Štátna bezpečnosť bývalého Československa, teda ŠtB. Tú priamo ovládali dvaja ľudia: Rudolf Hegenbart z vedenia KSČ a jemu ideologicky podriadený generál Alojz Lorenc ako šéf ŠtB. O ich zámeroch a tajných dohodách s Havlom píše JUDr. Jaroslav Klenovský na web-stránke Svetového združenia bývalých čsl. politických väzňov takto: "...Rudolf Hegenbart byl jmenován do své funkce v r. 1987 v rámci Gorbačovovy perestrojky se souhlasem Jakeše jako vedoucí 13. oddělení ÚV KSČ, které řídilo tyto nejdůležitější složky komunistické moci: armádu, policii, soudy a prokuratury." Cituje z vyšetrovania Parlamentnej komisie pre dohľad nad vyšetrovaním 17. novembra. Bola to trochu komická inštitúcia, ktorá mala novým vládcom vysvetliť, ako sa k tej vláde vlastne dostali. A práve na jej pravidelnom zasadnutí mal prebehnúť aj tento pozoruhodný dialóg dvoch jej členov: "Bartuška: ´Tuhle slavnou revoluci připravil generál Lorenc s Hegenbartem a dalšíma partajníkama, kteří se předem dohodli s některýma lidma v opozici. Protože Vy (míněn Danisz) sám víte nejlépe, že kontakty mezi StB a Chartou byly velmi intenzívní a zdaleka nebyly jen pracovní.´ Dr. Danisz (křičí na Bartušku): ´Tak já ti něco řeknu. Vašek Havel mi tuhle říkal: ´Toho Hegenbarta nechte na pokoji, ten pro vás udělal tolik, že se budete jednou divit, až to všechno řeknem. Zatím o tom musíme mlčet.´ To je, co? Takže si přestaň hrát na chytrýho. Nikdo o to nestojí.´" Bartuška bol príliš zvedavý zástupca študentov a Dr. Danisz zastupoval v Komisii Občanské forum. Podľa JUDr. Klenovského bol osobným priateľom V. Havla a súčasne konfidentom ŠtB. O tom, že ŠtB držala v rozhodujúcich novembrových dňoch ochrannú ruku nad práve sa formujúcou alternatívnou mocou, prehovoril sám generál Lorenc v knihe Dešifrovaný svet: "...udalosti, ktoré hrozili prerásť do živelného vývoja, mohli byť predsa len niekým usmerňované a ďalej na rokovanie bol potrebný partner... Preto nebolo rozohnané, či pozatýkané pražské Občanské forum. Ani Verejnosť proti násiliu." Tajné dohody Havla s komunistami potvrdil v rozhovore pre SME v roku 2008 aj Ján Budaj: "Hlavnou udalosťou, formujúcou dianie u nás po páde režimu bolo, že Občianske fórum v Česku urobilo za naším chrbtom tajnú politickú zmluvu s KSČ. Jej existenciu potvrdili neskôr protagonisti OF, aj relevantní historici, ktorí mali k dispozícii archívy a výpovede aktérov... OF v týchto tajných rokovaniach zastupoval Václav Havel, KSČ zase Marián Čalfa. Obsah ich dohôd sa snaží objasniť napríklad historik Jiří Suk v knihe Labyrintom revolúcie, v ktorej uvádza konkrétne citáty o tom, ako si Havel predsavzal túto dohodu utajiť pred nami, aj pred celou verejnosťou. KSČ mu výmenou za ňu poskytla hlasy vo voľbe prezidenta." Dňa 29. decembra 1989 bol Václav Havel zvolený za prezidenta ČSSR, a to pôvodným komunistickým parlamentom, ktorý hlasoval podľa komunistických zvykov jednohlasne za toho istého Havla, ktorého predtým rovnako jednohlasne odsudzovali a aj väznili. Za hŕstku kooptovaných poslancov Občianskeho fóra to komentoval Havlov priateľ Michael Kocáb: "Bola to bizarná jednomyseľnosť dvoch nepriateľských blokov". Ešte aj takí kovaní komunisti ako Jakeš a Biľak, či Mohorita hlasovali za! Trvalo im to prikývnutie novým pomerom aj s formalitami iba tridsaťpäť minút. Mimochodom, Havel bol jednohlasne zvolený komunistickým parlamentom, rovnako v roku 1948 hlasovali za komunistickú Ústavu aj všetci nekomunistickí poslanci... Havel v rámci ceremoniálu prisahal, že bude dodržiavať komunistickú Ústavu, kde bola ešte mesiac pred tým zakotvená vedúca úloha komunistickej strany. Tohto autora absurdných drám takáto absurdita nijako neznepokojovala. Naopak, za svojho najbližšieho spolupracovníka si zvolil komunistu Mariána Čalfu, spoluautora obuškového zákona umožňujúceho krvavú bitku študentov na Národní třídě, ktorá vyniesla Havla k moci. Kruh sa uzavrel. Výsledok: Havel zabránil potrestaniu komunistických pohlavárov, čo mu nemohli zabudnúť niektorí skalní chartisti a ich výčitky (expresívne vyjadrené aj sloganom "Vašku, ty jsi prase!") skončili až na súde. Komunistická strana nebola vyhlásená za zločineckú organizáciu a tak v podstate v pôvodnej podobe, len s novými aparátčikmi ostala nedotknutá pre svoj triumfálny návrat na špicu českej politiky po dvadsiatich rokoch. Českí komunisti navždy? Na celej západnej pologuli, charakterizovanej tradičnými aj novými demokraciami, sú už len dve krajiny, kde o vláde rozhodujú komunisti - na Kube a v Českej republike... Už po celé dve desaťročia zo zákulisia spoľahlivo ovládajú českú politickú scénu. Veď ani Havel by sa nestal opakovane českým prezidentom, keby za neho v českom parlamente spoľahlivo nehlasovali. A kšefty "prvého sprava" Klausa s nimi, aby sa doškemral svojho znovuzvolenia? Na ceste k moci zrejme neexistujú pre týchto ľudí žiadne zábrany. To, že Havel nepripustil po roku 1989, aby boli komunistickí funkcionári braní na zodpovednosť, takpovediac generálne ich pardonoval, im dalo šancu v "klídku" sa spamätať a znovu sformovať v silnú stranu. To mu vyčítali aj jeho vlastní. Kryl o ňom v roku 1993 pre Roľnícke noviny povedal: "Václav Havel udělal pro Československo velmi mnoho, ale myslím si, že byl o hodně cennější jako člověk, který dotáhl tuto zemi k volbám, než jako prezident." O tomto prezidentovi (ktorého "Hovory z Lán", napodobňujúce Masaryka, nazýval "Kydy z polí") pre Právo ešte povedal: "Když slyším, že se s pravdou musí opatrně (reakcia na výrok Havla), tak se ptám – kdo to řek... A že to vyslovil člověk, který říkal "nežít ve lži"? Tak tam mi už něco nehraje." Aj vďaka Havlovej dohode sa českí komunisti nemuseli nikdy dištancovať od svojej minulosti, kým na Slovensku sa komunisti najskôr reformovali, aby sa neskôr tí reformovaní stratili v politickom prepadlisku. Nereformovaní slovenskí komunisti hrali v minulom parlamente úlohu len folklórnej skupinky a do nového sa už nedostali. Najväčším paradoxom ale je, že sociálna situácia je na Slovensku omnoho horšia, než v Čechách. A predsa slovenskí komunisti nemajú šancu. Naopak, českej ekonomike sa práve vďaka pravicovej politike darilo a ani sociálni demokrati sa reformám nevyhli. V dlhodobom spätnom historickom pohľade by tiež práve sociálni demokrati mali byť opatrní vo vzťahu k nereformovaným komunistom, veď tí ich už tradične nenávideli a likvidovali takmer s rovnakým fanatizmom ako klasické buržoázne strany! A tu stojíme pred záhadou – ani sociálna situácia, ani historické poučenie v Čechách akoby vôbec neplatili. V českej spoločnosti je navyše okolo faktu, že komunisti tu ako takmer jediní v posttotalitných krajinách ostali pri svojom zdiskreditovanom názve a aj ideológii (veď ich súdruhovia sa chodili učiť do Moskvy "jak vám zakroutit krkem") a napriek tomu v Čechách rozhodujú o vláde, podozrivé ticho. Iba občas sa ozve rozhorčený hlas ako v prípade článku Rossa Hedvicka "Proč je část českých voličů dobytek?", kde píše: "Přesně 685 328 lidí, neboli 12.81 % voličů je podle mne dobytek. To jsou totiž voliči, kteří přímo nebo zprostředkovaně volili pro poslance dnešního Parlamentu České republiky za KSČM Josefa Vondrušku. Soudruh Josef Vondruška věznil (byl "vychovatel" v letech 1972 až 1990) v dobách komunistické diktatury a přímé sovětské vojenské okupace v nejtvrdším komunistickém lágru Minkovice…" Ale tento hlas, považovaný za extrémny, ďaleko nedoľahne. O komunistických absurditách sa v Čechách mlčí. Niet divu, veď vlastne opäť vládnu. Otázka teda znie – je to len akési nedopatrenie vďaka Havlovi výnimočne spomalených dejín v českej kotline, alebo sú Česi naozaj dedičnými ľavičiarmi? Veď aj Únor 1948 bol v réžii Prahy, keď v Čechách zvíťazili vo voľbách komunisti, kým na Slovensku to bola Demokratická strana... Gustáv Murín Byzantskí agenti Národná banka Slovenska nakoniec pripraví pamätnú mincu s Konštantínom a Metodom v pôvodnej verzii so svätožiarou a krížmi i za cenu, že sa preto bude musieť postaviť na odpor zlej, bezbožnej a odnárodnenej Európe. Trvaním na pôvodnom variante mince má banka v podstate pravdu. Argumenty slovenských politikov a cirkvi, ktorí ju k statočnému odporu dotlačili, sú však často zavádzajúce a populistické. Nehovoriac o tom, že by sa aj vo vzťahu k Európskej únii asi našli oveľa dôležitejšie veci, ktoré by si zaslúžili taký jednotný politický front a prejav „zdravého sebavedomia suverénneho štátu“, ako to nazval poslanec Smeru Ján Podmanický (ten, čo oslavoval Tisa). SME Všetci zarábame málo Technicky nie je problém nájsť peniaze, ktoré pre seba žiadajú učitelia. Problém s ich štrajkom je inde. Učiteľské štrajky majú tú prednosť, že v hre nie sú miliardy ani životy. Doktori, rušňovodiči či leteckí dispečeri by Ficovi inak zavarili. Skutočnosť, že vydieračský potenciál učiteľov nespočíva v zameškanom učive, ale v probléme, kam s deťmi, už sama osebe karikuje význam profesie, ktorej ohodnotenie sa im zdá nízke, aj vôbec vážnosť celého štrajku. Keďže premiérom už nie je Radičová, ale Fico, štrajk zvádza k pozitívnej emócii. Nech populista vidí, „zač je toho loket“, vytvárať – hoci aj podprahovo – očakávania, ktoré nedokáže splniť. Navyše, dokázať by aj mohol... Nie je problém preklopiť z iných kapitol – napríklad z verejného obstarávania – tých 60 či koľko miliónov eur, čo chýba do desaťpercentného zvýšenia. Počty štrajkujúcich zamestnancov škôl budú najrelevantnejšie, až keď bude známe, koľko školských zamestnancov sa prihlásilo do zdravotnej poisťovne. V relácii Slovenského rozhlasu K veci to v pondelok vyhlásil minister školstva Dušan Čaplovič (Smer). Učitelia si totiž počas štrajku platia odvody do zdravotnej poisťovne sami, a preto sa musia nahlásiť ako samoplatitelia. Líder školského odborového zväzu Pavel Ondek v relácii zopakoval odhady, že do štrajku, ktorý odštartoval dnes, sa zapojilo asi 80 percent zamestnancov základných, asi 70 percent zamestnancov stredných a asi päť percent zamestnancov vysokých škôl. Na námestiach v Bratislave, Košiciach a Banskej Bystrici dnes podľa odhadov protestovalo dovedna okolo 8 500 zamestnancov škôl. V utorok dopoludnia zasadá centrálny štrajkový výbor, ktorý má tieto údaje aktualizovať. "Čísla budú najčistejšie a najrelevantnejšie, keď budeme vedieť, koľko ľudí sa prihlásilo a bude platiť do zdravotnej poisťovne. Tam sú tie čísla najpresnejšie," vyhlásil Čaplovič. Dodal však, že sa nepozerá na počty, lebo je to príliš socialistické. "Pre mňa nie je dôležitý počet, ale že ten problém tu je a aj keby sa zapojila menšina učiteľov, budem sa ním zaoberať," povedal. Tvrdí, že sa v ťažkej ekonomickej situácii správa zodpovedne nielen voči učiteľom, ale tiež voči všetkým občanom SR. "Aby štát nepadol na kolená ako iné štáty na juhu Európy, ale aby zostal v silnej severskej skupine," podčiarkol Čaplovič. Zopakoval, že ponuka päťpercentného zvýšenia platov v budúcom roku je maximum, ktoré môže štát ponúknuť. Učitelia bojujú za desaťpercentné zvýšenie platov v budúcom roku Minister vidí prostriedky, ktoré by sa dali využiť na platy, v neporiadku v školskej sieti. Na Slovensku okrem toho vychádza na jedného učiteľa menej žiakov, než je európsky priemer. "To je cesta, ktorá sa dá za rok začať postupnými krokmi napĺňať," vyhlásil. Argumentoval tým, že fungujú malotriedky, kde je 10 či 20 žiakov, alebo že na Slovensku končí 45-tisíc deviatakov, pričom na stredných školách je pre nové ročníky 83-tisíc voľných miest. "Spolieham sa na audítorské skupiny, ktoré urobia analýzu," doplnil s tým, že aj po racionalizácii musia mať všetci žiaci dostupné vzdelanie. To by sa podľa ministra mohlo zabezpečiť školskými autobusmi a cestou plne organizovaných škôl. Líder odborárov ministrovi oponoval s tým, že racionalizácia a optimalizácia siete škôl prebieha minimálne desať rokov. "Nemyslím, že centrálne z úrovne ministerstva sa dá povedať, že zo školstva má odísť určitý počet pedagogických zamestnancov. To určí demografický vývoj," zdôraznil Ondek. SME , Pravda Sťažuje sa čerstvá nevesta matke: "Mami, včera sme mali našu prvú veľkú hádku." "Ale to je predsa normálne," hovorí matka. "No dobre, ale čo mám robiť s mŕtvolou?" Cítiš sa opustený? Sedíš úplne sám vo veľkom byte? Ozvi sa mi. Gejza Lakatoš s rodinou "Dobrý deň, prosím vás, potrebujem sa dostať čo najrýchlejšie na stanicu." "Počkajte, odviažem vlčiaka."

Noviny –. Z českého tisku 4 Strana 4 EU zakázala na slovenské minci svatozář kolem hlav Cyrila a Metoděje Národní banka Slovenska vydá v příštím roce pamětní dvoueurovou minci u příležitosti 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Věrozvěstům však bude kvůli nelibosti některých států EU kolem hlavy chybět svatozář. Katolická církev je pobouřena. Původní návrh mincí tyto symboly obsahoval, ale nelíbilo se to některým státům Evropské unie. Pamětní mince budou v eurozóně normálním platidlem, tudíž se na ně vztahují právní normy EU. „Evropská komise a část členských států požádala o odstranění některých symbolů v rámci uplatňování principů náboženské neutrality. Týkalo se to konkrétně svatozáře a křížů,“ cituje deník Pravda mluvčí NBS Petra Pauerová. Proti zobrazení Cyrila a Metoděje bez svatozáře a křížů protestovala Konference biskupů Slovenska (KBS). „Je to neúcta vůči vlastním dějinám,“ uvedl mluvčí KBS Jozef Kováčik. Mluvčí připomněl, že věřící za totality riskovali ztrátu svobody, když požadovali, aby se o Cyrilovi a Metodějovi mohlo mluvit jako o svatých. „Žijeme ve svobodné společnosti nebo v totalitě, kde nám někdo bude diktovat, zda můžeme používat státní symboly?“ dodal Kováčik. Historik Ján Steinhübel nepovažuje za chybu, pokud zmíněné symboly na mincích nebudou. „Jsme sekulární stát, který není navázán na žádnou ideologii ani na konkrétní náboženství. Když Cyril a Metoděj působili na našem území, svatí ještě nebyli. Takže i z historického hlediska je to v pořádku,“ uvedl. Ivan Vilček, Bratislava, Právo 17. listopad Den nikdy nekončícího boje za svobodu a demokracii Před třiadvaceti lety jsme se začali zbavovat toho, co více jak čtyřicet let zločinného komunistického režimu dusilo naše osudy, ničilo hospodářství, přírodu, památky, kulturu, co nás vedlo k zaostalosti. S nadšením jsme svrhli totalitní režim a nadechli se svobody. Zbavili jsme se sovětských okupantů, vystoupili z Varšavské smlouvy a RVHP a stali se součástí demokratického světa a jeho struktur, NATO a EU. Nevěděli jsme však, že komunisté byli na změnu režimu připraveni – sami ji připravovali. Udělali vše pro to, aby se jich "sametová revoluce" nedotkla, aby se nepotrestaly zločiny z období jejich neomezené vlády a následně těch, kteří jim pomohli získat ekonomickou a znovu i politickou moc. Vůdcové "sametové revoluce" jim to, ať z naivity, zbabělosti či osobního prospěchu, umožnili. Naivními byla i většina z nás, opitá revoluční euforií. Ale žvásty našich vůdců, že po vyrovnání se s komunistickým režimem nebyla společenská poptávka, byly jen výmluvou pro jejich selhání. Nejhorším dědictvím komunistického režimu totiž byl a dosud je duchovní a morální rozvrat. Bylo by hloupé a nespravedlivé nevidět, co se za uplynulých 23 let podařilo. Zbavili jsme se šedi a oprýskanosti, vesnice a města se rozzářily barvami. Památky pomalu vstávají z ruin. Postavily se stovky čističek, do řek se vrací život. Výrobky našeho průmyslu jsou povětšině konkurenceschopné a prodejné na náročných trzích. Naše věda a kultura není izolovaná od Západu. Jsme zdravější díky kvalitnější stravě a zdravotnictví, které je srovnatelné s tím na západ od nás. Životní úroveň je nesrovnatelně vyšší, než byla za minulého režimu. Není pravda, že naše země nevzkvétá; vzkvétá jen pomaleji, než by mohla. Je sice pravda, že i nás postihuje hospodářská krize, ale kdybychom v posledních letech nežili na dluh, který způsobily především levicové vlády a který musíme krvavě splácet, kdyby se stovky miliard nerozkradly v korupčním prostředí státní správy od malých vesnic po ministerstva za vlád levice i - bohužel - pravice, nebyli bychom v dnešních rozpočtových potížích. Vládne nám koaliční vláda, která se ve svém prohlášení označila za vládu rozpočtové odpovědnosti, reforem a boje s korupcí. Koaliční spory, rozpad marketingové strany Věci veřejné a žabomyší válka v ODS hrozily předčasnými volbami a předáním moci levici. Třiadvacet let po Listopadu 1989 krajské volby ukázaly, že v myšlení nemalé části veřejnosti vládne představa, že za komunistů bylo lépe, protože byla práce a "jistoty", že obecné blaho musí zajistit stát a že mezi těmi, kdo to zajistí, mohou být i komunisté. Vždyť právě komunistický režim vypěstoval v naší společnosti převládající defétistický postoj pasivního přihlížení a přesvědčení, že se stát postará; toto neblahé dědictví neseme na svých bedrech dodnes. Je dobře, že vládní koalice přes všechny chyby, jichž se dopustila, našla dostatek soudnosti a sil k překonání vlastní krize, schválení rozpočtu, nastartování důchodové reformy a schválení vládního návrhu vyrovnání se státu s církvemi. Důležité je, že vládní koalice neumožnila konání předčasných voleb a předání moci levici, včetně té krajní – komunistické. Doufejme, že vyhrožování strany LIDEM odchodem z vlády je jen okamžitým zkratem, na který je nutno rychle zapomenout. Je na vládě, aby přiznala a napravila chyby, které by měly nepříznivý vliv na hospodářství i individuální životy mnohých, kteří se ne svou vinou nemohou o sebe postarat, aby začala skutečně šetřit, a ne brát, aby odstranila byrokratické překážky podnikání a aby se vyrovnala s korupcí ve vlastních řadách. Nejen vláda, my všichni nesmíme zapomenout, že svoboda se těžce získává, lehce však ztrácí. Výročí Listopadu 89 nám připomíná, že boj za svobodu a demokracii nikdy nekončí. Martin Rejman, předseda Konzervativní strany Viz také článek na straně 3 Marxisté s marxisty, komunisté s komunisty 20. listopadu 2012 Pražská kavárna, jak se poněkud pejorativně nazývá neformální skupina většinou levicových a liberálních českých intelektuálů, která má obrovský vliv na česká media, se opět v hodnocení současného sbratřování sociálních demokratů a komunistů, po 23 letech od sametové revoluce, pravděpodobně hluboce mýlí. Stejně tak, jako se mýlila v odmítavém postoji k porevolučnímu požadavku, aby byla komunistická strana u nás zakázána. Když je komunismus zákonem prohlášen za zločinnou ideologii. Tehdy si v zásadě vystačili s tvrzením, že KSČM je strana nostalgiků a starých lidí, která nejdéle do několika let vymře. Uplynulo dvacet tři let a KSČM se rozhodně vymřít nechystá. Naopak, po jejím uvedení do salonů moci v krajích lze očekávat příliv mladých "nadějných" sil, které se doposud schovávaly v různých aktivistických uskupeních jako "Ne základnám", "Stop vládě" a mnoha protestních a jakoby ekologických sdruženích a podobně. Tak jako zněl jednotný hlas pražských intelektuálů, podporovaný mnoha lidmi objevivšími se náhle kolem Václava Havla, že komunisté prostě vymřou, zní dnes téměř jednotně v mediích jakési výzvy k sociální demokracii, varující ji před pohlcením a zničením. Coby "staré demokratické strany" komunisty. Výzvy, aby se vedení ČSSD vzpamatovalo a soupeřilo s KSČM a nepodléhalo jí, je pláč na špatném hrobě. Je nutno si přiznat, že autentická sociální demokracie, representovaná ze zahraničí Horákem a u nás třeba Rudolfem Battěkem, neuspěla. Za přispění Miloše Zemana se ČSSD stávala pomalu stranou komunistických normalizačních kádrů, což se ještě prohloubilo za "upřímného" milionáře Grosse a změna na stranu ovládanou normalizačními komunisty byla dokončena za předsednictví Paroubka. Vůdcové ČSSD přitom celkem dlouho úspěšně předstírali že normalizační kádry v ČSSD jsou marginální záležitostí. Také Bohumínské usnesení posloužilo sociální demokracii více méně jako plakát k zakrytí reálné skutečnosti a také jako páka, jak získat voličské levicové a protestní hlasy na úkor KSČM. Politickou kouřovou clonu nad skutečností vytvářeli takzvaně mladí sociální demokraté, Sobotka, Hašek a další. Zároveň však bojovný marxista a ideolog strany navenek, Zaorálek, uspokojoval bývalé normalizační soudruhy. Po posledních volbách do krajů se ukázalo, že politické representace sociální demokracie a KSČM jsou obě složeny vesměs ze starých kádrů KSČ. Rozdíl je jen v tom, že ČSSD je více stranou těch bývalých normalizačních komunistů, kteří propagují více či méně "gulášový socialismus" posthusákovského typu, což značné části obyvatelstva vyhovuje. Zatímco KSČM je stále –s výjimkou Ruska - jedinou životaschopnou a našimi intelektuály ve skutečnosti restituovanou stalinisticko-gottwaldovskou stranou duševně dlící v padesátých letech. Na krajských a okresních úrovních je v praxi téměř nerozeznatelné, kdo je kdo. ČSSD je v defenzivě, protože je silně namočena do státních a místních zlodějin, takže KSČM dokonce může, jako na Ústecku, vystupovat jako "obrodná síla". Radostné splynutí obou stran v krajích jen ukazuje, že jejich kádry se liší pouze v názorech, jak rychle zavést zpět reálný socialismus, a v názoru na jeho vnější podobu a realizaci. Typické je, co předvedli společně novopečená jihočeská krajská komunistické šéfka přes školství a kdysi dosti vstřícně přijímaný jihočeský socialistický hejtman Zimola. Ve spojení těchto dvou marxistických stran nelze jistě očekávat cestu k velkým politickým procesům, ale nelze ani vyloučit současnou snahu kriminalizovat jakoukoliv chybu oponentů anebo administrativní nedostatek, často diskutabilní, a využívat je k ještě většímu ovládání společnosti než doposud. Případy Vladimíra Mlynáře, Věry Jourové a dalších jsou varující. Je naprosto mylné "obávat se", že ke korupcí a nepotismem prolezlé ČSSD se přidají v rozkrádání státu místní kádry KSČM, tím se zdiskreditují a prohrají další volby. Stalinistům v zásadě nejde o nějaké velké osobní zbohatnutí. Oni chtějí moc. Moc ovládat a rozhodovat. Moc je pro ně daleko větší afrodisiakum než nějaké vily v Toskánsku. Tam se necítí dobře, nezajímají je jachty a vily na Floridě. Chtějí ovládat a rozhodovat. Chtějí skutečnou moc. Milují být hybateli děje. Ta rozkoš komunistů z možnosti ovládat, neomezeně rozhodovat, "nehodné" zatracovat, ta slast z pocitu, jak všechny ovládám, že se mne ostatní bojí a podlézají mi, daleko předčí jakékoliv peníze. Moc a strach ostatních, to je ta pravá rozkoš stalinistů. Ne pitomé vily v chráněných oblastech. A výhody této falešné čistoty a skromnosti jistě kádry z KSČM plně využijí. Jako bojovníci proti zlořádům a obroditelé morální čistoty. Z prvního pohledu to vypadá, jako by česká intelektuální špička nechápala, co se vlastně děje. Obávám se, že to chápat nechce. Její starší členové jsou sami často bývalými komunisty a jejich životní i ideoví souputníci sedí na tisících rozhodujících místech. Dnes je vlastně téměř jedno, kdo byl kádrem za Husáka a kdo byl reformním komunistickým disidentem. V demokracii se věci a postoje mnohde srovnaly. Ty takzvané obyčejné lidi nezajímá vyprávění "starých zbrojnošů", jak jsme tehdy trpěli a vyhráli revoluci. Proto lidé volili či nevolili tak, jak jsme viděli. To, co se stalo v těchto volbách a jejich realizace v praxi na krajských úrovních, se dá celkem bez přehánění nazvat legální kontrarevolucí. Svržením a odhozením ideálů Listopadu - a to s požehnáním části aktivních voličů a za pasivity většiny obyvatelstva. Aby demokracie fungovala, musí být síly ve společnosti vyrovnané. Dnes stojí rozhádaný demokratický blok tváří v tvář třem marxistickým silám. KSČM, bolševizujícím se odborům a sociálně demokratické straně. Ta si své silnější soupeře doslova vypěstovala, hýčkala je a živila a dnes se proměnila v mocensky i ideově vyprázdněnou skořápku. Ideu levicové politiky uchopili normalizační i stalinističtí komunisté a odboráři, jejichž vedení tvrdí, že ideální doba svobody a blahobytu byla v padesátých letech. To, že k tomu svojí rétorikou a demokracii dehonestujícími kampaněmi přispěli naši intelektuálové, novináři a další vzdělanci, je neoddiskutovatelné. Nepochopí-li to anebo je-li jim to dokonce jedno, či ukáže-li se, že jim takovýto systém dokonce konvenuje, mají komunisté na celou další generaci zajištěnou pohodlnou vládu. A to bez ohledu na to, zda budeme či nebudeme v Evropské unii. Může-li být Brusel plný marxistů a maoistů, mohou-li na Kypru spokojeně vládnout komunisté a jinde spoluvládnout, co bude bránit Filipovi, aby se příště stal předsedou vlády a vydal nové "Poučení z krizového vývoje"? Chce tomu někdo zabránit? Přidá se někdo k jihočeským studentům? Václav Vlk st.

Noviny – Dostali jsem od našich čtenářů. Názory redakce se nemusí vždy ztotožňovat s listy čtenářů. Strana 5 ČEŠTINA: Zasuté znalosti, zasuté dovednosti Marie Suková Nev Pes Dříve ssuť, nyní suť. Známe asi nejvíc stavební suť. To, co zbude, když se něco rozdrtí. Zasuté. Není to totéž, co zasunuté. To zasunuté je prostě někam zastrčené, asi dozadu, a není-li to zásuvka (šuple) nebo elektrická zástrčka, pak je to zcela určitě věc, o které víme, ale moc často ji nepotřebujeme. Zasuté je to, co je pod sutí. Někdy, kdysi jsme o tom věděli, ale jaksi snad už ani nevíme. Zasuté vědomosti. Zasuté vzpomínky. Vynoří se nenadále, obvykle pod tlakem, v horečce, ve snu. Visuté. Když jsem byla malá, myslela jsem, že vysuté, neboť to lešení trčelo z domu ven. Jako že vysunuté. Ó ne. Visí to. Běhutá voda. Klenutý strop známe. Někdy ve třetí nebo ve čtvrté třídě, nevím už přesně, jsem měla velké potíže s počty, přesněji s násobilkou. Malou. Ne a ne a nešlo to. Pak jsem dostala chřipku, asi tři neděle jsem ležela v horečkách, pak už bez horeček, ale schváceně a blaženě si užívala, že nemusím do školy. Jenže ten den se blížil a já ustaraně pomýšlela na násobilku. Že bych se v té rekonvalescenci učila, to ne. Hned první den ve škole jsem se vyděsila. Oni už probírali velkou násobilku. Paní učitelka si pak stoupla k mé lavici se záměrem vyzkoumat, co jsem zapomněla z toho mála, jež jsem uměla. Zkusmo nahodila dvouciferné číslo krát dvouciferné číslo, a já, ke svému úžasu, to věděla. Všechno jsem věděla z té matematiky. Od té doby jsem s ní neměla jedinou potíž, naopak, a dokonce mě bavila (zatímco nyní už zase nevím nic, holt se tím neživím). Nějak nejsem schopna pochopit, jak se při všech těch pedagogicko-psychologických znalostech zachází s dětským mozkem. Děti, které ještě nejsou doléčeny, jsou nuceny dohánět látku a dopisovat zameškané úkoly. Příroda ví, co dělá. Nemoci, a zejména chřipka či nastuzení, jsou přechodové záležitosti, během nichž si tělo i mysl dělají pořádek, odklízejí pomyslná lešení, již zbytečná, a nadbytečné nesmysly, aby uvolnily kapacitu pro to opravdu důležité. Ta moje příhoda s náhlým pochopením násobilky nebyla nic výjimečného. Mozek sledoval, co se nám ve škole vykládá, jen jaksi neměl, kam to dát. Takže mě sklátil do postele a, ničím nerušen, uklidil si. Nějak podobně si počíná i mozek dospělého. Známe to všichni, ale ne všichni si to umožňujeme. Včas vypnout je to nejmoudřejší, co můžeme udělat. Stačí sledovat vyjadřování unaveného člověka nebo člověka ve stresu: Příval slov stejného významu nebo naopak vyštěkávaných útržků, nedořečených vět, nenalezených výrazů…, zploštělé slovní zásoby. Pokud máte to štěstí, nebo spíš tu smůlu, že vy nebo vaši blízcí nevnímáte svůj fyzický stav, sledujte svou mluvu. Prozradí vám, jak na tom jste. Blahovolně a velkomyslně – jistěže ta slova všichni znají. Ale když jsem je dnes užila, obrátily se ke mně udivené obličeje. "To jsem dlouho neslyšel…" Blahovolný – shovívavý (blahá vůle) . Blahosklonný – příznivě nakloněný, ale s pocitem nadřazenosti (sklánět se). Velkomyslný – šlechetný, velkorysý. Blahý – požehnaný (blahé dny). Blahoslavení – předstupeň svatořečení. Takže napřed je nutno, aby byl někdo blahoslaven, prohlášen za blahoslaveného, pak teprve může být svatořečen, prohlášen za svatého. Blahoslavený – kdo je spasen, hodný velebení. Blažený – šťastný. Už jsem to někde vysvětlovala: potažmo – respektive. Příkladmo – například. Přiléhavý – třeba kabát, ale taky přiléhavá přezdívka nebo přiléhavé přirovnání. Popřípadě – eventuálně. Případně – věci přiměřeně. (Případný zásah je spíš zásah, který odpovídá potřebám, nežli eventuální zásah. Hlavu vám za tu záměnu nikdo neutrhne, ale je dobré to umět rozlišit.) A pozor, častá chyba: nežli se píše dohromady. Podobně zdali, jestli. Korunní svědek – správněji svědek Koruny. Institut anglosaského práva, velice odlišného od systému římského práva, z nějž – tedy římského práva - vychází většina právních systémů kontinentální Evropy. Zjednodušeně řečeno, spolupachatel závažného trestného činu mohl dosáhnut beztrestnosti, pokud souhlasil s tím, že bude hlavním svědkem proti hlavnímu obžalovanému; často byl také svědkem jediným. Korunní proto, že svědčil v zájmu Koruny (král jako představitel a záruka zákonnosti) a byl pod ochranou Koruny. Beztrestnost a ochrana byly důležité: všichni věděli, že práskač by vězení nepřežil (takže – s tímto vědomím - by neměl důvod vypovídat). Korunním svědkem tedy není ten, kdo vystoupí jako svědek poslední nebo senzační, jak se nám snaží tvrdit novináři. Tohoto pojmu se užívá v přeneseném slova smyslu, ale pokud neznáme jeho přesný obsah, těžko pochopíme například podstatu zápletky filmu a knihy Bullittův případ. Všechno to určitě nějak víte, ale je to zanešeno sutí každodenních dějů... i V neděli 2. prosince 2012 končí lhůta pro podání žádosti o zápis do zvláštního seznamu voličů 26.11.2012 / V souvislosti s volbou prezidenta ČR Konzulát ČR v Sydney připomíná, že dne 2. prosince 2012 končí lhůta pro podání žádosti o zápis do zvláštních seznamů voličů vedených při zastupitelských úřadech ČR Aby mohl občan ČR hlasovat na konzulátu ČR v Sydney, musí být zapsán ve zvláštním volebním seznamu vedeném tímto úřadem. K zápisu je nutná písemná žádost doručená K Sydney nejpozději do 2. prosince 2012. S ohledem na skutečnost, že datum 2. prosince 2012 připadá na neděli, je posledním pracovním dnem K Sydney před zmíněným datem pátek 30. listopadu. Žadatelé o zápis do zvláštního seznamu voličů, kteří se na K Sydney dostaví v sobotu 1. prosince a neděli 2. prosince 2012 mezi 8:00 a 16:00, nechť laskavě použijí zvonek označený UNIT 1 a UNIT 2, případně kontaktují pracovníky konzulátu na tel. číslech 0402 312 806 a 0412 663 601 Další informace na webu K Sydney žádosti zápis do zvláštního seznamu voličů: http://www.mzv.cz/sydney/cz/konzularni_informace/vol by/zvlastni_seznam_volicu.html r Předseda Senátu Parlamentu ČR svým rozhodnutím, uveřejněným ve Sbírce zákonů pod č. 322/2012, vyhlásil dne 1. října 2012 volbu prezidenta republiky a stanovil dny jejího konání na 11. a 12. ledna 2013 (1. kolo). Na základě ustanovení § 2, odst. 2 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky) bude hlasování při volbě prezidenta republiky probíhat i ve Zvláštních stálých volebních okrscích, vytvořených při zastupitelských úřadech ČR v zahraničí, tj. rovněž na Konzulátu ČR v Sydney. Na Konzulátu České republiky Sydney se volba prezidenta České republiky bude konat: - v pátek 11. ledna 2013 od 14:00 hodin do 22:00 hodin - v sobotu 12. ledna 2013 od 8:00 hodin do 14:00 hodin Případné druhé kolo volby prezidenta ČR se bude konat v pátek 25. ledna 2013 od 14:00 hodin do 22:00 hodin a v sobotu 26. ledna 2013 od 8:00 hodin do 14:00 hodin. Místem konání voleb bude volební místnost na Konzulátu České republiky v Sydney, 169 Military Rd., Dover Heights, NSW 2030. Základní informace pro voliče – občany ČR: 1. Volba prezidenta republiky se koná tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva; 2. Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let; 3. Hlasování při volbě prezidenta na území Austrálie proběhne v prostorách Zastupitelského úřadu ČR v Canbeře a v prostorách Konzulátu ČR v Sydney (dále K Sydney). 4. Aby mohl občan ČR hlasovat na K Sydney , musí být zapsán ve Zvláštním volebním seznamu vedeném na K Sydney, a to nejpozději do 2. prosince 2012. K zápisu je nutná písemná žádost adresovaná konzulárnímu úseku. 5. Volit na K Sydney mohou i občané ČR na základě voličského průkazu, který jim byl vydán v místě, kde jsou vedeni ve volebním seznamu. 6. Pokud je občan ČR zapsán ve Zvláštním volebním seznamu na K Sydney, avšak hodlá volit na území ČR, musí požádat náš konzulární úsek písemně buď o vyškrtnutí ze seznamu voličů (lhůta do konce pracovní doby dne 12. prosince 2012) nebo o vystavení voličského průkazu. Voličské průkazy lze vydávat nejdříve dnem 27. prosince 2012, konec lhůty pro doručení písemné žádosti o vydání voličského průkazu je 4. ledna 2013, pro osobní předání žádosti o vydání voličského průkazu je to den 9. leden 2013. f Promítání filmu „Odcházení“ v Sydney V úterý 18 prosince Srdečně Vás zveme na promítání českého filmu „Odcházení“ režiséra Václava Havla v úterý 18. prosince 2012 od 18h v prostorách Generálního konzulátu Polské republiky v Sydney: 10 Trelawney Street , Woollahra . Připomeňte si s námi Václava Havla v den prvního výročí jeho úmrtí. Vstupné SDARMA e ? f CHRISTMAS CONCERT ON A “EUROPEAN NOTE…” Produced by Sylvia Virag and performed with her Friends Saturday, 8th of December 2012 at 6 p.m. at St Andrew’s Cathedral Sydney Square, George Street at Town Hall z Prodám celý obsah internetu vypálený na 478 597 524 101 kusech DVD. Případně bez porna na 40 DVD. Cena dohodou. Recepis No.349 Domácí vitamínová bomba: Kysané zelí Kysané zelí milovali už naši předci. V dnešní zrychlené době na naše buňky působí doslova jako životabudič. Neváhejte a naložte si zelí vlastní! Kysané zelí by mělo tvořit podstatnou část v našem podzimním a zimním jídelníčku. V období, kdy nemáme dostatek živin z čerstvého ovoce a zeleniny, nás napumpuje vitamíny a minerály. Kysané zelí totiž obsahuje pro lidský organismus nezbytné vitamíny C, A a K. Navíc je bohaté na minerály fluor, draslík, železo, selen a hořčík. Získáme z něho také důležité bakterie kyseliny mléčné a kyselinu listovou. A to vše našemu tělu pomáhá v boji s nachlazením a chřipkou. Zároveň nám kysané zelí pročistí krev, sníží hladinu cholesterolu a preventivně působí proti rakovině tlustého střeva. Není nad domácí zelí Pamatuji si, že jako malý jsem šlapal zelí v lavóru. Dnes takové metody zkoušet nemusíme, ale výroba domácího zelí určitě stojí za to. Potřebujeme: zelí, kmín a sůl Pro vylepšení chuti můžete přidat cibuli, strouhaná jablka, pepř, nebo bobkový list. Umyté hlávky zelí jemně nakrouháme. Nasypeme do lavóru nebo větší mísy. Pořádně promačkáme. Odvážnější můžou větší množství zelí v lavóru prošlapat. Do spod kameninové mísy nebo zavařovacích sklenic naklademe vybrané druhy koření, nebo jen zelí samotné. Prosolíme, okmínujeme a přidáme další vrstvu zelí. Takto zelí klademe dokud nejsou nádoby plné. Poté důkladně stlačíme, přikryjeme látkou a venkovní žlábek naplníme vodou, aby se nám zelí nezačalo kazit. Pokud jsme zvolili pro uskladnění skleněné zavařovací sklenice, tak si dáme pozor. Zelí během kvašení zvětší svůj objem, je proto nutné ve sklenicích nechat alespoň 2 cm místo. Nádoby uložte do temné místnosti s pokojovou teplotou. Nebo je zakryjte větší utěrkou. Pozor si také dejte na únik šťávy ze sklenic. Je proto dobré je postavit do nějakého staršího pekáče, který vodu ze zelí zachytí. p

Noviny –.Zajímavosti a drby 6 Strana 6 Unikátní vynález libereckých vědců ničí bakterie i viry včetně HIV Liberec - Vědci Technické univerzity v Liberci představili nový objev z oblasti nanomateriálů. Vyvinuli speciální vrstvu, která dokáže zničit bakterie, viry i houby. Na rozdíl od běžných dezinfekčních prostředků je její účinek dlouhodobý. Univerzita si nechala nový roztok patentovat, zájem o něj projevilo několik firem. Na trh by se mohl dostat příští rok. Materiál se nanáší ve formě roztoku a lze ho použít na podlahy, stěny, sklo, ale třeba i chirurgické rukavice, roušky nebo náplasti. "Kouzlo spočívá v tom, že vrstva je pevnou vazbou vázána na materiál, na který roztok aplikujeme. Díky tomu, že se jedná o polymerní vrstvu v naprosto nepatrné tloušťce od 150 do 300 nanometrů, zůstává vrstva pevná a stabilní, pokud ji někdo mechanicky neodstraní," řekla vedoucí týmu medicínských aplikací Irena Lovětínská Šlamborová. Materiál snese umývání, praní a další běžné ošetření. Při aplikaci na textil vydrží až 50 vyprání, aniž by ztratil účinnost. Vrstva efektivně ničí i vir HIV, nabízí se její uplatnění na kondomech Aktivní složkou, která ničí bakterie, viry i houby, jsou kationty stříbra - kladná částice, která proniká do těla bakterie nebo viru, okamžitě reaguje s DNA a buňku zabije. Mimo jiné se ukázalo, že vrstva efektivně ničí i vir HIV, a tak se nabízí její uplatnění na kondomech a v lubrikantech. Největší šance na uplatnění by podle Lovětínské Šlamborové měla být ale ve zdravotnictví. "Sužují nás stále víc velmi nepříjemné a nebezpečné bakteriální infekce, proti kterým je náš roztok velmi účinný," vysvětlila. Materiál se velmi dobře uplatní všude tam, kde se klade důraz na sterilní prostředí, kde jsou pacienti se sníženou imunitou nebo po operacích. Univerzita už si nechala nový roztok patentovat. "Chceme patenty rozšířit i do dalších zemí včetně Číny," řekl vedoucí oddělení nanotechnologií a informatiky Jiří Maryška. Bezprostředně po zveřejnění českého patentu projevilo zájem o uplatnění vrstvy několik firem, exkluzivní práva pro využití technologie získala společnost Pharma Future. "Je velký zájem o využití ze zahraničí - ze Spojených států amerických, Německa i Číny," řekl obchodní ředitel společnosti Pavel Sedláček. Dodal, že materiál prochází v současné době nezávislým testováním, zkoušejí ho i nemocnice. Na trh by se podle jednatele firmy Petra Otepky mohly první produkty s touto vrstvou dostat už příští rok. CTK Převratný objev medicíny: Pacient ve vegetativním stavu odpovídá na otázky Ontario - Budou se muset přepsat učebnice medicíny? Podle ošetřujícího lékaře jednoho kanadského pacienta zřejmě ano. Devětatřicetiletý Scott Routley, který je přes 10 let ve vegetativním stavu, dokázal vědcům sdělit, že necítí bolest. Je to první případ, kdy je pacient s těžkým poškozením mozku schopen pomocí myšlenek odpovídat na otázky týkající se léčby, píše BBC. Routleymu kladli lékaři jednoduché otázky během vyšetření funkční magnetickou rezonancí (fMRI). Ta dokáže ukázat, jaké části pacientova mozku právě fungují a jaké nikoli. Routley utrpěl těžké poranění mozku při dopravní nehodě před 12 lety. Od té doby nevnímal ani nebyl schopen komunikovat. Podle profesora Adriana Owena, který vedl tým neurobiologů na Univerzitě západního Ontaria, ale Routley zjevně ve vegetativním stavu není. "Je při vědomí a přemýšlí," popisuje svého pacienta. "Dokázal během vyšetření odpovědět na naše otázky. Jsme přesvědčeni, že ví, kdo je a kde je." Cílem vědců bylo podle Owena už několik let zeptat se pacientů na některé důležité skutečnosti. V budoucnu by mohli díky nové metodě i zjistit, co by mohli udělat pro zlepšení kvality jejich života – třeba kdy je mají mýt a krmit. Routleyovi rodiče vždy tvrdili, že je jejich syn při vědomí a že mohl komunikovat pohybem očí nebo palce. Personál nemocnice to ale nikdy neakceptoval. CTK,BBC Ze života hmyzu Pralesní saranče poslouchá kolenem. Docela jí to jde Pokud někdo poslouchá kolenem, nemusí to nutně znamenat, že je hluchý jako poleno. Buď prostě jen nechce slyšet, co mu říkáte, nebo... Nebo opravdu kolenem poslouchá a přitom slyší nadmíru dobře. V tom případě to je zřejmě saranče z kolumbijského pralesa. O tom, že některé druhy hmyzu mají sluchové ústrojí na předním páru nohou, vědí entomologové už delší dobu. Všimli si jak membrány schopné rozvibrovat se zvukovými vlnami, tak buněk transformujících mechanické vlnění na elektrické signály putující do mozku. Dosud však bylo záhadou, jak spolu tyto dvě části sluchového aparátu komunikují. Záhadu nyní rozluštili vědci z univerzit v anglických městech Lincoln a Bristol. V časopise Science popisují sluchový orgán pralesní saranče druhu Copiphora gorgonensis, který je překvapivě podobný uchu savců. S tím rozdílem, že se nachází na předních končetinách na holeni v blízkosti kloubu. Vnější kostra naslouchá V lidském uchu zvukové vlny nejprve rozvibrují bubínek, z nějž se vibrace přenášejí na trojici drobných kůstek. Ty signál zesilují a předávají ho do kapaliny ve vnitřním uchu, v níž na něj reagují vláskové buňky převádějící mechanickou energii vibrací na elektrické impulsy. U saranče plní funkci kůstek výběžky kutikuly - pevné vnější kostry hmyzího těla. Britští vědci na 3D snímcích z počítačové tomografie odhalili detailní strukturu pouze několik tisícin milimetru velké kónické dutiny v blízkosti dvojice membrán plnících roli bubínku. Na jejím obvodu jsou kutikulou tvořené útvary, které mírně přesahují okraj dutiny. Dotýkají se membrán a vibrace přenášejí do olejovité tekutiny, jíž je dutina vyplněna. Jejím prostřednictvím jsou pak stimulovány sluchové buňky. Některé tropické saranče slyší i ultrazvuk o frekvenci 150 kHz, zkoumaný druh "pouze" 23 kHz (lidské ucho slyší zvuky pouze do frekvence 20 kHz). Dovedou ho přitom zaregistrovat i na velkou vzdálenost, což je u tak vysokých frekvencí překvapivé. Saranče zřejmě naslouchají svým nepřátelům - netopýrům, kteří pomocí ultrazvukového sonaru skenují své okolí a pátrají po kořisti. Autoři objevu věří, že by se uchem sarančí mohli inspirovat lidští inženýři při vývoji miniaturních a vysoce citlivých mikrofonů. Hmyzí variace na třísložkové ucho (membrána, kutikula, dutina s kapalinou) je totiž mnohem jednodušší než analogická struktura v uchu savců. Týden V obýváku jim stála váza za desítky miliónů, měli ji za harampádí Nic netušící britská rodina měla po takřka 50 let v obývacím pokoji vystavenou vzácnou čínskou vázu, která byla nyní vydražena za tři milióny liber (zhruba 93 miliónů korun). Cenný předmět objevil až zaměstnanec aukční síně Tennants Auctioneers, kterého povolal majitel skromného rodinného domu v Severním Yorkshiru. Po smrti manželky se podle deníku The Daily Telegraph chtěl zbavit veškerého „harampádí“. Odhadce Rodney Tennant si nejprve myslel, že jde o kopii z 19. století, a hodnotu vázy na místě odhadl v přepočtu na 600 tisíc korun. Až po podrobnější analýze zjistil, že pochází z období dynastie Čching, přesněji z let 1722 až 1735. Zpráva o senzačním objevu se rychle rozšířila mezi sběrateli asijského umění, jedna čínská dvojice si dokonce zaplatila taxík z Londýna až do města Leyburn vzdáleného od metropole přes 380 kilometrů, kde se aukce konala. Vázu nakonec získal kupec z Hongkongu, který se dražby zúčastnil po telefonu. „Měli ji doma 45 let,“ podotkl Tennant s tím, že vázu zázrakem neshodila domácí zvířata nebo děti, které v obýváku hrávaly fotbal. „Je to prý jediný předmět v domě, který nezničily,“ dodal pobaveně. znk, Právo Byla jsem za mřížemi znásilněna, tvrdí soudkyně vězněná z Chavézova popudu Venezuelou hýbe případ soudkyně, o které prezident Hugo Chávez kdysi prohlásil, že by měla strávit zbytek života ve vězení. Bývalá dáma v taláru María Lourdes Afiuniová v pátek vydané autobiografické knize přiznala, že byla ve vězení znásilněna, otěhotněla a potratila. Kniha novináře deníku El Universal Francisca Olivarese nazvaná Afiuniová: Velitelova vězenkyně způsobila v tamních médiích velký poprask. V rozhovoru s novinářem prozrazuje žena kruté zkušenosti z věznice. Tam se dostala v roce 2009 kvůli tomu, že podmínečně pustila na svobodu souzeného podnikatele a Chávezova odpůrce, který toho využil a uprchl do zahraničí. Chávez poté vystoupil ve státní televizi a pro Afiuniovou požadoval trest 30 let vězení. Soudkyně byla obviněna z korupce, napomáhání útěku, zneužití moci a spiknutí a za několik dní převezena do ženské věznice, kde údajně došlo k násilnému činu. "Vláda o tom měla informace, ale nevěděla, že se o tom činu dozví veřejnost, ženy nejsou rády, když jsou podobné věci zveřejněny, ale Afiuniová měla tu odvahu a vyšla s tím ven," řekl televizi Globovisión advokát Afiuniové José Amalio Graterol. Nyní je v domácím vězení Na kruté zacházení s Afiuniovou upozorňovala v roce 2010 i Rada OSN pro lidská práva, která označila proces za vykonstruovaný. Venezuelské úřady však situaci nijak neřešily. Teprve v roce 2010, devět měsíců po svém uvěznění, byla žena převezena k soudu, aby se mohla hájit. Neuspěla však a z vězení poslala dopis Chávezovi, ve kterém ho žádala o dodržování lidských práv a vyhlásila občanskou neposlušnost. Vloni jí pak soud povolil odpykávat trest formou domácího vězení kvůli tomu, že se u ní objevily vážné zdravotní problémy. Prezident Chávez je ve Venezuele po letošních volbách u moci už 13 let a během jeho autokratické vlády poslaly soudy za mříže řadu jeho odpůrců jak je u levicových předáků zvykem. Případy porušování lidských práv v zemi a potírání opozice často kritizují mezinárodní organizace. ČTK Brouk s „držadlem“ na zádech Aby termiti stihli vystavět, udržet a ubránit svá rozsáhlá obydlí, musejí být prakticky v neustálém pohybu. K jejich každodenním úkolům patří i přenášení vajíček a larev. Na tomto jejich zvyku se však naučil parazitovat jeden druh brouka, u něhož se za tímto účelem vyvinulo na zádech i speciální „držadlo“. Japonští vědci jej letos objevili v pralesích Kambodži. Listorohý brouk dostal název Eocorythoderus incredibilis. Svůj druhový název, který můžeme přeložit jako “neuvěřitelný”, si opravdu zaslouží. Tento druh je bezkřídlý a prakticky slepý. Pro svůj pohyb tedy prakticky výhradně využívá nosiče v podobě termitů. Krmení mu poskytují taktéž termiti: s chutí totiž konzumuje houby, které si termiti pěstují ve svých podzemních zahrádkách.

Noviny –.Zajímavosti a drby 7 Strana 7 Škoda se úspěšně prezentovala na Australské mezinárodní motorshow 2012 Výstava proběhla od 18. do 28. října 2012 na výstavišti v Darling Harbouru v centru Sydney. Přišlo se na ní podívat 135 000 návštěvníků. Na ploše vyhrazené Škodě bylo 11 automobilů – různé modely Fabia, Roomster, Superb, Yeti a Octavia. Australskému publiku se poprvé představil nový model Rapid, který bude uveden na trh až v půlce příštího roku. Největší zájem u diváků vyvolal Superb Wagon a právě nový Rapid. Škodovce se na australském trhu letos daří velmi dobře. Od ledna do října 2012 prodala 3260 automobilů, což představuje nárůst o 46% oproti stejnému období v loňském roce. Největší nárůst prodejů zaznamenaly modely YETI a Fabia. Podíl na celkovém trhu osobních vozů Škodě vzrostl o 0,1%. Podle statistiky ČSÚ export osobních automobilů z ČR do Austrálie během tří kvartálů 2012 přesáhl hodnotu 2,2 mld.Kč.(117 mil.USD), což je o 1 mld.Kč (43 mil.USD) víc než ve stejném období roku 2011. Mmle Roxana a pí Gabriela ze Škodovky Austrália. Odporné: V Číně udělali z holčiček prostitutky! Opravdu nechutné! Malé děti pózující jako staré prostitutky Děvčátka, kroutící se v sexy pouzách a bikinách u naleštěných automobilů. Vysoké kožené kozačky, svůdné pohledy a profesorské brýle. Co se stalo? Opravdu zvláštní podívanou si připravili prodejci vozů v Číně. I přesto, že je Čína vnímána jako velmi konzervativní stát, co se týče dětí, servítky si zrovna neberou. Malé děti tak využívají jako chodící, (nebo spíše stojící), reklamu. Dívenky, kterým podle odhadu nemohlo být ještě víc, jak deset let, se svlečené pouze do bikin "plazí" po naleštěných autech a předvádějí sexy pózy! CTK Opět byli vyhlašováni vítězové každoroční Ceny Stelly. Poslal Jan Domabyl Cena je pojmenována podle 81ti leté Stelly Liebeck, která se kdysi polila kávou a úspěšně za to nechala odsoudit McDonalda. Tento případ inspiroval ke každoročnímu vyhodnocení nejkurioznějších a nejúspěšnějších soudních případů v USA. Bohužel se do loňského hodnocení nedostala současná kampaň teenagerů, kteří nyní houfně žalují McDonaldy, že po jídle u nich ztloustli. 5. místo (dělené) Kathleen Robertsonová z Austinu, Texas, vysoudila $780,000 za zlomený kotník v nábytkářském obchodě, kde zakopla „…o pobíhajícího spratka“. Majitelé obchodu byli rozsudkem dosti překvapeni, protože ten předmětný spratek byl syn paní Robertsonové. 5. místo (dělené) 19ti letý Carl Truman z Los Angeles, Kalifornie, získal $74,000 + léčebné výlohy, když mu jeho soused přejel ruku vozidlem Honda Accord. Pan Truman si zřejmě nevšiml, že někdo sedí za volantem právě toho vozu, ze kterého kradl poklice. 5. místo (dělené) Terrence Dickson z Bristolu, Pennsylvanie, opouštěl přes garáž dům, který právě vykradl. Nepodařilo se mu ale otevřít dveře garáže, protože vypovědělo automatické otevírání. Zpátky do domu se taky vrátit nemohl, protože si zaklapl spojovací dveře z garáže do bytu. Majitelé domu byli na dovolené a tak zůstal p. Dickson uvězněn v garáži 8 dní a přežil jen díky zásobě Pepsi a velkému pytli psích granulí. Od vlastníka domu pak vysoudil náhradu za duševní újmu ve výši $500,000. 4. místo Jerry Williams z Little Rocku, Arkansas, získal $14,500 + úhradu nákladů léčení, když byl napaden sousedovým psem beaglem. Pes byl na řetězu a za plotem – tedy na dvorku svého pána. Vysouzená náhrada byla poměrně nízká, protože porotě přece jen připadal ten pes poněkud vyprovokován, vzhledem k tomu, že p. Williams lezl přes plot na onen sousedův dvorek a po psovi opakovaně pálil ze vzduchovky. 3. místo Filadelfská restaurace musela zaplatit panu Amberu Carsonovi z Lancasteru, Pennsylvania, náhradu ve výši $113,500 poté, co v podniku uklouzl na rozlité limonádě a zlomil si kostrč. Limonáda se na podlahu dostala několik vteřin před popsaným incidentem, kdy ji p. Carson chrstl do obličete svému příteli během poněkud ostřejší výměny názorů. 2. místo Kara Waltonová z Claymontu, Dealaware, vysoudila na nočním klubu v sousedním městě náhradu za to, že při vylézání z okna záchodu spadla na zem a vyrazila si dva přední zuby. Stalo se tak proto, že pí. Waltonová se pokušela utéct ze záchodu bez zaplacení poplatku $3.50. Získala náhradu $12,000 + náklady na zubaře. 1. místo Vítězem letošní soutěže byl p. Merv Grazinski z Oklahomy. Ten si koupil zcela nový obytný vůz Winnebago. Při cestě domů z fotbalového zápasu vjel na dálnici, nastavil automat na 130 km/hod, přelezl ze sedadla řidiče do obytné části a vařil si kávu. Nebylo pak divu, že vůz opustil dálnici, havaroval a převrátil se. P. Grazinski se tudíž soudil s výrobcem, že v návodu k obsluze vozidla nebylo výslovně uvedeno, že toto se nesmí. Porota mu přiřkla náhradu $1,750,000 plus zcela nový Winnebago Motor Home. Výrobce pak skutečně v tomto smyslu upravil návod k ovládání vozidla pro případ, že by se na světě vyskytl ještě další úplný blbec a naneštěstí si opět koupil jejich vůz. To je opravdu možné jen v Americe… Zákeřný trojský kůň se v Česku šíří přes komunikační program Skype Antivirová společnost Eset varovala před zvýšeným výskytem trojského koně nazývaného Dorkbot na území České republiky, který se šíří prostřednictvím komunikačního programu Skype. Tento nezvaný návštěvník na napadených počítačích sbírá citlivé údaje a dál se prostřednictvím infikovaného stroje šíří po internetu. „Na území České republiky byla v říjnu ve větší míře zaznamenána i hrozba Dorkbot, vir šířící se přes komunikační službu Skype. Funguje tak, že od lidí z vašeho seznamu kontaktů vám začnou chodit zprávy nabízející nový profilový obrázek ve znění - hej je to tvůj nový obrázek profilu?” přiblížil průběh útoku bezpečnostní expert Esetu Petr Šnajdr. „Po kliknutí na odkaz se otevře okno pro stažení komprimovaného souboru. Problém nastává až ve chvíli, kdy stažený ZIP soubor rozbalíte a spustíte EXE soubor uvnitř archivu. V tu chvíli dojde k napadení systému a váš počítač se stane dalším místem, odkud se škodlivý kód šíří dál,“ varoval Šnajdr. Podle něj může tento trojský kůň v počítači nadělat pěknou neplechu. „Sbírá a odesílá všechna uložená hesla a různé typy souborů, které mají útočníkovi umožnit ovládnout váš počítač. Nejspolehlivější ochranou před touto hrozbou je neklikat bezhlavě na neznámé odkazy, a to ani v případě, že pocházejí od některého z vašich jinak důvěryhodných Skype kontaktů,“ doporučil bezpečnostní expert Esetu. I přes zvýšený výskyt v České republice se překvapivě Dorkbot nedostal v říjnu do první pětky nejrozšířenějších evropských hrozeb. Žebříčku kralovaly škodlivé kódy Iframe.B s (3,75 %), INF/Autorun (3,66 %) a ScrInject.B (3,65 %). Desatero bezpečného internetu 1. Důležité jsou pravidelné aktualizace celého počítače. Ty je nutné stahovat pro operační systém, bezpečnostní bránu (firewall), antivirus i další programy. 2. Některé viry dokážou bezpečnostní software v PC zablokovat. Proto je vhodné pravidelně kontrolovat, zda funguje. 3. Škodlivé programy se často šíří prostřednictvím nevyžádané pošty. Pokud nevíte, od koho e-mail je, nikdy nestahujte jeho přílohu a neklikejte na žádné odkazy. Nakazit se můžete i z internet.stránky! 4. Pozor je nutné dávat na e-maily, v nichž odesílatel požaduje, abyste se přihlásili na nějakou webovou stránku a aktualizovali informace o vašem účtu. 5. Při zadávání přístupových hesel na internetových stránkách je nutné kontrolovat, zda je web zabezpečený. To poznáte například podle ikonky zámečku na liště internetového prohlížeče, nebo tak, že adresa webové stránky začíná zkratkou https, kde „s“ znamená bezpečná. 6. Citlivé osobní informace zadávejte vždy pouze na internetových stránkách, které bezpečně znáte. 7. Do e-mailů nepatří důvěrné informace, jako je například číslo kreditní karty nebo heslo k bankovnímu účtu. Elektronickou poštu totiž může zachytit útočník. 8. Firewall dovoluje lépe zabezpečit operační systém. Méně zkušení uživatelé by jej rozhodně neměli vypínat. Při nedostatečných znalostech je vhodné jej nechat pracovat v automatickém režimu. 9. V internetových kavárnách a na cizích počítačích se nepřihlašujte do internetového bankovnictví. V počítači mohou být nainstalované keyloggery. 10. Obezřetnost je nutná při připojení k nezašifrovaným bezdrátovým sítím. Ty totiž může kdokoliv odposlouchávat a získat tak přístup ke všem datům v cizím počítači. mif, Novinky OSN uznala nezávislý stát Palestina Valné shromáždění OSN ve čtvrtek 29.XI. uznalo suverénní stát Palestina. Většina členských zemí formálně odsouhlasila změnu statutu palestinských území z přidružené entity na nečlenský pozorovatelský stát. Výsledek se očekával, i když Izrael a Spojené státy varovaly, že v takovém případě pozastaví výdej finančních prostředků pro vedení palestinské samosprávy. Česká republika hlasovala proti uznání Palestiny. S palestinskou žádostí souhlasilo 138 zemí, proti jich bylo devět včetně Česka. Celkem 41 členských států se zdrželo hlasování. CTK Severské státy se vynořují z moře, jejich pobřeží se posunuje do vnitrozemí Švédsko a další severské státy se potýkají se zcela opačným jevem než například Manhattan nebo tichomořské ostrovy. Zatímco ty ohrožuje stoupající hladina moří, na severu stoupá pevnina. Moře totiž ustupuje a některé oblasti, které dříve ležely na pobřeží, se ocitají ve vnitrozemí. Informoval o tom server independent.co.uk. Vzestup půdy je součástí geologického jevu, který se děje od konce doby ledové, kdy se ohromné množství ledu posunulo z oblastí v okolí Severního polárního kruhu. Finsko tak na rozloze získává skoro sedm kilometrů čtverečných za rok. Na jednom místě ve Švédsku pobřeží od konce doby ledové před asi 10 tisíci lety stouplo o 300 metrů.

Directory [ Novin VYUŽIJTE VÝHODY DOMLUVIT SE VLASTNÍM JAZYKEM DIRECTORY pro předplatitele, 6linek, $60 ročně Jídlo a Restaurace ,, LA BOHEME " 332 Darling Street, Balmain Restaurace: 02/ 9810 0829 On-line rezervace:reservation@laboheme.net.au Výtečná česká i evropská kuchyně se širokou nabídkou točených i láhvových piv nejen z Čech. Každý den na Vás čeká speciální nabídka, pro více info prosím navštivte www.laboheme.net.au Otevírací doba: Po a Ut, ZAVŘENO; St, Ct od 18.00 do 23.00 Řízečky za $ 19.90 s přílohou Pa od 18.00 do půlnoci - Živa Muzika So od 12.00 do půlnoci - podáváme obědy, večeře Ne od 12.00 do 22.00 - Nedělní vepřová pečeně a dezert $ 25.00 Přijďte k nám na výtečný oběd v sobotu či neděli. Speciální nabídka - hlavni chod a dezert za $29.90 Snadne parkovani. 09/VII/13 Restaurace DOMA - Bohemian Beer Cafe Reservace Tel: 933 100 22 29 Orwell St. Potts Point (Kings Cross) Po--Čt 17 - 24 , Pá + So 12-24 , Ned. 12 - 22 hod. Tradiční česko-slovenská jídla jako je pečená kachna, svíčková, vepřový nebo kuřecí řízek, moravský vrabec, guláš, smažený sýr, uzená krkovička,, atd. K piti Budějovický Budvar, Kozel, Krušovice, Plzeň, Zlatý Bažant, Zlatopramen, a točené pivo Krušovice. Samozřejmě také Becherovka, Slivovice, Borovička, Fernet, Absinth ap.. . 31/IX/13 Chlebíček, Kafírna, take-away, obložené chlebíčky, ruská vejce, české saláty. 372 Bourke, Street, Surry Hills, 9361 6061 Josef Usela, 0401 155 907 Otevřeno Pon.-Pát, 6,30 – 16.00, Sob.od 7,30. 20/IV/13 Tommy‘s beer café “Slovenska reštaurácia s bohatým výberom točených pív – Pilsner Urquel, Budvar, Gambrinus, Zlaty Bazant, Bernard a mnoho iných. K tomu pečené prasiatka, guľáš, bryndzové a kapustové halušky, kačice, rezne a podobne pochutiny. Otvorene: Pon-Stv 4pm – 12am Pia – Ned 12pm – 12am 123-125 Glebe Point Rd, Glebe , Tel: 9660 6870 Email: tommy@tommysbeercafe.com.au 1/IV/13 Druha lokácia Tommy‘s beer café Restaurant 42 Kellett Street, Potts Point NSW 2011 telefon/rezervace: 02-9368 0898 Otváracia doba: Tuesday – Sunday from 5pm  till late   1/IV/13 V Lahůdkářství u Cyrila jako Doma! 183 Hay Street, Sydney tel.: 9211 0994 Otevřeno: Po-Pá od 7 do 17. So 7 - 13 hod. vynikající telecí párky, tlačenka, moravské uzené tvaroh,mletý mák, zelí,kostkový cukr, ryby v láku,brynza, české a slovenské ,speciality, karlovarské oplatky, mouka atd. 17/IV/13 Heart Of Europe 114 Bronte road Bondi Junction, 93871677 Po-Pa 8.00-17.00, So-8.30-15.00 Domace kvalitne kolace, zaviny, strudle, chutne jedla, szegedinsky gulas, paprikas, svieckova, brynzove halusky..; Denne cerstvy kminovy chlebicek a obvzlast dobre vypecene rohliky.Vsetky produkty su pripravene v nasej kuchyni, pouzivame maslo, organicku muku, domace vajicka a pridavame cit . .24.III.2013 Czeeky Czech 124 King St., Newtown, telefon : 0421 335 835 Otevřeno: Úterý-Neděle. od 11am do 10pm Snídaně od $4,00 Obědy od $10,00 Tradiční česká jídla ba i rizoto a těstoviny. Točené pivo BERNARD:světlé,tmavé,řezané. 16.VIII.2013 Sweety Imports Predávame Horalky, Piskoty, Perníky,  Kakaové, Venčeky a iné, aj Vianočné a  darčekové balenia.  Objednávky na tradičné Vianočné oplatky.  Email: info@sweetyimports.com M: 0416 122 404 (Martina) 0404 387 615  (Peter)                               09/III/13 Různé AUSTRALIAN WATER PURIFIERS Ivan Jirava - tel. 02 9835 1428, 0414 435 621 Dodáváme a deláme servis na filtry pro pitnou vodu, včetně R.O. Filtrační systém již od 90 dolaru, servis od $20. 18/VIII/13 PŘEKLADY z angličtiny do češtiny i naopak, přesně a rychle provede Daniela Kautská, NAATI, kvalif.stupen 3. tel./fax: 08 82714277, mobile: 0408 714277, e-mail: danakau@internode.on.net 17/VIII/13 Lékaři Zubaři Řemeslníci a služby Auto - Moto POČÍTAČE FlowConnect. Shared Web Services: Tel. 02 9034 6600 Fax: 9086 3155 Business process automation, workflow, sales + marketing, CRM and other business systems. Seeking experienced programmers on casual basis. Contact to Ms. Šipka for details jarka@sws.com.au 22/VII/13 Služby pro studenty “Nadstandardní individuální služby v tropech” Studovat angličtinu a zároveň si užívat života na “plný pecky” v místě kde léto nikdy nekončí (průměrná roční teplota 26C). Obklopeni Velkým Bariérovým Útesem a deštnym tropickým pralesem. Ano, to je tropická část Austrálie, město Cairns. Jediná Česká agentura, která sídlí přímo v Cairns. Ať si student či turista, tak velmi rádi poradíme a pomůžeme „co a jak“ a to kdykoliv. Asistence Migracnimu agentovi 9802204 (Frank Lanza Migration Services): Studentská víza, prodloužení studentských víz, turistická víza, obchodní víza a trvalý pobyt. Ubytování, zaručená pomoc při hledání práce. Eco Turistika, průvodce, letenky a cestovní poradce. Věrnostní programy pro obchodníky a jejich partnery. Potápěčská safari. Pavlina a Vráťa Řehola - www.australiabeststudy.cz abs@australiabeststudy.cz - mob. +61 404 516 895 8/X/43 Information Planet Pty, Ltd má 16 let zkušenosti a je to jedna z největších studentských agentur s pobočkami po celé Evropě, Jižní Americe, Austrálii i Novém Zélandu Pobočky v Australii najdete v centru Sydney, Manly, Perth a Brisbane. Pobocky v České a Slovenské Republice najdete v Praze, Branislave a Prešove. Jak vám můžeme pomoci: - výběr školy, univerzity a vyřízení viza zdarma, bezkonkurenční ceny - kontakt: Renata Ilonciakova, email: renata.ilonciakova@informationplanet.com.au; mobile: 0420 300 863 - vlastni job department - opravdova pomoc s hledáním práce: kontakt: Paulina Milova, email: service@informationplanet.com.au - vlastní ubytování se slevou pro ceske a slovenske studenty: www.austay.com, kontakt: Klára Holisova, email: info@austay.com.au; mobile: 0406 232 283 - dale: imigrační služby, vlastni cestovní kancelář, velke SLEVY pro cleny Information Planet, party pro klienty. Plne vybavene studentske centrum k dispozici. Adresa centraly: Level 5, 285 Clarence Street, Sydney, NSW 2000 (u zastavky Town Hall), web: www.informationplanet.cz a www.informationplanet.sk. Tel.: 02 9283 6161 JSME TU PRO VAS . . 25/VII/12 "Renata Morgan" studentsku agenturu prebral jej syn Lukash Morgan. Chcete aby do Sydney prišiel Vas známi či niekto z rodiny študovať? Ponúkame Anglicky jazyk a Odborne Diploma kurzy za vyhodne ceny. Pomôžeme s ubytovaním a pracou. lukashmorgan@yahoo.com.au www.renatamorgan.com.au Mobil: +61 402 034 409 Tel: +61 2 9314 1650 25/VII/12 Školy Czech and Slovak School of Sydney Green Square School, 237 Botany Road, Waterloo P.O. Box 1142; Broadway, NSW 2007 http://www.czechandslovakschoolofsydney.org.au Principal: Lenka Kaňová, : 0406 68 06 05 Česká škola v Perthu Woodland Primary Sch., 7 Bentwood Ave., Woodlands, (08) 9245 8137 Česká škola v Melbourne v prostorách St. Mathew Church, Cheltenham Principal: Vlasta Šustková, Tel: 03 9551 0279 [] Apoštoláty (Apostille) vyhotovuje: Apostille Australia Certificate Service Henry Deane Square; Shop 5, 14-18 Lee Street Sydney NSW 2000 tel: (02) 9211 1881 Cena se pohybuje kolem 200$ New South Wales Passport Office Level 7, 26 Lee Street; Sydney NSW 2000 Cena se pohybuje kolem 60$ Czechoslovak Club of ACT, Unit 12/ 18 Shropshire Str., Queanbeyan NSW 2620 vydává dvouměsíčník věstník Beseda. Československý klub v Queenslandu, 25 Upfield Street Burbank Qld 4156 Tel / Fax: (07) 3343 3489 ccq@csklubqld.org.au President Mr.Frank Caroll; Jednatel Mrs. Stana Bilková Naše stránka: csklubqld.org.au Měsíčník "Krajanský List" Redakce Staňa Bílková Asociace Čechů v Austrálii 28 Church Street, Fortitude Valley QLD P.O.Box 142, ph.07 3399 4613 Fax.07 3290 4379 vydává“ Na Slovíčko. Československý klub v SA, P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007 tel., 08 8346 4181, vydává časopis Život. Czechoslovak Country Club, 320 Devonshire Road, Kemps Creek, 2171, tel. 02 9606 8703 Czech and Slovak Association in Tasmania, 144 Pottery Road., Lenah Valley, 7008 ph. 6228 0707 Ceske a Slovenske sdruzeni v Zapadni Australii PO Box 604, Mundaring WA 6073 President: Jarda Kabelka 0434 082 739 Secretary: Olga Goerke 0413 912 586 e-mail: czechslovakwa@hotmail.com casopis "KLOKAN" vychazi 12 x do roka. Sokol Sydney, www.sokolsydney.com 16 Grattan Crescent, French Forest, 2086 tel.: 02 9452 5617 vydává „Věstník“ Sokol Melbourne, 497 Queensberry Street, North Melbourne, 3051 tel.,: není, email: sokol@aapp.net.au vydává měsíčník Kvart Český a Slovenský klub na N. Zélandě, P.O.Box 27 332., Wellington tel., 478 5977; fax.: 477 9377 Gus.knot@xtra.co.nz, měsíčník Střípky Čriepky Letovisko „Šumava“ ph.9754 5159 Lockes Way, Belgrave South 3160, Czech Pensioners Association Inc. ukončila činnost k 1.dubnu 2004 Združenie austrálskych Slovákov v Sydney. 30 Vaugham, P.O.Box 142, Lidcombe, Nsw, 2141 tel. 9649 2153 vydáva dvoumesiačnik „ Slovenský štít“ Slovenský klub Mladých + pevecký a tanečný súbor + Slovenský klub v Južnej Austrálii 5 Walter Street, Thebarton, 5031 ph.: 08 8352 8072 Slovenský klub „Ludovít Štur“. 105 Triholm Ave (P.O.Box 61) Laverton, 3020 ph:03 9802-9674, vydává: Zornička (quarterly) Združenie Slovenských Združení vo Viktorii Terezia M. Kral; c/o 10 Somerville Street Doncaster, Victoria 3108; +(61 3) 9855 8086, kraltm01@optusnet.com.au Austrálsko-slovenské informačné centrum Vojtech Michael Markus 9 Hillard Street; East Malvern VIC 3145 tel.: 0061-3-95711729; fax: 0061-3-95720838 e-mail: mmarkus@ozemail.com.au Združenie Slovenskov v Queenslande 463 Old Bay Road; Burpengary, QLD 4505 tel.: 0061-7-55279008; e-mail: vatra@primus.com.au Slovenské združenie v Západnej Austrálii 17 Edelweiss Way; Beckenham 6107 WA tel.: 0061-8-94517121; fax: 0061-8-93586858 e-mail: slovak_wa@hotmail.com Konsulát České republiky, pan. Hani Stolina, konsul, 169 Military Road, Dover Hights , 2030 phone: 02 9581 0111 fax: 9371 9635 telefonni cislo na konzularni pohotovost pro nouzove pripady, které se stanou mimo oficialni uredni dobu naseho generalniho konzulatu je 0402 312 806 nebo 0401 547 584 {pouze náhradní číslo}. Úterý 9:00-11:30,13:30-15:30; Středa 9:00-11:30 Čtvrtek 9:00-11:30, 13:30-15:30 Konsuláty Slovenské republiky, 25 B Latham St, Bentley East V 3165 Tel: 03 9570 2837, Email: vmmarkus@bigpond.com level 12 / 239 George St., Brisbane Qld 4000 Tel: 07 3221 7000; horvath@starmist.com.au České velvyslanectví v Canbeře 8 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606 ph.: 02 6290 1386 fax: 02 6290 0006 Slovenské veľvyslanectvo v Canbere 47 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606 ph.: 02 6290 1516 fax: 02 6290 1755 Mimo úradných hodín v naliehavých prípadoch (úmrtia, nehody, strata a krádež cestovných dokladov) funguje stála služba (00612/ (0) 487 201 047). http://www.mzv.sk/canberra Česká obchodní komora v Austrálii. Ceska Obchodni Komora v Australii Czech Chamber of Commerce Australia Inc. P.O. Box 479 ; Welland SA 5008; Australia President: Dr Z. D. Kotasek; phone: (+61) 08 8346 9145, Email: zhkotasek@yahoo.com.au Secretary: Peter Oprchal ; phone: (+61) 08 8556 3650, Email: osrkrab@tpg.com.au Satellite čtrnáctidenník vydává Aleš Březina, Torontské noviny, mají 12 stran, předplatné Can $ 35.00 e-mail: abrezina@rogers.com, tel.416-530-4222 Nový Domov Torontský čtrnáctidenník,. Redaktor.Věra Rollerová, Can $ 38.00 novy.domov@sympatico.ca, tel. 416-439- 9557; Novy Domov; 450 Scarborough Golf Club Road; Toronto, On. M1G 1H1; Canada Americké listy, vydávané ve státě N. York, redaktor Petr Bísek, Čtrnáctidenník, 12 stran, předplatné US $ 38.00.; Americke list; 26 Gruber Drive; Glen Cove, NY 11542; USA; (516) 674-9438; fax (516) 671-3147, americkelisty@optonline.net Nový POLYGON – časopis dvouměsíčník, 96 stran A5, US$69 ročně, nakladatelství PRIMUS, Vězeňská 7, 110 00 Praha 1 www.cs-magazin.com, Čtěte český a slovenský zahraniční internetový časopis CS-magazín na webové stránce www.cs-magazin.com 10% Sleva pro nové předplatitele. NOVIN Pouze $63 dolarů na rok včetně poštovného. Napište nám na jaké jméno a adresu chcete noviny posílat a Šek vystavte pouze na jméno Noviny a pošlete na adresu: Noviny, P.O.Box 3335, Redfern, NSW 2016 Mockrát Děkujeme za Pomoc a heské vánoce: Miro a Hana Klopstok - $50 Rest U nás doma- $20 Victor Eckstein - $30 Pavel a Jana Kohoutovi - $30

q Co Bude q Rádi nabízíme na této strance ZDARMA prostor v těchto novinách organizacím, klubům atd. aby mohli informovat o připravovaných akcích. 9 Volume 3 Issue 123 (349) M U S Í M E S I P O M Á H A T December – prosinec 2012 Katolické mše v Aust4álii. Bohoslužby: V Perthu, Sydney ve slovenském kostele (viz níže) a ceske mse svate budou slouzeny v kostele Holy Innocents v Croydonu a to kazdou 2. nedeli v mesici v 11:30 pocinajic 9. zari 2012 Melbourne - Na Šumavě ACT Czechoslovak Club of ACT, Unit 12/ 18 Shropshire Str., Queanbeyan NSW 2620 www.beseda.org.au. otevreno prvni a treti sobotu v mesici od 14.30 do 17.00 (2.30pm-5pm) NSW Československý Country klub v Sydney, 320 Devonshire Road, Kemps Creek tel. 02 9606 8703, PO Box 330 Kemps Creek 2178; www.cscountryclub- sydney.com.au a email: cscclubsydney@gmail.com Restaurace : pátek, sobota 18 – 21 hod,neděle 12 – 18 hod. Tradiční česká a slovenská jídla, rezervace 02 9602 0904, 0402 398168; Stolní tenis každý pátek od 18 hod, V neděli 9. prosince od 2pm - Mikulášská nadílka. Chystáme pro všechny malé děti překvapení a můžete si též přinést dárky pro své děti. Nepoměňte je pojmenovat. Mikuláš s čertem je také naděli. Samozřejmě nebude chybět ani oblíbené malování obličejů, omalovánky a dětské hry. Odpoledne nám zpříjemní svou hudbou Ivo Bilík Slovenská Hala a katolícky kostol Sydney 30 Vaugham Street, Lidcombe, tel. 9649 2153 www.skcsydney.com Slovenská Svätá Omša Každú nedelu o 11,30 hod. Sokolský Národní Dům Sydney 16 Grattan Crescent, Frenchs Forest, NSW 2086, tel 9452 5617, www.sokolsydney.com. Info: všeobecné Jarda Krejčík 9807 4468; akce v tělocvičně Pavel Ott 9804 7297; program kina a knihovna Petr Čermák 9981 4765.. Pátek 20 až 21 hod. půjčování českých a slovenských knih a videofilmů JIŽNÍ AUSTRÁLIE Československý klub v Adelaidě, 51 Coglin Street, Brompton tel.: 08 8346 4181 P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007 Bar a kuchyně v Československém klubu jsou v provozu každý pátek od 18.00 do 23.00 hod. a některé předem ohlášené neděle, které najdete na webové stránce Čs. klubu: http://www.csclubsa.com QUEENSLAND Československý klub v Queenslandu, 25 Upfield Street Burbank Qld 4156 Tel / Fax: (07) 3343 3489, email“ ccq@csklubqld.au Klub je otevřen každý pátek od 18 hodin, Informace: Stana Bilkova Tel: (07) 3271 1646 Večeře: polévka, hlavní jídlo, káva/čaj zákusek Pouhých 15 dolarů. Asociace Čechů v Austrálii 28 Church St., Fortitude Valley, Qld.,ph: 07 3399 4613 Združení Slovákov v Queenslandě, Informacie: Lojzo Ogurek, koordinator (07)5530 6813 TASMANIE Združenie Cechov a Slovákov v Tasmanii (Czech And Slovak Assoc. Of Tasmania Inc.) c/o 144 Pottery Rd. Lenah Valley Hobart Tas 7008. VICTORIA Sokol Melbourne 497 Queensberry Street, North Melbourne, Vic 3051 Tel.: nemaji President: Mrs Marketa Lyell: 0413852488 Každé úterý od 12.00 hod Lunch, vaří Eda a Věra Zlatých Každé pondělí a úterý od 19.00 hod . Výuka češtiny. (Zuzana Vavicz) Každé čtvrtek -12.00 hod. Karetní odpoledne u kávy, zákusky Letovisko „Šumava“ Lockes Way, Belgrave South 3160, ph.9754 5159 Každou první neděli v měsíci je mše svatá v 11, ráno. (mimo září kdy jr svatováclavská pouť) Pouť je letos 30. září ZÁPADNÍ AUSTRÁLIE Czech & Slovak Association in Western Australia, Inc. PO Box 604, Mundaring WA 6073 President: Jerry Kabelka 0434 082 739 Secretary: Olga Goerke 0413 912 586 Email: CzechSlovakWA@hotmail.com Web: www.CzechSlovakWA.org KLOKAN vychazi 12x rocne RADIO SBS SYDNEY Locked Bag 028, CROWS NEST NSW 1585 TEL: 02/9430 2723, FAX: 02/9438 1114 Email: ikad@sbs.com.au Každý čtvrtek ráno v 9 hod od 9 do 10 hodin, pouze na vlnách Sydney a Canberra , pouze česky. Vysílá v češtině každou neděli od 21 do 22 hodin a ve slovenštině od 22 do 23 hodin na celonárodním okruhu na vlnách: Adelaide FM 106.3 Brisbane FM 93.3 Canberra FM 105.5 Darwin FM 100. Hobart FM 105.7 Melbourne FM 93.1 a AM 1224 Newcastle AM 1413 Perth FM 96.3 Sydney FM 97.7 a AM 1107 Wollongong AM 1485 Young (NSW) FM 98.7 Slovensky Adelaide FM 92.9 Každú nedeľu v 9.00 Brisbane AM 1053 Utorok o 13.30 hod. „Rádioforum“ on 2RRR FM 88,5 MHz slovenské vysielanie moderuje Paľo Virág každú nedeľu v Sydney od 18 do 19 hodine. Telefón v štúdiu 02 9816 2938 email: radioforum8@hotmail.com Radio 4EB 98.1FM - Brisbane České vysílání Každou středu od 15.45 - 17.15 a každou sobotu 10.30 - 11.30 dopoledne. Vedoucí Karel Ulvr Tel: (07) 3355 0109 www.4eb.org.au/~czech Radio 4EB FM 98.1 - Brisbane Slovenske vysielanie kazdy piatok od 18.00 do 19.00 hod, informacie Emilia Matulova, 07 3343 3064. Canbera rádio . 91.1 FM Vysílací hodiny: každou sobotu mezi 8-9 hodinou ranní Office phone: 02-6287 7058, CMS studio phone: 02-6287 4347, fax: 02-6287 4348, e-mail: ahojradio@centrum.cz Y Poznámka vydavatele Toto číslo jest posláno do tiskárny 22.října. Léta Páně. 2012. INZERCE AKCÍ NA STRÁNKÁCH ČESKÉHO  VYSÍLÁNÍ RÁDIA SBS  České vysílání upozorňuje krajanskou komunitu, že má  možnost oznamovat své akce na webových stránkách  Rádia SBS www.sbs.com.au/czech v rubrice \'komunita\'.  Tato bezplatná služba je poskytovaná všem organizacím i  jednotlivcům po celé Austrálii.    Prosba Novin všem: Prosím pomozte nám sehnat nové čtenáře   Noviny zašleme na vámi udanou adresu  komukoliv zdarma.    OZNÁMENÍ: Oznamujeme,že 12.listopadu 2012 zemřel náš  čtenář Jack Albert Peel narozen jako Jaroslav Plhal,  který bydlel v Lynehamu Act.  Hovězí guláš s knedlíkem + 1 pivo nebo Kuřecí,Vepřový či Telecí řízek s bramborem a okurkovým salátem + 1 pivo Za $ 17.50 Kde? V CHEEKY CZECH 124 KING ST. NEWTOWN Kdy? Úterý až sobota Od 14.00 do 18.00 http://kalendar.beda.cz/kalendar-rozcestnik Srdečně zdravíme krajanská média v Austrálii, obracíme se na Vás s žádostí a prosbou o spolupráci při propagaci třetího turné legendární skupiny Olympic v Austrálii. Prosíme o zahájení průběžného vysílání informace na přiloženém letáku, jeho internetové šíření, krajanské listy prosíme o jeho publikování. Dále pak o zveřejnění plakátu na vhodných místech. Také prosíme o vysílání skladeb skupiny Olympic, interview s Petrem Jandou lze organizovat blíže termínu turné v lednu. Předem děkujeme za Vaši pomoc a podporu při propagaci této významné krajanské akce, Barbara Semenov ozregent@ozemail.com.au MIKULÁŠSKÉ & VIANOČNÉ BALÍČKY PLNE SLADKOSTI !!!!! Mix dobrôt v Mikulášskom alebo Vianočnom balení (Horalky, Perníky, Mila, Attack, Banány v Čokoláde, Tatranky, Kavenky) Menšie balenie 14 kusov $20 Väčšie balenie 20 kusov $25 A ešte väčšie balenie 30 kusov $35 Balíčky môžeme taktiež poslať poštou kdekoľvek v Austrálii. Pekný večer všetkým. Martina Janac - Sweety Imports Mob: 0416 122 404 , info@sweetyimports.com

Noviny –Zajímavosti z kultury 10 Strana 10 Gaudentius Venaticus: Takový mladý nadějný soudruh Gaudentius Venaticus | 2012 Psal se rok 1982. Měl jsem za sebou pět a půl roku svého pozemského působení. O životě a o politice jsem toho ještě mnoho nevěděl. Zbožňoval jsem televizní jůheláky, filmové pohádky a nejrůznější animované filmy, především sovětského Vlka a zajíce. Rád jsem si také od matky nechával předčítat Čapkovo Povídání o pejskovi a kočičce, Sekorovy příhody o Ferdovi Mravenci a solidní místo na žebříčku obliby si u mě držel Neználek Nikolaje Nosova. O existenci kocoura Toma a myšáka Jerryho z kapitalistické Ameriky jsem naproti tomu neměl ani ponětí. Ani o komunistech jsem toho mnoho nevěděl. Jen to, že v rodině nebyli příliš oblíbení. Důvěrně se jim říkalo „zvířata“, ačkoliv, když jsem je potkával na ulici, navenek působili jako ostatní lidé. Stejné tváře, stejné oblečení, i oni uměli říci „dobrý den“, „děkuji“ a „nashledanou“. Žádné tesáky a výraz nebezpečných šelem jsem nikdy nepozoroval. Jen moje maminka nebo babička, pokud jsme takového komunistu potkali na ulici, po pár krocích, když už nás nemohl slyšet, směrem ke mně důvěrně prohlásily: „To bylo taky zvíře. Ale to nikde neříkej!“ Bylo mi tedy zcela jasné, že existuje dvojí druh zvířat. Ta chlupatá a občas i nebezpečná – a taková, co vypadají jako lidé, ale ve skutečnosti jimi nejsou. A nesmí se to říkat nahlas. Nemůže to přece být jinak, když to člověk slyší přímo od bytostí jemu nejbližších. Prapraděd titulární hrabě Václav s praprabábou Věrou. Již od prvého pohledu nebezpeční buržoazní feudálové, před nimiž je třeba mít se na pozoru! Rovněž místní radnici prý ovládala zvířata. Předsedou Národního výboru byl jistý soudruh Lampa, tajemníkem soudruh Fousek. A prý tam byl i nějaký místopředseda, jak říkávala babička, ale kdo to je, to pořádně nevěděla. Nechodila totiž k volbám. Mně se to ovšem tehdy jevilo jako velká záhada. Na radnici je tedy ještě jakýsi tajemný místopředseda. Lampu jsem znal od vidění, procházel občas naší ulicí. Fouska jsem také pravidelně potkával, když jsem povinně doprovázel matku při každodenních nákupech. Ale kdo byl oním místopředsedou? Fascinovalo mě to víc než „záhada hlavolamu“, o které jsem tehdy ještě nic netušil (mimo jiné proto, že ji „zvířata“ zakázala). Ale optat se přímo Lampy nebo Fouska, k tomu má dětská dušička nějak nenalézala odvahu. Na podobné otázky a odpovědi tu přece byly matka s babičkou. A ty to nevěděly a nechtěly to ani zjišťovat. Nicméně už brzy jsem měl přijít záhadě na kloub. A to způsobem předem neočekávaným, který úzce souvisel s mým plánovaným nástupem do mateřské školky. Blížil se začátek školního roku a já měl nastupovat do posledního ročníku „mateřinky“. Jiní vrstevníci ji už dávno navštěvovali. Já nikoliv. Nebylo to nutné. Měl jsem přece „hlídací babičku“. Jenže prý bylo zapotřebí, abych si „taky konečně zvykl na kolektiv“. Krom dětí ze sousedství jsem své vrstevníky skoro neznal, nejvýše od vidění. A tak se doma usneslo, že půjdu do školky alespoň v posledním roce před nástupem na „základku“, ať pro mne škola nepředstavuje takový šok. Byl jsem řádně přihlášen a chystal se na změnu. Přiznám se, že jsem necítil ani těšení ani strach. Pořádně jsem totiž netušil, co mě čeká. Zkrátka jsem to hodlal zjistit až v praxi. Avšak těsně před nástupem přišla nečekaná změna. „Váš syn byl přeložen do nižšího ročníku mezi o rok mladší děti!“ oznámila rodině autoritativním stylem ředitelka mateřské školky. „Mezi předškoláky už pro něj není místo.“ Prvý dotaz, který následoval ze strany mé matky, zněl zhruba takto: „Proč? Vždyť syn byl řádně přihlášen! Co se změnilo?“ „Protože do stejného ročníku se po vás přihlásila ještě Helenka Stachová.“ odvětila soudružka ředitelka. „A není přece možné, aby pro Helenku, pravda, o nějaký ten měsíc mladší, nežli je váš synek, nebylo ve školce místo! Vždyť její maminka je v KSČ, tatínek v KSČ, oba prarodiče v KSČ. Babička je dokonce místní funkcionářkou. To by rodina Stachových velice těžce nesla. Helenka musela dostat přednost. A ostatně je vaší chybou, že se nijak politicky neangažujete. Kdyby alespoň někdo z vaší rodiny byl v KSČ, všechno by bylo jinak. Ale takto…“ a pokrčila prý rameny. Matka s babičkou šly ještě orodovat k paní vychovatelce do příslušného ročníku. Ta celou věc opakovaně odsoudila (mezi čtyřma očima samozřejmě) a zanadávala si na „zvířata“. Sama ve Straně nebyla. Podle svých slov byla však příliš malým pánem, než aby mohla ředitelčino rozhodnutí změnit. Zdá se, že i ji upřímně štvala nastalá situace, jenže moje maminka, babička, ani prababička s tetou v KSČ prostě nebyly a o vstup nadále nejevily zájem, a tak se nedalo nic dělat. K tomu ty „nešťastné rodinné škraloupy“, o nichž jsem se pomalu dozvídal ještě v následujících letech, aniž bych o nich směl cokoliv prozradit na veřejnosti. Pradědeček byl „buržoust“. Pracoval jako úředník a před únorem 1948 si navíc veřejně utahoval z komunistů. To se neodpouštělo. Prababička byla silně věřící katolička, která by neopustila církev, i kdyby ji upalovali na hranici. Dva strýcové v komunistických koncentrácích. Prapradědeček, jenž moudře stihl zemřít brzy po „Vítězném únoru“, byl dokonce ředitelem knížecího velkostatku a pravou rukou pana knížete, jemuž patřilo místní panství nedílně svázané s naším maloměstem. I zmíněný prapraděd byl „těžký hříšník“. Stejně jako místní doktor jezdíval (knížecím, nikoli svým!) autem v době, kdy auto bylo pro zbytek populace ještě luxus. I on byl buržoust a navíc feudál, měl totiž také hraběcí titul, který podědil po svých polských předcích. Považte, taková nestoudnost! Že po celý život podporoval chudé a přispíval na různé vlastenecké akce? Že pohrdal majetkem a že už kdysi dávno prodal všechny své pozemky, jež podědil po předcích, a to „jen“ kvůli svým kamarádům c.k. důstojníkům, kteří se dostali do dluhů, nezvládali je splácet a čekal by je pouze jediný čestný konec – kulka do hlavy? A on za ně vše zaplatil, nechtěl nic nazpět a připravil se tím o majetek? Že žil v nájemním bytě pana knížete a po smrti po něm zbyly jenom svršky a pár kusů nábytku, jehož část ještě ukradla jeho bývalá služka? Koho by to zajímalo? A babiččiny postoje a chování v „osmašedesátém“… Až do smrti ji nikdo nepřesvědčil, že Rudá armáda nám přišla v srpnu 1968 „bratrsky vypomoci“ a ne v roli sprostého okupanta… Jaj, další škraloup… Paměť maloměsta je dlouhá, nesmírně dlouhá, sahá po generace dozadu. A také „zvířecí paměť“ byla velice dlouhá. Podporovat člověka z takové rodiny? To nepadalo v úvahu… Leda… Leda by se ti její vzpurní příslušníci přihlásili do té správné a jedině pravé státostrany, pak by se možná situace mohla změnit, možná i radikálně změnit… Možná… Takový mladý nadějný soudruh v roce 1982 s kultovním sovětským minivozem značky Moskvič. Nakonec jsem nastoupil mezi čtyřletá děcka do nižšího ročníku. Co se dalo dělat? Musel jsem přivyknout kolektivu. Jenže jsem mu nepřivykl. Jeden kalendářní rok je zvláště u malých dětí zatraceně dlouhá doba. Zatímco mně maminka předčítala z knížek pro starší děti, uměl jsem dávno abecedu a učil se z velkých novinových titulků číst svá první celá slova, moji „nevrstevníci“ ve školce si ještě prohlíželi obrázky v knížkách z tvrdého kartonu a tahali za sebou káču na kolečkách. Do kolektivu jsem nezapadl. Na paní vychovatelku jsem dokonce působil jako „opožděné dítě.“ Situace se postupně dostala do bodu, že jsem do školky přestal chodit úplně. Nedostali by mě tam ani heverem. A tak mě z ní matka s babičkou zase odhlásily. Leč i to byl vážný prohřešek. Vlastně ani pořádně nevím, proč. Nakonec přišlo matce předvolání na městský národní výbor, kde měla být zpovídána jak ona, tak i já osobně. Tuším, že na odboru sociální péče jsme měli vysvětlovat, proč bojkotuji návštěvy „mateřinky“ a co se nám vlastně tolik nelíbí. Všemocný stát se na nás zlobil. Pokolikáté už? Na mě tedy určitě poprvé… Soudružka se na nás povinně usmívala a střídala metodu cukru a biče. Už si přesně nevzpomínám na celý obsah hovoru. Jen vím s určitostí, že místo mne mluvila především moje matka a do kola vysvětlovala, že jsem byl v ročníku, do něhož svým věkem nepatřím a který odmítám nadále navštěvovat. Hovor se nakonec stočil také politickým směrem. Matka byla opět nabádána, aby se někdo z rodiny politicky angažoval. Vždyť bychom měli stejné výhody jako Stachovi! Jestliže jsou u nás starší generace pro Stranu beznadějně ztraceny, alespoň ona by mohla být rozumnější a chtít pro své dítě to nejlepší. Vždyť se může ještě rozmyslet, je to jen na ní… Schůzka skončila. Ne tak pro mě. K překvapení soudružky jsem se totiž také přihlásil o slovo, a to ve zcela jiné a mnohem významnější věci. Drtila mě totiž záhada našeho místopředsedy, který byl pro mne tajemnou postavou, o které jsem vůbec nic netušil a která mi nedávala spát. Spustil jsem asi takto (čtenář odpustí nedokonalou parafrázi mých slov, která si po třiceti letech nepamatuji na sto procent přesně): „Ještě jsem se vás chtěl na něco zeptat. Už se tím zabývám dlouho a doma to nikdo neví. Zajímalo by mě, kdo je tu na výboru místopředseda. Vím, že předseda je pan Lampa…“ „Soudruh Lampa!“ přerušila mě překvapená soudružka. „…tajemníkem Fousek,“ pokračoval jsem. „Soudruh Fousek!“ přerušila mě opět soudružka, která mě hypnoticky sledovala svýma vyvalenýma očima. „Ale kdo je místopředseda?“ dodal jsem znovu velmi vážně a napjatě čekal na vyřešení záhady. „Místopředsedou je soudruh Pytlíček!“ rozzářila se jako sluníčko soudružka referentka. „Soudruh Pytlíííček!“ zdůraznila ještě jednou a celá se znovu načepýřila. A nakonec radostně spustila směrem ke mně do třetice – tentokrát po slabikách: „Py-tlí-ček!... Py-tlí-ček!...“ Když ji to konečně přestalo bavit, řekla s vážnou tváří a medovým hlasem mé matce: „Maminko! Z vašeho synka si vezměte příklad. Podívejte se na něj!“ A opět si mne již po několikáté se zalíbením prohlédla od hlavy k patě a zase zpět. „Podívejte se na to dítě! Jak je malé a jak je zvídavé! Jak se zajímá o politiku! Zamyslete se znovu nad sebou! Vždyť váš syn vás tu všechny právě zahanbil! Celou vaši rodinu! Vezměte si z něho příklad!“ zopakovala svá slova, zvedla směrem k matce varovně prst své pravé ruky a poté na mě opět vrhla svůj zářící úsměv. Kdyby to bylo možné, soudružka by mě nejspíš pozřela jediným pohledem jako kudlanka nábožná. V mžiku jí bylo jasné, že zatímco starší část mé rodiny je pro Stranu ztracena, já jsem skutečnou nadějí, která se možná vydá tím správným politickým směrem. Vždyť které pětileté děcko by svůj dlouhodobý zájem upínalo ke zjištění, kteří soudruzi vládnou radnici našeho městečka? Zatímco mé „normální“ vrstevníky zajímala autíčka a jiné hračky, já se celé měsíce mořil s tímto závažným politickým rébusem. Snad jsem byl v jejích očích mladým nadějným budoucím soudruhem, jehož bylo třeba podpořit a ukázat mu, že Strana je mu příznivě nakloněna. Po schůzce na radnici se v mé kauze prolomily ledy. Ačkoliv se tak prý stalo z ryze kapacitních důvodů, místo v posledním ročníku „mateřinky“ se pro mne skutečně našlo. A náhle nevadilo, že u nás nikdo není členem KSČ, a zapomnělo se i na naši temnou buržoazně-feudální minulost. Nikdy jsem se nezbavil dojmu, že se tak stalo v důsledku mého legendárního extempore v budově radnice, kde jsem těžce zastínil i moji politicky „nerozumnou“ matku. Pravda, mladý nadějný soudruh se ze mne nakonec nestal.

Noviny –Zajímavosti s kulturou ba i odjinud 11 Strana 11 „Zvířatům“ jsem jejich politický zásah nikdy nezapomněl a do komunisty vedených Jisker ani Pionýra jsem po celou dobu „základoškolské“ docházky nevstoupil. A snad bych ani nemohl, i kdybych sám chtěl. Co vedla „zvířata“, do toho se v rodině nevstupovalo. Jiná varianta se nepřipouštěla. Na základní škole jsem se nakonec stal „rozvracečem kolektivu“, jehož drtivá většina skončila v pionýrské organizaci, a nových extempore s některými „angažovanými“ třídními učitelkami jsem si užil dost a dost… Nakonec ve mě „zvířecí“ šikana prohloubila zájem o historii, kterou jsem vzdor všem výhrůžkám, že se z kádrových důvodů nikdy nedostanu na studia, později úspěšně vystudoval na Karlově univerzitě, a to jen díky „sametovému převratu“ v osmdesátém devátém. Paní vychovatelka z mateřské, jež také neměla v oblibě „zvířata“, se v čase revolučním dokonce stala čelní aktivistkou místního Občanského fóra a její manžel o něco později starostou a Lampovým demokratickým nástupcem. Helenku, která ve svých dětských létech netušila o politice nic kloudného a ani se o ni nezajímala, jsem poznal jako vynikající spolužačku a kamarádku a užil jsem si s ní i hodně legrace. Ředitelka „mateřinky“ v klidu přežila sametový přerod a jako vážená osobnost našeho maloměsta odešla v zaslouženém věku na penzi. Vždyť komu by vadili ředitelé mateřských škol? Ti že by měli něco společného s politikou? Koho by to jen mohl napadnout takový nesmysl? Zato ředitelé škol základních na tom byli poněkud hůře. Nová soudružka ředitelka, jež se dostala do funkce teprve krátce před osudovým „listopadem 1989“ a kterou pamatuji jako jednu z nejhodnějších a nejmilejších učitelek 1. stupně, od níž jsem nikdy nezažil sebemenší politickou šikanu, musela z nejvyššího postu odejít a už se do něj nikdy nevrátila. A jak již zaznělo výše, změny zasáhly také sféru politickou. Radnici opustil soudruh Pytlíček, kterého jsem v průběhu času poznal též osobně a vzpomínám si na něj jako na dobromyslného starého pána, jenž z entusiasmu pomáhal mladým rodinám a přátelsky vyšel vstříc i té naší, zvláště v době, kdy se má matka po letech znovu provdala a zařizovala si novou existenci. Byla to zkrátka „zvířata“ a už neměla v kapse legitimaci té správné strany. To je přece jasné. Ale to by již byly zcela jiné příběhy, jimiž nemíním čtenáře unavovat… Muž, který zachránil svět před jadernou válkou: Zemřel jako vyvrhel Vasili Arkhipov vetoval rozkaz kapitána sovětské ponroky. Foto: Profimedia.cz, Channel 5 V říjnu 1962, v době Kubánské raketové krize celý svět tajil dech. USA a Sovětský svaz stály na pokraji jaderné války. Vasili Arkhipov třetí světové válce zabránil. Nezemřel však jako obdivovaný hrdina, ale ponižovaný zrádce, který nehájil sovětskou hrdost. Pouze hrstka členů sovětské posádky věděla, že jejich ponorka nese jaderné střely. Vasili Arkhipov byl jedním z nich. „Tenkrát tomu říkali ‚speciální zbraň‘ ne jaderné torpédo,“ vzpomíná navigátor ponorky B-59 Viktor Mikhailov v dokumentárním pořadu na Channel 5. Peklo pod hladinou Na tajné plavně ke Kubě se musela ponorka nouzově ponořit. Aby ji neobjevila americká špionážní letadla ani lodě v Karibiku, skrývala se celý týden. Podmínky na palubě byly nelidské. 60°C, sklenička vody na den. Nad hlavami Sovětům kroužily americké lodě, které čekaly, až se vynoří. Američané netušili, že ponorky nesou zbraně, které by bez problému zničily celou jejich flotilu. „Věděli jsem, že se jim tam dole špatně dýchá, že tam mají vedro jako v pekle, jsou tam namačkaní a dlouhodobě pod obrovským stresem. Lítost jsme ale necítili. Byli to nepřátelé,“ vzpomíná dispečer z americké lodě Gary Slaughter. Vypustit jaderná torpéda! Američané se rozhodli ještě přitvrdit. Do vody shodili několik hlubinných pum. Valentin Savitsky, kapitán ponorky B-59, byl přesvědčený, že právě začala jaderná válka. Okamžitě přikázal vypustit torpéda. Nepočítal s Arkhipovem. Jako velitel flotily měl Arkhipov poslední slovo a přestože byla většina mužů proti, trval na svém rozhodnutí: „Za žádných okolností nesmíte pálit!“ Po tomto rozkazu se sovětské ponorky vzdaly. V Rusku uznání nečekalo Byl to krok, který zachránil svět. Sověti se vrátili zpět do Ruska. Ocenění za hrdinství je nečekalo. „Jeden z ruských admirálů je přivítal se slovy: ‘Bylo by lepší, kdybyste se se svou lodí jako hrdinové potopili!‘“ řekl The Sun historik Thomas Blanton. Čtyři desetiletí trvalo, než Rusové prozradili, co se skutečně na B-59 stalo. Až po té, co Arkhipov v roce 1998 zemřel na následky ozáření. Jeho manželka Olga ale vždycky věděla, že má doma skutečného hrdinu. „Věděl, že vypálit jaderné torpédo by bylo šílenství. Na Kubě, při oslavách 40. výročí říkali, že člověk, který zabránil jaderné válce, byl ruský důstojník Vasili Arkhipov. Byla jsem a vždycky budu hrdá na svého manžela,“ uzavřela dokument Olga. Oj, Blesk Karel Šíp: Poslanci nereprezentují lidi, ale jsou tam za svoje kšefty Nejoblíbenější český moderátor tvrdí, že je tu hlavně od toho, aby se lidé zasmáli a pobavili – politiky tudíž do své talkshow Všechnopárty zvát nebude. Ostatně pobavit se přitom chce i on sám. Sedmašedesátiletý Karel Šíp totiž ve volném čase rád sleduje přenosy ze Sněmovny a u toho se už tolik nesměje. Jaký vlastně máte rád humor? Já vám řeknu. Třeba nedávno jsem viděl první díl série kanadských grotesek, které koupila Česká televize a vysílá je na dvojce. U toho jsem se po dlouhé době zasmál dokonce nahlas. Naposled se mi to stalo u mistra Beana. Je to kratičké, hrané a děj se odehrává v reálném prostředí, bohužel na internetu to k vidění není, ČT prý na to nemá práva, takže kdo to chce vidět, musí si to najít při vysílání nebo nahrát. To mě opravdu dostalo, protože to není ani pódiový humor, ani moderní sitcom, což je humor, který nevyhledávám. Stejně tak bych nechtěl mít ve Všechnopárty placený komparz, který se směje na pokyn a za honorář. Na naše natáčení si diváci lístky kupují, takže jejich reakce jsou autentické. Zpravidla v divadle natočíme dvojnásobnou stopáž, než kterou pak vysíláme, takže režisér má z čeho vybírat a střihem tomu dává svižnější tempo. Vlastně jsem za ta léta dospěl k tomu, jak by pořad měl vypadat, abych se v něm cítil dobře a lidé se bavili. Leccos jsem si už vyzkoušel. Než člověk nasbírá zkušenosti, chvíli to trvá, a tak by se skoro dalo říct, že teď už mi to je pomalu na nic. Ale vím to. Co k tomu tedy ještě patří? Například vím, že nejsem typ do velkých sportovních hal, proto mi prostor divadla Semafor, kde natáčíme Všechnopárty, naprosto vyhovuje. Divadlo, kam se vejde padesát lidí, by bylo malé a prostor pro šest set lidí by zase byl moc velký. Do Semaforu se jich vejde necelých dvě stě a to je pro náš typ pořadu akorát. Právě jste dokončil svou autobiografickou knihu s názvem Bavič. Prozradil jste tam svoje know-how, jak dělat úspěšnou talkshow? To můj cíl nebyl, ale pravda je, že jsou věci, které jsem si za ta léta odvodil sám, a poznal, že fungují. Snažím se vyvarovat určitých profesních chyb, kterých jsem se dopouštěl také a kterých se mnohde dopouštějí jiní. Těch chyb je víc, řeknu vám jen o jedné pro příklad. Je to případ, když tazatel položí tázanému otázku, která je delší než předpokládaná odpověď, nebo mu dokonce rovnou nabízí i několik variant odpovědí. Často to vidím třeba ve zpravodajství, kde slyším například: „Myslíte si, že ten problém se řešit dá? Buď zavedením tohohle, nebo zvýšením kontrol, eventuálně návrhem změny zákona,“ atd. V takovém případě může host říct akorát: „Bé je správně.“ Knihu jsem psal hlavně v létě na chatě a docela jsem si to užil, vybavoval jsem si různé epizody ze svého života a s určitou nadsázkou jsem se je snažil popsat tak, aby to bylo čtení především zábavné. Tak uvidíme. Před dvěma lety iniciovala vznik knihy o vás i vaše žena Iva a proti tomu jste protestoval. Proč vlastně? Její kniha byla dárkem k mým pětašedesátinám, Iva se v ní ptala mých přátel a známých, takže to byla taková gratulační oslavná knížka a to rád nemám. Napsat autobiografii sám za sebe je něco jiného, navíc jsem do knihy zařadil i své fejetonové pokusy a sloupky o tom, co jsem zažil. Lehkou autobiografii Skopičiny mého života jsem vydal už v roce 2000, ale není to převzatý kus za kus, tady je řada dalších věcí. Ale zopakoval jsem jednu věc, a to, že jsem i do této knihy udělal také rozhovor sám se sebou. Většinou se mě totiž novináři ptají na stejné věci a já to chci eliminovat tím, že jsem se na ty věci zeptal sám sebe a sám sobě jsem odpověděl. Vážnou autobiografii, v níž se lidé dozvědí hlavně to, kam jsem chodil do školy, jsem psát nechtěl. Dokonce jsem si tam i místy vymýšlel, protože mi to v tu chvíli přišlo vtipné. Například tam popisuju sraz se spolužáky ze základky v Ostravě po padesáti letech, a to se opravdu stalo, ale co se na něm odehrálo, je už vymyšlené, aby byla legrace. Možná se na mě spolužáci budou zlobit, ale doufám, že ne. Prostě to není literatura faktu… Ne, protože chci, aby se u toho čtenáři zasmáli. To bylo hlavní, na co jsem myslel. Může se humor v průběhu doby změnit? Podle mého názoru nikoliv, prostě buď je, anebo není. Humor byl podle mě i za protektorátu, a že to byla těžká doba, ale že by se lidi nesmáli vůbec, to snad ne. Záleží ale, z čeho si tu srandu děláte. Zábavních pořadů je k vidění poměrně dost, ne ve všech je však přítomen humor. Když jsem viděl ten kanadský seriál, tady ho myslím nazvali Kanadská soda, tak jsem si představil tu partu, která gagy vymýšlela, to musela být krásná práce, u toho bych chtěl někdy být a vymýšlet s nimi. To by mě bavilo. Honzík už na rozdíl od jednatřicetiletého Karla vyrůstá v pro nás nové době. Jak se vám dnes jeví naše společenskopolitická situace? Zrovna dnes jsem dostal do mailu, jestli bych podpořil iniciativu, která usiluje o změnu volebního systému do Poslanecké sněmovny. Jde o to, že by zastoupení v parlamentu nebylo stranické, ale volily by se osobnosti. Jsem odjakživa notorický nepodepisovač, ale tady o tom budu minimálně přemýšlet, protože to je dobrý nápad. Změnit to ale nebude jednoduché a šance je téměř nulová, protože oni by si tu změnu museli odhlasovat sami, a tím by si vypustili rybník. Ale úspěch by bylo už to, kdyby se o této možnosti začalo alespoň mluvit veřejně, protože to, co se na naší politické scéně děje nyní, je naprosto děsivé. Je něco, co vás vyloženě těší? Těší mě to, že si můžu rozvrhnout práci tak, aby mě nejen těšila, ale také abych při ní měl relativní klid. Není to proto, že bych se bál vyhoření nebo vyčerpání inspirace, ale prostě jsem už dost starý na to, abych dělal věci, které mě opravdu baví, a navíc způsobem, který mi vyhovuje. Když je člověk mladší, musí občas zatnout zuby. S Pepou Náhlovským ještě stále jezdíme po republice za diváky s pořadem Všechnopartička, protože ten permanentní kontakt s živým publikem je osvěžující. A také mě těší, že zatímco dřív se lidé hodně ptali, jaké budu mít v televizi hosty, a od toho odvozovali, zda se na Všechnopárty budou koukat či ne, dnes mi podle jejich reakcí přijde, i když to možná zní sebevědomě, že už mají důvěru, protože se dívají, ať je tam jako host kdokoliv. Vědí, že nějaká sranda určitě bude a že se minimálně jednou ten večer zasmějí. A to mi stačí. Věra Keilová, Právo Se svou rodinou, manželkou Ivou a synem Honzíkem, se cítí šťastný a spokojený. FOTO: ČTK

Noviny – A tak vůbec 12 Strana 12 Stále živý Ze stydlína masový vrah. Uljanovsk vzpomíná na Lenina Rusko má stále otevřené účty s minulostí. Málokde je to cítit tolik jako ve městě přejmenovaném na počest rodáka. Z Leningradu je už dávno zase Petrohrad, ale někdejší Simbirsk i dvě desetiletí po pádu komunismu zůstává Uljanovskem. "Lenin byla jen jedna z asi 160 přezdívek, které Vladimir Uljanov používal," vykládá průvodkyně Taťjana v někdejším domě revolucionářovy rodiny, který se ještě za života vůdce bolševické revoluce změnil v první Leninovo muzeum na světě. Budoucí Lenin se sestrou ve věku 4 let. "Pod pseudonymem psal už do rodinného časopisu," žertuje průvodkyně a ještě prozradí, že mladý Voloďa býval náramný "stydlín". Alespoň v rodném hnízdě, slečnu si prý našel až v Samaře. "I Lenin byl jen člověk," ospravedlňuje život idolu v trojúhelníku s Naděždou Krupskou a Inessou Armandovou Valerij Perfilov z největšího Leninova muzea na světě, které nyní nese sáhodlouhý název "oblastní státní autonomní kulturní zařízení Leninský memorial". Podle Perfilova, spoluautora čerstvě vydané knížky vyvracející "pomluvy" bořitelů Leninova mýtu, prý Krupská navzdory zdání nebyla žádná "šedá myška", ale dokázala si dupnout - a šéf státu a revoluce se vzápětí s francouzskou přítelkyní rozloučil. "Dědeček sice byl Žid, ale antisemita. Neustále zasypával cara návrhy, jak s Židy zatočit," tvrdí místní historik o další citlivé otázce. Ale doby, kdy Lenin býval nedotknutelnou ikonou a do rodiště putoval milion návštěvníků ročně, minuly. Tolik turistů nyní přiláká jen moskevský Kreml. Dokonce nový ministr kultury hlásá, že nabalzamované tělo by se konečně mělo vynést z mauzolea a křesťansky pohřbít. To je představa, která u udržovatelů Leninova kultu budí ještě větší odpor než překladiště materiálu NATO na místním letišti. "Osudu muzea by se to nijak nedotklo, pokud se tak vůbec někdy rozhodne. Zdravý rozum musí zvítězit," míní průvodkyně Taťjana. Perfilov má také jasno: "Lenin se k roku 2050 zase stane ústřední sjednocující osobností v naší zemi." Přeci čínští soudruzi jej stále uctívají a časem se znovu dočká uznání i doma, jako Napoleon a Čingischán. Nad otázkou, zda Lenin sehrál pozitivní roli v ruských dějinách, návštěvník dlouho váhá. "Netroufám si hodnotit, ale určitě byl klíčovou postavou, jako Ivan Hrozný či Josif Stalin," míní lékař Alexej, který za svou povinnost pokládal ukázat expozici svým dětem. Ty dosud o Leninovi neměly ani tušení. Možná místní svízel s dějinami spočívá v tom, že Uljanovsk se tak dlouho představoval jako "Leninovo rodiště", že nad novou identitou stále váhá. "Díky soudruzi, že město stále udržujete ve stavu, v jakém bývalo za Leninova dětství," špičkoval podle historické anekdoty další rodák, komunistický šéfideolog Michail Suslov, než 100. výročí revolucionářova narození v roce 1970 vše změnilo: vyrostlo nejen obří muzeum, ale i fabriky a sídliště. Na koho však vsadit teď? Ze Simbirska byl i Alexandr Kerenskij, Leninův druh z mládí a posléze úhlavní nepřítel. Ale Vladimir Putin se už zhlédl v jiném premiérovi, carském reformátorovi Pjotru Stolypinovi. Místní patrioti jsou také pyšní, že Simbirsk býval i rodištěm snílka Oblomova (literárního hrdiny z pera Ivana Gončarova) nebo písmene "ë" alias "jo" (prý dílo místního publicisty Nikolaje Karamzina) i "koblížku" ze známé pohádky (prý také místního původu), že už všem také postavili pomníky. Ale Lenin všechny trumfne: po světě má prý nan šest tisíc pomníků, z toho čtyři tisíce v Rusku. Více do budoucna hledí plány obnovit slávu Uljanovska jako rodiště nákladních letounů Il-76 a An-124 Ruslan, které v barvách místní společnosti Volga-Dněpr stále létají, a to i ve službách NATO a desítek západních koncernů. Mohla by to být příležitost i pro české subdodavatele. "Samozřejmě že tyto projekty otvírají velké možnosti i pro firmy z Evropy, jak svědčí bezprecedentní podíl zahraničních partnerů na již vyráběném letounu Suchoj SuperJet," ujišťuje mluvčí korporace leteckých výrobců OAK Olga Kajukovová. CTK Spisovatel Stránský: Fischera jsem měl za rozumného člověka, dělá se mi z toho špatně Seznam zájemců o Hrad je plný bývalých komunistů anebo členů Socialistického svazu mládeže. Spisovateli Jiřímu Stránskému se z toho prý dělá špatně. Nedávno proto veřejně poprosil Jana Fischera, aby si vzpomněl na své nakažení leprou komunismu a nekandidoval. „Měl jsem ho za rozumného člověka,“ dodal teď pro ParlamentníListy.cz. „Vyzval jsem ho, aby nekandidoval, protože jsme se spolu znali. Měl jsem ho za rozumného člověka. Je to zbytečné a dělá se mi z toho špatně. Jako kdybyste nevěděl, že jsem člověk, jemuž se z toho zákonitě musí dělat špatně,“ podotkl známý spisovatel a bývalý vězeň komunistického režimu Jiří Stránský. Ostatně podobný názor má i o jiných prezidentských kandidátech s rudou minulostí, ať již členstvím v Komunistické straně Československa (KSČ) či v Socialistickém svazu mládeže (SSM). Dřív masírovat Pánka „Měl se dřív začít masírovat třeba Šimon Pánek. Možná by si býval dal říct. To je kvalitní člověk,“ dodal pro ParlamentníListy.cz Stránský. Pětačtyřicetiletý Pánek je šéfem humanitární organizace Člověk v tísni a jeden ze studentských vůdců Sametové revoluce v roce 1989. V následném politickém dění se nikdy neangažoval. Prezidentem Václavem Havlem byl roku 2002 vyznamenán medailí Za zásluhy, o rok později získal cenu Evropan roku. Nicméně mírně kritický je Stránský i k některým kandidátům, co nenesou cejch přisluhovače bývalého režimu. „I Táňa Fischerová, s níž se znám, je chyba. Šanci nemá vůbec žádnou a jen se vysiluje. Ale to je můj postřeh. Jsem s ní kamarád a o tomhle jsme spolu nemluvili,“ podotkl. Naopak, ty s cejchem označuje za nakažené leprou komunismu, což je přirovnání, které se poprvé dozvěděl od svého učitele, dramatika a scenáristy filmů Markéta Lazarová a Tři oříšky pro popelku Františka Pavlíčka. Stránský rozděluje lepru na lehčí a těžší. Tou první trpí lidé, co své členství v KSČ vykoupili léty strávenými v disentu. Těžší lepru mají ti, co byli členy „jediné strany“ bez jakýchkoliv protestů. Na Hrad podle něj nepatří ani jedni, ani druzí. Proto veřejně, prostřednictvím komentáře v MF Dnes, poprosil Jana Fischera, aby si vzpomněl na svou lepru a nekandidoval. Prezident totiž podle něj musí být bezúhonný vně i uvnitř. Dříve se vzhledem k prezidentské kandidatuře dost pochvalně vyjadřoval i o Karlu Schwarzenbergovi. „Přestože mám milion výhrad, tak jsem modré krve a kníže je mým dávným přítelem, tak bych ho měl rád za prezidenta,“ řekl. Komunistům chtěl řezat hlavy V komunistickém žaláři jeho nenávist k režimu neznala mezí. „Chtěl jsem všem těm bolševikům uřezat hlavy a pomstít se,“ vzpomínal. V lágru se ale setkal s básníkem Janem Zahradníčkem a ten mu řekl památná slova: „Každý člověk se musí svých nenávistí a pomstychtivostí co nejrychleji zbavit, jinak se stane jejich první obětí.“ Musel si rčení ještě pár let přežvýkávat, ale pak mu to pomohlo vydržet. Ke snahám zakázat Komunistickou stranu Čech a Moravy se přidal, i když měl obavy, aby se z komunistů v případě naplnění zákazu nestali mučedníci. I jeho přemlouvali, aby se stal prezidentem. „Celých jedenadvacet let jsem se politice úspěšně vyhýbal. Párkrát mi nabízeli, abych za ně šel dělat nezávislého senátora, ale za nějakou stranu jít dělat nezávislého senátora, to si protiřečí. Když skončil Havel, tak mě umělci a intelektuálové přemlouvali, že bych měl kandidovat na prezidenta. Manželka, to ještě žila, mi řekla - kamaráde, jestli uslyším, že jsi na to jenom trochu kývnul, tak se s tebou rozvedu. Byla celá léta mým politickým korektivem,“ vysvětlil již dříve Stránský. Narodil se roku 1931 v Praze. Jeho dědečkem byl agrárník a premiér Jan Malypetr. Otce Karla za druhé světové války zatklo gestapo, byl vězněn v Osvětimi a po válce v roce 1948 opět odsouzen na dva roky do vězení. Kvůli politickým tlakům byl Jiří vyloučen ze školy těsně před maturitou. Roku 1953 ho zatkli, ve vykonstruovaném procesu obvinili z velezrady a na osm let uvěznili. Pak seděl ještě dva roky za smyšlené rozkrádání národního majetku. V letech 1992 až 2006 byl předsedou českého PEN klubu. Řada jeho knih byla zfilmována. Nyní vychází knižní interview: Můžeš – li udělat radost, musíš, které s ním vedla novinářka a spisovatelka Libuše Koubská. Jan Rychetský Parlamentní listy Homosexuálové a komunisté Nepřátelé či spojenci? Když se mluví o postavení české homosexuální minority v období komunismu, často padají slovní spojení "skrývání se", "ilegalita" či "pokoutní scházení se na diskrétních místech". V protikladu k tomu se zdůrazňuje, že emancipace gayů a otevřená diskuse o této tématice nastala až po roce 1989. Je však tento popis odpovídající skutečnosti? Jaké jsou ideologicky styčné body mezi gay aktivismem a komunistickou ideologií? Či radikální levicí vůbec? Jsou komunisté a gay aktivisté spojenci či protivníky? Nebo je jejich vztah ambivalentní, podléhající interpretaci jednotlivých levicových směrů? A je tomu jinak u tzv. staré levice a nové levice? Revolucionář Lenin a kontrarevolucionář Stalin Zdálo se, že v počátcích sovětského státu nastaly homosexuálům "zlaté časy". V roce 1921 zahájili ruští bolševici tažení proti de facto všem tehdejším sexuálním, resp. genderovým předsudkům (řečeno dnešním jazykem). Byly mj. legalizovány potraty a také homosexualita (v té době ve většině států Evropy a Asie zakázána a trestána). Komunistický stát se chtěl jednoznačně vymezit jako entita, která odmítá tradice, předsudky a ruské kulturní zvyklosti. Hlavně takové, které ztělesňovala a symbolizovala pravoslavná církev. Homosexualita však byla roku 1931 znovu zakázána (tzv. ústavním článkem č. 121) a tak tomu zůstalo až do roku 1993. Stalin se totiž chtěl distancovat od image západní aristokracie, která byla v jisté míře s homosexuálními praktikami spojována. Narážel však také na německou SA, uvnitř které Ernst Rohm budoval svůj homosexuální klan. Že později Hitler s SA (a s německými homofily) krutě zatočil, již sovětským sexuálním menšinám nepomohlo. Většina prosovětsky orientovaných komunistických stran několik desítek let neumožňovala homosexuálům členství. Paradoxně nejen nacisté, ale i pozdější pravičáčtí antikomunisté (námatkou Pinochet, Franco, McCarthy) se vyznačovali vypjatou homofobií. Historik Cuordileone např. cituje výrok McCarthyho: "Pokud jste proti McCarthymu, chlapci, musíte být buď komunisty, nebo buzeranty" (resp. česky nepublikovatelné slovo "cocksuckers"). V Argentině zmizelo během ultrapravicové diktatury mnoho gayů beze stopy. To však homosexuálům z komunistických států nikterak nepomohlo. Homofobní maoismus a vývoj v sovětských satelitech Zajímavým vývojem prošla i lidová Čína. Čínská buddhistická kultura, která byla vůči homosexualitě do značné míry vstřícná (byť zdaleka ne výlučně), byla nahrazena ve 20. století svérázným maoismem. A ten se vyznačoval krutým pronásledováním homosexuálů. Zatímco na příkladu ČLR můžeme vidět, že komunisté spíše zesílili míru stigmatizace sexuálních menšin, v Rusku se dá mluvit o potvrzení míry tohoto stigmatu v historickém kontextu (s výjimkou 20. let 20. století). V jiných státech došlo dokonce ke zlepšení postavení této komunity: Například NDR dekriminalizovalo homosexualitu dříve než SRN. Navíc západoněmecká legislativa zabraňovala ještě v 70. letech rehabilitaci pronásledovaných homosexuálů z dob války. Homosexuálové, kteří přežili genocidu v nacistických lágrech, byli dokonce v řadě případů po válce opět uvězněni, neboť říšské zákony vůči homosexualitě zůstaly v SRN částečně v platnosti. Nemluvě o tom, že německá komunistická strana gay agendu (řečeno dnešní terminologií) podporovala již za Výmarské republiky. Rovněž v dalších státech východního bloku komunisté diskriminaci homosexuálů zesílili jen v dílčích bodech, zatímco v aspektech jiných rostla institucionální tolerance úřadů (v korelaci s tím, jak komunismus prováděl erozi kulturně-náboženských tradic). Jednou komunisté vnímali homosexualitu jako integrální součást západní x

Noviny –Z Respektu a i odjinud 13 Strana 13 dekadence (tento trend převážil v Rumunsku, ve zmiňované Číně či v Albánii, kde bylo pronásledování za Envera Hodži obzvlášť kruté), jindy ji naopak vyhodnocovali jako součást světové pokrokového antiklerikálního hnutí (NDR, současná Kuba, KLDR). A nelze zapomínat ani na třetí aspekt: zneužívání homosexuality k vyděračským a kompromitujícím aktivitám tajných služeb. Tedy aspekt nikoliv ideologický, ale zcela pragmatický. Ambivalentní vztah komunistů a homosexuálů dnes Jak je tomu v komunistickém hnutí dnes? Zmínil jsem letmo Kubu a KLDR. Kuba svou politiku v posledních letech výrazně změnila. V dobách Che Guevary byli homosexuálové aktivně pronásledováni. To je samozřejmě velice výmluvné, uvážíme-li, jak je ikona Che interpretována dnešní neomarxistickou levicí. Fidel Castro však v posledních letech překvapivě přiznává svá pochybení v této oblasti: "Pokud je někdo zodpovědný za jejich pronásledování, jsem to já. "[1] Což je mimochodem, při jeho rigidním a samolibém vnímání světa, poměrně pozoruhodným příkladem pokání (lze-li to tímto slovem nazvat). Dcera Raúla Castra, havanská sexuoložka Mariela, se dokonce aktivně věnuje obhajobě práv gayů a neváhala v rámci této agendy podpořit i americkou (demokratickou) administrativu. Rovněž KLDR, kde se obvykle setkáváme s obskurními postoji režimu vůči nejrůznějším menšinám a alternativním kulturně-společenským vzorcům, je politika vůči LGBT menšině překvapivě pozitivní. Korejská strana práce např. tvrdí, že "homosexuálové v KLDR nebyli nikdy předmětem represe, tak jak je tomu v mnoha kapitalistických režimech. " Vietnam je pak jediným státem světa, kde homosexualita nebyla nikdy v historii (!) zakázána. Nicméně i zde svádí vládní komunisté spory. Zatímco vietnamská státní média prosazovala v roce 2002 zákaz homosexuálního styku, mládežnická odnož komunistické strany se homosexuálů zastala. Spor nakonec vyšuměl a homosexualita se ve Vietnamu nadále s rozpaky toleruje. I zde (podobně jako v post-komunistické Kambodži, kde premiér Hun Sen vydědil svou vlastní lesbickou dceru, zatímco nedávno zesnulý ex- král Sihanuk homosexuálům projevoval otevřené sympatie) však homosexuální komunita setrvává v částečné stigmatizaci srovnatelné se současnou Čínou (rovněž tady si gayové troufají přiznat se ke své sexuální orientaci jen zřídka, např. ve velkých městech, při Pridech apod). Situace v regionu je tak v podstatě srovnatelná se v západní Evropou. Jak v Evropě, tak v Číně se Pridy, a další svépomocné aktivity gayů, objevují (ve výrazné víře) až v cca posledních 10 letech. Obdobně je tomu s diskusí na téma registrovaných partnerství. A homosexualita byla vyškrtnuta z národního diagnostického manuálu chorob až roku 2002 (pět let po legalizaci homosexuálního styku). Tedy jen s přibližně desetiletým časovým skluzem oproti západnímu světu (tím ovšem tento akt nehodnotím, neboť se nedomnívám, že přístupem k homosexualitě jako k nemoci se nutně dopouštíme homofobie). Jak jsem přitom řekl, historický vývoj Číny nebyl v této otázce nějak zásadně podobný historickému vývoji Západu. Čína procházela v některých stoletích (resp. za vlády některých dynastií) poměrně vstřícným postojem k homosexualitě. Naopak maoismus se vyznačoval značným pronásledováním gayů, které nemělo 60. letech minulého století ve světě obdoby. Ukazuje se tak, že ani sociální paradigma založené na zcela odlišné tradici, než je tradice západní (konfuciánství, buddhismus, maoismus), nevede k diametrálně odlišnému postavení gayů. Jinými slovy, důvodem homofobního stigmatu není monoteistická tradice tzv. abrahamovských náboženství. Homofobní tendence v levicově- komunistickém myšlení spíše potvrzují tezi, že tento fenomén je selháním lidské schopnosti respektovat odlišnost a menšinovost (a navzdory gay aktivistům dodávám, že je i selháním lidské schopnosti unést něčí slabost či nemoc). V protikladu k tezi, že její příčiny můžeme najít v dichotomii pokrok vs. tradice. Což říkám jako křesťan, který má za to, že respekt k homosexuálově svobodné volbě a souhlas s jeho aktivním homosexuálním chováním nemusí být jedno a totéž. Shrnuto, všechny současné oficiální komunistické státy (Laos, Vietnam, ČLR, KLDR, Kuba) mají vůči LGBT občanům vztah vstřícný, ve všech případech však jen částečně. V žádné zemi neexistuje antidiskrimanační zákon. Registrovaná partnerství či adopce nejsou uznávány, případně se o nich vlekle jedná. Západní komunistické strany pak tuto ambivalenci kopírují: Například Americká revoluční komunistická strana či KS USA gay agendu podporují, zatímco relativně vlivná Americká socialistická dělnická strana nikoliv. Toto uskupení má za to, že LGBT minorita dává levicovému hnutí image exotiky, čímž ji vzdaluje od pracujících mas. Obdobná je situace v evropském komunistickém hnutí a koneckonců i v české KSČM. Mohli bychom pokračovat aktivní homofobní politikou arabských socialistů v Sýrii, kde je homosexualita trestána dvěmi lety vězení a kde zároveň Asadův režim brání mnohem horší homofobní hrozbě ze strany revoluční islamistické opozice. Či národně osvobozeneckými (opět de facto socialistickými) režimy v Africe, kde např. Zimbabwe homosexuály krutě pronásleduje a kde diktátor Mugabe posměšně nazývá gaye psy a prasaty a vysmívá se britské politice krácení rozvojové pomoci homofobním zemím. Je homosexualita prioritním tématem radikální levice? V historickém kontextu komunistické ideologie zmiňovaná rozporuplnost nepřekvapuje: Ani Karel Marx, ani Bedřich Engels se o homosexuálech nevyjadřovali lichotivě. Jisté vágní antihomosexuální narážky lze vystopovat už v Marxově Kapitálu. V Engelsově práci Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu je antická homosexualita popisována jako cosi pohoršujícího a degradujícího. Vztah homosexuálů a komunistů je v dílech klasiků ambivalentní, obdobně jako je tomu se vztahem komunistů k Židům. Zatímco někteří komunističtí a levicoví politici byli (a jsou) sionismu příznivě nakloněni (z příkladů uveďme Trockého, poválečné Československo či kibucové hnutí), jiní (kterých je většina) se vůči židovství výrazně vymezila. Obdobné je tomu i v případě homosexuálů. Část levice jej vnímá jako symbol revoluční vzpoury vůči tradicím, jiní jako symbol (nejen) západního imperialismu. http://tombi21.blog.cz [1] Citace z Castrova rozhovoru pro mexický deník La Jornada, Santa Cruz Atoyac México 31. srpna 2010 Tomáš Bílek Průvodce pravidly slušnosti při mobilním telefonování pro paranoidního schizofrenika Steve Fisher Když jsem byl malý, dodržovali jsme u nás v rodině pravidlo, kolikrát máme nechat telefon zazvonit, než ho zvedneme. Limitem bylo šest zazvonění. Zavedl ho otec. Tvrdil totiž, že když vám někdo nezvedne telefon po šestém zazvonění, tak buď není doma, nebo telefon neslyší, protože je venku, nebo se mu prostě hovor brát nechce. Pokud šlo o zvonění našeho telefonu, patřil otec většinou do té poslední kategorie. Například striktně odmítal brát telefony během večeře. Tvrdil, že je neomalené volat mezi šestou a sedmou večer, kdy většina lidí večeří. Nejvíc ho dokázalo rozzuřit, když nám někdo zavolal během večeře a nechal telefon vyzvánět desetkrát až dvanáctkrát, než to vzdal. „Myslej si snad, že jsme tu všichni hluchý?!“ vykřikoval otec. „Anebo že bydlíme někde v paláci a že nám to trvá víc než šest zazvonění, než k telefonu doběhneme?“ „Možná bychom to měli vzít,“ navrhovala mu někdy matka smířlivě. „Co když je to něco naléhavého?“ „A jak asi naléhavý to může být?“ ptal se jí skepticky. „Třeba někdo zemřel?“ přišla matka s možným vysvětlením. „No pak bude ten nebožtík mrtvej i za hodinu, nemám pravdu?“ odpověděl jí s neotřesitelnou logikou. Pochopitelně, tohle bylo v dobách, kdy byly jen pevné linky. Dneska, kdy má většina lidí mobily, se pravidla slušného chování při telefonování výrazně změnila. Například já když volám manželce, vždycky nechávám mobil zvonit asi třicetk rát. Prvních pět zazvonění je jen k tomu, aby se hlasitost vyzvánění manželčina mobilu postupně zvyšovala a aby ho ze své kabelky vůbec zaslechla. Těch dalších 25 zazvonění jí dá čas,aby telefon mezi všemi věcmi, co nosí v kabelce, vyhrabala. Ovšem když volám jiným lidem, stále dodržuji otcovu starou zásadu šesti zazvonění. Jednu velkou výhodu dnešní telefonování má: jestliže se volaný nedostane ke svému mobilu včas, aby ho zvedl, ještě než volání vzdám, pozná ze seznamu „zmeškaných hovorů“, kdo mu volal, a může mi zavolat zpátky. Další novinkou moderního telefonování je to, že nejen víme, kdo nám nedávno volal, ale i kdo nás volá, ještě než hovor vůbec vezmeme. Za mého mládí byla tato možnost dostupná u pevných linek pouze jako dodatečná služba známá jako „Identifikace volajícího“. Služba byla určena lidem, kteří měli důvod nebrat hovory určitých osob – jako třeba bývalých partnerů či otravných příbuzných. Byla to taky velmi oblíbená služba paranoidních schizofreniků. Dneska je však tahle služba, založená na obavách z nepříjemných telefonátů, standardním prvkem všech mobilních telefonů. Vždycky víte, který známý vás volá. A když voláte vy, víte, že volaný známý ví, že ho voláte právě vy. A on zas ví, že vy víte, že on ví. Takže by se na jednu stranu mohlo zdát, že se dnešní paranoidní schizofrenik může cítit se svým mobilem mnohem bezpečněji než kdy předtím. Naneštěstí ještě nikdy tu nebyla větší šance stát se díky mobilu paranoidním schizofrenikem. Je to proto, že univerzální dostupnost služby „Identifikace volajícího“ dnes přináší znepokojující otázku, zda lidé, kteří vám neberou hovor, když jim právě voláte, jsou jen nedostupní, nebo zda hovor neberou právě proto, že vědí, že jim voláte vy. Tak fajn. Je to hloupost. Asi to fakt vzít nemohou. Ale co kdyby?! Začnete pátrat v paměti. Neřekli jste nedávno něco, co je mohlo rozčilit nebo naštvat? Neurazili jste je náhodou nějakou letmou, spontánní poznámkou, jež byla míněna jako vtip? Nezapomněli jste jim popřát k narozeninám? Anebo nepřišli najednou na to, že jste vlastně kretén a že už s vámi nikdy neztratí ani slovo? Nebo je celá věc ještě horší? Nejenom že vám nezvedli telefon. Když jste volal, telefon jim párkrát zazvonil, a pak se ozval obsazený tón. Vždyť volaný vlastně váš hovor odmítl! K sakru! Co si to dovoluje! Po všech těch letech přátelství? Po všem, co jste pro něj udělali! A všechno jenom kvůli nějaké nevinné poznámce, jež mi z nějakého důvodu ujela a kterou si ten člověk špatně vyložil? Byla to skutečně vaše vina? Pane na nebi! Tak dobrá. Sbohem, konec přátelství – jestli to vůbec nějaké přátelství bylo. To jsem byl ale hlupák, že jsem svou důvěru a náklonnost věnoval takovému bezcharakternímu, nevděčnému, pokryteckému … Pak váš mobil zazvoní; a je to ten váš přítel. Volá, aby se vám omluvil, že nemohl váš předchozí hovor vzít. Právě řídil a musel si najít místo na zaparkování, aby si s vámi mohl popovídat. „Aaaha,“ vy jen zakoktáte. „No jasně, chápu. Nic se neděje. No problem!“ Páni. Koneckonců, přes všechny ty nové strasti a obavy, jež vám může mobil přinášet, není pochyb o tom, že je to šikovné zařízení. Jen je mi líto, že se můj otec mobilů nedožil. Vím, že by si tu funkci „odmítnout hovor“ určitě zamiloval. Tento článek je v angličtině na straně 16. Británie odebrala děti pěstounům kvůli jejich politickým názorům Britští úředníci se stali terčem kritiky za přílišnou politickou korektnost. Odebrali totiž tři děti přistěhovalců pěstounskému páru kvůli jeho podpoře protiimigrantské politické strany. Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) má v programu přísnější protiimigrační politiku a odchod Británie z EU. Kvůli tomu, že pěstounský pár UKIP podporuje, se radní v Rotherhamu na severu Anglie rozhodli odebrat mu trojici dětí narozených imigrantům. "Tyto děti pocházejí z prostředí imigrantů ze zemí EU a UKIP má velmi jasné názory na ukončení multikulturalismu," řekla stanici BBC Joyce Thackerová z rotherhamské radnice. Podle ní není vhodné nebritské děti k takovému páru umisťovat. Vzápětí se ozval lídr strany Nigel Farage, který prohlásil, že jeho uskupení je nerasistické a nesektářské. "Oni dávali těm dětem lásku a stabilitu a všechny věci, které potřebovali," prohlásil. Kritika z nejvyšších politických kruhů Kritiky se radnice dočkala také z nejvyšších politických kruhů. Ministr školství Michael Gove nařídil vyšetření celé věci. "Tohle rozhodnutí je svévolné, ideologické, neobhajitelné," řekl člen Konzervativní strany. UKIP sice nemá jediného poslance v parlamentu, její popularita však v současnosti stoupá. Při listopadových doplňovacích volbách v Corby skončila s téměř 15 procenty hlasů na třetím místě hned za labouristy a konzervativci. Právě v Roterhamu se budou konat doplňovací volby 29. listopadu. V programu strany je mimo jiné snížení počtu imigrantů přicházejících do Británie na 50.000 za rok. Také další politici rozhodnutí radnice kritizují a tvrdí, že podpora politické strany či členství v ní by nemělo být překážkou v pěstounské péči. "To, na čem záleží, je budoucnost dětí v Rotherhamu i jinde," prohlásil lídr opozičních labouristů Ed Miliband. Lidovky.cz ČTK

Noviny –. Z českého tisku a od krajanů ze světa 14 Strana 14 Nucená prostituce v koncentrácích. Sex pro pracanty Nucení vězeňkyň k prostituci bylo v mnoha německých koncentračních táborech běžným jevem. Po druhé světové válce se o tom ale dlouho mlčelo. Nehovořila o tom ani většina postižených žen. Mluvit o bordelech v místech, kde se vyražďovaly tisíce, ba statisíce lidí, není jednoduché ani dnes. První nevěstinec pro vězně koncentráků vznikl na jaře roku 1942 v rakouském Mauthausenu (z 200 tisíc věznů zavraždili nacisté zhruba plovinu). Následovaly mimo jiné Sachsenhausen, Dachau a Buchenwald. V Osvětimi (v táborech u stejnojmenného polského města bylo zavražděno nebo zahynulo asi 1,1 milionu lidí) zřídili bordel v prvním patře bloku 24a. Uvádí se to v dokumentu s názvem "Ty proklaté hodiny večer", který natočila Andrea Osterová a jejž tento týden v pondělí večer odvysílaly televize ORF a 3sat. Dokument zachycuje osudy dvou k prostituci donucených žen, Marii W.a Irky, a snaží se přiblížit divákům jejich utrpení. Ve filmu vystupují i muži, kteří do bordelů v koncentračních táborech chodili. Snímek nabízí též pohled na některé originální nacistické dokumenty jako jsou dopisy, účetní knihy bordelů a kartotéky vězňů. Je z nich zjevné, že prostituce za ostnatými dráty byla chladně promýšleným systémem vymyšleným úřadem Henricha Himmlera, který byl vůdcem SS, velitelem gestapa, velitelem Waffen SS a také organizátorem hromadného vyhlazování Židů. V celkem jedenácti koncentrácích jsou provozovány nacionálněsocialistické bordely pro "pilně pracující vězně", napsal Himmler v březnu roku 1942. Lehké ženy měly podle něj zvyšovat produktivitu otrocky pracujících. Dokument uvádí, že k prostutici přimněli nacisté více než dvě stovky žen. Ty byly samy vezeňkyněmi táborů, kde každý den přinášel nucenou práci, tu nejbídnější stravu, kruté zacházení a smrt. Pokud je přeložily do bordelu, měly ženy lepší jídlo i šaty, lékařské ošetření a vlastní pokoj. Večer však musely být k dispozici vybraným koncentráčníkům. Každých patnáct minut nastoupil další a další. Marie W. o tom s novináři promluvila krátce před svou smrtí roku 1990. Většina postižených žen věznění přežila. Nikdy ale nedostaly nějaké odškodnění. A téměř všechny o svém osudu mlčely. Tato forma sexuálního vykořisťování žen v době třetí říše se začala blíže zkoumat až v devadesátých letech minulého století - padesát let po skončení války. V kultuře vzpomínání na hrůzy vlády Adolfa Hitlera nehrála tato skupina dlouho žádnou roli. Nejspíše proto, že je považovaly za oběti druhé třídy. S těmito ženami proto existuje jen několik rozhovorů a jen jeden z nich je zachycen na zvukový pás. Je to výpověď Marie W. , kterou autorka dokumentu "Ty proklaté hodiny večer" využila v nahrané scéně dvou žen hovořícíh v kavárně. Mužské klinety bordelů dokument nijak lehkovážně neodsuzuje. Pro drtivou většinu koncentráčníku byly tamní hampejzy stejně tabu. V Dachau dokonce proti bordelům protestovali komunističní vězni. Jiné naopkam svědomí při návštěvě nucených prostitutek nijak netížilo. Podali žádost a za patnáct minut "lásky" zaplatili dvě říšské marky. Většina z těchto peněz skončila v kapsách pasáků - Himmlerových SS. Foto: Profimedia , repro z filmu "Ty proklaté hodiny večer". Autor: - pp - Okamura: Komunismus je nejdemokratičtější systém, který svět poznal 20. listopadu 2012 = Kandidát na prezidenta Tomio Okamura se pustil do obhajoby KSČM a komunismu. Na svém blogu na iDNES.cz jej označil za nejdemokratičtější systém, který svět poznal. Podle něj je od politiků licoměrné, když v kampaních straší komunisty. Okamura KSČM popsal jako demokratickou legální parlamentní stranu, která nikdy nestála za "miliardovými zlodějinami jako většina vládních stran" a která se snaží demokratickou cestou dospět k socialismu. Strana se podle něj dostatečně distancovala od předlistopadového režimu. "Stačí se mrknout na web KSČM, a kdo chce, tak rychle příslušná usnesení najde. Komunisté se v nich nejen omlouvají všem obětem represí KSČ, ale také se od jakéhokoli násilí a diktatury distancují," napsal na svůj blog. Naopak jsou to podle něj pravicové strany, které se neomluvily za zločiny spáchané jménem jejich ideologií nebo jménem demokracie. "Zločiny USA ve Vietnamu snesou srovnání s jakýmkoli diktátorským režimem," míní prezidentský kandidát. Komunismus Okamura popsal jako "nejdemokratičtější systém, který svět poznal". "Ve smyslu komun, které například budovali komunardi v revoluční Paříži v 19. století. Komunismus v jejich pojetí spočíval ve svobodném federálním sdružení obecních komun, společenství svobodných a rovnoprávných lidí, kde už tehdy měli hlasovací právo všichni. Komun, v nichž žijí dodnes američtí indiáni, kde společně hospodaří a dělí se skutečně podle potřeb," uvedl Okamura. Myšlenky komunismu však podle něj byly posléze zneužity k dobytí moci, teroru či obohacení. "KSČ a později KSČM se od těchto lidí mnohokrát veřejně distancovala a omluvila za křivdy a zločiny, které ve jménu strany zločinci páchali. Vzdala se principiálně násilí a přihlásila se k liberální demokracii," uvedl. Okamura také zopakoval, že v prezidentských volbách stojí o podporu všech slušných lidí. "Požádal jsem v minulosti o podporu také KSČM a jejich voliče a žádat ji budu oficiálně a veřejně znovu. Nechci rozdělovat, chci spojovat," prohlásil s tím, že politici komunismem zbytečně straší, ačkoliv někteří z nich stranou prošli. Senátor je jedním z jedenácti kandidátů na Pražský hrad. Ministerstvo vnitra do pátku zveřejní, které uchazeče do přímé volby pustí. Podle průběžných informací má všech osm kandidátů, kteří odevzdali minimálně 50 tisíc podpisů občanů, problémy s falešnými či neplatnými jmény (více čtěte zde). iDnes Ministerské počty: Okamurovi dali podpis fiktivní lidé, Bobošíkové mrtví Neexistující lidé a nesprávně uvedené údaje, to jsou dva nejčastější důvody, proč ministerstvo vnitra neuznalo podpisy na podporu prezidentských kandidátů. Řada kandidátů však na listinách měla i ty, jež se podepsat ani nemohli - v době sbírání podpisů byli již mrtví. Z původních prezidentských kandidátů zůstalo po pátečním zveřejnění počtu platných podpisů v boji o Hrad už jen osm. Ministerský přepočet nicméně budí pochyby - místo aby vnitro chybné hlasy v obou kontrolách zprůměrovalo, sečetlo je Nejvíc hlasů podle vnitra ztratil po ověření Tomio Okamura. Z původních 61 966 podpisů, které ministerstvu předložil začátkem listopadu, mu po ověření zbylo pouhých 35 751. Spolu s Janou Bobošíkovou a Vladimírem Dlouhým tak byli vyřazeni. "Pod 50 tisíc podpisů klesli tři kandidáti na úřad prezidenta, pan Dlouhý, pan Okamura a paní Bobošíková," potvrdil pak i na tiskové konferenci Václav Henych z ministerstva vnitra (více o vyřazení kandidátů čtěte zde). Největší ránu zasadily prezidentským kandidátům podpisy, u nichž se ministerstvu nepodařilo zjistit jejich autora. Buď vůbec neexistoval, nebo uvedl nesprávné údaje. V případě Tomia Okamury z náhodně vybraných osmi a půl tisíc podporovatelů neexistovalo 1 835 lidí. Stejný problém měl i Vladimír Dlouhý. V jím odevzdaných arších se v náhodném vzorku vyskytlo pokaždé na téměř osm set neexistujících podpisů. Jiné podpisy ministerstvo neuznalo, protože se vyskytovaly víckrát. Nejčastěji se lidé víckrát podepsali Janě Bobošíkové. V jejím testovaném vzorku se objevil rekordní počet 337 duplicitních podpisů. Šéfka Suverenity navíc vykazovala také nejvyšší počet zesnulých "příznivců". Ovšem nebyla sama, u koho se podobný problém objevil. Úředníci škrtli z archů všechny, kteří podle databází zemřeli ještě před zahájením sběru podpisů, tedy jen před 12. březnem. iDnes Jak se v Česku žije zahraničním fotbalistům Před pěti lety přistál v Praze v pantoflích, ačkoli venku byl podzim v plném proudu. Však taky Bony Wilfried, rodák z Pobřeží slonoviny, zažil teplotní šok, ze kterého se nejspíš dodnes nevzpamatoval. Přesto nemá čeho litovat. Angažmá v pražské Spartě, které trvalo tři a čtvrt roku, ho katapultovalo do fotbalové Evropy. Dnes je ze čtyřiadvacetiletého Bonyho nejlepší střelec nizozemské ligy, který má našlápnuto na kariéru v nejslavnějších fotbalových klubech. Mluví se o jeho případném přestupu do anglické Chelsea, za kterou chytá Petr Čech, ale zájem o něho mají i bohaté kluby v Rusku. Každopádně bude v letošní sezóně jedním z nejdražších přestupujících hráčů. Stejně jako Bony, kterého si Sparta vytáhla přímo z černé Afriky, si k nám přijíždějí splnit svůj fotbalový sen desítky jiných cizinců, ať už jde o Afričany, Brazilce nebo kluky z Balkánského poloostrova, jejichž jmény se hemží například sestava prvoligových Teplic. Českou republiku vnímají až na výjimky jako odrazový můstek do evropských top klubů ve Španělsku, Německu či Anglii. Jak se sžívají s českým prostředím, podnebím, jazykem a kuchyní? Jak se vyrovnávají se steskem po domově, který často opouštějí ještě před dvacátými narozeninami? Jazyk - základ úspěchu Bony Wilfried to vyřešil po svém. Zavřel se do pokoje v tréninkovém centru Sparty na Strahově, kde měl k dispozici pouze postel, okno a skříň. Hrál fotbal s každým, kdo zrovna vyběhl na trávník, a zbytek času prospal. Na rozdíl od mnoha fotbalistů, jejichž rodným jazykem je francouzština, se chtěl co nejdříve domluvit česky, což se mu taky podařilo. Naopak útočník Leonard Kweuke z Kamerunu, který v dresu Sparty září více než dva roky, se s trenérem a spoluhráči domlouvá anglicky. Klub ale u něho s češtinou kromě základních fotbalových výrazů netlačí na pilu a respektuje, že za rok za dva se Leo nejspíš posune dál. Útočníci Leonard Kweuke (vlevo) a Bony Wilfried s Terezou Maxovou na charitativní módní přehlídce Fashion for Kids 2010. FOTO: fotobanka Profimedia

Noviny – S p o r t Strana 15 15 „Když cítím u hráče snahu učit se jazyk, je to důležitý krok k jeho rychlé a úspěšné adaptaci. Jenom u extra kvalitních fotbalistů nehraje jazyková bariéra roli,“ říká sparťanský trenér Vítězslav Lavička s tím, že společná řeč není pro tým ani tak důležitá na hřišti jako v kabině. Pro hráče ze zahraničí má pochopení, vždyť si na vlastní kůži vyzkoušel, jaké to je být cizincem v neznámém prostředí, když tři roky trénoval fotbalisty v Sydney. „Když hráč zapadne do kolektivu, má větší šanci, že bude psychicky v pohodě a bude od začátku podávat výkony, jaké se od něho očekávají. Zažil jsem několik hráčů, které jsme vytrhli přímo z Afriky, dali je do našich klimatických podmínek a jazykového prostředí a nebylo to ideální. Dáváme proto přednost klukům, kteří už mají aklimatizaci v Evropě za sebou,“ přidává svou zkušenost Radim Šupka, obchodní manažer a bývalý výkonný ředitel prvoligového Dynama České Budějovice. Jedním z posledních českobudějovických objevů je šestadvacetiletý Brazilec, jehož dlouhé a pro našince krkolomné jméno (Ferreira da Sil Jose Sand) se na soupiskách zkracuje do přezdívky Sandro. Po příchodu z jižní Ameriky působil mimo jiné dva roky v Rakousku, kde si i našel přítelkyni a naučil se německy. Na jihu Čech ale zatím žije sám. Se svou milou, která dosud pracuje v rakouské bance, se vídají o víkendech. Sandro se chce v Evropě udržet už proto, že je tady menší konkurence než v Brazílii a víc peněz. Pravda, na český způsob hry si chvíli musel zvykat. „V Česku je dost tvrdý fotbal plný soubojů, zatímco u nás je to klidnější, víc se kope po zemi a používá se technika, různé kličky, takže je hra hezčí na koukání. Když prokážeš kvalitu, můžeš hrát, ale tady musíš mít hlavně kondici a běhat nahoru dolů, chodit do tvrdých střetů. První zápas se mi kvůli tomu moc nepovedl, takže jsem musel na individuální trénink,“ říká Sandro prostřednictvím svého spoluhráče a krajana Fernanda Tobiase Hudsona, řečeného Ferdy, který se za pět let v české lize naučil obstojně česky. Z pláže do zasněžených hor Shodou okolností Fernanda do Česka přivedl právě Vítězslav Lavička, který v roce 2007 působil jako trenér Slovanu Liberec a v Brazílii si byl vyhlédnout nové hráče. „Myslel jsem si, že se jde podívat spíš na střelce, kdežto já jsem byl tehdy pravý obránce. Ale zrovna jsem dal gól, takže mě koupili. Ještě jsem doma odehrál čtyři zápasy a za měsíc a půl už jsem byl v Liberci,“ říká českobudějovický záložník, jehož cesta na sever Čech byla zároveň první výpravou za hranice své země. Záložník českobudějovického Dynama Fernando Hudson si z Brazílie přivezl manželku Andresu. FOTO: Petr Horník, Právo „Byl jsem dost mladý, ale rodiče mi řekli, ať udělám, co je pro mě nejlepší. Jasně že se v Brazílii hraje skvělý fotbal, ale všichni kluci chtějí do Evropy, kde jsou výborné kluby a prestižnější liga,“ vysvětluje svou motivaci. Přání hrát v Realu Madrid nebo v Manchesteru United se málem stydí vyslovit. Uvědomuje si, že ho čeká ještě dlouhá cesta. „Musím zvažovat, na co mám, a tohle jsou kluby, které zatím ční vysoko nade mnou.“ Do Liberce dorazil v létě, ale když se ochladilo a napadl první sníh, dlouho si na zimu nemohl zvyknout. Není divu, když z domova v Sao Paulu byl zvyklý na prosluněné pláže a minimální teplotu patnáct stupňů. Po půl roce za ním přijela i manželka, která se sice při trávení času v domácnosti cítí trochu osamělá, ale v České republice se jí líbí. „Na rozdíl ode mne je málo v kontaktu s češtinou, takže se ostýchá mluvit, ale už si našla dvě kamarádky, přítelkyně mých spoluhráčů, se kterými chodí na kafe a někdy je pozve k nám domů na brazilskou večeři.“ S úsměvem vzpomíná na svou učitelku češtiny, která nejdřív neuměla ani slovo portugalsky. „Když jsem na ni poprvé promluvil, řekla: Já nerozumím. Tak jsem jí řekl, že já jí taky nerozumím, a oba jsme se rozesmáli. Pak jsem si nakoupil nějaké učebnice češtiny a ona se taky trochu naučila portugalsky a všechno bylo v pohodě,“ popisuje nelehké začátky v cizině Fernando, který do té doby ovládal pouze svůj rodný jazyk. Domů jezdí jednou za rok na Vánoce a rodině vozí typicky české dárky, jako jsou třeba slivovice nebo becherovka. Jeho sourozenci pracují v továrně, otec je policistou a matka v domácnosti. Na rozdíl od Sandra, který už rodině přispěl na koupi pozemku a stavbu domu, aby se měl kam vrátit po skončení kariéry, Fernando na podobné investice zatím nepomýšlí a žije spíš okamžikem. Naposledy si užil výlet do Prahy do brazilské restaurace. Ani tuzemskému jídelníčku se cizinci ve službách českého fotbalu nebrání. Pro sportovce sice nejsou knedlíky s omáčkou spláchnuté pivem zrovna ideální, ale jednou za čas zhřešit můžou. Věčné těstoviny s rýží bohaté na sacharidy si u nás rádi zpestřují také gulášem a hlavně vepřovým kolenem, které uvedli jako nejoblíbenější český pokrm hned čtyři dotazovaní. Proč zrovna koleno? „Asi proto, že vypadá jako hromada masa,“ snaží se popsat své chutě sparťanský obránce Manuel Pamič, šestadvacetiletý rodák z chorvatské Puly, který se jako jeden z mála rozhodl v Česku usadit a strávit ve Spartě zbytek kariéry. Dost se naučím z televize V těchto dnech by jeho manželka měla v Nemocnici Na Bulovce přivést na svět jejich prvorozené dítě, syna Nika. Z Chorvatska už přijeli příbuzní, aby s miminkem v prvních dvou měsících vypomohli. Manuel i jeho žena by chtěli syna vychovávat dvojjazyčně, pokud se má jednou v Praze začít vzdělávat. „Nejsem typ, který by se snadno učil jazyky, na rozdíl od manželky, která umí na stoprocentní úrovni pět řečí. Ale na domluvu v kabině mi to stačí,“ komentuje chorvatský fotbalista svou češtinu, ke které, ačkoli je Slovan, se v prvním roce svého působení na Letné příliš neměl, a spokojil se se znalostí několika výrazů potřebných na hřišti. „Nějaký čas jsme jako tlumočníka využívali moji maminku,“ přiznává mluvčí Sparty Ondřej Kasík, který nezapomíná při každé příležitosti Manuela chválit za jeho jazykové pokroky. „Dost se toho naučím z filmů a z dokumentů v televizi. V češtině sleduju třeba National Geographic a Animal Planet.“ Na jiné aktivity Pamičovi moc času nezbývá, protože je pověstný svým dlouhým spánkem, zvlášť po náročných zápasech, kterých je po vstupu Sparty do Evropské ligy v této sezóně víc než dost. Ze stejného důvodu ho nebaví ani cestování. Výjimku udělal po svatbě, kdy se ženou vyrazili do Dubaje. Dovolené tráví pravidelně u moře na istrijském poloostrově, odkud pochází. Za vydělané peníze tam pořídil už tři byty, jeden pro bratry, jeden pro sebe a jeden pronajímá turistům. Peníze domů neposílá, protože, jak tvrdí, jeho rodina to nepotřebuje. Přestože měl možnost přestoupit do nejprestižnějšího chorvatského klubu Dinamo Záhřeb, který hraje už druhým rokem Ligu mistrů, rozhodl se zůstat v západnější části Evropy. „V Chorvatsku teď vůbec není dobré klima na fotbal. Na domácí ligu se přijde podívat pět set diváků, na zápas s Portem nebo Paris St. Germain čtyři tisíce. Lidi maj\' zřejmě jiné starosti a chybějí jim peníze na lístky,“ vysvětluje si nevalný zájem fanoušků ve své domovině milovník pražských památek, který považuje naše hlavní město za svůj druhý domov. Proč nechce dál na západ? „Asi mi nezáleží tolik na penězích jako na tom, abychom se s manželkou cítili dobře. A Praha je pro nás super.“ Jak jsem se přesvědčila na vlastní oči, místní už ho berou za svého. Když chtěl zaplatit parkovné na jednom pražském náměstí, výběrčí ho za volantem poznal a povídal: „Jé, Pamič ze Sparty, vy nic platit nemusíte.“ Svým úspěchem pomůžou rodině Zvlášť hráči z Afriky mají u nás velkou motivaci obstát a zlepšit tak životní úroveň sobě i své rodině doma. Na černý kontinent posílají nejenom velkou část svého výdělku, ale třeba i použité kopačky, které se jim coby profesionálům už nehodí, jenže pro fotbalisty v Africe mají cenu zlata. „Lidem doma se snažím pomáhat, což je samozřejmost pro každého afrického hráče, který působí v Evropě,“ potvrzuje pětadvacetiletý sparťanský útočník Leonard Kweuke, jinak také kamerunský reprezentant. „Tito kluci mají v povaze snahu být úspěšní a jít si za svým, což jim dodává vnitřní sílu, aby překonali možné překážky. Stačí se podívat na Bonyho Wilfrieda. Kdyby nežil jenom fotbalem a neprosadil se u nás, těžko by to dotáhl tam, kam to dotáhl,“ vysvětluje personální ředitel Sparty Jakub Otava. Letenský klub se snaží hledat hráče dosud nepoznamenané pobytem v cizině, kteří nemají mezinárodní tržní hodnotu a vyjdou tak levněji. I z bosého kluka, který se předvádí s míčem na prašné africké ulici, se však jednou může stát hvězda. Znovu to dokazuje příběh Bonyho Wilfrieda, který nežil jako asketa celou dobu a už v polovině svého pražského angažmá si začal užívat zasloužené popularity. „Jakmile se trochu rozkoukal, dělalo mu dobře, když se mohl předvádět a sklízet za to potlesk diváků a přízeň fanynek. Rád dával najevo okázalost až extravaganci, aby bylo vidět, že se má dobře,“ připomíná v dobrém slova smyslu Jakub Otava. Rasismus vystřídal aplaus V případě černošských fotbalistů se bohužel stále ještě nabízí otázka rasismu. Přece jenom, Česko v tomto ohledu nepatří k nejtolerantnějším zemím. Na našich stadiónech však podle všeho vládne pohoda, až na výjimky, které se ale ve sportu dějí všude na světě. Pozitivní zkušenost s reakcemi fanoušků mají i v Českých Budějovicích, za které hrají Sandro s Fernandem, Brazilci s tmavou pletí. „Stačí, když se objeví na trávníku, a diváci řvou nadšením. Asi jsou pro ně svou jinakostí atraktivnější než ostatní,“ uvažuje nahlas Radim Šupka z Dynama. Podobnou zkušenost mají ve Spartě, kde byl dřív problém, pokud černý fotbalista nastoupil v týmu soupeře. „Častější angažování Afričanů má na naše fanoušky výchovný efekt a tito hráči si získávají čím dál větší popularitu. Pro publikum jsou jakousi atrakcí, protože vynikají nejenom exotickým vzhledem, ale i fotbalovým uměním,“ říká Jakub Otava. U takto technicky vyspělých hráčů je na druhou stranu někdy nutné dohlížet na jejich pracovitost a zodpovědnost na hřišti. „Občas mají tendenci to flinkat a fotbalem se spíš bavit než pracovat pro tým a dělat méně populární činnosti, jako je třeba obrana,“ popisuje personální ředitel Sparty a Radim Šupka z Dynama mu dává za pravdu: „Naši Brazilci jsou opravdu hračičkové, na hřišti se předvádějí a diváci jim tleskají, ale musejí taky plnit pokyny trenéra.“ To ovšem neznamená, že by svoji fotbalovou osobnost měli zcela potlačit. Vždyť přece kvůli ní dostali nabídku hrát v Česku. „Hráče dlouhodobě sledujeme, abychom nekoupili zajíce v pytli, a ten, kterého si vybereme, musí být něčím výjimečný, musí se lišit od tuzemských fotbalistů. Potom chceme, aby na hřišti dokázal své přednosti prodat,“ říká sparťanský trenér Vítězslav Lavička a jako příklad uvádí silovou hru Leonarda Kweukeho, který svou mohutností velmi zaměstnává obranu soupeře. „Druhého hráče s takovými dispozicemi mezi českými fotbalisty zkrátka nenajdete,“ dodává Jakub Otava, proč je někdy potřeba poohlédnout se jinde. Baník. Konečně jsem u profíků Aby fotbalisté z ciziny mohli s čistou hlavou myslet jenom na hru, o to se jim ve větších klubech stará tým pracovníků, kteří jim pomáhají zařídit vízum, pracovní povolení, zdravotní pojištění nebo smlouvu s mobilním operátorem. Myšlenky na domov a na své blízké však mnoha hráčům zahnat nepomůžou. „Někdy je to pro mě těžké, když všichni, které mám rád, jsou takhle daleko. Ale jsem hrdý na to, jak na dálku fungujeme, že jsme pořád skvělá rodina,“ říká velmi dobrou češtinou třiadvacetiletý srbský útočník Miroslav Markovič, který má na kontě v letošní sezóně zatím tři góly. Jeho prvním působištěm v České republice se stal v létě 2008 ostravský Baník. „Věděl jsem, že je to velký klub, že poprvé budu mít šanci zahrát si opravdu profesionální fotbal, takže to pro mě byla velká výzva. V Ostravě jsem strávil rok a byl jsem nadšený, že vedle mě sedí Václav Svěrkoš nebo Tomáš Galásek, kteří prošli reprezentací. Když jsem byl s nimi v šatně, cítil jsem se najednou jinak a říkal jsem si: Konečně jsem se někam dostal.“ Miroslav odešel z domova už ve dvanácti letech, kdy se s otcem dohodl na společném cíli - hrát fotbal jinde než v Srbsku zmítaném korupcí a nedostatkem peněz. V hlavním městě, sto kilometrů od vesničky, kde žil s rodiči, absolvoval fotbalovou školu Partizanu Bělehrad. „I když jsem naše viděl každý víkend, cítil jsem se hodně sám. Neměl jsem ani s kým řešit problémy ve škole. Když jsem nezvládal učení, museli se rodiče sbalit a přijet.“ Teprve asi před dvěma lety se stal finančně natolik soběstačným, že ho rodina mohla přestat dotovat. „Teď už stojím na vlastních nohou, a když rodině občas můžu něco poslat, jsem nejšťastnější člověk na světě, protože to je jedna z věcí, proč vlastně fotbal dělám,“ říká mladý útočník, který většinu volného času stráví připojený na Skypu. Co nejčastěji se také snaží vídat se svou chorvatskou přítelkyní, která v říjnu začala v Bělehradě studovat vysokou školu. „Oba víme, že moje fotbalová budoucnost není v Srbsku a možná ani tady. Pro mě jako pro mladého hráče by byla dobrá belgická nebo nizozemská liga, kde bych mohl fotbalově dál růst,“ přiznává Markovič, že Česko je pro něho, stejně jako pro řadu jiných cizinců, pouze přestupní stanicí k zářivější kariéře. Trenér Vítězslav Lavička k tomu dodává: „Když se ukážou v evropských pohárech, mají reálnou šanci, že si je vyhlídne nějaký zvučnější klub a udělají krok na samotnou špici.“ Markéta Mitrofanovová, Právo

The Paranoid Schizophrenic\'s Guide to Modern Telephone Etiquette Foto: 05.10.2012 - Text: Steve Fisher When I was a growing up, my family had a rule about how many times we should let someone\'s phone ring when we called them. The rule was six rings. It was my father\'s idea. He said that if someone didn\'t answer the phone after six rings, either they weren\'t home, or they couldn\'t hear the phone ringing because they were outside, or else they just didn\'t feel like answering. He was usually in that last category himself when our own phone rang. For example, he categorically refused to answer calls at dinnertime. He thought that it was rude of people to call between the hours of 6:00 to 7:00 p.m., when most people were eating dinner. What really drove him crazy was when people called us during those hours and let the phone ring 10 or 12 times before giving up. "Do they think we\'re deaf?!" he would ask. "Or do they think we live in some huge mansion where it takes us more than six rings to get to the phone?" "Maybe we should answer it," my mother would tell him. "What if it\'s an emergency?" "What kind of emergency?" he’d skeptically reply. "Maybe someone died?" she would suggest. "Well then, they\'ll still be dead an hour from now, won\'t they?" he’d insist. Of course, this was back in the days when people had only a landline telephone. Today, now that most people have cell phones, the rules of telephone etiquette have changed considerably. For example, now, when I call my wife, I always let her cell phone ring about 30 times. The first five rings are to allow the volume of her phone\'s ringtone to increase to a level at which she\'s able to hear it ringing inside her handbag. The other 25 rings are for the time it takes her to find her phone among all the other stuff she has in her handbag. When calling other people, however, I still follow my father\'s old six-ring rule. One advantage today is that, if the person can\'t get to their phone in time to answer before I give up, they know from their "missed calls" record that it was me who called, and they can call me right back. Another new aspect is that, now, not only do we know who recently called us, we also know who is calling us even before we answer. When I was young, this technology was available for landlines as an additional service, called "Caller ID." It was designed for people who had a reason to not want to answer calls from certain people – like their ex-spouses or annoying relatives. It was also a very popular service among paranoid schizophrenics. Today, however, this fear-based technology is a standard feature on all cell phones. We always know who\'s calling. And when we call people, we know that they know that we\'re calling them. And they know that we know that they know. So, on the one hand, it would seem like there\'s never been a safer time in history to be a paranoid schizophrenic. Unfortunately, there\'s also never been a greater chance of becoming one. That\'s because universal "Caller ID" now raises the question of whether people who don\'t answer their phone when you call them are just unavailable, or whether they are not answering their phone because they know that it\'s you who\'s calling. Okay. That\'s silly. Probably not. But, what if?! You search your memory. Did you say something recently that might have upset or annoyed them? Did you accidentally insult them with some casual, offhand remark meant to be humorous? Did you forget their birthday? Or did they somehow just suddenly decide that you\'re an asshole and that they don\'t want to talk with you anymore? Even worse, it wasn\'t only that they didn\'t answer their phone. When you called, their phone rang a couple of times, and then you got a busy signal. They actually refused your call! WTF?! How dare they! After all these years of friendship? After everything you\'ve done for them! And just because of something innocent you might have said that for some reason they managed to take the wrong way? Was that really your fault? Jesus! That\'s it. Goodbye, friendship – if that\'s what it even was. What a fool you were to waste your trust and kindness on some worthless, unappreciative, two-faced… Then your phone rings, and it\'s your friend calling back to apologize for not being able to take your call. He was driving and had to find a place to pull over in order to talk. "Oh," you stammer. "Well, sure, of course. Heh, heh. No problem!" Oops. In the end, despite all the new worries cell phones may be causing us, there\'s no question that they\'re handy. I\'m only sorry that my father never had the chance to use one. I know he really would have loved that "refuse call" option. This article is in Czech on page 13. Becherovka, Rum, Fernet, Griotka, Česká piva Budvar, Zlatopramen, Plzen, Monday – Friday 8.30-17.00 Goulburn Wines & Spirits 9-13 Brisbane Street Darlinghurst, NSW 2010 02 9264 8459 email sales@goulburnwines.com.au Wholesale and retail 10.11.12 WHO WILL DO THIS IF ELECTED (An Excellent Letter) A real worthwhile dummy spit - read this with honour. This letter should be "a must read" by every politician and in every school in Australia. Why don\'t the politicians take letters like this to heart. This is very well said. A Letter to the Editor (excellent letter) So many letter writers have explained how this land is made up of immigrants. Maybe we should turn to our history books and point out to people why today\'s Australian is not willing to accept the new kind of immigrant any longer. Back in 1900\'s when there was a rush from all areas of Europe to come to Australia, people had to get off a ship and stand in a long line in Sydney, Melbourne or Fremantle and be documented. Some would even get down on their hands and knees and kiss the ground. They made a pledge to uphold the laws and support their new country in good and bad times. They made learning English a primary rule in their new Australian households and some even changed their names to blend in with their new home. They had waved good bye to their birth place to give their children a new life and did everything in their power to help their children assimilate into one culture. Nothing was handed to them. No free lunches, no welfare, no labour laws to protect them. All they had were the skills, craftsmanship and desire they had brought with them to trade for a future of prosperity. Most of their children came of age when World War II broke out. Australians fought along side men whose parents had come straight over from Germany, Italy, France, Japan, Czechoslovakia, Russia, Sweden, Poland and so many other places. None of these first generation Australians ever gave any thought about what country their parents had come from. They were Australians fighting Hitler, Mussolini and the Emperor of Japan. They were defending the Freedom as one people. When we liberated France, no-one in those villages was looking for the Ukrainian-Australian or the German-Australian or the Irish-Australian. The people of France saw only Australians. And we carried one flag that represented our country. Not one of those immigrant sons would have thought about picking up another country\'s flag and waving it to represent who they were. It would have been a disgrace to their parents who had sacrificed so much to be here. These immigrants truly knew what it meant to be an Australian. And here we are in 2010 with a new kind of immigrant who wants the same rights and privileges. Only they want to achieve it by playing with a different set of rules, one that includes an Australian passport and a guarantee of being faithful to their mother country. I\'m sorry, that\'s not what being an Australian is all about. Australians have been very open-hearted and open-minded regarding immigrants, whether they were fleeing poverty, dictatorship, persecution, or whatever else makes us think of those aforementioned immigrants who truly did ADOPT our country, and our flag and our morals and our customs. And left their wars, hatred, and divisions behind. I believe that the immigrants who landed in Australia in the early 1900s deserve better than that for the toil, hard work and sacrifice those legally searching for a better life. I think they would be appalled that they are being used as an example by those waving foreign country flags, fighting foreign battles on our soil, making Australians change to suit their religions and cultures, and wanting to change our country\'s fabric by claiming discrimination when we do not give in to their demands. Its about time we get real and stand up for our forefathers rights, we are AUSTRALIANS! Lest we forget it!!! I am a Native of this Country & proud of it! Join our country, join our culture, join our beliefs, join our schools, our armies, and join the line in giving not just taking the hand outs. If you are from another religion and don’t like ours, then go live yours somewhere else. If you are not happy with our rules and our culture, go live yours somewhere else. If you don’t like our lifestyle and our opinions, go live yours somewhere else. Stand up mates, lets tell ‘em straight. Australia for Aussies, join us, when you are dumping your own country, dump your trash there with it - come here and be one of us. We don’t need you, you need us, join in or pissoff. NO MORE POLITICAL CORRECTNESS NO MORE not saying CHRISTMAS in stores and our schools, Seasonal Holiday be dammed!!! I Want MY AUSTRALIA of birth BACK !!! P. S. -- Please pass this on to everyone you know!!! KEEP THIS LETTER MOVING!! Hope this letter is read by millions of people all across AUSTRALIA