Argo: Ediční plán 2014 podzim/zima

ARGOEdiční plán 2014 podzim/zima Nakladatelství

O B SAH Beletrie mimo edice 4 (Atkinsonová, Brown, Bukowski, Clementsová, Crumey, Coelho, Červenák, Dolnick, Eco, Faber, Faulks, Fischer, Chalandon, Izaguirre, Ingelman-Sundbergová, Kettu, Jones, Norsová, North, Orwell, Pesslová, Pamuk, Randová, Rhodes, Robbins, Shem, Singer Kreitmanová, Sixsmith, St Aubyn, Šikulová, Tomanová-Weisová, Tolkien, Warhol, Welsh, Wilson, Wintonová, Zevinová, Žantovský) AAA - Edice angloamerických autorů 54 JJ – Edice Jiný Jih 56 SSP – Edice Současná světová próza 57 Česká beletrie 60 (Horáčková, Hauserová, Kocábová, Malijevský, Millar, Toman) Thrillery a detektivky 67 Poezie 76 Komiks 78 Sci-fi a fantasy 79 Edice Mýty, pohádky a legendy 85 Literatura pro děti a mládež 86 Odborná literatura 91 Edice Aliter 92 Edice Zip 93 Edice Rodičovství 102 Mimo edice 103 Obrazové publikace 105 Historická literatura 106 Edice Ecce homo 107 Edice Historické myšlení 108 Edice Každodenní život 110 Edice Paměť středověku 111 Edice Itineraria 112 Historie mimo edice 113

3 Milí čtenáři, podzim 2014 a zima 2015, pro něž je určen ediční plán, který právě držíte v ruce, jsou v Argu více než rušné. Do Prahy totiž přijede svoje nové knihy představit nejeden autor, což je pro čtenáře (a také pro nakladatele) vždy dobrá zpráva. Už v polovině září do Prahy zamířila francouzská autorka Claire Legendreová, aby pokřtila svou knihu Pravda a láska, jež reflektuje zážitky, které spisovatelka nasbírala během několikaletého pražského pobytu. Srážka levicové intelektuálky s městem v srdci Evropy přímo vybízí k napsání knihy. Bohužel ani letos nepřijede Paulo Coelho, kterého marně zveme již několikátý rok, ale jeho fanoušky určitě potěší nový román s úderným názvem Nevěra. Vychází 1. října. Nejvíce návštěv pro vás Argo naplánovalo na říjen. 14. října přijíždí scenáristka českého původu Rut Boswellová, aby na světě přivítala vzpomínkový román Nějaká vzdálená země. V únoru 1939 ji její rodiče poslali ve věku devíti let samotnou do Anglie, kde prožila celý život. Na Čechy ale nikdy nezapomněla… 16. října se letos odehraje Velký knižní čtvrtek, který má v kalendáři červeně zakroužkovaný každý milovník knih. Argo letos přináší tři novinky: Život za životem Kate Atkinsonové, Rytíř Sedmi království George R. R. Martina a Duch místa Samuela Shema. A právě poslední z autorů, světoznámý spisovatel a lékař, míří na tento den do Prahy. U příležitosti převzetí Řádu Bílého lva přiletí do Prahy 28. října nejen sir Nicolas Winton (pokud mu to zdraví dovolí), ale také jeho dcera Barbara Wintonová, která napsala biografii svého otce s názvem Není-li to nemožné. Český překlad vychází v našem nakladatelství. Koncem října vychází také jeden z našich letošních nejočekávanějších titulů – životopis Havel Michaela Žantovského. Šestisetstránková publikace brilantně a objektivně přibližuje život jednoho z největších Čechů minulého století. Autogramiáda Michaela Žantovského a křest knihy proběhnou 10. listopadu. Do Prahy se ještě před Vánoci chystá vůbec poprvé i Michel Faber, autor velkého románu z viktoriánského Londýna Kvítek karmínový a bílý, který po mnoha letech slibů konečně vychází. Vyjmenované tituly jsou pouhým zlomkem toho, co pro vás v Argu na tuto sezonu připravujeme. Vše o našich plánech najdete v tomto edičním plánu. Děkujeme za přízeň Vaše Argo „

„ Život za životem Přeložila Daniela Theinová Hlavní hrdinka Ursula Toddová se narodí přiškrcená na pupeční šňůře a umře. Jakkoli je tato událost dramatická, na román by asi nevydala. Jenomže Ursuliny osudy smrtí nekončí. Prožívá totiž ŽIVOT ZA ŽIVOTEM, do mrazivého zimního dne se rodí podruhé, potřetí i počtvrté a každý život je nová šance, pro ni, pro její rodinu i pro svět. Ursula mívá občas pocit, že tohle už jednou zažila, že ví, jak tohle dopadne, ale především ji někdy z ničeho nic zachvátí neznámá hrůza – co bude muset udělat, aby se tušení tragédie nezhmotnilo? Malé osudy rodiny Toddových se mísí s dějinnými událostmi dvacátého století, a jak se nám znovu a znovu, ale pokaždé o něco jinak odvíjejí před očima, máme dost času přemýšlet o lásce mezi rodiči a dětmi, o vině nečinně přihlížejících i o tom, co znamená hrdinství. Ursuliny životy vás vtáhnou do víru, že kterého se nebudete chtít vymanit. „Mnohovrstevné dílo pokrývající dějiny 20. století, které si hlasitě říká o vavříny prestižní britské Booker Prize. Život za životem je drama špatných konců a šťastných znovuzrození… Věrný a přesvědčivý portrét anglické rodiny a jejích osudů v rozmezí dvou světových válek… Okouzlující příběh…“ – Sam Sacks, The Wall Street Journal Již vyšlo: V zákulisí muzea, Neuzavřené případy 4 Kate Atkinsonová se narodila v anglickém Yorku a nyní žije v Edinburghu. Za svůj první román V zákulisí muzea (česky 2006) získala v roce 1995 ocenění Whitbread Award a stala se mezinárodně úspěšnou autorkou. V cenami rovněž ověnčené knize Neuzavřené případy (česky 2009), žánrově na pomezí detektivky a psychologické prózy, uvedla na scénu oblíbenou postavu soukromého detektiva Jacksona Brodieho a zahájila tak čtenářsky nesmírně oblíbenou sérii. Zatím poslední román Život za životem se stal literární událostí roku. Dlouhé týdny se drží na předních místech mezinárodních žebříčků a s přehledem poráží knihy J. K. Rowlingové i Padesát odstínů šedi. KATE ATKINSONOVÁ B e l e t r i e m i m o e d i c e Photo©EuanMiles

B e l e t r i e m i m o e d i c e Ukázka: Sníh 11. února 1910 „Pro rány boží, děvče, přestaň tu pobíhat jak splašená a přines horkou vodu a pár ručníků. Nevíš snad, co je třeba? Copak jsi vyrostla v pralese?“ „Promiňte, pane,“ uklonila se Bridget provinile, jako by doktor Fellowes byl při- nejmenším druhý následník trůnu. „Takže je to holčička, pane doktore? Mo- hu se podívat?“ „Jistě, paní Toddová. Hezounká holčič- ka. A houževnatá.“ Sylvii ten příval alite- rací překvapil. Doktor Fellowes nebýval ni- kdy zvlášť sdělný, a už vůbec ne srdečný. Zdraví pacientů a zejména jejich příchody a odchody z tohoto světa jej vesměs krajně obtěžovaly. „Byla by se uškrtila na pupeční šňůře. Dorazil jsem za pět minut dvanáct – doslo- va.“ Pozvedl chirurgické nůžky Sylvii na odiv. Malé a úhledné, s ostrými zahnutými hroty. „Šmik, šmik,“ udělal ve vzduchu. Syl- vie si umínila – i když jen neurčitě, vzhle- dem k okolnostem a vyčerpání –, že si ta- kové nůžky také opatří, kdyby ještě někdy nastal podobný případ nouze. (Přestože to bylo krajně nepravděpodobné.) Nebo nožík. Pěkně ostrý nožík, který by jako loupež- níkovo děvče ve Sněhové královně nosila stále při sobě. „Ještě štěstí, že jsem se k vám dostal včas,“ řekl doktor Fellowes. „Než cesta do- cela zapadala. Nechal jsem poslat i pro po- rodní bábu, ale paní Řitková nejspíš uvízla v závějích někde u Chalfont St. Peter.“ „Řitková?“ podivila se Sylvie. Bridget vy- prskla smíchy, ale hned se zase vzpamato- vala. „Promiňte, pane,“ zamumlala. Sylvie si pomyslela, že mají obě pocuchané ner- vy – není se co divit. „Irská lůza,“ bručel doktor Fellowes. „Bridget pomáhá v kuchyni, je to ješ- tě dítě. Jsem jí ovšem ohromě zavázaná. Všechno se to seběhlo tak rychle.“ Sylvie si uvědomila, jak touží být sama, jak vlast- ně nikdy není sama. „Budete tu nejspíš mu- set zůstat do rána, pane doktore,“ nadnesla neochotně. „Bohužel už to tak vypadá,“ připustil dok- tor se stejnou nechutí. Sylvie mu s povzdechem nabídla, aby si v kuchyni posloužil sklenkou brandy. Je tam také pečená šunka a nakládané okur- ky, bude-li mít chuť. „Bridget se o vás po- stará.“ Jen aby už šel. Pomáhal na svět třem (už třem!) jejím dětem, a přitom ho nemoh- la vystát. Díval se jí tam, kam by měl mít právo nahlédnout nanejvýš manžel. Šťáral se jí s těmi svými nástroji v těch nejcitlivěj- ších a nejskrytějších místech. (Ale na dru- hou stranu – dala by radši přednost tomu, aby její dítě přivedla na svět porodní bába jménem Řitková?) Ženskými doktory by správně měly být jen ženy. Toho se ovšem svět sotva kdy dočká. Nezdálo se, že by se doktor Fellowes měl k odchodu. Pobrukoval si a pokašlával, za- tímco sledoval Bridget, ještě celou zadýcha- nou, jak myje a balí novorozeně. Bridget by- la nejstarší ze sedmi dětí a se zavinováním nemluvňat měla zkušenosti. Bylo jí čtrnáct, o deset méně než Sylvii. Sylvie v jejím věku ještě nosila krátké sukně a celý její svět se točilkolemhřebečkajménemTiffin.Netuši- la,jakserodíděti,a ještěanio svatebnínoci v tom neměla zcela jasno. Její matka, Lottie, sice leccos naznačila, do anatomických de- tailů nicméně nezacházela. Soudě podle je- jíchzáhadnýchsdělenícharakterizovalman- želské soužití skřivánčí zpěv za kuropění. 5 B e l e t r i e m i m o e d i c e „

Pochází z New Hampshiru, vystudoval na soukromé Amherst College. Se svou ženou Blythe, malířkou a historičkou umění, žije stále ve státě New Hampshire. V roce 1998 vydal svou prvotinu Digitální pevnost (Digital Fortress) a o dva roky později slavil úspěch s románem Andělé a démoni (Angels and Demons), v němž se poprvé objevila postava harvardského profesora Roberta Langdona. V roce 2001 následoval román Anatomie lži (Deception Point). Skutečně celosvětovým fenoménem se ale stal jeho román Šifra mistra Leonarda neboli Da Vinciho kód (Da Vinci Code, 2003), který byl již přeložen do jednapadesáti jazyků a prodalo se ho více než 81 milionů výtisků. Celý svět se zaujetím sleduje stránky www.danbrown.com. Čeští čtenáři mohou novinky najít i na českém webu www.danbrown.cz. B e l e t r i e m i m o e d i c e 6 Photo © Dan Courter DAN BROWN Inferno Ilustrované vydání Přeložila Michala Marková a David Petrů Ve svých mezinárodních bestselerech Šifra mistra Leonarda, Andělé a démoni a Ztracený symbol Dan Brown mistrovsky mísí historii, umění, šifry a symboly. Nejinak tomu je i v Brownově nejnovějším thrilleru, který se okamžitě po svém vydání stal světovým bestselerem a prodejně předčil i předchozí autorovy tituly. Harvardský symbololog Robert Langdon se tentokrát ocitá v samotném srdci Itálie, aby pomohl vyřešit záhadu, jež je pozoruhodně propojena s jedním z největších literárních děl všech dob – Dantovým Peklem. Při svém tajuplném poslání se Langdon musí střetnout s neznámým, hrůzu nahánějícím protivníkem; proplétá se přitom nejen labyrintem florentských, benátských či istanbulských uliček, tajnými chodbami, skrytými komnatami, ale také labyrintem narážek a kódů. Jediná vodítka mu v jeho pátrání nabízí jenom Dantova temná epická báseň – a čas přitom neúprosně pádí. Až uplyne, má dojít ke katastrofě, která navždy změní celý svět…

„Dokonalé rozptýlení… Zatím nejlepší Brownova kniha o Robertu Langdonovi.“ – USA Today „Napínavé, chytré, nabité fakty… Dan Brown je nedostižný mistr literárního napětí.“ – Wall Street Journal „Dan Brown je přímo excelentní, když přesvědčuje čtenáře o tom, že zaprášené knihy a temné pasáže jsou jen zástěrkami odvěkých globálních spiknutí.“ – Washington Post „ 7 Ukázka: „My se jdeme kouknout na něco ponurého?“ zeptala se Sienna. „A na co? To mě tedy za- jímá.“ Marta se pousmála a kradmo se za- dívala na Langdona. „Mám to vaší sestře povědět, nebo jí to radši řeknete sám?“ Lang- don se té příležitosti chopil skoro až příliš dychtivě. „Jen do toho, Marto, řekněte jí to vy.“ Marta se opět obrátila k Sienně a pro- mluvila – tentokrát velice pomalu. „Nevím, co vám stačil sdělit váš pan bratr, ale teď půjdeme nahoru do muzea a podíváme se na jednu velice neobvyklou masku.“ Si- enna mírně vytřeštila oči. „Jakou masku? Snad ne takovou tu ošklivou morovou, co se nosí o karnevalu?“ „To není špatný od- had,“ přikývla Marta, „ale ne – morová maska to není. Je to maska úplně jiného druhu. Říká se jí posmrtná.“ Langdon sly- šitelně zalapal po dechu a Marta se na něj zamračila. Zjevně měla za to, že přehnaně dramatizuje, aby sestru vyděsil. „Na bra- tra nedejte,“ chlácholila Siennu. „Posmrtné masky byly v šestnáctém století naprosto běžné. V podstatě jde jen o sádrový odlitek tváře, pořízený těsně poté, co dotyčný ze- mřel.“ Posmrtná maska. Poprvé od chvíle, co se probral ve Florencii, zakusil Langdon pocit, že se věci mírně vyjasňují. Dantovo Peklo... cerca trova... Pohled očima smrti... Ta maska! „A čí posmrtná maska je tahle?“ zeptala se Sienna. Langdon jí položil ruku na rameno a co nejklidnějším hlasem odpo- věděl: „Jednoho slavného italského básníka. Jmenoval se Dante Alighieri.“ Již vyšlo: Digitální pevnost, Anatomie lži, Andělé a démoni, Šifra mistra Leonarda, Da Vinciho kód, Ztracený symbol, Inferno B e l e t r i e m i m o e d i c e „

Faktótum Přeložil Jan Jařab V jednom z nejlepších románů Charlese Bukowského sledujeme, jak Henry Chinaski, autorovo alter ego, prožívá období druhé světové války. Když jej nevezmou do armády, vydává se napříč Amerikou, od jednoho města ke druhému, střídá špatně placená zaměstnání, dělá si nové, bizarní známosti a především: pije a přemýšlí nad nesmyslností života. Faktótum mistrovsky evokuje autorův život i dobu a nadchne nejen Bukowského oddané čtenáře, nýbrž i ty, kteří se s tímto velkým americkým autorem dosud neseznámili. B e l e t r i e m i m o e d i c e Do širšího povědomí čtenářů se dostal v 60. letech, s nástupem tzv. malých časopisů, které dávaly prostor nezávislé, proti establishmentu zaměřené tvorbě. Svým bohémským životním stylem a nevybíravým politickým slovníkem si vysloužil pozornost agentů FBI a několikrát pobyl ve vězení, především za výtržnictví. Zemřel roku 1994 jako kultovní a světově uznávaný autor a počet jeho čtenářů po celém světě stále roste. 8 CHARLES BUKOWSKI

Absence hrdiny Přeložili Bob Hýsek, Michala Marková a Martin Svoboda Nový svazek dosud nevydaných krátkých próz Charlese Bukowského Absence hrdiny obsahuje velkou část jeho nejranějších povídek, po kterých se na dlouhá desetiletí slehla zem, ale i jiná dosud nepublikovaná dílka. Najdeme zde klasická Bukowského témata: sex, chlast i sázení, spolu s výstižnou analýzou toho, čemu říká „hrát si na básníka a být básníkem“. Absence hrdiny však představuje také jiného Bukowského – pronikavého, i když nekonvenčního kritika. Jeho vlastní Manifest, popis básnické scény v Los Angeles i svérázné hodnocení díla Allena Ginsberga a dalších básníků odhalují Bukowského intelektuální podstatu skrytou pod drsným povrchem. B e l e t r i e m i m o e d i c e Již vyšlo: Příběhy obyčejného šílenství, Nejkrásnější ženská ve městě, Zápisky starého prasáka, Pobryndané spisy, Tvrdej chleba, Příliš blízko jatek, Odbarvená píča/The White Pussy – v edici Kanapka, Těžký časy, Další zápisky starého prasáka, Ženský, Všechny řitě světa i ta má, Na poště, Hollywood Připravujeme: Jelito 9 Škvár Přeložil Jan Brázda Poslední dokončené dílo Charlese Bukowského, vydané krátce po jeho smrti roku 1994, se už svým názvem hlásí k žánru literárního braku. Využívá četné stereotypy šestákových románů a dovádí je ad absurdum. Bukowskému nezáleží na dokonalé konstrukci detektivní zápletky, spíš se vyžívá v barvitých popisech odvrácené tváře Los Angeles. Bukowski se rozloučil ve velkém stylu – v tomto případě se pro jeho román nadchli nejen čtenáři, ale i kritici.

Setkání o Vánocích Přeložila Jitka Jeníková Laurie s Rachel jsou kamarádky už od dětství a tvořívaly nerozlučnou dvojku. Teď je jim třicet pět a jedna druhé nemůže být vzdálenější; elegantní single Laurie žije v Londýně a naplno se věnuje své kariéře v módním průmyslu; Rachel žije na první pohled idylický rodinný život v Yorkshiru. Když však Rachelina tchyně potřebuje nečekaně podstoupit lékařské vyšetření v Londýně a Laurie po katastrofách v práci i v milostném životě touží po útěku, výměna adres vypadá jako to pravé ořechové. Křehká Rachel záhy čelí nástrahám velkoměsta a přitom se snaží udržet manželství a celou rodinu pohromadě; Laurie se zatím usilovně snaží spřátelit s nedůvěřivými venkovany – a zapomenout na muže, který se nejspíš rozhodl, že jí zlomí srdce. B e l e t r i e m i m o e d i c e 10 Původně redaktorka v nakladatelství žije nyní se svým partnerem v severním Londýně. Miluje lenivé neděle, filmy z osmdesátých let a jezevčíky. O svých knihách říká: „Píšu romány nabité srdečností, přátelstvím a romantikou – příběhy, do nichž se na chvíli můžete zachumlat a zapomenout na svět kolem. A vždycky si říkám, že odrážejí skutečný život – jen v trochu slunečnější verzi!“ Již vyšlo: Zmrzlinové sedmé nebe ABBY CLEMENTSOVÁ

B e l e t r i e m i m o e d i c e 11 Andrew Crumey (*1961) je vzděláním fyzik. Vystudoval University of St Andrews, později úspěšně obhájil disertaci v oblasti teoretické fyziky na londýnské Imperial College. Debutoval v roce 1994 ambiciózním románem Hudba v cizím jazyce (Music in a Foreign Language) o zvláštním a složitém vztahu mezi fyzikem a historikem odehrávajícím se – podobně jako Schrödingerova velryba – v alternativním fikčním světě, v němž se Británie nachází v totalitním režimu. Následovaly romány Pfitz (1995), D’Alembertův princip (D’Alembert’s principle, 1996), Pan Mee (Mr Mee, 2000), Schrödingerova velryba (Möbius Dick, 2004), Sputnik Caledonia (2008) a Tajné vědění (The Secret Knowledge, 2013). Andrew Crumey nějakou dobu působil jako literární redaktor edinburského listu Scotland on Sunday, aktuálně vede kurzy tvůrčího psaní na Northumbrijské univerzitě. Schrödingerova velryba Přeložil Ladislav Nagy Schrödingerova velryba je zároveň psychologický román, techno-thriller a historická fantasy, která klade provokativní otázky a zpochybňuje jasné oddělení filosofie, mystiky, vědy, umění, pseudovědeckých teorií a politiky. Co má společného Friedrich Nietzsche, C. G. Jung a Joseph Goebbels? A co s nimi mají do činění hudební skladatelé Brahms a Schumann, případně fyzik Erwin Schrödinger? Všechny zmíněné spojuje vztah k Harrymu Dickovi, stiženému ztrátou paměti, a fyzikovi Johnu Ringerovi, jenž se dostane do konfliktu s provozovateli vysoce nebezpečné elektrárny, kteří chtějí maximalizovat své zisky využitím principů kvantové mechaniky. Telepatie, nevysvětlitelné shody náhod, zrcadlení, překrývání nebo spíše splývání jednotlivých postav, to jsou síly, které ženou tento příběh vpřed a znovu a znovu čtenáře překvapují. V závěru románu pak do sebe jednotlivé kousky zapadají jako části mozaiky, anebo spíše „puzzle“ v původním anglickém smyslu tohoto slova. Crumeyho kniha nás vede k úžasu, zamyšlení – svět, jeho dějiny, naše osudy, to vše je jedna velká hádanka. Dějí se věci tak, jak se mají stát, anebo se mohly stát úplně jinak? ANDREW CRUMEY

Paulo Coelho, který je považován za jednoho z nejvlivnějších spisovatelů dnešní doby, uveřejnil své knihy ve 168 zemích v překladu do 80 jazyků, jejich náklad přesáhl počet 150 milionů výtisků. Narodil se v srpnu 1947 v Rio de Janeiru, a ještě než se začal plně věnovat literatuře, pracoval jako ředitel divadla a herec, textař a novinář. V roce 1987 prošel Svatojakubskou cestou. Za rok po této pouti napsal Mágův deník. V následujícím roce vydal Alchymistu. Od té doby Paulo Coelho nastoupil dráhu, která z něho postupně učinila nejprodávanějšího brazilského autora všech dob a jednoho ze tří nejprodávanějších autorů na světě. Spolupracuje s řadou nejvýznamnějších sdělovacích prostředků na celém světě a od roku 2002 zaujímá křeslo č. 21 v Brazilské literární akademii. V roce 2007 byl organizací OSN poctěn prestižním titulem Posel míru. Podle magazínu Forbes byl Paulo v roce 2010 druhou nejvlivnější osobností na Twitteru. Nevěra Přeložil Jindřich Vacek Linda vede zdánlivě dokonalý život: má milujícího zámožného manžela, dvě úžasné děti a jako úspěšná novinářka pracuje v prestižním ženevském listu. Znenadání však přijde okamžik pravdy a Linda si během jednoho interview uvědomí, že její zajištěný, snadno předvídatelný život je jen nudný stereotyp a ona sama že místo štěstí už dlouho cítí apatii a nudu. A právě tehdy se po letech setkává se svou studentskou láskou, nyní úspěšným politikem, a ten v ní dokáže znovu probudit ztracenou spontánnost a poté i vášeň. Linda se vrhá do milostného dobrodružství, plného nepředvídatelných zvratů. Odhodlaně bojuje za svou nedosažitelnou lásku a přitom se snaží překonat vlastní vnitřní zmatek. Pak zcela nečekaně přichází zlomový prožitek, přesahující všechny její dosavadní zkušenosti, a rázem staví život do zcela nového světla... B e l e t r i e m i m o e d i c e 12 PAULO COELHO Již vyšlo: Rukopis nalezený v Akkonu, Alef, Valkýry, U řeky Piedra jsem usedla a plakala, Vítěz je sám, Brida, Jedenáct minut, Čarodějka z Portobella, Pátá hora, Záhir, Poutník – Mágův deník, Jako řeka, jež plyne, Rukověť bojovníka světla, Ďábel a slečna Chantal, Veronika se rozhodla zemřít, Alchymista

„ Ukázka: Další den a naše noviny se zase pachtí za zajímavými zprávami, hledají něco jiného než obvyklou autonehodu, přepadení (ne- ozbrojené) či požár (kam odjedou desítky vozů s vysoce kvalifikovanými zaměstnan- ci, kteří zalévají vodou starý byt, protože všechny vyděsil čoud linoucí se z pečeně zapomenuté v troubě). Zase domů, požitek z vaření, prostřený stůl a rodina shromážděná kolem něj dě- kuje modlitbou Bohu za pokrm, kterého se nám dostává. Další večer, kdy si po jíd- le jde každý po svých – otec pomůže dě- tem s domácím úkolem, matka se snaží, aby bylo v kuchyni čisto, dům uklizený, nachystá peníze pro služebnou, která při- jde brzy ráno. Během těch měsíců jsem se někdy cíti- la skvěle. Říkám si, že můj život má smysl, tohle že je úloha člověka na Zemi. Děti cí- tí, že matka je klidná, manžel je vlídnější a pozornější a celý dům jako by vyzařoval vlastní světlo. Pro zbytek ulice, města, stá- tu – kterému tady říkáme kanton – i země jsme vzorem štěstí. A najednou, aniž se to dá jakkoliv ro- zumně vysvětlit, vejdu do sprchy a roz- pláču se. Pláču v koupelně, protože tak nikdo můj vzlykot neuslyší a nepoloží mi otázku, kterou nesnáším ze všech nejvíc: „Jsi v pořádku?“ Jsem, proč bych nebyla? Vidíte snad v mémživotěněco,cobynebylov pořádku? Nic. Jen ta noc, která mě děsí. Den, který mě nenaplní sebemenším nadšením. 13 B e l e t r i e m i m o e d i c e Šťastné obrázky minulosti a věci, které se stát mohly, jenže se nestaly. Nikdy nenaplněná touha po dobrodruž- ství. Hrůza z toho, že nevím, co bude s mý- mi dětmi. A potom mé myšlenky začnou kroužit ko- lem stále týchž nepříznivých věcí, jako kdy- by v koutě pokoje číhal nějaký běs, který po mně chce skočit a říci mi, že to, co nazývám štěstím, je jenom jakýsi pomíjivý stav, jenž nemůže trvat dlouho. To jsem přece vždyc- ky věděla, že? Chci se změnit. Musím se změnit. Dnes jsem se v práci chovala podrážděněji než obvykle jen proto, že jeden stážista příliš dlouho studoval materiál, o který jsem žá- dala. Já taková nejsem, ale ponenáhlu jako bych se ocitala kdesi mimo sebe. Je hloupost dávat vinu zmíněnému spi- sovateli a rozhovoru s ním. To bylo už před několika měsíci. On jenom uvolnil ústí sop- ky, která může kdykoliv vybuchnout a roz- sévat kolem smrt a zkázu. Kdyby to nezpů- sobil on, byl by to nějaký film, kniha, někdo, s kým bych prohodila dvě tři slova. Dovedu si představit, že někteří lidé v sobě necha- jí ten tlak sílit po celá léta, aniž si toho po- všimnou, a jednoho krásného dne jakákoliv hloupost způsobí, že ztratí hlavu. Potom říkají: „Tak dost! Tohle už nechci.“ Někteří se zabijí. Jiní se rozvedou. Další odejdou do chudých končin Afriky a pokou- šejí se zachránit svět. Ale já se znám. Vím, že zareaguji jedině tak, že to, co cítím, budu potlačovat tak dlou- ho, dokud mě uvnitř nerozhlodá rakovina. Opravdu si totiž myslím, že většina nemocí je důsledkem potlačených emocí. „Abys poznal, kdo jsi, musíš někdy ztratit sám sebe.“ „

„ Krev prvorozených Přeložil Robert Pilch V Praze jste už možná byli mnohokrát, ale takhle ji určitě neznáte! Po obrovském úspěchu knihy Mrtvý na Pekelném vrchu přichází druhý případ kapitána Steina a notáře Barbariče ze série historických detektivek. A opět má ty nejlepší předpoklady stát se bestsellerem roku. Zločin se rozmáhá jako nikdy předtím, ulice ovládají tlupy cizích hrdlořezů, náboženské konflikty se stupňují, z politiky se stala nepřehledná změť intrik každého proti každému. Městem se však šíří ještě jedna nová hrůza: tajemný únosce vraždí prvorozené děti významných hodnostářů. Mystické znaky na tělech obětí vedou Steina a Barbariče k okultistům v židovské čtvrti. Zdá se však, že pozadí rituálních vražd je mnohem složitější. Půjde opravdu o rozsáhlé spiknutí, které sahá až ke členům panovnického dvora? Juraj Červenák (*1974) je slovenský spisovatel. Knižně debutoval v roce 1993, od té doby mu vyšly přes dvě desítky knih, většina z nich v češtině. Prosadil se jako autor historické fantasy se slovanskými motivy. V poslední době je v jeho tvorbě patrný postupný odklon od ryzí fantasy k historickému románu. Nová série dobových detektivek Stein a Barbarič o vyšetřování zločinů za vlády Rudolfa II. Habsburského na přelomu 16. a 17. století je už čistě historickým románem bez fantasy prvků. Červenák je držitelem mnoha žánrových ocenění včetně Ceny Fantázie a Ceny o nejlepší fantasy a třikrát obdržel Cenu Akademie sci-fi, fantasy a hororu v kategorii „Nejlepší česká a slovenská kniha roku“. B e l e t r i e m i m o e d i c e 14 JURAJ ČERVENÁK obálku dodá Pavel Napětí, skutečné historické události, reálné historické kulisy a poutavý příběh napsaný moderním stylem, to je to, na čem Červenák staví. Díky jeho vypravěčskému mistrovství hned po prvních řádcích pocítíte, jaké je Praha za vlády šíleného císaře Rudolfa II. nebezpečné místo. Již vyšlo: Mrtvý na Pekelném vrchu

Na dno duše Přeložil Petr Štádler V úchvatném románu o přátelství, vině a pomatení mysli předkládá Ben Dolnick příběh dvou dlouho nerozlučných přátel a tíživého tajemství, které jejich pouto přetrhne a vyšle je na netušeně temnou pouť. Od „incidentu“ uplynulo deset let a Adam již dávno usoudil, že bez druhdy nejlepšího kamaráda Thomase je mu lépe. Živí se doučováním, spí s matkou svého žáka, osamělé večery tráví tím, že si prohlíží facebookový profil své expřítelkyně, a předstírá, že současné přežívání bez hlubšího smyslu je pouze dočasné a do budoucna má velké plány. Když však obdrží e-mail od Thomasovy matky, jež ho úpěnlivě prosí o pomoc, najednou je znovu vtažen zpět do světa starého přítele, do minulosti, kterou se tak zoufale snažil vytěsnit z mysli… Vydává se na nesmírně zvláštní, fascinující cestu, lemovanou duchovním smířením, hledáním a útěkem, touhou a vykoupením. 15 B e l e t r i e m i m o e d i c e Ben Dolnick se narodil v roce 1982. Je autorem románů You Know Who You Are a Zoology a jeho texty se objevují mimo jiné v New York Times. Se svou ženou žije v Brooklynu. „ BEN DOLNICK Působivý psychologický román o přátelství, vině a šílenství: dva přátelé, jež rozdělilo příšerné tajemství, a temné dobrodružství, které si ani jeden nedokázal představit.

16 Umberto Eco se narodil se 5. 1. 1932. Vystudoval středověkou filozofii a literaturu, působil jako vysokoškolský profesor, pracoval v televizi, v nakladatelství, psal sloupky pro avantgardní časopisy, v roce 1971 se stal prvním profesorem sémiotiky a ve čtyřiceti osmi letech vydal svůj první a hned bestselerový román (Jméno růže, 1980). Je významným představitelem postmoderny a avantgardy 60. let 20. století a držitelem řady prestižních ocenění i několika čestných doktorátů. Také Ecova románová tvorba vychází ze širokého rozpětí jeho odborných zájmů, i přes svou intelektuálnost si však udržuje celosvětovou popularitu. V současné době autor vyučuje sémiotiku na univerzitě v Boloni. Jeho zatím poslední román Pražský hřbitov získal v Itálii prestižní Paveseho cenu. V Česku se ihned po vydání na podzim roku 2011 stal bestselerem a zvítězil v anketě Lidových novin Kniha roku. Foucaultovo kyvadlo Nové, doplněné a revidované vydání Přeložil Zdeněk Frýbort Foucaultovo kyvadlo, obvykle vnímané jako symbol rozumového poznání, se v Ecově románu stává hrůzným nástrojem, který nelítostně ukončí to, co mělo být pouhým žertem. Obsáhlý román, jehož deset oddílů nese názvy kabalistických sefir, je napínavým příběhem odhalování rozsáhlého spiknutí, osnovaného po dvě tisíciletí nejrůznějšími tajnými společnostmi. Údajný „Plán“, vzniklý z rozmaru hrstky přátel, začne žít vlastním životem a své tvůrce vhání do dramatických situací od Itálie až po Brazílii. Vedle strhujícího příběhu nabízí kniha zasvěcený pohled na různé esoterické proudy v evropském myšlení. B e l e t r i e m i m o e d i c e Otevřené dílo Přeložila Zora Obstová Otevřené dílo poprvé vyšlo v roce 1962 a vyvolalo bouřlivý ohlas v Itálii i v zahraničí. Šokovalo především svým přístupem: Umberto Eco zde poukazuje na některé paralely mezi určitými tendencemi v soudobém umění a postupy moderních vědních oborů, rozlišuje také dvojí pojetí uměleckého díla: první pojetí představuje naprogramovanou konstrukci, předurčující jedinou možnou organizaci významů, kdežto pojetí druhé, koncepce „otevřeného díla“, k níž směřuje právě moderní umění, počítá se svobodnou aktivitou čtenáře, který na vytváření konkrétní podoby uměleckého díla participuje. UMBERTO ECO

17 „ Michel Faber se narodil v roce 1960 v holandském Haagu, ale dobu dospívání strávil v Austrálii, kde vystudoval literaturu a kde se poprvé i podruhé oženil. Se svou druhou ženou přesídlil na Skotskou vysočinu, kde žije a píše dodnes. Michel Faber patří v Česku k poměrně často vydávaným autorům, v Argu vyšla jeho novela Evangelium ohně (2010), u jiných nakladatelství pak román Pod kůží (2003) a dvě povídkové sbírky Fahrenheitova dvojčata (2008) a Někdy prostě prší (2011). Kvítek karmínový a bílý je jeho nejoceňovanější knihou. Kvítek karmínový a bílý Přeložil Viktor Janiš Historická próza dnes už slavného anglického spisovatele bývá označována za „velký román devatenáctého století, napsaný ovšem ve století jednadvacátém“, neboť zavádí čtenáře do viktoriánského Londýna, ale v příběhu prostitutky Sugar se nevyhýbá ani spodnímu proudu tehdejšího života, který tehdy tak naturalisticky, až pornograficky zpodobován být nemohl. B e l e t r i e m i m o e d i c e Již vyšlo: Evangelium ohně V roce 2002 byl román Kvítek karmínový a bílý zároveň vydán ve Velké Británii, USA a v Kanadě. Okamžitě vzbudil mimořádný ohlas a dlouhou řadu týdnů figuroval na seznamu bestselerů amerických novin New York Times, Los Angeles Times, San Francisco Chronicle a Washington Post. Byl přeložen do více než 20 jazyků a dočkal se stejně příznivého přijetí jak v Evropě a Japonsku, tak i v anglicky mluvících zemích. Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky. MICHEL FABER

„ Sebastian Faulks (1958) je autor dvanácti úspěšných románů, jeden z nich, Charlotte Grayová, byl zfilmován s Cate Blanchettovou v hlavní roli. Napsat poctu jinému autorovi už si zkusil už v roce 2008; tehdy vychází (a dočká se dobrého ohlasu) jeho román o Jamesi Bondovi Devil May Care (česky Peklo pro zvané). Jeeves a svatební zvony Přeložil Jan Klíma Podobně jako detektiv Hercule Poirot Agathy Christieové i sluha Jeeves nyní ožívá dávno po smrti svého tvůrce, anglického humoristy P. G. Wodehouse. Má nového autora, jímž je Sebastian Faulks, a ten se s jeevesovskou tradicí vyrovnal na výbornou. Bertie Wooster, Jeevesův pán, se na Azurovém pobřeží zakoukal do krásné Georginy, ale milostný vztah se samozřejmě zamotá a najednou je to Jeeves, a ne Bertie, kdo je vydáván za jejího nastávajícího; sluha mění role rychleji než Lelíček ve službách Sherlocka Holmese. Citlivá, zábavná, poučená pocta, ze které je znát, s jakým potěšením ji Faulks psal. Nádherně radostná kniha. – Guardian 18 Photo © Random House UK B e l e t r i e m i m o e d i c e SEBASTIAN FAULKS

Paul Fischer se narodil v Saúdské Arábii, vyrůstal ve Francii, vystudoval University of Southern California a přesídlil do Velké Británie, kde v roce 2008 založil nezávislou produkční společnost Ten Cent Adventures, jež si v následujících letech vydobyla kritické uznání svými dokumenty a krátkými filmy. Produkce: Kim Čong-il Produkce: Kim Čong-il je beletrizovanou rekonstrukcí skutečného případu z roku 1978, kdy severokorejský prominent nechal unést dvě hvězdy jihokorejské kinematografie, aby pro něj vybudovaly základy filmového průmyslu. Kim Čong-il, syn zakladatele Severní Koreje Kim Ir-sena, byl totiž filmový nadšenec a obdivovatel americké a japonské kinematografie. V izolovaném státě, kde zastával už tehdy vysoké státnické funkce, mu jeho oblíbená zábava scházela… A tak se režisér Šin Sang-ok a herečka Čoi Eun-he, bývalí manželé, na osm let ocitli v tvůrčím zajetí, kdy pro totalitní režim natáčeli jeden snímek za druhým a dokonce se museli znovu vzít. První polibek severokorejského stříbrného plátna patřil jim. Vysvobozeni byli po osmi letech za přispění CIA. 19 B e l e t r i e m i m o e d i c e PAUL FISCHER

Sorj Chalandon (*1952) pracoval v letech 1973–2007 v deníku Libération a od roku 2009 působí v satirickém týdeníku Le Canard enchaîné. Začínal jako karikaturista, později se staral o grafickou úpravu deníku a nakonec se stal novinářem. Jako válečný zpravodaj zažil nejrůznější konflikty: v Libanonu, v Íránu, v Iráku, v Somálsku, v Afghánistánu... V roce 1988 dostal za reportáže o Severním Irsku cenu Alberta Londrese. Při psaní třetího románu Můj zrádce (Mon traître, 2008) se poprvé věnoval politickému tématu. Inspiroval se třiceti lety reportáží z Irska a ze Severního Irska a svým přátelstvím s Denisem Donaldsonem, bojovníkem IRA a šéfem její politické odnože, strany Sinn Féin. Donald se mu v prosinci 2005 svěřil, že republikánskou kauzu zradil. A protože šlo o příběh velice osobní, z novináře se v příběhu stal pařížský houslař a z Donalda Davidsona Tyron Meehan. V roce 2011 způsobil Chalandon velký rozruch románem Návrat do Killybegs, později ověnčeným Velkou cenou Francouzské akademie. Autor se v něm vrací k příběhu Tyrona Meehana, tentokrát vyprávěnému z jeho pohledu, tedy z pohledu zrádce. Návrat do Killybegs Přeložila Danuše Navrátilová V palčivém líčení jedné zrady vzdává autor čest Irům, kteří tvrdošíjně bojují za svou svobodu a důstojnost. Jednaosmdesátiletý Tyron Meehan čeká ve vsi Killybegs na smrt. Neví, kdy a jak zemře, ale je si jistý, že to bude právě zde, v místě, kde žili jeho předci. A zatímco v alkoholovém opojení čeká, vypráví o všem, co prožil: o krutém dětství v nepředstavitelné chudobě, o německých bombách padajících na Belfast, o svém vstupu do IRA, o vězení, o lásce a o tom, jak se ze všemi hýčkaného a obdivovaného bojovníka stal nenáviděnou osobou, když Angličané odtajnili jeho spolupráci s nimi. Proč ale zradil? Sorj Chalandon zde dává skutečnému muži, jehož příběhem se v knize inspiroval, možnost obhájit se ústy románového hrdiny v krutém, dojemném a velice lidském vyprávění o bezbřehém přátelství. A mimochodem i o tom, jak nemilosrdně britská moc zabíjí a nechává umírat své politické protivníky. B e l e t r i e m i m o e d i c e SORJ CHALANDON Photo © Paga Grasset 20

„Den bez četby je ztracený den! Marian Izaguirre se narodila v Bilbau a nyní žije v Madridu, v domě, který je vždycky plný přátel, knih a dobré hudby. Na univerzitě vystudovala informatiku a pracovala jako novinářka i v oblasti PR, ovšem ve volném čase se věnovala psaní. Za svou prvotinu La vida eliptica (Skrytý život) získala v r. 1990 literární cenu Premio Sésamo. Od té doby jí vyšlo dalších pět románů, které si získaly přízeň jak kritiky (např. za román El ópalo y la serpiente [Opál a had] získala v r. 1997 andaluskou cenu kritiků), tak čtenářů. Její nejnovější román Když život ještě býval náš se okamžitě po vydání stal bestselerem a získal si srdce čtenářů nejen ve Španělsku, ale i v Itálii či Holandsku. Když život ještě býval náš Přeložil Vladimír Medek Po dobách „když život ještě býval náš“ se stýská Lole, jedné z hlavních postav tohoto mnohovrstevnatého románu o životě, o politice, ale hlavně o knihách. Život, o který ji i jejího manžela Matíase připravil režim diktátora Franca, byl plný iluzí, literatury, kavárenských debat a nadějí do budoucna. Pak ale přišel rok 1936 a s nástupem generála Franca k moci se život změnil v boj o přežití a dnes, po patnácti letech, třou Lola s Matíasem bídu s nouzí a jediné, co jim zbývá, je zastrčený krámek, ve kterém nabízí na prodej sentimentální románky, zapomenuté klasiky a pastelky. A právě tady se Lola seznámí s Alicí, ženou, jež v knihách našla smysl života. Usazené před zaprášenou výlohou čtou společně tajemnou knihu a my se jejich prostřednictvím můžeme podívat na svět novýma očima a znovu zjistit, proč stojí za to žít. B e l e t r i e m i m o e d i c e 21 MARIAN IZAGUIRRE

22 „ Catharina Ingelman-Sundbergová (*1948) zahájila svou kariéru jako námořní archeoložka a strávila patnáct let zkoumáním historie lidstva na dnech oceánů po celém světě. Zúčastnila se expedic zkoumajících všechno možné, od vikinských lodí po východoindická plavidla. V 90. letech se začala věnovat psaní beletrie. Její historické romány (v nichž bohatě čerpala ze svých znalostí archeoložky) si okamžitě získaly čtenářský ohlas a jen ve Švédsku se jich dodnes prodalo už několik set tisíc. Uznání se Ingelman-Sundbergové dostalo i od kritiky, když v roce 1999 získala prestižní literární cenu Widdingpriset. Brambory na vloupačku jsou prvním dílem nové trilogie z žánru komediální „kriminálky“. Tato kniha vyšla už ve 24 jazycích a připravuje se i její filmové zpracování. Brambory na vloupačku Přeložila Helena Matochová Märtha, Lumen, Motyka, Stina a Anna-Greta se v domově důchodců Diamant ukrutně nudí. Jídlo je nevalné, zacházení špatné, mají málo pohybu a vedení šetří, kde může. To by se měli lépe i ve vězení! Märtha dostane geniální nápad – spáchají trestný čin a budou odsouzeni. Nějaký majetkový zločin, malou akci. Kořist pak darují chudým a přestárlým. Když mohl Robin Hood, proč ne my? Chopí se tedy chodítek a vydají se do luxusního hotelu, plného bohatých hostů. Ale plán se nevydaří. Chtějí-li uspět, musejí vymyslet dokonalý zločin. Dobrodružství začíná. Netrvá dlouho a Liga důchodců se zaplete s podsvětím, kde se může stát cokoli... B e l e t r i e m i m o e d i c e CATHARINA INGELMAN-SUNDBERGOVÁ Někdy je i vězení lepší než domov důchodců.

23 Ukázka: „Vloupání, vloupání, všechny smutky zahání.“ (Stina, 77 let) PROLOG Stará paní se chopila chodítka, pověsila si hůl vedle košíku a snažila se působit od- hodlaně. Být devětasedmdesátiletou bab- kou a chystat se na svou první bankovní loupež, to vyžaduje autoritu. Narovnala se, postrčila si klobouk do čela a otevřela dveře. Pomalu vešla do banky a opírala se přitom o chodítko značky Carl-Oskar. Do zavírací hodiny chybělo pět minut a čekali tu ještě tři klienti. Chodítko trochu skřípalo, i když ho namazala olivovým olejem. Od té doby, co se srazila s vozíkem uklízečky, ji trochu zlobilo. Ale v tak významný den jako ten dnešní to bylo jedno. Nejdůležitější bylo, že k chodítku patřil velký koš, kam se vejde spousta peněz. Märtha Andersonová ze Södermalmu krá- čela v lehkém předklonu a na sobě měla obyčejný kabát neurčité barvy, který si vy- brala, aby nebudila pozornost. Byla dost vy- soká a statná, ale ne tlustá, a na nohou měla pevné vycházkové boty, které jí usnadní pří- padný útěk. Žilnaté ruce skryla do obnoše- ných rukavic a nakrátko ostříhané bílé vla- sy pod hnědý klobouk se širokou krempou. Kolem krku měla šálu zářivé barvy. Kdyby ji náhodou někdo vyfotil s automatickým bleskem, aparát by přeexponoval celé okolí šály, takže by zanikly rysy jejího obličeje. Ale toto opatření podnikla spíš pro jistotu – ústa a nos jí zakrýval klobouk. Malá pobočka v ulici Götgatan vypada- la tak, jak dnes banky obvykle vypadají. Jen jedna pokladna, sterilní nudné zdi, naleštěná podlaha a na stolečku brožurky o výhodných půjčkách a tipech, jak zbohat- nout. Jojo, milí autoři brožurek, pomysle- la si Märtha. Buďte si jistí, že znám jiné, mnohem lepší způsoby! Posadila se na po- hovku a předstírala, že si čte plakáty o ter- mínovaných vkladech a akciových fondech, ale jen stěží dokázala sedět klidně. Dis- krétně strčila ruku do kapsy a nahmatala krabičku pastilek, svou drobnou neřest, před kterou ji lékaři varovali a zubaři jí za ni děkovali. Ale název Řev džungle zněl tak dobrodružně a pro takovýhle den se výborně hodil. Nějaký zlozvyk přece mít může. Obrazovka s čísly zapípala a k přepážce se přiřítil zhruba čtyřicetiletý muž. Vyřídil svou záležitost rychle a po něm odbavili stejně rychle ještě nějakou mladou dívku. Pak ale přišel na řadu postarší gentleman, který se přehraboval ve svých lejstrech a něco si u toho mumlal. Märtha pomalu ztrácela trpělivost. Nemůže tady zůstat moc dlouho. Někdo by si mohl všimnout jejího držení těla nebo něčeho jiného, co by ji mohlo prozradit. To by bylo špatné, chtěla totiž vypadat jako obyčejná stará dáma, která si přišla do banky pro peníze. A také že přišla, i když pokladní určitě za- skočí ta částka… Märtha v kapse nahmata- la výstřižek z Dagens Industri. Vystřihla si ho z článku, ve kterém se psalo, kolik ban- ky tratí na loupežných přepadeních, byl to odstavec s nadpisem: „Tohle je přepade- ní!“ Právě těmito slovy se vlastně nechala inspirovat. B e l e t r i e m i m o e d i c e „

Finská spisovatelka a animátorka Katja Kettu (*1978) vystudovala režii animovaných filmů na Akademii umění v Turku a finskou literaturu na univerzitě v Tampere. Nakonec oklikou přes Tallinn a Londýn skončila v Helsinkách, kde vyučuje scenáristiku, natáčí videoklipy a píše knihy. V jejích příbězích se mísí krása s ošklivostí, vznešenost s nízkostí. Za svůj třetí román Porodní bába (Kätilö, 2011) získala Katja Kettu nejvýznamnější finské literární ocenění, Runebergovu cenu. Příběh „nemožné lásky v nemožné době“ se stal pravou literární senzací, byl přeložen do třinácti jazyků a chystá se jeho filmová verze. 24 B e l e t r i e m i m o e d i c e Porodní bába Přeložila Jitka Hanušová Je pozdní léto roku 1944 a v oblasti Pečenga na severu Finska probíhá laponská válka. Nemanželská dcera ze šamanské rodiny, odmalička odsunutá na okraj společnosti, vykonává důležité povolání porodní báby. Její život, to jsou cesty v nočním mrazu, pach dezinfekce a krev. Všechno se však změní, když potká nacistického důstojníka Johannese, který se „na ni podívá, jak se ještě nikdy nikdo nedíval“, a bezhlavě se do sebe zamilují. Hrdinka pak z vlastní vůle následuje německé šiky do vojenských a vězeňských táborů, kde pomáhá jako polní zdravotní sestra. Zatímco dříve však děti vítala do světa, zde se z ní stává anděl smrti a nakonec i ji semelou nemilosrdná kola dějin. Příběh je ojedinělým ztvárněním palčivé a rozporuplné kapitoly v dějinách Finska, z níž dodnes některé rodiny nesou cejch. KATJA KETTU

„Ukázka: ŘÍJEN: fjord Mrtvého muže, 1944 Dorazila jsem do chaty Mrtvého muže přes- ně před deseti dny. Každý ať děkuje Bohu, kdo nezakusil to krveprolití světa, kterým jsem si prošla, každý, koho ušetřily Stalino- vy varhany a do koho se v mrazivém pekle Pečengy nezahryzly smrtící ledové pazoury. Esesmani mě se psem vyhodili z pancéřova- né lodě S/S Donau asi dva týdny po tom, co jsme vypluli z Kirkenese, kde nás Angličani málem potopili. Po čaji s Anglány zůstala na lodi nefunkční navigace, rozbité bylo i rádio a ozvěnový hloubkoměr proti ponorkám. Ši- nuli jsme si to po moři, zatímco důstojnictvo leželo v podpalubí, prý s alergií na nikl, na palubě se potáceli horští myslivci s mořskou nemocí a všelijací záložníci. Dělo se tehdy na lodi kdeco, o čem se mi nechce mluvit, a výsledkem bylo, že mě vysadili a necha- li na pospas moři. Ale nejhorší bylo, že mi sebrali mapu a kompas. Celý týden hřímala bouře a na latrínách to páchlo zvratky a hnisem. Toho rána se však nečekaně uklidnila. Dusný, mlhavý vzduch mě šimral na tváři, když vtom za mnou přišel prťavý Alexej Ignatěnko. Rus- ký klučina byl na lodi jediný, kdo věděl, jak ji navigovat, díky tomu si tu mohl volně štrádovat v nových kožených kotníkových botkách a nikdo mu v tom nebránil. V pod- paždí mu visela ta jeho věčná šachovnice. Vzpomněla jsem si, jak ses kdysi smál, že z tohohle kluka se člověku vryjí do pamě- ti tak akorát uši. Špatný odhad. Namísto toho, aby mě Alexej začal přemlouvat ke hře, pronesl: – Medičinica. Čas jít. Potom mě poprvé nazval vlastním jmé- nem a já pochopila, že jsem klesla na úroveň válečného vězně nebo ještě něčeho horšího. Zatočila se mi hlava. Na tuto chvíli jsem če- kala. Přejela jsem jazykem své nové zuby z velrybích kostí (o tom ti povím později, milovaný Johannesi!) a zeptala se: – A mapa? Alexej zavrtěl hlavou. Hleděli jsme na moře vytrácející se v mlze. – Teď je dobré počasí. Byla to lež. Oba jsme věděli, že právě ta- kového počasí se lovci velryb bojí víc než bojovného hřmotu moře. V takovém počasí můžou loď zachytit svrchní proudy a od- nést ji stovky námořních mil na otevřené moře, aniž posádka posun vůbec zaregis- truje. Nekárala jsem svého mladého přítele za tuto lež. Nebýt Alexeje Ignatěnka, už by mnou byli mrskli střemhlav do moře. Vo- jáci horské armády, kteří leželi na palubě, byli znechuceni válkou, hladem, nespoleh- livým zásobováním, zkaženými švédskými a argentinskými konzervami, nedostatkem vlněných ponožek, děravými bažanty, úpě- ním mrzáků a neutuchajícím vichrem a sně- hovými bouřemi. Ale ze všeho nejvíc byli znechuceni mnou, Fräulein Schwester. Souhlasila jsem bez protestování. Alexej Ignatěnko mi podal mausera. Stiskla jsem studený povrch pistole, když jsem uvidě- la, kteří z Hilfswilligerů šli veslovat. Jeden z nich, ten v laponském zimníku s kostě- ným zapínáním, se jmenoval Monťa. Vězeň s výsadním postavením z táboru Titovka. Hádala jsem, že by mě zabil hned, jen co bychom se dostali lodi z dohledu. Nadechla jsem se a vlezla do člunu. B e l e t r i e m i m o e d i c e 25 „…Za nemožných okolností se zrodí příběh nemožné lásky. Vyprávění o něm je okořeněné špetkou magického realismu a hrstí drsné reality. Osud žen v zajateckých táborech za druhé světové války byl krutý a Kettu tuto dobu zobrazuje s bolestnou přesností… – zdůvodnění poroty Runebergovy ceny

„ Stephen Lloyd Jones (*1973) se narodil v anglickém hrabství Hampshire, vystudoval University of London a dnes žije s manželkou a třemi syny v hrabství Surrey. Deníky dávného prokletí jsou jeho románovým debutem; v současnosti pracuje na jejich pokračování. B e l e t r i e m i m o e d i c e 26 STEPHEN JONES Deníky dávného prokletí Přeložila Veronika Volhejnová Hannah se zběsile žene nocí v terénním autě, vedle ní sedí její vážně zraněný manžel a na zadním sedadle její dcera. Mají namířeno na odlehlou farmu ve Walesu, kde se chtějí skrýt před vražedným nebezpečím, jež je všechny hrozí zničit – před zlovolným přízrakem, který pronásleduje její rodinu už téměř dvě stě let; před přízrakem, který se dokáže proměnit v kohokoli, včetně Hanniných nejbližších… Hororový debut Stephena Lloyda Jonese se odehrává ve třech časových rovinách – v Hannině současnosti, v sedmdesátých letech 20. století a v sedmdesátých letech 19. století –, jež se splétají v napínavý, dechberoucí příběh, od něhož se čtenář nedokáže odtrhnout. Když na sebe vaše nejhorší noční můra může vzít podobu vašich nejbližších, komu můžete ještě věřit?

Ukázka: Hannah se zvedl žaludek, když jí došel celý dosah Sebastienových slov. Ověřila jste si Natovu totožnost od té chví- le, co k vám nasedl do auta? Zalapala po dechu. Pak ještě jednou. V uších jí hučelo, v ústech měla sucho. Umí si vůbec představit, že ten muž do- le je někdo jiný než její manžel? Jestli ten, kdo s nimi dojel sem na farmu, není Nate, mohou být následky tak strašlivé, že si je snad ani nedokáže představit. Horečně pátrala v paměti po jakémkoli důkazu, že je to Nate – její Nate –, kdo leží zraněný dole na pohovce v kuchyni. V du- chu si znovu promítala útěk z otcova domu, všechna slova, která mezi nimi padla v autě. Ale jaká slova? Téměř nemluvil. Vlastně jí ani neřekl, co se stalo. Ale vždyť umíral! A jestli se nám nepovedlo zastavit krvácení včas, tak možná pořád umírá! Nevolána se jí vybavila vzpomínka na den, kdy si Nata vzala. Žádní hosté. Žádný poprask. Její manžel, její otec a kněz v kos- tele na břehu jezera Annecy. Charles jim zamluvil novomanželské apartmá v hotelu s výhledem na jezero, ale Hannah místo to- ho naložila Nata do auta a odvezla ho do hor. Tu noc se s ním milovala na dece a pak se dívali, jak chladný měsíc zasypává jezero svatebními diamanty, dokud neusnuli. Dru- hý den ráno se vrátili do hotelu právě včas na snídani servírovanou personálem, kte- rý se ze všech sil snažil nevšímat si jejich špinavých šatů a zardělých tváří. Zrak se jí rozostřil slzami. Zaťala pěsti a přiměla se zahnat tu vzpomínku. Soustře- dit se raději na nenávist. Na vztek. Nedokázala ještě uvěřit, že její manžel už není, půjde ale dolů a zjistí to. Jestli tam najde Jakaba – jestli nahradil Nata –, pak ať je mu nebe milostivo, protože už jí bude zbývat jen pomsta, a její pomsta bude straš- ná. Zničí ho. Docela. Rozseká jeho tělo na prášek. Rozdrtí každou kost. Zadupá ho do země. Vykuchá. Spálí. Odstraní z povrchu zemského. Hannah si uvědomila, že se třese. S pálí- címa očima vyskočila. Sebastien se zvedl. „Na co myslíte?“ „Musím to vědět.“ Kývl. „Jdu s vámi.“ Usoudila, že teď není třeba se plížit. Buď dole na pohovce leží její manžel, nebo ob- ludná napodobenina. Nechala jsi s ním Leu. 27 B e l e t r i e m i m o e d i c e „ „Originální, působivé, výtečně promyšlené a podmanivě odvyprávěné čtení. – Guardian Deníky dávného prokletí jsou tak napínavé, že je člověk bude chtít číst až do noci. A tak strašidelné, že by to rozhodně dělat neměl. – BBC Deníky dávného prokletí se čtou jedním dechem, doslova je nelze odložit. Románový debut Stephena Lloyda Jonese je stejně mnohotvárný a hrůzu nahánějící jako Historička od Elizabeth Kostové a stejně chytrý a strhující jako Šifra mistra Leonarda od Dana Browna. – Benjamin Percy

Dorothe Norsová (*1970) patří k nejoriginálnějším současným dánským autorům. Na svém kontě má už sedm knih, mezi nimi například román Minna mangler et ovelokale (Minna potřebuje zkušebnu, 2013) psaný v jednovětých odstavcích. Může se také pyšnit tím, že je první dánskou autorkou, které kdy otiskli povídku v časopise The New Yorker. Její sbírka povídek Na hraně způsobila na americké literární scéně nevídaný rozruch a mezi její fanoušky se řadí mimo jiné i Junot Díaz nebo Oprah Winfreyová. Na hraně Přeložila Markéta Cmíralová Dorothe Norsová píše úsporným stylem o všedních věcech: ztrátě panenství, utracení nemocného psa nebo začátku lásky mezi dvěma outsidery v New Yorku. Současně však její povídky pojednávají o zlomových emocích lidských životů – o chvíli, kdy si dítě uvědomí, že jeho otec není superhrdina, o situacích, kdy známý svět přestane dávat smysl a začne se rozpadat. Norsová umí nacházet nečekané radosti i tragédie v maličkostech, a proto také dokáže zpracovat téma, které by jiným vydalo na román, na osmi stránkách. Život je jednoduchý. Jednoduchost je složitá. Začtěte se. B e l e t r i e m i m o e d i c e 28 „Krátké povídky o všedních věcech s vyústěním, které vás zasáhne jako úder karate. DOROTHE NORSOVÁ Photo © Simon Klein Knudsen

„ Claire North je pseudonym, identita autora/autorky není zřejmá. Prvních patnáct životů Harryho Augusta se setkalo s nadšeným čtenářským ohlasem, takže je pravděpodobné, že tvůrce tohoto románu nezůstane v utajení navždy. Prvních patnáct životů Harryho Augusta Přeložila Zuzana Dejmková Harry August, hrdina knihy, má podivuhodnou schopnost: jakmile zemře, vrací se do chvíle svého zrození a prožívá svůj život znovu od začátku, ale se všemi vzpomínkami na to, co už prožil. Autorka s tímto motivem dovedně pracuje – vypráví o tom, jak Harryho zaskočí první znovuzrození, jak této zvláštnosti uvyká a učí se jí využívat, jak se seznamuje s dalšími lidmi obtíženými podobným darem. Někteří jsou starší než on a žili už před jeho narozením; jiní se naopak narodí až za Harryho života a přežijí ho. Vytvářejí tak řetězec, po kterém lze posílat zprávy napříč dějinami – a právě Harrymu se přihodí, že ho těsně před jednou z jeho smrtí navštíví dívenka a prosí ho, aby při dalším zrození předal zprávu do minulosti: blíží se konec světa a jen lidé jako Harry tomu můžou zabránit – pokud jim ovšem na světě záleží... 29 B e l e t r i e m i m o e d i c e CLAIRE NORTH Skvělýromán...vystavěnýokolopoutavézáhady, kterásenetýkáničeho menšího,nežjezániksvěta.Nádherněnapsánoa vystavěno...výjimečnákniha! – Booklist

Ohlédnutí za španělskou válkou: Eseje II. (1942–1944) Přeložila Kateřina Hilská Druhý svazek čtyřdílného projektu sebraných esejí George Orwella, Ohlédnutí za španělskou válkou: Eseje II. (1942–1944), přináší žánrově rozmanité útvary od slavných sloupků „Jak to vidím já“ přes literární recenze až po imaginární rozhovor s Jonathanem Swiftem či krutě sebezpytné obsáhlé eseje Ohlédnutí za španělskou válkou nebo Anglický národ. Již vyšlo: Farma zvířat/Animal Farm (bilingvní titul), Cesta k Wigan Pier, Deníky I (1931–1940), Deníky II (1940–1949), Devatenáct set osmdesát čtyři/Nineteen Eighty-Four (bilingvní titul), Lev a jednorožec – Eseje I. (1928–1941) Připravujeme: Úpadek anglické vraždy – Eseje III., Spisovatelé a leviatan – Eseje IV., Hold Katalánsku, Na dně v Paříži a Londýně, Devatenáct set osmdesát čtyři (nové vydání) B e l e t r i e m i m o e d i c e 30 George Orwell (1903–1950) patří k nejvýraznějším spisovatelům a novinářům první poloviny 20. století. Přestože souzněl se soudobými levicovými filozofickými proudy a prohlašoval se za socialistu, v případě Sovětského svazu potěmkinovskou povahu socialistického režimu brzy prohlédl a ostře se proti němu vymezil. Originálně své politické myšlenky zpracoval v alegorické novele Farma zvířat (1945) a v antiutopickém románu Devatenáct set osmdesát čtyři (1949). Velmi oblíbené byly a stále jsou jeho eseje, cestopisy a reportáže, např. Na dně v Paříži a Londýně (1933), Barmské dny (1934) a Hold Katalánsku (1938). George Orwell dodnes zůstává ikonou vzdoru vůči totalitním tendencím a politické manipulaci všeho druhu. „Plánovaný čtyřsvazkový projekt nakladatelství Argo bude obsahovat celkem 241 esejí; v této podobě se bude jednat o nejúplnější, nejširší a naprosto vyčerpávající souhrn Orwellových esejí v češtině. Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky. GEORGE ORWELL

Marisha Pesslová (*1977) vyrůstala po rozvodu rodičů jen s matkou (i když za otcem, Rakušanem, jezdila pravidelně do Evropy), která vybavila dceru nejrůznějšími schopnostmi: Marisha jezdila na koni, malovala, hrála jazz a učila se francouzsky. Vystudovala literaturu. Psát začala v Londýně, kde se na čas usadila. V současnosti žije v New Yorku. Začala psát dva romány, a teprve rukopis toho třetího – Vybrané okruhy z mechaniky pohrom (česky Argo, 2008) o velmi jedinečném vztahu dcery a otce – poslala literární agentuře a po dvou letech pak vyšel. Stal se knihou roku, dostal se do žebříčku deseti nejlepších debutů a jeho práva se prodala do zahraničí. 31 Noční film Přeložil Pavel Černovský Jedné deštivé říjnové noci je v opuštěném skladišti na Manhattanu nalezeno mrtvé tělo krásné a mladé Ashley Cordovové. Přestože policie označí její smrt za sebevraždu, dlouholetý investigativní žurnalista Scott McGrath má jiné podezření. Vyšetřování podivných okolností obklopujících Ashleyin život a smrt dovede McGrathe tváří v tvář odkazu jejího otce: legendárního režiséra kultovních hororů Stanislase Cordovy – muže v ústraní, kterého na veřejnosti nikdo neviděl již déle než třicet let. Poháněn touhou po pomstě, zvědavostí a potřebou odhalit pravdu nechá se McGrath i se svými dvěma novými pomocníky vtahovat hlouběji a hlouběji do Cordovova tajemného, hypnotického světa. Když se k odhalení režisérových tajemství přiblížil naposledy, stálo ho to manželství i kariéru. Tentokrát by mohl přijít o mnohem víc. B e l e t r i e m i m o e d i c e MARISHA PESSLOVÁ Photo © Laura Rose Již vyšlo: Vybrané okruhy z mechaniky pohrom

Ukázka: Prolog New York City, 2.32 ráno KAŽDÝ ZNÁ NĚJAKÝ PŘÍBĚH S CORDO- VOU, ať se mu to líbí nebo ne. Sousedka z bytu odvedle možná kdesi na půdě našla ve staré krabici jeden z jeho fil- mů a nikdy už sama po tmě nevstoupila do místnosti. Váš kamarád se možná chvástal, že objevil na internetu nelegální kopii fil- mu V noci jsou všichni ptáci černí, ale když si ho pak pustil, nechtěl o tom mluvit, ja- ko by to byla strašná zkouška, kterou tak tak přežil. Ať už je váš názor na Cordovu jakýkoliv, buďte si posedlí anebo lhostejní, jak chcete – Cordova nenechá nikoho chladným. Je to průrva, černá díra, blíže neurčené nebez- pečí, neúprosný vpád neznáma do našeho přeexponovaného světa. Skrývá se v pod- zemí, tušený se rýsuje v temných koutech. Je v řece pod železničním mostem, a s ním i všechny ztracené důkazy a odpovědi, kte- ré už nikdy nespatří světlo dne. Je mýtus, monstrum, smrtelník. A přesto věřím, že když ho potřebujete nejvíc, ví, jak zamířit přímo k vám, jako záhadný host, kterého si všimnete na dru- hé straně přeplněné místnosti na večírku, a než mrknete, stojí přímo vedle vás u mísy ovocného punče, a když se jakoby nic oto- číte s otázkou, kolik je hodin, dívá se vám přímo do očí. Můj cordovovský příběh podruhé začal jedné deštivé říjnové noci. Byl jsem tehdy jen jeden z mnoha lidí, kteří se točí doko- la v kruzích, uhánějí nejvyšší rychlostí do nikam. Byly dvě ráno a já šel běhat oko- lo Nádrže v Central Parku – nebezpečný zvyk, který jsem si vypěstoval v průběhu posledních let, kdy jsem byl příliš napjatý, než abych mohl spát, uštvaný netečností, kterou jsem si neuměl vysvětlit, snad jen nejasným tušením, že nejlepší část živo- ta mám za sebou a že pocit neomezených možností, který mi byl kdysi v mládí tak vlastní, je pryč. Byla zima a já jsem byl promočený. Štěr- kovou dráhu rozrývaly kaluže, černé vody je- zera halila mlha. V chuchvalcích se zachyco- vala v rákosí podél břehů a vzdálené okraje parku úplně smazala, jako by to byl po stra- nách otrhaný papír. Z ohromných budov na Páté Avenue bylo vidět jen pár zlatých svě- télek, která se propalovala tmou a odrážela se na hladině jako ošuntělé mince hozené na dno. Kdykoliv jsem proběhl pod jednou ze železných lamp, proletěl kolem mě můj stín, pak rychle vybledl a odlepil se – jako by neměl nervy na to, aby zůstal. Míjel jsem zrovna Jižní bránu, začínal šesté kolečko, když jsem se ohlédl přes ra- meno a někoho za sebou uviděl. Před lampou stála nějaká žena, tvář jí halil stín, červený kabát zachycoval svět- lo za ní a v okolní tmě vypadal jako záři- vě rudý řez. Mladá žena tady a sama? Zbláznila se? B e l e t r i e m i m o e d i c e 32 „ „Noční film, brilantně napsaný a strhující literární thriller od oslnivě tvůrčí autorky Marishy Pesslové, vás udrží v napětí, dokud neobrátíte poslední list.

„ 33 B e l e t r i e m i m o e d i c e Orhan Pamuk (*1952) je nejvýznamnější a nejoceňovanější turecký spisovatel současnosti, nositel Nobelovy ceny za literaturu (2006), scenárista, esejista a profesor srovnávací literatury na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Svou tvorbou staví mosty mezi moderním evropským románem a mystickou tradicí Orientu. Zabývá se fenoménem Turecka jako země oscilující mezi dvěma světy. Jeho dílo bylo přeloženo už do padesáti jazyků a vydáno ve více než stovce zemí celého světa. V roce 1982 debutoval rodinnou ságou Pan Cevdet a jeho synové. Mezinárodní uznání mu přinesl román Bílá pevnost (1985). Za vrchol jeho tvorby je považována kniha Jmenuji se Červená (1998). ORHAN PAMUK Již vyšlo: Jmenuji se Červená, Sníh, Bílá pevnost, Černá kniha, Nový život, Muzeum nevinnosti Tichý dům Přeložil Petr Kučera Píše se červenec 1980 a v Turecku se schyluje k dalšímu vojenskému převratu. Do přímořského letoviska nedaleko Istanbulu přijíždí jako každý rok tři sourozenci, aby navštívili svou devadesátiletou babičku. Zatímco v ulicích houstne napětí mezi nacionalisty a levicovými bojůvkami, babiččin „tichý dům“ vydává úzkostně skrývaná rodinná tajemství a rozehrávají se v něm osudové životní příběhy. V pořadí druhý román Orhana Pamuka, ověnčený domácími i zahraničními cenami, je jak brilantním rodinným dramatem, tak dramatem celé země, stojící na pokraji chaosu, v níž děsivě utichá komunikace mezi politickými skupinami, společenskými vrstvami i generacemi. Istanbul Přeložil Petr Kučera Istanbul je poutavým a současně nezvyklým pohledem na jednu ze světových metropolí očima autora, který je s ní neodlučně spjat. Kniha je nejen holdem Istanbulu a Bosporské úžině, ale i jakousi osobní kronikou Pamukova uměleckého zrání. Rodinná historie a autorovy vzpomínky se prolínají s esejemi o malířích, spisovatelích a cestovatelích – západních i tureckých – spojených s Istanbulem. Pamukův Istanbul však není radostnou ódou na tisícileté město, nýbrž zachycuje město spíše v jeho pochmurných tónech a s jeho bytostnou melancholií, zdůrazněnou i podmanivými fotografiemi Ary Gülera. Kniha je nejen holdem Istanbulu, městu zápasícímu o své místo mezi velkolepou minulostí a nejistou budoucností, ale i osobní kronikou Pamukova uměleckého zrání. Text je doprovázen úchvatnými fotografiemi Ary Gülera.

Ayn Randová (1905–1982) se narodila jako Alisa Zinovjevna Rosenbaumová v Rusku. Studovala v Petrohradě, jejím oborem byla historie. V SSSR jí vyšla i její první kniha, biografie slavné herečky polského původu jménem Pola Negri. V roce 1926 přesídlila do USA. V roce 1931 získala díky sňatku s hollywoodským hercem americké občanství, ve 40. letech se začala politicky angažovat. Roku 1943 vydala knihu The Fountainhead, ve které románové i romantické prvky mísí s politicko-filozofickým poselstvím. Kniha jí přinesla celosvětový úspěch a množství oddaných příznivců, v roce 1949 vznikl film s Garym Cooperem v hlavní roli. Za její opus magnum se považuje Atlas Shrugged z roku 1957. Vliv této knihy daleko přesáhl hranice literatury. Atlasova vzpoura Přeložil Aleš Drobek Rozsáhlý, vlivný a kontroverzní román Ayn Randové vyšel poprvé v roce 1957 a dodneška je její nejproslulejší a nejprodávanější knihou. Randová se věnovala především filozofii, vypracovala vlastní směr zvaný objektivismus. K němu patří etický egoismus či racionální sledování vlastního zájmu. Ve svém románu využívá postupů science-fiction, detektivky i milostné romance. Děj tohoto díla je zasazen do dystopické budoucnosti Spojených států, v které se prosazují socialistické tendence, regulace a daně. Ústřední premisu knihy metaforicky vyjadřuje název: co se stane, když se Atlas, který na svých ramenou nese svět, rozhněvá a svět z ramen shodí? Co se stane, když tvůrčí mozky – vůdčí byznysmeni, vědci, vynálezci, umělci... –, kteří udržují svět v chodu, začnou stávkovat? Tento motiv demonstruje, že když se zničí lidské usilování o vlastní zisk a prospěch, povede to ke zhroucení celé společnosti. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán. 34 B e l e t r i e m i m o e d i c e AYN RANDOVÁ

35 Ukázka: Dr. Ferris si povšiml jeho náhlého zájmu, usmál se a poblahopřál si, že uhodil na tu správnou strunu. Hru měl nyní jako na dla- ni, všechny karty spočítané. Někteří lidé, po- myslel si, poslechnou jakýkoli příkaz, pokud zůstane jen naznačen, jenže Rearden byl za- stánce upřímnosti; dr. Ferris čekal tvrdého realistu, a také se dočkal. „Vy jste praktický člověk, pane Rearde- ne,“ pokračoval tedy v přátelském duchu. „Nejde mi na rozum, jak jste mohl tak trestu- hodně zaspat dobu a proč se stále nehodláte probudit. Co kdybyste se konečně přizpů- sobil a začal hrát týmově? Jste koneckonců chytřejší než většina ostatních. Jste význam- ná osobnost, my vás máme v hledáčku už dlouho, a jakmile se mi doneslo, že jste zčis- tajasna jedna ruka s Jamesem Taggartem, hned jsem věděl, že jste uzrál. S Taggartem ale dál neztrácejte čas, je to nicka, obyčejná štěnice. Postupte do vyšší ligy. Můžete nám být užitečný, a my zase vám. Chcete, aby- chom si došlápli na Orrena Boyla? Ten vám za poslední roky uštědřil pěkných pár ran, to vám povím. Máme mu trochu přistřihnout křídla? Stačí říct. Přidejte se k nám a dejte Danaggerovi na srozuměnou, že jestli si bu- de moc vyskakovat, skončí v base, zatímco vy zůstanete na svobodě, protože máte přá- tele, které on nemá. Tak se dnes dělá byz- nys! No řekněte sám, není to snad mnohem praktičtější? Mimochodem, ať už o vás lidé napovídali cokoli, nikdo vám nikdy nemohl upřít, že jste prvotřídní byznysmen a prag- matický realista.“ „To je pravda,“ přisvědčil Rearden. B e l e t r i e m i m o e d i c e Dr. Ferris se zazubil. „Hledali jsme hodně dlouho, než jsme na vás něco našli. S vámi poctivci je to jedna velká svízel. Věděli jsme ale, že dříve nebo později uklouznete – a ta- ky jsme se dočkali.“ „Zdá se, že vás to těší.“ „Mám snad plakat?“ „A to vám nevadí, že jsem porušil jeden z vašich zákonů?“ „Inu, nač myslíte, že zákony jsou?“ Dr. Ferris si nepovšiml záblesku v Rear- denových očích. Dávno povolil v obezřetnos- ti a nyní se jen chystal uštědřit smrtelnou ránu kořisti lapené v pasti. „Vážně jste si myslel, že ty zákony píšeme proto, aby se dodržovaly?“ ušklíbl se. „Vždyť my chce- me, aby se porušovaly. Pokud vám to ještě nedošlo, tak tady proti sobě nemáte partu nějakých skautíků. Doba vznešených idejí dávno minula. Nám jde o moc a myslíme to smrtelně vážně. Vy podnikavci jste to neváleli špatně, ale teprve my celou hru doopravdy prokoukli, a vy byste se s tím měli smířit. Nevinným totiž nelze vládnout. Stát má jednu jedinou pravomoc – zatočit s tím, kdo překročí zá- kon. Jenže když není dost pachatelů, musí si nějaké obstarat. A tak začne stavět mimo zá- kon kde co, až už není možné normálně žít, aniž by se člověk proti něčemu neprovinil. Národ poctivců není nikomu k užitku. Z ta- kového nic nekouká. Stačí ale schválit pár zákonů, které nelze ani dodržovat, ani vy- máhat, ani objektivně vykládat, a rázem má- te národ provinilců. A těm už vládnout lze. Taková jsou tedy pravidla, taková je hra, a jakmile ji pochopíte, bude s vámi mnohem snazší domluva.“ „

Dan Rhodes (*1972) je britský prozaik. Debutoval v roce 2000 sbírkou „101 povídek o lásce“ s názvem Antropologie. Hýčká si pozici na okraji literárního dění, a na svém blogu s oblibou zveřejňuje negativní recenze na svoje knihy. Přesto se dočkal čtenářského úspěchu, kritického ocenění a překladů do mnoha jazyků. Rhodesovým tématem jsou milostné vztahy, líčené s poťouchlým humorem, plné bizarních zvratů a podbarvené nostalgií a smutkem. Vezmi si mě Přeložil Vít Penkala Titul svou formou navazující na Rhodesovu Antropologii: stovka tragikomických, absurdních, poťouchlých i cynických historek a situací spjatých se vstupem do manželství. Ukázka: Uhlík Požádal jsem svou přítelkyni, aby se za mě provdala, a ona souhlasila. Nemohl jsem si dovolit diamant, a tak jsem jí podal kousek antracitu. „Je to čistý uhlík,“ vysvětloval jsem. „Stačí, abychom vymysleli, jak přeskupit atomy...“ Dívala se na ten úlomek ve své dlani a já začínal mít strach, že naše zasnoubení bude tím nejkratším v ději- nách. Usmála se. „Strčíme ho pod matraci,“ řekla. „Mož- ná z něj časem ten diamant umačkáme.“ Pořád ještě tam je. Čas od času ho zkontrolujeme, ale vypadá pořád stejně. Myslím, že bychom byli trochu zkla- maní, kdyby se někdy změnil. 36 B e l e t r i e m i m o e d i c e DAN RHODES Již vyšlo: Zlato, Antropologie

Tom Robbins se narodil v roce 1936 v Severní Karolíně ve Spojených státech a od roku 1962 žije v umělecké komunitní vesnici La Conner nedaleko Seattlu. V šedesátých letech se pohyboval v kruzích nejznámějších představitelů éry hippies a například gurua LSD Timothy Learyho použil jako inspiraci pro postavu Wiggse Dannyboye z románu Parfém bláznivého tance. Vedle své literární činnosti působil i jako literární kritik a redaktor v novinách a v poslední době na sebe upozornil i jako odpůrce války v Iráku a represivního přístupu k marihuaně. 37 B e l e t r i e m i m o e d i c e „ Tibetský broskvový koláč Přeložila Michala Marková Ač je to k nevíře, Tomu Robbinsovi bude za dva roky osmdesát. A tak má autor kultovních svazků, jako je Parfém bláznivého tance nebo I na kovbojky občas padne smutek rozhodně nárok tentokrát přijít s knihou vzpomínek. Sám o ní vehementně tvrdí, že nejde o autobiografii, a možná má pravdu. Tenhle velikán americké bohémy a sběratel majonézy totiž snáší jeden důkaz za druhým, že jeho život jako by vypadl ze stránek jeho románů, a znalci jeho díla v jeho vzpomínkách určitě najdou mnoho zárodků, které později vyklíčily do literárních motivů. V rozvětveném vyprávění s mnoha odbočkami nás Robbins seznámí se svým dětstvím prožitým ve virginském horském městečku za Velké Již vyšlo: Další dálniční atrakce, Zátiší s Datlem, V žabím pyžamu, Parfém bláznivého tance, I na kovbojky občas padne smutek, Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé, Vila Inkognito, Hubené nohy a všechno ostatní, P jako pivo Tahle knížka se dá vnímat jako mimořádné svědectví o životě umělecké bohémy mírně stranou hlavního proudu americké beatnické a hippie kultury, ale taky jako typicky vtipné a šarmantní robbinsovské vyprávění o dobách, kdy se hipsteři ještě nemyli. TOM ROBBINS hospodářské krize, dozvíme se, jak se z něj díky vojně stal pacifista i milovník asijské kultury, počastuje nás (pro nás Středoevropany legračně užaslým) popisem svých prvních houbařských výprav, poučí nás, proč jíst a nejíst kimči – a zejména strhujícím i vtipným způsobem vylíčí, jak žila americká umělecká avantgarda koncem padesátých let, v dobách, kdy se společnost u nás ještě vylízávala z nejhorších ran nejtužšího komunismu. Z pozice očitého svědka a účastníka popisuje sanfranciskou hippie vlnu a vyznává se ze svého veskrze pozitivního vztahu k psychedelikům, vypráví, jak se z literárního kritika-samouka stal známý romanopisec, a více či méně láskyplně se zmiňuje o mnoha láskách svého života. Chcete se dočíst o satori prostřednictvím neonového golfového míčku a o tom, jak sledovat experimentální filmy Andyho Warhola coby strhující thrillery? Jste na správné adrese.

38 Samuel Shem (*1944, vlastním jménem Stephen Bergman) je americký spisovatel a lékař. Vyučuje na Harvardu, vedle své lékařské kariéry píše nesmírně úspěšné romány, povětšinou z medicínského prostředí. Jeho romány Dům Páně (česky Argo, 1999) a Hora hoře (česky Argo, 2002) se staly světovými i českými bestselery. Duch místa Přeložil Petr Štádler Po rozvodu a roce putování světem s Lékaři bez hranic se dr. Orville Rose dozvídá o matčině úmrtí a je nucen opustit spokojený život v Evropě a čerstvou lásku. Vrací se do fádního městečka Columbia, kde zjistí, že chce-li si vysloužit atraktivní dědictví, musí splnit podivnou podmínku matčiny závěti: strávit v opovrhovaném maloměstě svého dětství rok a třináct dní. Přistupuje na ni jen s těžkým srdcem, přelomový krok mu však do života přináší novou lásku a umožní mu vrátit se ke kořenům – obnovit vztahy s rodinou, shledat se s dávnými přáteli a vyrovnat se se starým nepřítelem i trpkými vzpomínkami. Z pozice nového městského lékaře je postaven před nelehký úkol pečovat o masu zabedněných Columbijských a svádět únavné bitvy s jejich sebevražedným životním stylem. Sám zatím dostává příležitost vypořádat se s komplikovaným vztahem k matce – která, ač po smrti, se v knize svérázným způsobem zhmotňuje a synovi o sobě dává hlasitě vědět –, lépe porozumět jí i sobě a pochopit, v čem opravdu spočívá umění zahojit bolest druhých i vlastní. B e l e t r i e m i m o e d i c e SAMUEL SHEM Již vyšlo: Dům Páně, Hora hoře „Knihou Duch místa, svým dosud nejambicióznějším literárním počinem, se Samuel Shem po dlouhých letech velkolepě vrací na pole literatury!

Ukázka: Na stole ležel pro Orvillea telegram od sestry. DNES 1. 8. ZEMRELA MATKA SNAZILA JSEM SE VOLAT POHREB 3. 8. ABY SES STIHL VRATIT DOMU ZAVOLEJ NA UCET VOLANEHO S LASKOU PENNY Cítil, jak ho to omráčilo. Krve by se v něm nedořezal. Posadil se. Celestina ho pozorovala. „Matka umřela.“ „Bože můj!“ vydechla a pokřižovala se. V jejích očích Orville spatřil odraz vlast- ního šoku. „Jo. Bože.“ Celestina k němu přiklekla a sevřela mu hlavu do dlaní. „Jsem s tebou, můj nejdraž- ší. Jsem s tebou.“ „Jo… Jo, díky…“ Orville si s mrazením uvědomil, že telegram musel dorazit do sportovního střediska v Holandsku už prv- ního srpna, někdy později během dne. Té- měř před dvěma týdny. „Do hajzlu. Co teď budu sakra dělat?“ „Dýchej,“ odvětila. „Miluju tě a jsem ta- dy. Zklidni dech.“ II. „Columbia! Příští zastávka Columbia!“ Bylo pozdní odpoledne následujícího dne. Vlak mířící z newyorské Grand Cen- tral Station na sever do Albany s železnou nevyhnutelností sjížděl z příhradového mostu přes řeku Hudson zpět na pevni- nu. Orville vyhlédl z okénka po pravé ru- ce. Na vrcholku kopce spatřil panství Ola- na s věžičkami v perském stylu, postavené krajinářem devatenáctého století Frederic- kem Churchem. Vápencová fasáda získala v klesajícím slunci smetanově zlatý odstín a Orvillea nostalgicky píchlo u srdce. Z úlož- né přihrádky nad hlavou popadl batoh a od- kráčel do prostoru mezi vagony. Za pár mi- nut dorazí domů. Ne, nedorazí. Vlak zaskřípěl, zpomalil, zaskřípěl ještě jednou, tentokrát pořádně, zachvěl se a ztěžka zastavil. Orville i ostatní cestující vyčkávali. Žádné informace nepřicházely. Klimatizace cvakla a vypnula se. Jak jinak, mihlo se Orvilleo- vi hlavou. Urazím šest a půl tisíce kilomet- rů z Orty přes Milán, Curych a Kennedyho letiště až na nádraží Grand Central a dal- ších dvě stě šest kilometrů podél Hudso- nu – a sotva po té celodenní výpravě strčí- me nos do nejjižnějšího výběžku téhle díry, něco se pokazí. Columbia,jakmocdobřevěděl,byloměs- to, kde se něco pokazí každou chvíli. S ne- omylnoujistotousetakstávalonaveřejných akcích.Školnímikrofonyvypovídalyposluš- nost,jakmiledonichzazněloněčí„zkouška, zkouška“. V Den obětí války, jakmile začala gettysburskápřehlídka,senacolumbijských hřbitovech skládaly tribuny s diváky. Upro- střed léta na veřejných tenisových kurtech zásadně vysychaly fontánky na pití, takže když jste k nějaké – po rozpálené partii te- nisu na asfaltovém povrchu, kdy vám při- padalo, že máte místo chodidel ogrilované plátky hamburgerového masa a jazyk jako hamburgerovou žemli – zamířili a otočili páčkou, mohli jste si být jistí, že jestli z ní něco nepoteče, pak je to voda. Obyvatelé Co- lumbiesenaučilio minulýchhaváriíchmlu- vitláskyplně –jakokupříkladuo „Velkéha- várii v sedmatřicátém“, kdy v průvodu na Den díkůvzdání před elektrárnou explodo- val obří pětinápravový automíchač masko- vaný za krocana a na dlouhé týdny vyřadil z provozu světla a teplo. Nebo o „Dinosauří haváriiv dvaapadesátém“,kdysochabronto- saurav životnívelikostiz dílnyPaulaJonase, mířícípořeceHudsonnanewyorskouSvěto- vouvýstavu,ulomilazáďnákladníhočlunu, naněmžsevezla,a potopilase;nadhladinu jípotomnanejvýšrealistickyvykukovalkrk. 39 B e l e t r i e m i m o e d i c e „

Esther Singer Kreitmanová se narodila 1891 v polské Biłgoraji. Neměla šťastné dětství, matka se o ni prakticky nestarala a veškerou péči a vzdělání věnovala dvěma synům, Isaacovi Bashevisovi a Israelovi Joshuovi, ze kterých se později stali spisovatelé. Esther studovala tajně a z kolotoče podřadných manuálních prací ji vyprostil až dohodnutý sňatek s brusičem diamantů z Antverp. Nicméně ani manželství se nadějné autorce nevyvedlo, realizovala se tedy v psaní a překladu klasických anglických děl do jidiš. S bratry zůstala nadále v kontaktu, jejich vztah byl však značně rozporuplný a komplikovaný. Zemřela roku 1954 v Londýně. Debora Přeložila Lenka Sobotová Debora – autobiografický román starší sestry dvou slavných bratrů – Isaaca Bashevise a Israela Joshuy Singerových – vyšla poprvé v jidiš v roce 1936, později byla autorčiným synem přeložena do angličtiny. Je to patrně jediný román, který dává čtenářům nahlédnout do života ženy vyrůstající v židovské rodině v Polsku na počátku dvacátého století, kdy svět tradičního štetlu zvolna ustupoval modernímu životu. Stejně jako její bratři i Esther popisuje svět zalidněný rabíny a studenty ješivy, gangstery i socialistickými rebely, pouličními prodavači a švadlenkami. Ale především – a v tom se Singerová od svých bratrů liší – vyjadřuje ve své próze hořkou frustraci hrdinky, jíž je jako pouhé dívce zapovězeno vzdělání, je jen lepší služkou v domácnosti svých rodičů a nakonec ji čeká smutné „vysvobození“ v podobě dohodnutého sňatku. B e l e t r i e m i m o e d i c e 40 ESTHER SINGER KREITMANOVÁ

Martin Sixsmith (*1954) se narodil v anglickém hrabství Cheshire a studoval v Oxfordu, na Harvardu i Sorbonně. Sedmnáct let pracoval jako korespondent BBC v Moskvě, Washingtonu, Bruselu a Varšavě. Dalších pět let pracoval jako ředitel tiskového odboru vlády. V současné době působí jako spisovatel a novinář na volné noze. Je autorem několika titulů literatury faktu, mj. Případ Litviněnko a Moskevský převrat – smrt sovětského systému, a dvou románů. B e l e t r i e m i m o e d i c e „ Philomena Přeložila Miroslava Kopicová Pravdivý příběh matky a syna, které osud rozdělil, když byly malému Anthonymu tři roky. Neměli o sobě žádné informace, nesměli po sobě pátrat, Anthonymu vzali i jeho jméno. Přesto na sebe nikdy nezapomněli. Anthony (teď už pod jménem Milke) vyrůstá v Americe a trápí se – proč ho maminka opustila? Je špatný? Když vyroste a stane se z něj úspěšný právník, vydá se do rodného Irska po matce pátrat. Narazí však na neprostupnou zeď mlčení a nevraživosti zástupců katolické církve, která si v Irsku z obchodování s dětmi udělala výnosný byznys. Jeho matce Philomeně trvá padesát let, než se rozhodne, že strachu, ponižování a pocitu viny už bylo dost. Spojí síly se zkušeným novinářem Martinem Sixsmithem a začne pátrat naplno. Sejdou se matka se synem? Filmové zpracování tohoto příběhu si získalo srdce diváků po celém světě a Judi Denchové v roli Philomeny zajistilo nominaci na Oskara. Ani celoživotní odloučení nezlomí lásku matky a syna. MARTIN SIXSMITH 41

42 „ Edward St Aubyn (*1960) patří k nejpozoruhodnějším a nejobdivovanějším britským prozaikům současnosti. Vtipný a brilantní stylista se proslavil hlavně sérií pěti románů o rodině Melroseových, v níž zpracoval traumatické zážitky ze svého dětství, včetně sexuálního zneužívání násilnickým a despotickým otcem, léta silné drogové závislosti, kdy se několikrát v důsledku předávkování ocitl na prahu smrti, a v neposlední řadě i bouřlivý osobní život. St Aubynovy romány jsou nejenom autobiografickou sondou, ale především navazují na dlouhou tradici společenského románu, jehož klasickou představitelkou je Jane Austenová a ve dvacátém století zejména Evelyn Waugh a Anthony Powell. Marně hledám slov Přeložil Ladislav Nagy Marně hledám slov (Lost for Words, 2014) je první St Aubynův román, jenž se nezaměřuje na rodinu Melroseových, nicméně podobně jako u předchozích knih je i zde zjevná autobiografická inspirace. Autor totiž nepochybně využil svých zkušeností s nominací na Bookerovu cenu za román Matčino mléko z roku 2006 a napsal lehkou, vtipnou frašku, v níž si utahuje z celého nakladatelského průmyslu: nakladatelů, kteří hledí jen na zisk, porotců, kteří účastí na ceně sledují vlastní cíle a knihy ani nečtou, ambiciózních autorů, pro něž je získání ceny věcí přežití, slávy či zapomenutí, a v neposlední řadě i médií, které nezajímá nic jiného než humbuk, který kolem ceny pomáhají vytvořit. B e l e t r i e m i m o e d i c e EDWARD ST AUBYN Humoristický román o udílení jedné literární ceny od jednoho z nejuznávanějších současných britských spisovatelů.

Veronika Šikulová (*1967) je slovenská prozaička. Absolvovala gymnázium v městě Modra na západním Slovensku, žurnalistiku vystudovala na Univerzitě Komenského, po studiu se věnovala publicistice a psaní prózy. První texty publikovala v literární příloze deníku Smena, v literárních časopisech Romboid, Slovenské pohľady aj. Žije a tvoří v rodném městě Modra. Místa v síti Přeložila Kateřina Tučková V autobiograficky zabarveném románu Místa v síti se známá slovenská autorka Veronika Šikulová soustředí na osudy tří žen jedné rodiny: babičky Jolany, její dcery Alice a vnučky Verony, které se přímým pohledem na své převážně smutné, avšak statečné životy snaží vyrovnat se svými smutky a zmatky a najít díky nim své místo „v sítích“ kolem sebe a v sobě. Vyprávění nápaditě střídá osoby vypravěče, plasticky vykresluje hlavní postavy i rázovité místní figury a působivě evokuje nejen barvy, vůně, chutě světa, který je dávno pryč, ale i různé lidské tragédie působené historickými událostmi či politickými poměry. Místa v síti jsou knihou, v níž se čtenáři zpovídají silné ženy, které v okamžiku, kdy všecko ztrácejí a zůstávají samy, musí najít odvahu žít dál a pečovat o své blízké… Román vychází v citlivém překladu spisovatelky Kateřiny Tučkové, autorky bestseleru Žítkovské bohyně. B e l e t r i e m i m o e d i c e VERONIKA ŠIKULOVÁ 43

Helena Tomanová-Weisová (1912–2007) se narodila do pražské německé rodiny, její matka pocházela z francouzské části Švýcarska. Budoucí herečka, rozhlasová redaktorka, novinářka, překladatelka a spisovatelka vyrůstala a žila v těsném kontaktu s německou menšinou a stýkala se s jejími čelnými představiteli, Maxem Brodem, E. E. Kischem, Oskarem Baumem aj. V roce 1996 Argo publikovalo bilingvní vydání její vzpomínkové knihy Setkání v Praze/Begegnungen in Prag. 44 B e l e t r i e m i m o e d i c e Výhled z Hradčan Přeložil Vratislav Slezák Argo nyní přichází s výborem jejích fejetonů, novinových článků, úvah a drobných próz, v nichž se opět zrcadlí pohnuté osudy autorky i jejích současníků a především krásná i šílená tvář minulého století. Novinářka Tomanová-Weisová se vždy velmi zajímala o osudy a činy obyčejných lidí, kteří se v nelítostném soukolí dějin zachovali jako hrdinové či osvědčili svoji lidskost. Tak kupříkladu zaznamenala příběh českého lékaře Františka Vaněčka, který v květnových dnech roku 1945 zachránil internované německé děti a odvezl je do bezpečí švýcarského velvyslanectví. V jiném textu zase vylíčila tragický příběh lidické ženy, jež přežila koncentrační tábor a po válce se setkala se svým domnělým ztraceným synkem. Doslov k českému vydání napsal rakouský spisovatel Erich Hackl. Již vyšlo: Setkání v Praze/Begegnungen in Prag – bilingvní vydání HELENA TOMANOVÁ-WEISOVÁ

45 J. R. R. Tolkien se narodil roku 1892 v jihoafrickém Bloemfonteinu, dětství však strávil v Anglii, kde rovněž absolvoval středoškolská a univerzitní studia. V roce 1919 získal v Oxfordu diplom v oboru staroanglického jazyka a literatury a po pěti letech se ve stejném oboru stal profesorem. Prvními Tolkienovými publikacemi byly ve 20. letech Slovník střední angličtiny (A Middle English Vocabulary, 1922) a kritické vydání středověké romance Sir Gawain a Zelený rytíř (Sir Gawain and the Green Knight, 1925), čtenářský úspěch mu však přinesl až pohádkový příběh z fiktivní dávné Středozemě Hobit (The Hobbit, 1937, česky poprvé 1979). Po čtrnáctileté práci, započáté už před vydáním Hobita, dokončil koncem 40. let rozsáhlé, v dějové a myšlenkové složitosti i jazykové invenci nesrovnatelně bohatší pokračování v trilogii Pán prstenů (The Lord of the Rings, 1954–55, česky poprvé 1990–92), jež vzbudila mohutnou vlnu zájmu zejména mezi západní mládeží ve druhé polovině 60. let a dočkala se nesčetných vydání v milionových nákladech. Osudy Středozemě a jejích obyvatel, letmo načrtnuté v Hobitovi a rozpracované v Pánu prstenů, dále rozvíjí epos Silmarillion (The Silmarillion, 1977, česky 1992), který čtyři roky po autorově smrti připravil k vydání jeho syn Christopher. Tolkienův literární odkaz doplňuje řada odborných literárně-historických studií a série drobnějších pohádkových příběhů. Artušův pád Překlad Jan Kozák Po Legendě o Sigurdovi a Gudrún vydáváme další literární pastiš z Tolkienovy pozůstalosti. Jde bohužel o nedokončený text, ve kterém autor zpracoval klasickou artušovskou látku. Text k vydání připravil Christopher Tolkien a doplnil ho obsáhlým komentářem, v němž se věnuje básnickým i prozaickým zpracováním artušovské tematiky a srovnává je s otcovou verzí. Kniha dokládá Tolkienovu zálibu ve staroanglické poezii i možný pramen inspirace pro jeho slavné romány. B e l e t r i e m i m o e d i c e J. R. R. TOLKIEN Již vyšlo: Hobit, Pán prstenů, Silmarillion, Húrinovy děti, Netvoři a kritikové, Nedokončené příběhy, List od Nimrala a jiné příběhy, Legenda o Sigurdovi a Gudrún

Andy Warhol (1928–1987) byl americký umělec, filmař, herec a jedna z vůdčích postav pop-artu. Jeho rodiče se do Spojených států přistěhovali z oblasti dnešního severovýchodního Slovenska a v Pittsburghu, kde se narodil, strávil malý Andrej Varhola několik let v české komunitě. Od mládí se u něj projevovalo umělecké nadání a po absolutoriu komerční designové tvorby se koncem čtyřicátých let přestěhoval do New Yorku. Živil se zprvu jako ilustrátor a designér, ale postupně se stále intenzivněji věnoval volné tvorbě a v šedesátých letech už byl jedním z nejvýraznějších umělců své doby. V duchu rozvíjejícího se pop-artového hnutí se ve výtvarném umění nechával inspirovat předměty denní potřeby, kamerou se zase snažil zachytit syrovou, nehranou realitu – do svých filmů často obsazoval neherce a mnoho záběrů je dílem náhody a okamžiku. Andy Warhol si za svůj život stihl nadělat mnoho přátel i nepřátel, přežít atentát a ovlivnit celé generace umělců, ale především povýšit populární kulturu na umění. Filosofie Andyho Warhola aneb od A. k B. a zase zpátky Přeložil Petr Eliáš Andy Warhol byl v šedesátých a sedmdesátých letech sice poměrně výraznou postavou newyorské umělecké scény, ale jako mnoho jiných umělců byl spíš introvert a svůj status celebrity přijímal poměrně zdráhavě. Kniha Filosofie Andyho Warhola z roku 1975 představuje nebývale přímočarý vhled do nitra výstřední a v mnoha ohledech pozoruhodné Warholovy osobnosti. A to nejen v podobě zamyšlení nad láskou, jídlem, krásou, prací, penězi, úspěchem a dalšími celkem běžnými fenomény, ale i ve způsobu, jakým je autor předkládá. Na povrch tu vystupují nejrůznější Warholovy obsese a obavy, libůstky a výstřelky. Text se zcela plynule pohybuje mezi několika polohami a seriózní úvahy nad okolním světem střídají aforistické průpovídky a provokativní výkřiky, místy téměř dětinsky sebestředné. Ale právě v tom, s jakou důsledností a odzbrojující upřímností Warhol představuje svět, jak ho vidí on sám, tkví kouzlo téhle knihy. B e l e t r i e m i m o e d i c e „ 46 ANDY WARHOL Klíčové vyprávění Andyho Warhola o vlastním životě i tvorbě a o moderní Americe.

Do literatury vstoupil v roce 1993 svým románem Trainspotting, posléze i úspěšně zfilmovaným; od té doby napsal řadu dalších románů, knihy povídek, scénáře a hry. Jako mnoho hrdinů z jeho knih pochází z nuzných poměrů, prošel řadou podřadných zaměstnání, překračoval zákon. Většina jeho příběhů se odehrává v Edinburghu, který je přesně vykreslenou kulisou pro syrové a šťavnaté příběhy, v nichž se Welsh nevyhýbá drsnému humoru, líčení násilí, sexu, projevů tělesnosti či drogových excesů. Přesně a funkčně využívá jazyka ulice a skotského dialektu, experimentuje s prozaickou formou, přísně realistické texty koření obraznými postupy. Výsledkem je navýsost čtivá, ale rozhodně ne poddajná próza. Špína Přeložil Vít Penkala Titul románu Filth (špína, svinstvo, hnus) zvolil autor tak, aby se dal vykládat na mnoho způsobů: jde o slangové označení policie, protože hlavní hrdina je policista, jde o označení svinstva, které nosí v břiše (tasemnice) i v duši, je to vlastnost, která nejvíc charakterizuje hlavního hrdinu? Policista Bruce se ve vnitřním monologu, do kterého vstupuje i cizopasník, kterého v sobě nosí, odhaluje jako bezskrupulózní mizera, což neznamená, že by žil v prostředí plném andělů. Welsh nezůstává nic dlužen své pověsti kronikáře lidské spodiny, jenž ve snaze o autenticitu nezavírá oči ani uši před špínou, kterou dokáže člověk zplodit. 47 B e l e t r i e m i m o e d i c e Již vyšlo: Acid House, Postelová tajemství mistrů kuchařů, Trainspotting , Heráci IRVINE WELSH

48 Kevin Wilson patří mezi nejnadějnější mladé americké autory. Už jeho debutová sbírka povídek Tunneling to the Centre of Earth (Prokopat se do středu Země) z r. 2009 vzbudila ohlas a získala mj. cenu Asociace amerických knihovníků, teprve románem Zvláštní příběh rodiny F se však o dva roky později definitivně dostal do „první ligy“ – práva na překlad se prodala do více než patnácti zemí a v současné době se připravuje scénář pro jeho filmovou adaptaci. Kevin Wilson žije s manželkou a dvěma dětmi v Sewanee v Tennessee, kde vyučuje na katedře anglistiky místní University of the South. Zvláštní příběh rodiny F Přeložil Rani Tolimat Caleb a Camille Fangovi, autoři happeningů a performancí, zasvětili svůj život umění. Když ale život umělce spočívá v neustálém posouvání hranic toho, co lidé běžně považují za normální, těžko se přitom vychovávají děti. Annie a Buster Fangovi o tom vědí své. Celý život, co pamatují, účinkovali v nejrůznějších rodičovských více či méně bláznivých kouscích, často nedobrovolně. Teď už jsou dospělí, vinou chaotického dětství se ovšem jen obtížně vyrovnávají s každodenním životem mimo bizarní svět otce a matky. Když se jim vlastní život začíná sypat na hlavu, nemají jinou možnost, než se vrátit do rodného hnízda. Tam ale zjistí, že Caleb a Camille plánují poslední akci – svůj opus magnum, celoživotní mistrovské dílo. Co si o tom myslí děti, to pro ně v tomto případě neznamená vůbec nic. Brzy z toho vznikne konfliktní situace, v níž se všichni zúčastnění musí postavit před zásadní rozhodnutí: je důležitější umění, nebo rodina? B e l e t r i e m i m o e d i c e KEVIN WILSON „Co je důležitější? Rodina, nebo umění?

Ukázka: Prolog Zločin a trest, 1985 Autoři: Caleb a Camille Fangovi Pan a paní Fangovi tomu říkali umění. Pro jejich děti to bylo darebáctví. „Někde něco provedete a pak od toho utečete,“ pro- hlásila dcera Annie. „Ve skutečnosti je to mnohem složitější, miláčku,“ namítla pa- ní Fangová a rozdala všem členům rodiny podrobné instrukce k následující akci. „Ale v tom, co děláme, je i jednoduchost,“ ozval se pan Fang. „Ano, to je pravda,“ odpověděla jeho žena. Annie a její mladší bratr Buster neřekli nic. Jeli z domova dvě hodiny až do Huntsville, protože nechtěli, aby je někdo poznal. Anonymita byla důležitou součástí akce – mohli si tak scénu v klidu připravit, aniž by někdo tušil, co se chystá. Pan Fang, s nohou na plynu a celý dychti- vý očekáváním, pohlédl ve zpětném zrcátku na svého šestiletého syna. „Tak co, chlapče, projdeme si, co máš za úkol? Jen tak pro po- řádek, že všechno správně chápeš.“ Buster se zahleděl na hrubý nákres, který mu na papír nakreslila matka. „Budu se cpát želé fazolkama a chechtat se na celý kolo.“ Pan Fang přikývl a spokojeně se usmál: „Přes- ně tak.“ Paní Fangová pak navrhla, že by mohl Buster občas vyhodit pár fazolek do vzduchu, a všichni v autě souhlasili, že je to skvělý nápad. „A co máš na starosti ty, Annie?“ pokračoval pan Fang. Annie se dí- vala z okna a počítala mrtvá zvířata, která cestou míjeli. Už se dopočítala pěti. „Já budu pátá kolona,“ odpověděla. „Dám echo proda- vačovi.“ Pan Fang se znovu usmál. „A pak?“ Annie zívla. „Pak odtamtud zmizím jak pá- ra nad hrncem.“ Když konečně dorazili do obchodního centra, byli připraveni na věci příští – na prchavý okamžik se chystali vy- tvořit něco tak nezvyklého, že si ostatní ne- budou jistí, jestli se jim to nezdálo. 49 B e l e t r i e m i m o e d i c e Fangovi vešli do přeplněného obchodní- ho centra, ztratili se jeden druhému v davu a dělali, že se neznají. Pan Fang se posadil do bufetu a zkoušel zaostřit malou kameru ukrytou v mohutných brýlích, ze kterých vždycky dostával vyrážku kolem očí. Paní Fangová se s velkým zaujetím procházela od jednoho obchodu k druhému a divoce při- tom máchala rukama, takže budila dojem, že není duchem úplně v pořádku. Buster lovil drobné mince z kašen, až mu od nich ztěžk- ly kapsy a z kalhot mu kapala voda. Annie si ve stánku s tretkami koupila tetovací ob- tisk – lebku s růží v čelistech – a zašla si ho na záchod nalepit na paži. Pak si přes něj přehrnula rukáv trička a sedla si do jedné z kabin, dokud ji na hodinkách nezapípal alarm. Smluvený čas nadešel a všichni čty- ři se pomalu vydali k cukrárně. Akce měla šanci na úspěch jen pod podmínkou, že kaž- dý dělal přesně to, co se po něm chtělo. Po pěti minutách bezcílného chození me- zi regály zatahala Annie za rukáv mladíka za pokladnou. Podíval se na ni a usmál se: „Ahoj, chceš si něco koupit? Mám ti něco podat? Jen si řekni, rád to udělám.“ Byl tak milý, že se Annie trochu zastyděla za to, co se chystala udělat. „Nejsem práskač,“ řekla tiše. Zatvářil se zmateně a nahnul se k ní. „Co to povídáš?“ „Nechci vypadat jako prás- kač, ale tamta paní vám krade bonbóny.“ Ukázala na matku, která stála u automatu na želé fazolky a v ruce držela obří stříbr- ný kornout. „Ta paní?“ zeptal se prodavač. Annie kývla. „To je dobře, že mi to říkáš,“ pochválil ji, vtiskl jí do ruky lízátko s píš- ťalkou a odkráčel pro vedoucího. Annie si lízátko rozbalila a pustila se do něj. Jak se opírala o pokladnu, praskaly jí jemné cuk- rové střípky v puse. Když lízátko dojedla, podala si z poličky další a strčila si ho do kapsy na horší časy. Když prodavač s ve- doucím vyšli z kanceláře, vyšla z cukrárny a ani se za sebou neohlédla – bylo jí jasné, co bude následovat. „

50 Barbara Wintonová je dcera sira Nicholase Wintona. Není-li to nemožné je její první kniha; podle vlastních slov ji sepsala „proto, aby se na neokázalou statečnost jejího otce nezapomnělo“. Není-li to nemožné Životní příběh sira Nicholase Wintona Přeložil Tomáš Vrba Na světě je dnes přes 6000 lidí, kteří za svůj život vděčí Nicholasi Wintonovi – jsou to potomci dětí, jež sir Nicholas v roce 1939 zachránil z nacisty okupovaného Československa. Co tehdy motivovalo mladého anglického makléře, aby se pustil do podobného monumentálního úkolu? Na tuto otázku a na mnohé další s ní spojené hledá odpověď Wintonova dcera Barbara. Její působivá, osobně laděná kniha čerpá z historických dokumentů i otcových vzpomínek a ukazuje, kým sir Nicholas – jenž se letos dožívá neuvěřitelných 105 let – byl a je a jak došel ke svému životnímu heslu: „Není-li to nemožné, musí existovat způsob, jak to udělat.“ B e l e t r i e m i m o e d i c e BARBARA WINTONOVÁ

Gabrielle Zevinová (*1977) vystudovala na Harvardově univerzitě anglickou a americkou literaturu a žije v New Yorku. Příběhy opředený život A. J. Fikryho je zatím jejím posledním románem; vzhledem k tomu, že se jeho titulní hrdina netají odporem k debutům, literatuře pro mládež a příběhům vyprávěným ze záhrobí, autorčinu první knihu Někde jinde (Mladá fronta, 2009) byste v jeho knihkupectví patrně hledali marně, můžeme ovšem přispěchat s ujištěním, že kritika i čtenáři Gabrielle Zevinovou už od samého počátku přijímají velice příznivě. Č e s k á b e l e t r i e 51 B e l e t r i e m i m o e d i c e „ Příběhy opředený život A. J. Fikryho Přeložil Pavel Bakič Na odlehlém ostrově Alice ve státě Massachusetts mají sice knihkupectví přímo na hlavní třídě, ale společenský ani kulturní život se tu kolem něj rozhodně netočí. Jeho majitel A. J. Fikry by se sám ochotně označil za mrzouta a snoba a od doby, kdy při autonehodě přišel o manželku, tráví většinu večerů nad rozmrazenými hotovkami a lahví vína. Další rána osudu přijde, když ho neznámý zloděj připraví o jediný cennější majetek, vzácný výtisk Poeových raných básní. Nečekaně je to však právě krádež, co dá Fikrymu první impuls, aby se pomalu odrazil ode dna – a když pak jednoho dne najde mezi regály mimořádně výřečnou, nevšedně bystrou a zcela bezprizorní dvouletou holčičku, jeho život se definitivně obrátí naruby. Příběhy opředený život A. J. Fikryho nabízí čtenáři překvapivé zvraty i humor, především však hluboce lidský příběh o moci přátelství, lásky, naděje – a literatury. GABRIELLE ZEVINOVÁ

Michael Žantovský je diplomat a překladatel; vystudoval psychologii na FF UK, dlouhá léta působil jako překladatel na volné noze (mj. do češtiny převedl díla Woodyho Allena, Josepha Hellera, Normana Mailera či Amose Oze). Po listopadu 1989 patřil k nejbližším spolupracovníkům Václava Havla. Byl postupně českým velvyslancem v USA (1992–1997), v Izraeli (2003–2009) a ve Velké Británii (od roku 2009). Havel Václav Havel pohledem Michaela Žantovského: už tím je řečeno vše, co nová havlovská biografie přináší. Oba muži spolu dlouhá léta úzce spolupracovali, pojilo je blízké přátelství – a politický (a do značné míry i kulturní) odkaz Václava Havla dodnes Michael Žantovský rozvíjí jakožto diplomat, působící na těch nejprestižnějších velvyslaneckých postech (USA, Izrael, Velká Británie). Jeho kniha však nabídne nejenom autorův pohled „zevnitř“; Žantovský dokáže Havlovo působení vnímat i kriticky, s maximální možnou objektivitou a lidskou i odbornou erudicí. Už prvotní autorův „nástřel“, sestávající ze tří ukázkových kapitol, vzbudil v nakladatelském světě nefalšované nadšení – a dnes jsou práva na knihu (již autor napsal anglicky a sám si ji coby oceňovaný překladatel přeložil do svého mateřského jazyka) prodána již do deseti jazyků, přičemž další jazykové mutace jsou v jednání. Ono nadšení ostatně potvrzují první recenze, vycházející ještě před podzimním vydáním. B e l e t r i e m i m o e d i c e 52 MICHAEL ŽANTOVSKÝ „„Havel byl jedním z nejvýznamnějších a nejprovokativnějších intelektuálů- -státníků své doby – nonkonformista, odhodlaný žít v pravdě a neustále zpochybňující systém, své spoluobčany a sebe sama. K popisu, interpretaci a analýze tohoto mravního velikána není povolanějšího autora, než je Michael Žantovský. Jeho havlovská biografie je psána s velkým porozuměním, otevřeností a láskou – a nabízí nejen erudovanou analýzu Havlova politického odkazu, ale i jeho uměleckého díla.“ – Madeleine Albrightová

„Václav Havel patřil k nejvýznačnějším mravním a politickým vůdcům naší doby – a Michael Žantovský napsal jeho definitivní životopis. Jeho moudrá a zároveň vzrušující kniha výborně postihuje Havlovu velikost. Na základě dlouholetého blízkého přátelství tu vzniklo hluboce osobní vyprávění, jež přináší inspiraci i poučení.“ – Walter Isaacson „Živá, podrobná a zasvěcená biografie… Působivá, citlivá kronika, úspěšně postihující spletité osudy velké postavy 20. století.“ – Publishers Weekly „Vyvážený, upřímný portrét… Impozantní životopis velkého muže uprostřed dějin těžce zkoušeného národa.“ – Kirkus Review Ukázka: Dvacátého pátého února 1948 ohlásil vidi- telně rozjařený Klement Gottwald na Vác- lavském náměstí davu jásajících sympati- zantů,žeseprávěvrátilz Pražskéhohradu, kdeprezidentBenešvšechnyjehopodmínky přijala kapitulovaltakpředkomunistickým pučem.Téhoždneo čtyřicetdvarokůpozději sděliljinémudavunaStaroměstskémnáměstí viditelně unavený Havel, že se právě vrátil z Bílého domu, kde prezident George H. W. Bushpřislíbildůslednoupodporudemokra- tickétransformacistřednía východníEvropy. Havel se v té chvíli choval jako dramatik, který využívá historických výročí jako kon- trapunktu k podtržení významu a rozsahu změn. Scénář měl jen pár drobných vad. Ha- vel byl po čtrnáctihodinovém letu zpátky ze Spojených států úplně mrtvý; na vojenských základnách v Československu zůstávalo stá- le kolem 70 000 sovětských vojáků, kteří by možná k otázce demokratické transformace chtěli říct svoje; a scénář za pár hodin po- kračovat Havlovou cestou do Moskvy k se- tkání s prezidentem Gorbačovem, s nímž chtěl mluvit právě o tomto problému. Přinejmenším dokázalo vládní letadlo do Moskvy doletět na jeden zátah. Ale pokud si někdo chtěl během dvouhodinového letu B e l e t r i e m i m o e d i c e „ 53 odpočinout, čekala ho další „myšlenečka“: „Cotakhlenavrhnoutzeschůzkyspolečnou deklaraci, kde si se Sověty slíbíme udělat za minulostí tečku a zacházet spolu jako rovný s rovnýma kdeseSovětiomluvízavšechno, co napáchali, a slíbí, že už to nikdy neuděla- jí?“položilprezidentřečnickouotázku,když seletadlorozjížděloporanveji.Delegace,slo- ženáz ministrazahraničíDienstbiera,zahra- ničně politického poradce Sašy Vondry, Di- enstbierova mluvčího Luboše Dobrovského a mojímaličkostinanějzůstalazírata zmoh- lasejennamumlání„Jasně,“neboněcotako- vého. Ale Havel to myslel vážně a zanedlou- hozačalnadsklenicípivavznikattextpsaný popisovačem. Nakonec se obešel bez omluv a byl zaměřený víc do budoucnosti. Ale zá- kladní myšlenka, že od této chvíle se vztahy mezioběmazeměmibudouzakládatnavzá- jemné úctě, rovnosti a respektu k suvereni- tě druhé země, zůstala. Nikdo v delegaci do- opravdyneočekával,žesovětskývůdceněco takového podepíše. Přinejlepším se dalo če- kat únavné dohadování s otrlými sovětský- mi byrokraty, během něhož bude prohláše- ní zředěno do naprosté bezvýznamnosti. Po vystoupeníz letadlav Moskvějsmetextpře- dalinovémučeskoslovenskémuvelvyslanci, aby ho nechal přeložit. Ani on si nemyslel, že plán bude fungovat. „

Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky. Shalom Auslander (*1970) se narodil v ortodoxní židovské rodině ve státě New York. Židovský původ výrazně ovlivnil jeho styl psaní, pro který je příznačný židovský pohled a všudypřítomný negativismus. Auslander vydal sbírku povídek Pozor na Boha (Beware of God, 2006) a autobiografii Nářek předkožky (Foreskin’s Lament: A Memoir, 2007), jeho dílo bylo rovněž zveřejněno v pořadu Americký život (Public Radio International) a v časopisu New Yorker. Román Naděje: americká tragédie (2012) je jeho třetím a zatím posledním dílem. Naděje: americká tragédie Přeložila Radka Šmahelová Shalom Auslander si pro svůj příběh zvolil skutečně zvláštní a poměrně kontroverzní zápletku – představte si Annu Frankovou, živou, zdravou a co do chování nechutnou babiznu, která se zabydlí na půdě domu patřícímu současné americké židovské rodině. Jakkoliv je její existence bizarní, slouží Anne Franková v příběhu jako katalyzátor nezvratitelných událostí a veškerý děj se soustředí kolem hlavního hrdiny – otce rodiny, Solomona Kugela. Rodina Solomona Kugela se přestěhuje do městečka Stockton, které je nejzajímavější tím, že nemá žádnou historii. A právě historii se Kugelovi snaží uniknout – jak své rodinné, tak židovské, nesoucí s sebou břímě viny a osudovosti. Celá kniha je tak skvělou, mrazivě vtipnou, černěhumornou polemikou o nemožnosti zbavit se své minulosti a o dvojsečné povaze naděje, jež může být i zhoubná. 54 A A A – E d i c e a n g l o a m e r i c k ý c h a u t o r ů SHALOM AUSLANDER

Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky. Will Self (*1961) je anglický romanopisec, povídkář, esejista a novinář. Self vyrůstal v severolondýnském East Finchley a nyní žije v jiholondýnském Stockwellu: dějištěm jeho próz bývá Londýn mapovaný mnoha různými způsoby. V roce 1998 autor získal za povídkovou sbírku Hodně drsné hračky pro hodně drsné hochy Cenu Agy Khana, udělovanou redaktory vlivného literárního čtvrtletníku Paris Review. V roce 2008 vydal román Vajgl, za nějž mu byla udělena Bollinger Everyman Wodehouse Prize za nejlepší komický román vydaný toho roku v Británii. Selfův zatím poslední román Deštník z roku 2012 se zaslouženě ocitl v užším výběru knih nominovaných na prestižní Man Booker Prize. Deštník Přeložila Alena Dvořáková Hrdinou vypravěčsky hravého, jazykově vynalézavého Deštníku je psychiatr Zachary alias Zack Busner, postava, jež se objevuje i v autorových dřívějších povídkách. Srdcem příběhu je setkání hlavního hrdiny psychiatra Zacharyho s pacientkou Audrey v jednom severolondýnském ústavu pro duševně choré v šedesátých letech dvacátého století. Audrey je považována za duševně nemocnou mylně, ve skutečnosti trpí záhadnou spavou nemocí, z níž se ji Busnerovi podaří načas probudit. Self se inspiroval slavnou knihou britsko-amerického neurologa Olivera Sackse Probouzení (česky, 2010) pojednávající o pacientech, kteří onemocněli při epidemii „spavé“ encefalitidy v letech krátce po skončení první světové války a které se na sklonku šedesátých let podařilo Sacksovi „probudit k životu“ experimentální léčbou dopaminem. Self se ovšem námětu zmocňuje romanopisecky volně a odvážně v monumentálním vyprávění, které se na osudech tápajícího Busnera, tajemné a nepoddajné Audrey a Audreyiných bratrů pokouší zachytit klíčové rysy moderní západoevropské civilizace od počátku dvacátého století do současnosti. 55 A A A – E d i c e a n g l o a m e r i c k ý c h a u t o r ů WILL SELF

Eudora Weltyová se narodila roku 1909 v mississippském Jacksonu. Od dětství ráda četla a později se pod vlivem otce stala vášnivou fotografkou. Po studiích pracovala krátce v rádiu a jako dopisovatelka pro místní noviny i vládní rozvojový program WPA. V roce 1938 se začala věnovat na plný úvazek psaní, později vyučovala literaturu na Harvardu, v Oxfordu i Cambridgi. Po vydání mnoha úspěšných povídek v časopisech i knižně získala v roce 1973 Pulitzerovu cenu za román Optimistova dcera. Zemřela roku 2001 v rodném Jacksonu. Eudora Weltyová patří spolu s Flannery O’Connorovou a Katherine Anne Porterovou mezi nejvýznamnější jižanské autorky a její díla zpracovávající témata individuality, komunity, ducha místa a mytologie ovlivnila několik spisovatelských generací. Zlatá jablka Přeložila Martina Knápková Fiktivní mississippské městečko Morgana je zabydleno vskutku jedinečnými postavičkami. King MacLain se jako mytologický satyr zjevuje v okolních lesích a svádí místní ženy, stárnoucí německá učitelka klavíru slečna Eckhartová se v okamžiku agónie uchyluje ke žhářství a po uši zamilovaný malarik Loch Morrison pozoruje dalekohledem dostaveníčka jisté nezdárné žákyně s neznámým námořníkem. To ale není zdaleka všechno – dojde také na tonoucí sirotky na dívčím táboře, batolata polykající knoflíky, zákeřné komáry či zlopověstné klavírní besídky. Je snad celá Morgana pouhá fata morgána? Zlatá jablka představují svérázný román ve formě povídek, ovlivněných modernismem a řeckou mytologií, a z díla Eudory Weltyové vyčnívají jako nejkomplexnější text. Autorka zde umně evokuje chuť a vůni amerického Jihu, ale často také jeho pachuť: jablka na jejím literárním stromě jsou lákavě prohnilá. 56 J J – E d i c e J i n ý j i h Photo © Losing Battles EUDORA WELTYOVÁ

EstherGerritsenová(*1972)debutovalav roce2000 sbírkou povídek Privilegované vědomí (Bevoorrecht bewustzijn). Následovaly dva romány Mezi jednou osobou (Tussen Een Persoon) a Běžné dny (Normale dagen – širší nominace na Libris Literatuurprijs 2006). V roce 2008 vyšla všeobecně ceněná kniha Malý ubohý bůh (De kleine miezerige god – širší nominace na cenu Gouden Uil 2008). Dva roky později získává nominaci na cenu Libris Literatuurprijs román Super holub (Superduif). V roce 2011 vychází sebrané sloupky a články, Něco na tobě je (Jij hebt iets leuks over je). V roce 2012 překvapila románem Žízeň (Dorst). S ním se dostala mezi šest nejlepších titulů, které každoročně vybírá komise AKO Literatuurprijs, umístila se v užší nominaci na cenu Libris Literatuurprijs a byla nominována i na ceny Opzij Literatuurprijs a Dioraphte Jongeren Literatuurprijs. V roce 2014 vyhrála Esther Gerritsenová cenu de Frans Kellendonk-prijs, která se každé tři roky uděluje nizozemskému autorovi za literární dílo, které se vyznačuje nezávislým a originálním pohledem na společenské a existenciální problémy. Esther Gerritsenová píše týdně velmi oblíbené sloupky pro VPRO Gids a pravidelně se účastní rozhlasových pořadů a literárních festivalů. S S P – E d i c e S o u č a s n á s v ě t o v á p r ó z a 57 Žízeň Přeložila Adéla Elbel Coco se se svou matkou Elisabeth vídá jen sporadicky. Jednoho dne se náhodou potkají na ulici, kde matka dceři mezi řečí oznámí, že umírá. Coco cítí povinnost se o ni postarat a nastěhuje se k ní. I když nerada, snáší Elisabeth dceřinu přítomnost, protože ví, že se od matek očekává pochopení a trpělivost. Esther Gerritsenová k Žízni říká: „Občas se do něčeho pustíte, i když víte, že byste to neměli dělat. Bývají to nebezpečné věci, ale ty jediné důležité. Může to být muž, kterého nesmíte políbit, protože víte, že budete chtít víc. Může to být pití, se kterým byste neměli začínat. Nebo touha jít si lehnout a strach, že už nikdy nevstanete. A přece to uděláte. Pijete, líbáte, jdete si lehnout. Pomůžete své umírající matce, abyste se cítili jako lepší člověk, i když víte, že to nebude stačit.“ ESTHER GERRITSENOVÁ Photo © Lisbeth Kuipers

Jihokorejský prozaik Kim Jongha (*1968) se narodil v odlehlé provincii Kangwondo v rodině vojáka. Kvůli otcově službě prožil dětství na různých místech Koreje a teprve na začátku osmdesátých let dvacátého století se rodina nastálo usadila v hlavním městě Soulu. Vystudoval management na prestižní univerzitě Yonsei. Pozornost čtenářů i kritiky přitáhl už jeho první román Mám právo se zničit, který získal ocenění nakladatelského domu Munhakdongne. Těžiště jeho tvorby spočívá především v románech, mezi které patří i Říše světla (česky Argo, 2013). Během své dosavadní kariéry získal prakticky všechna významná korejská literární ocenění a jeho díla byla adaptována pro film, televizi, divadlo i muzikál. V současnosti žije se svou manželkou v jihokorejském Pusanu. S S P – E d i c e S o u č a s n á s v ě t o v á p r ó z a Již vyšlo: Říše světla KIM JONGHA Mám právo se zničit Přeložil Tomáš Horák Mám právo se zničit je dle autorových slov jedním z „podivných románů“, které začal psát v rebelském údobí svého života jako určitou formu politické sebevraždy. Trochu paradoxně mu však zajistil vstup mezi známé a uznávané korejské spisovatele a stále si nachází okruh čtenářů, o čemž svědčí přes dvacet dotisků ve třech vydáních. Přestože patří mezi první autorovy knihy, jde o vynikající vyobrazení estetiky smrti, které ohlásilo nástup nového spisovatele schopného šokovat a rozvířit korejské literární vody. Bujná a ničím neomezovaná představivost se otevřeným a syrovým způsobem dotýká ožehavých a společensky tabuizovaných témat a vyjadřuje pocity současných Korejců, osamělých a izolovaných uprostřed uspěchaného, soupeřícího davu, kteří trpí odcizením spojeným se sebevražedným nutkáním. Románové já, které svým způsobem naplňuje právo lidí na sebedestrukci tím, že jim za úplatu pomáhá odejít z tohoto světa, jako by předjímalo vznik sebevražedných stránek v korejském kyberprostoru, kde se sdružují váhající jedinci, hlavně mládež, vzájemně v sobě podporují sentimentální touhu po smrti a sbírají odvahu ke společnému činu. 58

59 Sin Kjongsuk (*1963) je jednou z čelných představitelek soudobé korejské literatury. Vyrůstala ve venkovském prostředí v provincii Čolla na jihozápadě Korejského poloostrova. Z rodného domu se brzy přestěhovala do Soulu, kde vystudovala Soulský umělecký institut. Za svou prvotinu Zimní pohádka (Kjoul uhwa), kterou vydala hned po dokončení školy ve svých dvaadvaceti letech, získala v roce 1985 literární cenu Munye Joongang pro začínající autory. Nečekaný úspěch zaznamenal autorčin román z roku 2009 Motlitba za matku (Ommarul putchakhe), jehož práva k publikaci byla prodána již do více než 30 zemí (vyšel také v roce 2013 v českém překladu z anglické verze v Knižním klubu). Román se zařadil mezi největší celosvětové bestselery a vynesl autorce jako první korejské spisovatelce (a zároveň první ženě) cenu Man Asian Literary Prize. Někde zvoní telefon (2010) je autorčiným sedmým a zatím posledním románem. Někde zvoní telefon Přeložila Petra Hovorková Někde zvoní telefon (2010) sleduje osudy čtyř mladých hrdinů v pohnuté době politických nepokojů v Korejské republice 80. let 20. století. Hlavní postavu románu, vzdělanou a literárně činnou Čong Jun, vrhne zpět do víru vzpomínek na její vysokoškolská léta v Soulu nenadálý telefonát od někdejšího přítele. Prostřednictvím návratu do svého mládí znovu prožívá euforickou lásku i bolestné ztráty, které jsou neoddělitelně propletené s tragickými událostmi na pozadí tehdejšího militantního režimu, který neváhal obrátit ozbrojenou moc proti studentským hnutím. Kniha prozkoumává otázky, zda lze najít v životě s milovaným člověkem útočiště před nejistotou a samotou a nakolik se naše osobní směřování formuje v době našeho dospívání. S S P – E d i c e S o u č a s n á s v ě t o v á p r ó z a SIN KJONGSUK

Vladimíra Čerepková Beatnická femme fatale Matka Vladimíry Čerepkové, původem Ruska, své dceři nikdy neřekla, kdo byl její otec. Jednou ji počal sovětský osvoboditel, jindy statečný inženýr, pak známý herec... Matka Vladimíru bila a odkládala do dětských domovů a pasťáků. Čerepková z nich unikala poezií, malováním a sérií pokusů o sebevraždu. Její velký talent rozpoznal básník František Hrubín. V sedmnácti jako „český Arthur Rimbaud v sukních“ zazářila v pražské vinárně Viola, kde flámovala s Allenem Ginsbergem. Juraj Jakubisko o ní natočil jeden ze svých prvních filmů. Žila nadoraz ze svého talentu a krásy, bez stálého domova a zaměstnání. Po kapsách nosila básně a potkana Artura. Prožila posledních pár hodin před otravou plynem s další kometou českého beatnického nebe, Václavem Hrabětem. Po sovětské invazi emigrovala do Paříže, ale francouzsky se nikdy nenaučila. Žila prakticky bez dokumentů. Za svého života vydala šest knih poezie, měla spoustu avantýr a dvě velké lásky. Několik let strávila experimentováním s drogami v komuně hippies. Ošetřovala nemocného spisovatele Jana Čepa a uklízela u Jiřího Koláře, kterému občas připálila košili. Poslední období svého života strávila po boku muže, který byl o dvacet dva let mladší než ona. O své minulosti a těžkém dětství téměř nemluvila. Když novinářka Alice Horáčková zpovídala na jaře roku 2012 básnířku v jejím pařížském bytě, netušila, že nejdelší rozhovor Vladimíry Čerepkové zůstane také jejím posledním. Na Vladimíru Čerepkovou v knize vzpomíná dvacítka jejích přátel i nepřátel, milenců i psychiatrů, kolegů i redaktorů jejích knih... Jsou mezi nimi režisér Juraj Jakubisko, hudebník Vráťa Brabenec, básnířka Inka Machulková, herec Pavel Landovský a přítel Pierre Helzel. Alice Horáčková (1980 v Praze) vystudovala Fakultu sociálních věd UK, deset let psala o literatuře pro deník MF DNES, později se v tomto deníku věnovala rozhovorům. Žila a studovala v Berlíně. Pro Goethe-Institut moderuje rozhovory s německými spisovateli. Biografie Vladimíry Čerepkové je její první kniha. Č e s k á b e l e t r i e 60 ALICE HORÁČKOVÁ

Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky. Ukázka: Vlastní nohy (Lubor Dohnal) Na začátku našeho rozhovoru Lubor Dohnal několikrát opakoval, že o Vladimíře nic ne- ví a nic si nepamatuje. Nyní u něj sedím už skoro čtyři hodiny. Bílé víno došlo, tak upíjí červené, dívá se zasněně před sebe a souká ze sebe vzpomínku za vzpomínkou. Dokon- ce mi tvrdí, že Vladimíra Čerepková byla jedním z pěti nejdůležitějších lidí, které ve svém životě potkal – „bóje, která svítí a sví- tit nepřestane“. Nezlobte se, že se tak přímo zeptám, ale cho- dili jste spolu? Ne, my jsme byli bezelstný a zuřiví kama- rádi. Co to znamená? Že jsme si byli blízko, měli jsme se rádi a bylo to oboustranný. To jsou takový odstí- ny – když jsme spolu někdy skončili ožralí v jedný posteli a sexuální záměr tam třeba i byl, tak Vladimíra byla absolutně věcná a říkala: „Se na to vyserem.“ A vy? Já jí řek: „Tak jo, se na to vyserem.“ Takže jste tím nijak netrpěl? Ne, my jsme po sobě netoužili a hlavně já byl zamilovanej jinde. A kromě toho bych neměl odvahu jít s Vladimírou do vztahu. Kdybych to udělal, což by se mi mohlo při- Č e s k á b e l e t r i e hodit, proč ne, tak by to zkrachovalo za půl roku, dva měsíce, čtrnáct dní... Protože za- milovanost vůči Vladimíře znamenala, že jí buďto člověk obětuje svůj život a bude s ní a pro ni, anebo to s ní nevydrží. Vladimíra byla žrout, to byla velryba. Jak to teď myslíte? Že vás chtěla celýho. Já nevím, jestli si to ja- ko ženská uvědomujete, ale my kluci a holky na sebe trochu hrajeme divadlo, snažíme se být tím, koho v nás ten druhý chce, a Vla- dimíra moc hrát neuměla. Ona to chvilku zkusila a bylo to hrozně naivní jako ty její kresbičky a nakonec z ní vybuchlo to, co je opravdu. Byl to strašně vzácnej člověk v té intenzivní upřímnosti. A to ne každej člověk snese. Platilo to i o přátelství? Kolem Vladimíry bylo hodně takových po- divných kamarádů, který se přibližova- li a vzdalovali. Nebyly to žádný závazný vztahy, ale bylo jich hodně a myslím, že se Vladimíře s těma lidma dobře žilo. Takovej okruh nezakotvenců. S Tomášem Škrdlantem jste byli patroni je- jího objevení jako básnířky. Sledovali jste ji i později ve Viole? To už to po nás převzali jiní a Vladimíra se od té naší dvojice emancipovala. Myslím, že ji taky trochu štvalo, že měla někoho, kdo ji vytáhl z pasťáku, když už byla ta dáma Vio- ly.A zeměspadlpocitodpovědnosti,cos tou holkoubude.Jakseříká,postavilasenasvoje vlastní nohy, sedla si na svůj vlastní zadek. 61 „Vladimíra Čerepková (1946–2013) je pozapomenutou legendou literatury 60. let a možná nejopravdovější českou beatnicí. „

Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky. Noc v Mejdlovarně Ty tři ženy bývaly v mládí, v normalizačních sedmdesátých letech, nerozlučné kamarádky. Po letech se setkávají v bytě jedné z nich, Dory, a poklidné popovídání u kafíčka o životě a o dětech se jim naprosto vymkne z rukou. Během jediné zjitřené noci si trojice bývalých kamarádek vzájemně odhalí různá temná tajemství, vyčtou si věci, o nichž se tehdy za socialismu nějak nehodilo mluvit, nebo které chápou teprve teď s odstupem, a vzájemně se donutí k bilancování svých životů a vztahů. A je to dost kruté: každá z nich má alespoň nepřímo na svědomí život jiného člověka. Eva Hauserová se narodila v roce 1954 v Praze, vystudovala biologii na Přírodovědné fakultě UK a krátce pracovala v oboru genového inženýrství. Záhy tento obor opustila a pracovala jako redaktorka různých časopisů i knižních nakladatelství, v současnosti se živí především překlady z angličtiny, ale také jako novinářka a televizní scenáristka. Nejvíce ji zajímají feministická a ekologická témata. Od mládí psala nejprve poezii a později prózu. Několik básní a povídek vyšlo v časopisech, povídky z žánru sci-fi uplatňovala v české komunitě fanoušků sci-fi. V roce 1988 získala Cenu Karla Čapka za nejlepší sci-fi povídku. Knižně začala publikovat teprve po pádu komunistického režimu v roce 1989. 62 Č e s k á b e l e t r i e EVA HAUSEROVÁ

Tohle byl můj pokoj Román Tohle byl můj pokoj je generační výpovědí autorky, jež se blíží třicátému roku věku a čím dál víc si uvědomuje, co je v životě opravdu důležité. Její hrdinka se konfrontuje se svou minulostí, se svou rodinou a se smrtí, jejíž neustálou přítomnost v lidském životě si uvědomuje čím dál víc. Městský román překypující nadpřirozenými a halucinačními, až surreálnými obrazy vyjadřuje existenciální úzkost a strach před převzetím odpovědnosti a příklonem k prostým životním hodnotám. Natálie Kocábová vydala svou první básnickou sbírku, nazvanou Slyšíš mě?, roku 2003, když jí bylo pouhých sedmnáct let. O rok později následovalo vydání novely Monarcha Absint a pak další novely, povídky a básně. Kromě literatury se zabývá i psaním pro divadlo, známá je i jako hudebnice. Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky. Č e s k á b e l e t r i e 63 NATÁLIE KOCÁBOVÁ

Igor Malijevský je spisovatel a fotograf. Vydal sbírky básní Bělomorka (Protis, 2003), Druhý den po konci světa (Milan Hodek, 2013) a sbírku povídek Družba (Protis, 2005). Spolu s Jaroslavem Rudišem pořádá literární kabaret EKG (původně pod názvem Monoskop), jeden z nejpozoruhodnějších projektů představujících současnou živou literaturu. Jako fotograf vystavuje především v zahraničí, kde jsou jeho práce součástí sbírek řady renomovaných muzeí. Č e s k á b e l e t r i e Měsíc nad řekou Tejo Po devíti letech se Malijevský vrací souborem krátkých próz Měsíc nad řekou Tejo. Jednotlivé texty vznikaly pro potřeby literární show EKG, kterou spolu s Jaroslavem Rudišem léta organizuje, vymýšlí a moderuje v divadle Archa. Tato okolnost dává naplno vyznít typickým atributům Malijevského tvorby – sofistikovanému vtipu, mistrovskému využití zkratky, inteligentnímu nadhledu a nadstandardně pestrému jazykovému rejstříku. Tematicky stojí Malijevský oběma nohama v přítomnosti a ve svých textech spojuje intelektuální výbavu získanou studiem teoretické fyziky (na MFF UK) se zkušeností civilkáře, hlídače, správce počítačové sítě, učitele, redaktora, muzikanta, fotografa a v neposlední řadě „náplavového“ obyvatele domku v Čelechovicích za Kladnem, kde se odehrává řada jeho zemitě realistických povídek. 64 IGOR MALIJEVSKÝ

Paul Millar se narodil v Brně v třicátých letech minulého století. Do Skotska přicestoval se svou ženou 13. září 1968 a už v něm zůstal. Velkou část jeho soukromého času mu zabírá práce honorárního generálního konzula ČR ve Skotsku – úřad, který posledních sedmnáct let bezplatně zastává. Prezident republiky mu udělil Medaili za zásluhy, ministerstvo obrany Plaketu za péči o válečné hroby a Jihočeská univerzita Koubkovu medaili za zásluhy o rozvoj genetiky a šlechtění hospodářských zvířat. Překládá z angličtiny, zejména knihy Petera Mayla, s nímž ho kromě osobitého smyslu pro humor sbližuje nesentimentální láska k Provenci. Č e s k á b e l e t r i e Skotsko po česku (tucet kapitol o zemi na okraji Evropy) Ilustroval Stuart Campbell Turistickým průvodcem po Skotsku, který vám sdělí, kam nejít na večeři a tak podobně, tato kniha není. Skotsko po česku je vyznáním sympatií a obdivu k zemi na okraji Evropy, vystrčené do severního Atlantiku, v níž autor prožil více času než v kterékoli jiné, včetně své otčiny, zároveň však k zemi shovívavě pozorované očima Čecha, jenž si zachoval jistou středoevropskou skepsi… Knihou procházejí města i příroda, lidé a zvířata, jídla a nápoje, dějiny i současnost. Autor, nad jiné povolaný, upozorňuje českého čtenáře především na rozličné odlišnosti, křížem krážem od architektury až po zemědělství. Líčí „své“ Skotsko neobyčejně svěžím, uvolněným jazykem, vydatně syceným jiskřivým humorem a vskutku odzbrojujícími historkami z první ruky. 65 PAUL MILLAR

Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky. Č e s k á b e l e t r i e MAREK TOMAN 66 Marek Toman (*1967) vydal několik knih básní, překladů a próz. Jeho knihy pro děti Dobytí ostrova Saaremaa (Baronet 2007) a Můj Golem (Argo 2010, nominováno na Magnesii Literu) byly zároveň mezinárodními projekty, zahrnujícími řadu vystoupení ve školách, knihovnách a v kulturních centrech. S Tomanovým jménem jsou spojovány romány Pavla Torcha Zvláštní význam palačinek (Argo 2005) a Já, ideální partner (Argo 2008). Edičně připravil dílo Jiřího Daniela (Mé myšlenky se velice nepodobají dýmu, Torst 1997), přeložil texty irského spisovatele Richarda Kearneyho (Samův pád) a anglicky psanou knihu českého exulanta Adolfa Hermanna (Mých prvních pět životů). V roce 2011 vyšel zatím jeho poslední román Frajer. Veliká novina o hrozném mordu Šimona Abelese Nejmodernější metody archeologického výzkumu, vztah otce a syna, několik set let stará legenda, virtuální realita, hledání pravdy v dějinách i ve vlastním životě, stav současné české společnosti, židovství, křesťanství, politika, nenávist a láska… báseň a pravda… A také Praha, magické město jako stvořené k tomu, aby se stalo jevištěm pro tajuplný příběh… To vše se prolíná a vytváří jedinečnou atmosféru strhujícího románu Marka Tomana Veliká novina o hrozném mordu Šimona Abelese. „Text na pomezí thrilleru, historického románu a rafinované detektivky. Metodou takřka filmového střihu autor střídá dvě základní časové roviny, v nichž se děj odehrává. Perfektní znalostí historických fakt a reálií, stejně jako přesvědčivě zachycenou současností, pak dosahuje dokonalé iluze, jež působí na čtenáře tak, že knihu doslova zhltne a neodloží ji, dokud neotočí poslední stránku. Již vyšlo: Zvláštní význam palačinek, Já, ideální partner, Můj Golem, Frajer

BELINDA BAUEROVÁ T h r i l l e r y a d e t e k t i v k y Belinda Bauerová vyrůstala v Anglii a Jižní Africe. Nyní žije ve Walesu. Pracovala jako žurnalistka a scenáristka. Její prvotinou byl originální psychologický thriller plný napětí Vřesoviště a už za něj v roce 2010 získala od britské asociace autorů detektivek jednu z nejprestižnějších cen – Zlatou dýku. Tento román následují ještě další dva úspěšné romány Krysařovy děti a Odvrácená strana, v nichž autorka osudy hlavního hrdiny rozvíjí. Již vyšlo: Vřesoviště, Odvrácená strana Krysařovy děti Přeložil Zdík Dušek Osmiletého chlapce, který čekal v autě na rodiče, nahradil stručný vzkaz přilepený k volantu: „Nemilujete ho.“ Uprostřed léta padá na Exmoor temný stín – někdo unáší děti a nechává po sobě jen strohé, kruté obvinění. Chybí vysvětlení, žádost o výkupné i naděje. Jestli má strážník Jonas Holly doufat v jejich záchranu, musí podniknout riskantní výpravu do vyšinuté mysli únosce. Sám se ale dosud nevzpamatoval z osobní tragédie a v Exmooru je přinejmenším jedna osoba, která Jonase považuje za posledního člověka, jemuž se dá důvěřovat... V další knize oceňované autorky thrilleru Vřesoviště se čtenář vrací do již známého prostředí exmoorského kraje, který, jak se zdá, temné události přitahuje. 67 „„Nejpůsobivějším prvkem při vytváření napětí je překvapení. Belinda Bauerová umí s tímto prvkem zacházet velice dobře. Od začátku knihy až do konce.“ – Daily Mirror

„ T h r i l l e r y a d e t e k t i v k y 68 Pseudonym Nicci French používá pro společné psaní autorská dvojice Nicci Gerrardová a Sean French, novináři a manželé žijící v Suffolku. Kromě Zlého pondělí, prvního strhujícího románu z řady o Friedě Kleinové, doposud Nicci French vydali dvanáct dalších bestselerů. Frieda Kleinová na stopě zločinu. Případ druhý. Ztracené úterý Přeložil Petr Pálenský U psychicky vyšinuté ženy je nalezeno tělo v rozkladu a policie znovu poprosí o pomoc psychoterapeutku Friedu Kleinovou. Chce po ní, aby z ženy dostala totožnost mrtvého. Frieda nakonec přichází se jménem podvodníka velkého formátu, jehož oběti se ukazují být stejně početné jako možné motivy vraždy. Jak se policie blíží k odhalení vraha, Frieda má zjistit, kdo mluví pravdu a kdo lže. Někdo je však odhodlaný ji umlčet… a nezastaví se před ničím. Již vyšlo: Zlé pondělí NICCI FRENCH

69 T h r i l l e r y a d e t e k t i v k y ELIZABETH HAYNESOVÁ Elizabeth Haynesová je anglická spisovatelka. Vystudovala angličtinu, němčinu a dějiny umění, ale dlouhá léta pracovala jako policejní analytička. Tuto skutečnost posléze bohatě zúročila ve svých knihách. Její prvotina Do nejtemnějšího kouta si okamžitě získala oblibu čtenářů i uznání kritiky. Napínavé líčení osudů oběti domácího násilí, jež bojuje s obsedantně kompulzivní poruchou, nedůvěrou okolí i reálným nebezpečím se stalo bestselerem New York Times i knihou roku na anglickém Amazonu. Elizabeth Haynesová žije s manželem a synem na vsi v anglickém hrabství Kent. Do nejtemnějšího kouta Přeložila Kristýna Mališová Cathy je jen jednou z mnoha mladých dívek, které potkáváme na každém kroku. Ráda se chodí bavit s přáteli a bezstarostně si užívá život naplno. Všechno se ale změní, když jednoho dne narazí v klubu na šarmantního muže, který se zdá být ztělesněním všeho, po čem touží. Dokonalý džentlmen se však záhy začne zlověstně měnit a kolem Cathy se utahuje smyčka násilí, pronásledování a fyzického i duševního týrání. Příběh má dvě roviny, v první sledujeme Cathy, jak se zoufale snaží uniknout svému trýzniteli, zatímco v druhé časové rovině, o pár let později, jsme svědky jejího boje s následky dlouhodobého týrání. Jedinou nadějí je pro ni mladý psycholog, který se přistěhuje do domu, kde bydlí, a po jehož příchodu se pomalu vrací zpět do života. Mezitím ale opouští brány vězení muž, který jí tolik ublížil. Kolem Cathy se začnou dít zvláštní věci; je to náhoda, výplod její mysli, nebo je za tím víc? K jedné neobjasněné vraždě již došlo, je Cathy další na řadě?

70 T h r i l l e r y a d e t e k t i v k y „Anthony Horowitz patří k nejpilnějším anglickým žánrovým autorům, především prací pro děti, fantasy, detektivek a kriminálek, a je velmi oblíbený i u nás. Jeho Dům hedvábí se stal světovým bestselerem. Píše i pro televizi, je autorem několika dílů oblíbeného Poirota nebo Vražd v Somersetu. Moriarty Přeložila Zora Šíchová Sherlock Holmes je mrtvý, zanechte všech nadějí. Krátce poté, co se s profesorem Moriartym zřítil do hlubiny Reichenbašských vodopádů, přijíždí do Evropy americký pinkertonský detektiv Frederick Chase. Má informace o tom, že Moriartyho záhy nahradil jiný arcizločinec a nyní řádí v Londýně. Chase a jeho pomocník Athelney Jones ze Scotland Yardu se ho s využitím starých dobrých holmesovských taktik pokusí dopadnout... Anthony Horowitz je renomovaný autor předloh k detektivním seriálům (Vraždy v Midsomeru, Foylova válka a Hercule Poirot) a příběhů pro děti i dospělé z oblasti hororu a fantasy. Ve svém novém románu kongeniálně navazuje na dnes již klasické dílo Arthura Conana Doyla líčící dobrodružství brilantního detektiva Sherlocka Holmese. Anthony Horowitz jako první po mnoha letech získal oficiální svolení od dědiců práv na dílo A. C. Doyla, aby v Domu hedvábí nezapomenutelnou postavu legendárního detektiva opět oživil. Román tak doplňuje slavný kánon případů Sherlocka Holmese a je neocenitelným přírůstkem do knihovničky všech milovníků detektivní literatury. ANTHONY HOROWITZ Již vyšlo: Dům hedvábí

„Klasické dílo světového hororu, jež tvoří jeden ze základních motivů seriálu True Detective. T h r i l l e r y a d e t e k t i v k y 71 Robert W. Chambers (1865–1933) byl americký spisovatel a výtvarník; na začátku 90. let 19. století vystudoval malbu v Paříži, kde se také důvěrně obeznámil s moderními uměleckými směry; určující se pro něj stal zejména symbolismus a secese. Jeho nejslavnější dílo, Král ve žlutém, je obecně považováno za klasiku hororového žánru a dočkalo se nesčetných vydání v mnoha jazycích. Král ve žlutém Přeložil Petr Pálenský O knize Král ve žlutém, mysteriózním souboru hororových a dekadentních povídek z roku 1895, u nás donedávna věděli jen skuteční literární znalci; v současnosti se o toto vpravdě kultovní dílo Roberta W. Chamberse zvedla vlna zájmu díky vynikajícímu televiznímu seriálu HBO True Detective/Temný případ. První souborné české vydání Chambersovy knihy vychází tomuto zájmu vstříc, kniha však není zajímavá jen jako vzorník motivů z onoho seriálu – zlověstný „Král ve žlutém“ či zapomenutá, děsivá říše zvaná Carcosa mají svou vlastní, mrazivou sílu, a Chambers si ve schopnosti evokovat „hrůzu duše“ v ničem nezadá s E. A. Poem, z něhož vycházel, či s H. P. Lovecraftem, jehož zase sám výrazně ovlivnil. Deset povídek, shromážděných v této knize, je toho nejlepším důkazem. ROBERT W. CHAMBERS

„ T h r i l l e r y a d e t e k t i v k y Shirley Jacksonová (1916–1965) se narodila v San Francisku. V roce 1948 na sebe upozornila povídkou Loterie, proslavily ji romány The Haunting of Hill House a We Have Always Lived in the Castle, jež jsou dnes považovány za žánrovou literární klasiku. Dům na kopci Přeložila Anna Urbanová Do starého domu zvaného Hill House přijíždí čtveřice pátračů: odborník v okultních vědách doktor Montague, jeho asistentka Theodora, dědic domu Luke a také mladá dívka jménem Eleanor, o níž se téměř nic neví. Společně se rozhodnou přijít na kloub podivným úkazům, jimiž je dům proslulý. Ten však má s těmito nebohými tvory své vlastní plány. Oldschoolová hororová klasika patří k nejznámějším dílům Shirley Jacksonové. Na tento román se odvolávají i takové hvězdy temných žánrů, jako jsou Neil Gaiman nebo Stephen King. Už několikrát se o jeho adaptaci pokusili filmaři, ale vystihnout obrazem hrůzu, jak ji slovně vylíčila autorka, se jim většinou nedaří. „Jako byste se odhodlali vstoupit do mysli šílence; po chvíli začne přeskakovat i vám.“ Stephen King „Příběhy Shirley Jacksonové patří k těm nejstrašidelnějším, jež kdy byly napsány.“ Donna Tarttová 72 SHIRLEY JACKSONOVÁ

73 T h r i l l e r y a d e t e k t i v k y PHILIP KERR „ Philip Kerr (*1956) je britský autor píšící jak pro dospělé, tak i pro děti. Proslavil se především svou sérií detektivních románů, které spojuje postava detektiva Bernharda Günthera. Vystudoval práva na univerzitě v Birminghamu a po dosažení magisterského titulu se několik let živil psaním textů pro reklamní agenturu. V roce 1989 se stal spisovatelem na volné noze. Muž bez dechu Přeložil Lukáš Houdek Zuří válka, uběhl měsíc od německého debaklu u Stalingradu, Rudá armáda táhne na západ. Do policejního ústředí v Berlíně dolehne zpráva, že u ruského Smolensku byly nalezeny ostatky svázaných a zastřelených polských důstojníků. Vina má padnout na Němce, ale to nesmí Bernie Günther a jeho parťáci dopustit. Jak ale dokázat, že tu vraždili Rusové? Je třeba vydat se na dlouhou cestu na východ... Další pokračování série o policejním detektivovi Berniem Güntherovi. Již vyšlo: Praha osudová

T h r i l l e r y a d e t e k t i v k y 74 Leena Lehtolainen je nejprodávanější finskou autorkou detektivních románů. Série kriminálních příběhů o komisařce Marii Kalliové dosáhla mezinárodního úspěchu, knihy byly přeloženy do více než 20 jazyků a tři tituly z této řady i do češtiny. Je držitelkou několika ocenění, mimo jiné ceny Johtolanka (Stopa) každoročně udělované nejlepší detektivce roku. Mnoho jejích příběhů bylo zdramatizováno či zfilmováno. Již vyšlo: Bodyguardka I. Připravujeme: Bodyguardka III. LEENA LEHTOLAINEN Bodyguardka II. Lev práva Přeložila Lenka Fárová Druhý díl trilogie začíná v Itálii, kam Hilja odletěla za svým milencem jménem David Stahl, který se tu skrývá před běloruskou mafií. Jednoho dne však David zmizí a zoufalá Hilja se vrací do Finska. Najme si ji podnikatelka Monica, která už ji kdysi zaměstnávala. Nyní si otevřela restauraci, ale někdo jí vyhrožuje. Ve snaze klientku ochránit a zjistit, jak je to s Davidovým zmizením, se Hilja ocitne uprostřed vražedného komplotu mezinárodní mafie, která jí jde po krku. Bodyguardku jsem si vybral, protože hlavní hrdinka připomíná Lisbeth Salanderovou; pokud máte rádi trilogii Stiga Larssona, budete mít rádi i ji. Stejně jako Milénium, i trilogie Bodyguardka se odehrává v severní Evropě. — Alittlematterwhatever.over-blog.fr „

T h r i l l e r y a d e t e k t i v k y 75 Andy Mulligan je populárním a oceňovaným autorem knih pro mladé publikum. Jeho tvorba je silně ovlivněna jeho pobytem v Kalkatě a v Brazílii. Novelu Odpad zfilmoval Stephen Daldry, autor tak slavných filmů, jako jsou Hodiny, Předčítač nebo Billy Elliot. Scénář napsal Richard Curtis, scenárista a režisér Lásky nebeské. ANDY MULLIGAN Odpad Přeložil Martin Urban Thriller připomínající slavný film Milionář z chatrče. Rafael bydlí spolu se dvěma kamarády na skládce odpadu v nejmenované zemi připomínající Brazílii, jsou to děti ze slumu. Jednoho dne najde mezi odpadky tašku, v níž je 1100 peset, obrázek a klíč. Tento nález v chlapcích zažehne touhu po dobrodružství, a tak se rozhodnou přijít na to, komu věci patří. Když to zjistí, dozvědí se i o boji jednoho člověka se strašnou nespravedlností. To se však dozvědět neměli – brzy začne jít o život i jim... Nádhera – napínavý příběh plný zajímavých postav, napsaný úsporným, až lyrickým jazykem… Mohu Odpad jen doporučit, víc o něm říkat nehodlám, protože si ho jdu přečíst ještě jednou. A až ho přečtu, dám si ho potřetí. A znova. Vy to taky uděláte... — The Bookbag Jedna z mých nejoblíbenějších knih z roku 2010. Je to brilantní příběh, který vás dojme stejně, jako nadchne. — Fiona Nobleová, The Bookseller Filmová adaptace knihy v českých kinech od 2. 1. 2015. „

76 P o e z i e EGON BONDY Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky. Egon Bondy (1930–2007) je jedním z nejvýznamnějších českých básníků, prozaiků a myslitelů 20. století. Patří k „otcům zakladatelům“ českého undergroundu, jeho dílo má ovšem dodnes zásadní vliv na českou kulturu jako celek. Básnické spisy Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. První svazek přinese legendární texty z let 1947–1963.

77 P o e z i e Kobajaši Issa se narodil 15. 6. 1763 a zemřel 19. 11. 1827, byl známý jako autor básní haiku. Vlastním jménem Nobujuku Kobajaši proslul pod svým uměleckým jménem Issa, což v japonštině znamená „šálek čaje”. Pocházel z rodiny středního rolníka. Během učňovských let se začal zajímat o poezii haiku, ve dvaceti čtyřech letech ji začal studovat u básníka Čikua Kobajašiho, který byl hlavou básnické školy Nirokuan. Jako básník byl Issa Kobajaši velmi plodný, dochovalo se téměř 20 000 jeho básní, ve kterých s něžným pohledem a dětskou čistotou zaznamenával své pocity a postřehy. Nepřidržoval se zcela tradičních pravidel pro básně haiku a výrazně rozšířil jejich tematický okruh, když kromě přírodních motivů kladl důraz také na soucítění se slabými. Používal i hovorové výrazy, dialekt, humor i satiru. Oči vážky. Krůpěj rosy. Přeložil Antonín Líman Ilustrovala Daniela Renčová Dvě útlé knihy krátkých japonských básní haiku básníka Kobajašiho Issy s krásnými ilustracemi Daniely Renčové potěší duši i oči. Absolventka Ústavu grafiky a designu v Plzni za toto výtvarné pojetí haiku získala ocenění Vojtěcha Preissiga od Spolku českých bibliofilů v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2012. KOBAJAŠI ISSA

„ K o m i k s Reinhard Kleist (*1970) patří k průkopníkům německého grafického románu a k nejlepším tamějším komiksovým autorům. Je několika- násobným držitelem nejprestižnější německé komiksové ceny „Max a Mořic“. První velký úspěch zaznamenal s trilogií Berlinoir. S komiksem o životě countryového hudebníka Johnnyho Cashe z roku 2006 prorazil i ve světě. Kniha Cash. I see a darkness byla přeložena do 12 jazyků a mnohokrát vyznamenána. Následovaly životopisné grafické romány Castro (2010) a Boxer, posledně jmenovaný nejprve vycházel na pokračování v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Kleist za něj získal nejvýznamnější německou literární cenu za literaturu pro mládež. Boxer Přeložila Alena Pokorná Průkopník německého grafického románu a jeden z nejlepších současných německých komiksových autorů Reinhard Kleist vypráví pravdivý příběh polského Žida, boxera Hercka Hafta, který přežil koncentrační tábor a v USA pak zahájil profesionální kariéru. Mladinký Hercko začal svou boxerskou kariéru z donucení – strážci v koncentráku ho pro zábavu nutili boxovat se spoluvězni. Hercko věděl, že dokud bude vyhrávat, zůstane naživu. Když pak po dramatickém útěku z pochodu smrti odjel do Ameriky, pokračoval v tom, co se naučil v lágru. Doufal, že se jako slavný boxer dostane na titulní stránky novin po celém světě a jeho milá, kterou ztratil někde v Polsku a o níž neměl žádné zprávy, se o něm dozví a přihlásí se k němu. Kleista k nakreslení komiksu inspirovala fascinující kniha Jednou budu všechno vyprávět, v níž Haftův syn Alan vylíčil osudy svého otce. Nominováno na Německou cenu za literaturu pro mládež 2013. Příběh života a velké lásky v boxerském ringu. 78 REINHARD KLEIST

S c i - f i a F a n t a s y – E d i c e F a n t a s t i k a 79 Isaac Asimov (1920–1992) byl jedním z nejplodnějších a nejslavnějších mistrů žánru science fiction. Jeho nejznámějším dílem jsou tzv. dějiny budoucnosti, skládající se ze dvou proslulých cyklů – Robotů a Nadace (za ten druhý získal roku 1966 cenu Hugo.) Mezi jeho nejlepší romány patří Konec věčnosti a Ani sami bohové. Nepominutelná je také jeho povídková tvorba, zejména dvaatřicet povídek, v nichž formuloval známé tři zákony robotiky. Roku 1986 mu byla udělena Nebula pro „Velmistra žánru“. Svůj bohatý život popsal ve třech autobiografiích. Isaac Asimov bezesporu byl a stále ještě je gigantem světové SF a svým dalekosáhlým vlivem mimo žánr pomáhal fantastice se začlenit do hlavního proudu všeobecné literatury. A zrodí se Nadace Přeložila Daniela Orlando Je tomu už více než sedmdesát let od doby, kdy velmistr SF žánru Isaac Asimov začal budovat vesmír svého celosvětově úspěšného cyklu Nadace. Od té doby se miliony čtenářů nechaly fascinovat poutavým příběhem, jenž přesáhl tisíce let budoucího vývoje lidstva a zavedl je na desítky cizích světů. Román A zrodí se Nadace byl dokončen těsně před autorovou smrtí jako sedmá, závěrečná část románové ságy, která získala věhlasnou žánrovou cenu Hugo jako Nejlepší science fiction série všech dob. V předchozích svazcích byl Hari Seldon, geniální zakladatel Nadace, pouhou historickou postavou. Návratem do dob jeho života vyplnil Asimov důležitou chybějící část svého epického příběhu. Autor se netajil tím, že postavu Hariho Seldona vytvořil jako vlastní alterego,a takjerománještědojemnějšítím,žev něm Asimov Seldonovou smrtí uzavřel celý cyklus jen krátce před svou vlastní. Vstupme tedy posedmé a naposledy do světa Nadace a poznejme dosud utajované skutečnosti o nadaném matematikovi, jenž se snažil zachránit lidstvo před neodvolatelně se blížící dobou temna. Knihy Isaaca Asimova vycházejí ve spolupráci s nakladatelstvím Triton. ISAAC ASIMOV Již vyšlo: Kosmické proudy, Nadace, Nadace a Říše, Druhá Nadace, Těžká planeta, Počítačoví piráti, Já, robot, Hvězdy jako prach, Konec věčnosti, Na hranicích Nadace, Nadace a Země, Předehra k Nadaci, Ocelové jeskyně, Roboti úsvitu, Roboti a impérium, Nahé slunce, Oblázek na obloze

S c i - f i a F a n t a s y – E d i c e F a n t a s t i k a Talentovaný anglický spisovatel, jenž se narodil v roce 1972 v Cornwallu jako nejmladší syn známého autora špionážních románů Johna Le Carrého. Na budoucí povolání spisovatele se připravoval na studiích sociologie, filosofie a politologie na univerzitě v Cambridgi. Pozornost vzbudil už svým románovým debutem The Gone-Away World (2008) a svůj um spojit různorodé motivy fantastických žánrů s komediálním nadhledem a bláznivě akčním pojetím potvrdil rovněž v románu Angelmaker (2012, česky Andělíčkář). Nedávno vydal třetí román s názvem Tigerman (2014) a chystá televizní scénář k epizodě kultovního science fiction seriálu Pán času. NICK HARKAWAY Andělíčkář Přeložila Daniela Orlando U nás dosud neznámý autor Nick Harkaway přichází se strhujícím akčně-špionážním thrillerem, sžíravě jedovatou historkou z prostředí organizovaného zločinu i zběsile absurdní komedií v jednom – podnětným a přitom zábavným vyprávěním o gangsterském synkovi a penzionované tajné agentce, které okolnosti svedou dohromady, aby společně zachránili svět. Joe Spork netouží po ničem jiném než po klidném životě. Opravuje hodinové strojky a žije nad svou dílnou ve vlhké, málo známé londýnské čtvrti. I Edie Banisterová vede poklidný život. Je jí skoro devadesát a ještě stále pamatuje doby, kdy jí devadesát nebylo. Dříve bývala superšpionka a teď je… prostě… stará. Když však Joe spraví jeden krajně neobvyklý přístroj, jeho život se znenadání obrátí vzhůru nohama. Klient? Neznámý. A přístroj? Zbraň posledního soudu z padesátých let. 80

S c i - f i a F a n t a s y – E d i c e F a n t a s t i k a 81 Americký spisovatel fantasy, narodil se 17. září 1961 v Detroitu. Psaní se začal věnovat už v dětském věku, mimo jiné pod vlivem četby Pána prstenů. Ještě před nástupem na střední školu sepsal sedm románů, ale vážněji se literární tvorbě začal věnovat až od roku 1985. V následujících deseti letech vytvořil dalších šest románů různých žánrů, ovšem ani jeden z nich se mu nepodařilo publikovat a psaní se na dlouhou dobu věnovat přestal. Místo toho se začal živit jako komerční grafik a ilustrátor, v roce 1996 založil vlastní reklamní agenturu a v této práci pokračoval až do roku 2005. Ke spisovatelskému řemeslu se vrátil s novým odhodláním teprve nedávno. Výsledkem je šestidílný cyklus Dobrodružství Riyria, jenž se skládá z šestice románů Královské spiknutí (The Crown Conspiracy, 2008, česky Argo 2011), Avempartha (2009, česky Argo 2011), Vzestup Nyphronu (Nyphron Rising, 2009), Smaragdová bouře (The Emerald Storm, 2010), Zimní příliv (Wintertide, 2010) a Percepliquis (2012). Smaragdová bouře Přeložila Jana Rečková Bývalý žoldnéř Hadrian Blackwater se vydává na dobrodružnou pouť po širém moři, aby našel ztraceného Novronova Dědice. Jediná naděje spočívá v tom, že se postaví bezohlednému a vychytralému Merrickovi Mariusovi. V obavě, že se přítel nedokáže tohoto úkolu zhostit, se ke starému společníkovi přidává i Royce Melborn, jenž se rozhodne doprovodit ho ještě na této poslední výpravě. Zrada a proradnost, s nimiž se cestou setkají, přimějí Hadriana, aby čelil minulosti, se kterou nechtěl mít už nikdy nic společného. Smaragdová bouře je čtvrtou knihou podmanivých Dobrodružství Riyria. Místo navzájem těsně navazujících knih jde o šestidílnou fantasy sérii pojatou jako dobrodružný příběh rozdělený do samostatných epizod. Každá z nich byla navíc napsána předtím, než vyšla první z nich, prvky celého příběhu jsou tak propleteny, ačkoli všechny mají vlastní příběh a závěr. MICHAEL SULLIVAN

S c i - f i a F a n t a s y 82 GEORGE R. R. MARTIN Jeden z nejúspěšnějších spisovatelů současnosti se narodil v roce 1948. Do fantastického žánru vstoupil na začátku sedmdesátých let a rychle sbíral první úspěchy za svou povídkovou tvorbu. V roce 1977 začal působit rovněž jako editor žánrových antologií a dodnes je v tomto směru nejznámější svým projektem Divoké karty. V osmdesátých letech psaní na několik let opustil a věnoval se televizní produkci. K fantastice se vrátil obsáhlou a dodnes stále ještě nedokončenou fantasy sérií Píseň ledu a ohně, která celosvětově proslula svým televizním zpracováním pod názvem Hra o trůny. Divoké karty Přeložila Daniela Orlando, Milan Žáček, Andrea Patrasová a Pavel Bakič Odhalte tajné dějiny světa – dějiny, v nichž Zemi roku 1946 postihne mimozemský virus, jenž hrstku přeživších obdaří podivuhodnými silami. Z některých se tak stanou Esa – bytosti duševně i tělesně přesahující lidský potenciál. Jiní se stávají Jokery – bytostmi stiženými podivnými duševními a tělesnými vadami. Zatímco někteří propůjčí své síly do služeb lidstva, jiní se stanou jeho nepřáteli. Divoké karty vyprávějí jejich podivuhodné příběhy. V úvodním svazku legendární série antologií editora George R. R. Martina se nám v sérii skvělých příběhů představí mistři fantastické literatury Roger Zelazny, Howard Waldrop, Lewis Shiner a samozřejmě sám George R. R. Martin. Nové rozšířené vydání, jež vám nabízíme, pak obsahuje také příběhy současných talentovaných spisovatelů Davida Levina, Michaela Cassutta a Carrie Vaughnové. Slavné příběhy Divokých karet začínají, a pokud jste příznivci barvitých fantastických příběhů,rozhodněsijenenechtezažádnoucenuujít…

„ S c i - f i a F a n t a s y 83 Již vyšlo: Mudrosloví urozeného pána Tyriona z Lannisterů Rytíř Sedmi království Přeložil Richard Podaný Než začala Hra o trůny... toulal se krajem ser Duncan Vysoký. Ale možná že to byl jen Dunk, co vypil truňk, z Blešího Zadku. To se teprve ukáže ve třech na sebe navazujících novelách odehrávajících se asi 80 let před Písní ledu a ohně a G. R. R. Martin zde na poměrně malé ploše dokazuje, jak skvělým spisovatelem je. Rytíř Sedmi království obsahuje celkem tři příběhy Duncana Vysokého, který namísto jemných fines dvořanů používá daleko raději selský rozum a meč. Společníkem je mu panoš Egg, který je někým trochu jiným, než by se na první pohled mohlo zdát. G. R. R. Martin psal tyto novely pro různé antologie v průběhu řady let a dokládá na nich, jak detailně propracovaný je celý jeho svět. Děj je zasazen do období po Temnožárově vzpouře. Kdo je Temnožár? Levoboček Targaryena Aegona IV. Hanebného, jenž zdědil po otci meč, který jej podle mnohých opravňoval vládnout. Daeron II., právoplatný dědic, tak musel čelit vzpouře půlky Západozemí... A právě v dobách po vzpouře, ale dávno před svržením Targaryenů, se odehrávají naše tři příběhy. Ač se v nich vypráví o potulném rytíři velmi nízkého původu, dostávají se hlavní hrdinové ve všech novelách daleko blíže temným intrikám, než by jim bylo milé. G. R. R. Martin pomalu, ale nekompromisně odhaluje, oč šlo během vzpoury, a naivnímu mladému rytíři dává pořádně zabrat. Kdepak rytířské ctnosti! A pravda? Která z nich je ta pravá? S Rytířem Sedmi království se nebudete nudit ani chvíli. První z uvedených novel už přitom česky bez většího povšimnutí (a v jiném překladu) vyšla… Ale to je již celá řada let a z G. R. R. Martina se mezitím stala spisovatelská hvězda první velikosti. Také díky seriálu Hra o trůny se dá očekávat, že tentokrát Dunk a jeho panoš Egg osloví podstatně větší okruh čtenářů. Než začala Hra o trůny…

S c i - f i a F a n t a s y 84 Vilma Kadlečková (*1971) je autorka cyklu Legendy o argenitu. Její knihy na rozhraní sci-fi a fantasy mapují budoucí historii Země a hvězdných impérií a sledují osudy lidí, do jejichž života zasáhne argenit – pozůstatek dávných netechnických civilizací a zdroj psychotronické energie. Absolvovala střední ekonomickou školu a obor vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Pracuje jako redaktorka. VILMA KADLEČKOVÁ Již vyšlo: Mycelium I. – Jantarové oči, Mycelium II. – Led pod kůží Mycelium III. – Pád do temnot Mycelium IV. Vidění Románová sága Mycelium začala dostávat tvar po událostech jedenáctého září 2001. Příběh se sice odehrává ve vzdálené budoucnosti, ale zároveň je to současné a stále aktuální podobenství o střetu odlišných kultur. Padesát let po prvním kontaktu se starobylou teokratickou civilizací Össeanů se Pozemšťané stále marně pokoušejí vyrovnat s jejich mentalitou. Rovnováha sil se mění. Össenský náboženský fanatismus plíživě proniká do pozemské sekulární společnosti, velmi podobné té naší; a ta postrádá obranné mechanismy proti velkým ideologiím, takže reaguje buď xenofobií, nebo naopak až devótní, ostentativní vstřícností a pokryteckým multikulturalismem. „Pokračování cenami ověnčené ságy

E d i c e M ý t y , p o h á d k y a l e g e n d y 85 Sbírka inuitských pověstí s ilustracemi Arona z Kangequ, grónského umělce, který jako první vylíčil tyto drsné příběhy ze zorného úhlu původních obyvatel Arktidy. Aron se narodil r. 1822 v osadě Kangeq (česky „podhůří“) na nejzazší výspě nuukského archipelagu, v rodině ochranovského katechety Christiana Heinricha. Mladý Aron pokračoval v rodinné tradici; nejprve asistoval otci a posléze se stal pomocným pastorem německé ochranovské misie Nový Herrnhut, vzdálené od Kangequ asi 20 kilometrů, což představovalo za klidného počasí pouhých několik hodin jízdy na kajaku. Když r. 1858 správce jižního grónského inspektorátu Hinrich Johannes Rink zahájil práci na velkolepém souhrnném díle, ve kterém se pokusil zachytit grónské pověsti v podání desítek místních vypravěčů, stal se Aron jeho hlavním ilustrátorem. Na přání H. J. Rinka ilustroval rovněž pověsti ze sbírky pastora Pedera Kragha, který sloužil ve 20. letech 19. století v severním Grónsku a svou sbírku dal později Rinkovi k dispozici. Aron neustále rozvíjel své všestranné umělecké schopnosti. Prvními kresbami opatřil vyprávění svého otce a texty bratrance Kristiana, pak se věnoval Rinkově sbírce a souboru P. Kragha, až se nakonec dostal k vlastnímu psaní příběhů, jež ilustroval. Svá vyprávění vždy končil slovy: „Tak píšu já, Aron,“ což inspirovalo Kirsten Thistedovou k názvu dvoudílné knihy Aronových ilustrací, kterou k 25. výročí grónské samosprávy vydalo nakladatelství Atuakkiorfik. O celkovém rozsahu Aronovy práce neměl nikdo dlouho ani tušení. Teprve když r. 1960 polární badatel a umělec Eigil Knuth publikoval velkou sbírku jeho akvarelů, kterou objevil v kodaňském Národním muzeu, stal se Aron okamžitě vysoce uznávaným umělcem. Aron však nebyl pouze ilustrátorem a spisovatelem, byl rovněž zručným lovcem. Na kajaku si však uhnal tuberkulózu, na kterou předčasně ve svých 47 letech – stejně jako jeho otec – zemřel. ARON Z KANGEQU O Igimarasussukovi, který jedl své ženy Přeložil Zdeněk Lyčka Český výbor z knihy Kirsten Thistedové obsahuje téměř totožné formální členění jednotlivých kapitol se zřetelem na chronologické řazení Aronových ilustrací od prvních kreseb přes Rinkovu a Kraghovu sbírku až po vlastní texty a poslední příběhy, které Aron vytvořil společně s vypravěčem Hintrikem. Největším kladem knihy je maximálně autentické zachycení grónské lidové slovesnosti, a to nikoli zvenčí, ale očima rodilého pozorovatele. V českém překladu je zejména kladen důraz na dosud nepublikované texty; pověsti jiných autorů, které již česky vyšly (zejména Knud Rasmussen: Grónské mýty a pověsti, Argo 1998), jsou kvůli omezenému rozsahu českého vydání vynechány. V edici Mýty, pohádky a legendy připravujeme 2. vydání významného staroindického eposu Rámajána v podání předního českého indologa Dušana Zbavitele – vychází v nové grafické úpravě.

L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž Lois Lowryová se narodila v Honolulu na Havaji, vyrůstala v New Yorku, Pensylvánii a Japonsku. V současnosti žije a píše v Cambridgi ve státě Massachusetts a v Maine. Mezi její koníčky patří také fotografování. Své fotografie uplatnila na obálkách knih Number the Stars (Spočítej hvězdy) a The Giver (Dárce). Je autorkou více než třiceti knih pro mládež. V řadě z nich se zabývá vážnými tématy, jako je holocaust, nevyléčitelné nemoci, rasismus, život v totalitní společnosti apod. Za svou tvorbu obdržela nespočet ocenění, je dvojnásobnou držitelkou význačné literární ceny John Newbery Medal, a to za romány Dárce (Argo 2013) a Spočítej hvězdy. Spočítej hvězdy Přeložila Dominika Křesťanová Další kniha světoznámé americké autorky, jejíž mnohonásobně vyznamenaný román Dárce se dočkal také filmové podoby, zavede čtenáře do Dánska v době druhé světové války. Dvě kamarádky Annemarie a Ellen si zatím válku nijak neuvědomují, pociťují ji snad jen v tom, že už se v obchodech nedá koupit tolik věcí, zvláště jejich oblíbených sladkostí. Válečné hrůzy však náhle a brutálně vtrhnou do jejich života, když Němci začnou v okupovaném Dánsku pronásledovat Židy. Ellen je totiž Židovka a ocitá se v ohrožení života. Annemariini rodiče se rozhodnou malou kamarádku své dcery zachránit... 86 Román strhujícím způsobem připomíná hrdinství dánských občanů, kteří zachránili přes 7000 židovských obyvatel království tím, že je převezli přes moře do neutrálního Švédska. Kniha získala prestižní cenu John Newbery Medal. Již vyšlo: Dárce „ LOIS LOWRYOVÁ

L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž 87 Marka Míková má na svém kontě čtyři úspěšné dětské knihy: tři (Josef/JO537, Knihafoss a Mrakodrapy) byly nominovány na Magnesii Literu a Knihafoss získala Zlatou stuhu v kategorii beletrie pro děti a mládež. Její nejnovější připravovaná kniha vypráví optikou malé hrdinky Matyldy příběh o rodičích a dětech, o nedorozuměních mezi rodiči a o tom, jak dospělé a jejich problémy vnímá dítě, o dětské touze, ba bytostné potřebě ukotvení v úplné, fungující rodině. Do příběhu ze současnosti Míková umně zapojuje fantazijní prvky (motivy paralelních světů a cestování časem), jejich prostřednictvím posouvá děj kupředu a vede ho ke katarzi. Jak je pro autorku typické, opět srší nápady, fantazií a humorem, její jazyk je hravý, neučesaný, rytmický a dynamický, důležitou roli v něm jako obvykle hraje hudba, tentokrát ovšem vážná. V tom se bezesporu projevuje autorčina profese hudebnice. Škvíry Malá Matylda nemá tušení, proč s ní nežije její maminka a kam se vůbec poděla, a velice se jí po ní stýská. Žije v panelákovém bytě s workoholickým tatínkem-režisérem, pere, vaří, nakupuje a uklízí. Potýká se s tatínkovými náladami a cítí se velice osamělá. Tatínek je pohlcen svou prací a na Matyldu si téměř nedokáže najít čas, přijde pozdě i na koncert, kde jeho dcera hraje na klavír. Matylda mu to však nemá za zlé, tatínkův filmařský svět ji fascinuje. Jednoho dne si Matylda při hledání sousedčiny zatoulané fretky povšimne pod schody zvláštní škvíry. Vstoupí do ní a ocitne se v jiném světě, plném obrazů zvířat a jemné hudby, světě, kde je všechno přátelštější, laskavější, kde jsou nasyceny její potřeby a kde v závěru příběhu najde svou ztracenou maminku i vysvětlení, proč musela prožít dětství bez ní...Již vyšlo: Mrakodrapy MARKA MÍKOVÁ

88 „ L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž Maggie Stiefvaterová (*1981) žije se svým mužem, dvěma dětmi, dvěma neurotickými psy a jednou nepříčetnou kočkou ve Virginii, a jak sama uvádí, vedou tam divoký život hipíků. Je vášnivou čtenářkou, hraje na spoustu nástrojů, mimo jiné na harfu, klavír, flétnu a dudy, kreslí a píše knihy. Literárně debutovala v roce 2008 románem Lament: The Faerie Queen’s Deception, jeho pokračování vyšlo o rok později pod názvem Ballad: A Gathering of Faerie. Ve stejném roce slavila ohromný úspěch s románem Shiver (čes. Mrazení, Argo 2010), na který navázaly dva díly – Linger (čes. Váhání, 2011) a Forever (čes. Splynutí, 2011). The Scorpio Races (čes. Ve znamení Štíra) je samostatný román z roku 2011 a The Raven Boys (2012, čes. Havraní bratrstvo) zahajuje připravovanou tetralogii. Již vyšlo: Mrazení, Váhání, Splynutí, Ve znamení Štíra, Havraní bratrstvo I. – Osudný polibek Photo©KateHummel MAGGIE STIEFVATEROVÁ Havraní bratrstvo II. Zloději snů Přeložila Lucie Simerová Druhá část čtyřdílného cyklu Havraní bratrstvo nás opět přivádí do malého městečka v americké Virginii, kde žije Lila, obdařená zvláštními senzibilními schopnostmi, a skupinka kamarádů, studentů místní elitní školy, kteří si říkají Havraní bratrstvo. Geomantické linie v okolí Cabeswateru se probudily a nic není jako dřív. S postupujícím létem se Havraní bratrstvo přibližuje svému cíli a Lilu fascinuje vášeň, s jakou Gansey hledá ztraceného krále Glendowera. Je pro ni stále těžší nezamilovat se do něj, třebaže ví, že pokud ho políbí, Gansey může zemřít. Ronan se propadá pořád hlouběji do říše snů a jeho sny a věci, které z nich přináší, se stále víc míchají do skutečného života. Navíc se objeví lidé s nečistými úmysly, kteří hledají tytéž kousky mozaiky jménem Cabeswater, po jakých se pídí Gansey. Zahrávat si se sny může být zkrátka nebezpečné... Druhá část čtyřdílného cyklu Havraní bratrstvo.

L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž 89 David Walliams je britský herec a scenárista, spolutvůrce populární komediální série Little Britain (Malá Velká Británie), za kterou se svým kolegou Mattem Lucasem obdržel tři ceny BAFTA a British Comedy Award. V roce 2008 napsal svou první knihu pro děti. Literární kritici jej dnes označují za nového Roalda Dahla. Jeho vypravěčsky brilantní příběhy s překvapivou pointou a černým humorem dávají tomuto označení za pravdu. DAVID WALLIAMS Již vyšlo: Babička drsňačka, Pan Smraďoch, Kluk v sukních, Malý miliardář, Krysburger Ďábelská zubařka Přeložila Veronika Volhejnová Nový příběh dnes již etablovaného autora dětských knih čtenáře opět dojme i pobaví. Ale pozor: Tentokrát se budete BÁT! Na město padá noc a v temnotě se začínají dít podivné, hrůzné věci. Malé děti večer před spaním uloží nic zlého netušíce pod polštář mléčný zub pro zoubkovou vílu, a ráno – ó hrůzo! – pod ním najdou mrtvého slimáka, živého pavouka nebo stovky lezoucích odporných švábů. Kdosi zlý a podlý se tomu ďábelsky chechtá. Ale KDO?

90 L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž Jamie Thomson se narodil roku 1958 v Íránu. Vyrůstal v Brightonu, studoval politologii na univerzitě v Kentu. Dlouhé roky pracoval jako redaktor britských fantasy časopisů a lektor i tvůrce videoher a „gamebooků“. K jeho nejúspěšnějším fantasy sériím patří dobrodružství mladého nindži, The Way of the Tiger. Dosud napsal tři knihy pro děti, z nichž první díl plánované trilogie, Temný pán: Školní roky, získal Cenu Roalda Dahla za nejhumornější knihu roku 2012. JAMIE THOMSON Temný pán III. Navěky po škole Přeložila Veronika Volhejnová Kdy už bude konečně všemu utrpení konec?! Temný pán i jeho pozemští kamarádi Suz a Chris jsou konečně zase zpátky na Zemi, jenže s nimi také démon Gargon a paladin Rufino. A co je nejhorší, úhlavní nepřítel Temného pána, bílý čaroděj Hasdruban, se znovu vynořil ze smrdutých pekel – a aby toho nebylo málo, vzal na sebe podobu ředitele školy! Neslýchaná opovážlivost! Hasdruban neplánuje nic menšího než zničit Temného pána jednou provždy. A co zatím dělají Gargon, Rufino, Suz a Chris? Klidně spolu zakládají kapelu! Temný pán musí honem něco vymyslet. U devíti pekel! „ Již vyšlo: Temný pán I. – Školní roky Temný pán II. – Zloduch v nesnázích „Temný pán je úžasně bláznivá, originální verze mnohokrát použitého motivu o mimozemšťanovi, jenž se ocitl na Zemi.“ – Michael Rosen, porotce soutěže o Cenu Roalda Dahla „Úspěch téhle zábavné knihy spočívá v geniálním nápadu.“ – Sunday Times

91 O d b o r n á l i t e r a t u r a

Již vyšlo: Velká Fermatova věta, Kniha kódů a šifer, Velký třesk E d i c e A l i t e r Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán. SIMON SINGH 92 Teorie her Přeložil Ondřej Majer Kniha nabízí stručný přehled teorie her, nového vědního oboru, který již dosáhl řady důležitých výsledků na poli evoluční biologie a ekonomie a začíná přinášet revoluční objevy v mnoha dalších oborech, jako jsou například psychologie a politologie. Ken Binmore, matematik a odborník na teorii her, svůj obor představuje způsobem, který čtenáře zaujme a doslova vtáhne do děje. A přestože jeho výklad obsahuje jen minimální množství matematických pojmů, zdaleka nezůstává jen na povrchu, naopak ukazuje, kde všude lze teorii her úspěšně použít: od jednání na schůzích a etického rozhodování až po hledání úspěšných strategií karetních her a výpočet poměru pohlaví mezi jedinci ve včelím společenství. Knížka obsahuje také řadu miniportrétů fascinujících, a občas výstředních zakladatelů tohoto oboru – včetně Johna Nashe, hlavního hrdiny slavného filmu Čistá duše. Simpsonovi a jejich matematická tajemství Přeložil Luboš Pick Svět je plný skalních fanoušků kultovního seriálu Simpsonovi a sesterské Futuramy. Drtivá většina z nich si přitom pravděpodobně vůbec nevšimla, že do mnoha příběhů žluté rodinky její tvůrci chytře vestavěli nenápadné odkazy na matematiku, a to od nejjednodušších pouček až po nejnovější hluboké vědecké poznatky. To, že tam skutečně jsou, a hlavně kde je najít, odhaluje čtenáři či divákovi autor této knihy, renomovaný popularizátor vědy a skvělý vypravěč Simon Singh. Čtenář mimo jiné zjistí, že členové brilantního autorského týmu nejoblíbenějšího televizního seriálu všech dob jsou často absolventy matematických oborů prestižních univerzit a že jejich vztah k matematice se v příbězích Homera a spol. rozhodně neztratil. S důvtipem a pravým fanouškovským zápalem vplétají do příběhů oblíbených hrdinů seriálu poznatky o Mersennových prvočíslech, Eulerově rovnici, nekonečnu a nekonečnech, a dokonce o hlubokých a dosud nevyřešených problémech, jako je například P versus NP. KEN BINMORE

DARON ACEMOGLU, JAMES ROBINSON „ 93 E d i c e Z I P Daron Acemoglu (*1967) je turecko-americký ekonom. Narodil se v Turecku, studoval na univerzitě v americkém Yorku a na London School of Economics. V současnosti vyučuje ekonomii na prestižní MIT. Je autorem několika knih na ekonomická témata, mimo jiné další práce sepsané společně s Jamesem Robinsonem Economic Origins of Dictatorship and Democracy (Ekonomické kořeny diktatury a demokracie). James A. Robinson studoval London School of Economics, na Warvick University a na Yale. V současnosti přednáší na Harvardově univerzitě. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán. Proč státy selhávají Přeložil Eduard Geissler Tato čtivě napsaná kniha odpovídá na otázku, která mate odborníky už po staletí: proč jsou některé země bohaté a jiné chudé, proč je rozděluje bohatství a chudoba, zdraví a nemoci, hojnost jídla a hladovění? Může za to kultura, podnebí, geografické uspořádání? Nebo snad neznalost náležitých opatření a hospodářských strategií? Autoři ukazují, že žádný z těchto faktorů není tak závažný, aby nezvratně předurčil vývoj té které země. Za ekonomickým úspěchem či neúspěchem nestojí příroda či národní mentalita, ale politické a ekonomické instituce vytvořené lidmi. Stačí srovnat Severní a Jižní Koreu – státy obydlené lidmi téhož jazyka, s podobnými geografickými podmínkami, ale s tak odlišnou politickou a ekonomickou situací. DARON ACEMOGLU, JAMES A. ROBINSON Acemoglu a Robinson po patnácti letech studií, které se týkaly Římské říše, mayských městských států, středověkých Benátek či Sovětského svazu, Latinské Ameriky nebo Afriky, přicházejí s novou politickou-ekonomickou teorií, která umožňuje relevantně posuzovat takové otázky, jako zda Čína poroste i nadále takovým tempem, aby překonala Západ, jestli pomíjí doba, kdy byly na vrcholu Spojené státy, či jak nejlépe pomoci miliardám lidí vymanit se z chudoby.

„ E d i c e Z I P 94 CAROLYN ABBATEOVÁ, ROGER PARKER Americká muzikoložka Carolyn Abbateová (*1956) se opeře věnuje po celou svou vědeckou kariéru, mezi hlavní objekty jejího zájmu patří Richard Wagner. Na téma opery napsala řadu odborných studií i knižních publikací. Svou první knihu vydala v roce 1984, rovněž ve spolupráci s Robertem Parkerem; nesla název Analyzing Opera: Verdi and Wagner. Robert Parker (*1951) je britský muzikolog, působil však i v USA, je autorem rozsáhlého vědeckého díla, v němž patří opeře stěžejní místo. Dějiny opery Posledních čtyři sta let Přeložil Robert Novotný Dějiny opery zasvěceně rozebírají mnohá díla největších skladatelů, od Monteverdiho a Händela přes Mozarta a Verdiho až po Wagnera, Strausse, Pucciniho, Berga či Brittena. Autoři čtivě líčí i společenské, politické a literární pozadí opery, ekonomické souvislosti a bezmála neustávající polemiky, které vývoj opery po staletí doprovázejí. Ústředním tématem knihy je zkoumání napětí – mezi hudbou a slovy, mezi postavami a pěvci –, které operu oživuje a sytí. V polemické závěrečné kapitole autoři zkoumají problém, kterému opera čelí v posledním půlstoletí, kdy bezmála nevznikají nová operní díla, a pokud ano, obvykle nenaleznou trvalé místo na repertoáru. Přesto je poselství této knihy oslavné. Většina dnes živých a oblíbených operních děl sice vznikla v Evropě hluboké minulosti, opera jako umělecká forma je však i nadále neobyčejně životaschopná a podnětná. I nadále lidi fyzicky, psychicky, emocionálně i intelektuálně proměňuje a vyjadřuje lidskou zkušenost způsobem, kterého žádná jiná forma umění nemůže dosáhnout. „Svěží, odvážné, provokativní a především užitečné.“ – Literary Review „Záběr této knihy, odbornost autorů i její čtivost z ní dělá nejlepší práci podobného rozsahu, která byla kdy na toto téma napsána.“ – Times Literary Supplement Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán.

E d i c e Z I P 95 Niall Ferguson (*1964), britský historik, působící jako profesor na Harvardově univerzitě. Většinu svých prací, jež v západní Evropě vzbudily nebývalý zájem, věnoval sociálním dějinám 19. a 20. století. Obrovský ohlas vyvolala jeho kniha o příčinách propuknutí první světové války (Nešťastná válka). V ní přišel s kacířskou tezí, že mocensko-politické vztahy v roce 1914 neeskalovaly kvůli německé agresivní velmocenské politice, nýbrž pod vlivem nekompromisních postojů Velké Británie. Kniha Vzestup peněz (Argo, 2011) se zaobírá problematikou rozvoje moderního finančního hospodářství, měnového systému a ekonomickými recesemi 19. a 20. století. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán. NIALL FERGUSON Již vyšlo: Vzestup peněz Civilizace Západ a zbytek světa Přeložil Eduard Geissler Nejnovější kniha anglického historika Nialla Fergusona představuje velmi nápaditý pokus o konfrontaci civilizačního střetávání se Západu se „zbytkem světa“ od antiky až po naši současnost. Esejistickou formou, obdobně jako ve velmi úspěšné knize Vzestup peněz, se Ferguson pokouší odpovědět na otázku, proč se západní civilizace stala ve světě v moderní době zcela dominantní, ačkoli k tomu postrádala jakékoli předpoklady a z hlediska technických inovací za „zbytkem světa“ v mnohém velmi pokulhávala. Spolu s tím se ale zároveň táže, jaký bude vývoj západní civilizace, zda si tuto dominanci, kterou postupem doby ve střetu s asijskými tygry a s fundamentálním islámem poněkud začíná ztrácet, udrží, a pokud ano, jakou cenu za to bude muset zaplatit.

Cacilda Jethá se narodila v Mosambiku v rodině indických imigrantů, kterou občanská válka vyhnala do Portugalska. Tam vystudovala a v 80. letech se vrátila jako lékařka do Mosambiku, kde působila přes deset let. V rámci výzkumu a prevence AIDS v dané oblasti zároveň studovala sexuální chování místních obyvatel. Po návratu do Portugalska se věnuje psychiatrii. Žije v Barceloně s Christopherem Ryanem. Christopher Ryan vystudoval anglickou a americkou literaturu a později psychologii. Léta cestoval po světě a své zkušenosti z rozdílných kulturních prostředí pak rozpracoval ve svém výzkumu i disertační práci o prehistorických kořenech lidské sexuality. V současné době přednáší v Barceloně, pracuje jako konzultant v nemocnicích. Publikuje v odborných i populárních časopisech. Na počátku byl sex Přeložil Petr Horák Na základě poznatků antropologie, archeologie, primatologie, anatomie, psychologie a řady jiných oborů vznikla naučná a zároveň velmi čtivá práce o prehistorických kořenech moderní sexuality, která převrací naruby či přinejmenším zpochybňuje mnohé z toho, co si myslíme, že víme o sexualitě, o partnerských vztazích a konečně o člověku samém. Domníváte se, že monogamie je přirozená? Že se lidé v době kamenné dožívali nanejvýš pětatřiceti let? Že tradiční výklad lidského pohlavního chování, výběru partnera a příčin nevěry, jak jej podává evoluční psychologie, odpovídá biologické realitě? Tato kniha vás přesvědčí přinejmenším o tom, že takové a mnohé jiné zdánlivě neotřesitelné názory jsou přinejmenším diskutabilní a že k nim existují pozoruhodné alternativy. Na počátku byl sex je kniha značně odborná, zároveň ale vtipná a provokativní. Odpoví vám i na palčivé otázky, jako například proč je pro tolik lidí tak těžké zachovat věrnost jednomu partnerovi? Proč se pohlavní vášeň vytrácí, i když se láska mezi partnery prohlubuje? Proč řada mužů ve středním věku dobrovolně vymění majetek, rodinu i kariéru za krátký románek? 96 CACILDA JETHÁ, CHRISTOPHER RYAN E d i c e Z I P Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán.

97 Fraktalista Vzpomínky vědeckého buřiče Přeložil Petr Holčák Otec fraktální geometrie Benoit Mandelbrot (1924–2010) líčí ve svých pamětech zevrubně svou životní a vědeckou dráhu, která byla téměř stejně kostrbatá jako objekty, jejichž studiem se proslavil. V pestré mozaice vyprávění a příhod se přesouváme z varšavského ghetta k upjaté matematické elitě poválečné Francie, od Caltechu a MIT k ženevskému psychologu Piagetovi, od IBM po Yale a Harvard – zde všude Mandelbrot pečlivě zaznamenal setkání s každým, kdo na něj v životě zapůsobil a ovlivnil jeho dráhu. Své zásluhy nijak neumenšuje; je si dobře vědom, že jeho objev je natolik přelomový, aby si zasloužil přívlastek „keplerovský“, protože po něm již není svět stejný jako před tím. Náhle jsme totiž získali nástroj k uchopení komplikovaných, kostrbatých a nepravidelných jevů, jaké se nečekaně vynořují v přírodě i lidské společnosti. E d i c e Z I P Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán. BENOIT B. MANDELBROT

98 E d i c e Z I P Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán. Kniha o fyzice Od velkého třesku ke kvantovému znovuzrození: 250 milníků v dějinách fyziky Přeložil Ivan Štoll Kniha Clifforda A. Pickovera, autora bestseleru Matematická kniha, představuje velkolepou mozaiku atraktivních témat z historie fyziky a přírody od velkého třesku až po vzdálenou budoucnost ztrácející se kdesi v nekonečnu. Každému tématu je věnován poměrně stručný, ale výstižný text a celostránková barevná ilustrace. Jednotlivá témata se týkají fyzikálních zkušeností a objevů člověka za celou dobu jeho existence a jejich často překvapivému praktickému využití, ale také obecných až filozofických pohledů na přírodu a její tajemství. Dočteme se tu o vynalezení bumerangu, záhadné baterii z Bagdádu, pokusech sestrojit perpetuum mobile, o černých dírách, obřích vlnách na oceánech, podivuhodných solitonech, zjeví se nám Maxwellův démon i Schrödingerova kočka, budeme obdivovat zelený paprsek nebo nejčernější čerň, ale dozvíme se také, co způsobuje práskání bičem, proč se kýve čínská kachna nebo jak se pohybuje golfový míček. Přes zdánlivou roztříštěnost jednotlivá témata spojuje vnitřní logika a systém vzájemných odkazů. CLIFFORD A. PICKOVER

99 E d i c e Z I P Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán. Douglas Rushkoff (*1961) je americký novinář a spisovatel. Absolvoval Princeton University a California Institute of the Arts. Napsal deset knih věnovaných tematice médií, kultury a technologií, píše i non fiction a komiks, točí televizní dokumenty. DOUGLAS RUSHKOFF Život s r.o. Přeložila Jana Odehnalová Ve své knize autor zkoumá, jak se z korporací, původně abstraktní právní entity, stala skutečnost, která dominuje současnému životu. Korporativismus a jeho ideologie prostoupily všechny aspekty občanského života, obchodu i kultury. Život s r. o. ukazuje, jak se stalo, že se na své domovy díváme spíš jako na investice než na místa k žití, jak se nám měřítkem životního úspěchu stala výše penze, jak se z internetu stal jen další prostor k obchodování. Jak jsme byli odtrženi od světa, v němž žijeme, od sebe navzájem, jak jsme přišli o bezprostřední vztah k hodnotám, které vytváříme. Co je však nejdůležitější, Rushkoff ukazuje, že nemusí jít o trvalý stav, že tyto vztahy je možné obnovit a vybudovat skutečnou, doopravdy lidskou společnost.

E d i c e Z I P Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán. Lee Smolin (*1955) je teoretický fyzik, člen význačných kanadských vědeckých a akademických institucí (Perimeter Institute for Theoretical Physics, University of Waterloo, University of Toronto). Smolin je znám svou prací na teorii kvantové gravitace. Hájí postoj, že dva hlavní přístupy k tomuto problému, a sice smyčková kvantová gravitace a teorie strun, lze chápat jako dva rozdílné aspekty téže teorie. Je autorem knih The Trouble With Physics (Fyzika v potížích, česky Dokořán/Argo 2009), The Life of the Cosmos a Three Roads to Quantum Gravity. 100 Znovuzrozený čas Přeložil Vojtěch Witzany Autor ve své kontroverzní knize zkoumá radikální možnost, kterou fyzikové obvykle neberou v úvahu, a sice skutečnost času. Zatímco v každodenním životě vnímáme čas jako skutečný a podřizujeme mu zcela svoje jednání, pro potřeby fyzikálního zkoumání je takový náhled na čas nevhodný. Fyzikové při zkoumání a formulování zákonů, které utvářely a utvářejí podobu světa, vidí čas jako iluzi: v běžném vnímání se vše sice s časem mění, ale fyzikální zákony se obvykle chápou jako v čase neměnné, univerzálně a vždy platné. Smolin ovšem tvrdí, že vše může být zcela jinak, že i fyzikální zákony se mohou v čase měnit; a zkoumá, jaké důsledky by to mělo pro vědu i pro svět jako takový. LEE SMOLIN Již vyšlo: Fyzika v potížích

101 Alan Weisman (*1947) je oceňovaný novinář a spisovatel. Přispívá do řady významných časopisů, např. Harper’s, The New York Times Magazine, Los Angeles Times, Atlantic Monthly aj., je autorem řady knih (mj. Svět bez nás, čes. Argo, 2008) a nositelem řady cen za literární i publicistickou činnost. ALAN WEISMAN Již vyšlo: Svět bez nás Odpočítávání Přeložila Kateřina Kolářová Na Zemi žije a živoří sedm miliard lidí a neustále se rodí další. Kolik jich ještě planeta dokáže uživit? Podle všeho by kritickou hranicí mohlo být deset miliard Pozemšťanů. Současně neustále ubývá rostlinných a živočišných druhů – ale které z nich jsou nezbytné k zachování lidského druhu, a dokázali bychom zajistit jejich přežití? Existuje nějaký způsob, jak přirozeně zastavit růst lidské populace? A pokud ano, najdeme ekonomický model, který nám zaručí prosperitu bez nutnosti permanentního růstu? Autor provokativního Světa bez nás se ve své nejnovější knize pokouší nalézt v odpovědích na tyto otázky „poslední naději na zachování budoucnosti lidské civilizace na Zemi“. E d i c e Z I P Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán.

E d i c e R o d i č o v s t v í 102 LAWRENCE J. COHEN JESPER JUUL Jak zacházet s dětským strachem Hravé rodičovství Přeložila Milena Jeřábková Lawrence J. Cohen, Ph.D. je dětský psycholog, terapeut a lektor přednášející o rodičovství na státních i soukromých školách. Klade důraz na hravý přístup ve výchově i na samotné hry, o čemž svědčí už jeho předchozí kniha Playful Parenting (Hravé rodičovství) z roku 2001, která byla přeložena do čtrnácti jazyků. Kromě dalších titulů pravidelně přispívá do odborných i populárních časopisů. Dr. Cohen žije v Bostonu ve státě Massachusetts se ženou a dvěma dětmi. Ve své knize nabízí autor rodičům řadu praktických postupů a cvičení, které vedou k uvolnění vnitřního napětí dítěte, k rozvoji jeho sebedůvěry, k prohloubení vztahu mezi dětmi a rodiči, ke zlepšení jejich vzájemné komunikace a v důsledku toho ke snížení hladiny úzkosti. Sází při tom na empatii, hravost a fantazii dětí i rodičů. Dítě – váš partner ve výchově Přeložila Kristýna Václavů Kniha dánského rodinného terapeuta podává pomocnou ruku všem rodičům, kteří by svým dětem chtěli lépe porozumět, a všem dospělým, kteří si s dětmi touží vybudovat zdravý a plodný vztah. Podle Jespera Juula je pro zdárný vývoj dětí rozhodující, aby rodiče svým dětem důvěřovali a aby profesionální vychovatelé a učitelé zase důvěřovali rodičům, že se chovají, jak nejlépe dovedou. Děti vysílají naprosto kompetentní signály a v zásadě reagují na svět velmi způsobile, na rozdíl od obecně rozšířené představy, že schopné jedince z nich vychovají teprve dospělí. Kompetentní ovšem neznamená, že by byly děti vševědoucí, ani pro rodiče to neznamená volit cestu nejmenšího odporu.

M i m o e d i c e 103 Úzkost z ovlivnění Přeložil Martin Pokorný Harold Bloom (*1930) si sérií knih ze 70. let, z nichž nejvýznamnější je právě Úzkost z ovlivnění, vydobyl pozici nejvýraznějšího amerického kritika své generace, dosáhl nejvyšších akademických pozic a trvale se zapsal do obecného kulturního povědomí. Pojem vlivu či ovlivnění je inspirován především Nietzschem, Freudem, prorockými básněmi Williama Blakea a gnostickou teologií. V ostrém kontrastu k předtím dominantnímu přístupu angloamerické nové kritiky Bloom zdůrazňuje osobní zápas básníka o nalezení vlastního hlasu – a rozvíjí obraz boje na život a na smrt (neboť vyjádření a mlčení či originalita a nápodoba jsou pro básníka formou života a smrti) mezi „efébem“ a jeho mocnými předchůdci. Česky z Bloomova rozsáhlého a vlivného díla již vyšel Kánon západní literatury (1994, čes. 2000), souborný pohled na celou evropskou literární tradici. Úzkost z ovlivnění vychází i s rozsáhlou předmluvou (věnovanou Shakespearovi), kterou autor doplnil ke 2. vydání z roku 1997. HAROLD BLOOM

M i m o e d i c e 104 Americký kvantový chemik a biochemik Linus Pauling je podle mnohých nejvýznamnější chemik dvacátého století. Jako jeden z prvních aplikoval kvantovou mechaniku v chemii; za svou práci týkající se podstaty chemické vazby obdržel v roce 1954 Nobelovu cenu za chemii. Patřil též k zakladatelům molekulární biologie, podílel se na objevování prostorové stavby bílkovin a významně přispěl i do řady dalších vědních oborů, například anesteziologie, metalurgie či psychologie. Po druhé světové válce se zabýval následky nadzemních testů jaderných zbraní a za svou kampaň proti těmto testům získal v roce 1962 Nobelovu cenu míru. V pozdějším věku začal propagovat pravidelné užívání velkých dávek vitaminu C; věřil, že jde o nejlepší prevenci proti mnoha chorobám včetně rakoviny. Paulingovu osobnost i dílo snad nejlépe vystihuje jeho charakteristický výrok: „Nejlepší cesta, jak mít dobrý nápad, je mít hodně nápadů.“ LINUS PAULING Jak žít déle a cítit se lépe Přeložil Tomáš Hakr Jak napovídá samotný název, kniha Jak žít déle a cítit se lépe nám radí, jak prožít zdravý a dlouhý život. Zabývá se hlavně výživou, v prvé řadě pak vitaminy, z nichž nejdůležitější je vitamin C. Rozebírá působení vitaminů v lidském těle a jejich účinky proti různým nemocím, od nachlazení přes psychické poruchy až třeba po rakovinu či onemocnění srdce. Kniha se hned po svém vydání stala v USA bestselerem. Jedná se dosud o základní práci v oboru, který autor nazývá „ortomolekulární medicína“, což je léčba a prevence nemocí pomocí užívání optimálních dávek vitaminů a dalších látek, které jsou normálně přítomné v lidském těle.

Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy. 105 O b r a z o v é p u b l i k a c e Pavel Brázda (*1926) je považován za jednu z nejvýraznějších solitérních osobností českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století i začátku tohoto tisíciletí. Jeho tvorba vychází z naprosto osobitého pojetí figurálního realismu, v němž se propojují prvky vnitřního snového vizionářství s výpovědí obecného humanistického sdělení o světě a pozitivní a vitální i stinné stránce lidské psychiky. K jeho souborné půlroční výstavě v Národní galerii v letech 2005–2006 vyšla obsáhlá monografie Brázda, dnes již bezmála rozebraná. PAVEL BRÁZDA HRA Kolekci asi 300 kreseb a kresebných skladeb, s kterými Brázda začínal v druhé polovině 80. let ještě jako topič v koksové kotelně a pokračoval donedávna, se už dlouho chystal vydat knižně. Kromě několika z nich nebyly dosud zveřejňovány, ale vyhrazeny k tomuto záměru. Doprovázeny a spojeny v ucelenou fabuli budou autorovým textem. První díl je nazván HR, druhý A, vcelku tedy HRA. Vydáním této knihy bude podstatně doplněn úplnější přehled Brázdova díla o kresby dosud neznámé, které jsou významnou součástí jeho díla a které chyběly jak na retrospektivní výstavě v NG, tak i v monografii Brázda.

H i s t o r i c k á l i t e r a t u r a

107 E d i c e E c c e h o m o JEAN FLORI Jean Flori (*1936) je francouzský historik a pracovník Centre national de la recherche scientifique (CNRS) a Centre d’Etudes Supérieures de Civilisation Médiévale (CESCM). V současnosti působí jako ředitel výzkumu v CNRS (Centrum pro vysokoškolské studium středověké civilizace v Poitiers). Specializuje se především na dějiny středověké společnosti, rytířství a křížových výprav. O těchto tématech publikoval řadu monografií (Rytíři a rytířství ve středověku, česky 2008), vedle toho se systematicky věnuje i významným osobnostem středověku. Kromě právě vycházející studie Eleanor Akvitánská: Vzpurná královna, která vyšla poprvé v Paříži v roce 2004, chystá Argo v budoucnosti jeho biografii anglického krále Richarda I. zvaného Lví Srdce (Richard Coeur de lion: le roi-chevalier, 1999). Eleanor Akvitánská Vzpurná královna Přeložila Irena Kozelská Eleanor Akvitánská (1122–1204), dědička akvitánského vévodství a dvojnásobná královna, byla nejprve manželkou francouzského krále Ludvíka VII. Když dosáhla rozvodu s ním, stala se ženou normanského vévody a anglického krále Jindřicha II. Tato matka tří králů (Jindřicha Mladíka, Richarda Lvího srdce a Jana Bezzemka) vládla téměř sedmdesát let, strávila však také patnáct let ve vězení, kam ji uvrhl její druhý manžel. Byla zatracována pro svůj tzv. „nemravný“ život, stala se však i inspirací trubadúrů. Hodnocení a soudy Eleanořiny osobnosti se i mezi historiky dodnes značně rozcházejí. Jean Flori, který patří k významným znalcům evropského středověku a rytířské a dvorské kultury, vytváří objektivní a především na důkladné analýze pramenů založený životopis této mimořádně pozoruhodné ženy, přičemž nepřestává být velmi poutavým vypravěčem.

E d i c e H i s t o r i c k é m y š l e n í 108 JAN HORSKÝ Již vyšlo: Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním DENIS CROUZET Nostradamus Léčba duše v renesanci Přeložila Helena Beguivinová Michel de Nostradame (1503–1566), zvaný Nostradamus, proslul především jako autor nejednoznačných a varovných proroctví. Monografie francouzského historika Denise Crouzeta se nepokouší dát těmto vizím konkrétní smysl, spíše vykresluje Nostradama jako hluboce zbožného filozofa, který byl inspirován Marisiliem z Padovy, Erasmem Rotterdamským či Corneliem Agrippou. Podobně jako jeho současník François Rabelais, který chtěl léčit duše soužené dlouholetými náboženskými válkami pomocí frašky, se i Nostradamus pokládal za nejen za lékaře těla, nýbrž i duší, jimž chtěl pomoci dosáhnout niterného míru tím, že se samy naleznou v osobní a hluboké víře v Krista a slovo Boží. Teorie a narace Kniha Teorie a narace navazuje na autorovu monografii Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním. Autor se zamýšlí nad literárností historického textu, zkoumá vztah mezi dějinami, pamětí a vyprávěním, kriticky glosuje teoretické přístupy, jež v dějepisectví posledních let dominují, a klade si otázky po smyslu historikovy práce.

Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy. E d i c e H i s t o r i c k é m y š l e n í 109 Ernst Hartwig Kantorowicz se narodil v židovské podnikatelské rodině v Poznani. Po první světové válce, jíž se aktivně zúčastnil, vystudoval univerzitu v Heidelbergu. V intelektuálním ovzduší kroužku Stefana Georga sepsal svoji první provokativní knihu, životopis císaře Fridricha II. Na jeho základě získal místo profesora na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem, kde působil až do své emigrace do USA. Zde nejdříve přednášel na univerzitě v Berkeley, kde dokončil knihu Laudes regiae. V době fanatického mccarthismu ale univerzitu na protest opustil a nové místo přijal na Institute for Advanced Studies v Princetonu, kde získal post profesora středověkých dějin a kde dokončil své stěžejní dílo, Dvě těla krále. Dvě těla krále Přeložila Daniela Orlando Dvě těla krále patří k nejvýznamnějším knihám o dějinách středověkých politických a teologických představ a idejí. Původem německý historik a profesor Ernst Kantorowicz, jenž musel i přes své vyhraněně pravicové názory utéci před nacismem do Spojených států, v této knize odhaluje podstatu sakrality královské moci a královské vlády ve středověku. Prostřednictvím pronikavých analýz a netušených interpretací, v nichž konfrontuje názory středověkých teologů s myšlenkovými koncepty anglických právníků 16. století, dospívá ke zjištění, že právě ve 12. a 13. století se z ryze politických důvodů a s jednoznačným politickým účelem zrodila představa o rozdvojení králova těla, tedy fyzického, konkrétního těla panovníka, které umírá, a mystického těla vládce, který žije a vládne věčně. ERNST KANTOROWICZ

Robert Bartlett je profesorem středověkých dějin na St. Andrews University v Severní Karolíně. Věnuje se především dějinám střední a západní Evropy v 11.–14. století, s důrazem na sociální a kulturní dějiny. Jeho nejvýznamnější knihou je Zrození Evropy: dobytí, kolonizace a kulturní změna v letech 950–1350 (1993), věnované proměně karolinské společnosti ve svět, jehož podstatou byly vazalské a poddanské vztahy se svými rituály a regionálními zvyklostmi. Velký ohlas si získala i jeho široce pojatá srovnávací studie o božích soudech. V posledních letech se v několika knihách pokusil o nový antropologický výklad středověkých zázraků. 110 Oběšenec Přeložila Kateřina Jirsová Esej amerického medievisty R. Bartletta je mistrnou sondou do antropologie 13. století. Autor v ní zkoumá vztah středověkých lidí k zázračnu jako součásti soudobých náboženských a společenských představ. Na příkladu Velšana Viléma Cragha, odsouzeného k smrti oběšením a následně zázračně vzkříšeného biskupem Tomášem z Cantilupe, rozkrývá meandry utváření kolektivní paměti několik let po zázračném vzkříšení. Během vyšetřování při snaze o Tomášovu kanonizaci svědci z nejrůznějších sociálních vrstev vzpomínají na okolnosti Vilémova oživení. Zároveň však mimoděk vypovídají o složitých vztazích v pohraničním území, kde své pravomoci uplatňovala jak pomezní šlechta, tak anglický král, a kde se mísily staré velšské obyčeje s anglickými zvyklostmi. E d i c e K a ž d o d e n n í ž i v o t ROBERT BARTLETT Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy.

Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy. 111 E d i c e P a m ě ť s t ř e d o v ě k u MARTIN NODL JAN ZE JOINVILLU Středověk v nás Autor se v této esejisticky pojaté práci zamýšlí nad jen zdánlivou moderností současného světa. Na příkladech středověkého a současného vnímání času, prostoru, prožívání dětství a stáří, eschatologie, vztahu k penězům, k uzavírání manželství, k migracím na větší vzdálenosti i uvnitř města ukazuje, jak mnoho mají lidé současnosti společného s lidmi středověku, jak se v mnoha ohledech jen zdánlivě změnily každodenní mody lidského chování a myšlení. Mimo to si detailně všímá stále rostoucí dohlížitelské role státu, jenž člověka současnosti v mnoha ohledech zbavuje dřívější svobody, stejně jako ho ve svobodném uvažování omezují společenské stereotypy a předsudky. Život Ludvíka Svatého Jan ze Joinvillu, francouzský aristokrat, senešal v Champagni a blízký přítel Ludvíka IX., ve svém vzpomínkovém díle Kniha posvátných slov a dobrých skutků našeho krále Ludvíka Svatého vykreslil panovníka jako ideálního rytíře i vladaře a světce na trůně, přičemž krále, k němuž choval hluboký a vřelý cit, zachytil především prostřednictvím jejich vzájemného vztahu. Zároveň do diktovaných pamětí otiskl velice barvitý a detailní obraz dvora, zmiňuje královy reformy, rodinné poměry a také události neúspěšné křížové výpravy do Egypta: královo zajetí a shánění výkupného i krátký pobyt v Akkonu (1248–1250). Nový český překlad, který poprvé obsahuje kompletní text Joinvillových pamětí, doplňuje také první vydání Joinvillova Vyznání víry, které napsal během pobytu ve Svaté zemi, a krátký dopis Ludvíkovi X.

112 E d i c e I t i n e r a r i a Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky. N O V Á E D I C E Cesty a putování ve zprávách, cestovních denících a korespondenci Nakladatelství Argo představuje novou edici Itineraria, jež volně navazuje na ediční řadu cestopisů vydaných v Argu v předchozích letech (Benjamin Tudely, Petajcha z Řezna, Dopis rabiho Ovajdi otci či Pigafetta z Vicenzy). ASTOLPHE DE CUSTINE Připravujeme: Korespondence českých jezuitů v západních Indiích Dopisy z Ruska Rusko v roce 1839 Přeložila Petra Martínková Výrazně politologicky a sociologicky laděné cestopisné dílo z pera francouzského aristokrata a spisovatele (1790–1857) po letech na významu nejenže neztratilo, ale naopak nabylo. Často je nazýván „Tocquevillem Ruska“ a význačný americký diplomat a historik George F. Kennan se o něm vyjádřil takto: „Není-li to velmi dobrá kniha o Rusku v roce 1839, je to skvělá kniha, nesporně nejlepší ze všech, o Stalinově Rusku a vůbec ne špatná kniha o Rusku Brežněvově a Kosyginově.“ A jeho vyjádření lze vztáhnout i k Rusku Gorbačovově a Putinově. Markýz de Custine, jemuž vedle vlastního spisovatelského talentu a pozorovatelského důvtipu nechyběli ani věrohodní, spolehliví místní informátoři, své – dodnes platné – postřehy z cesty po Rusku zaznamenával formou fiktivních dopisů, které z Ruska vyvezl doslova s nasazením vlastního života. V Rusku jeho dílo mohlo v úplnosti vyjít až roku 1996, české vydání vychází z výboru francouzského historika Pierra Nory, které uvozuje editorova předmluva.

H i s t o r i e m i m o e d i c e 113 Franco Cardini (*1940) je italský historik a profesor středověkých dějin na univerzitě ve Florencii. Působil na řadě univerzit v Evropě a na Blízkém východě, mj. v Paříži, Göttingenu, Vídni, Madridu, Jeruzalému a Damašku, ale také ve Spojených státech v Bostonu či v jižní Americe v Sao Paulu. Je autorem velkého množství knih věnovaných středověkým dějinám, vztahu křesťanství a islámu, Jeruzalému a křížovým výpravám, které byly přeloženy do mnoha jazyků včetně češtiny (František z Assisi, 2008; Evropa a islám, 2004). FRANCO CARDINI Jeruzalém Historie Přeložila Tereza Sieglová Jeruzalém je pro poutníky z celého světa svatým městem už po dva tisíce let a věřící tří nejvýznamnějších monoteistických náboženství – judaismu, křesťanství a islámu –, s ním spojují nejdůležitější události a momenty svých dějin. Postihnout komplikované dějiny Jeruzaléma plné rozporů, konfliktů a hlubokých teologicko-politických sporů je proto velmi nelehký úkol. Italskému historikovi Francovi Cardinimu (vyučujícímu na Instituto Italiano di Scienze Umane ve Florencii, někdejšímu řediteli na École des Hautes Études en Sciences Sociales v Paříži a vědeckému pracovníkovi na Harvardově univerzitě) se však podařilo sepsat vysoce erudovanou, výstižnou a zároveň velice čtivou publikaci určenou jak odbornému publiku, tak i běžným čtenářům. Vzhledem k tomu, že Cardini se nevyhýbá ani nelehké a nejisté současnosti (dovedené do roku 2012) a obtížné budoucnosti neoficiálního hlavního města dnešního státu Izrael, poskytuje jeho monografie velice komplexní nástin jeruzalémských dějin.

H i s t o r i e m i m o e d i c e Andrej Zubov (*1952) je ruský historik, religionista a politolog. Je absolventem a profesorem Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě, zároveň je také vedoucím katedry dějin náboženství na Ruské pravoslavné univerzitě. Je autorem několika monografií a zhruba 150 vědeckých článků. V době krymské krize zveřejnil v deníku Vědomosti kritický článek, ve kterém vojenské obsazování Krymu Ruskem odsoudil a přirovnal k rozšiřování území nacistickým Německem, k anšlusu Rakouska, připojení Sudet k Říši. Dějiny Ruska 20. století díl I. 1894–1939 Přeložil kolektiv překladatelů Rozsáhlá práce kolektivu ruských autorů představuje jedinečný pokus o syntetický výklad dějin Ruska 20. století. Autoři se v ní pokoušejí odpovědět na otázku, proč se ruské dějiny po pádu carismu ubíraly cestami vedoucímu k vytvoření totalitního, nelidského, cynického, navenek však modernizačního režimu, jenž ve svém důsledku vedl téměř ke zničení ruské duše a svébytné ruské civilizace. Jejich pohled je veskrze komplexní. Hlavní důraz nekladou na suché politické dějiny, nýbrž na dějiny společnosti, která svým specifickým způsobem reagovala na sociálně inženýrské pokusy nevzdělaných sovětských vůdců, kteří si nevážili lidského života a vše nazírali prizmatem osobní moci a osobního prospěchu. Na pozadí utrpení ruského národa autoři píší i dějiny ruského intelektuálního života a dějiny ruské pravoslavné církve, v níž spatřují, i přes její kolaboraci s totalitním režimem, jeden z pilířů přetrvání ruské existence. Jako vůbec první historická práce Dějiny Ruska 20. století rovněž propojují dějiny ruské emigrace, dějiny „jiného“ Ruska, Ruska mimo Rusko, s dějinami sovětského impéria, čímž líčení ruské minulosti dávají rozměr konfrontace dvou světů, jež spolu vedly boj na život a na smrt. ANDREJ ZUBOV 114 Připravujeme: Dějiny Ruska 20. století – díl II., 1940–2007

115 A b e c e d n í s e z n a m a u t o r ů Abbateová, Carolyn 94 Acemoglu, Daron 93 Aron z Kangequ 85 Asimov, Isaac 79 Atkinsonová, Kate 4, 5 Auslender, Shalom 54 Bartlett, Robert 110 Bauerová, Belinda 67 Binmore, Ken 92 Bloom, Harold 103 Bondy, Egon 76 Brázda, Pavel 105 Brown, Dan 6, 7 Bukowski, Charles 8, 9 Cardini, Franco 113 Clementsová, Abby 10 Coelho, Paulo 12, 13 Cohen, Lawrence J. 102 Crouzet, Denis 108 Crumey, Andrew 11 Červenák, Juraj 14 De Custine, Astolphe 112 Dolnick, Ben 15 Eco, Umberto 16 Faber, Michel 17 Faulks, Sebastian 18 Ferguson, Niall 95 Fischer, Paul 19 Flori, Jean 107 French, Nicci 68 Gerritsenová, Esther 57 Harkaway, Nick 80 Hauserová, Eva 62 Haynesová, Elizabeth 69 Horáčková, Alice 60, 61 Horowitz, Anthony 70 Horský, Jan 108 Chalandon, Sorj 20 Chambers, Robert W. 71 Ingelman-Sundbergová, Catarina 22, 23 Issa, Kobajaši 77 Iziguirre, Marian 21 Jacksonová, Shirley 72 Jan ze Joinvillu 111 Jethá, Cacilda 96 Jones, Stephen 26, 27 Jongha, Kim 58 Juul, Jasper 102 Kadlečková, Vilma 84 Kantorowicz, Ernst 109 Kerr, Philip 73 Kettu, Katja 24, 25 Kjongsuk, Sin 59 Kleist, Reinhard 78 Kocábová, Natálie 63 Lehtolainen, Leena 74 Lowryová, Lois 86 Malijevský, Igor 64 Mandelbrot, Benoit B. 97 Martin, George R. R. 82, 83 Míková, Marka 87 Millar, Paul 65 Mulligan, Andy 75 Nodl, Martin 111 Norsová, Dorothe 28 North, Claire 29 Orwell, George 30 Pamuk, Orhan 33 Parker, Roger 94 Pauling, Linus 104 Pesslová, Marisha 31, 32 Pickover, Clifford A. 98 Randová, Ayn 34, 35 Rhodes, Dan 36 Robbins, Tom 37 Robinson, James A. 93 Rushkoff, Douglas 99 Ryan, Christopher 96 Self, Will 55 Shem, Samuel 38, 39 Singer Kreitmanová, Esther 40 Singh, Simon 92 Sixsmith, Martin 41 Smolin, Lee 100 St Aubyn, Edward 42 Stiefvaterová, Maggie 88 Sullivan, Michael 81 Šikulová, Veronika 43 Thomson, Jamie 90 Tolkien, J. R. R. 45 Toman, Marek 66 Tomanová-Weisová, Helena 44 Walliams, David 89 Warhol, Andy 46 Weisman, Alan 101 Welsh, Irvine 47 Weltyová, Eudora 56 Wilson, Kevin 48, 49 Wintonová, Barbara 50 Zevinová, Gabrielle 51 Zubov, Andrej 114 Žantovský, Michael 52, 53