Argo: Ediční plán 2015 podzim/zima

ARGO Ediční plán 2015 podzim/zima Nakladatelství

Beletrie mimo edice 3 (Atkinsonová, Bach, Baxter, Berenboom, Bukowski, Colganová, Červenák, Eco, Faber, Gómez-Jurado, Gruenová, Guenassia, Hackettová, Hannahová, Hesse, Hosseini, Hvorecký, Chalandon, Chamberlainová, Kinnunen, Makisová, Mandelová, Mantelová, Neuman Galán, Nobbs, Orwell, Pamuk, Parková, Prilepin, Renehan, Tarttová, Saroyan, Tidhar, Tolkien, Vonnegut, von Rezzori, Warhol) Životopisy 53 Česká beletrie 56 AAA – Edice angloamerických autorů 68 Thrillery a detektivky 71 Sci-fi a fantasy 75 Komiks 83 Edice Mýty, pohádky a legendy 84 Literatura pro děti a mládež 85 Populárně naučná a odborná literatura 99 Populárně naučná literatura mimo edice 100 Odborná literatura mimo edice 104 Edice Zip 108 Historická literatura 111 Historie mimo edice 112 Edice Ecce Homo 113 Edice Historické myšlení 116 Edice Každodenní život 117 Edice Memoria medii aevi – Paměť středověku 119 Edice Itineraria 120 Edice Litteraria et poetica 121 Nová vydání 122 Abecední seznam autorů 125

„ 3 Kate Atkinsonová se narodila v roce 1951 v anglickém Yorku. Studovala anglickou literaturu na Dundeeho univerzitě. Nyní žije v Edinburghu. Svoji spisovatelskou kariéru zahájila psaním povídek do časopisů. Za románovou prvotinu V zákulisí muzea (česky Argo, 2006) obdržela Whitbreadovu cenu. Román Neuzavřené případy (česky Argo, 2010) z roku 2004 přivádí na scénu detektiva Jacksona Brodieho, který se objevuje i v dalších jejích románech. Za román Život za životem získala cenu Costa 2013. Atkinsonovou známe i jako autorku divadelní hry, kterou s velkým úspěchem uvedlo ostravské Národní divadlo moravskoslezské pod názvem Ostatní světy. B e l e t r i e m i m o e d i c e Bůh v troskách Přeložila Veronika Volhejnová Ve svém skvělém románu Život za životem, jedné z nejprodávanějších knih pro dospělé v roce 2014, zkoumala Kate Atkinsonová možnosti nekonečných příležitostí – Ursula Toddová prožívala znovu a znovu převratné události dvacátého století. V Bohu v troskách obrací Atkinsonová pozornost k Ursulinu milovanému mladšímu bratrovi Teddymu – adeptu básnictví, pilotovi bombardéru RAF, manželu a otci – a sleduje ho na jeho cestě mezi nebezpečími a pokroky 20. století. Navzdory tomu, co zažil v bitvách druhé světové války, bude pro Teddyho nejtěžší prožít budoucnost, v niž ani nedoufal. Photo © Euan Miles KATE ATKINSONOVÁ Bohem v troskách Kate Atkinsonová mistrně navazuje na Život za životem a znovu dokazuje, že patří k nejlepším romanopiscům naší doby. Již vyšlo: V zákulisí muzea, Neuzavřené případy, Život za životem dodat obálku

Richard David Bach (*1936 v Oak Park, Illinois, USA), pilot, letecký mechanik a spisovatel se proslavil především bestsellerem Jonathan Livingston Racek z roku 1970 a filmem, jenž byl na jeho motivy natočen. V jeho knihách se často objevuje jeho láska k letectví, jež je jeho koníčkem od 17 let a kterému se věnuje dodnes. Richard Bach je autorem řady nejen beletristických prací, kromě Jonathana Livingstona Racka jsou to např. Iluze (1977), Most přes navždy (1978), Nikdo není daleko (1979), Jediný (1988), série Knih fretek (2002–2005) ad. Většina jeho děl je částečně autobiografická a prostřednictvím aktuálních nebo snových témat ilustruje autorovu filozofii. 4 B e l e t r i e m i m o e d i c e RICHARD BACH Již vyšlo: Útěky z bezpečí, Dar křídel, Mimo sebe, Knihy fretek 1–4, Dvouplošník, Jonathan Livingston Racek/ Jonathan Livingston Seagull – bilingvní vydání, Nic se nestane náhodou, Jak zhypnotizovat Marii Toulky s Puff Lehká hra života a smrti Přeložila Eva Bulgakovová V Toulkách s Puff, kde Richard Bach popisuje svoji cestu z Floridy do Washingtonu malým hydroplánem pokřtěným jménem Puff, navazuje autor nejen na tradici Johna Steinbecka a jeho Toulek s Charliem, ale také na svůj vlastní bestseller Iluze. Richard Bach, autor světoznámého Jonathana Livingstona Racka, který se udržel dva roky na první příčce žebříčku New York Times (prodalo se 40 miliónů výtisků), havaroval na rozjezdové dráze při startu svého malého, amatérsky postaveného hydroplánu. Stalo se to den poté, co dokončil svoji novou knihu Toulky s Puff, v níž vypráví příběh právě o tomto letadle a dobrodružstvích, co v něm zažil. Se svým pověstným humorem, moudrostí a bohatými zkušenostmi pilota zpochybňuje naše vžité představy o osudu a budoucnosti. Můžeme najít bezpečí? A je bezpečí opravdu vždy to, po čem nejvíc toužíme?

„ B e l e t r i e m i m o e d i c e Greg Baxter (*1974) vyrostl v Texasu, vystudoval tvůrčí psaní v Louisianě, léta žil v Dublinu a v Berlíně a naposledy vyučoval na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Tato fyzická nezakotvenost jako by se odrážela i v jeho díle. Ještě než se vůbec stal spisovatelem, tedy alespoň publikovaným spisovatelem, vyšly mu memoáry A Preparation for Death (Příprava na smrt, 2010) o strastiplném životě nedoceněného spisovatele. Jeho první román The Apartment (Byt, 2013) se odehrává ve fiktivním městě ve střední Evropě, Letiště Mnichov (Munich Airport, 2014) je sice na první pohled geograficky určenější, jenomže Baxterovi hrdinové jako by nikdy nebyli na tom místě, kde se právě fyzicky nacházejí. V myšlenkách bloudí všude jinde než tam, kde zrovna jsou, po všech minulých destinacích, po všech minulých vztazích, po všech minulých lidech. Greg Baxter, přirovnávaný k Franzi Kafkovi či Thomasi Bernhardovi, představuje jednoho z nejzajímavějších nových autorů anglicky psané literatury a jeho literární hledání stojí za to sledovat! Letiště Mnichov Přeložila Eva Klimentová Co to má znamenat? To je otázka, již položí otec hlavního hrdiny při dlouho odkládaném odletu z mnichovského letiště, ale v duchu se jí ve skutečnosti zabývá každý. Bezejmenný vypravěč, Američan po čtyřicítce, který už dvacet let žije v Londýně, je rozvedený, jako nezávislý konzultant sám sobě pánem, s otcem prakticky nekomunikuje a sestru viděl naposled pět let před její smrtí. Ne, nic si neudělali, nepohádali se, jenom si každý žijí „svůj vlastní život“. Život v izolaci, bez vztahů a souvislostí. Ale takhle o tom samozřejmě nikdo nepřemýšlí. Každý den se něco děje, každý den se s někým setkáme – všechny ty pracovní pohovory, schůzky s klienty, posilovna, koncerty… Až když je mlha uvězní na mnoho hodin na mnichovském letišti, je dost času na to, vrátit se v myšlenkách do dávné i nedávné minulosti a ujasnit si, co je v životě důležité. 5 B e l e t r i e m i m o e d i c e Tahle bohatá a hluboká kniha je plná filozofických myšlenek a strohé, asketické krásy. … Je to závažný a pronikavý román, který nebojácně zkoumá to, co Baxter nazývá ‚exotickou všedností‘. Edward Docx – The Guardian GREG BAXTER

Alain Berenboom se roku 1947 narodil v Bruselu otci, který pocházel z malého městečka poblíž Varšavy (Polsko), a matce původem z Vilniusu (Litva). Vinou zmatků, které vládly v Evropě 20. století, se z něj stal francouzsky píšící belgický spisovatel. Jeho kosmopolitní původ a kulturní zázemí bezpochyby vysvětlují, proč své čtenáře tak rád zavádí do různých koutů všech kontinentů, nejraději tam, kde to vře. A přesto jeho hrdinové nejsou žádní dobrodruzi – ve skutečnosti na nějaké dobrodružství nemají ani pomyšlení. A tak lze v Berenboomových knihách vystopovat základní prvky belgického umění: sebevýsměšný humor, směs velkoleposti a skromnosti, to vše dochucené kapkou absurdity. Gutmeyerovo bohatství Přeložil Tomáš Havel Alain Berenboom má vrozený talent psát o věcech vážných zlehka a o věcech lehkých vážně. A to se týká speciálně tohoto, v pořadí už čtvrtého pátrání, jež vede bruselský detektiv Michel Van Loo, tak neobratný, a přitom tolik dojemný. Deset let po válce odhaluje totožnost muže, který se vydává za pražského žida Gutmeyera, jenž měl zahynout v Osvětimi, náhle se však objevil ve švýcarské bance, vybral značnou sumu za svého předválečného konta a chce svůj majetek užívat. To se nelíbí dceři skutečného Gutmeyera, nádherné a tajemné Ireně. Aby to nebylo tak jednoduché, vloží se do hry i tajní agenti nedávno vzniklého státu Izrael. Pokračování série úspěšných detektivních příběhů belgického autora tentokrát upomíná i na historii Československa 30. až 50. let 20. století. B e l e t r i e m i m o e d i c e 6 ALAIN BERENBOOM

Ukázka: „Narodila se v Praze, v židovské měšťanské rodině, Gutmeyerovi. Otec lékař a matka umělkyně. Rodičům došlo pozdě, jaké pří- šerné události je semelou. Němci přišli do Prahy v devětatřicátém, v březnu, na Mni- chovské dohodě, podle které Hitler neměl narušit celistvost Československa, ani ne- oschnulinkoust.Jejírodičedeportovalihned, jakmilehonnaŽidyzačal,nejdřívdoTerezí- na, odtamtud nikdo neví kam, ale určitě do Osvětimi. V každém případě zmizeli.“ „Ovšem tvoje přitažlivá klientka nikoli, zdá se, že jí se válka ani nedotkla. Ani si neodvažuju představit tu drobnou oběť, ke který byla svolná, když ji přišel zatknout nějakej krásnej Árijec…“ „Žesenestydíš!Vždyťtéchudincenemoh- lo být ani patnáct. Osudu celý rodiny unik- la jedině zázrakem. Když se Němci objevili u nich v bytě, byla zrovna na návštěvě u ka- marádky,jejírodičeznalijakéhosizeměděl- cenaMoravě,důvěryhodnéhočlověka,který jipakukrývalaždopříchoduruskýchvojsk.“ „A arabskýho šejka, toho potkala kde?“ „Arabského ne. Francouzského. Zamilo- val se do ní diplomat, vzal si ji a odvezl s se- bou do Paříže.“ „A odtamtud utekla do Bruselu se šperka- ma a rodinnýma úsporama? Zbytek si doká- žu domyslet. Manžel je jí na stopě a ona ti platí za to, že jí pomůžeš zmizet…“ „Jejího manžela, Charlese-Henriho de Ter- renoir, před třemi měsíci jmenovali na fran- couzský velvyslanectví v Belgii. Miluje ho a nemá v úmyslu ho opustit.“ Anne nehodlala složit zbraně. „Když hrdinka najde okouzlujícího prin- ce, pohádka končí. Proč by se po takovým happyendu obracela na nejtalentovanější- ho detektiva v království? Jak tě znám, idyl- ku zničíš a z pohádky pro děti uděláš noční můru.“ „Může se sotva radovat ze štěstí, když jí rodiče před pěti lety v koncentráku vyletěli komínem. Co válka skončila, snaží se přijít na nějaké stopy. Než odjela z Prahy, nepře- stávala dotírat na instituce, co se zabývají uprchlíky, na Červený kříž, na židovské or- ganizace. Její manžel využíval všecky mož- né diplomatické páky, taky bez úspěchu. Gutmeyerovi se doslova vypařili, stejně ja- ko jejich majetek. Dům vyrabovali Němci. Obrazy, šperky, trezor, všecko zmizelo, ban- kovní konta zkonfiskovali. Až na jedno, švý- carské, který otec předvídavě otevřel ještě před válkou.“ „Uf! Honorář máš jistej!“ „Když Irena de Terrenoir přišla před mě- sícem v Basileji do banky, nestačila se di- vit, řekli jí, že účet před pár dny někdo vy- bral a zrušil.“ „A kdože je ten šťastlivec, komu teď pa- tří její dědictví?“ „Na dokladu o výběru je podpis, samá křivka a kudrlinka, jejího otce.“ „Takže dobrá zpráva? Nakonec se nespl- nilo, čeho se bála, a otec přežil.“ „A ani se ji nesnažil najít? Ale no tak!“ „Možná si taky myslel, že celou rodinu požral holocaust, ne?“ „Irena je přesvědčená, že se za otce vy- dával podvodník.“ „Ty si myslíš, že se najde bankéř, co vy- dá peníze bez toho, aby si ověřil totožnost a doklady člověka, o kterým si všichni mys- lej, že je po smrti? Jestli švýcarský banky začnou rozdávat peníze židů, co zahynuli za války, můžou rovnou nechat klíče pod rohožkou…“ „Všechno bylo, jak má být. Podle šikovně padělaných dokladů, pasu, co vydala mezi- národní organizace uprchlíků, je doktor Gut- meyer dokonale naživu. Bydlí teď v Bruselu. Náměstí des Bienfaiteurs, číslo 29.“ „Sto metrů odsud? Tak už je mi jasný, jak to bude pokračovat. Na tý adrese žádnej dok- tor není, že?“ „Máš pravdu, žádný lékař. Jenom lékár- ník.“ „Doprčic! 29… tam přece bydlí Hubert!“ „ B e l e t r i e m i m o e d i c e 7

8 Do širšího povědomí čtenářů se dostal v 60. letech, s nástupem tzv. malých časopisů, které dávaly prostor nezávislé, proti establishmentu zaměřené tvorbě. Svým bohémským životním stylem a nevybíravým politickým slovníkem si vysloužil pozornost agentů FBI a několikrát pobyl ve vězení, především za výtržnictví. Zemřel roku 1994 jako kultovní a světově uznávaný autor a počet jeho čtenářů po celém světě stále roste. Jelito Přeložil Bob Hýsek Román Jelito původně vyšel v češtině pod názvem Šunkový nářez, což ovšem nevystihovalo ironický rozměr originální slovní hříčky. Jelito se v Bukowského tvorbě vymyká svým tematickým zaměřením: autor zachycuje chmurná léta svého dětství a mládí, poznamenaná despotickým otcem, šikanou ve škole, bídou za hospodářské krize, celkovým odcizením a osaměním. Melancholické memoáry, z nichž odkapává krev, hnis a něžný humor. B e l e t r i e m i m o e d i c e CHARLES BUKOWSKI Již vyšlo: Příběhy obyčejného šílenství, Nejkrásnější ženská ve městě, Zápisky starého prasáka, Pobryndané spisy, Tvrdej chleba, Příliš blízko jatek, Odbarvena píča/The White Pussy – v edici Kanapka, Těžký časy, Další zápisky starého prasáka, Ženský, Všechny řitě světa i ta má, Na poště, Hollywood, Faktótum, Absence hrdiny, Škvár

9 Jenny Colganová (*1972) se narodila v Prestwicku ve Skotsku. Po vystudování Edinburské univerzity pracovala šest let ve zdravotních službách, přivydělávala si jako kreslířka komiksových příběhů a vystupováním jako sólová komička. V roce 2010 napsala svou první knihu Amanda’s Wedding a od té doby se věnuje psaní humorných romantických románů, které oslovují zejména současné mladé moderní ženy. V roce 2013 vyhrála svou knihou Welcome to Rosie Hopkin’s Sweet Shop of Dreams cenu za nejlepší romantický román roku udílenou Asociací autorů romantických románů. Věnuje se také tvorbě sci-fi. Je autorkou jedné řady oblíbeného seriálu Dr. Who. Jenny Colganová je vdaná a se svým manželem Andrewem má tři děti. Převážně žije ve Francii, často také navštěvuje Londýn. Rosiin sladký krámek snů Přeložila Zora Šíchová Také jste v dětství milovali větrovky nebo fialky? Nebo jste se nemohli odtrhnout od mléčných karamel či ovocného želé? A co takhle mít vlastní krámek, kde jsou cukrovinky a sladkosti nemyslitelných a leckdy zapomenutých druhů? Jednatřicetiletá nezaměstnaná zdravotní sestra Rosie odjíždí na přání matky do malé vesnice Lipton, aby pomohla své staré pratetě uspořádat a prodat rodinný krám s cukrovinkami. Teta Lilian strávila v Liptonu celý svůj život, zažila zde válku, prožila první velkou lásku, a dokud byla při síle, vedla krámek. Nepříliš nadšená Rosie opouští Londýn a svého dlouholetého přítele v domnění, že pobyt na vesnici bude jen bohapustá nuda. Hluboce se však mýlí. I na vesnici se můžou dít věci, což Rosie zjistí hned druhý den po svém příjezdu. A pak už se události hrnou jedna za druhou a Rosie začíná přehodnocovat svůj vztah i své odhodlání vrátit se zpět do Londýna. B e l e t r i e m i m o e d i c e Již vyšlo: Báječný krámek s čokoládou JENNY COLGANOVÁ

10 Juraj Červenák (*1974) je slovenský spisovatel. Knižně debutoval v roce 1993, od té doby mu vyšly přes dvě desítky knih, většina z nich v češtině. Prosadil se jako autor historické fantasy se slovanskými motivy. V poslední době je v jeho tvorbě patrný postupný odklon od ryzí fantasy k historickému románu. Nová série dobových detektivek Stein a Barbarič o vyšetřování zločinů za vlády Rudolfa II. Habsburského na přelomu 16. a 17. století je už čistě historickým románem bez fantasy prvků. Červenák je držitelem mnoha žánrových ocenění včetně Ceny Fantázie a Ceny o nejlepší fantasy a třikrát obdržel Cenu Akademie sci-fi, fantasy a hororu v kategorii „Nejlepší česká a slovenská kniha roku“. Ohnivé znamení Třetí případ kapitána Steina a notáře Barbariče Přeložil Robert Pilch Nález lidských ostatků v podunajských lesích přivede Barbariče na stopu bezohledných lupičů a překupníků s otroky. Notář musí povolat na pomoc Steina a Jaroše. Společně putují do Prešpurku, který se po pádu Budína stal hlavním městem Uher. Zdánlivě jednoduchý případ se rychle zkomplikuje. Vyšetřovatelé musí zjistit, jak únosy mladých žen souvisí s odvěkým soupeřením měšťanů s hradní šlechtou, tajemnou sebevraždou bývalého rychtáře a hlavně běsněním přízraku, jehož oběti bývají nalezeny s ohavnými popáleninami. Poslední, co Prešpurk v předvečer voleb a velkého výročního jarmarku potřebuje, je rozsáhlé vražedné spiknutí… Ve třetím románu cyklu historických detektivek Juraje Červenáka ožívá dobová Bratislava. V napínavém příběhu se splétají místní strašidelné pověsti s historickými souvislostmi a působivě vykreslenou atmosférou města a jeho okolí. JURAJ ČERVENÁK B e l e t r i e m i m o e d i c e Již vyšlo: Mrtvý na Pekelném vrchu, Krev prvorozených

Kumpán zamyšleně srkal guláš. „Něco vyplašilo vrány,“ prohodil jakoby mimocho- dem. „Rozlétly se do všech stran a krákaly jako posedlé.“ Holohlavý sklonil naběračku. „Dovraga, to říkáš jen tak? Nešel ses přesvědčit, jestli tu někdo nešmejdí?“ „Kdo by se sem odvážil?“ „Nikdy nevíš.“ Drago pustil naběračku zpátky do kotle, sáhl si na záda a sundal z opasku pistoli s kolečkovým zámkem. Klí- čem ho natáhl a sklonil kohoutek do pohoto- vostní polohy. „Radši se tam půjdu podívat. Aby nás někdo náhodou…“ „Ani hnout, chátro prašivá!“ vykřikl hlas z přítmí. Barbarič a Fischer ztuhli. Drago zvedl pis- toli a o krok ucouvl, druhý chlap odhodil misku s gulášem a vyskočil ze špalku, na kterém doteď seděl. V ruce se mu kdovíod- kud zjevila sekera s dlouhým topůrkem. „Neslyšeli jste?!“ vyštěkl znovu příkrý hlas. Na pěšině zazněly kroky a do světla táboráku vstoupil Johann Fischer. V rukou svíral karabinu s trombónovou hlavní. „Od- hoďte ty krámy, jinak…“ Nenechali ho dokončit. Drago bleskově natáhl ruku s pistolí. „Ne!“ zařval starý biřic a stiskl spoušť. Znělo to, jako by na lapky vypálila houf- nice. Účinek byl podobný. Drago se zhroutil na záda tak prudce, až mu nohy vyletěly do výš- ky. I z jeho pistole vyšel výstřel, ale kulka odlétla kamsi do korun stromů. Druhý lotr se zakymácel a zavyl bolestí – olovo z Fis- cherovy zbraně mělo široký rozptyl, zařinče- lo na kotli a skropilo i střapatého chlapa. Na- vzdory tomu nespadl. Rozmáchl se sekerou, zuřivě zaklel a kolem ohniště se vrávoravě rozběhl proti drábovi v mračnu kouře. Ukázka: Za táborem se zvedala zeď zahalená závěsy popínavých rostlin; za dávných dob zřejmě oddělovala arénu od tribuny. Přímo za sedí- cím chlapem se v ní černala široká brána. Barbaričova představivost ji zaplnila gladi- átory a divokými šelmami, které za burá- cení davu vbíhají do kolosea a chystají se svlažit písek krví. Místo polonahých bojovníků a lačných lvů však z otvoru vyšel jen druhý otrhaný vousáč, podobný tomu prvnímu jako vejce vejci, jen vlasy měl výrazně řidší. V ruce nesl prázdnou dřevěnou misku. Pochodeň, kterou si doteď svítil pod nohy, zastrčil do železného držáku u portálu a přešel k ohniš- ti. Sedící zbojník na něj tázavě pohlédl. „Pořád dělá drahoty?“ Co Barbaričovi naznačila nadávka, to se teď potvrdilo: lotři mluvili chorvatsky. Žád- ný div, kromě Haslavy bylo nablízku povíce- ro chorvatských osad. Notář této řeči obstoj- ně rozuměl. Barbarič bylo staré chorvatské šlechtické jméno a předkové z otcovy strany pocházeli z bánoviny. „Potvora paličatá,“ bručel plešatý. „No ro- zumíš tomu? Po tolika dnech o hladu už mě- la být slabá jako moucha a žadonit o každou plesnivou kůrku chleba. Ale ne, ani guláš jí nevoní. Vždyť mi tu misku vyrazila z ruky! Všechno se rozlilo. Jen tak tak, že jsem jí jednu neubalil. Přisámbohu, už se mi ruka svírala do pěsti.“ Rozcuchaný se na něj zamračil. „Na to po- zor, Drago. Prešpurčan by nás nepochválil, kdybychom poškodili zboží. Pamatuj, žádná zranění, ani modřiny a škrábance!“ „Pamatuju, pamatuju,“ odsekl holohlavý, naklonil se ke kotli a zakroužil v něm nabě- račkou. „Jinak bych ji už dávno nakrmil ná- silím. Dovraga, nacpal bych ji jako kachnu! Takhle schází před očima. Než se Prešpur- čan ráčí dostavit, žebra jí budou trčet jako cikánskému šimlovi. To se mu taky nebude líbit. Znáš ho. Hned začne smlouvat o od- měně, mudrlant zkurvený.“ B e l e t r i e m i m o e d i c e 11 „

Nulté číslo Přeložila Anežka Charvátová V Nultém čísle se vrací Ecovo oblíbené prostředí redakce. Ztroskotaný nájemný spisovatel připravuje nulté číslo bulvárního plátku Zítřek, jehož cílem je spíš vydírat než informovat. Zaplete se přitom do šíleného příběhu, v němž hraje roli mrtvola lži-Mussoliniho, vražda papeže Jana Pavla I., Rudé brigády, CIA, mafie a houfy spiklenců. Eco vykresluje temná zákoutí jiného Milána, než jaký znají turisté; zde se v temných uličkách vraždí a neopravené pozůstatky bombardování mezi ruinami římských památek navozují obskurní představy. Příběh z roku 1992, v němž splývá historie s paranoiou, má kořeny v druhé světové válce a jeho výhonky zasahují až do naší doby, jejíž manipulace a falzifikace veřejného mínění předjímá. UMBERTO ECO Umberto Eco se narodil 5. 1. 1932. Vystudoval středo- věkou filozofii a literaturu, působil jako vysokoškolský profesor, pracoval v televizi, v nakladatelství, psal sloupky pro avantgardní časopisy, v roce 1971 se stal prvním profesorem sémiotiky a ve čtyřiceti osmi letech vydal svůj první a hned bestselerový román (Jméno růže, 1980). Je významným představitelem postmoderny a avant- gardy 60. let 20. století a držitelem řady prestižních ocenění i několika čestných doktorátů. Také Ecova románová tvorba vychází ze širokého rozpětí jeho odborných zájmů, i přes svou intelektuálnost si však udržuje celosvětovou po- pularitu. V současné době autor vyučuje sémiotiku na univerzitě v Boloni. Jeho zatím poslední román Pražský hřbitov získal v Itálii prestižní Paveseho cenu. V Česku se ihned po vydání na podzim roku 2011 stal bestselerem a zvítězil v anketě Lidových novin Kniha roku. Již vyšlo: Ostrov včerejšího dne, Baudolino, Tajemný plamen královny Loany, Pražský hřbitov, Jméno růže, Foucaultovo kyvadlo, O literatuře, Skeptikové a těšitelé, Umění a krása ve středověké estetice, Poznámky na krabičkách od sirek, Teorie sémiotiky, Knih se jen tak nezbavíme, Kant a ptakopysk, Od stromu k labyrintu, Vytváření nepřítele, Zpověď mladého romanopisce, Otevřené dílo, Dějiny krásy, Dějiny ošklivosti, Bludiště seznamů, Dějiny legendárních zemí a míst 12 B e l e t r i e m i m o e d i c e

Ukázka: Sobota 6. června 1992, 8 hodin Dnes ráno netekla z kohoutku voda. Hrr chrr, dvě odříhnutí novorozence, a pak už nic. Zaklepal jsem u sousedky – u nich doma všechno v pořádku. Asi jste si zavřel hlavní přívod, řekla mi. Já? Vždyť ani netuším, kde je kohout, víte přece, že tady bydlím teprve krátce, navíc se vracím domů až večer. Pro- boha, copak nezavíráte plyn a vodu, když někam odjíždíte třeba na týden? To je tedy pěkná neopatrnost, to vám povím, pusťte mě dál, ukážu vám to. Otevřela skříňku pod dřezem, něčím tam otočila, a voda začala téct. Vidíte? Měl jste to zavřené. Promiňte, jsem strašně roztržitý. No jo, to jste celí vy, singles. A pak exit. To jako že sousedka odešla, už i ta mluví anglicky. Nervy jako špagáty. Duchové neexistují, jenom ve filmech. A já přece nejsem námě- síčník, a i kdybych byl, jak bych asi našel kohout, o kterém jsem vůbec nevěděl, jinak bych ho už použil v bdělém stavu, proto- že sprcha kape a každou noc se bojím, že nezamhouřím oka, protože budu věčně po- slouchat to kapání, jako kdybych byl na hu- debním festivalu ve Valldemosse. Ostatně nejednou se mi stalo, že jsem se v noci pro- budil, vstal a šel zavřít dveře do koupelny a dveře z předsíně do ložnice, abych to zpro- padené kapání neslyšel. Pokud vím, nemohlo to být ani elektric- kým zkratem (kohout se otáčí ručně) a těžko by to mohla způsobit myš, protože i kdyby tam pobíhala, neměla by dostatek síly na to, aby tou věcičkou pohnula. Uzávěr vody je železný kohout ze starých časů (v tomhle bytě je všechno aspoň padesát let staré), a navíc zrezivělý. Takže otočit jím musela ruka. Lidská, nebo skoro lidská. A já doma nemám komín, kudy by sem mohl vlézt opi- čák jako v Rue Morgue. Tak pěkně rozum do hrsti. Každý násle- dek má nějakou příčinu, aspoň to všich- ni tvrdí. Zázrak můžeme vyloučit, nevím, proč by se měl Bůh zabývat zrovna mojí sprchou, není to žádné Rudé moře. Přiro- zený jev tudíž musí mít přirozenou příči- nu. Včera večer jsem si před spaním vzal jeden stilnox a zapil ho sklenicí vody. Tak- že to voda ještě tekla. Dneska ráno už ne. Tudíž, milý Watsone, kohout někdo zavřel v noci – a tys to nebyl. Někdo, a možná jich bylo víc, mi vlezl v noci do bytu a měl strach, že spíš než šramot způsobený vetřel- ci (pohybovali se tichounce) by mě mohlo ze spánku vytrhnout to zpropadené kapají- cí preludium, které možná štvalo i nezvané návštěvníky – nejspíš nechápali, že mě to už dávno neprobudilo. Proto mazaně udě- lali to, co by udělala moje sousedka – za- vřeli přívod vody. A dál? Knihy mám rozházené v obvyk- lém nepořádku, klidně by tudy mohly pro- jít tajné služby poloviny světa a všechny je prolistovat, a já bych si toho stejně nevšiml. Je zbytečné, abych koukal do šuplíků nebo kontroloval skříň v předsíni. Jestli něco hle- dali, v dnešní době stačí jediné: prozkoumat počítač. Možná nechtěli ztrácet čas, zkopíro- vali si všechno, co v něm mám, a vrátili se domů. A teprve teď otevírají dokument za dokumentem a zjišťují, že v počítači nemám nic z toho, co by je mohlo zajímat. Co si mysleli, že najdou? Je zřejmé – tím chci říct, že nevidím jiné vysvětlení –, že hledali něco, co souvisí s novinami. Ne- jsou hloupí, nejspíš si mysleli, že jsem si dělal poznámky ke všemu, co probíráme v redakci – a že jestli něco vím o Braggad- ociově záležitosti, určitě jsem si to někam zapsal. A teď už jim asi došlo, jak to ve skutečnosti je – že mám všechno na dis- ketě. Dnes v noci samozřejmě navštívili taky kancelář, kde žádné moje diskety ne- našli. Takže teď (ale právě až teď) dochá- zejí k závěru, že je možná nosím v kapse. Jsme to ale pitomci, říkají si nejspíš, měli jsme mu prohledat sako. Pitomci? Kreténi. Kdyby uměli používat mozek, neskončili by u tak hnusné práce. B e l e t r i e m i m o e d i c e 13 „

Michel Faber se narodil v roce 1960 v holandském Haagu, ale dobu dospívání strávil v Austrálii, kde vystudoval literaturu a kde se poprvé i podruhé oženil. Se svou druhou ženou přesídlil na Skotskou vysočinu, kde žije a píše dodnes. Michel Faber patří v Česku k poměrně často vydávaným autorům, v Argu vyšla jeho novela Evangelium ohně (2010), u jiných nakladatelství pak román Pod kůží (2003) a dvě povídkové sbírky Fahrenheitova dvojčata (2008) a Někdy prostě prší (2011). Jeho nejoceňovanější knihou je Kvítek karmínový a bílý (Argo 2015). Jablko Povídky ze světa Kvítku karmínového a bílého Přeložil Viktor Janiš Neobyčejně populární Faberův román Kvítek karmínový a bílý končí větou „Ale teď už je čas, abyste mě nechali jít.“ Přesně to ale mnozí čtenáři nebyli ochotni udělat. Stěžovali si na příliš otevřený konec a zasypali autora dotazy jako: „Co to má znamenat? Co se stalo se Sugar a Sofií? Plánujete pokračování?“ Michel Faber se mu léta bránil. Pak napsal pro svého italského nakladatele jednu povídku jako vánoční dárek. Záhy ho ale napadl námět na druhou, třetí... a najednou měl dost materiálu na celou povídkovou sbírku. V každé z nich „navštívil“ jednu postavu ze světa Kvítku: protivnou komornou Claru (z níž se v této knize stala prostitutka), světáka Bodleyho, dvakrát Sugar, stárnoucího Williama (který se napájí portským a laudanem a dumá, kde se ten jeho život sakra zvrtl), Emmelínu Foxovou a nakonec i Sofii. Povídky jsou to rozkošné a zábavné, lze je číst zcela nezávisle na románu, ale v kombinaci s předchozí knihou jsou samozřejmě silnější. Poslední novela o Sofii, hnutí sufražetek v edvardiánské době i o tom, že člověk se nikdy nemůže úplně vrátit, patří k tomu nejlepšímu, co Michel Faber kdy napsal. MICHEL FABER B e l e t r i e m i m o e d i c e 14

„ Ukázka: Vánoce v Silver Street Zavřete oči. Na chvíli se ztraťte v čase – stačí o nějakých sto třicet let zpátky. Je prosinec roku 1872. Nadýchaný sníh padá na pochybnou část Londýna mezi Regent Street a Soho, na pelmel krámků a domů tísnících se mezi opulentními třídami mo- hovitých a hnilobnými doupaty chudých. Vítejte v Silver Street. Tady žijí bok po bo- ku deštníkáři, písaři, ladiči pian, neúspěš- ní dramatici, šičky a prostitutky a všich- ni do jednoho se věnují svému povolání v čím dál horším počasí. Sníh všechno a všechny zrovnoprávňuje, asi jako kdyby Bůh s láskou nanesl na střechy, pouliční stánky, kočárky a hlavy žebráků tenkou vrstvičku bílé polevy. V takovém hezkém přestrojení není utrpení a zchátralost sko- ro poznat. Tohoto mrazivého prosincového rána jste vstoupili do bordelu U paní Castawayo- vé a nakukujete teď do pokoje v patře. Co- pak jste tu našli? Dívku jménem Sugar. Je jí sedmnáct a vy se díváte, jak si v zrcátku prohlíží jazyk. Znáte Sugar? Pokud jste muž, je tu slušná šance, že jste ji už poznali v biblickém slova smyslu. Je to prostitutka a v tomto okamži- ku vlády královny Viktorie činí poměr ne- věstek k celkové populaci 1:36, tedy jedna na dvanáct dospělých mužů. Pokud jste počestná žena, měla byste předstírat, že jste o takové statistice nikdy neslyšela, a na ulici byste měla kolem Sugar projít rychlým krokem, aby vaše pověst náhodou neutrpěla. Ale možná dvakrát po- čestní nejste, protože jste ji neminuli. Jste tady a díváte se, jak si Sugar v nevěstinci prohlíží vlastní jazyk. Nepohoršujte se nad jejím věkem. Zákon- ná hranice pro konsensuální sex je dvanáct let. Za dva roky ji zvednou na třináct. Sugar je v téhle branži starý mazák. Sedí na pomuchlané peřině a drží si zr- cátko před tváří. Zjišťuje, že její jazyk je uprostřed šedý, nikoli jasně růžový, jak by měl být. Včera příliš pila a tady je důkaz. Včera byl Štědrý den, teď je ráno poté. Pětadvacátý prosinec, den jako kterýkoli ji- ný. Sugar má rozsvícené lampy, protože ok- no jejího pokoje je malé a slunce se skrývá za šedými sněhovými víry. Krb prská a sy- čí; prkna podlahy vržou sama od sebe. Jedi- nými ozdobami jsou jako vždy staromódní erotické tisky na stěnách; paní Castawayová opravdu nestojí o to, aby holky krášlily své pokojíky snítkami cesmíny. Popravdě řečeno, v žádném ze změti zchátralých georgiánských domů za Sil- ver Street byste se nesetkali s ukázkovým vánočním veselím; to byste museli zamířit do West Endu nebo na předměstí. Náležitá oslava i s rozdáváním dárků je možná jen v nádheře Burlington Arcade; pohádky o pa- nenském početí mohou přežít pouze ve vi- lách ctihodných občanů. Sugar se naposledy zadívá do úst. Jak je zvláštní, napadne ji, že po červeném víně jazyk zešediví. Zázrak zvrácenosti těla. Již vyšlo: Evangelium ohně, Kvítek karmínový a bílý B e l e t r i e m i m o e d i c e 15

16 Juan Gómez-Jurado (*1977 v Madridu) patří k nejúspěšnějším současným španělským autorům thrillerů. Po studiích na soukromé katolické univerzitě San Pablo CEU se uplatnil jako novinář a publicista, působil v různých rozhlasových a televizních stanicích i v tisku. V současné době pracuje především pro španělský konzervativní list ABC a pro deník La Voz de Galicia, vydávaný španělsky a galicijsky. Jako romanopisec debutoval r. 2006 thrillerem Boží zvěd, pojednávajícím o sériovém vrahovi ve Vatikánu. Už jeho první román měl pro výbušnost námětu značný ohlas, autor se těší přízni čtenářů ve více než 40 zemích a získal také některá prestižní ocenění, např. Cenu za román města Torrevieja (2008). Za román Smlouva s Bohem získal r. 2011 v USA cenu International Latino Book Awards za nejlepší dobrodružný román a zároveň i za nejúspěšnější bestseller roku. Zloděj ze Sevilly Přeložil Vladimír Medek Dějově bohatý příběh se odehrává v Seville XVI. století, nejbohatším městě světa, kudy protéká zlato ze zámoří a jehož podsvětí vládne Král zločinu Poberta. Sem přichází mladičký sirotek Sancho, který unikl moru. U trpaslíka Bartola se učí „ušlechtilému umění krást“, a když Bartola Pobertovi lidé zabijí, přísahá jim pomstu. Ocitne se na galejích, ale s obrovitým černochem Josuém z nich unikne a vrací se. Chce skoncovat s Pobertou, najít Vargase, kdysi chudáka, dnes boháče, jenž si objednal Bartolovu vraždu, a také krásnou indiánskou otrokyni Claru. JUAN GÓMEZ-JURADO B e l e t r i e m i m o e d i c e

Sara Gruenová (*1969) je americká spisovatelka kanadského původu. Na svém autorském kontě má celkem čtyři romány. Třetí z nich, poprvé vydaný v roce 2006, se stal mezinárodním bestsellerem a pod názvem Voda pro slony vyšel i v češtině. V roce 2011 se dočkal filmové adaptace. Její knihy byly přeloženy celkem do čtyřiačtyřiceti jazyků a na celém světě se jich prodalo přes deset milionů výtisků. Spisovatelka žije v Severní Karolíně s manželem, třemi syny, spoustou psů, koček, koní a ptáků a s nejmlsnější kozou na světě. Na břehu jezera Přeložila Eva Maršíková Poté, co se Madeline Hydeová se svým manželem Ellisem na silvestrovském večírku roku 1944 znemožní před filadelfskou společenskou smetánkou, Ellisův otec – bývalý plukovník zahanbený již dříve tím, že jeho syn ze zdravotních důvodů nemůže narukovat – jim přiškrtí přísun peněz. S přispěním svého nejlepšího přítele Hanka si Ellis usmyslí, že otcovu ztracenou přízeň nejlépe získá, pokud uspěje tam, kde plukovník kdysi veřejně selhal, a uloví proslulou lochnesskou příšeru. Maddie se s nimi neochotně vydá přes Atlantik a svůj bezpečný svět nechá za sebou. Trojice se ocitne v zapadlé vesničce na Skotské vysočině, kde místní nemají pro privilegované vetřelce nic než opovržení. Maddie zůstává sama v odlehlém hotelu. Potraviny jsou na příděl, panuje nedostatek paliva a klepání pošťáka může věštit tragickou novinu. Přesto si drsný půvab a nenápadné kouzlo skotské krajiny zamiluje. Postupně se seznamuje s vesničany a přátelství se dvěma mladými ženami jí ukáže, že svět je větší, než kdy tušila. Maddie začíná chápat, že nic není takové, jak se jeví na první pohled – dřívější názory jí najednou připadají neobhajitelné a tam, kde to nejméně čekala, číhají mrazivá překvapení. B e l e t r i e m i m o e d i c e SARA GRUENOVÁ 17

18 Nezmar Přeložila Helena Beguivinová Je Tom Larch skutečně nesmrtelný? Žádný člověk by nemohl přežít nehody, z nichž Tom vyvázl. Zná snad nějaké tajemství, které ho před ranami osudu chrání? Nebo nad ním bdí anděl strážný? Dostane se pokaždé ze všeho náhodou, nebo díky pudu sebezáchovy? V osmi letech musel opustit Nové Dillí a vydat se do Londýna; Tom je odjakživa rozkročen mezi dvěma kulturami – kulturou indické matky a kulturou otce, anglického inženýra. Když mu je osmnáct roků, nastoupí ke Královskému námořnictvu a proti jeho vůli se z něj stane hrdina. Po návratu do civilu ho jeden z nejbohatších mužů světa požádá, aby se vydal do Indie pátrat po jeho ztraceném synovi – jedině Tom jej totiž dokáže najít. Již vyšlo: Klub nenapravitelných optimistů, Vysněný život Ernesta G., Stoprocentní riziko JEAN-MICHEL GUENASSIA Jean-Michel Guenassia se narodil roku 1950 v Alžíru. Vystudoval práva v Paříži a pracoval jako advokát u tamějšího Odvolacího soudu. V roce 1980 se začal živit scenáristikou. Napsal řadu scénářů k celovečerním filmům a několik divadelních her. V roce 1986 vydal detektivní román Za sto milionů, který byl následně převeden do filmové podoby. V roce 2002 se rozhodl, že napíše „román svého života“, vzdal se veškerých vedlejších činností a následujících šest a půl roku pracoval pouze na knize Klub nenapravitelných optimistů. Když román v roce 2009 konečně vyšel, okamžitě si získal přízeň kritiků i běžných čtenářů a získal tzv. menší Goncourtovu cenu, Prix Goncourt des Lycéens, cenu čtenářů měsíčníku Notre Temps a několik dalších literárních cen. Kniha byla přeložena do 11 jazyků a stala se bestselerem i v České republice. Dlouho očekávaný druhý román Vysněný život Ernesta G. ve Francii vyšel na podzim roku 2012. Kniha získala v tisku výjimečně příznivé recenze a ihned se ocitla v širším výběru na ocenění Jeana Giona Prix Jean Giono. B e l e t r i e m i m o e d i c e Photo © Sandrine Expilly

„ Ukázka: Zemřel jsem ve čtvrtek 5. února 2004 v 7.35 ráno. Nevím, jestli jsem byl zabit, když heli- koptéra ještě letěla, nebo až jejím dopadem na zem. Nikdo mi to nedokázal říct. Poprav- dě řečeno mi je to fuk. Vyjde to nastejno. Nevím také, jestli ty dotírající vzpomínky jsou důkazem, že existuje něco po smrti a že jsem teď duchem poletujícím v nekonečnu, nebo zda se mi před očima znovu odehrávají klíčové okamžiky mého života těsně před tím, než na věky zaniknu... Jsemplodempodivnélásky.Doufalivemě, čekali mě a hýčkali tak, jako se to stane má- lokterému dítěti. Můj příchod na tento svět měl pro mé rodiče hluboký význam, zname- nal, že měli pravdu, že udělali dobře, když se zamilovali, bojovali a čelili odsouzení svých rodin. V mládí jsem si myslel, že můj otec je výstředník s neotřelými myšlenkami, roz- cházející se s představami své rodiny. Dlou- ho mi trvalo, než jsem pochopil, že v naší ze- mi je výstřednost jen rafinovanou formou, jak skrývat svůj konformismus. Pokud šlo o mého otce, ve skutečnosti byl hluboce konzervativní a reprodukoval stereotypy své společenské vrstvy, pro niž originalita chování nebyla žádným odrazem nějakého odporu nebo osobní reflexe, nýbrž jen posto- jem umožňujícím vašim blízkým tvrdit, že jste rozkošný a vážně zábavný. Možná ho po- suzuju špatně. Byl jsem k němu tvrdý a ne- rozuměl jsem mu. Tak často jsem se mýlil. Můj dědeček z otcovy strany byl advokát v Sheffieldu, chtěl, aby syn studoval práva a převzal jeho kancelář, ale nevycházeli spo- lu dobře. Můj otec nikdy nemluvil o svém dětství ani o své rodině, tvrdil, že je rád, že si nezvolil cestu finanční výhodnosti a že by nemohl dál žít v tom nejsmutnějším z anglických měst. Ke konci studií si našel místo inženýra výpočetní techniky ve vel- ké americké počítačové společnosti, která ho vyslala do Singapuru, a pak se v roce 1969 ocitl v Novém Dillí, kam ho jakožto odborníka na velké systémy jmenovali ve- doucím projektu obrovského rozvojového kontraktu, který jeho společnost podepsala s indickou vládou. Narodil se koncem války a s většinou An- gličanů své generace sdílel zalíbení ve vý- chodní Indii. V mém okolí takto Indii ozna- čoval jako jediný. Tam se seznámil s mou matkou. Pracovala coby inženýrka v jeho podniku. Vyprávěli mi o tom, jak se potka- li a jaké museli čelit předpojatosti. Cizince přijíždějící pracovat do Indie hned při pří- jezdu varovali, aby nenavazovali žádné cito- vé vztahy s Indkami, že to je zdrojem neko- nečných potíží a nepříjemností, které mohly vést k propuštění nebo odvolání do vlasti. Muži měli nezbytně od indických žen za- chovávat půlmetrový odstup, nikdy si s ni- mi neměli podávat ruce, natož je poplácá- vat po rameni, neměli je ráno na uvítanou líbat na tvář a měli se vyhýbat pochybným vtipům. Nejlepší je vůbec nežertovat, zdržet se projevů galantnosti, známek sympatie, poznámek týkajících se oděvu nebo účesu, nemluvit dvojsmyslně, nedělat žádné na- rážky a společným jídlům kromě pracov- ních se vyhýbat jako čert kříži. Pokud bylo nečekaně nezbytné pracovně jednat mezi čtyřma očima, bylo nutné ponechávat dve- ře rozhodně otevřené. V brožuře rozdáva- né při příjezdu se takovým doporučením, předpisům a zákazům věnovaly tři strán- ky. Jestli jsem to správně pochopil, otec v té době chodil se jakousi Australankou, která pracovala u indických železničních drah, a u mé matky ho okouzlilo to, že by- la jedinou osobou, kterou znal, co dokázala u počítače pracovat déle než on sám. (...) „ Skvělý vypravěč Jean-Michel Guenassia vtahuje čtenáře do Tomových dobrodružství, která se stejně jako v Klubu nenapravitelných optimistů prolínají s během dějin, a bravurně vykresluje vše, z čeho se skládá naše 21. století. B e l e t r i e m i m o e d i c e 19

Kristin Hannahová se narodila v roce 1960 v Kalifornii, od svých osmi let žila ve státě Washington. Chvíli pracovala v reklamní agentuře, poté studovala práva. Když jí maminka předpověděla, že se stane spisovatelkou, nevěřila jí, ale začala si dělat poznámky ke svému prvnímu vyprávění. Během těhotenství se k poznámkám vrátila, napsala první knihu a zanedlouho se stala profesionální spisovatelkou. Její román Cesta svatojánských mušek (2008, č. 2010) se stal nečekaným bestsellerem. Její poslední kniha, historický román Slavík, vyšel v roce 2015 a dočkal se nejen pochvalných recenzí, ale i obrovského nadšení čtenářské obce. Slavík Přeložila Klára Šumová „V lásce poznáváme, jací bychom chtěli být. Ve válce poznáme, jací jsme.“ Francie 1939. V tiché vesničce jménem Carriveau se Vianne Mauriacová loučí se svým manželem Antoinem, který byl povolán do zbraně. Vianne nevěří, že by skutečně mohlo dojít k válce, jenomže Němci vpadnou do Francie a země je rázem plná nepřátel, tanků a bojových letadel. Když se pak ve Viannině domě usadí německý kapitán, musí osamělá žena vycházet nepříteli vstříc, jinak přijde o vše. Bez jídla i naděje čelí nelehkým rozhodnutím, v nichž jde o život či smrt nejen její a jejích blízkých. B e l e t r i e m i m o e d i c e 20 „ Nádherně napsaný román, nabitý akcí a emocemi a okořeněný přehršlí tajemství navíc. Sara Gruenová, Na břehu jezera Jakmile se do Slavíka jednou začtete, budete otáčet stránkami jako o závod. Kirkus Review dodat obálku KRISTIN HANNAHOVÁ

Hermann Hesse (1877–1962), německý prozaik, lyrik a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu, patřil k poslední generaci kultury „klasického“ měšťanstva. Na jeho tvorbu mělo vliv nejen vědomí odcházejících starých, měšťanských hodnot, kterými hluboce otřásla první světová válka a ke kterým byl Hesse velmi kritický, ale také psychoanalýza, některé Nietzscheovy myšlenky a východní filozofie. Z Hesseho díla, prodchnutého hledáním pravdy, nových hodnot a smysluplné existence tvůrčího jedince v odcizeném, rozpadajícím se světě, si největší čtenářskou oblibu získaly především romány Petr Camenzind, Demian, Stepní vlk, Narcis a Goldmund a „indická báseň“ Siddhártha. B e l e t r i e m i m o e d i c e HERMANN HESSE Již vyšlo: Souborné dílo I–X, Siddhártha, Pohádky, Narcis a Goldmund, Stepní vlk, Demian, Knulp/Knulp – bilingvní vydání, O létání, Petr Camenzind, Radosti Zahradníka, Hra se skleněnými perlami Panský dům Přeložil Vratislav Slezák Německý spisovatel Hermann Hesse, nositel Nobelovy ceny za literaturu, publikoval v roce 1914 výrazně autobiografický román Panský dům. Vyrovnával se v něm s vlastní osobní, rodinnou a uměleckou krizí, kterou prožil v době svého manželství s fotografkou Mariou Bernoulli. Hrdina jeho prózy, úspěšný a bohatý malíř Veraguth, cítí, že jeho manželství s pianistkou Adélou je v troskách, mezi manžely panuje hluboký nesoulad a odcizení. Jediné, co je ještě spojuje, je nejmladší synek Pierre. Nešťastný Veraguth by rád ze svazku unikl, opustil Adélu i honosné panské sídlo, v němž spolu žijí, a vydal se na cestu do Indie, ale man- želka ho nabádá k rozumu, chce manželství zachovat, byť je už pouze formální. Veraguth se neodhodlá k činu jenproto, aby neztratil milovaného synka. Malý Pierre však dostane zánět mozkových blan a jeho nemoc manžele načas zase spojí. Když chlapec zemře, malíř konečně sebere odvahu opustit ženu i pohodlí svého domu a vydá se do Indie, aby našel sám sebe. 21

Khaled Hosseini se narodil r. 1965 v afghánském Kábulu v rodině diplomata a učitelky perštiny. Komunistický převrat a následná sovětská okupace na konci 70. let zabránily rodině v návratu z Paříže, kde byl Hosseiniho otec na diplomatické misi. Od 80. let proto Khaled Hosseini žije v USA, kde rodina získala azyl. Nejprve vystudoval medicínu a osm let se také věnoval lékařské praxi, současně však už pracoval na své první knize Lovec draků, která se roku 2003 stala okamžitým bestselerem nejen v USA, ale po celém světě. Stejnou oblibu si získal i jeho druhý román Tisíce planoucích sluncí z r. 2007. Po dlouhých šesti letech čekání, během nichž se Khaled Hosseini kromě psaní věnoval také roli vyslance dobré vůle UNHCR a práci pro svou nadaci The Khaled Hosseini Foundation poskytující humanitární pomoc chudým Afgháncům, se čtenáři dočkali jeho nového románu A hory odpověděly, který se hned po vydání dočkal světového úspěchu a dosud vyšel ve více než 40 zemích. Lovec draků Přeložila Eva Kondrysová Afghánistán, 1975: dvanáctiletý Amír zoufale touží po vítězství v místním turnaji papírových draků a jeho věrný přítel Hasan mu slíbí pomoc. Ani jeden z nich však netuší, že toho odpoledne potká Hasana neštěstí, které jim oběma změní život navždy. Amírova rodina po ruské invazi do Afghánistánu uteče do Ameriky, jednoho dne si však Amír uvědomí, že se do rodné země ovládané Tálibánem musí vrátit, aby našel to jediné, co ve světě nezíská: vykoupení. KHALED HOSSEINI 22 Již vyšlo: Tisíce planoucích sluncí, A hory odpověděly B e l e t r i e m i m o e d i c e

„ Ukázka: Prosinec 2001 Stal jsem se tím, čím jsem dnes, ve dva- nácti letech, jednoho studeného a zamra- čeného zimního dne roku 1975. Pamatuji se přesně na tu chvíli, kdy jsem se krčil za pobořenou hliněnou zídkou a nakukoval do uličky poblíž zamrzlého potoka. Stalo se to už dávno, ale není pravda, co se říká o mi- nulosti, o tom jsem se už poučil, totiž že se dá pohřbít. Protože minulost se vydere ven. Když se teď ohlížím nazpět, uvědomuji si, že nakukuji do té opuštěné uličky celých minulých šestadvacet let. Jednoho dne loni v létě mi zatelefonoval přítelRahímChánz Pákistánu.Požádalmě, abychhonavštívil.Jakjsemstálv kuchynise sluchátkemu ucha,věděljsem,žemnenevo- lá jen Rahím Chán. Že volá má minulost ne- odčiněnýchhříchů.Zavěsiljsema šelsepro- jítpodéljezeraSpreckelsnasevernímokraji parkuu Zlatébrány.V začínajícímodpoledni jiskřilosluncenahladině,kdeplulytuctyma- lýchlodiček,poháněnýchsvěžímvětříkem. Vzhlédl jsem k nebi a spatřil dva papírové draky, červené s dlouhými modrými ocasy, vznášejícísevysokovevzduchu.Tančilinad stromyv západníčástiparku,nadvětrnými mlýny, pluli vedle sebe jako dvě oči shlížejí- cí na San Francisco, město, které teď nazý- vám domovem. A náhle mi v hlavě zašeptal Hasanůvhlas:Protebetřebatisíckrát.Hasan sezaječímpyskem,lovecpapírovýchdraků. Usedl jsem v parku na lavičku u smuteč- ní vrby. Přemýšlel jsem o něčem, co proho- dil Rahím Chán těsně předtím, než zavěsil, skoro jako by ho to napadlo dodatečně. Je tu možnost, jak všechno napravit. Zahleděl jsem se na ty dva draky. Pomyslel jsem na Hasana. Pomyslel jsem na svého bábá. Na Alího. Na Kábul. Pomyslel jsem, jak jsem žil, dokud nenadešla ta zima roku 1975, která všechno změnila. A způsobila, že jsem tím, čím jsem dnes. *** Jako kluci jsme s Hasanem často vylezli na některý topol u příjezdové cesty k našemu domu a zlobili sousedy tím, že jsme jim roz- bitým zrcátkem posílali prasátka do oken. Sedávali jsme proti sobě na dvou větvích vy- soko v koruně stromu, klátili nohama, kap- sy plné sušených moruší a ořechů. S tím zrcátkem jsme se střídali a přitom chrou- pali moruše, házeli je po sobě, šklebili se, chechtali. Dodnes vidím v duchu před se- bou Hasana na tom stromě, slunce probles- kuje listím a dopadá na jeho téměř dokona- le kulatý obličej, který připomínal čínskou loutku, vyřezanou z tvrdého dřeva: plochý, široký nos, zkosené úzké oči jako dva bam- busové lístky, a ty oči měnily barvu pod- le světla a bývaly zlaté, zelené a dokonce i safírové. Dodnes vidím jeho drobné, níz- ko posazené uši a špičatou bradičku, která vypadala jako kousíček masa, tvůrcem tam bezmyšlenkovitě připlácnutý. A rozštěpený ret, těsně vlevo od středu, kde čínskému řezbáři ujelo dláto anebo už byl unavený a nedával pozor. Občas jsem Hasana na tom stromě pře- mluvil, aby střílel z praku ořechy po sou- sedovic jednookém německém ovčákovi. Hasan nikdy nechtěl, ale když jsem nalé- hal, moc naléhal, tak mi vyhověl. Hasan mi nikdy nic neodepřel. A tím prakem vlá- dl mistrně. Kdykoliv nás Hasanův otec Alí takhle přistihl, rozzlobil se, tedy nakolik toho byl při své laskavé povaze schopen. Pohrozil nám prstem a přikázal slézt ze stromu. Sebral nám zrcátko a pověděl, co mu říkala jeho matka, že ďábel také pouš- tí zrcátkem prasátka a dělá to proto, aby rušil muslimy při modlitbách. „A ještě se tomu směje,“ dodal vždycky a zamračil se přitom na syna. „Já vím, tatínku,“ zamumlal Hasan a sklo- pil oči. Ale nikdy na mě nežaloval. Nikdy neřekl, že s tím zrcátkem i střílením oře- chů na sousedovic psa jsem si to vyvzpo- mněl já. B e l e t r i e m i m o e d i c e 23

24 Michal Hvorecký se narodil roku 1976. Vystudoval estetiku. Píše povídky, romány a blogy. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha světových jazyků. Překládá prózu a divadelní hry z němčiny. Žije s rodinou v Bratislavě. Najdete ho na Facebooku a na www.hvorecky.sk Wilsonov Přeložila Martina Bekešová Roku 1923 dojde v židovské čtvrti Wilsonov ke čtyřem brutálním vraždám. Bezradná policie na pomoc povolá newyorského detektiva Aarona Fooda. Američan neobvyklými a mimořádně drsnými metodami vyšetřuje okultní zločiny ve velkoměstě, jehož historie je úplně jiná, než si myslíte. Na tento gotický horor ze střední Evropy nezapomenete! Novela připomene zapomenutou kapitolu dějin města, ve kterém před sto lety vedle sebe žili Němci, Maďaři, Židé a menšina Slováků. Roku 1918 obyvatelé netoužili stát se součástí Československa. Představitelé nakonec vyhlásili vznik nezávislého města a jeho název odvodili od propagátora této myšlenky, amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. B e l e t r i e m i m o e d i c e MICHAL HVORECKÝ „ Příběh zfilmoval režisér Tomáš Mašín (Tři sezóny v pekle) v česko-slovenské koprodukci. Premiéra filmu 1. 10. 2015

25 „ Sorj Chalandon (*1952) pracoval v letech 1973–2007 v deníku Libération a od roku 2009 působí v satirickém týdeníku Le Canard enchaîné. Začínal jako karikaturista, později se staral o grafickou úpravu deníku a nakonec se stal novinářem. Jako válečný zpravodaj zažil nejrůznější konflikty: v Libanonu, v Íránu, v Iráku, v Somálsku, v Afghánistánu... V roce 1988 dostal za reportáže o Severním Irsku cenu Alberta Londrese. Při psaní třetího románu Můj zrádce (Mon traître, 2008) se poprvé věnoval politickému tématu. Inspiroval se třiceti lety reportáží z Irska a ze Severního Irska a svým přátelstvím s Denisem Donaldsonem, bojovníkem IRA a šéfem její politické odnože, strany Sinn Féin. Donald se mu v prosinci 2005 svěřil, že republikánskou kauzu zradil. A protože šlo o příběh velice osobní, z novináře se v příběhu stal pařížský houslař a z Donalda Davidsona Tyron Meehan. V roce 2011 způsobil Chalandon velký rozruch románem Návrat do Killybegs, později ověnčeným Velkou cenou Francouzské akademie. Autor se v něm vrací k příběhu Tyrona Meehana, tentokrát vyprávěnému z jeho pohledu, tedy z pohledu zrádce. Můj zrádce Přeložila Danuše Navrátilová Hlavním hrdinou i antihrdinou knihy Můj zrádce je Tyrone Meehan, jehož předobrazem byl bojovník za irskou nezávislost Denis Donaldson, zavražděný v roce 2006, necelý rok a půl poté, co se přiznal, že byl britským agentem. Příběh vypráví autorovo alter ego, pařížský houslař Antoine, irskými přáteli zvaný Tony. Antoine se nejprve náhodou, pak už úmyslně stává bezprostředním pozorovatelem i účastníkem krvavého boje Severních Irů za svobodu a možnost vládnout ve své zemi. Na vlastní kůži zažívá bídu irských obyvatel Belfastu, nespravedlnost, jíž dennodenně čelí. Zamiluje si Severní Irsko, zamiluje si uhelnými zplodinami a vlhkostí prosáklý Belfast, v němž byl vřele přijat muži i ženami, lidmi, kteří se rozhodli proti britskému útlaku bojovat tichým vzdorem i zbraněmi. B e l e t r i e m i m o e d i c e Photo © Paga Grasset SORJ CHALANDON Již vyšlo: Návrat do Killybegs Připravujeme: Čtvrtá zeď Mého zrádce je nutné přečíst jak pro nádherný styl, tak pro přesnost, se kterou vykresluje všechny lidské slabosti.

Mary Chamberlainová je emeritní profesorkou historie na Oxford Brookes University. Celý život se zabývala ženskou historií, orální historií a historií Karibiku (kde také žila), tedy „malými příběhy“ skrytými za oficiální velkou (neboli také mužskou) historií. Z této její odbornosti se zrodil i její první román Švadlena z Dachau (The Dressmaker of Dachau, 2015), v němž Chamberlainová líčí, jak cílevědomou a talentovanou osmnáctiletou Adu semelou neúprosná kola dějin, a to nejen prostřednictvím „nepřátel“, tedy Němců za druhé světové války, ale i patriarchální společnosti v domovské Británii. B e l e t r i e m i m o e d i c e MARY CHAMBERLAINOVÁ „ Švadlena z Dachau Přeložila Barbora Punge Puchalská Příběh osmnáctileté Ady začíná v Anglii roku 1939. Ada pochází z chudých poměrů, ale při svém talentu a cílevědomosti doufá v lepší budoucnost – sní o vlastním módním salónu. Náhodné setkání se záhadným, ale šaramantním Stanislausem von Liebenem je jí vstupem do světa luxusu a romantiky. Když jí Stanislaus navrhne výlet do Paříže, hlavního města zamilovaných, Ada je na vrcholu blaha a zvěstem o nebezpečí válečného konfliktu nevěnuje nejmenší pozornost. Když je však ve Francii zaskočí začátek války, pohádka skončí, Stanislaus Adu po dramatickém útěku opustí v Belgii a dívka skončí jako válečná zajatkyně. Svůj život vykupuje tím, co jediné má pro její okolí cenu – nádhernými róbami jako z pařížských žurnálů. Jak se však ukáže, ani snaha o pouhé přežití se někdy neodpouští. Strhující román z pera historičky Mary Chamberlainové ukazuje, že válečná zvěrstva se zdaleka neodehrávala jen na frontě a dokázala semlít i úplně obyčejný ženský život. 26

„ Ukázka: Londýn, leden 1939 Ada upřeně civěla do prasklého zrcadla opřeného o příborník. S otevřenými ústy a jazykem v pozoru si vytrhávala rezivou pinzetou obočí. Cukala sebou a sykala bo- lestí, dokud z nich nezbyly jen tenké ob- loučky. Zlehka si na ně nanesla vilínový prášek v naději, že bolestivé pálení přejde. Ve starém, popraskaném kuchyňském dřezu si namočila vlasy do čisté, teplé vody, osu- šila je ručníkem a rozdělila na levé straně pěšinkou. Je jí osmnáct, ale takhle bude vy- padat dospěleji. Prostředníčkem přičísnout a uhladit, ukazováčkem nakadeřit. Tři lok- ny nalevo, pět napravo, pět na každé straně sčísnout do rybího copu dozadu, sepnout vlásenkami k hlavě a nechat uschnout. Nikam nespěchala. Otevřela kabelku a přehrabovala se v ní, dokud nevylovila pudřenku, zdravíčko a rtěnku. Nalíčí se tak akorát, aby nevypadala příliš lacině a aby docílila čerstvého a zdravého vzhledu těch mladých dívek z Ženské ligy pro zdraví a krásu. Zahlédla je v černých pumpkách a bílých halenkách v Hyde Parku, věděla, že chodí každou sobotu odpoledne cvičit na hřiště dětského centra Henryho Fawcetta. Možná by se k nim mohla přidat. Je dobré být pružný a štíhlý. Mohla by si tu uniformu sama ušít. Koneckonců teď je z ní švadlena se slušným příjmem. Lehce si promnula rty, aby rtěnku rov- noměrně rozetřela, zkontrolovala, že vlny pevně drží na svém místě a schnou, sebra- la zrcadlo a odnesla ho do ložnice. Hnědá kostkovaná sukně se sklady a krémová ha- lenka se smaltovou jehlicí u krku – to je ele- gance. A ještě k tomu z kvalitního tvídu, ze zbytku od Izidora, krejčího na Hanoverském náměstí. Když u něho začínala, bylo jí teprve patnáct. Probůh, byla tak nezkušená, v ba- lerínkách zašedlých od křídy a obnošeném saku s příliš dlouhými rukávy sbírala z pod- lahy špendlíky a zametala kousky látek. Táta tvrdil, že je to robotárna, že ten vypase- ný kapitalista, jemuž patří, ji stejně jen vy- kořisťuje a že by měla bojovat za svá práva a vstoupit do odborů. Ale Izidor jí otevřel oči. Zasvětil Adu do toho, jak látky žijí a dýchají, do jejich povah a nálad. Tvrdil, že hedvábí je paličaté, batist zas mrzoutský. Česaná vlna je nepoddajná, flanel lenivý. Naučil ji stříhat látku tak, aby se nekrabatila a nemačkala, i to, jak se stříhá po diagonále a rovnoběž- ně s osnovou. Naučil ji, jak dělat střihy a jak správně kreslit křídou a stehovat. Naučil ji zacházet se šicím strojem, všechno o přízích a nitích, jak všít supermoderní zip, aby byl skrytý ve švu, nebo jak správně prostřihnout a obšít knoflíkovou dírku. Rybí steh, Ado, rybí steh. Ženy, co vypadaly jako manekýny. Byl to okouzlující svět. Překrásné účesy a blyšti- vé šaty. Dokonce i spodní prádlo se u něj šilo na míru. Izidor jí ten svět představil a ona ho chtěla pro sebe. Tak daleko však ještě nebyla. Když ode- četla, kolik po ní máma chtěla na živobytí a kolik vydala za autobus do práce a koláč- ky v Lyonsu, kam s děvčaty chodily v den výplaty, koncem týdne už jí toho moc ne- zbývalo. „A nemysli si, že jen proto, že přispíváš na domácnost,“ zahrozila jí máma špina- vým ukazováčkem s klouby zmačkanými ja- ko starý červ, „nás tu budeš komandovat.“ Pořád se musela podílet na utírání prachu a zametání, a teď, když byla vyučená, tak i šít na celou rodinu. Ada věděla, že tenhle život plný škudle- ní, vybírání hnid a obnošeného šatstva není nic pro ni. Naslinila si ukazováček a palec, roztáhla punčochy od Bemberga se zpevně- nou špičkou a patou a záhyb po záhybu si je navlékla, pozor ať nezatrhneš nit, aby byl šev vzadu hezky rovný. Kvalita se pozná. Na vzhledu záleží. Pokud bude oblečená jako ze žurnálu, nikdo si na ni netroufne. Rty sevřené, nos vytrčený do vzduchu, pro- miňte. Hrozně nóbl jako ty nejlepší z nich. Ada věděla, že to dotáhne daleko, i ona bu- de někdo. B e l e t r i e m i m o e d i c e 27

Tommi Kinnunen (*1973) pochází ze severofinského města Kuusamo. V současnosti učí finský jazyk a literaturu na gymnáziu v jihofinském Turku. Kniha Čtyřcestí je jeho románovou prvotinou, ve Finsku se jí prodalo už přes 50 000 výtisků a vloni byla nominována na prestižní literární cenu Finlandia. Čtyřcestí Přeložila Lenka Fárová V románu Čtyřcestí se, jak název napovídá, protínají osudy čtyř členů jedné rodiny z nejmenovaného městečka na severu Finska. Každá z hlavních postav vnímá historické i běžné rodinné události svým způsobem, každá něco skrývá. Tajemství však člověku vždy berou sílu a izolují jej od ostatních, komunikace začíná váznout, rodinné vztahy se narušují. Příběh začíná v roce 1895, kdy mladá Maria zahajuje úspěšnou a dlouholetou kariéru porodní báby, a uzavírá se o sto let později, kdy Mariina nemanželská dcera, fotografka Lahja umírá na nemocničním lůžku obklopená svými blízkými. Dalšími vypravěči jsou manžel Lahji, válečný hrdina Onni, a její snacha Kaarina, která se snaží narušit zavedené rodinné pořádky. B e l e t r i e m i m o e d i c e Čtyřcestí je empatický román o lidech, kteří se nebojí hnát své sny až do zakázaných výšek, i když tuší, že za to mohou draze zaplatit. TOMMI KINNUNEN 28 „

Eve Makisová se narodila v Nottinghamu. Její rodiče jsou kyperští Řekové, kteří emigrovali do Velké Británie v šedesátých letech minulého století. Vystudovala žurnalistiku a od roku 1994 působila jako dopisovatelka londýnského Evening Standard na Kypru. V roce 2001 se vrátila do Anglie. Momentálně žije s mužem a dcerou v Nottinghamu. Je autorkou čtyř románů. Kniha Tymiánové dopisy získala Zlatou medaili Aurory Mardiganianové, kterou uděluje Armenian Genocide Museum. Tymiánové dopisy Přeložila Jitka Jeníková Když Katerine zemře babička, zanechá jí po sobě záhadnou krabičku na koření, která obsahuje arménsky psané dopisy a deník. Katerine se vydává na cestu, která ji zavede daleko od domova a hluboko do minulosti. Na Kypru, kam se odjíždí schovat před bolestí ze ztráty milované osoby, se setkává s Arou, mladým Arménem, jenž se jí stane průvodcem nejen po babiččině minulosti, ale i po současné kyperské arménské komunitě. Temné obrazy z období arménské genocidy a následné diaspory, od níž v letošním roce uplynulo již sto let, vyvažuje srdečný humor a postavy, které vám přirostou k srdci a s nimiž se nebudete chtít rozloučit. B e l e t r i e m i m o e d i c e 29 EVE MAKISOVÁ

30 Emily St. John Mandelová se narodila roku 1979 na západním pobřeží Kanady. Na torontské taneční akademii vystudovala moderní tanec a poté žila krátce v Montrealu, než se přestěhovala do New Yorku. Napsala čtyři romány. Ten zatím poslední, Stanice 11, získal v r. 2015 Cenu Arthura C. Clarka za nejlepší sci-fi a dostal se do užšího výběru americké Národní knižní ceny a PEN/Faulknerovy ceny. Emily St. John Mandelová je kmenovou autorkou internetového literárního časopisu The Millions. Žije s manželem v New Yorku. Stanice 11 Přeložila Markéta Olehlová Jedné noci uprostřed zasněžené zimy dostane slavný herec Arthur Leander infarkt na otevřené scéně během představení Krále Leara. Jeevan Chaudhary, bývalý paparazzi, který se zrovna školí na záchranáře, mu z publika přiskočí na pomoc. Osmiletá Kirsten Raymondová, která hraje Kordelii v dětském věku, zděšeně sleduje marné oživovací pokusy a následnou Arthurovu smrt. To všechno by za obvyklých okolností plnilo stránky bulváru alespoň týden, ale o obvyklých okolnostech nemůže být řeči – ten samý večer se totiž po americkém kontinentu začne šířit gruzínská chřipka, smrtelná nemoc s extrémně krátkou inkubační dobou a nepředstavitelně vysokou nakažlivostí. Nemocnice se rychle zaplňují, služby kolabují, v ulicích se začíná ozývat střelba a civilizovaný život končí. O patnáct let později je z Kirsten herečka cestující s Kočovnou symfonií. Tahle skupina muzikantů a herců cestuje po izolovaných osídleních „nového světa“ a přehrává přeživším nesmrtelné hry Williama Shakespeara a klasické kusy vážné hudby. Na svém krytém voze (a Kirsten je má vytetované na paži) mají motto ze Star Treku: „Přežít nestačí.“ A tak na svých cestách, při setkání s lidmi obětavými i sobeckými, laskavými i násilnickými, a ve vzpomínkách na svět, kdy všechno bylo tak jednoduché a samozřejmé, hledají, co dělá člověka člověkem. B e l e t r i e m i m o e d i c e EMILY ST. JOHN MANDELOVÁ Gratulace Emily St. John Mandelové a pochvala letošním porotcům ceny Arthura C. Clarka. Dle mého ne až tak skromného mínění to trefili. George R. R. Martin „ dodat obálku

„ Ukázka: Král tam stál zalitý modrou září. Neměl stá- ní. Toho zimního večera se v torontském di- vadle Elgin zrovna hrálo IV. dějství Krále Leara. O něco dříve téhož večera, když už dovnitř přicházeli diváci, hrály na jevišti tři malé holčičky hru na tleskanou. Šlo o dět- ské verze Learových dcer, jež se teď, během scény šílenství, vrátily jako jeho halucinace. Jak se vynořily v přítmí tu tam, tu zas jinde, král se potácel a natahoval se po nich. Jme- noval se Arthur Leander. Bylo mu padesát jedna let a do vlasů měl vetknuté květiny. „Znáš mě?“ zeptal se herec představují- cí Gloucestera. „Tvé oči znám,“ odvětil Arthur, kterého vyrušila dětská verze Kordélie. A právě v tu chvíli se to stalo. Výraz v jeho tváři se pro- měnil, zapotácel se, natáhl se po sloupu, ale neodhadl vzdálenost a pořádně se o něj bouchnul do hřbetu ruky. „Od pasu dolů kentauři,“ prohlásil. Nejen- že to nebyla správná replika, ale i její pro- vedení bylo sípavé a byl stěží slyšet. Ruku si hýčkal na hrudi jako nějakého zraněného ptáčka. Herec představující Edgara ho bedli- vě sledoval. Ještě pořád byla šance, že to Ar- thur hraje, ale z první řady v tu chvíli vstal ze svého místa muž, který byl zdravotník. Jeho přítelkyně ho zatahala za rukáv a syk- la: „Jeevane, co to vyvádíš?“ Ani sám Jeevan v první chvíli nevěděl. Řady za ním brbla- ly, aby si sednul. Už se k němu také hnala uvaděčka. Na pódiu začalo sněžit. „Střízlík to dělá,“ zašeptal Arthur. Jeevan, který hru velmi dobře znal, poznal, že se vrátil o dvanáct veršů zpět. „Střízlík…“ „Pane,“ spustila ta uvaděčka, „mohl bys- te prosím…“ Jenže Arthurovi Leanderovi se už krátil čas. Zakymácel se, v očích nepřítomný vý- raz. Jeevanovi bylo jasné, že už není Learem. Odstrčil uvaděčku a vrhl se ke schůdkům vedoucím na pódium, jenže to už k němu uličkou pádila druhá uvaděčka. Jeevan byl tím pádem přinucen vrhnout se na pódi- um, aniž by použil schůdky. Bylo to mno- hem výš, než čekal, a také musel kopnout do první uvaděčky, která ho popadla za ru- káv. Sníh to byl umělý, jak si stihl Jeevan periferním zrakem všimnout. Byly to malé kousíčky průsvitného plastu, které mu ulpí- valy na saku a škrábaly ho do kůže. Edga- ra a Gloucestera vyvedl ten zmatek z míry. Ani jeden z nich se už nedíval na Arthura, který se opíral o překližkový sloup a civěl do prázdna. Ze zákulisí se ozýval křik, blí- žily se k němu rychle dva stíny, jenže to už byl Jeevan u Arthura a herce, který mezitím ztratil vědomí, zachytil a jemně ho položil na podlahu. Kolem nich se rychle sypal sníh a mihotal se v bělomodravém světle. Arthur nedýchal. Ty dva stíny – muži z ochranky – se zastavily pár kroků od nich. Podle všeho jim právě došlo, že Jeevan není žádný po- matený fanoušek. V publiku to vřelo. Všude blikaly blesky foťáků na mobilech a taky se ze tmy ozývaly neurčité výkřiky. „Ježíši Kriste!“ zvolal Edgar. „Jéžiš!“ Za- pomenul na britský přízvuk, který nasadil o chvíli předtím. Teď zněl jako někdo z Ala- bamy, což taky ve skutečnosti byl. Glouces- ter si sundal gázový obvaz, který mu zakrý- val polovinu obličeje – v téhle fázi hry už neměla jeho postava oči. Jako by zamrzl na místě. Otevíral a zase zavíral pusu jako ryba. Arthurovi netlouklo srdce. Jeevan začal s jeho masáží. Někdo zavelel a opona sjela dolů. Ozval se šustot látky a to už se rozhos- tila tma, která vyvedla publikum z rovnová- hy. Intenzita světla na pódiu byla stažena na polovinu. Umělohmotný sníh se dál sy- pal. Muži z ochranky zacouvali zpět. Svět- la se přepnula, modrá a bílá znázorňující sněhovou bouři se proměnila v jasný svit, který se při srovnání zdál žlutý. Jeevan v té máslové žluti mlčky pracoval a čas od času se podíval Arthurovi do tváře. Prosím, po- myslel si, prosím. Arthur měl zavřené oči. V oponě se něco pohnulo, někdo bouchal do látky a hledal v ní z druhé strany díru. Pak už u Arthurova hrudníku klečel nějaký po- starší muž v šedém obleku. B e l e t r i e m i m o e d i c e 31

32 Hilary Mantelová se narodila roku 1952 v Derbyshiru. Studovala na univerzitě v Sheffieldu, prošla řadou zaměstnání, krom Anglie žila v Africe a v Saúdské Arábii, a exotické prostředí se pak objevilo v jejích knihách. První román začala psát už v roce 1974; pracovala na něm pět let a pak ho odložila; vyšel až roku 1991 (A Place of Greater Safety). Jeho hlavními hrdiny byli představitelé francouzské revoluce Robespierre a Danton. Mantelová tu poprvé zkoumala soukromé životy historických osobností, což je přístup, který použila i v románech Wolf Hall a Předveďte mrtvé, za které v letech 2009 a 2013 získala prestižní Man Booker Prize. Zavraždění Margaret Thatcherové Přeložila Michala Marková Tento povídkový soubor uznávané a oceňované autorky vyvolal v Británii skandál – jedná se sice o sbírku textů vesměs publikovaných časopisecky, ale titulní povídka vyšla v tomto souboru poprvé. Mantelová se za znevážení britské ikony dočkala nevybíravých útoků, jenomže kritici jako by nebrali na vědomí, že v povídce se sice objevuje Margaret Thatcherová a míří se na ni puškou, ale že Mantelové jde o něco jiného – popsat křehkou vazbu mezi nesourodými hrdiny povídky. Křehké pouto mezi lidmi, důvěrnost, která se někdy přiblíží k lásce, ale může se snadno rozplynout, je ostatně společným tématem všech povídek tohoto souboru, byť se odehrávají na rozličných místech a mezi rozličnými aktéry. Již vyšlo: Wolf Hall, Předveďte mrtvé, Za temnotou B e l e t r i e m i m o e d i c e Photo © John Haynes HILARY MANTELOVÁ

„ Ukázka: Jeho manželství neodvolatelně skončilo jed- noho vlahého podzimního dne, když mu by- lo pětačtyřicet, posledního dne jako stvoře- ného pro grilování. Nic, co se tehdy stalo, nebylo plánované, nic z toho nebyl záměr, ale zpětně viděno tam nechyběla žádná slož- ka té katastrofy. Především nechyběla Lorra- ine, která stála u prostorné americké lednice a nalakovaným nehtem hladila dveře z kar- táčované oceli. „Nelezeš někdy dovnitř?“ zeptala se. „Myslím, když je fakt vedro.“ „To by byl docela risk,“ odpověděl. „Moh- ly by se zabouchnout dveře.“ „Jodie by tě určitě postrádala. Ta by tě pustila ven.“ „Jodie by mě nepostrádala.“ Co vlastně ře- kl, to pochopil, až když to vyslovil. „A kromě toho,“ dodal, „takové horko zatím nebylo.“ „Vážně?“ prohodila. „Škoda.“ Vytáhla se vzhůru a dala mu pusu na rty. Skleničku s vínem měla pořád ještě v ru- ce:cítil,jaksemustudenáa vlhkávalípošíji a jakmuz tohopopáteřiběžímráz.Nadzve- dl ji a přitiskl k sobě, v gestu plném čistého vděku ji dlaněmi nabral pod zadkem. Něco zamumlala, natáhla ruku, odložila sklenič- ku, pootevřela rty a začala se mu plně vě- novat. Vždycky tušil, že by byla svolná. Jen ji ještě nikdy nepotkal samotnou, za vlahé- ho odpoledne, červenou ve tváři a až na tři sklenky vinho verde skoro úplně střízlivou. A sama nebývala proto, že patřila k oněm dívkám, co po světě chodí zásadně s partou jiných dívek. Byla kyprá, laskavá, na tuhle čtvrť trochu málo nóbl, a nebylo těžké si ji oblíbit. Říkala legrační věci, jako třeba: „Je to děs, jmenovat se jako quiche.“ Lahodně voněla a všechny ty vůně nějak souvisely s jídlem: švestky, vanilka, čokoláda. Pustil ji, a když uvolnil sevření, zaslechl, jak její nízké podpatky ťukly o podlahu. „Ty jsi ale panenka,“ hlesl. Narovnal se. Dokázal si živě představit, jak se sám tváří, když tak na ni shlíží, tu směsici údivu, něhy a poba- vení. Skoro se nepoznával. Oči měla stále zavřené. Čekala, že ji políbí znovu. Tento- krát ji uchopil elegantněji kolem pasu, ona stála na špičkách, oba jazyky do sebe třepo- tavě narážely. Pomalu a v klidu, připomínal si. Není kam spěchat. Jenže pak se jí jeho dlaň hrubě vyplazila po zádech, jako kdyby si žila vlastním životem. Nahmátl řemínek podprsenky. Jakýsi záškub, záchvěv mu ale napověděl: ne teď a ne tady. Ale kde tedy? Přece se nemůžou procpat davem hostů a za- mířit spolu nahoru. Věděl, že Jodie pobíhá kdesi po domě. Vě- děl – a později si připomínal, že to věděl –, že sem může každou chvíli vtrhnout. Ne- měla ráda společenské akce s otevřenými dveřmi, při kterých hosté volně proudí mezi domem a zahradou. Dovnitř se mohli dostat cizí lidi, nebo vosy. A bylo až moc jednodu- ché postávat ve dveřích s cigaretou a klábo- sit, ani uvnitř, ani venku. Mohli vás okrást za bílého dne. Sbírala skleničky, proplétala se mezi skupinkami svých hostů, hostů, kte- ří se smáli a půjčovali si navzájem mobily, hostů, kteří si jen chtěli v pohodě užít večer, prokristapána. Prokazovali jí tu laskavost, že do sebe klopili nedopité zbytky a skleničky jí podávali. A kdo to neudělal, tomu řekla: „Promiň, už máš dopito?“ Někdy stavěli ze skleniček komínky, aby jí to usnadnili, a ří- kali: „Na, Jodie, tady máš.“ A blahosklonně se na ni usmívali, protože věděli, že jí vlast- ně pomáhají s jejím koníčkem. Vídali ji, jak ponořená do vlastního světa ke všem obrá- cená zády, skládá nádobí do myčky. Bylo o ní známo, že občas dokáže myčku naplnit a zapnout pouhou hodinu po začátku večír- ku. Po soumraku přicházívala doba, kdy na manželky padla sebelítostivá nálada a man- želé se začali vytahovat a trumfovat jeden druhého, kdy vypukaly šarvátky o soukro- mé školy, kořeny stromů a parkovací karty; a to pak, říkávala Jodie, čím méně skla je po ruce, tím lépe. Poslechni, říkával jí, ty děláš, jako kdyby se nám tu vždycky servali jako v putyce. A ještě – ženská, prokristapána, polož už ten sprej proti vosám. B e l e t r i e m i m o e d i c e 33

34 „ Andrés Neuman Galán (*1977 v Buenos Aires) je argentinsko-španělský prozaik, básník, překladatel, blogger a sloupkař. Pochází z hudebnické rodiny. Když mu bylo 14 let, přestěhoval se s rodiči do španělské Granady, kde později absolvoval vysokoškolská studia španělské filologie, získal doktorský titul a vyučoval hispanoamerickou literaturu. Spisovatelskou dráhu začal jako básník a autor krátkých próz. V roce 1999 vydal svůj první román Bariloche, který se stal jednou z největších literárních událostí roku. Jako romanopisec se definitivně prosadil románem Cestovatel stoletím (2009), za který dostal cenu Alfaguara (Premio Alfaguara) a Cenu kritiky. Anglický překlad jeho románu figuroval na seznamech nejlepších knih roku uveřejněných deníky The Independent, The Guardian a Financial Times. Neuman je znám rovněž jako sloupkař spolupracující s četnými médii ve Španělsku i Latinské Americe. Cestovatel stoletím Přeložila Jana Novotná Na počátku 19. století dorazí cestovatel Hans do tajemného města Wandernburgu na pomezí Pruska a Saska. Záhadné město se liší od všech ostatních zejména tím, že každou noc se mění rozmístění domů. Hans chce zůstat jen přes noc, ale bůhvíproč nedokáže odjet a jeho život se zcela změní. Proniká do všech vrstev místní společnosti a nachází tu svou velkou lásku. V jejím domě se setkává s lidmi, kteří se stejně jako dnes my zamýšlejí nad budoucností Evropy. Hansův poklidný pobyt však naruší nečekaná událost: ve městě začne řádit vrah. A jak se posléze ukáže, Hans nejspíš není tím, za koho se vydává. Je to jeden z vyvolených. Žádnému dobrému čtenáři na jeho stránkách neunikne cosi, co najdeme jen v té nejlepší literatuře, jakou píší jen skuteční básníci. Literatura 21. století bude patřit Neumanovi a jeho několika málo pokrevním bratřím. Roberto Bolaño B e l e t r i e m i m o e d i c e ANDRÉS NEUMAN GALÁN

35 David Nobbs (1935–2015), úspěšný spisovatel, který hledal humor i ve věcech nejsmutnějších. Napsal celou řadu románů a novel, stejně jako scénáře k rozhlasovým a televizním seriálům a k vystoupením „na stojáka“. Jsi to ty Přeložil David Petrů Tragédie se dějí pořád, i tehdy, když se hned vedle odehrává komedie. Můžete jet na výlet a v první vesnici za městem přejet kočku, v tu chvíli káně na louce sezobne krtka a za zatáčkou to do vás napálí SUV. Tedy ne do vás, ale do paní Hollinghurstové, takže z Jamese Hollinghursta je vdovec. Netuší, kam jeho žena jela, ale velmi se diví, že si s sebou vzala střevíce na jehlovém podpatku. A má starosti s pohřbem. Jak se takový pohřeb vlastně dělá? A co když vás vaše sekretářka chce speciálně utěšit a nedá si to vymluvit? B e l e t r i e m i m o e d i c e DAVID NOBBS „ Komická novela o smutných věcech je tím nejlepším příkladem tvorby spisovatele Davida Nobbse, posledního velkého humoristy anglické literatury.

36 George Orwell (1903–1950) patří k nejvýraznějším spisovatelům a novinářům první poloviny 20. století. Přestože souzněl se soudobými levicovými filozofickými proudy a prohlašoval se za socialistu, v případě Sovětského svazu potěmkinovskou povahu socialistického režimu brzy prohlédl a ostře se proti němu vymezil. Originálně své politické myšlenky zpracoval v alegorické novele Farma zvířat (1945) a v antiutopickém románu Devatenáct set osmdesát čtyři (1949). Velmi oblíbené byly a stále jsou jeho eseje, cestopisy a reportáže, např. Na dně v Paříži a Londýně (1933), Barmské dny (1934) a Hold Katalánsku (1938). George Orwell dodnes zůstává ikonou vzdoru vůči totalitním tendencím a politické manipulaci všeho druhu. Na dně v Paříži a v Londýně Přeložil Vladimír Rogalewicz Aby poznal život chudých z první ruky, vydával se George Orwell na výpravy do chudých městských čtvrtí, nejprve v Londýně a později i v Paříži. Oblékal se jako nuzák, aby mezi místní lépe zapadl, protloukal se jen s minimem peněz, přespával v zavšivených ubytovnách, pracoval jako myč nádobí. S tím, jak chudí žijí a umírají, se seznámil bezprostředně též v jedné pařížské nemocnici, když na svých toulkách onemocněl. Orwellova sociologická reportáž dodnes slouží díky své upřímnosti a procítěnosti jako protipól všech suchých statistik o nezaměstnanosti, chudobě a bídě. B e l e t r i e m i m o e d i c e GEORGE ORWELL

Úpadek anglické vraždy: Eseje III. (1945–1946) Přeložila Kateřina Hilská Úpadek anglické vraždy, třetí svazek esejí George Orwella z let 1945–1946, přináší jak angažované texty „Proč píšu“, „Svoboda tisku“, „Vy a atomová bomba“ či „Antisemitismus v Británii“, tak eseje na domácká témata „Na obranu anglické kuchyně“, „Přímluva za otevřený oheň“, „Zamyšlení nad žábou obecnou“ a „Šálek dobrého čaje“, ale rovněž málo známé Orwellovy recenze, například Dostojevského Zločinu a trestu a Bratrů Karamazových nebo Pruského důstojníka D. H. Lawrence. Nelze také opomenout vtipné a trefné dobové úvahy zveřejňované ve sloupcích „Jak to vidím já“. Esejistické dílo George Orwella vychází ve čtyřech svazcích a obsahuje celkem 241 esejí, analýz, recenzí a novinových sloupků. V této podobě se jedná o nejúplnější, nejširší a naprosto vyčerpávající souhrn Orwellovy publicistiky v češtině. B e l e t r i e m i m o e d i c e Již vyšlo: Farma zvířat/Animal farm (bilingvní titul), Cesta k Wigan Pier, Deníky I (1931–1940), Deníky II (1940–1949), Devatenáct set osmdesát čtyři/Nineteen Eighty-four (bilingvní titul), Lev a jednorožec – Eseje I., Ohlédnutí za španělskou válkou – Eseje II., Farma zvířat – nové vydání, Devatenáct set osmdesát čtyři – nové vydání, Hold Katalánsku 37

ORHAN PAMUK Orhan Pamuk (*1952) je nejvýznamnější a nejoceňovanější turecký spisovatel současnosti, nositel Nobelovy ceny za literaturu (2006), scenárista, esejista a profesor srovnávací literatury na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Svou tvorbou staví mosty mezi moderním evropským románem a mystickou tradicí Orientu. Zabývá se fenoménem Turecka jako země oscilující mezi dvěma světy. Jeho dílo bylo přeloženo už do padesáti jazyků a vydáno ve více než stovce zemí celého světa. V roce 1982 debutoval rodinnou ságou Pan Cevdet a jeho synové. Mezinárodní uznání mu přinesl román Bílá pevnost (1985). Za vrchol jeho tvorby je považována kniha Jmenuji se Červená (1998). Jiné barvy Přeložil Petr Kučera Výběr z esejí, které Pamuk napsal v průběhu necelých třiceti let, má jako ústřední témata dvě autorovy největší vášně: knihy a Istanbul. Sbírka je koláží jazykově i stylově vybroušených textů, které sahají od autorových vzpomínek na dětství přes pronikavé vhledy do těch nejbizarnějších koutů města na Bosporu až po kritické úvahy o světových literátech i vlastním psaní a zahrnuje i delší povídku. Z této různorodé mozaiky se skládá překvapivě ucelený, téměř románový svět spisovatele rozkročeného mezi Západem a Východem, který i z nenápadných každodenností dokáže vytvořit nesmírně poutavý příběh. Již vyšlo: Jmenuji se Červená, Sníh, Bílá pevnost, Černá kniha, Nový život, Muzeum nevinnosti, Tichý dům, Istanbul B e l e t r i e m i m o e d i c e 38

39 Yeonmi Parková (*1993). Když bylo Yeonmi třináct, uprchly s matkou a sestrou ze Severní Koreje do Číny. Hnal je strach z komunistického režimu, který právě uvěznil otce rodiny, touha po svobodě, ale také obyčejný hlad. Cestou se jim však ztratila sestra a v Číně na ně čekalo kruté zklamání: Yeonmi s matkou skončily v rukou obchodníků s lidmi. Po dlouhých peripetiích se nakonec vysněné svobody přece jen dočkaly: dorazily do Jižní Koreje a dokonce se zde shledaly se ztracenou sestrou. Abych přežila Můj útěk ze Severní Koreje Přeložil Jan M. Heller „Poté, co jsem uprchla ze Severní Koreje, jsem s překvapení zjistila, že pestré květy a zelené jarní výhonky jsou v jiných částech světa symbolem života a obrody. V Severní Koreji je jaro časem smrti. V této roční době už nezbývají žádné zásoby potravin a farmy žádné potraviny neprodukují, protože nové plodiny se teprve sázejí. Na jaře umírá nejvíce lidí hlady. Často jsme se sestrou slýchaly lidi na ulicích, jak procházejí kolem mrtvol a s politováním mumlají: ,Škoda, že nevydrželi do léta.‘ Když teď, v dubnu a květnu, cestuju po Americe a Anglii, užívám si nádherné přírody a kochám se jarními květinami. Nezapomínám ale také na doby, kdy jsem sametové zelené kopce proklínala a přála si, aby ty kytky byly z chleba nebo cukru.“ Autobiografický příběh Yeonmi Parkové je fantastickým svědectvím o síle rodinných pout a vyprávěním člověka, který touží nejen po svobodě, ale hlavně po obyčejném slušném životě bez každodenního ponižování a politického vyplachování mozků. Abych přežila je strhující napínavý příběh, ve kterém nechybí dramatické filmové scény, nečekané zvraty, ale ani jemný podvratný humor. B e l e t r i e m i m o e d i c e YEONMI PARKOVÁ

Tábor Přeložil Ondřej Mrázek Nový román mladého kontroverzního spisovatele Zachara Prilepina je nejvýraznějším a nejdiskuto- vanějším počinem ruské literatury poslední doby. Děj knihy, která rozmachem, metaforičností, barevností i krutostí zobrazované pravdy připomíná pestrá a děsivá plátna Hieronyma Bosche, se odehrává jednoho podzimu ve druhé polovině 20. let v legendárním lágru na odlehlých Soloveckých ostrovech. Nehledě na historičnost (autor několik let pátral v soloveckých vězeňských i klášterních archivech, odkud čerpá inspiraci) klade nadčasové otázky po smyslu života v nesvobodných podmínkách, vztahu jedince k dobru a zlu, hříchu a pokání, k mocenskému teroru a také k věcem mezi nebem a zemí. B e l e t r i e m i m o e d i c e Zachar Prilepin (*1975) je jedním z nejčtenějších a zároveň nejkontroverznějších ruských spisovatelů. Vydal několik románů (Patologie, Hřích, Černá opice, Tábor a další) a sborníků povídek (česky: Botky plné horké vodky), za které získal prestižní knižní ceny jako Národní bestseller nebo Velká kniha. První knihy psal na základě vlastních zkušeností z války v Čečně, v dalších se stal břitce ironickým kronikářem současné ruské společnosti Ruska. Je politicky vyhraněným ruským patriotem se sociálním cítěním a členem ilegální nacionálně-bolševické strany. Ostře se vyhraňuje proti fašizujícímu nacionalismu, Putinově režimu (signatář petice Putin musí odejít), ale i proti prozápadní liberální opozici. Organizoval rozsáhlou humanitární pomoc pro civilní obyvatele Donbasu a Luhansku, strádající kvůli válečnému konfliktu na východě Ukrajiny. Prilepin žije v Nižním Novgorodu, působí jako opoziční novinář a vlastní nezávislý zpravodajský internetový portál. Je ženatý a má čtyři děti. ZACHAR PRILEPIN 40 Již vyšlo: Botky plné horké vodky

„ Ukázka: Čím byl klášter blíže, tím byl řev racků silnější. Mnišský příbytek byl hranatý a neote- saný, s nepravidelnými úhly koutů a stěn, a působil nanejvýš zanedbaně a rozbořeně. Jeho tělo vyhořelo, zbyly tu jen průvany a balvany stěn porostlé mechem. Tyčil se tak těžkopádně a masivně, jako by ho nepostavili slabí lidé, ale jako by svým obřím trupem spadl z nebe a lapil všechny, kdo se tu ocitli, do pasti. Arťom se nerad díval na klášter zvenčí. Chtěl co nejdříve projít branou a už být uvnitř. „Už tu druhý rok trpím a hladovím, ale pokaždé když vcházím do toho hradu, ruka jako by se sama chtěla pokřižovat,“ svěřil se Vasilij Petrovič šeptem. „Tak proč se nepokřižujete?“ odpověděl mu nahlas Arťom. „To se mám modlit k té hvězdě?“ zeptal se Vasilij Petrovič. „Ke chrámu,“ prohlásil ostře Arťom. „Ja- ký je v tom rozdíl, hvězda sem, hvězda tam, chrám přece stojí.“ „A useknou mi za to prsty, radši nebudu dráždit hlupáky,“ řekl Vasilij Petrovič, za- myslel se a ruce si pro každý případ scho- val hlouběji do rukávů saka. Pod sakem měl obnošenou flanelovou košili. „Vidíte, a to je v chrámu taková spousta sva- tých, co se můžou dostat do nebe, ani nebu- dou vědět jak, a modlí se na trojposchoďo- vých pryčnách,“ ukončil myšlenku Arťom. „A to ještě nemluvím o těch, co jsou dole pod pryčnami.“ Přes dvůr přecházel Vasilij Petrovič po- každé rychle, se sklopenou hlavou, jako by se ze všech sil snažil, aby si ho nikdo nevšiml. Ve dvoře rostly staré břízy a staré lípy a nejvýše ze všech stál topol. Ale Arťomovi se nejvíc líbil jeřáb – jeřabiny bezohledně trhali buď do čaje, nebo prostě jen tak aby si požvýkali něco pěkně kyselého, jenomže ve skutečnosti byly tak hořké, že se nedaly sníst. Posledních pár střapců viselo úplně nahoře a z nějakého důvodu to celé Arťomo- vi připomínalo účes jeho matky. Dvanáctá pracovní rota Soloveckého tá- bora byla ubytována v klenuté klášterní jí- delně s jedním opěrným sloupem v býva- lém chrámovém kostele Zesnutí Přesvaté Bohorodičky. Vstoupili do dřevěné chodby a pozdravili džípy (vězně na nejnižších příčkách spole- čenského žebříčku v lágru, kteří posluhova- li ostatním – pozn. překl.) – Čečence, jehož paragraf a příjmení si Arťom za žádnou ce- nu nemohl zapamatovat, a Afanasjeva, kte- rý seděl, jak se sám rád chlubil, za antiso- větskou agitaci – leningradského básníka. Ten se hned začal živě zajímat: „Tak co, jak to vypadá v lese s jahodama a borůvkama, rostou, Ťomo?“ Odpověď zněla: „Jahoda je v Moskvě, je to čekista a náměstek šéfa GPU. No a v lese – tam jsme my.“ Afanasjev se tiše zachichotal, Čečencovi to, alespoň jak se zdálo Arťomovi, nedošlo, i když z jejich výrazu se stejně nic poznat nedá. Afanasjev seděl a snažil se udělat si pohodlí, pokud lze mluvit o pohodlí na dřevěné stoličce, a Čečenec pořád přecházel sem a tam, a pak si dřepl na bobek. Natahovací nástěnné hodiny ukazovaly tři čtvrtě na sedm. Arťom trpělivě čekal na Vasilije Petroviče, který si nabral vodu z kádě u vchodu, srkal a funěl u toho, zatímco Arťom by do sebe obrátil sklenici na dva hlty... nakonec, když na něj přišla řada, do sebe hodil tři sklenice a čtvrtou si vylil na hlavu. „My se s tou vodou musíme tahat!“ řekl nespokojeně Čečenec, přičemž každé rus- ké slovo jakoby v ústech kouzlil se značnou námahou. Arťom sáhl do kapsy pro pár roz- mačkaných borůvek a řekl: „Na, vezmi si.“ Čečenec si vzal, aniž by pochopil, co mu vlastně dávají, a když to zjistil, opovržlivě mrštil borůvky na stůl. Afanasjev je postup- ně všechny pochytal a naházel si je do úst. B e l e t r i e m i m o e d i c e 41

John Renehan se narodil v Bostonu a vyrůstal v Kalifornii. Pracoval jako právník na newyorské radnici, poté nastoupil do armády a jako důstojník dělostřelectva odjel s Třetí pěší divizí do Iráku. Před odchodem z aktivní služby dosáhl hodnosti kapitána. V současnosti pracuje jako právník pro americké ministerstvo obrany. Zkušenosti z terénu publikoval v časopisech The American Spectator, The American Scholar a The American Interest. Údolí je jeho první román. Údolí Přeložil Ondřej Palouš Když se důstojník Black dozví, že musí odcestovat do Údolí, netuší, že ho čeká cesta do afghánského srdce temnoty. Údolí je nejvzdálenější výspa, na níž americká armáda udržuje kontrolní stanoviště, místo, o němž nekolují fámy či legendy, ale rovnou mýty: není nebezpečnějšího místa v zemi. Black dostává zdánlivě rutinní úkol – musí vyšetřit incident, kdy vojáci neprozřetelně zastřellili domorodcům v „přátelské“ vesnici kozu. Z odškrtnutí administrativní kolonky se však velmi rychle stává noční můra a boj o život. Debut Johna Renehana Údolí je vyzdvihován pro realistické vylíčení afghánského konfliktu a jako válečný román si vysloužil přirovnání k dílům Josepha Conrada, Tima O’Briena a Francise Forda Coppoly. B e l e t r i e m i m o e d i c e „ Údolí je zdrcujícím a srdcervoucím příběhem, který se proslaví stejně jako Co nosili s sebou Tima O’Briena. Moderní válečná klasika. Providence Journal JOHN RENEHAN Photo © Sobia Deen 42

„ Ukázka: Merrick to nevydržel. „Jděte do PRDELE, poručíku!“ vystartoval na Blacka. Třásl se, obličej rudý vztekem. „To vy mi řekněte, co jste to udělal!“ To už víceméně ječel. „Řeknete mi, co jste udělal, pak se zdeku- jete zpátky na ubytovnu a budete tam sedět a vůbec do KURVA ničeho se nebudete mon- tovat, dokud z mý ZASRANÝ ZÁKLADNY nevypadnete!“ „Proč,“ řekl Black tiše, „navádíte vojáky, aby mi lhali o délce svého pobytu na základ- ně Vega?“ Merrick ztuhl. „Cože?“ „Pročjsteříkalmužstvu,abymilhalio tom, jak jsou tu dlouho?“ „Proč jsem cože?!“ „Prostě mi řekněte, co se tady děje, ser- žante.“ Rozzuřenému Merrickovi spadla brada, v zarudlé tváři ohromený výraz. „Měneodstřihnete,“pokračovalBlackklid- ně, „protože jste seržant první třídy a moc dobře víte, co by kladení překážek mému vyšetřování udělalo s vaší kariérou.“ „Pane,“ cedil Merrick vztekle, „opusťte IHNED tuhle místnost.“ „Všechno mi ve vlastním zájmu řekněte, než na to přijdu sám.“ Merrick zařval tak strašně, že mu v di- vokém šklebu úplně zmizely oči. „VYPADNĚTE!“ Black se otočil a vyšel ven. Dveře se za ním s prásknutím zabouchly. Řítil se chodbou, ani pořádně nevěděl kam, hlavu plnou míhajících se myšlenek. Danny. Zmizel. Co jsi to udělal? Za rohem u zdi stál kovový koš na odpad- ky. Nakopl ho tak silně, jak to jen dokázal. Odřinčel chodbou a trousil za sebou stopu zmačkaných a špinavých papírů. * * * Když Tajumal seskákal po balvanech kame- nitého hřebene, silueta jeho postavy se jas- ně rýsovala proti temné obloze. Bylo mu to jedno. Cítil lehkou závrať. Vím, žes nedopustil, aby se mi dnes něco stalo, Otče. Měl za sebou dost těžkou volbu – jestli má sledovat odpadlíka, který se z americké základny vytratil během boje, nebo to risk- nout a pokračovat podle plánu. Tajumal se rozhodl pokračovat podle plánu. Nedopustil jsi, abych selhal, Otče. Ochránil jsi mě ve svém požehnaném náručí. Bylotonáročné,jakostatněočekával.Vy- padalo to téměř neproveditelně, celý ten výšlap až na vrchol hory a pak zase zpátky, to vše dřív, než vyjde slunce. Než se vzbu- dí Matka. Obyvatelé údolí byli rození horolezci. V ži- lách měli krev horských koz. I tak to ale byl ten nejtěžší, nejrychlejší výstup Tajumalova života. A to vše bez záruky úspěchu poté, co na vrchol dorazí. Vždycky jsi mě nazýval chytrým, Otče. A tak se tedy snažím být. Bylo to celkem lehké, vážně. Skoro stejně lehké jako se postarat o vybavení toho vou- satého amerického válečníka, který v ho- rách slídil po lidských duších. Tohle bylo důležitější, to ale nepředstavovalo vážný problém. Odšrouboval kabely z toho, co byla nepochybně nějaká opravdu velká baterie, a mrštil je ze svahu. Opět, bez pomoci zbra- ní nebo výbušnin, dokázal Tajumal to, na co chvástavý Kadir se svou puškou a bláz- nivými nápady nestačil. A to nejdůležitější spočívalo bezpečně v Tajumalově kapse. Ma- lý kovový válec, na jehož konce se připojily kabely, takže když jste to celé dávali dohro- mady, vypadalo to, jako když se spojuje dív- ka s mužem, opravdu, i když to zní směšně. Tahle věc byla důkaz. Taliban se to dozví. Američané přijdou, aby zařízení spravili. To ale nějaký čas potrvá. Dost dlouho, aby to Tajumalovi stačilo. A brzy se to dozví i důstojník. B e l e t r i e m i m o e d i c e 43

William Saroyan (1908–1981) se narodil v kalifornském Fresnu v rodině arménského původu. Když mu byly tři roky, zemřel mu otec a William byl i se sourozenci umístěn do sirotčince. Později se rodina v čele s matkou znovu spojila a dospívající William začal brzy pracovat. Když doma narazil na několik otcových povídek, rozhodl se, že se stane spisova- telem. Kritiky zaujal především humanistickou povídkou „Odvážný mladý muž na létající hrazdě“, posléze se na literární scéně etabloval emotivními knihami Lidská komedie, Tracyho tygr, Tati, tobě přeskočilo, Mami, mám tě ráda či dramatem Minuty na hodinách. Odvážný mladý muž na létající hrazdě Přeložil Zdeněk Urbánek Jak jsme se ocitli na tomto světě? Je možné se uživit jen psaním? Jak žít smysluplně a nezpronevěřit se vlastní duši? Tyto otázky si klade hlavní hrdina titulní povídky, mladík, který se podobá autorovi, a udává tón celé sbírce: „Jsem vypravěč a mám jen jediný příběh – člověka. Miluji život a před smrtí jsem pokorný. Jsem proti prostřednosti. Je-li někdo poctivý idiot, mohu ho milovat, nemohu však milovat nepoctivého génia.“ Říkají mi Aram Přeložila Věra Pourová Sbírka povídek Říkají mi Aram představuje spisovatelovo dětské alter ego, Arama, chlapce arménského původu, který právě dospívá a seznamuje se s širším příbuzenstvem i okolním světem. Jeho vidění je truchlivé i radostné, bezstarostné a dojemné, vždy však prodchnuté autentickým dětským prožíváním i těch nejdrobnějších událostí. B e l e t r i e m i m o e d i c e WILLIAM SAROYAN 44 Připravujeme: O neumírání

45 Moje kočka Jugoslávie Přeložila Jitka Hanušová Mladý muž, hroznýš a nevypočitatelný kocour. Jedna rodina, dvě země a spousta kousků zlomených srdcí. V 80. letech na jugoslávském venkově provdají mladičkou muslimskou dívku za mladíka, kterého sotva zná. Snaží se, seč může, aby byla dobrou ženou, ale čeká ji jen jedno zklamání za druhým. Když se země rozpadne v plamenech válečné vřavy, rodina prchá a život, jak jej znávala, nechává za sebou. Mladý přistěhovalec vyrostl ve Finsku, chladné zemi, kde se od nově příchozích očekává, že vděčně přijmou určené místo ve společnosti. Osamělý vyděděnec si koupí hroznýše, ale teprve kocour, s kterým se seznámí v baru, ho nasměruje na cestu, kterou je třeba projít. B e l e t r i e m i m o e d i c e Pajtim Statovci (*1990 v Kosovu) se ve dvou letech přistěhoval do Finska. Studuje literaturu na Helsinské univerzitě a scenáristiku na univerzitě Aalto-yliopisto. Za svůj literární debut z r. 2014, román Moje kočka Jugoslávie (Kissani Jugoslavia), získal prestižní literární cenu deníku Helsingin Sanomat. PAJTIM STATOVCI „ Moje kočka Jugoslávie získala v r. 2014 prestižní literární cenu největšího finského deníku Helsingin Sanomat.

46 Donna Tarttová (*1963) patří k nejuznávanějším americkým autorům současnosti, přestože napsala zatím jen tři romány, Tajná historie (The Secret History, 1992), Přítelíček (The Little Friend, 2002) a Stehlík (The Goldfinch, 2013). Její psaní charakterizuje vypravěčská poctivost, myšlenková hloubka a neuspěchaná prokomponovanost – ne náhodou vznikal každý z jejích románů dlouhá léta. Za své dílo obdržela Donna Tarttová řadu ocenění, včetně nejprestižnější americké literární ceny, Pulitzer Prize. Její knihy byly přeloženy do jednatřiceti světových jazyků. Stehlík Přeložil David Petrů O životním příběhu Theodora Deckera lze s trochou nadsázky říci, že je především příběhem osudových ztrát a nálezů – teroristický útok v newyorském Metropolitním muzeu umění jej v raném mládí připraví o milovanou matku, ale zároveň ho nečekanou shodou okolností učiní vlastníkem slavného díla holandského mistra Fabritia, obrazu nevyčíslitelné hodnoty zvaného Stehlík. Důsledky obou těchto událostí, společně s vlivem několika velmi rozdílných přátel – od Andyho, intelektuálního syna zámožné newyorské rodiny, přes dobromyslného postaršího starožitníka Hobieho až po živelného ukrajinského imigranta Borise –, odkloní Theův život směrem, o jakém se mu do té doby ani nesnilo, a neoddělitelně jej svážou nejen se světem umění, ale i se světem zločinu. B e l e t r i e m i m o e d i c e DONNA TARTTOVÁ „ Americká kniha roku 2013, Pulitzerova cena 2014

úhledně choulil téměř do kuličky – jeho ostražitost, jeho čilý, pozorný výraz –, mi připomnělo máminy fotky z dětství: steh- lík s tmavou čepičkou a nehybným pohle- dem. „Byla to jedna ze slavných tragédií ho- landských dějin,“ pokračovala máma. „Zni- čilo to velkou část města.“ „Co?“ „Výbuch v Delftu. Fabritius při něm ze- mřel. Ty jsi neslyšel, jak o tom ta učitelka před chvílí vyprávěla těm dětem?“ Slyšel. Bylo to u trojice ponurých kraji- nek od malíře jménem Egbert van der Poel, různé pohledy na tutéž doutnající pustinu: ruiny vyhořelých domů, větrný mlýn s po- trhanými plachtami, vrány kroužící na za- kouřeném nebi. Seriózně vyhlížející dáma hlasitě vysvětlovala skupině žáků z druhé- ho stupně, že v Delftu v sedmnáctém sto- letí vybuchlo skladiště střelného prachu a že dotyčného malíře město v troskách tak uhranulo, že ho maloval pořád dokola jako posedlý. „Egbert byl Fabritiův soused, po tom vý- buchu trochu přišel o rozum, nebo mně to tak aspoň připadá, ale Fabritius zemřel a jeho ateliér byl zničený. A s ním i skoro všechny jeho obrazy, kromě tohohle.“ Zdá- lo se, že čeká, jestli k tomu něco podotknu, a když jsem mlčel, pokračovala: „Byl jed- ním z největších malířů svojí doby, ve zla- té éře malířství. Byl opravdu hodně, hodně slavný. O to větší je škoda, že se z celého jeho díla dochovalo jen asi pět nebo šest obrazů. Zbytek je ztracený – všechno, co kdy namaloval.“ B e l e t r i e m i m o e d i c e „ Ukázka: „Tohle byl asi první obraz, do kterého jsem se vážně zamilovala,“ vykládala máma. „Ne- budeš tomu věřit, ale byl v jedné knížce, kte- rou jsem jako malá pořád tahala z knihovny. Sedávala jsem vedle postele a celé hodiny na něj zírala, naprosto fascinovaná – tako- vý roztomilý drobeček! Vážně je k neuvě- ření, kolik se toho člověk může o obrazu dozvědět jen díky tomu, že stráví spoustu času s reprodukcí, dokonce ani nemusí být kdovíjak kvalitní. Já jsem se nejdřív zami- lovala do toho ptáčka, skoro jako kdyby byl živý, a postupně jsem začala milovat i to, jak je namalovaný.“ Zasmála se. „Ve stejné knížce byla i Hodina anatomie, ale z té mi běhal mráz po zádech. Kdykoli jsem knížku omylem otevřela na té stránce, hned jsem ji s hrůzou zabouchla.“ Dívka se staříkem mezitím došli skoro k nám. Rozpačitě jsem se předklonil a za- hleděl se na obraz. Byl snad nejmenší z celé výstavy a zároveň nejprostší: žlutý stehlík na neokázalém bledém pozadí, řetízkem při- poutaný za drobnou nožku k bidýlku. „ByltoRembrandtůvžák,Vermeerůvuči- tel,“vykládalamáma.„Atenhlemaličkýob- rázek je tím chybějícím článkem mezi obě- ma – to čiré, jasné denní světlo, hned vidíš, kde se Vermeer inspiroval. Jako malá jsem samozřejměo těchhlevěcech,o nějakémhis- torickémvýznamu,vůbecnicnevědělaa ani mě to nezajímalo. Ale nedá se mu upřít.“ Poodstoupil jsem, abych si malbu lépe prohlédl. Byla přímočará a věcná, bez zby- tečného sentimentu; a to, jak se ten ptáček 47

Lavie Tidhar se narodil v izraelském kibucu, ale žil i v Jižní Africe, Laosu nebo na Vanuatu. V současné době bydlí v Londýně. Ve světě literatury si udělal jméno jako autor sci-fi a fantasy, který se věnuje rozmanitým žánrům od povídek přes romány až po grafické romány. Za svůj román Osama (Usáma) získal v r. 2012 World Fantasy Award for Best Novel (Světovou cenu pro nejlepší román vydaný v uplynulém roce v angličtině v žánru fantasy) a porazil tak mj. Stephena Kinga s 11.22.63 nebo George R. R. Martina a jeho Tanec s draky. Stejně jako v případě Usámy, i v románu Muž leží a sní (A Man Lies Dreaming, 2014) vytváří Tidhar alternativní historii. Tentokrát nám v ní ukazuje, co by se stalo, kdyby se ve třicátých letech v Německu ujali vlády komunisté. Muž leží a sní Přeložila Petra J. Poncarová Druhá polovina 30. let 20. století. Evropa je v krizi a Velká Británie se potýká s přílivem uprchlíků. V Německu totiž došlo k Pádu, moci se chopili komunisté, a tak boháči i fašisté, nechtějí-li skončit v trestaneckém táboře, musí utéct za hranice. Většinou se rychle vzpamatují a dál se věnují tomu, na co mají talent, třeba obchodu nebo organizovanému zločinu, ale jistý pan Wolf je muž s ideály, hnusí se mu všeobecný morální úpadek, a zatímco živoří v zaměstnání soukromého detektiva, sní o tom, že už brzy vydá další část svého životního díla, knihy nazvané Můj boj. Pravda, mezitím si ještě bude muset vytrpět něco sexuálního ponížení v rukou zdegenerovaných prostitutek či špinavé Židovky a párkrát dostane pořádnou nakládačku, ale to muže jeho formátu nezlomí. Zatím v jiném čase a na jiném místě leží muž a sní… B e l e t r i e m i m o e d i c e LAVIE TIDHAR 48

J. R. R. Tolkien se narodil roku 1892 v jihoafrickém Bloemfonteinu, dětství však strávil v Anglii, kde rovněž absolvoval středoškolská a univerzitní studia. V roce 1919 získal v Oxfordu diplom v oboru staroanglického jazyka a literatury a po pěti letech se ve stejném oboru stal profesorem. Prvními Tolkienovými publikacemi byly ve 20. letech Slovník střední angličtiny (A Middle English Vocabulary, 1922) a kritické vydání středověké romance Sir Gawain a Zelený rytíř (Sir Gawain and the Green Knight, 1925), čtenářský úspěch mu však přinesl až pohádkový příběh z fiktivní dávné Středozemě Hobit (The Hobbit, 1937, česky poprvé 1979). Po čtrnáctileté práci, započáté už před vydáním Hobita, dokončil koncem 40. let rozsáhlé, v dějové a myšlenkové složitosti i jazykové invenci nesrovnatelně bohatší pokračování v trilogii Pán prstenů (The Lord of the Rings, 1954–1955, česky poprvé 1990–1992), jež vzbudila mohutnou vlnu zájmu zejména mezi západní mládeží ve druhé polovině 60. let a dočkala se nesčetných vydání v milionových nákladech. Osudy Středozemě a jejích obyvatel, letmo načrtnuté v Hobitovi a rozpracované v Pánu prstenů, dále rozvíjí epos Silmarillion (The Silmarillion, 1977, česky 1992), který čtyři roky po autorově smrti připravil k vydání jeho syn Christopher. Tolkienův literární odkaz doplňuje řada odborných literárně-historických studií a série drobnějších pohádkových příběhů. Artušův pád Přeložil Jan Kozák Ve třicátých letech se J. R. R. Tolkien, veden svou profesí i zájmem o starou literaturu, pokusil přebásnit staroanglickým aliterativním veršem nesmrtelný příběh o králi Artušovi. Podle svědectví jednoho z blízkých přátel šlo o velice úspěšný pokus, ale ani nadšená chvála tohoto čtenáře nepřiměla Tolkiena k tomu, aby text dokončil. Podle všeho jej definitivně opustil v roce 1937, kdy vyšel Hobit. Text z pozůstalosti zpracoval jeho syn Christopher, opatřil komentáři, v nichž cituje klasická zpracování artušovské látky i staroanglické básně, které se k tomuto cyklu vztahují. Tolkienovu báseň vydáváme v bilingvní verzi. B e l e t r i e m i m o e d i c e J. R. R. TOLKIEN Již vyšlo: Hobit, Pán prstenů, Silmarillion, Húrinovy děti, Netvoři a kritikové, Nedokončené příběhy, List od Nimrala a jiné příběhy, Legenda o Sigurdovi a Gudrún, Pan Blahoš 49

Uznávaný klasik americké i světové prózy (1922–2007). Začínal v padesátých letech jako povídkář, jeho první romány patřily jednoznačněji do žánru sci-fi, později si vypracoval příznačný styl s členěním textu do kulometně krátkých, sžíravých odstavců. Stal se kultovním autorem několika generací čtenářů, včetně českých. No není to krása? Přeložila Pavla Horáková Kurt Vonnegut nebyl jen přední americký prozaik, ale též vyhledávaný a oblíbený veřejný řečník. Výbor z jeho projevů nyní vychází pod názvem No není to krása? Najdeme zde devět autorových proslovů; jeden z nich byl pronesen u příležitosti přebírání prestižní ceny Carla Sandburga, jeden na shromáždění Indianské unie občanských svobod a sedm zbylých na různých univerzitních promocích (což je přímo vonnegutovsky paradoxní, vzhledem k tomu, že sám Vonnegut nikdy univerzitu nedostudoval). Netřeba se však bát nějaké mravokárné suchařiny – Vonnegutovy projevy si co do výstavby, čtivosti a vtipnosti s ničím nezadají s jeho prózami. I v nich autor předvádí svou typickou ironii a sarkasmus, i v nich dokáže mezi drsné špílce nenápadně propašovat svůj humanismus a empatii, i v nich vyslovuje nejednu základní pravdu a přitom na čtenáře – či posluchače – spiklenecky pomrkává. No není to krása? B e l e t r i e m i m o e d i c e KURT VONNEGUT, JR. Již vyšlo: Pozor, vyletí ptáček!, Pánbůh vám požehnej, pane Rosewatere, Pánbůh vám požehnej, doktore Kevorkiane, Jatka č. 5, Vítejte v pavilonu opic, Modrovous, Sirény z Titanu, Květná neděle, Tabatěrka z Bagomba, Mechanické piano, Snídaně šampiónů, Časotřesení, Groteska, Hokus pokus, Ostroočko, Matka noc, Kriminálník, Když smrtelníci spí 50

51 Gregor von Rezzori (1914–1998) pochází ze sicilské rodiny, která v 18. století přesídlila do Vídně. Rezzoriho dědeček pracoval v hlavním městě monarchie jako architekt, otec byl rakouským úředníkem v Černovicích v Bukovině, která po roce 1918 připadla Rumunsku, rodinní příslušníci tudíž získali rumunské občanství. V roce 1940 severní Bukovinu uchvátil Stalin, Rezzori se stal nuceně sovětským (ukrajinským) občanem. Později žil 40 let jako občan bez státní příslušnosti. V roce 1982 se rozhodl pro rakouskou státní příslušnost, roku 1998 zemřel v Toskánsku. Literárně začal být Rezzori činný v Berlíně kolem roku 1938, po válce pracoval jako novinář a autor rozhlasových her, světového úspěchu dosáhl sbírkou skurilních příběhů Maghrebinische Geschichten. K dalším jeho ceněným knihám patří romány Ödipus siegt bei Stalingrad nebo Der Tod meines Bruders Abel. Paměti antisemity Přeložila Eva Pátková Román v pěti povídkách Paměti antisemity je neskrývaně autobiografický. Jeho autor zvláštně poetickým, mnohdy až básnivým jazykem líčí svůj život i osudy lidí, s nimiž se setkává, a čtenářům tak předestírá nesmírně složitý a propletený svět na území tehdejší habsburské monarchie, nejen v rodné Bukovině, nýbrž i v Bukurešti a ve Vídni, rozporuplný, a přece podivuhodně soudržný, který definitivně zmizel s příchodem Hitlera a nacismu. Rezzori se soustřeďuje především na vztah mezi židovským a nežidovským obyvatelstvem. Jeho postřehy a vylíčení všudypřítomného antisemitismu ve středních a vyšších vrstvách jsou pro čtenáře, který zná antisemitismus hlavně v jeho brutální podobě za nacismu, objevné. Zároveň nám přibližuje málo známé prostředí exotické Bukoviny, kterou miluje a které tímto románem vybudoval pomník. Péter Nádas o Rezzorim právem říká, že sice není jediný, zato je nejneobyčejnější zpravodaj a zpřítomňovatel tohoto zaniklého, zničeného a na popel spáleného světa. B e l e t r i e m i m o e d i c e GREGOR VON REZZORI

52 Andy Warhol (1928–1987) byl americký umělec, filmař, herec a jedna z vůdčích postav pop-artu. Jeho rodiče se do Spojených států přistěhovali z oblasti dnešního severovýchodního Slovenska a v Pittsburghu, kde se narodil, strávil malý Andrej Varhola několik let v české komunitě. Od mládí se u něj projevovalo umělecké nadání a po absolutoriu komerční designové tvorby se koncem čtyřicátých let přestěhoval do New Yorku. Živil se zprvu jako ilustrátor a designér, ale postupně se stále intenzivněji věnoval volné tvorbě a v šedesátých letech už byl jedním z nejvýraznějších umělců své doby. V duchu rozvíjejícího se pop-artového hnutí se ve výtvarném umění nechával inspirovat předměty denní potřeby, kamerou se zase snažil zachytit syrovou, nehranou realitu – do svých filmů často obsazoval neherce a mnoho záběrů je dílem náhody a okamžiku. Andy Warhol si za svůj život stihl nadělat mnoho přátel i nepřátel, přežít atentát a ovlivnit celé generace umělců, ale především povýšit populární kulturu na umění. Popismus Šedesátá léta očima Andyho Warhola Přeložil Jiří Hanuš Šedesátá léta znamenala zemětřesení, které navždy proměnilo tvář moderní kultury. Jedním z jeho epicenter byl New York – a jednou z jeho vůdčích osobností byl Andy Warhol. V jeho studiu, legendární Factory, se pravidelně scházela společenská a kulturní smetánka té doby, od Lou Reeda a jeho Velvet Underground po Eddie Sedgwickovou či Boba Dylana. Kniha Popismus, již s Andym Warholem napsala jeho dlouholetá spolupracovnice a přítelkyně Pat Hackettová, je věrným a upřímným záznamem oné vzrušené doby a zároveň kaleidoskopem drbů, anekdotických historek i niterných zamyšlení, které ocení každý, koho zajímá pop-art, popkultura i šedesátá léta jako taková. B e l e t r i e m i m o e d i c e ANDY WARHOL, PAT HACKETTOVÁ Již vyšlo: Od A k B a zase zpátky aneb Filosofie Andyho Warhola „ Andy Warhol je jediný génius na světě s IQ 60. Gore Vidal

53 Novinář Peter Ames Carlin píše především pro New York Times a časopis People, známé jsou i jeho kritiky pro magazín The Oregonian. Je autorem dvou mimořádně úspěšných hudebních biografií, Catch a Wave: The Rise, Fall & Redemption of the Beach Boys’ Brian Wilson (Chytit správnou vlnu: Cesta vzhůru, pád a vykoupení Briana Wilsona z Beach Boys) a Paul McCartney: A Life (Paul McCartney: Život). S rodinou žije v Portlandu ve státě Oregon. Bruce Životopis Bruce Springsteena Přeložil Rani Tolimat Již více než čtyři desetiletí jsou písně Bruce Springsteena odrazem srdce a duše Ameriky. Během své kariéry získal na dvacet cen Grammy, dva Zlaté Glóby a jednoho Oscara, k tomu prodal více než 120 milionů alb. Jeho hlas má také nemalý vliv na americkou kulturu a politiku. Sám Barack Obama jednou v narážce na Springsteenovu celoživotní přezdívku prohlásil: „Já jsem prezident, ale on je šéf.“ Životopis nazvaný prostě Bruce je první biografií po pětadvaceti letech, na níž spolupracoval i samotný Springsteen. Peter Ames Carlin měl neomezený přístup nejen k němu, ale i k jeho rodině a nejbližším spolupracovníkům, během psaní mimo jiné pořídil poslední velký rozhovor se saxofonistou Clarencem Clemonsem před jeho smrtí. Výsledkem je dosud nejcelistvější příběh muzikanta a zpěváka, který vyrůstal ve stínu dávné rodinné tragédie, odmalička byl posedlý hudbou a celý život ze všeho nejvíc toužil po slávě a vlivu. Členové doprovodné kapely E Street Band se tu poprvé otevřeně zpovídají z pocitů, které v nich vzbudilo nečekané rozpuštění skupiny v roce 1989, a popisují její složité obnovení o deset let později. Carlin rovněž popisuje Springsteenovo často poněkud neurovnané soukromí, od dětství v dělnické rodině v nepříliš utěšeném prostředí ve Freeholdu přes neústupnou cestu ke slávě a komplikované milostné vztahy až po jeho celoživotní boj s démony, kteří málem zničili jeho otce. Ž i v o t o p i s y PETER AMES CARLIN

John Marwood Cleese se narodil roku 1939 v městečku Weston-super-Mare. Absolvoval Cliftonskou střední školu a práva na Downingově koleji Cambridgeské univerzity. Prvního úspěchu se dočkal ve West Endu a pak jako autor a herec televizního show The Frost Report. Se skupinou Monty Python však přišla mezinárodní sláva. Filmy jako Život Briana nebo Monty Python a Svatý Grál se staly legendami. Mimo skupinu se John Cleese dočkal dalších ovací za televizní sitcom Hotýlek, který napsal se svou první ženou Connie Boothovou, jež tam s ním navíc i hrála. Coby herec se představil v řadě dalších filmů, namátkou v těch o Harrym Potterovi nebo Jamesi Bondovi. John Cleese žije v Londýně. No, nic... Přeložila Alžběta Šáchová Autobiografie nejvýraznějšího – aspoň pokud se výšky týče – člena legendární komediální skupiny Monty Python. Fanoušci tvůrců nesmrtelných filmů, jako je Život Briana nebo Monty Python a Svatý grál, teď mají možnost dočíst se nejen „historky z natáčení“, ale dozví se i vzácné informace o Cleesově dětství a vyrůstání (mohutném) na malém městě (na několika malých městech, jedno by nestačilo) a dokážou lépe pochopit, jak se z obyčejného zakomplexovaného kluka stal na Cambridgeské univerzitě génius humoru. Ž i v o t o p i s y JOHN CLEESE 54

55 Herce narozeného v roce 1973 zná celý svět především jako Barneyho ze seriálu Jak jsem poznal vaši matku. V kůži této postavy napsal společně se scenáristou seriálu Mattem Kuhnem řadu knih, ve které Barneyho životní filosofii dále rozvíjí a nabízí jako inspiraci čtenářům, zejména mužům. Harrisova herecká dráha je ovšem mnohem delší a pestřejší, a jeho životopis nabízí všem fanouškům tohoto talentovaného herce velmi zábavnou možnost, jak se s jeho kariérou, prací i osobním životem dopodrobna seznámit. Zvol si vlastní životopis Přeložil Vít Penkala Fanoušci seriálu Jak jsem poznal vaši matku a Barneyho Stinsona jistě tuší či vědí, že Neil Patrick Harris nemůže být nudný člověk, jaký by napsal tradiční či suchý životopis. Název jeho biografie odkazuje k tzv. gamebookům: čtenář se sám stává hlavní postavou knihy, tedy Neilem Patrickem Harrisem, a může se na konci každé kapitoly rozhodnout podle nabízených možností, kde bude ve čtení/životní dráze NPH pokračovat. Vydává se tedy z malého amerického města do světa televize, filmu, broadwayského muzikálu; učí se magii; získává první erotické zkušenosti; objevuje sám sebe a svou sexuální orientaci; žení se a má děti; dosahuje úspěchů u kritiky i diváků. Harris ve své knize nejen rekapituluje svou úspěšnou hereckou dráhu, nemlčí ani o svých neúspěších, a neváhá odkrýt své soukromí, pokud tím může povzbudit lidi, kteří jen obtížně hledali sami sebe nebo se museli vyrovnávat s předsudky okolí. Ž i v o t o p i s y Již vyšlo: Borcův kodex, Barneyho příručka, Borec v akci, Borcův kodex pro rodiče (vše ve spolupráci s Mattem Kuhnem) NEIL PATRICK HARRIS

Barbara Leamingová je novinářka píšící pro New York Times, a řadu dalších periodik (Vanity Fair, NY Times Magazine, Times) autorka řady úspěšných životopisů osobností politického a kulturního života. K nejvýraznějším patří životopis J. F. Kennedyho, ve kterém zmapovala, jaký vliv na tohoto legendárního amerického prezidenta měla britská historie a kultura a zejména postava Winstona Churchilla. K osobnostem, jež portrétovala, patří Marilyn Monroe, Rita Heyworthová, Orson Welles, Katherine Hepburnová; její nejnovější biografie je věnována Winstonu Churchillovi, konkrétně jeho životu v poválečnému desetiletí 1945–1955. Jacqueline Bouvierová Kennedyová Onassisová: Neznámý příběh Přeložila Ina Leckie Citlivě a obratně napsaná biografie se věnuje zdánlivě ideálnímu dětství a mládí slavné Jackie, samozřejmě i pohádkovému manželství s bohatým a pohledným senátorem a pozdějším prezidentem, ale vůbec poprvé podrobně zachycuje život Jackie Kennedyové po tragické smrti jejího prvního manžela. Autorka dokumentuje její osamělý a statečný boj s posttraumatickou poruchou, která ji sužovala víc než třicet let, snaží se porozumět ženě, která se skrývala za mediálním obrazem jedné z nejslavnějších žen světa, a portrétuje Jackie tak, jak jsme ji dosud neznali. Ž i v o t o p i s y 56 BARBARA LEAMINGOVÁ

57 Po celou dobu své „seriózní“ kariéry filmového kritika a později televizního producenta si odskakoval k humoristické tvorbě, která mu obvykle přinášela mnoho nových přátel a vřelých slov ocenění, ať už to byl comics Zelený Raoul („Tvůrci tohoto comicsu nepatří do lidské společnosti!“, Miloš Zeman), internetový týdeník Baldachýn („Vyzývám Tomáše Baldýnského na souboj!“, Jiří Pomeje) či humoristický server Kompost.cz, jenž získal dva České zavináče a uznání tehdejšího premiéra této země („Za tímto humorem stojí milióny mrtvých!“, Vladimír Špidla), někdy však i hořké zklamání – to když jeho muzikálová adaptace plicní operace Václava Havla Jeden a půl plíce po jediném provedení upadla v zapomnění. Za kameru se poprvé postavil v roce 2003 při tvorbě investigativního videoklipu Mufíme si pomáhat („Geniální hříčka. Zábavná, originální, krásně dojemná, neuvěřitelně vtipná – více takových filmů a nadšených filmařů s úžasnými nápady!!!“, Kateřina Grossmanová), který byl dle zasvěcených jedním z důvodů, proč se na obrazovku vrátili Jů a Hele. Později napsal a produkoval seriál Comeback (2008), který dle jiných zasvěcených hodlá Nova opakovat bez ustání buď do chvíle, kdy přijde apokalypsa, anebo dokud její manažery během revoluce konečně někdo nepostaví ke zdi. Je obtížné dohledat, jak dlouho už každou středu otiskuje fejeton v Lidových novinách, podle jeho informací je to dvě stě dvanáct let, ale jak jeho čtenáři vědí, má sklony k přehánění, takže řekněme, že už je to dost dlouho na to, aby se stal klasikem. Na fotografii je zachycen nedaleko severního pólu o letošních Velikonocích. Budeme večer nebo zejtra Fejetony Tomáše Baldýnského vycházejí ve středečních Lidových novinách dlouhá léta. Po celou dobu v nich vtipný glosátor komentuje nejen dění na svojí domovské filmové scéně, ale také politické kotrmelce a ostatně společenské taškařice všeho druhu. Baldýnský vnímá svět poněkud netradičněji než ostatní novináři, přes výhružky od osob, jichž se svými texty dotkl, totiž i nadále odmítá rezignovat na smysl pro humor, který je jeho hlavní a ničivou zbraní. Kniha obsahuje sto pečlivě vybraných textů, které nejen že neztratily aktuálnost, ale v některých případech je doceníme dnes více než v době jejich vzniku. Č e s k á b e l e t r i e „ Tomáš Baldýnský je Jeremy Clarkson české žurnalistiky. Miloš Urban TOMÁŠ BALDÝNSKÝ

Markéta Baňková se narodila a žije v Praze. Je absolventkou Akademie výtvarných umění, obor grafika a nová média. Od roku 1997 publikovala na internetu webové práce Mesto.html (1997–1999), internetovou knihu spojující hypertext, obraz a zvuk, New York City Map (1999–2002), emocionálního průvodce New Yorkem a Scribble (2005–2006), vizuální komentátor CNN, ve kterém pokryje stránku CNN svými kresbami dle aktuálních zpráv dne. V roce 2010 Markéta Baňková napsala a ilustrovala Straku v říši entropie, knihu bajek pro děti a dospělé, která popularizuje některé fyzikální zákony. Kniha získala cenu Magnesia Litera pro objev roku. Maličkost Ve své nové knize autorka opět spojuje beletristický text s vědeckými motivy, které knihu ilustrují a dotvářejí. Tentokrát je jejím tématem biologie. Pod maskou černé komedie se skrývá zkoumání lidské identity, problému, který přinesla dnešní doba nových objevů především v genetice, a s tím související otázky svobodné vůle. Jsme nástrojem vlastních genů? Ovlivňují naše myšlení paraziti? Nebo snad nejvíc vliv společnosti, ve které vyrůstáme? Hlavní hrdina Tomáš je student genetiky vychovaný adoptivními rodiči, pátrající pro vlastních kořenech. Věda formuje jeho pohled na svět, ale tato optika může pokřivovat jeho mezilidské, obzvlášť milostné vztahy. Č e s k á b e l e t r i e 58 MARKÉTA BAŇKOVÁ

„ Ukázka: Na počátku mého rozhodnutí stát se biolo- gem byl jiný trilobit. Malá zkamenělina vy- stavená ve vitríně knihovny gymnázia, kam jsem chodil. Tenkrát jsem nějakou dobu ko- ketovals nápademjítstudovatfyziku,natoje všaknutnéumětvícpočítatnežsejenopájet představou času, a tak jsem od toho upustil. Knihovník mi tenkrát trilobita na chvíli půjčil. Znovu si vybavuji, jak jsem ho sevřel do hrsti. Jako by sebou studený kus kame- ne v rukách cukl. Dlaně se mi orosily hře- jivou sílou pravěku. Před očima mi proběhl obraz trilobita pomalu zanechávajícího sto- pu podobnou otisku pneumatiky na dně již zmizelého moře ordoviku, olizujícího sladký bakteriální med... ucítil jsem mocné moř- ské proudy, plodnost, vlhkost, slunce, mladý kyslík, svobodu bez civilizace, hranic, úřadů a omezení... jako bych se vracel k něčemu zapomenutému a přesto dobře známému. Rozevřel jsem dlaně a prsty přejel po hřbet- ních drážkách. Už jsem měl cosi na mysli... jako bych vstoupil do bytu vůní připomínají- cího dětství... něco, co jsem si mnohokrát po- koušel vybavit, už je to skoro na jazyku, co mi to jen připomíná v dlaních slastně spočí- vající tíha milionů let? Zvedl jsem hlavu. Ve skle vitríny se zrcadlila má rozzářená tvář. Bylo to znamení? Rozhlédl jsem se. Knihovna byla plná lidí. Seděli a četli ne- hnutě u stolů, jako by se nic nestalo. Jen já ucítil průvan, jak kolem prosvištěl čas. „Ty už jsi chtěl bejt vědec jako malej?“ „To ne. Ale už jako dítě jsem zkoušel ex- perimentovat. Dost jsem teda dělal blbosti. Díval jsem se třeba oknem do slunce tak dlouho, dokud jsem to vydržel, pak jsem se slzícíma očima vrávoral v hlavním po- koji u obývací stěny, která se táhla takhle vpravo přes celou zeď, a zkoušel jsem po- loslepýma očima napůl po hmatu brát do rukou předměty z polic. Ono by to dopadlo líp, kdybych měl oči zavřené – v tom zmat- ku způsobeném oslněním předměty padají z rukou snadněji, pár věcí jsem shodil, byl tam koberec, pokračoval jsem pak ve hře a myslel jsem, že všechno uklidím, než se rodiče vrátí. Jenže dveře bouchly, v nich tá- ta, já se lekl a váza, kterou jsem zrovna chtěl postavit zpátky na polici, spadla. Rozbila se. On na to nic. Otočil se ke mně zády a řek jen: Vidíš to.“ Odmlčel jsem se. Detailně zas vidím ten pokoj, koberec, ty nažloutlé záclony. „A co měl kdo vidět?“ „Říkal to matce, která stála v předsíni. Jako výčitku: já tě varoval.“ „Varoval před čím?“ „Nebyli to moji vlastní rodiče. Vzali si mě z dětského domova. Já to netušil, až do té doby, kdy jsem rozbil vázu. Stál jsem nad střepama a poprvý v životě mě to na- padlo. Už dřív jsem měl takový pocity. Tře- ba že světlo od lustru dopadá nějak jinak na mě a jinak na ostatní nebo že mi podla- ha v obýváku jakoby uhýbá pod nohama. A od té chvíle se ten pocit znásobil. Za- komponoval jsem ho do svých her. Hádal jsem se s nábytkem. Jsi cizí, syčel na mne koberec. Umej si ruce, než na náš sáhneš, cizáku, sípaly závěsy. Rozskřípaný dveře se občas poryvem větru otevřely, jako by mi chtěly naznačit, že se mám vrátit. Jenže kam? Neznámo dává tolik možností. Dokud mi rodiče v dospělosti neprozradili detaily mé adopce, představoval jsem si například, že jsem princ, kterého ukryli před vyděra- či. Polib si! řval jsem na rohožku a hřebe- nům jsem v koupelně sliboval, že jim po svém propuštění nechám vytrhat všechny zuby. Když matka našla v mrazáku žehlič- ku – tu jsem tam potrestal zchlazením za neposlušnost –, šla se poradit se školním psychologem. Ten jí řekl, že mám jen vel- kou představivost a ať mně dají na nějaký umělecký kroužek. Musel jsem pak chodit na modelování a kreslení, což jsem upřímně nenáviděl a ani mi to nešlo – po dvou mě- sících mě přehlásili na herecký kurs. Měl jsem tam takovou trému při recitování na pódiu, že se nad mým koktáním rozchech- tal i učitel. Pak už dali pokoj.“ „To je teda smutná historka. Teda i le- grační.“ Je první, komu jsem tenhle příběh řekl. Proč se jí s tím svěřuju? Č e s k á b e l e t r i e 59

Sedmkrát ve vedlejší úloze Ivan Havel chodil za svým bratrem Václavem o dva kroky pozadu, sourozenci Jana Zajíce měli zakázáno na vysoké škole vynikat, Helena Landovská se kvůli bratrovi Pavlovi stala tajnou bytnou disentu a Hana Hnátová posílala bratrovi Arnoštu Lustigovi do emigrace jeden pár polobotek ve dvou balíčcích. Zdenu Mašínovou vláčeli po útěku jejích bratrů k výslechům po schodech se zavázanýma očima, nadějnou tenistku Janu Navrátilovou vyhnali kvůli emigraci sestry trénovat na parkety v tělocvičně a hudebník Ďula Banga taktak unikl nakládačce, když se jeho bratr Gipsy.cz nezdál Romům dost romský. Na většinu zpovídaných žen nasadila StB své svůdce. Novinářka Alice Horáčková se do podrobna vyptávala osmi sourozenců sedmi výjimečných lidí na to, jaké to je, žít svůj život ve vedlejší úloze. Zjistila, že to je často těžší než vystupovat v hlavní roli. Nikdo z jejích zpovídaných si svůj úděl nezvolil, ale všichni v něm skvěle obstáli. A kromě toho mají na své slavné sourozence úplně jiný pohled než jejich obecenstvo. Č e s k á b e l e t r i e ALICE HORÁČKOVÁ Alice Horáčková (*1980 v Praze) vystudovala Fakultu sociálních věd UK, deset let psala o literatuře pro deník MF DNES, později se v tomto deníku věnovala rozhovorům. Žila a studovala v Berlíně. Pro Goethe-Institut moderuje rozhovory s německými spisovateli. Již vyšlo: Vladimíra Čerepková. Beatnická femme fatale 60

Jiří Kamen (*1951) – rozhlasový kulturní publicista, autor rozhlasových her a dokumentů, spisovatel. V letech 1991–1993 působil jako šéfredaktor stanice Český rozhlas Vltava. Spoluzaložil a dodnes vytváří kulturně publicistický pořad Víkendová příloha stanice Vltava, oceněný novinářskou Cenou křepelek. Spoluautor cyklu Polní pošta. Pavla Horáková (*1974) – rozhlasová redaktorka, literární překladatelka, publicistka a spisovatelka. Od roku 1997 překládá beletrii z angličtiny a srbštiny (mj. díla Kurta Vonneguta, Saula Bellowa či Iaina Bankse; v roce 2001 obdržela Tvůrčí odměnu Obce překladatelů). Pro Český rozhlas Vltava připravovala mimo jiné cyklus Polní pošta věnovaný českým vojákům v 1. světové válce a přispívá do anglického vysílání Českého rozhlasu 7, kde působila jako kmenová redaktorka v letech 2001–07. Č e s k á b e l e t r i e PAVLA HORÁKOVÁ; JIŘÍ KAMEN 61 Přišel befel od císaře pána „Nestřílejte, tady jsme my, osmnáctý!“ Unikátní kompozice z deníků, pamětí a korespondence českých vojáků z první světové války, doplněná svědectvími jejich příbuzných v zázemí a deníkem novináře Jana Herbena. Hlavní dějový proud knihy tvoří dosud neobjevené osudy devíti vojáků, jejichž příběhy zasahují do několika válečných let na různých frontách. Z jejich osobitého líčení vojenského života se dozvídáme nejen o klíčových událostech jednotlivých válečných let, třeba o sarajevském atentátu, mobilizaci, výcviku, odchodu do pole, důležitých bitvách, zakládání dobrovolných jednotek, vyhlášení Československa, návratu z legií, ale také o stravování na frontě, poznávání cizích kultur, zavádění nových zbraní, zapojení zvířat do válečných operací, o nemocích a zraněních, milostných vztazích ve válečné vřavě, o dezinformační kampani s francouzským zlatem, špionážních aférách a o procesech s velezrádci, budoucími československými politiky. Texty ilustrují autentické fotografie, pohlednice, korespondenční lístky, kresby a reprodukce rukopisů a tištěných dokumentů. Kniha, chronologicky členěná podle válečných roků, navazuje na úspěšný dvacetidílný pořad Polní pošta vysílaný Českým rozhlasem na stanici Vltava v roce 2014, kdy od vypuknutí první světové války uběhlo sto let. Pavel

Pavel Renčín (*1977) na českou literární scénu vstoupil jako rušivá vlna v hlavním proudu. Debutoval povídkou Stvořitel v roce 1999, poté několikrát zvítězil v literárních soutěžích. Od té doby se jeho jméno pravidelně objevuje v předních antologiích fantastického žánru. Jeho tvorba zahrnuje především městskou fantasy a magický realismus. První román Nepohádka vyšel v roce 2004, druhý román Jméno korábu v roce 2007. Zatím nejrozsáhlejším projektem Pavla Renčína je trilogie Městské války. Pavel Renčín získal cenu Aeronautius v roce 2009 v kategorii „Nejlepší povídka“ za povídku Memento Mori (antologie Memento Mori) a v roce 2010 v kategorii „Nejlepší česká kniha“ 2008 za Zlatý kříž (první díl cyklu Městské války). Více na www.pavelrencin.cz. Vězněná Román Vězněná je bezkonkurenčně nejlepším thrillerem z pera Pavla Renčína. Čtenáři přebíhá po zádech mráz, když uváží, že děsivý příběh je inspirován skutečnou událostí ze šumavského pohraničí. Ponořte se do dusivé atmosféry samoty, divoké přírody a zla, které překonává lidské chápání. Při čtení se vám možná vybaví jméno Stephena Kinga, jehož dílům se román žánrově blíží. Středoškolský učitel Martin trpí nočními můrami a podivnými výpadky paměti. Připadá mu, jako by jej vtahovala neviditelná bažina, propadá záchvatům zuřivosti – a v posteli se mu zjevuje mrtvá dívka, o níž tuší, že by ji měl znát. Děsí se toho, jakou roli mohl v její smrti sehrát. A možná že se jen ztrácí v hlubině šílenství. Jeho tajemství má kořeny ve čtyřicet let staré minulosti a klíč k němu drží v ruce malá holčička Marie, která jede na prázdniny do šumavských hvozdů. Brána k jejímu hrůznému osudu, jenž je neoddělitelně propojen s osudem Martinovým, je otevřená dokořán a už není cesty zpět… Č e s k á b e l e t r i e Photo © Jan Křikava PAVEL RENČÍN 62

„ Ukázka: Z předsíně jsem zaslechl tichý hlas, které- mu jsem nerozuměl. Vzápětí mu odpověděl jiný, vyšší a zvučnější, který mohl a nemu- sel být ženský. Je možné, že jen někdo mluví nahlas na chodbě u výtahu? Za dveřmi se zablesklo, jako by někdo zmáčkl spoušť fo- toaparátu, a do sítnice se mi propálila silue- ta postavy, která stála za matnými, proskle- nými dveřmi. Ruce měla položené na sklo. Oči jí žhnuly stejně jako wolframová vlákna umírajících žárovek. Věděl jsem, že chce vstoupit do pokoje. Že tlačí dlaněmi proti dveřím. Že se do nich opírá celou svou silou. Po půlvteřině oslnění se všechno ponořilo do naprosté tmy. Vydal jsem tichý zvuk mezi povzdechnutím a vzlykem, posadil jsem se na posteli. Divoce jsem se rozhlížel. Otočil jsem se k ženě vedle sebe, byla za- chumlaná v peřině. Viděl jsem obrys jejího obličeje pod tenkou pokrývkou. Něco na pe- řině se černalo… byly to dvě tečky, fleky, ne větší než hrášky, které se rychle rozpíjely po bavlněné látce tak, že za chvilku připo- mínaly zčernalé pivní podtácky a pak už byly velké jako talíře. Zdálo se mi, že zpod okraje peřiny vyčnívá černý pramen vlasů. Nad hlavou mi létal ze strany na stranu lustr, sklo bolestivě zvonilo při nárazech na strop, studené závany mě chladily na krku. Třásl jsem se. Nechtěl jsem to udělat, jako by ale někdo jiný vztáhl mou ruku a sevřel mezi prsty okraj přikrývky, halící tělo vedle mě. Začal jsem ji pomalu zvedat. Náhle zaskří- pěly dveře a cosi za nimi nelidsky zakvíle- lo. Něco tvrdě narazilo do jejich skleněné výplně, po které se rozběhly praskliny. Ve stejnou chvíli se rozprskl lustr a mně se na hlavu sesypaly střepy. Zapomněl jsem na pokrývku a vykřikl jsem hrůzou. Jakmile ze mě hlas vyrazil, jako bych otočil zarezlým kohoutem, který vypustil natlakovaný proud vroucí vody. Ne- šlo to zastavit. Křik ze mě tryskal ve vlnách, hrůza prýštila ven jako tepenná krev. Něko- lik minut jsem jenom křičel a nebyl schopný přestat, tiskl jsem si dlaně na uši, oči jsem měl křečovitě zavřené. Řval jsem jako zvíře a nakonec jsem jen chraptěl, krčil jsem se schoulený do klubíčka v rohu postele. Tvá- ře jsem měl pokryté slzami. Č e s k á b e l e t r i e Již vyšlo: Městské války I – III, Beton, kosti a sny, Labyrint 63

64 Jako spisovatel debutoval r. 1998 pod jménem Josef Urban románem Poslední tečka za Rukopisy. O rok později vydal už pod svým jménem román Sedmikostelí, přeložený později do třinácti jazyků. V roce 2001 následoval ekologický horor Hastrman, za nějž obdržel cenu Magnesia Litera za nejlepší prozaické dílo. V průběhu let pak napsal další řadu literárních děl, např. Paměti poslance parlamentu, Stín katedrály, Pole a palisáda, Mrtvý holky nebo Lord Mord. Filmová podoba románu Santiniho jazyk (2005) v režii Jiřího Stracha byla v roce 2011 uvedena Českou televizí. Č e s k á b e l e t r i e MILOŠ URBAN Již vyšlo: Poslední tečka za Rukopisy, Sedmikostelí, Hastrman, Paměti poslance parlamentu, Stín katedrály, Santiniho jazyk, Pole a palisáda, Mrtvý holky, Michaela, Lord Mord, Boletus arcanus, Praga Piccola, Přišla z moře Urbo Kune Sci-fi román Urbo Kune je součástí unikátního stejnojmenného projektu, který v sobě zahrnuje architekturu, literaturu, film, výtvarné umění a hudbu. Tento román vychází ze zadání názvu a místa fiktivního hlavního města Evropy, vše ostatní berou zúčastnění tvůrci na sebe a jejich příběhy o Urbu Kune se mohou naprosto lišit. Ten literární pojednává o příchodu nového knihovníka Mikuláše Jelena, který pro novou práci opouští svůj antikvariát v Praze. S Urbem se však nesžívá snadno a sílí v něm pocit, že město, budované s vidinou evropské slávy a pak nikdy neprobuzené a ke svému účelu nevyužité, si žije vlastním tajným životem, o kterém nemá česká společnost ani stát tušení. Mikuláš se tu setká s podivnými lidmi, kteří v sobě přinášejí budoucnost. Někteří ho přicházejí obejmout, jiní mu chtějí ublížit. Roli, kterou v tajném plánu města sehrává, se musí učit přímo na jevišti. Může jen doufat, že ji celou bude znát dřív, než ho někdo stihne zabít. Kniha je ilustrována nákresy a vizualizacemi města, jež vznikly v ateliéru Petr Hájek Architekti a na katedře architektury ČVUT.

Ukázka: Dal jsem se na sever, ale odbočil od vody na západ na značenou stezku, jež vedla na Zbraslav obloukem a stínem; začínalo být horko a já měl strach o hřiby. Přicházel jsem k Urbu z jihozápadu, tedy shora, a měl jsem z vymýceného místa pěkný přehled o jeho tenké opalizující střeše podobné perleti ne- bo mořské pěně, z níž na různých místech koukaly antény a komíny a jinde vystupo- valy vyhlídkové plošiny a střechy ubikací. Na vyhlídkách i lávkách bylo více lidí než obvykle a člověk mohl mít dojem, že to tu docela žije. Pak jsem si všiml dravého ptáka, který visel ve vzduchu kousek od jaderné elekt- rárničky nad nejjižnějším cípem Urba a vr- hal stín na šikmý výparový komín. Bylo mi divné, že tam je, neboť ptáci se poblíž města už léta nezdržují. Bratr Pavel mi to vysvětlil právě existencí malých jaderných reaktorů, jež předávají do vzduchu chvění, které ope- řence mate a uspává. Říkal také, že kdysi tu fungovaly speciální čety určené na úklid mrtvých ptáků z kamenitého dna některých slotů, hlavně tam, kde buď chyběla střecha, anebo byla propustnější než jinde. Ale per- natých mrtvolek pak začalo prudce ubývat a úklidové čety byly využity na něco jiného. Ptáci se naučili Urbo zdaleka míjet. Tenhle dravec číhající na myš se třepo- tal nad betonem jako optická iluze. Od jeho křídel se matně odráželo slunce, které se právě ukázalo za okrajem šedého oblaku. Byl bych si počkal na střemhlavý útok na kořist, ale nevypadal, že se míní pohnout, a tak jsem si to po pěšině namířil k nejbliž- šímu schodišti vedoucímu dolů k silničce a elektrické dráze. Č e s k á b e l e t r i e „ 65 Ještě jednou jsem k němu zvedl zrak, ja- koby na rozloučenou. Ale už jsem ho nevi- děl. Přesto na přihrblém výparovém komíně zůstával jeho stín. Vrátil jsem se po pěšině o nějakých pět metrů výš a znova se ohlédl k elektrárně. Předmět tam opět byl. A opravdu shora vy- padal jako pták, i když trochu široký a hra- natý. Ale to, co jsem považoval za peří, byly fotovoltaické články. Dron na sluneční energii. Ten typ, co ze- spoda splývá s oblohou a shora se masku- je jako pták. Drony jsou tu, tak jako v každém městě, přísně zakázané, zvlášť tento „neviditelný“ typ, který smí na území republiky používat jen armáda. Je na to zákon a za porušení jsou přísné tresty. Po teroristických útocích spáchaných před patnácti lety jsou soudci nesmiřitelní. I proto drony téměř vymizely, nikdo si nechce zahrávat s žalobcem, který si uvědomuje jejich nebezpečnost. Jako by mi četl myšlenky, pták-dron se teď pomalu rozletěl k řece a opustil vzdušný prostor města. Ztrácel se mi z dohledu proti zalesněnému kopci na druhém břehu Vltavy a já už ho skoro pustil ze zřetele, když tu se ve vzduchu propadl níž a hned se začal opět přibližovat. Nad městem se zvedl, do- konce nadskočil a pak zrychlil. Zvětšoval se, letěl ke mně nebo na mě. Snažil jsem se ho sledovat do poslední chvíle, abych uskočil na tu nebo onu stranu, pokud mi opravdu míní přetnout svým tělem krk. Ale opět ja- ko by pochopil mou taktiku, vyskočil ješ- tě výš a já už ho proti nebi neviděl, jenom jsem zaslechl bzučení elektromotorku. Padl jsem na zem a přikryl si rukama hlavu, nade mnou to zavířilo a zadrnčelo. Pokropily mě lístky a větévky hlohového keře. Dron byl pryč. Když jsem se odvážil zvednout hlavu a rozhlédnout se, spatřil jsem vysoko mezi mraky dopravní letadlo, jež se zdánlivě za- stavilo, a přesto se rychlostí tisíc kilometrů v hodině řítilo na jihozápad.

Miloš Vacík je hráč na bicí nástroje z celého světa, výtvarník, skladatel, textař, studiový hráč. Studoval výtvarnou školu Václava Hollara v Praze. Od 18 let se věnuje profesionálně hudbě jako bubeník a perkusionista. Je znám ze svých autorských projektů, jako Sluneční orchestr, Šum svistu, v poslední době hlavně z Tam-Tam Orchestra a Tam-Tam Batucada. Založil první školu samby v České republice – Tam-Tam Batucada Samba Praga. Je kmenovým členem projektu Slet bubeníků. Účinkoval v mnoha českých i mezinárodních projektech, spolupracoval s význačnými osobnostmi české hudební scény – patří mezi ně Pražský výběr, Laura a její tygři, Jana Koubková, Milan Svoboda, Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Petr Hapka, Ida Kelarová, Jiří Pavlica, Jaroslav Svěcený a jiní… Pod hvězdami Povídky z pouště a moře Ilustroval Miloš Vacík Pod hvězdami je první knihou Miloše Vacíka, hudebníka, perkusisty a výtvarníka, autora známého spíše svými hudebními výlety a nahrávkami inspirovanými Brazílií, Kubou či Afrikou. Autor však na svých četných cestách po světě čerpal nejen hudební inspiraci, ale také výtvarné cítění a celkovou atmosféru jednotlivých zemí. Tato kniha snoubí jeho lásky do jednoho propojeného celku. Texty jsou jakoby z tisíce a jedné noci, ilustrace vzdáleně inspirované dávnými kolorovanými dřevořezbami. Kniha Pod hvězdami má podtitul Povídky z pouště a moře. V těchto extrémních krajinách se odehrávají záblesky bajek života zvířat, lidského snažení, věčného hledání, to vše pozorované nebeskými světly, chladně a nepovšimnutě. Z hvězd, planet a komet, po tisíce let sledovaných pozemskými tvory v obdivu i pokoře, jsou nezaujatí svědkové, kteří jsou sami o sobě Č e s k á b e l e t r i e MILOŠ VACÍK 66

důkazem toho, že v nebeských výšinách plyne čas jiným tempem. Texty se vine jako jemná červená nitka konfrontace pozemského jepičího snažení s pomalým tokem nebeským. V knize najdete pětatřicet povídek a sedmatřicet celostránkových barevných ilustrací. Texty o hledání, naději, bolesti i prchavém štěstí, smutku a touze. S hlavou zvednutou k obloze, v očích věčné otazníky. Č e s k á b e l e t r i e „ 67 Ukázka: O hadovi a ještěrce Pouští se plazil Had. Brázdil horké písky, zanechával za sebou nepravidelnou stopu. Jako štíhlá loď, když čeří zvlněnou hladinu. Sunul se vpřed, hlavu zvednutou, malá očka prozkoumávala rozpálenou krajinu, červená klikatá čára na jeho hřbetu zářila na dunách jako varovný vykřičník. Potkal pouštní bílou ještěrku. Zastavil se, z úst mu vyjel malý, černý rozeklaný jazý- ček. „Buď zdráva, ještěrko.“ „Buď zdráv, hade,“ opáčila vyděšená ješ- těrka. Byla jako hypnotizovaná hadím pohle- dem i jeho nádhernou červenou čárou připo- mínající jizvu na šupinatém hřbetě. „Počkej na mne, rád bych se spřátelil,“ sykl had a posunul se kousíček blíž k ješ- těrce. Ta zpozorněla. „Mám strach, že mi ublížíš.“ „Proč bych měl, hledám přítele.“ „Nemělo by se věřit hadům s klikatou jizvou na hřbetě.“ „Nemám nohy, bláhová ještěrko, nemohu tě dohonit, nemusíš mít strach... kdykoli mi můžeš utéci,“ odvětil had a hlouběji se za- díval ještěrce do zelenavých oček. „Také bych ráda měla přítele. Lovili by- chom ve dvou, měla bych si s kým poví- dat, mít někoho ráda, sledovat noční oblo- hu, východ i západ slunce, sbírat vzácnou svěží ranní rosu, pozorovat velký bílý záři- vý měsíc, sledovat pohyb dun, měla bych s kým usínat a v mrazivých nocích se o ko- ho opírat...“ V tu chvíli had vystřelil jako střela dopředu, chytil ještěrku a stiskl je- dovými zuby. Ještěrka zmizela pomalu v hadově dlou- hém těle. Rozeklaný tenký jazyk vystřelil z hadí tla- my, malá hlava s černými chladnými očky se opět zvedla nad zem. Červený vykřičník vyrazil na další cestu sypkými písky. V dálce zapadalo červené slunce, na stra- ně druhé vycházel srpek zářivého chladné- ho měsíce. Na nekonečnou poušť se snášela hvězdná noc.

68 Don DeLillo (*1936) je obecně považován za jednoho z největších amerických spisovatelů současnosti. Napsal patnáct románů a tři divadelní hry. Za své dílo získal řadu prestižních amerických i mezinárodních literárních ocenění. Žije poblíž New Yorku. Anděl Esmeralda Přeložil Petr Onufer Don DeLillo je znám především jako romanopisec – a to ne ledajaký: kupříkladu nejvlivnější americký kritik současnosti Harold Bloom jej neváhal označit za jednoho ze čtyř největších žijících amerických prozaiků (vedle Cormaca McCarthyho, Philipa Rotha a Thomase Pynchona). Anděl Esmeralda je ovšem DeLillova první sbírka povídek – a opět nikoli sbírka ledajaká: americká kritika i čtenářská obec se vesměs shoduje, že se jedná o nejlepší autorovo dílo od přelomového románu Podsvětí (Underworld, 1997). Kniha nabízí průřez spisovatelovou tvorbou od konce sedmdesátých let do současnosti. V jistém smyslu by mohla sloužit jako úvod do DeLillova světa, najdeme v ní totiž většinu autorových erbovních témat: odcizení, paranoiu, obavu či přímo děs z přetechnizovaného, odlidštěného světa, složitost lidské komunikace, neurčitý pocit ohrožení atd. Oproti autorovým románům je tu přitom jedno novum: většina povídek se vyznačuje jakýmsi melancholickým, snovým nádechem a prostupuje je – pro autora nezvyklá – nostalgie či melancholie. Výsledkem je mimořádná, zvláštně jímavá próza, jež se řadí k vrcholům současné americké literatury. A A A – E d i c e a n g l o a m e r i c k ý c h a u t o r ů DON DELILLO

„ Ukázka: Žila přerývaně. Co chvíli se o samotě u sebe v bytě zarazila a naslouchala. Její sluch nabyl na ostražitosti, na bdělé preciznosti. Seděla u jídelního stolku s našponovanýma ušima. V pokoji znělo na tucet zvuků, povětšinou různé šramoty či tlak uvolňující se ve zdech, a ona je pozorně sledovala a čekala. Existo- vala ovšem i druhá, bezpečnější úroveň, tu měla vyhrazenou pro šramot z ulice či hluk výtahu. Veškeré nebezpečí číhalo uvnitř. Šelest. Lehké zakolébání. Krčila se v otev- řených dveřích jako dítě při jaderném vý- buchu. Otřesy jí prostoupily krevní oběh. Naslou- chala a čekala. V noci nemohla spát a ve dne to skrovně doháněla, vždycky si zdřímla v nepoužívaném kamrlíku ve škole. Bála se domů. Pečlivě sledovala jídlo na talíři a občas se zvedla a zaposlouchala se, připra- vená okamžitě odejít, vypadnout ven. Asi na to musí být v jistém ohledu legrační pohled, když takhle někdo bez hnutí stojí nad svým jídlem a se špičkami prstů na kraji stolu se lehoulince naklání ke dveřím. Je pravda, že před větším zemětřesením utečou psi a kočky? Měla pocit, že někde četla, že lidi v Kalifornii mají ve zvyku kon- trolovat v novinách rubriku ztrát a nálezů, jestli se náhodou nějak markantně nezvý- šil počet ztracených psů. Nebo to je taky mýtus? Vítr zavlnil a práskl žaluziemi. Nasloucha- la okrajům pokoje, jeho rozhraním. Slyšela naprosto všechno. Vedle dveří si položila sbalenou kabelu pro případ chvatného od- chodu – měla v ní peníze, knížky, pas, dopi- sy z domova. Slyšela zvonek brusiče nožů. Noviny nečetla, ale porůznu se doslechla, že podle posledního sčítání už proběhlo na osm set otřesů, počet mrtvých se zaokrouhlil na dvacet, poblíž epicentra byl jeden hotel v troskách a vyrostlo tam stanové městečko a v některých částech Athén žili lidé pod širým nebem, protože jejich domy prohlásil statik za nebezpečné. Karbaníci seděli v kabátech uvnitř. Prošla kolem úhledně zastřižených moruší, na pou- ličním trhu se zadívala na paní, která tu pro- dávala vajíčka, a přemýšlela, co by jí tak při nakupování mohla svou obstojnou řečtinou říct, aby je to potěšilo obě. Nějaký pán jí po- držel dveře od výtahu, ale ona se zdvořilým mávnutím odmítla a pustila se do schodů. Vešla k sobě do bytu a zaposlouchala se. Plá- těné stříšky nad terasou se třepotaly ve větru a halasně plácaly. Zatoužila po tom, aby byl její život zase nevypočitatelný, ne předem promyšlený. Aby byla jen anonymní cizinka, tichá, soběstačná, ze všeho nejspokojenější, když může jen tak pozorovat náhodné věci kolem sebe. Aby mohla na ulicích téhleté dělnické čtvrti zase nezávazně tlachat s ba- bičkami a dětmi. V duchu si procvičila únikový plán. Tolik a tolik kroků od stolu ke dveřím. Tolik a to- lik schodů na ulici. Říkala si, že když si to předem představí, půjde jí to snáz. Prodavač losů vyvolával: „Dnes, dnes.“ Za nervózních nocí, v čase otupující hrů- zy, se pokoušela číst. Šuškalo se, že ty otřesy vůbec nejsou dozvuky zemětřesení, nýbrž příznaky hlubokého neklidu v kontinentál- ním příkopu, hromadění sil, které se přes tohle město s mramorovým srdcem nakonec převalí a obrátí je v prach. Usadila se vzpří- meně a obracela stránky; snažila se vcítit do kůže někoho, kdo si rutinně čtvrthodinku čte a pak upadne do klidného spánku. Ve škole to tak zlé nebylo, tam byla ne- ustále připravená chránit děti, přikrýt jejich těla tím svým. Otřesy jí přebývaly v kůži, byly v každém jejím nádechu. Zarazila se uprostřed jídla. Šelest. Uvolněné, slabounké zakymácení. Vstala a zaposlouchala se, sama s chvějící se zemí. A A A – E d i c e a n g l o a m e r i c k ý c h a u t o r ů 69

Helen Oyeyemi patří navzdory svému mládí mezi nejuznávanější současné britské prozaičky. Je autorkou pěti románů, z nichž první napsala ještě na střední škole a během studií politologie v Cambridge slavila úspěch se dvěma hrami, které posléze vyšly knižně. Již od prvního románu The Icarus Girl její tvorbu charakterizuje zájem o legendy, mýty a fantastickou imaginaci. Druhý román The Opposite House (Protější dům, 2007) je silně inspirován kubánskou mytologií, následující dílo White is for Witching (Bílá je barva čarodějnic, 2009) skládá hold Edgaru Allanu Poeovi (za tento román získala autorka Cenu Somerseta Maughama). V roce 2011 vydala román Mr Fox (Pan Fox) a o tři roky později svou kriticky patrně nejúspěšnější knihu Dívka jménem Boy. Helen Oyeyemi žije v Praze. Dívka jménem Boy Přeložil Ladislav Nagy Pátý román Helen Oyeyemi je dosavadním vrcholem autorčiny tvorby. Obsahuje vše, co se stalo pro autorku charakteristické a co jí vyneslo zařazení na prestižní seznam nejlepších mladých prozaiků, který zveřejňuje vlivný britský časopis Granta. Práce s pohádkami, mýty, kulturními aluzemi, neustálé prostupování skutečnosti a fikce i náhlé zvraty, to vše najdeme v příběhu dívky jménem Boy. Ta vyrůstá bez matky v rodině krysaře, který na rozdíl od mytického krysaře z německé legendy lidi nepřitahuje, ale odpuzuje. I Boy od něj prchá a protlouká se Amerikou padesátých let, až nakonec skončí v náručí vdovce, jenž je otcem dívky jménem Snow. Oyeyemi na tomto trojúhelníkovém půdorysu rozehrává pro ni typickou hru, kdy nic není tím, čím se zdá být a kdy čtenáře čeká na každém rohu překvapení. Dívka jménem Boy je kniha čtivá, vtipná a bohatá nejen na četné aluze. A A A – E d i c e a n g l o a m e r i c k ý c h a u t o r ů HELEN OYEYEMI 70

71 Alex Grecian (*1969) je americký autor povídek, románů, komiksů a grafických románů. Původně pracoval v reklamě, ale ani takoví klienti jako třeba Harley-Davidson ho u této profese nedokázali udržet – převážila jeho láska k literatuře. Je spoluautorem slavné komiksové série Proof, oceňované jak čtenáři, tak kritikou. Jedna z dějových linií tohoto komiksu se odehrává v 19. století, a právě ta Alexe Greciana inspirovala k napsání Scotland Yardu (The Yard, 2012), prvního románu z cyklu viktoriánských detektivek. Mladý detektiv Walter Day, nováček v teprve nedávno založené jednotce pro vyšetřování vražd, si rychle získal srdce čtenářů, a tak brzy následovaly další romány sledující boj kriminalistů s podsvětím v kulisách Londýna (případně jiných oblastí Anglie), kde modernita bojuje s bídou a zaostalostí, Černý kraj (The Black Country, 2013; česky připravujeme na r. 2016), The Devil’s Workshop (Ďáblova dílna, 2014) a The Harvest Man (vyjde v květnu 2015). Alex Grecian žije v Kansasu a pilně spřádá nitky dalších případů. Černý kraj Přeložila Jitka Fialová Když v hornické vesnici v Černém kraji zmizí beze stopy tři členové jedné rodiny a nedlouho poté najde místní děvčátko v ptačím hnízdě lidské oko, požádá místní strážmistr o pomoc londýnský Scotland Yard. Inspektor Walter Day a seržant Nevil Hammersmith však netuší, co je čeká. Musí bojovat nejen s nepřízní živlů, ale i s pověrčivostí místního obyvatelstva, které upřímně věří, že pták je znamením smrti a že pod zemí má doupě krvavá příšera. Navíc se celá vesnice pomalu, ale jistě propadá do neprobádané sítě starých štol. Než policisté s pomocí dr. Kingsleyho rozluští záhadu Černého kraje, musí odhalit nejedno temné tajemství a osvědčit, že mají nejen nervy, ale i svaly ze železa. T h r i l l e r y a d e t e k t i v k y ALEX GRECIAN Již vyšlo: Scotland Yard

72 Philip Kerr (*1956) je britský autor píšící jak pro dospělé, tak i pro děti. Proslavil se především svou sérií detektivních románů, které spojuje postava detektiva Bernharda Günthera. Vystudoval práva na univerzitě v Birminghamu a po dosažení magisterského titulu se několik let živil psaním textů pro reklamní agenturu. V roce 1989 se stal spisovatelem na volné noze. Jak zabít spisovatele Přeložil Robert Tschorn Kriminální román o autorech kriminálních thrillerů, kteří se vzájemně nenávidí ještě víc než topmodelky nebo hollywoodští herci. Bestsellerista John Houston má vše, co si člověk může přát, a vydělal si na to prodejem svých veleúspěšných knih. Navíc má i tým pomocníků, kterým hází své nápady a oni za něj odvedou otrockou rutinu, bez které se žádná kniha neobejde. Pak ale Houstonově překrásné dlouhonohé ženě někdo v luxusním monackém bytě prostřelí hlavu, a s miláčkem čtenářů to začne jít z kopce. Policie ho podezírá z vraždy, a tak se Houston ukryje v zahraničí. Jeden z jeho „podspisovatelů“ ho však vypátrá a učiní nabídku, jakou nelze odmítnout. Modlitba Přeložil Radovan Zítko Psychologický thriller ze současnosti, který se vzpíná k netušeným výšinám. Co když Bůh existuje, ale je zlý? Houstonský agent FBI Gil Martins prochází už nějaký čas krizí víry, a rozhodně ho z ní nedostane série vražd, které se odehrávají ve městě a okolí. Oběti jsou dvojího druhu: pobožní svatoušci, kteří nikdy nemluví sprostě a nejlépe se cítí v kostele, a na druhé straně ateisti, kteří veřejně označili náboženství za tmářství. Je snad možné, aby se v moderním velkoměstě odehrávala skrytá náboženská válka? Gil Martins případ rozkryje, ale projde si přitom peklem. T h r i l l e r y a d e t e k t i v k y PHILIP KERR

Ukázka z knihy Modlitba: „Napadlo mě, že bychom mohli zajít k O’Neil- lovi.“ To byl celý Eamon Coogan, navrhnout, abychom šli do irského baru. „Fajn. Za hodinu jsem tam.“ Zavěsil jsem a podíval se na Ruth. „O co mu jde, co myslíš?“ „Jestli chceš znát můj názor,“ řekla Ruth – a k mojí nelibosti se jí jako vždycky podařilo skvěle napodobit přízvuk z jižního Bostonu, „je naprosto jasné, o co jde.“ Pokrčil jsem rameny. „Může jít jenom o pedofilní kněze.“ „Cože?“ „Přece si nemyslíš, že se to tady neděje, přesně jako v Bostonu a Chicagu?“ Objal jsem ji kolem pasu a políbil jí zá- da. Chvíli mě nechala a pak mě jemně od- strčila. „Božínku, doufám, že o to teda nejde,“ nakrčil jsem znechuceně nos. „Rozhodně se necítím na to, abych to s ním rozebíral. Je to nejstarší přítel mojí matky.“ O’Neillův bar byla jediná irská hospoda, před kterou jsem v životě viděl dvě palmy, uvnitř už ale byla víc autenticky keltská, čepovali tam nejlepší Guiness ve městě a obsluha byla snad nejhorší západně od Dublinu. Nouzí o hosty netrpěli, ale i pod- le texaských standardů většina zákazníků baru vypadala, že by mohli přežít několik irských bramborových hladomorů. A o nic menší nebyl ani biskup Coogan: ať vstoupil do jakékoli místnosti, působila příliš stísněným dojmem. Rozvaloval se ja- ko velmi tlustá stařena s prsty jako buřtíky a roztaženýma nohama, rukávy obrovského černého saka měl vyhrnuté přes předloktí a pásek stejně obrovských černých kalhot mu sahal těsně pod podpaždí. Kněžský ko- lárek kolem krku pod bradami nebyl skoro vidět. Coogan vypadal jako zápasník sumo v pohřebním průvodu. Postavil jsem na stůl před něj druhý tác panáků a jedna whisky okamžitě zmizela. Už jsme vyčerpali nezávaznou konverzaci o Skotsku a Severním Irsku – Coogan byl bostonský Ir – a já netrpělivě čekal, až se do- stane k věci. Zvlášť mě zajímala stará spor- tovní taška, kterou si přinesl s sebou. „Biskupe, co je tedy v té tašce? Neseš mi bouchačky nebo kořist z přepadení Wood- forest National Bank? Ten buick zaparkova- ný před tvým domem vypadá jako auto, ve kterém od ní odjížděli.“ „Musím tě bohužel zklamat, Gile, je to jen spousta novinových výstřižků, pár knih a něco vytištěného z internetu. Kdovíproč trávím na internetu v poslední době nějak hodně času.“ „Tak to jsme dva.“ „Ty papíry a knížky jsou pro tebe.“ Coogan rozepnul tašku a podal mi paper- backové vydání knihy Všichni myslitelní bo- hové. Autorem byl Philip Osborne. Přečetl jsem si titul a hned se zasmál. „Nejsou to ani dvě hodiny, co mi Ruth dávala za vyučenou, že tuhle knížku čtu. A několik podobných.“ „Vážně? Kterých třeba?“ „Dawkinse, Hitchense, Petera Ekmana.“ Pokrčil jsem rameny. „Sama Harrise, Dana Barkera, Daniela Dennetta...“ Coogan se zachichotal. „Tak to je praktic- ky celý panteon nevíry.“ T h r i l l e r y a d e t e k t i v k y Již vyšlo: Praha osudová, Muž bez dechu, Přestupové okno 73 „

74 Dror Mišani (*1975), izraelský literární vědec, editor a překladatel z francouzštiny, svůj první román vydal teprve v roce 2011, ale jeho hvězda začala stoupat vzhůru velmi rychle. Jeho prvotina už byla přeložena do zhruba patnácti jazyků (další překlady se chystají), ocitla se na předních místech žebříčků nejúspěšnějších kriminálních románů a její autor získal své první ceny (ve Švédsku, Itálii). Zároveň se chystají první překlady jeho druhého románu. Tento úspěch jistě není náhodný – jako literární vědec se Dror Mišani zaměřil na historii detektivního románu, se kterým se důkladně seznámil teoreticky, takže v jeho vlastní knize se mu podařilo přijít s novými prvky v podobě nečekaných zvratů a neobvyklých řešení. Za zmínku stojí okolnosti, za jakých jeho první román vznikl: když Mišaniho manželka přednášela na univerzitě v Cambridgi, pracoval Mišani na své dizertační práci, ale místo ní napsal román. Případ pohřešovaného Přeložil Jindřich Vacek V kavárně na Masarykově náměstí v Tel Avivu usedá ke stolu středoškolský profesor Zeev Avni a pouští se do psaní prvního textu bezprostředně inspirovaného jedním textem Franze Kafky – prvního z řady fiktivních dopisů zaslaných rodině oběti, dopisů, které zcela neobvyklým způsobem ovlivní policejní vyšetřování. Kniha rázem upoutala pozornost čtenářů i literárních kritiků, získala řadu ocenění i dvě prestižní ceny v zahraničí. Dror Mišani se zabývá teorií detektivního románu a snad i to mu pomohlo vyvarovat se vžitých stereotypů a v podobě nečekaných zvratů čtenáři nachystat nejedno překvapení. T h r i l l e r y a d e t e k t i v k y DROR MIŠANI

Douglase Adamse (1952–2001) všichni dobře známe jako autora nesmrtelné klasiky Stopařův průvodce Galaxií. Díky němu si hlídáme, kde máme ručník, vogonské poezii se vyhýbáme jako čert kříži a v každém případě se snažíme NEPROPADAT PANICE. Málokdo však ví, že Douglas Adams napsal také scénáře ke třem dílům stejně kultovního britského televizního seriálu Doctor Who (Pán času). Právě díl nazvaný Shada, jehož románovou verzi vám nyní přinášíme, nebyl nikdy dokončen ani vysílán, fanoušci Douglase Adamse i Doktora cestujícího vesmírem se tedy mohou těšit na zbrusu nové dobrodružství. Gareth Roberts (*1968) je britský televizní scenárista a spisovatel, který se proslavil zejména jako dlouholetý autor knižní série příběhů na motivy seriálu BBC Doctor Who (Pán času). Doctor Who – Shada Přeložil Pavel Černovský Shada. Dobrodružství čtvrtého Doktora, které se nikdy nedostalo na televizní obrazovku. Scénář k němu však v roce 1979 psal Douglas Adams a Gareth Roberts nyní původní text dotvořil do podoby příběhu plného zvratů, zmatků a časoprostorových paradoxů. Doktor se společnicí Romanou obdrží naléhavou žádost o pomoc od svého dávného přítele profesora Chronotise z Cambridge. Když se ale Doktorova TARDIS roku 1979 zhmotní v knihami přeplněné univerzitní pracovně roztržitého starého profesora, který o žádné zprávě nic neví, zdá se, že Doktora s Romanou nečeká nic než projížďky po řece a spousty šálků čaje. To by ovšem nesměli zaslechnout jakési mrazivě nelidské úpění přicházející zdánlivě odnikud. Navíc profesora tíží jedna záhadná ztracená kniha… Než se Doktor naděje, pronásleduje ho létající koule schopná vysávat myšlenky, která patří Skagrovi, šílenému zločinci, jehož dokonale promyšlený plán na ovládnutí vesmíru může zhatit jen Doktorova chaotická improvizace, při které mu zdatně asistují nejen „humanoidi“ Chris a Clare, ale i mobilní počítač K-9. Otázku, kdo je Skagra, brzy doplní ještě znepokojivější otázka: kdo je ve skutečnosti profesor Chronotis? A bude ve vesmíru dál platit druhý termodynamický zákon? A kdo nebo co je Shada? S c i - f i a f a n t a s y DOUGLAS ADAMS; GARETH ROBERTS Již vyšlo: Stopařův průvodce Galaxií I–V, Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho, Dlouhý, temný čas svačiny duše, Losos pochyb, Smysl Životic 75

Philip K. Dick (1928—1982) patří k nejuznávanějším a nejvlivnějším autorům sci-fi literatury všech dob. Své celosvětové popularity se sice nedožil, zato se jeho dílem dnes zabývají literární vědci na prestižních univerzitách, a to nikoli jako svébytným psaním v rámci daného žánru, ale jako umělecky pojatým filozofickým náhledem na svět a jeho apokalyptické směřování. Postmoderní sci-fi Philipa Dicka se v jistých směrech dá přirovnat k mnohovrstevnatým historickým románům Umberta Eca, v nichž rovina příběhu je pouze jednou z mnoha významových funkcí díla. To však nebrání filmovým tvůrcům, aby Dickovy prózy úspěšně převáděli do pohyblivých obrázků. Největšího úspěchu se dočkal dystopický thriller Blade Runner Ridleyho Scotta, s Harrisonem Fordem v hlavní roli. Více na www.dick-knihy.cz. Dokážeme vás stvořit Přeložil Filip Krajník Román o Louisi Rosenovi, který dříve prodával spinety, ale teď prodává věrné repliky slavných lidí, simulakra tak dokonalá, že jsou k nerozeznání od své předlohy. Jedním z nejpovedenějších je Abraham Lincoln. O drahé zboží má zájem miliardář, jenž s ním má nekalé úmysly. Jak se ukáže, elektronická kopie Abrahama Lincolna si nemusí nechat líbit, že je pouze zbožím na prodej. S c i - f i a f a n t a s y Již vyšlo: Blade Runner, Hráči z Titanu, Když mrtví mládnou, Král úletů, Muž z Vysokého zámku, Planeta, která neexistovala 1, 2, Počkej si na loňský rok, Převtělení Timothyho Archera, Temný obraz, Božská invaze, Dr. Krvemsta, Rádio Svobodný Albemut, Ubik, Valis, Tři stigmata Palmera Eldritche, Marsovský skluz v čase, Podivný ráj, Minority Report 1, 2 PHILIP K. DICK 76

Anglický autor fantastiky, celým jménem Robert Paul Holdstock (1948–2009). Dětství prožil mezi hustými lesy kentského vnitrozemí a mokřady Romney Marsh, v krajinách, které se mu navždy zapsaly do podvědomí. V roce 1971 dokončil studium lékařské zoologie, ovšem oboru se věnoval pouhé tři roky. Psaní, se kterým začal už při studiu, postupně zvítězilo, a v roce 1976 se tak stal spisovatelem na plný úvazek. Jeho manželství se Sheilou Kavanaghovou skončilo rozvodem, ale dlouhých pětadvacet let pak prožil po boku své milované přítelkyně Sarah Biggsové. S c i - f i a f a n t a s y ROBERT HOLDSTOCK 77 Les mytág Přeložil Petr Kotrle Děj románu se odehrává v Herefordshiru v Anglii v letech 1946–1948 a sleduje osudy Stevena Huxleyho při objevování tajemného Ryhopského lesa, v němž se zhmotňují podvědomé lidské představy o starých legendách. Kniha získala cenu World Fantasy Award za nejlepší román roku 1985. Lavondyss Přeložil Petr Kotrle Pokračování slavného fantasy románu Les mytág. Ve středu zbývající části původního lesa leží Lavondyss – nepřípustný svět, nepopsatelné království, místo divů a hrůzy, smrti i znovuzrození, obydlené fantastickými bytostmi zrozenými z kolektivního lidského nevědomí. Nyní je do tajemného srdce lesa zatažena mladá Tallis Keetonová, která – poté co se jí podaří překročit hranice zakázaných míst mýtické minulosti – pátrá po svém ztraceném bratrovi… a temném tajemství svého hrozného dědictví.

78 Vilma Kadlečková (*1971) je autorka cyklu Legendy o argenitu. Její knihy na rozhraní sci-fi a fantasy mapují budoucí historii Země a hvězdných impérií a sledují osudy lidí, do jejichž života zasáhne argenit – pozůstatek dávných netechnických civilizací a zdroj psychotronické energie. Absolvovala střední ekonomickou školu a obor vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Pracuje jako redaktorka.F O snovačce a přemyslovi Co si počnou tři dcery Krokovy v moderním světě? Ve světě globalizace a mezinárodní integrace, kde o staré pověsti a svébytnost českého národa už nikdo nestojí? Věštkyně Libuše je šéfkou reklamní agentury Krok. Léčitelka Kazi pracuje v brněnské nemocnici. A Teta se drží toho, co vyznávala odjakživa: bylin, ezoteriky a mrtvých. Mohlo by to tak zůstat; jenže pak všechny postupně dostanou nabídku, která se nesmí odmítnout. Nechají se znovu vtáhnout do zápasu o český národ? Nebo se jejich angažmá změní v boj o moc, ve kterém hraje každá sama za sebe? A kolik temných tajemství vypluje na povrch – o pohanských rituálech, tajných plánech, smrtelné nenávisti a o přemyslovi, který před lety zmizel beze stop? S c i - f i a f a n t a s y VILMA KADLEČKOVÁ Již vyšlo: Mycelium I. – Jantarové oči, Mycelium II. – Led pod kůží Mycelium III. – Pád do temnot Mycelium IV. – Vidění Připravujeme: Mycelium V. – Hlasy a hvězdy

Manel Loureiro (*1975) vystudoval práva na univerzitě v Santiagu de Compostela. Během studií začal pracovat v televizi: nejprve se stal moderátorem různých pořadů, pro které postupem času začal vytvářet scénáře. Jeho první román Apokalypsa Z. Začátek konce zaznamenal okamžitý úspěch, a stal se kultovní záležitostí na internetu. To spisovatele přimělo v příběhu o zombících pokračovat a po prvním díle následuje Apokalypsa Z. Temné dny a Apokalypsa Z. Hněv spravedlivých. Autor v současné době žije ve španělské Pontevedře, kde pracuje jako právník. Apocalypsa Z. Začátek konce Přeložil Ondřej Nekola Je konec civilizace. Neexistuje internet, televize ani mobilní telefony. Nezbývá nic, co by člověku připomnělo, že je lidským tvorem. Apokalypsa začala. Teď zbývá jediný cíl: PŘEŽÍT! Nestává se často, aby se knize španělského autora podařilo stát bestselerem v anglicky mluvících zemích, ale španělskému novináři Manelu Loureirovi se to povedlo. Jeho kniha se stala kultovní, ještě když vycházela na pokračování na internetu, takže se brzy dočkala knižního vydání a záhy překladů do několika jazyků. V současné době se pracuje na jejím zfilmování. S c i - f i a f a n t a s y MANEL LOUREIRO 79

Sergej Lukjaněnko (*1968) je dnes zdaleka nejúspěšnější a světově nejproslulejší ruský autor sci-fi. Jeho světový věhlas se dá srovnávat s věhlasem zatím nejúspěšnějších ruských autorů vědeckofantastické literatury – bratří Strugackých. Psát začal na přelomu 80. a 90. let a od té doby má za sebou přes 25 románových knih. Od doby svých literárních začátků se postupně změnil v uznávaného autora příběhů, které dodnes vyšly v asi třiceti zemích světa. Genom Přeložil Pavel Weigel a Eva Bůžková Je druhá polovina 22. století, lidstvo osídlilo několik planet a navázalo kontakt s mimozemšťany. Pokroky v genetice umožnily vytvořit osoby vyšlechtěné pro optimální výkon povolání – takzvané speciály. Klony jsou rovněž běžnou součástí života, zatímco lidé s neupravenou DNA se nazývají naturálové. Alex Romanov, velitel posádky kosmické lodi, který je zároveň klonem Sherlocka Holmese, musí vyšetřit případ vraždy hmyzí princezny, jinak vypukne válka. Podaří se odhalit viníka? Zakázané planety, genetika dotažená do extrému a morální aspekt s tím související, spiknutí, mimozemšťané, tajní agenti, to vše nabízí román Genom. Je možné geneticky ukrást schopnost milovat a přesto zůstat ještě člověkem? Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Triton. S c i - f i a f a n t a s y SERGEJ LUKJANĚNKO 80 Připravujeme: Tance na sněhu Již vyšlo: Noční hlídka, Denní hlídka, Šerá hlídka, Temná hlídka, Hvězdy, ty studené hračky, Poslední hlídka, Svět Stínu, Bludiště odrazů, Lživá zrcadla, Nanečisto, Lord z planety Země, Načisto, Zlá doba pro draky, Trix Solier – Čarodějův učeň, Spektrum, Rytíři Čtyřiceti ostrovů, Chladné břehy, Nadchází ráno, Nová hlídka, Konkurenti

Jeden z nejúspěšnějších spisovatelů současnosti se narodil v roce 1948. Do fantastického žánru vstoupil na začátku sedmdesátých let a rychle sbíral první úspěchy za svou povídkovou tvorbu. V roce 1977 začal působit rovněž jako editor žánrových antologií a dodnes je v tomto směru nejznámější svým projektem Divoké karty. V osmdesátých letech psaní na několik let opustil a věnoval se televizní produkci. K fantastice se vrátil obsáhlou a dodnes stále ještě nedokončenou fantasy sérií Píseň ledu a ohně, která celosvětově proslula svým televizním zpracováním pod názvem Hra o trůny. Divoké karty Trumfová esa Přeložili Milan Žáček, Richard Podaný, Pavel Bakič a Daniela Orlando Mimozemská nákaza udeřila krátce po skončení druhé světové války. Devadesát procent nakažených zemřelo. U některých přeživších se však vyvinuly mimořádné schopnosti, jiní skončili těžce postižení. Někteří z nakažených se rozhodli využít nové schopnosti k prospěchu lidstva, ostatní zvolili jinou cestu. Trumfová esa se odehrávají v osmdesátých letech, ale jde o dobu zároveň podobnou i nepodobnou naší realitě. Mimozemská bytost zvaná Roj se po staletích vesmírného putování blíží k Zemi. Některá z es, která virus obdařil nadpřirozenými schopnostmi, mezitím potají intrikují ve snaze ovládnout lidstvo. Střet soupeřících frakcí je na spadnutí... a jeho důsledky by mohly být katastrofální. S c i - f i a f a n t a s y GEORGE R. R. MARTIN (ed.) 81 Již vyšlo: Mudrosloví urozeného pána Tyriona z Lannisterů, Divoké karty, Rytíř sedmi království, Ledový drak

82 A. G. Riddle vyrostl v Boiling Springs ve státu Severní Karolína a už během svých studií na univerzitě v Chapel Hill založil spolu s kamarádem svou první společnost. Dalších deset let strávil zakládáním a vedením internetových firem, než toho nechal, aby se mohl soustředit na svou pravou vášeň – psaní beletrie. Uspěl hned svou debutovou trilogií Tajemství původu, do níž patří romány Atlantský gen (The Atlantis Gene, 2013), Atlantský mor (The Atlantis Plague, 2013) a Atlantský svět (The Atlantis World, 2014). Jen prvního svazku se ve Spojených státech prodalo milion výtisků, následně byl přeložen do osmnácti světových jazyků a měl by se stát rovněž předlohou k připravovanému filmu. V samostatném románu Odlet (Departure, 2014) zobrazil osudy skupiny pasažérů transatlantického letu, kteří po havárii na anglickém venkově zjišťují, že havarovali ve zcela jiném světě. V současnosti Riddle žije ve floridském Parklandu a těší se, až navštívíte jeho web agriddle.com. Atlantský svět Přeložila Daniela Orlando Lidstvo je zahnané do úzkých… Signál z vesmíru by mohl být klíčem k záchraně lidstva. Čas se krátí a tým vědců musí riskovat vše ve snaze odhalit tajemství atlantského světa. Severní Maroko: Dr. Kate Warnerová vyléčila globální pandemii a myslela si, že vyléčí i sebe. Mýlila se. A mýlila se i ohledně rozsahu atlantského spiknutí. Lidstvo nyní čelí nové hrozbě v podobě nepředstavitelně silného nepřítele. Ani jí samotné už nezbývá mnoho času a lidská civilizace stojí před naprostým zhroucením, když se objeví nová naděje – zpráva od potenciálního spojence. Hvězdárna Arecibo: Mary Caldwellová celý život čekala, pozorovala hvězdy a pátrala po stopách rozumného života za hranicemi naší planety. Když se konečně dočká, je náhle zatažena do boje staršího než lidstvo, ve kterém jde ještě o mnohem víc. Mary se musí rozhodnout, komu má důvěřovat, protože už není kam utéct. Antarktida: Dorian Sloane po odeznění atlantského moru zjišťuje, že se stal jednou z loutek v Areově tajemném plánu. Než stihne ovládnout situaci, Arés rozpoutá kataklyzma, které vše změní. Zatímco svět zachvacuje katastrofa, Arés mu prozradí pravou povahu nebezpečí ohrožujícího lidstvo a Dorian přistoupí na poslední úkol – dopadnout a zabít Davida Valea a Kate Warnerovou. S c i - f i a f a n t a s y A. G. RIDDLE Již vyšlo: Atlantský gen, Atlantský mor

Zdeněk Ležák (*1974 v Praze), novinář, publicista a šéfredaktor časopisu ABC. Absolvent Literární akademie Josefa Škvoreckého. V redakcích časopisů pro děti působí od roku 1999. Zaměřuje se především na tvorbu pro děti a mládež a tématicky na moderní technologie a historii. www.zdeneklezak.cz Michal Kocián (*1960 v Praze), iIustroval řadu knih pro mládež a přispívá do komiksových časopisů od osmdesátých let. Inspirován především francouzskými výtvarníky a okouzlen tvorbou Káji Saudka se zabývá kreslením komiksů již od dětství. Spolupracuje například se scénáristy V. Šorelem, V. Tomanem, Z. Ležákem a Gutwirthem. K o m i k s ZDENĚK LEŽÁK; MICHAL KOCIÁN 83 Již vyšlo: Stopa legionáře Stopa legionáře II Osudy V loňském roce vyšla komiksová kniha Stopa legionáře, která mapuje historii československých legií za první světové války. Na úspěšný titul navazujeme volným pokračováním s podtitulem Osudy. Najdete v ní osudy dvaceti známých legionářů, které jsou vždy popsány ve stručném životopisu a krátkém komiksovém příběhu. Komiksy se zaměřují na klíčové události jejich životů a zdaleka nejsou situovány jenom do období první světové války. Mnoho legionářů bylo zapojeno do odboje za německé okupace, některým později zkřížili životní dráhu komunisté, jiní se zase vydali na cestu zla ať už na straně fašismu či komunismu. Dvacet osudů je zkrátka rozprostřených do velké části dvacátého století a živě dokumentují naše divoké novodobé dějiny. V knize najdete tato jména: Jan Čapek, Antonín Číla, Stanislav Čeček, Emanuel Moravec, František Moravec, Radola Gajda, Otto Gutfreund, Otakar Husák, Sergej Ingr, Vladimír Klecanda, Karel Kutlvašr, Vojtěch Luža, Josef Mašín, Rudolf Medek, Heliodor Píka, Ludvík Svoboda, Jan Syrový, Josef Jiří Švec, Rudolf Viest, Sergej Vojcechovský.

Jiří Tomek (*1944), prozaik, pedagog. Vedle beletristické tvorby je autorem a spoluautorem pěti skript odborné angličtiny pro VŠE Praha. Vystudoval angličtinu a arabštinu na Filozofické fakultě UK. Absolvoval kurzy arabštiny a stáže v Tunisu a v Saná (Jemen), kurzy angličtiny na britských a amerických univerzitách. Angličtinu vyučoval na středních školách v Praze a angličtinu s arabštinou v Ústavu jazykové a odborné přípravy FFUK a na VŠE v Praze. Zpočátku psal arabské, egyptské a indické pohádky pro rozhlas pro bratislavskou televizi. V současné době se téměř jako jediný věnuje zpřístupnění arabských pohádkových a pověsťových látek, které objevně vyhledává ve sbírkách arabské lidové slovesnosti, u nás neznámých. Je autorem řady sbírek mýtů, pohádek a legend. Mezi jeho sbírky patří knihy Bojácný princ (1987), Kouzelný květ pouště (1989), Dary krále džinů (1995), Perlová zahrada (2007), Bohové a faraoni (2000) a Faraoni a kouzelníci (2004) a řada dalších. Jeho zatím posledním dílem je historický román Královna Zenobie (2014). Král světla Arabské mýty, legendy a pohádky Kniha je bohatým, reprezentativním souborem různých žánrů arabské lidové vypravěčské tvorby – v jeho mýtech se prolínají staroarabské (předislámské) mýtické náměty s lidovými, nábožensko-legendárními a koranickými vyprávěními islámské epochy – jeho legendy, báje a pověsti barvitě líčí tradice o vládcích jihoarabských říší a starých zaniklých kmenech a vypravují příběhy o pouštních beduínech a o slavných králích a královnách předislámské doby. Součástí souboru je i rytířská epopej, humoristická novelka a pohádková milostná romance. V lidových pohádkách osmi arabských zemí jsou snad zastoupeny všechny typy arabské lidové pohádky, které obsahují spoustu velice neobvyklých pohádkových motivů a fantastických elementů. E d i c e M ý t y , p o h á d k y a l e g e n d y JIŘÍ TOMEK 84

JAMES DAWSON Jak být klukem Chytré, zábavné a otevřené příručky pro dospívající kluky a slečny zodpoví všechny důležité otázky, které si kladou v pubertě. Autoři upřímně a vtipně vysvětlují vše o dospívání, tělesných změnách, citech a pocitech, sexu i sexuální orientaci nebo šikaně, ale i o praktických věcech. Tyto knihy řadě rodičů ulehčí trapné chvilky, kdy se pouští do rozhovoru s ratolestmi na prahu dospívání. Dokonce to udělají za ně. HAYLEY LONGOVÁ Jak být holkou Vše, co jste chtěli vědět o pubertě, a báli jste se googlit Přeložila Michala Marková 85 L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž

LAURA DOCKRILLOVÁ „ Laura Dockrillová je britská spisovatelka, básnířka, performerka, ilustrátorka a grafička. Vystudovala The BRIT School of Performing Arts, kde se skamarádila se zpěvačkami Adele a Kate Nash. Kreslí a píše knihy pro děti, skládá verše, navrhuje obaly pro všechno možné, spolupracuje s radiem BBC na nové rozhlasové show a píše sitcom. Deník The Times ji jmenoval mezi deseti nejvýraznějšími vycházejícími literárními hvězdami roku 2008. Za největší inspiraci pro svou literární tvorbu považuje Roalda Dahla. Darcy Burdocková je její čtvrtou knihou. Darcy Burdocková Už jsem tady zas! Přeložila Jedenáctiletá Darcy vnímá svět kolem sebe jako jedno velké, neobyčejné kouzlo a má zvláštní cit pro všechno, co se vymyká normálu. Volné pokračování knihy britské spisovatelky a ilustrátorky Laury Dockrillové, kterou Argo vloni vydalo pod názvem Darcy Burdocková, zachycuje hlavní hrdinku ve chvíli, kdy nastupuje do školy pro velké děti. Všechno se tím náhle změní: Darcyin nejlepší kamarád Will pochybuje, jestli má vůbec smysl dál se bavit s holkama, její nová učitelka bude nejspíš čarodějnice, a co je nejhorší, ztratila se Lambětka, Darcyina ochočená ovečka. Dokáže holčička čelit všem těmto pohromám, vyzbrojena jen svou nesmírnou zvědavostí, fantazií, otevřenou myslí a vášní pro psaní příběhů? L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž Potrhle vynalézavý, zábavný návrat Darcy Burdockové. Fanoušci Jacqueline Wilsonové budou nadšeni. Metro Již vyšlo: Darcy Burdocková 86

MUDr. Miloš Kadlec (*1950) je profesí lékař, ale v civilním životě také táta a dědeček. Pohádky z lesa původně vyprávěl své dcerce a jejím kamarádům v létě na chatě, o řadu let později je rádi poslouchali jeho vnuci. Houbový mužíček Klouzek, bedla, hadovka, hořčák, hříbek, helmovka… Všechny vymyslel a vytvořil Houbový mužíček. Nevěříte? V knížce se to dozvíte. Čtěte, nebo ještě lépe, ať vám krátké příběhy přečtou rodiče. Jsou úsměvné a vlídné, pohladí před spaním, rozveselí i za deštivého dne. A potom v lese choďte tiše a mějte oči dokořán – možná potkáte Šišáka, zahlédnete Pařezníka, anebo dostanete pusu od Jahodové panenky. L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž 87 MILOŠ KADLEC

Mark Lowery vyrostl v Prestonu, dnes žije v Cambridgi s přítelkyní a dvěma dětmi. Je učitelem, nějakou dobu žil a pracoval v Itálii. V roce 2012 vyšla jeho prvotina Jenom ponožky nestačí (Argo, 2014), o rok později volné pokračování Bez kalhot ani ránu (Argo, 2014). Oba romány se dostaly do užší nominace na Cenu Roalda Dahla za nejvtipnější knihu roku. Jak mi kobliha s marmeládou zničila život Přeložil Jiří Popel Máte-li rádi břitký, suchý anglický humor, nemusíte ani být dítě, abyste si zamilovali příběhy kultovního britského humoristy Marka Loweryho. Hlavní hrdina jeho nové knihy, Roman, je třídní lůzr, suchar a typický mamánek s děsně trapnou maminkou, která ho přehnaně opečovává. Roman v ničem zvlášť nevyniká, ale pozor: miluje koblihy, zvlášť ty s malinovou náplní. A právě koblihou celý příběh začíná a taky končí. Kobliha potají ukrytá v kapse bundy rozpoutá celou sérii nešťastných příhod, které milému hrdinovi udělají ze života peklo na zemi. Skvělé! L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž 88 MARK LOWERY Již vyšlo: Jenom ponožky nestačí (pokud je to všechno, co máte na sobě), Bez kalhot ani ránu

„ Ukázka: Jmenuji se Roman Garstang a můj život to- tálně zničila... jedna jediná kobliha s mar- meládou. Koblihy s marmeládou se skláda- jí ze dvou částí: z marmelády a z koblihy. A ano, navrchu je špetka cukru. Jíst koblihy by mělo být velmi snadné... Pokyny, jak si správně vychutnat koblihu s marmeládou. 1) Do koblihy se zakousněte předními zu- by. (Pokud nemáte přední zuby, použij- te dásně.) 2) Koblihu žvýkejte stoličkami. (Nemáte-li stoličky, viz krok 1.) 3) Když je sousto patřičně rozmělněné, mů- žete ho polknout. Opakujte kroky 1) až 3), dokud kob- lihu celou nespořádáte. (Pozn.: Profesio- nálové, kteří baští koblihy tak často jako já, se vždycky snaží dosáhnout stadia 4), aniž by si přitom museli jedinkrát olíz- nout rty. Pokud se vám to povede, může- te se vrátit k bodu 1) a pustit se do další koblihy.) 4) Vychutnejte si ji! Vidíte? Nic složitého. Tedy aspoň pro mě. V ničem zrovna nevy- nikám, ale na koblihy se zavařeninou jsem expert. Dávám si je každý den – k dopolední přesnídávce, k odpolední svačině, jako záku- sek po škole, k další svačině... Určitě jste už v obraze. Musel jsem jich už spořádat tisíce. Až do minulého týdne mně způsobily nanej- výš lepkavé prsty nebo umatlanou bradu. Není divu, že jsem je považoval na ne- škodné. Jenže koblihy rozhodně neškodné ne- jsou: jsou vražedné jako střelné zbraně. Nebo žraloci. Nebo žraloci ozbrojení střel- nou zbraní. 89 L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž

90 Milada Mašinová (*1988) je studentkou posledního ročníku magisterského studia na FAMU (katedra scenáristiky a dramaturgie). Souběžně pracuje v Centru tvorby pro děti a mládež v České televizi. Na podzim jí vyjde v nakladatelství Lipnik první díl komiksové trilogie Mor, kterou stejně jako připravovaný povídkový soubor Kočky a jiné příběhy o strachu ilustrovala Petra Josefína Stibitzová. Kočky a jiné příběhy o strachu Málokdy se redaktorovi poštěstí, aby ve spoustě nabídek, které přicházejí do nakladatelství, objevil perlu. Šestice povídek studentky FAMU, oboru scenáristika a dramaturgie, takovými perlami jsou. Mašinová je psala pro mládež, ale i dospělé uhrane autorčin chladný, jakoby odtažitý, precizní styl, který dodává příběhům neobvyklý, omračující nádech všudypřítomného strachu, obav, nepatřičnosti, podivínství a podivnosti. V centru dění stojí dětští hrdinové, mnozí už na prahu dospělosti, kteří jsou jako sirotci nebo s bezcitnými, sebestřednými, někdy až surovými rodiči odkázáni sami na sebe. Obklopuje je netečný, nesrozumitelný, citově prázdný, krutý svět dospělých a oni jsou mu vydáni napospas, a buď si v něm jakýmikoli prostředky najdou svou cestu a přijmou nepřijatelné, anebo zahynou. Mašinová vdechla příběhům skvělou atmosféru, a ačkoli nejsou zasazeny do konkrétní doby, při jejich četbě máte pocit, jako byste se dívali na krásný starožitný artefakt vystavený v přepychovém salonu honosné vily. Knihu doplňují působivé ilustrace mladé ilustrátorky Petry Josefíny Stibitzové. L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž MILADA MAŠINOVÁ

Chris Priestley je úspěšný autor dětských knih; tři tituly vydané Argem – Příšerné příběhy strýce Montaguea, Příšerné příběhy z Černé lodi a Příšerné příběhy z temného tunelu – se dočkaly příznivého přijetí i u českých čtenářů. Má v oblibě pochmurnou atmosféru, tajemné postavy a nadpřirozené okolnosti a jeho hrdinové rádi čítají Poea, Wilda, Doyla či Wellse. Příšerné příběhy vánoční Přeložil Vít Penkala Praskající oheň v krbu, plíživé kroky křupající ve sněhu a doslova mrazivé tušení hrůzy. Ano, opět jsou tu tolik oblíbené Příšerné příběhy britského autora Chrise Priestleyho, kterého při návštěvě Prahy u příležitosti vydání českých překladů jeho knih město natolik nadchlo, že uvažuje umístit sem děj některého ze svých dalších děl. V sedmi příbězích prodchnutých tajuplnou, strašidelnou atmosférou čeká na čtenáře spousta geniálně nečekaných zvratů a samozřejmě nezbytné, hrůzu nahánějící poučení, že není radno porušovat pravidla ani psané či nepsané zákony a že zlé, zlomyslné chování je po zásluze potrestáno. L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž Již vyšlo: Příšerné příběhy strýce Montaguea, Příšerné příběhy z Černé lodi, Příšerné příběhy z temného tunelu, Pan Krátur CHRIS PRIESTLEY 91

„ Kanadský spisovatel Neil Smith debutoval v roce 2007 sbírkou povídek Bang Crunch, která byla nominovaná na řadu cen, mj. na prestižní kanadskou literární cenu Journey Prize. Noviny Washington Post a Globe and Mail ji vyhlásily nejlepší knihou roku. Teprve v roce 2015 publikoval své další dílo, román Třinácté nebe, který se opět setkal s vřelým přijetím kritiků i čtenářů. Neil Smith žije v Montrealu a věnuje se rovněž překládání z francouzštiny. Třinácté nebe Přeložila Dominika Křesťanová Je první týden školního roku a Oliver Dalrymple, neoblíbený a vysmívaný outsider, který je posedlý biologií a chemií, stojí u své šatní skříňky a v duchu si přeříkává periodickou tabulku. To je poslední, co si pamatuje, když se náhle probudí a zjistí, že se ocitl v podivném nebi zvaném Město a určeném jen pro třináctileté. Brzy se dalším nebešťanem stane jeho spolužák Johnny a přináší s sebou první kousíček do obrazu, který se hrdina snaží složit, aby se dozvěděl, jak a proč zemřel. Ve Městě nerostou stromy ani nežijí zvířata, jsou tam jen nekonečné řady cihlových ložnic obehnaných vysokými zdmi. Nikdo tam nestárne, ale každý je trochu jiný, než jaký býval za života. To, pro co se Oliverovi doma vysmívali, je teď předností a on si získá kamarády. Najednou se cítí šťastný, je to pocit, který dosud nezažil. Jenže posmrtný život má i svou stinnou stránku: Oliver a Johnny pátrají po tom, co se v onen osudný den stalo, a přitom odhalují znepokojivé skutečnosti. L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž Photo © Michael Lionstar NEIL SMITH Třinácté nebe je románová prvotina kanadského autora Neila Smithe, jenž za svoji debutovou sbírku povídek Bang Crunch sklidil spoustu chvály a deník Washington Post ji označil za nejlepší knihu roku. 92

93 Maggie Stiefvaterová (*1981) žije se svým mužem, dvěma dětmi, dvěma neurotickými psy a jednou nepříčetnou kočkou ve Virginii, a jak sama uvádí, vedou tam divoký život hipíků. Je vášnivou čtenářkou, hraje na spoustu nástrojů, mimo jiné na harfu, klavír, flétnu a dudy, kreslí a píšeknihy.Literárnědebutovalav roce2008 románemLament:TheFaerieQueen’sDeception, jeho pokračování vyšlo o rok později pod názvem Ballad: A Gathering of Faerie. Ve stejném roce slavila ohromný úspěch s románem Shiver (čes. Mrazení, Argo 2010), na který navázaly dva díly – Linger (čes. Váhání, 2011) a Forever (čes. Splynutí, 2011). The Scorpio Races (čes. Ve znamení Štíra) je samostatný román z roku 2011 a The Raven Boys (2012, čes. Havraní bratrstvo) zahajuje připravovanou tetralogii. Havraní bratrstvo II. Zloději snů Přeložila Lucie Simerová Geomantické linie v okolí Cabeswateru se probudily a nic není jako dřív. S postupujícím létem se Havraní bratrstvo přibližuje svému cíli a Lilu fascinuje vášeň, s jakou Gansey hledá ztraceného krále Glendowera. Je pro ni stále těžší nezamilovat se do něj, třebaže ví, že pokud ho políbí, Gansey může zemřít. Ronan se propadá pořád hlouběji do říše snů a jeho sny a věci, které z nich přináší, se stále víc míchají do skutečného života. Navíc se objeví lidé s nečistými úmysly, kteří hledají tytéž kousky mozaiky jménem Cabeswater, po jakých se pídí Gansey. Zahrávat si se sny může být zkrátka nebezpečné... L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž „ Již vyšlo: Mrazení, Váhání, Splynutí, Ve znamení Štíra, Havraní bratrstvo I. – Osudný polibek Photo © Kate Hummel Druhá část čtyřdílného cyklu Havraní bratrstvo. MAGGIE STIEFVATEROVÁ

94 JAMIE THOMSON Již vyšlo: Temný pán I. – Školní roky, Temný pán II. – Zloduch v nesnázích, Temný pán III. – Navěky po škole Jamie Thomson se narodil roku 1958 v Íránu. Vyrůstal v Brightonu, studoval politologii na univerzitě v Kentu. Dlouhé roky pracoval jako redaktor britských fantasy časopisů a lektor i tvůrce videoher a „gamebooků“. K jeho nejúspěšnějším fantasy sériím patří dobrodružství mladého nindži, The Way of the Tiger. Dosud napsal tři knihy pro děti, z nichž první díl plánované trilogie, Temný pán: Školní roky, získal Cenu Roalda Dahla za nejhumornější knihu roku 2012. Vesmírný kapitán 1 – Na opačný konec galaxie Přeložila Veronika Volhejnová Harryho Greena unesou v den jeho čtrnáctých narozenin mimozemšťané, a když se vzbudí na jejich kosmické lodi, zjistí, že všichni mimozemšťané jsou fuč. Společnost mu dělají jen klonovaná dvojčata údajně královského rodu Alf a Bet a rozbitý počítač trpící vážnou poruchou chování. A pak je tady ještě černý pasažér... Je to pěkné kvítko, nejhledanější zločinec v celé galaxii. Tohle jsou zkrátka Harryho nejhorší narozeniny v životě. Jak jen se pro všechno ve vesmíru dostane zpátky na Zem? Chytrou, vtipnou, svižně dobrodružnou knížku napsal Jamie Thomson, nositel prestižní Ceny Roalda Dahla a autor série o Temném pánovi. L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž

„ Ukázka: „Áááááááááá!“ zařval Harry z plných plic. Nad ním se právě sklonila postava se srdči- tým obličejem, velikánskýma černýma oči- ma a hlavou, která nejvíc ze všeho připomí- nala plesnivý šedivý tuřín. Vyděšený Harry se pokusil vstát, ale nemohl se pohnout. Při- daly se další dvě tuřínové hlavy. Příšerné, docela jistě ne lidské hlavy, hlavy jako z to- ho nejhoršího snu! Harry se znovu marně snažil zvednout a začala se ho zmocňovat panika. Proč se nemůže hýbat? Sjel očima dolů po svém těle – ležel na stole uprostřed úplně bílé místnosti, která připomínala ne- mocnici. Znovu se rozhlédl po těch divných tvorech. Šel z nich strach, to ano, ale také mu něco připomínali… co to bylo? Šedé! Ano, to je ono. Šedé, ty mimozemšťany, které vi- děl ve filmech, co pořád unášejí a odvážejí lidi! To je samozřejmě nesmysl, proč by pro- pána nějací mimozemšťani lítali až na Zemi jenom proto, aby unesli… moment! Harry zamrkal a vytřeštil oči na Šedé. Proč by lítali až na Zemi jen proto, aby unes- li jeho… proč by… Harry polkl. K čemu by jim mohl být dobrý čtrnáctiletý kluk z Croy- donu? „Co chcete? Kdo jste? Vlastně ne, co jste???“ vyptával se zděšeně. Na to si Šedí začali mezi sebou něco ště- betat hlasy připomínajícími ochraptělého komára. Připomnělo mu to jeho kamaráda Harveyho, který fňukal a brblal, kdykoli ho Harry porazil v nějaké hře. Jeden z Šedých poklepal na zařízení, kte- ré měl upevněné po straně hlavy – vypadala jako sluchátka. „Prosím, lež klidně, lidská věci,“ pronesl. „Neříkej mi, co mám dělat, ty… věci! Ty tuřínová věci!“ vztekal se Harry. Poprav- dě řečeno, dost se bál, ale to jim nehodlal přiznat. Ke stolu přistoupil další Šedý. Podle toho, jak se ostatní okamžitě přikrčili, se zdálo, že tenhle je jejich velitel. Řekl něco tomu, který mluvil na Harryho, a pak dlouhým hadovitým prstem ukázal na obrazovku na stěně. Harry natáhl krk, aby tam viděl také. Bylo to zvláštní, protože se díval přes svoje nohy na obrazovku, na které byl úplně stejný po- hled na jeho nohy a pak na něj, jak se dívá na další obrazovku. Stovky nohou až done- konečna. Pokusil se podívat nahoru, dolů, do strany. Scéna na obrazovce se pohnula také. Bylo tam to, nač se díval. Ale jak je to možné – napojili se mu nějak na oči? Šéf Šedých něco zabrebentil a ten, co si zapnul sluchátka, se obrátil k Harrymu. „Chceme, abys zase zavřel oči, prosím. Rádi bychom viděli další tvoje pozemské vzpomínky.“ Harry třeštil oči na tu divnou mimozem- skou věc s kulatou hlavou a polkl. Srdce mu bušilo jako buben a nevěděl, co má dělat. Tohle byla hrůza! Šéf opakoval, co řekl předtím, ale už pří- křeji. Harry sice nerozuměl slovům, ale ten tón zněl stejně, jako když řediteli dojde trpě- livost. Šedý,kterýs Harrymmluvil,vypadalzne- pokojeně. „Začíná se zlobit…“ Harry zamrkal. On přece taky! Co si sak- ra o sobě myslejí? Co si to dovolují, unést ho a takhle s ním zacházet? Cítil napůl strach a napůl vztek. Ledaže… podezíravě nakrčil čelo. Tohle přece nemůže být pravda! To je určitě Todd Jizzy – zvaný samozřejmě Jiz- voun, jeho úhlavní nepřítel ze školy, se svou partou, všichni oblečení v maskách a kos- týmech mimozemšťanů. Tak či onak, bude muset něco udělat! Co- koli. Zaškubal za to, co ho drželo, ale bez valného účinku. Bylo to, jako by byl obalený potravinovou fólií nebo něčím podobným. Nejspíš to bylo nějaké silové pole, ale drže- lo ho to na místě stejně bezpečně, jako by byl k tomu stolu přikovaný řetězy. 95 L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž

Projekt Jonáš spěchá domů vznikl na základě spolupráce dvou autorů, výtvarníka Radoslava Valeše a spisovatelky Marky Míkové. Radoslav Valeš (jeho Děti duhového hada byly Nejkrásnější knihou roku 2000) nejprve vymyslel příběh o putování plyšového medvídka světem a pak formou kolážové techniky vytvořil sérii velice originálních celostránkových barevných ilustrací. Při jejich zhotovení „recykloval“ lifestylové časopisy a tuší domalovával hlavního medvědího hrdinu. Stromy tak mají perlové či diamantové kmeny, na těle vážky rozeznáme kousek pruhovaného pyžama, na jejím křídle vzor látky, trávník je vystřižen z částí geografických map apod. Radek ale není spisovatel, a tak se spojil se spisovatelkou, hudebnicí (hraje na klávesy a zpívá v kapele Zuby nehty) a divadelní režisérkou Markou Míkovou, autorkou několika dětských knih (byla za ně už třikrát nominována na cenu Magnesia Litera, naposledy letos za Škvíry). Jonáš spěchá domů Kniha vypráví o plyšovém medvídku, vyrobeném v dalekém Sinhapůru, který putuje domů k holčičce, která ho má dostat k narozeninám. Medvídek cestuje lodí, autem, na křídlech vážky i na hřbetu vlka, zažije mnohá dobrodružství, vyvázne z močálu i ze strašlivé bouře, pomáhá těm, kteří pomoc potřebují, a dotyční zase na oplátku pomáhají jemu. Nakonec šťastně doputuje domů – je nejvyšší čas, holčička zrovna oslavuje narozeniny... L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž RADOSLAV VALEŠ A MARKA MÍKOVÁ 96

„ Ukázka: Neočekávaná záchrana Mlask, mlask, uslyšel medvídek a vyku- lil oči. Co to tu mlaská? divil se a kroutil hlavič- kou ze strany na stranu. Mlask, ozvalo se z jedné strany a potom z druhé. Mlask, mlask, mlaskalo to teď už ze všech stran, a tu si medvídek všiml, že mu mizí pravá nožka v hnědém blátě. Mlask, udělalo to zase, a noha byla fuč. Medvídek se ji pokoušel vytáhnout, ale kde- pak, nedařilo se mu to. Mlask, ozvalo se znovu a medvídkovi zmi- zela druhá nožka až po koleno. No né, to přece né!, vylekal se. Mlask, uslyšel opět, a to už byl v bahně po zadeček. „Pomoc! Pomoc!“ křičel ze všech sil. „Pomoc! Pomoc! Zachraňte mě!“ Teď už šlo do tuhého. Bahno stahovalo medvídka hloub a hloub. Už v něm vězel až po pupík a vě- děl, že z tohohle se jen tak sám nedostane. „Brum, brum,“ bručel nešťastně a mával packami nad hlavou. „Kde jste kdo? Přijďte mi na pomoc!“ Mlask, udělalo to zase, a medvídek zapa- dl do bahna až po prsa. Celý zkoprněl. Už nekřičel. Zatajil dech a pak vyrazil svoje poslední: Po-moooc... A v tu chvíli se to stalo. Vzduch prořízl ostrý hvizd. Jako by kolem proletěla stíhačka a vzápětí na medvídka padl temný stín. „Chytni se, hochu, a fofrem!“ zavelel hlas. Když medvídek zvedl oči k obloze, uvi- děl dvě dlouhé uzoučké tyčky. Byly lesklé a modré a na konci chlupaté. Ani na chvíli nezaváhal a chytil se jich. Sotva to udělal, obrovská síla ho začala táhnout z bažiny ven a medvídek ječel: Jé! Jé! Těžko říct, jestli hrůzou, nebo radostí. A vtom to znovu udělalo mlask, a bylo to opravdu velké mlasknutí, protože medvídek vyletěl jako špunt k obloze a letěl a letěl, až dopadl na suchou trávu opodál. „Uf!“ vylítlo z něj. Byl zachráněn. 97 L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž

98 David Walliams je britský herec a scenárista, spolutvůrce populární komediální série Little Britain (Malá Velká Británie), za kterou se svým kolegou Mattem Lucasem obdržel tři ceny BAFTA a British Comedy Award. V roce 2008 napsal svou první knihu pro děti. Literární kritici jej dnes označují za nového Roalda Dahla. Jeho vypravěčsky brilantní příběhy s překvapivou pointou a černým humorem dávají tomuto označení za pravdu. Příšerná teta Přeložila Veronika Volhejnová V roztomile ztřeštěném, potrhle humorném a přitom dojemném příběhu napsaném dnes již veleslavným Davidem Walliamsem vystupují opět velmi svérázné postavy, počínaje tlustou tetou Albertou a jejím domácím mazlíčkem sovou a kominickým duchem a bývalým sluhou gibonem konče. Teta Alberta je posedlá hrou zvanou blechy a prohrála v ní už všechny peníze. Není divu, že má spadeno na bohatství své mladinké neteře Stelly, univerzální dědičky saxbyovského panství. Otrlá tetička se ve své touze po majetku nezastaví před ničím. Ale Stella je rozhodnutá se bránit. A na své straně má velmi neobyčejného, třebaže trochu zlomyslného pomocníka... L i t e r a t u r a p r o d ě t i a m l á d e ž DAVID WALLIAMS Již vyšlo: Babička drsňačka, Pan Smraďoch, Kluk v sukních, Malý miliardář, Krysburger, Ďábelská zubařka

P o p u l á r n ě n a u č n á a o d b o r n á l i t e r a t u r a

Ladislav Čumba (*1976), učitel češtiny pro cizince. V roce 2004 absolvoval FF MU v Brně, obor český jazyk – divadelní věda. V letech 2004 a 2005 pracoval v Divadelním ústavu. Je členem redakční rady časopisu Babylon, členem o. s. Skutečnost, moderátorem hudebních festivalů, autorem písňových textů a minioperním libretistou, scenáristou, příležitostným nehercem. Mžiknutí víčka (prem. 1997), Zátiší s nenávratnem (prem. 2006), minioperní trilogie Obilní trh (neuvedeno, 2008), Wittgensteinové na Kladně (nepremierováno 2009), Wittgensteinova kniha faktů (2013) – bibliofilie. Wittgensteinova kniha faktů Beletristický text s nadhledem líčí příběh rodiny velkokapitalisty. Rodinu popisuje po kapitalistově odchodu. Podobu jeho ženy Poldi si někteří občané Kladna ještě uchovávají v paměti. Představte si, že předání ocelářského holdingu dědicům v letech před první světovou válkou neproběhlo hladce. Představte si obchod Kladno-Pittsburgh v roce 1912. Představte si, že jedno z jejich dětí majetek převzít odmítlo. Představte si, že tento syn dal přednost dráze učitele. Představte si, že se stal jedničkou ve svém oboru. Představte si, že se stal učitelem na Cambridge. Představte si, že jediná kniha vydaná za jeho života začíná slovy: Svět je všechno, co je faktem. Představte si knihu, která se skládá ze samých faktů. Faktem je, že se syn Poldi a Karla Wittgensteinových jmenoval Ludwig Wittgenstein. Faktem je, že se stal nejvlivnějším učitelem filosofie na univerzitě v Cambridge ve 20. století. Publikace bude vydána k výročí 100 let od udělení stipendia rakouským umělcům (Trakl, Rilke, Loos) z peněz kladenských hutníků. Stipendium roku 1914 anonymně udělil syn Poldi Wittgensteinové, cambridgeský filosof. P o p u l á r n ě n a u č n á l i t e r a t u r a m i m o e d i c e LADISLAV ČUMBA Photo © Lukáš Zentel 100

P o p u l á r n ě n a u č n á l i t e r a t u r a m i m o e d i c e 101 FRANZ FERDINAND EFFENBERGER Skalní pantheon a přírodní park na panství Malá Skála v Čechách Přeložil Vratislav Slezák Český překlad Effenbergerova průvodce z roku 1828 po unikátním skalním pantheonu, který založil podnikatel Franz Zacharias Römische u hradu Vranov a přírodního parku u zámku Malá Skála v letech 1803–1832. Na tvorbě pantheonu se podíleli sochaři Sas Franz Johann Nepomuk Pettrich či Čech Václav Prachner, přírodní park byl inspirován německým osvícenským teoretikem a tvůrcem zahrad Hirschfeldem. Nápisy a sochy byly věnovány bardům, obráncům vlasti a významným osobnostem bájné minulosti, historie i současnosti (od antiky přes hrdiny renesančních románů až po generály napoleonských válek). Jedná se o největší soubor pamětních nápisů v Čechách, z nichž se však dnes zachovalo jen torzo. Nicméně díky tomuto průvodci si lze alespoň učinit představu o skutečném rozsahu tohoto neobyčejného počinu vlasteneckého literárního, krajinářského i výtvarného romantismu.

102 Dějiny královského města Kolína nad Labem 1. a 2. díl Dějiny královského města Kolína nad Labem jsou dosud jedinou syntézou dějin města Kolína a dosud nenalezly náhradu v novém zpracování. I pro dnešního badatele a čtenáře jsou potřebným zdrojem poučení. Autor Josef Vávra (1838–1912) čerpal i z pramenů dnes ztracených nebo nezvěstných. A tak i přesto, že poslední vydání vyšlo již více než před 100 lety, zůstává toto dílo v řadě ohledů základní pomůckou, po které musí zájemce o kolínskou historii sáhnout. První díl popisuje období do roku 1618, druhý období od roku 1618 až do roku 1886. P o p u l á r n ě n a u č n á l i t e r a t u r a m i m o e d i c e JOSEF VÁVRA Kniha vychází s finanční podporou města Kolína.

Přežila jsem Hitlera Mladá žena v Berlíně 1940–1945 Přeložily Michaela Škultéty a Alena Pokorná Po 50 letech od skončení války namluvila Marie poprvé celý svůj životní příběh na 77 magnetofonových pásků. Staly se základem jedinečného časového dokumentu. Otevřeně, bez vnitřní cenzury v něm hrdinka líčí, jaké to je protloukat se den po dni Berlínem ovládaném Hitlerem: Potřebuje falešné doklady, úkryty, lidi, kteří jsou ochotni jí nezištně i za úplatu pomoci. Pokusí se nacistům uniknout fingovaným sňatkem s Číňanem, snaží se přes Bulharsko vycestovat do Palestiny. Marně. Musí zkrátka přežít v Berlíně. Je svolná ke všemu, tak silná je její touha přežít. Autentická výpověď mimořádně statečné, nezdolné ženy doplňuje doslov jejího syna, Hermanna Simona, historika a ředitele Nadace Nová synagoga v Berlíně. P o p u l á r n ě n a u č n á l i t e r a t u r a m i m o e d i c e Ukázka: Na podzim 1941 jsem dostala předvolání na Úřad práce. První výzvu jsem ignorovala, což byla neuvěřitelná drzost. Pak přišel dal- ší lístek, tentokrát s označením „Druhá vý- zva“. Odnesla jsem ho na úřad a řekla: „To je ale zvláštní! Tady stojí Druhá výzva, ale já žádnou první nikdy nedostala.“ Poslali do mě přádelny, malého podniku s takzvaným oddělením pro Židy. Pracov- ní podmínky byly příšerné. Přidělili mě na noční a já musela chodit na směny absolut- ně temnými ulicemi. I hala, ve které jsme pracovali, byla velice špatně osvětlená. Ne- ustále se mi trhalo vlákno a předačka na mě ječela, že to hraničí se sabotáží. Po několika dnech jsem šla do kancelá- ře a řekla jsem mladé úřednici, že se sna- žím ze všech sil, že se mi ale neustále trhá vlákno, že jsem toho v poslední době hodně prodělala a že se mnou mají jenom problé- my. Vtom vešla předačka a rozkřičela se: „Tu židovskou svini byste měli vyhodit, ne- stojí ani za plivnutí!“ Přikývla jsem: „Ano, prosím, propusťte mě. Já totiž nesmím dát výpověď.“ „Ach tak,“ odpověděla úřednice, „to jsem nevěděla. Dobrá, tak vás tedy propustíme. Vaše předačka přece řekla, že jste neschop- ná.“ Okamžitě mi vystavila papíry a mile mi popřála hodně štěstí. Samozřejmě jsem byla opět hlášená na Úřadě práce, a tak jsem brzy dostala další předvolání. Pak přišlo druhé a já si pomys- lela, že až přijde třetí, budu tam muset jít. Ale dopadlo to jinak. V pokoji vedle mě donedávna bydlel Har- ry Kaplan, číšník, který hrál na klarinet. Pak ho však deportovali. Jednou se ozval zvonek a za dveřmi stál listonoš s doporu- čeným psaní pro pana Kaplana. „Není tady,“ řekla jsem. „Odvedli ho.“ „Aha! V tom případě musím na obálku napsat odstěhován na východ bez udání ad- resy,“ prohlásil listonoš. „A pak tu mám ještě něco, měla by tu bydlet jistá slečna Jalowic- zová.“ Okamžitě jsem tu obálku poznala: byla to další výzva z Úřadu práce. „Tam taky napište odstěhována na východ bez udání adresy,“ vyhrkla jsem rychle. A tak mě vymazali z evidence Úřadu prá- ce,protožejsemmělatolikdrzosti,abychúřa- dům oznámila, že už jsem deportovaná. 103 „ MARIE JALOWICZOVÁ SIMONOVÁ

104 David Danaher působí jako profesor na katedře slavistiky University of Wisconsin v Madisonu (USA). V současné době se zabývá především dílem Václava Havla. Interpretační studie o Havlových textech publikoval v amerických i v českých odborných časopisech. Číst Václava Havla David Danaher patří k nejuznávanějším americkým slavistům mladší generace. Jeho monografie o literárním díle Václava Havla, nazvaná Číst Václava Havla (Reading Václav Havel), jež současně s českým vydáním vychází anglicky v prestižním nakladatelství University of Toronto Press, je – jak už název napovídá – především literárněhistorickým a literárněkritickým rozborem Havlova uměleckého díla. Havlovo politické působení zůstává spíše stranou, jakkoli úplně se mu David Danaher nevyhýbá (ostatně by to ani nebylo možné, jak sám mnohokrát uvádí, umění se v Havlově díle s politikou prolíná naprosto neodlučitelně). Danaherovy analýzy nezapřou autorův akademický background: jsou v nejlepším slova smyslu anglosaské, staví na precizní textové a kontextové analýze, jež je pro angloamerické akademické prostředí po celá desetiletí příznačná. Samozřejmostí je přitom pro autora i pečlivá práce s prameny i sekundární literaturou; jeho dílo tak sice nabízí pohled z cizího kontextu, ale pohled poučený, vycházející z důvěrné obeznámenosti s kontextem českým. O d b o r n á l i t e r a t u r a m i m o e d i c e DAVID DANAHER Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky.

Andreas Ströhl (*1962 v Mnichově) studoval německou literaturu a filozofii. V minulosti (1988–2003) pracoval v Goethe-Institutu v Brémách, Atlantě, Bonnu a také v Praze; od roku 2004 vede oddělení pro kulturu a informace v Mnichově. V období 1996–1998 přednášel teorii médií na univerzitě v Innsbrucku, v letech 2003–2004 působil jako programový ředitel filmového festivalu v Mnichově. Je autorem či editorem řady článků a studií o teorii komunikace, médií a díle Viléma Flussera. Vilém Flusser Fenomenologie komunikace Přeložily Zuzana Jürgens a Jana Vymazalová Monografie o Vilému Flusserovi, který patří mezi nejvýznamnější filozofy 2. poloviny 20. století, se zabývá nejen osudem tohoto českého rodáka a zároveň světoobčana, který prožil většinu života v Brazílii a také ve Francii či v Německu, ale především jeho dílem. Hlavními tématy Flusserovy filozofie jsou jazyk, automat a vztah budoucnosti, minulosti a přítomnosti. V každém z nich se filozof vydal neprobádanou cestou směrem k objevování nových horizontů. O d b o r n á l i t e r a t u r a m i m o e d i c e 105 ANDREAS STRÖHL Kniha vychází s finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti.

Základní texty východních náboženství 4 Taoismus Přeložil Oldřich Král Čtvrtý svazek obsahuje vedle nejzákladnějších textů filosofického a náboženského taoismu (Laozi, Zhuangzi, Liezi) i jejich originální náboženské komentáře (Wang Bi, Guo Xiang, Heshang Gong), další texty taoismu kosmologického, magického a náboženského (Taiji sheng shui, Zhou Yi cantong qi, Zuo wang lun, Kangsangzi, Ge Hong) a apokryfy (Čtyři kanonické knihy Žlutého císaře, Guanyinzi, Guiguzi). O d b o r n á l i t e r a t u r a m i m o e d i c e 106 KOLEKTIV AUTORŮ Již vyšlo: Základní texty východních náboženství 1 – Hinduismus; Základní texty východních náboženství 2 – Ranný indický buddhismus; Základní texty východních náboženství 3 – Čínský, japonský a korejský buddhismus

107 Niall Ferguson (*1964), britský historik, působící jako profesor na Harvardově univerzitě. Většinu svých prací, jež v západní Evropě vzbudily nebývalý zájem, věnoval sociálním dějinám 19. a 20. století. Obrovský ohlas vyvolala jeho kniha o příčinách propuknutí první světové války (Nešťastná válka). V ní přišel s kacířskou tezí, že mocensko-politické vztahy v roce 1914 neeskalovaly kvůli německé agresivní velmocenské politice, nýbrž pod vlivem nekompromisních postojů Velké Británie. Kniha Vzestup peněz (Argo, 2011) se zaobírá problematikou rozvoje moderního finančního hospodářství, měnového systému a ekonomickými recesemi 19. a 20. století. Velký úpadek: Rozpad západních institucí a ekonomik Přeložila Daniela Orlando Symptomy úpadku dnes vidíme všude kolem sebe: zpomalování růstu, drtivé zadlužení, narůstající nerovnost, stárnutí populace, protispolečenské jednání. Co přesně se vlastně pokazilo? Podle Fergusona je problém v tom, že se rozkládají naše instituce – zastupitelská vláda, volný trh, zákony a občanská společnost. Rozpad institucí je příčinou ekonomické stagnace i geopolitického úpadku. Aby se tyto procesy zastavily, bude třeba nebojácných vůdců a radikálních reforem. O d b o r n á l i t e r a t u r a m i m o e d i c e NIALL FERGUSON Již vyšlo: Vzestup peněz; Civilizace. Západ a zbytek světa

Americká muzikoložka Carolyn Abbateová (*1956) se opeře věnuje po celou svou vědeckou kariéru, mezi hlavní objekty jejího zájmu patří Richard Wagner. Na téma opery napsala řadu odborných studií i knižních publikací. Svou první knihu vydala v roce 1984, rovněž ve spolupráci s Robertem Parkerem; nesla název Analyzing Opera: Verdi and Wagner. Robert Parker (*1951) je britský muzikolog, působil však i v USA, je autorem rozsáhlého vědeckého díla, v němž patří opeře stěžejní místo. E d i c e Z I P Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán. 108 „ CAROLYN ABBATEOVÁ, ROGER PARKER Svěží, odvážné, provokativní a především užitečné. Literary Review Záběr této knihy, odbornost autorů i její čtivost z ní dělá nejlepší práci podobného rozsahu, která byla kdy na toto téma napsána. Times Literary Supplement Dějiny opery Posledních čtyři sta let Přeložil Robert Novotný Dějiny opery zasvěceně rozebírají mnohá díla největších skladatelů, od Monteverdiho a Händela přes Mozarta a Verdiho až po Wagnera, Strausse, Pucciniho, Berga či Brittena. Autoři čtivě líčí i společenské, politické a literární pozadí opery, ekonomické souvislosti a bezmála neustávající polemiky, které vývoj opery po staletí doprovázejí. Ústředním tématem knihy je zkoumání napětí – mezi hudbou a slovy, mezi postavami a pěvci –, které operu oživuje a sytí. V polemické závěrečné kapitole autoři zkoumají problém, kterému opera čelí v posledním půlstoletí, kdy bezmála nevznikají nová operní díla, a pokud ano, obvykle nenaleznou trvalé místo na repertoáru. Přesto je poselství této knihy oslavné. Většina dnes živých a oblíbených operních děl sice vznikla v Evropě hluboké minulosti, opera jako umělecká forma je však i nadále neobyčejně životaschopná a podnětná. I nadále lidi fyzicky, psychicky, emocionálně i intelektuálně proměňuje a vyjadřuje lidskou zkušenost způsobem, kterého žádná jiná forma umění nemůže dosáhnout.

109 Kniha o fyzice Od velkého třesku ke kvantovému znovuzrození: 250 milníků v dějinách fyziky Přeložil Ivan Štoll Kniha Clifforda A. Pickovera, autora bestseleru Matematická kniha, představuje velkolepou mozaiku atraktivních témat z historie fyziky a přírody od velkého třesku až po vzdálenou budoucnost ztrácející se kdesi v nekonečnu. Každému tématu je věnován poměrně stručný, ale výstižný text a celostránková barevná ilustrace. Jednotlivá témata se týkají fyzikálních zkušeností a objevů člověka za celou dobu jeho existence a jejich často překvapivému praktickému využití, ale také obecných až filozofických pohledů na přírodu a její tajemství. Dočteme se tu o vynalezení bumerangu, záhadné baterii z Bagdádu, pokusech sestrojit perpetuum mobile, o černých dírách, obřích vlnách na oceánech, podivuhodných solitonech, zjeví se nám Maxwellův démon i Schrödingerova kočka, budeme obdivovat zelený paprsek nebo nejčernější čerň, ale dozvíme se také, co způsobuje práskání bičem, proč se kýve čínská kachna nebo jak se pohybuje golfový míček. Přes zdánlivou roztříštěnost jednotlivá témata spojuje vnitřní logika a systém vzájemných odkazů. E d i c e Z I P Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán. CLIFFORD A. PICKOVER

Hugh Aldersey-Williams (*1959) studoval přírodní vědy v Cambridgi. Je autorem knih zabývajících se přírodními vědami, designem a architekturou a byl kurátorem výstav ve Viktoriině a Albertově muzeu a v muzeu Wellcome Collection v Londýně. K jeho dalším dílům patří New American Design (Nový americký design, 1988), World Design (Světový design, 1992), The Most Beautiful Molecule (Nejkrásnější molekula, 1994), Zoomorphic (Zoomorfní architektura, 2003), Findings (Objevy, 2005), Panicology (Panikologie; se Simonem Briscoem, 2008), British Design (Britský design, 2010) a Anatomies (Anatomie, 2013). Žije v Norfolku se svou manželkou a synem. Více o něm naleznete na www.hughalderseywilliams.com. Periodické příběhy Pozoruhodné příběhy chemických prvků Přeložil Stanislav Pavlíček Všechno ve vesmíru je z nich vytvořeno, včetně vás. Podobně jako vy sami i chemické prvky mají svoji osobnost, postoje, talent, nedostatky a smysluplné příběhy. V této knize se setkáte se železem, které prší z nebes, a vznešenými plyny, jež osvětlují cestu k neřestem. Dozvíte se, jak dokáže olovo předpovídat vaši budoucnost, zatímco zinkem bude jednoho dne možná zevnitř potažena vaše rakev. Objevíte souvislost mezi kostmi vašeho těla a Bílým domem ve Washingtonu, mezi září pouličních lamp a solí na vašem jídelním stole… Kniha Periodické příběhy odhaluje udivující tajemství a barvitou minulost chemických prvků. Má podobu úžasné a objevné cesty, která ukazuje, že příběhy chemických prvků jsou našimi příběhy a jejich životy jsou neoddělitelně spjaty s našimi životy. 110 E d i c e Z I P Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán. „ HUGH ALDERSEY-WILLIAMS Historie, věda, umění, literatura a každodenní použití všech prvků od aluminia po zinek. The Times Milostný dopis chemickým prvkům. Aldersey-Williams je plný dobrých příběhů a ví, jak je dobře vyprávět. Sunday Telegraph

H i s t o r i c k á l i t e r a t u r a

Umění a život v modernistické Praze Karel Čapek a jeho generace Přeložil Tomáš Míka Kniha amerického literárního historika a vysokoškolského pedagoga Thomase Orta se zabývá, jak už název napovídá, osobností Karla Čapka v kontextu „čapkovské generace“ spisovatelů a umělců období, které začíná před první světovou válkou a končí Čapkovou smrtí. Zaměřuje se především na umělecký a filosofický vývoj Čapka a jeho současníků. Důkladně rozebírá soudobý filosofický kontext; významné místo v jeho práci zaujímá analýza kubistického programu a důkladné vysvětlení toho, proč právě v Čechách (a nikoliv například ve Vídni nebo Budapešti) nalezl tento umělecký směr tak silnou živnou půdu (projevující se kupříkladu i v architektuře). Právě tak důkladně a detailně Ort zkoumá vliv politických událostí, zejména rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československa na čapkovskou generaci i její vazby na uměleckou generaci předcházející (dekadenti, generace devadesátých let) i generaci mladší – avantgarda, poetisté, surrealisté, skupina Devětsil – včetně střetů a polemik s představiteli těchto generací. Mimořádně cenný je při tom všem zejména Ortův pohled „zvenčí“; projevuje se zde „cizí“ senzitivita, vzdělání i způsob badatelské práce. Autor díky tomu přináší nové pohledy na známé české autory první poloviny dvacátého století, vztahy mezi nimi a historické a politické souvislosti, v nichž tvořili. Kombinace autorova historického pohledu na předmět jeho zkoumání a dokonalé znalosti díla Karla Čapka (které studoval v češtině i angličtině) i děl dalších protagonistů jeho spisu spolu s důkladnou obeznámeností s dobovými filosofickými směry činí z této knihy podnětné dílo pro každého, kdo se chce dozvědět něco víc o době a myšlenkových východiscích Karla Čapka a generace jeho současníků. H i s t o r i e m i m o e d i c e 112 THOMAS ORT Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky.

Jean Flori (*1936) působil v několika významných odborných institucích, mj. v Národním centru pro vědecký výzkum (CNRS), v současné době je ředitelem Centra pro vysokoškolské studium středověké civilizace (Centre d’études superieures de civilisation médievales) v Poitiers. Specializuje se na dějiny středověké společnosti, rytířství a křížových výprav. O těchto tématech publikoval řadu monografií (česky Rytíři a rytířství ve středověku, 2008), vedle toho se systematicky věnuje i významným osobnostem středověku. Studii o Eleonoře Akvitánské, jež vyšla poprvé v Paříži v roce 2004, vydalo Argo v roce 2014. Richard Lví srdce Král a rytíř Přeložil Dušan Špitálský Monografie je věnována rytíři par exellence, anglickému králi Richardu I. Jeanu Florimu se podařilo vytvořit brilantní portrét tohoto krále opředeného mýty a legendami, v němž neváhal odkrýt ani temné či skrývané stránky Richardovy osobnosti (prchlivost, sklony k homosexualitě) a zároveň vykreslit dějiny rytířské mentality 12. století. Svou monografii Flori založil na pečlivém studiu a analýze dobových pramenů, které interpretuje jasným a přitom čtivým způsobem, stejně jako na pečlivé kritice novodobé historické literatury. V první části se autor zaměřuje i na méně známá období Richardova života (mládí a pobyt v Poitou a v Akvitánii, kde vládl v letech 1174–1189 a střetal se zde se vzpurnou aristokracií), jeho roli normanského a akvitánského vévody a anglického krále a neopomíjí ani Richardův pobyt ve Svaté zemi. Druhá část knihy je koncipována jako portrét krále v zrcadle rytířských ctností. Již vyšlo: Eleonora Akvitánská. Vzpurná královna. Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy. JEAN FLORI E d i c e E c c e H o m o 113

Libor Jan přednáší středověké dějiny na Masarykově univerzitě v Brně. Badatelsky se věnuje dějinám 13. století, problematice církevních řádů, především johanitů, a moravským regionálním dějinám. V roce 2000 vydal monografii Vznik zemského soudu a správa středověké Moravy, na niž o šest let později navázal knihou Václav II. a struktury panovnické moci. Mimo to je i autorem kuchařské knihy Jihomoravské vaření s vínem (2012). E d i c e E c c e H o m o LIBOR JAN Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy. 114 Václav II. Král na stříbrném trůnu V monografii předposledního přemyslovského panovníka autor přináší nové pohledy založené na několikaletém studiu pramenů i moderní literatury. V první části knihy představuje panovníkův život v souřadnicích domácí i zahraniční politiky, ve druhé se zamýšlí nad fungováním středověkého státu, dvorským prostředím a rytířskou kulturou, jíž se právě okolí tohoto posledního velkého Přemyslovce vyznačovalo. Všímá si také faktorů, které spoluurčovaly směr vlády (královští rádci, zemská šlechta, duchovní hodnostáři), a dostatek prostoru věnuje i nálezům bohatých stříbrných ložisek na Kutnohorsku či expanzi české moci do Polska a Uher. V posuzování vývoje české společnosti přemyslovského období se Libor Jan do značné míry rozchází s běžně publikovanými názory: Václava II. zobrazuje jako panovníka s bystrým úsudkem a silnou vůlí, jako jedince na vrcholu společenské pyramidy, kterému nic lidského není cizí.

Italská literární historička. Studovala ve Florencii a na pařížské Sorbonně (1961–1965). Emeritní profesorka na Université Paris III a členka řady vědeckých institucí specializujících se na bádání o italské středověké a renesanční literatuře (CERLIM – Centrum pro studium italské středověké literatury, CIRRI – Centrum pro studium italské renesance). Vedle studií o Machiavellim (Machiavelli: l’eccezione fiorentina, Roma 2005, Machiavelli: Le penseur de la necessité, Paris 2009) je autorkou řady monografií či článků věnovaných Dantovi (Dante. La città infernale, Roma 2007), Boccacciovi (Boccace : conteur et passeur de la Renaissance , Paris 2013) či Savonarolovi (Savonarole, Paris 1997). Machiavelli Filozof nutnosti Přeložila Karolina Srncová Niccolo Machiavelli (1469–1527) byl autorem nejen proslulého traktátu Vladař, který obsahuje politické úvahy odhalující a popisující mechanismy fungování moci, a na který navázala díla dalších teoretiků moci. Přestože je vnímán jako duchovní otec tzv. machiavelismu, tj. cynické politiky prováděné bez ohledu na použité prostředky v zájmu vyššího cíle, byl osobností mnohem komplexnější. Z bohaté soukromé korespondence vystupuje diplomat oddaný florentské republice, jíž celý život sloužil, i veřejnému blahu, vnímající pozorně bouřlivé události v Itálii i v ostatní Evropě. Emeritní profesorka na pařížské Sorbonně Marina Marietti, autorka četných studií o italské středověké a renesanční literatuře, podává ve své práci obraz Machiavelliho na základě studia jeho díla (dopisů, básní, historických pojednání i komedií). Vidí ho jako zbožného člověka a vlastence, myslitele a bouřlivého vizionáře, který dokázal zachytit svoji dobu s neobvyklou politickou inteligencí a notnou dávkou předvídavosti. MARINA MARIETTIOVÁ E d i c e E c c e H o m o 115

116 Zjevení a proroctví v prostředí českého pobělohorského exilu Práce čtyř autorů edičně zpřístupňuje a interpretuje texty zjevení a proroctví vydávané, opisované a čtené v prostředí českého pobělohorského exilu od 20. do 60. let 17. století. Edice i textová analýza se zaměřuje na zjevení Kryštofa Kottera, Kristiny Poniatowské a Mikuláše Drabíka, jež publikoval a v evropském měřítku zpopularizoval J. A. Komenský. Zahrnut je i výbor z kroniky Václava Nosidla z Geblic, přinášející doklady o šíření a recepci proroctví. Texty vybrané pro edici nebyly dosud v moderní době edičně zpřístupněny. Doprovodné studie přinášejí analytické rozbory jednotlivých vydávaných textů a nabízejí i několik interpretačních klíčů, pracujících s koncepty specifického učeneckého eschatologického diskursu, politicko-náboženské propagandy, literárního žánru či konfesijní mentality. PAVEL HEŘMÁNEK; JANA HUBKOVÁ; MARTINA LISÁ; VLADIMÍR URBÁNEK E d i c e H i s t o r i c k é m y š l e n í

117 Martin Nodl působí v Centru medievistických studií a přednáší na Fakultě humanitních studií Karlovy univerzity. Věnuje se dějinám středověku, dějinám mentalit a dějinám dějepisectví. Publikoval monografie Tři studie o době Karla IV. (2006), Dějepisectví mezi vědou a politikou. Úvahy o historiografii 19. a 20. století (2007) a Dekret kutnohorský (2010). Společně s Františkem Šmahelem připravili k vydání knihy Člověk českého středověku (2002) a Slavnosti, ceremonie a rituály pozdního středověku (2014). Mimoto je autorem knihy bajek pro děti Proč padají hvězdy. Bajky, legendy a podpohádky (2014). Středověk v nás Autor se v této esejisticky pojaté práci zamýšlí nad jen zdánlivou moderností současného světa. Na příkladech středověkého a současného vnímání času, prostoru, prožívání dětství a stáří, eschatologie, vztahu k penězům, k uzavírání manželství, k migracím na větší vzdálenosti i uvnitř města ukazuje, jak mnoho mají lidé současnosti společného s lidmi středověku, jak se v mnoha ohledech jen zdánlivě změnily každodenní mody lidského chování a myšlení. Mimoto si detailně všímá stále rostoucí dohlížitelské role státu, jenž člověka současnosti v mnoha ohledech zbavuje dřívější svobody, stejně jako ho ve svobodném uvažování omezují společenské stereotypy a předsudky. E d i c e K a ž d o d e n n í ž i v o t MARTIN NODL Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy.

Americký historik Steven Ozment je profesorem historie na Harvardově univerzitě. Jeho nejvýznamnější knihou je syntéza Age of Reform, 1250–1550 (1980), za niž získal několik ocenění. Nejnověji publikoval monografii A Mighty Fortress: A New History of the German People (2004), v níž se pokusil postihnout komplikovaný vývoj německých dějin od germánského prvopočátku až po nacismus a německé liberální znovuzrození ve druhé polovině 20. století. Purkmistrova dcera Přeložila Daniela Orlando Kniha Purkmistrova dcera vznikla v rámci konceptu „mikrohistorie“. Ozment si za hrdinku své knihy vybral dceru purkmistra ze švábského Halle v Bádensko- -Württembersku. Anna Büschlerová po smrti své matky vedla bohatou rodinnou domácnost. Tento život jí ale nevyhovoval a uspokojení začala hledat v extravagantním sexuálním životě. Záhy se však dostala do konfliktu se svými sourozenci a se svým otcem Hermannem Büschlerem, jenž usiloval o to, aby se vyšvihl do šlechtického stavu a změnil svůj sociální status. Protože obyvatelé města považovali Annino chování za nepřípustné, stala se ona i její otec, jenž ztratil purkmistrovský úřad, předmětem soudního vyšetřování, v němž byly využity Anniny milostné dopisy. Cílem onoho vyšetřování bylo exemplárně ukázat, v jakých mezích se má pohybovat spořádaný měšťanský život raného novověku. Ozmentova kniha je tedy nejen vynikajícím a barvitým „románem“ založeným na reálných příbězích, ale zároveň i skvělým obrazem podob sociální disciplinace v duchu reformní mravnosti 16. století. E d i c e K a ž d o d e n n í ž i v o t STEVEN E. OZMENT 118 Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy.

Dějiny Sasů Přeložila Kateřina Spurná, doprovodný komentář Jakub Izdný Widukind z Corvey, saský kronikář a historik 10. století (asi 925–975), sepsal kroniku Res gestae saxonicae sive annalium libri tres (Činy Sasů aneb tři knihy dějin), v níž vylíčil dějiny Sasů od mytických počátků a dobytí nového teritoria až do své současnosti. Widukind se soustředí hlavně na dobu vlády Jindřicha I. Ptáčníka a Oty I. Velikého a jeho zprávy představují mnohdy jediný dostupný zdroj informací pro některé tehdejší události. Přestože se věnuje především saským reáliím, nalezneme v jeho kronice i zmínky o Čechách. Historické osobnosti Widukind popisuje vesměs pravdivě a dost spolehlivě, události geograficky a historicky vzdálenější však již většinou opřádá smyšlenkami. E d i c e M e m o r i a m e d i i a e v i – P a m ě ť s t ř e d o v ě k u 119 WIDUKIND Z CORVEY

120 Čeští jezuité objevují Nový svět Dopisy a zprávy o plavbách, cestách a živobytí z Ameriky, Filipín a Marián (1657–1741) Rozsáhlý výbor z korespondence českých jezuitů z let 1657–1741 zahrnuje popisy jejich evropských cest do Itálie a Španělska a výjimečně i do Portugalska, ale především listy ze zámořských misií do tzv. Západních Indií (Karibské oblasti, Mexika, Střední a Jižní Ameriky a do Tichomoří). Barvité a emotivní popisy doslova a do písmene nového světa, do něhož jezuité vstoupili mnohdy jako vůbec první obyvatelé českých zemí, zahrnují i unikátní líčení týdny až měsíce trvajících interkontinentálních plaveb, popisy prostředí a života na americké pevnině, domorodých obyvatel, místní fauny a flóry, klimatu a událostí. Čeští jezuité poznali a popsali prostředí jihoamerických velehor, amazonského pralesa, vyprahlých mexických hor, tropické prostředí palem a pláží na tichomořských ostrovech. V jejich zprávách najdeme rovněž četná pozorování evropské reality: náboženských oslav, soudů, poprav a jiných událostí každodenního městského života v katolické části Evropy. Tuto unikátní sbírku cestopisných, etnografických a kulturních svědectví z celého tehdy známého světa lze s ohledem na prostorovou i obsahovou pestrost bez nadsázky nazvat „exotickou perlou českého barokního písemnictví“. Její unikátnost tkví i v tom, že se s největší pravděpodobností jedná o nejpočetnější skupinu obyvatel české kotliny, která se vypravila do tolika oblastí celého světa, a hlavně o tom vytvořila rozsáhlé písemné svědectví, které se zčásti dochovalo. E d i c e I t i n e r a r i a Cesty a putování ve zprávách, cestovních denících a korespondenci PAVEL ZAVADIL (ed.) Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky.

Vilém ze země Slovanů Epos z konce přemyslovského věku Přeložila Dana Dvořáčková-Malá Epos Vilém ze země Slovanů (Wilhelm von Wenden) vznikl v okruhu dvora předposledního přemyslovského krále Václava II., jemuž je i věnován. Původ autora Oldřicha z Etzenbachu (Ulricha von Etzenbach) je nejasný, ve svém díle tvrdí, že pochází ze země lva, což by mohla být některá ze zemí pod vládou přemyslovských králů. Dílo je dnes téměř (zcela) zapomenutou literaturou i historickým pramenem. Hrdinský příběh sepsaný ve staré němčině čítá celkem 8358 veršů. E d i c e L i t t e r a r i a e t p o e t i c a OLDŘICH Z ETZENBACHU Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky. 121 Ukázka: Přátelství kvetlo v řeči, slyšte dál, chytře líčí: „Na pána všichni hledíte! Původ má v říši bohaté. Hleďte, jaký nyní třímá stav. Urozené děti, paní, mrav, opustil a s nimi své místo. Ke Kristu vyšel sám, ač přesto, že nechal svůj lid i zemi. To Vilém je zde a s námi, Slovan, až z velké dáli. Přijmout křest touží celý, touží po věčném křesťanství. Já jsem dosud snad, to se ví, ani při svém dobrém věku, neviděl, co zkusil vskutku. Proto k Bohu měl by jít, podle vás se zařídit, a přistoupit ke křtu! Nechť získá tu poctu, dojde svého přijetí, křesťan ať je vzápětí.“

122 Někteří autoři osloví více než jednu generaci čtenářů, a proto si jejich tituly zaslouží nejen nové vydání, ale také nový kabát. Jsou to knihy, které v Argu řadíme k našemu „rodinnému stříbru“ a jež vydáváme s opravdovým potěšením. Nových edic se v poslední době dočkal Miloš Urban, Douglas Adams a Tom Robbins. Nová grafická úprava, převedení do vydání brožovaného, nebo naopak vázaného – to jsou změny, které by měly pomoci skvělým knihám najít nové čtenáře. N o v á v y d á n í ú s p ě š n ý c h t i t u l ů DOUGLAS ADAMS Stopařův průvodce Galaxií 1. Ilustrované vydání PAULO COELHO Alchymista, Jedenáct minut, Veronika se rozhodla zemřít Dárkové vydání DOUGLAS ADAMS Stopařův průvodce Galaxií 2. Restaurant na konci vesmíru Ilustrované vydání Připravujeme: Stopařův průvodce Galaxií 3.–5. Ilustrované vydání EMIL HAKL Konec světa Nové vydání IAN KERSHAW Hitler, 1889–1936 Hybris Nové vydání IAN KERSHAW Hitler, 1936–1945 Nemesis Nové vydání JOHN LENNON Písání Nové vydání JOHN LENNON Nanebepění Nové vydání JOHN LENNON Španěl na vesnici Nové vydání PETER MAYLE 3x Provence Rok v Provenci, Znovu Provence, Navždy Provence! Dárkové vydání

123 N o v á v y d á n í ú s p ě š n ý c h t i t u l ů TOM ROBBINS Parfém bláznivého tance Brožované vydání TOM ROBBINS Hubené nohy a všechno ostatní Brožované vydání TOM ROBBINS Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé Brožované vydání TOM ROBBINS V žabím pyžamu Brožované vydání Připravujeme: I na kovbojky občas padne smutek, Vila Inkognito, Zátiší s datlem Brožované vydání PATRICK ROTHFUSS Jméno větru Brožované vydání PATRICK ROTHFUSS Strach moudrého muže Brožované vydání MILOŠ URBAN Sedmikostelí Brožované vydání MILOŠ URBAN Hastrman Brožované vydání MILOŠ URBAN Lord Mord Brožované vydání MILOŠ URBAN Santiniho jazyk Brožované vydání Připravujeme: Poslední tečka za Rukopisy Brožované vydání

124

125 A b e c e d n í s e z n a m a u t o r ů Abbateová, Carolyn 108 Adams, Douglas 75 Aldersey-Williams, Hugh 110 Atkinsonová, Kate 3 Bach, Richard 4 Baldýnský, Tomáš 57 Baňková, Markéta 58, 59 Baxter, Greg 5 Berenboom, Alain 6, 7 Bukowski, Charles 8 Carlin, Peter Ames 53 Cleese, John 54 Colganová, Jenny 9 Červenák, Juraj 10, 11 Čumba, Ladislav 100 Danaher, David 104 Dawson, James 85 DeLillo, Don 68, 69 Dick, Philip K. 76 Dockrillová, Laura 86 Eco, Umberto 12, 13 Effenberger, Franz Ferdinand 101 Faber, Michel 14,15 Ferguson, Niall 107 Flori, Jean 113 Goméz-Jurado, Juan 16 Grecian, Alex 71 Gruenová, Sara 17 Guenassia, Jean - Michel 18, 19 Hackettová, Pat 52 Hannahová, Kristin 20 Harris, Neil Patrick 55 Heřmánek, Pavel 116 Hesse, Herman 21 Holdstock, Robert 77 Horáčková, Alice 60 Horáková, Pavla 61 Hosseini, Khaled 22, 23 Hubková, Jana 116 Hvorecký, Michal 24 Chalandon, Sorj 25 Chamberlainová, Mary 26, 27 Jalowiczová Simonová, Marie 103 Jan, Libor 114 Kadlec, Miloš 87 Kadlečková, Vilma 78 Kamen, Jiří 61 Kerr, Philip 72, 73 Kinnunen, Tommi 28 Kocián, Michal 83 Leamingová, Barbara 56 Ležák, Zdeněk 83 Lisá, Martina 116 Longová, Hayley 85 Loureiro, Manel 79 Lowery, Mark 88, 89 Lukjaněnko, Sergej 80 Makisová, Eve 29 Mandelová, Emily St. John 30, 31 Mantelová, Hilary 32, 33 Mariettiová, Marina 115 Martin, George R. R. 81 Mašinová, Milada 90 Míková, Marka 96, 97 Mišani, Dror 74 Neuman Galán, Andrés 34 Nobbs, David 35 Nodl, Martin 117 Oldřich z Etzenbachu 121 Ort, Thomas 112 Orwell, George 36, 37 Oyeyemi, Helen 70 Ozment, Steven E. 118 Pamuk, Orhan 38 Parker, Roger 108 Parková, Yeonmi 39 Pickover, Clifford A. 109 Priestley, Chris 91 Prilepin, Zachar 40, 41 Renčín, Pavel 62, 62 Renehan, John 42, 43 Rezzori, Gregor von 51 Riddle A. G. 82 Roberts, Gareth 75 Saroyan, William 44 Smith, Neil 92 Statovci, Pjtim 45 Stiefvaterová, Maggie 93

126 Ströhl, Andreas 105 Thomson, Jamie 94, 95 Tidhar, Lavie 48 Tolkien, J. R. R. 49 Tomek, Jiří 84 Urban, Miloš 64, 65 Urbánek, Vladimír 116 Vacík, Miloš 66, 67 Valeš, Radoslav 96, 97 Vávra, Josef 102 Vonnegut, Kurt 50 Wahol, Andy 52 Walliams, David 98 Widukind z Corvey 119 Zavadil, Pavel 120 A b e c e d n í s e z n a m a u t o r ů