Be the Best 02 / 2017

SETKÁNÍ VLASTNÍKŮ RODINNÝCH FIREM 2017 DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ Marta Nováková Manažerka roku 2016 Marta Nováková SNAHANENÍ KOKSOVATELNÁ

2

VYDÁVÁ: C.O.T. media, s. r. o., Komplex Olšanka,Táboritská 23/1000, 130 00 Praha 3, T: +420 226 257 720 STRATEGICKÝ PARTNER ČASOPISU:Comenius, panevropská společnost pro kulturu, vzdělávání a vědecko-technickou spolupráci, UN House, nám. Kinských 6, 150 37 Praha 5, T: +420 257 890 111 REDAKČNÍ RADA:Tomáš Čáp, Eva Frindtová ŠÉFREDAKTOR: Petr Karban, petr.karban@cot.cz FOTO NA TITULNÍ STRANĚ: Jadran Šetlík LAYOUT: Margarita Andrsova GRAFICKÁ ÚPRAVA A SAZBA: Petra Martinásková, Margarita Andrsova PRODUKCE: Lucie Jonáková, Martina Pomykalová MARKETING: Jan Kotlín, jan.kotlin@cot.cz KOREKTURY: MiladaVoborská,Táňa Holasová INZERCE: C.O.T. media, s. r. o., T: +420 226 257 720, F: +420 267 092 231, E: obchod@cot.cz UZÁVĚRKA TEXTŮ: 19. 5. 2017 DISTRIBUCE:V tištěné verzi neprodejné, rozšiřováno adresnou distribucí.V elektronické verzi zdarma dostupné prostřednictvím služby www.floowie.com, www.alza.cz/media a na stránkách www.cotmedia.cz TOTO ČÍSLO VYCHÁZÍ: 9. 6. 2017 ISSN 1214-6315 Evidenční číslo MK ČR E 15014 Vydavatel neručí za obsah inzerátů. autobusovém nádraží dlouhé měsíce řinčel pod koly autobusů plát železa, volně položený přes otvor šachty, kterému někdo ukradl poklop. Místo, aby kdokoliv přinesl poklop nový, dozví- dali jsme se, že se vlastně neví, čí díra je, a že to není jen tak, musí se situace nejprve analyzovat, navrhnout řešení, schválit a pak teprve lze reali- zovat opatření k napravení pochybení. Běh na dlouhou trať. Že víte o bizarnějších? I já. Vzpomínám na tátu. „Používej hlavu,“ říkával mi, když jsem z něj v líné pohodlnosti dítěte mámil něco, co jsem měl a mohl snadno najít v sobě. Byl řidič, neměl rád dlouhé věty, natož souvětí. Bože, jak já ho nenáviděl. Relativita v praxi. Co optikou pěti let vnímal jsem jako trest, opti- kou padesáti vnímám jako dar. Díky, tati, svým dětem opakuji dodnes tvoje slova. Jen musím dnes zdůrazňovat, že hlava není google. Hezké léto… Petr Karban, šéfredaktor je nezbytným předpokladem úspěchu. My místo abychom ji pěstovali, často ji vytěsňujeme. Při- pomenula mi to při nedávné návštěvě sanatoria Šarlota paní ředitelka Brožová, když mezi řečí vzpomněla, jak jsou tamní zaměstnanci rádi za atmosféru, v níž mohou tuto schopnost uplat- nit. Možná si ani nevšímáme, jak často nadřízení od podřízených vyžadují slepé plnění příkazů. Jsou jistě pozice, kde pouhé dodržování de ino- vaných postupů stačí, ale to jsou právě ta místa, kde stroj hravě a levně člověka nahradí. Na ostatních by schopnost myšlení měla být předností. Ovšem jestli je… Bizarní příklady ukazují spíš na opak. Praha 1 se několik let sna- ží vyhnat segwaye z centra. Když schválí přísluš- nou novelu zákona, zjistí, že sice vyhnala seg- waye, ale centrum zaplavují motokoloběžky. No kdo by to čekal? Promptně tedy příjde s další novou úpravou, která spolu s koloběžkami vyže- ne i cyklisty. Paráda. Na smíchovském Foto: Aleš Funke Panevropská společnost pro kulturu, vzdělávání a vědecko- -technickou spolupráci Comenius byla založena 3. května 1990 v Praze. Mezi aktivity této neziskové organizace patří žebříček Českých 100 Nejlepších, jehož pokračováním je projekt„1000 Nej… České republiky“, pořádání Evropského bankovního & finančního fóra a již tradiční Kulaté stoly Comenia s významnými osobnostmi české a zahraniční ekonomiky a politiky. Partner časopisu COMENIUS Schopnost myšlení 3 EDITORIAL

OBSAH Be the Best Léto 2017 BEIN Výroční setkání vlastníků rodinných firem, která pořádáme, se již stala jarní tradicí. Na stovku účastníků letos přivítal zámecký hotel Panství Dlouhá Lhota nedaleko Příbrami. Stálé téma, jímž je správa rodinného jmění, jsme tentokrát obohatili o motiv ochrany duševního vlastnictví. A byť nešlo vždy o příběhy s dobrými konci, debatovalo se velmi otevřeně, spontánně a s úsměvem.V případě postřehů Jana Saudka dokonce vysloveně se smíchem. BECLEVER Značná část podnikatelů žije s pocitem, že poradenské firmy jsou naprosto zbytečné. Že to nemusí být tak úplně pravda, dokazuje příběh manažera Radka Dudáše. Ten po letech ve vysoké exekutivě založil poradenskou společnost, která chce na rozdíl od běžné praxe manažerům a majitelům nejen radit, ale dokáže své rady i realizovat. BELEADERS Marta Nováková si letošní titul Manažer roku bezesporu zaslouží, vždyť vybudovala z ničeho technologickou firmu, která pracuje na zakázkách pro silné mezinárodní korporace. Už to samo o sobě není běžné. Tři roky už svou firmu řídí jen zpovzdálí a čas jí vyplňuje především práce prezidentky Svazu obchodu a cestovního ruchu. BECONNECTED Jaro bylo na nevšední zážitky bohaté. Setkali jsme se mnohokrát, pokaždé v jiné sestavě, pokaždé v jiném prostředí a pokaždé také při jiných příležitostech. Některé byly pracovní, jiné společenské, některé dokonce vysloveně slavnostní. Co bylo vždy stejné, je atmosféra. Setkávat se s vámi nás těší. A protože se zdá, že vás to s námi baví, rádi slibujeme akce další. BESOLID Když nejčastěji skloňovaným ženským jménem na Zbirohu bylo jméno Tamara, rozhodně netušila, že bude na tomto zámku trávit skoro všechny víkendy v roce. Ale stalo se. Její manžel Jaroslav zámek koupil, opravil a nabídl jej vedle návštěvníkům, především snoubencům pro jejich svatební obřady. Renata Páchová tak dnes dělá aspoň na jeden den ze slečen princezny. BEYOURSELF Pavel Trtík, majitel Pražské mincovny, má sen – oživit v českých zemích tradici a zašlou slávu osobnostních medailí. Ve spolupráci s předními českými výtvarníky, kteří zvládají nástrahy práce s nízkým reliéfem, připravuje ambiciózní projekt. Zatím začal u sebe, ale je dost dobře možné, že za pár let bude v Česku platit, že kdo nemá portrét na medaili, jako by nebyl. PANORAMA je principem tvorby Jana Šmída, oceňovaného českého fotografa krajináře. Pro dvoustránkové předěly tohoto čísla jsme s jeho svolením použili výřezy z jeho panoramatických fotografií, které oslavují krásu jižní Moravy. Tyto fotografie jsou oceňovány i na zahraničních výstavách a soutěžích, a tak jde o úspěch nejen Jana, ale také naší krajiny, kterou podvědomě často považujeme za obyčejnou a fádní. Není… 8 86 50 104 68 30 4

I VÁŠ EVENT BUDE S NÁMI IN www.incatering.cz

08 ČESKÉ PROSTŘEDÍ SE KULTIVUJE David Borkovec, PwC 10 ZLATÉ ČESKÉ RUCE POTŘEBUJÍ I ČESKÉ HLAVY Radomír Pivoda, Pavelka Partners 12 NA SLOVÍČKO… Josef Dvornák, Úřad průmyslového vlastnictví 14 PROČ VYUŽÍT RODINNOU NADACI Zenon Folwarczny, PwC 16 NEOBJEVUJME ZNOVU KOLO, SDÍLEJME! Jan Pavelka a Ondřej Plánička, Pavelka Partners 20 NEJVĚTŠÍ REVOLUCE V OCHRANĚ DAT Eduard Pavlar, PwC 22 CHRAŇME SVÉ DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ Setkání vlastníků rodinných firem 2017

BE IN JAN ŠMÍD: Na jarní vlně, 2017 Původní panorama je složeno ze čtyř fotografií plošně v jedné řadě

Petr Karban archiv Budeme-li se bavit o prodeji irmy, mění se české podnikatelské prostředí? Vidíte nějaké obecné tendence či nějaké změny preferencí? Prostředí se vyvíjí, sice ne dramaticky, ale jsme o pár let dál. Dříve k tomu hodně lidí přistupo- valo takovým tím nezkušeným způsobem „ono to nějak dopadne“. Potkali se často s nepříjem- nou zkušeností. Není překvapující, že zakladatel irmy či vlastník má pocit, že prodej zvládne, protože on přece tu irmu zná nejlépe. Problém je v tom, že on většinou prodává poprvé, zatím- co kupující kupuje často třeba po sté. Dnes bych řekl, že už do toho procesu prodeje přicházejí i čeští majitelé lépe připraveni a také asi častěji než dříve do toho jdou s partnerem, který je spe- cialista. Ostatně, i tady v panelových diskusích zazněla řada příkladů, které dokumentují, jak složitý proces to je a jak se při něm vyskytne řada situací a záludností, na které nepoučený člověk, laik, prostě ani nemůže být připraven. Má to ještě jeden aspekt, nezkušenost prodávají- cího může být i důvodem, proč se prodej nako- nec neuskuteční. Ale jak říkám, méně často se setkávám s pocitem, že když jsem irmu vybudo- val, jsem i ten nejpovolanější k tomu, abych ji dobře prodal. Prodej a koupě, to je jiné hřiště, s jinými pravidly. A vlastníci si to dnes už uvědo- mují, přistupují k prodeji odpovědněji, prostředí se kultivuje. Zaznělo tu, že drtivá většina prostředků, kte- ré prodej přinese, je v první generaci použita na uspokojení odložených osobních potřeb. Svým způsobem na požitky. Asi tuším, kam směřujete, ale to je hodně indivi- duální. A i pokud to platí, nemusí to ještě nutně znamenat, že se ty prostředky nedostanou zase do byznysu. Protože i pokud se rozhodnete, že to, co jste získal, vám stačí, stejně tu hodnotu nebudete držet v penězích. Buďto je spotřebuje- te, což je koneckonců také legitimní, když už jste si je vydělal, ale spíše a častěji budete prostřed- ky dále investovat. A můžete tak budovat to, čemu se dnes říká business family. Tedy ne ro- dinný podnik, ale podnikající rodina. Což je tro- chu jiný model, než na který jsme tu zatím zvyk- lí. Business family dohlíží na správu rodinného majetku, ale neobsazuje výkonné funkce, ne- vlastní každý jeden podnik. Typickým příkladem je Volkswagen Group, kde kontrolu drží rodiny Porsche a Piëch, které prostřednictvím rodinné- ho holdingu spravují peníze, které jim VWG ge- neruje a investují je do jiných oblastí. Děje se to už i u nás? Děje, v posledních dvou letech několik majitelů prodalo velmi úspěšné irmy, za velmi slušné peníze a ty prostřednictvím family of ice chtějí zhodnocovat. Také k sobě přitáhli významné profesionály, například z oblasti bankovnictví a inančních trhů, a myslím, že tady začíná vzni- kat to nové podnikatelské prostředí, stejné jako ve světě. Jen jsme zatím těch peněz vydělali méně, za ten krátký čas, takže jsme skutečně na začátku. Ale zákonitě těchto příkladů bude přibývat. Proč vlastně člověk prodá podnik, aby začal s jiným? Určitá psychohygiena? Také, únava funguje. A když se pouštíte do no- vých projektů, nastartuje vás to, je to nová vý- zva, chcete zkusit něco, co neznáte, co jste třeba objevil. Vy byste asi mohl, jako vlastník úspěšné irmy, rozjet nový projekt a neopouštět starý, ale den má jen dvacet čtyři hodiny. Do této chvíle vás původní podnik plně zaměstnával, potřebu- jete si uvolnit ruce. Nepřináší nové prostředí nová rizika? Obvykle člověk začíná podnikat v prostředí, k němuž má nějaký vztah, které dobře zná. S nástroji typu investičních společností se ovšem dostá- vá do prostředí, které znát nebude… Svým způsobem ano, ale nepřikládal bych tomu žádný zvláštní význam. Člověk, který v podniká- ní došel na určitou úroveň, také vyrostl odborně. Kdo vydělal peníze byznysem, zná jeho základní principy, a neměl by proto mít zásadní problém. Problémy však často nastávají u lidí, kteří peníze vydělali něčím jiným než podnikáním. Takových příkladů je mezi sportovci či umělci mnoho. Tématem, které jsme letos na setkání vlastní- ků rodinných irem nastolili, je duševní vlast- nictví. Kardinální otázkou je, jak se vůbec dá duševní vlastnictví ocenit. Vezměme pro zjednodušení tu nejviditelnější součást každé irmy – její značku. Nejsem znalec v tomto oboru, ale v zásadě exis- tují mechanismy dva. Rovnou říkám, že určit hodnotu značky nelze ani snadno, ani numeric- ky přesně. První způsob spočívá v tom, že vyjde- te z výnosů irmy a ty rozkrájíte na jednotlivé kousky. Vyděláváte sto milionů ročně, kolik z toho připadá na značku? Použijete jakýsi teo- retický model a odkrojíte zisk obvyklý pro irmy, které nemají prodejní kanály a živí je čistě výro- ba. Tady se to ještě zdá snadné, protože náklady na výrobu jsou poměrně přesně spočitatelné. Pokračujete dále, máte náklady na prodejní ka- nály, na marketing, na režii… Odkrojíte všechno, co lze kvanti ikovat, a co zůstane, je hodnota značky, ochranné známky. Vezměte si jako typic- ký příklad Coca-Colu. Barevnou vodu s bublin- kami umí vyrobit kde kdo. Ale značka jí tvoří cenu. Coca-Cola je asi typický příklad irmy, u níž hodnota značky je dnes jejím hlavním ma- ČESKÉ PROSTŘEDÍ SE KULTIVUJE David Borkovec je daňový expert poradenské společnosti PwC, s nímž se setkáváme poměrně často, protože k tématům, která rezonují v prostředí majitelů rodinných irem, má z praxe mnoho co říci. Na letošním setkání jsme si po domluvě odložili o půl hodiny oběd, abychom se ještě vrátili k předešlé panelové diskusi. BE IN 8

jetkem, představuje miliardy dolarů vložené do marketingu. Tenhle model je jakousi derivací celkové hodnoty. A ten druhý? Ten je přesně opačný. Nákladový. Obecně je pou- žitelnější v začátcích irmy, u Coca-Coly by asi použít nešla. Položíte si otázku, kolik musíte in- vestovat, abyste určitý výrobek mohli prodávat za určitou cenu. Náklady na výrobu znáte a víte, že můžete prodávat za určitou sumu. Pokud bu- dete chtít prodávat dráž, musíte přidat prodejní kanály, marketing, dodat produktu emoční hod- notu. Kolik vás to bude stát, to je hodnota ochranné známky. Pohybujete se ve stejných kategoriích, ale jdete opačným směrem. Cesta derivací zdá se přesnější, přece jen pracujete už s reálnými čísly… Oba modely jsou založeny na subjektivním hodnocení, na odhadech. Ale jinou cestu ne- znám. Nicméně ty modely si můžete ověřit v praxi. V diskusi tady Honza Pavelka, myslím, zmiňoval příklad, kdy si jistý podnikatel kou- pil na Slovensku podnik vyrábějící luxusní postele, a teprve následně zjistil, že si koupil pouze výrobnu a značku drží stále původní majitel. Bylo to asi smutné zjištění, protože cena bezejmenných postelí je prostě někde jinde než cena těch postelí se značkou, byť jsou stejně kvalitní a stejně luxusní. Jiný pří- klad – málokdo ví, že česká irma Sporten vy- rábí sportovní potřeby světových značek. Sa- mozřejmě, když si koupíte lyže Rossignol, bu- dou stát dvojnásobek než Sporten. Jsou to ale tytéž lyže. Já mám Sporteny… BE IN 9

Rodinné irmy jsou jedním ze základních hybatelů a nositelů této změny. Právě ony byly ve všech etapách vývoje české- ho podnikání ukazatelem trendů a nositelem inovací. A i dnes jsou to opět rodinné irmy, díky kterým se v posledních letech do popředí opět dostává nejen vývoj a výzkum, ale přede- vším česká šikovnost a vynalézavost, ve světě tolik známá jako zlaté české ruce. Rodinné ir- my tak navazují na naši bohatou historii prů- myslové a světové velmoci z dob první republi- ky. Navazují na tradici, kvalitu a vysokou přidanou hodnotu, díky kterým byly české vý- robky a lidé ve světě dříve uznávány. Chraňme své hodnoty U rodinných firem se v poslední době často setkáváme s tím, že jsou jedničkou na trhu díky své znalosti, odbornosti a preciznosti, díky svému know-how. Umějí však tyto hod- noty a novodobé zlato ve firmě efektivně ochránit? Vždyť mnohdy často ani netuší, jakou reálnou cenu tyto hodnoty mají. Důvo- dem je paradoxně přílišná skromnost nebo nevědomí o jejich vlastní výjimečnosti. To, co by všude v zahraničí bylo již dávno regist- rováno jako patent, užitný nebo průmyslový vzor, je u českých firem často chápáno jako pouhá standardní součást výroby, kterou tu vlastně máme odjakživa. Značka, často zamě- ňována s ochrannou známkou, je chráněna jen jako název a logo, pod kterými firmu a její produkci všichni znají. Tedy bez jakéko- li registrace a s minimální ochranou. Je to dostatečné? Po desetiletích zpřetrhané kontinuity soukromého podnikání a útlaku inovativního myšlení se české irmy opět probouzejí a dostávají na světovou špičku nejen v oblasti automobilového průmyslu. A to i přes divoká devadesátá léta, která z nás vytvořila zemi montoven, levné pracovní síly a bezohledných investičních fondů. ZLATÉ ČESKÉ RUCE POTŘEBUJÍ I ČESKÉ HLAVY BE IN 10

Poučení z historie Není. Důkazem budiž například česká ochranná známka Chřibská 1414, jedna z nejstarších evrop- ských značek skla, která takto skončila v insolven- ci. Varování však nabízí i zahraniční příklad – v in- solvenci se ocitl i mezinárodní gigant, společnost NORTEL, a to kvůli svému závazku vůči penzijní- mu schématu pro zaměstnance. O několik let poz- ději byl balík patentů této společnosti prodán za několikanásobek hodnoty pohledávky, která insolvenci odstartovala. Kdyby společnost NORTEL správně znala jejich hodnotu, možná by se nikdy nemusela dostat do insolvence. Rok duševního vlastnictví Povědomí o hodnotě práv duševního a průmys- lového vlastnictví je navíc nedílnou součástí péče řádného hospodáře. Její neznalost může jít k tíži statutárních orgánů, a to nejen v případě, kdy se společnost ocitne na hraně insolvence. Lze si představit i situaci, kdy vlastník společ- nosti bude vyžadovat náhradu škody po statu- tárním orgánu, který poskytne licenci nebo pře- vede právo duševního a průmyslového vlastnic- tví pod cenou. Je však pravda, že oceňování těch- to práv je složitou disciplínou, ve které je ne- zbytné zohlednit řadu proměnných a z hlediska oceňování nestandardních faktorů. Chybuje se však i na druhé straně, a to při akvi- zicích společností. Nejeden vykutálený investor ztroskotal ve chvíli, kdy si při akvizici nedosta- tečně ohlídal právě tato nemajetková práva, jako jsou ochranné známky a další průmyslová práva. V těchto případech pak zbydou jen oči pro pláč a namísto bohaté výrobní společnosti jen oby- čejná distribuční irma. Zkrátka lokální obchod- ní zástupce. A právě z tohoto důvodu jsme vyhlásili rok 2017 rokem práva duševního a průmyslového vlastnictví. Řešení jménem IP Box Podívejme se dovnitř do svých irem, zdali v nich náhodou není ukryto ono novodobé zlato, které bychom si měli chránit. Máme zaregistrované všechny ochranné známky? Není to, co dělá naše zboží jedničkou na trhu, právě ta jedinečná sou- část výroby, kterou bych měl mít registrovanou jako patent nebo výrobní vzor? Pokud ano, měla by tato práva být adekvátně ochráněna, aby je případný výkyv trhu, zdražení materiálu na vstupu, obchodní neúspěch nebo i třeba šika- nózní útok zvenčí neohrozil. Měla by být zakot- vena v bezpečném přístavu, takzvaném IP Boxu, který je jednak ochrání a současně umožní plné využití jejich byznys potenciálu. Navíc vedle registrace a ochrany těchto práv se na českém trhu často setkáváme se situací, kdy práva duševního a průmyslového vlastnic- tví, jakožto součást nehmotného majetku nejsou adekvátně zaznamenána ani v účetnictví irem. Investice do těchto práv a do jejich vývoje jsou často již účetně odepsané, a účetnictví tak nevy- kazuje reálnou hodnotu tohoto klenotu. Hospo- dářské a účetní výsledky neodpovídají realitě a společnost fakticky vykazuje nižší vlastní ka- pitál, než který ve skutečnosti má, což má dopad jak do ekonomické stability, tak například do i- nancovatelnosti společnosti. V dnešní rychlé době, kdy největší cenu mají informace, jsou to často práva duševního a průmyslového vlastnictví, která zajišťují stabilitu firmy, přidanou hodnotou daného produktu a jeho kvalitu. Jsou hodnotou, která by měla být ochráněna a předána dalším ge- neracím, stejně tak jako byl předán například baťovský odkaz. Je na nás zajistit, aby další generace měly něco navíc, jak říká Michal Horáček. Radomír Pivoda, expert na duševní vlastnictví, Pavelka Partners Aleš Funke a Shutterstock.com Akademik Otto Wüchterle a jeho příběh nechť jsou mementem. Z rozhodnutí strany a vlády byl jeho světový unikátní objev kontaktních čoček prodán za pakatel, navíc bez autorova vědomí. Rodinné irmy navazují na tradici, kvalitu a vysokou přidanou hodnotou, díky kterým byly české výrobky a lidé ve světě dříve uznávány. BE IN 11

Jak je na tom Česko ve srovnání s nejvyspě- lejšími zeměmi, pokud jde o ochranu průmy- slového vlastnictví? Dnes plně odpovídá poměrům ve vyspělých státech. Je harmonizována s Evropskou unií i se světem. Ve stavu legislativy ani v infrastruktuře, v technických možnostech, které pro získání ochrany nehmotného majetku nabízíme, mnoho problémů nevidím. Co však potřebujeme, je posílit vědomí českých irem, výzkumných a vý- vojových pracovišť, že žijeme-li v tak otevřené a na exportu závislé ekonomice, není v zásadě jiná cesta, jak uspět, než být schopný obstát v ostré mezinárodní konkurenci. A to bez znalé- ho přístupu k systému průmyslově právní ochrany jde opravdu jen stěží. Čísla nás nechvá- NA SLOVÍČKO… … s Josefem Dvornákem, zástupcem předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví a vedoucím Kanceláře úřadu Petr Simon archiv BE IN 12

lí – v roce 2016 bylo našemu úřadu podáno čes- kými subjekty 792 patentových přihlášek a 1 124 přihlášek užitných vzorů. V témže roce však Češi podali pouze 199 mezinárodních při- hlášek, zatímco například rakouští přihlašova- telé 1 422. Chránit, nebo nechránit svá řešení, to je urči- té dilema. Kde jsou obecně klady a zápory obou přístupů? Odpověď není jednoduchá. Rozhodování je to strategické a vyžaduje značné znalosti a zkuše- nosti. Smyslem průmyslově právní ochrany je zajištění spravedlivé odměny, výlučného posta- vení na určitém trhu a zamezení volnému kopí- rování či napodobování předmětu ochrany ze strany soutěžitelů na trhu. Ochrana ovšem něco stojí, a zdaleka nejde jen o poplatky, které, v pří- padě českých národních, jsou ostatně spíše sym- bolické a jsou jen zlomkem toho, co bylo nutno vložit do výzkumu a vývoje příslušného technic- kého řešení nebo zavedení názvu či loga. Chce- me-li chránit výsledky technické tvůrčí práce, máme, zjednodušeně řečeno, dvě možnosti. Buď je tajit, nebo chránit nástroji systému průmyslo- vých práv. Oboje má své pro a proti. Patent tvoří významné aktivum při licenčních a dalších ob- chodních jednáních. Firmy, výzkumné instituce, které patentují, jsou vnímány jako novátoři, technologičtí lídři a silní konkurenti v daném oboru. Na druhé straně, je to otevřený dopis. Naproti tomu utajení může být vhodné v rychle a komplexně se měnících oborech. Může trvat neomezeně dlouho, vyvolává relativně nízké inanční náklady. Nevýhodou je, že nezabrání nezávislé inovaci, může být prozrazeno, a to i ne- dopatřením, nebo odhaleno například při uvede- ní výrobku na trh, vyvolává potíže při obchod- ních jednáních. Nelze publikovat a omezuje mož- nost získání odborné prestiže. Svět je globální. Jedna věc je ochrana, druhá věc domožení se práv. Přičemž důsledná kontrola toho, zda někdo chráněná práva neporušuje, je v podstatě nemožná. Vyplatí se to vůbec? Chápu pochybnosti. Avšak kdyby se to celé ne- vyplácelo, a to včetně odborně náročného a mnohdy nákladného vymáhání práv, pak by asi trvale nerostl počet ve světě k ochraně při- hlašovaných řešení. Světová organizace dušev- ního vlastnictví uvádí, že v roce 2015 bylo ve světě podáno více než 2 888 tisíc přihlášek patentů, což představuje meziroční nárůst o 7,8 procenta. Jen v Číně počet přihlášek přesá- hl 1 100 tisíc a meziročně se zvýšil o 18,7 pro- centa. Počet tříd výrobků a služeb v přihláškách ochranných známek dosáhl 8 445 tisíc, z roku na rok se zvýšil o 13,7 procenta, průmyslových vzorů bylo přihlášeno 1 145 tisíc. Registr chráněných hodnot je volně přístup- ný – za jakých podmínek z něj lze čerpat a co všechno je dostupné? Není to nadnesené, když řeknu – dostupné je všechno, volně a zdarma. To jsou právě ony dvě poloviny systému ochrany průmyslového vlast- nictví: vedle zákonné ochrany technických ře- šení formou patentu nebo užitného vzoru, ochrany designu formou průmyslového vzoru nebo označení formou ochranné známky sys- tém nabízí též vynikající technické a průmyslo- vě právní informace. Právě patenty a patentové přihlášky jsou obvykle prvním a často jediným dokumentem, kde je nová myšlenka zveřejněna. Přelom v dostupnosti patentových a známko- vých informací způsobil internet. Ostatně stačí se podívat na stránky www.upv.cz a v odkazu „on line databáze“ naleznete vše, co je pro ne- jen základní získání informací potřeba. Jedním z nejvýznamnějších volně dostupných pramenů patentových informací je globální databáze Espacenet spravovaná Evropským patentovým úřadem. Databáze je bezplatně k dispozici na www.espacenet.com a obsahuje více než 90 milionů patentů a patentových přihlášek z celého světa. BE IN 13

Nadace je ideální nástroj k ochraně a správě rodinného majetku, který má zůstat zachován pro budoucí generace, má být ale také zhodnocován a zároveň i rozdě- lován ku prospěchu a rozvoji bene icientů. Bene icient a bene it Z logiky vyplývá, že nadace je také nástroj k uspo- kojování potřeb bene icientů. Ti mohou předsta- vovat nejrůznější skupiny, patrně sem stále bu- dou patřit zakladatelé, jejich příbuzní, ale mohou sem patřit i přátelé, charitativní organizace, školy, nemocnice, v podstatě jakékoliv třetí fyzické i právnické osoby. V tom je síla nadace, že umož- ňuje de inovat různé okruhy osob i institucí, jimž může být prospěšná, a zároveň dovoluje nastavit i velmi individuální charakter bene itů. Bene item nemůže být vše, mezi povolené bene ity obecně patří podpora sociálních, zdravotních a vzděláva- cích aktivit, zlepšení životní úrovně, podpora bydlení či podpora v krizových a kalamitních situacích. Míru této podpory stanovuje zakladatel nadace. Dlužno dodat, že bene icient má nárok na bene it pouze tehdy, když neporušuje základní kritéria vhodného chování. Ta tvoří jakýsi mravní kodex. Předpokládá se, že bene icient dobrovolně jedná tak, aby neohrozil integritu rodiny a majet- ku, nedopouští se úmyslných trestných činů a s prostředky nadace zachází s péčí řádného hospodáře. Seznam přání je nade vše Aby nadace mohla být funkční, stojí na několika právních dokumentech, které popisují její principy a procesy. Nadační listina je právní dokument, jímž nadace vzniká, a obsahuje pouze základní informace. Hlavní parametry a principy nadace popisuje Statut, který již de inuje účel a majetek nadace, určuje vydání stanov a směrnic, dává těm- to dokumentům právní sílu a popisuje také zá- kladní procesy – orgány, způsob zastupování a jed- nání, změny majetku či statutu, likvidaci, správu a vedení účetnictví. Tyto dva dokumenty bývají obvykle neměnné. Konkrétnější a podrobnější jsou již Stanovy, v nichž jsou zpravidla upraveny vnitřní parametry nadace – roční rozpočet, okruhy bene icientů a bene itů, ručení a odpovědnosti. Přestože Stanovy lze měnit snadněji než Statut a Nadační listinu, měly by být měněny s rozvahou spíše výjimečně. Stabilita nadace jako instituce častými změnami trpí. Dalšími dokumenty jsou Směrnice, což jsou již spíše technické a procesně orientované dokumenty, popisující konkrétní fun- gování nadačních orgánů, přesné de inice bene i- tů, rozdělení kompetencí, řešení sporů, hlasování a podobné záležitosti. Směrnice mohou být měně- ny operativně, mohou i existovat variantně třeba s ohledem na počet a složení orgánů nadace. Po- sledním dokumentem základního souboru je Se- znam přání. Nejde o dokument právní povahy, není tedy závazný, nicméně v zemích s nadační tradicí jde o dokument, který je morálně nadřazen všem ostatním. Zpravidla i vzniká postupně, stojí mimo dokumentaci a vyjadřuje přání zakladatele, jak mají být řešeny jednotlivé situace. Doma, či v zahraničí? Nadace poskytuje poměrně vysokou ochranu rodinného majetku. Jedna z nejčastějších otázek bývá ta, zda zvolit českou, či zahraniční nadaci. Snadná a jednoznačná odpověď neexistuje. Ne- zralé české politické prostředí bohužel nedává jistotu, že podmínky existence nadací nebudou v budoucnosti dramaticky změněny. To v případě dobře zvoleného zahraničí nehrozí, ovšem vyšší jistota a vyšší ochrana soukromí je vyvažována vyššími náklady a komplikací v podobě odlišného prostředí a jazyka. Nadace, nebo fond? Obdobným nástrojem, který má pomoci lépe ochránit a spravovat rodinný majetek, může být svěřenský fond. Na rozdíl od nadace nemá fond právní subjektivitu a zakladatel jej nemůže vést a řídit sám, k rozhodování potřebuje alespoň jednoho spolusprávce. Správní náklady jsou nižší než u nadace, nadace je ovšem v českém prostře- dí vnímána jednoznačně pozitivněji. Fondy zase disponují vyšší mírou lexibility při řešení složi- tých a nenadálých situací v rodině. Jejich slabina především v českém prostředí se skrývá v tom, že v Česku chybějí zkušení, a hlavně prověření správci. Jako přednost fondů bývá často uváděna vyšší míra ochrany soukromí, protože dnes ještě fondy nejsou na rozdíl od nadací zapisovány do registrů. To je ovšem fakt, který se změní, pro- tože i svěřenské fondy budou muset být registro- vány ve veřejném rejstříku. Nadace na zkoušku Otázek kolem této vysoce odborné problematiky je více než dost. Rozhodovat se bez důkladného zvážení a odborného poradenství je zkrátka v těchto citlivých otázkách riskantní. Nesprávné rozhodnutí by mohlo mít příliš velký dopad. Ale nabízí se jedno elegantní a praktické řešení. Nerozhodovat se pouze akademicky, ale vyzkou- šet s vložením menší části rodinného majetku některou alternativu v praxi. Takový postup vám dá možnost osahat si všechny funkce a principy, klady i zápory, ve skutečnosti, v reálném pro- středí i dění. PROČVYUŽÍT RODINNOU NADACI? Otázku, jak naložit s rodinným majetkem, řeší dnes v Česku desítky majitelů irem. Zkušenosti jsou minimální, spíše chybějí. Učíme se znovu to, co jinde je běžné. S expertem poradenské společnosti PwC Zenonem Folwarcznym se proto podrobněji podíváme na to, jaké možnosti nabízí rodinná nadace. Petr Simon BE IN 14

Firma 1 Firma 2 Manažerská společnost zaměstnávající odborníky spravující obě větve (Treasury a Private Equity), pokud není součástí Holdingu nebo Treasury společnosti Společnost(i) pro správu likvidních prostředků, pokud je neobchoduje zakladatel jako fyzická osoba (VĚTEV TREASURY) VZOROVÁ STRUKTURA NADACE/TRUST SVĚŘENSKÝ FOND Český aktivní podnikatel Zdroj: PwC Vlastnictví Formální rozhodování Neformální rozhodování VĚTEV PRIVATE EQUITY ZAKLADATEL/É LETTER OF WHISHES (Listina přání) Případný koinvestor Případný koinvestor 100 % HOLDINGOVÁ FIRMA/ VÍCE HOLDINGŮ Ředitel = zakladatel + důvěryhodné osoby RODINNÁ RADA (např. zletilé osoby z rodiny) BENEFICIENT BENEFICIENT BENEFICIENT TRUST svěřenský fond/nadace SPRÁVNÍ RADA PROTEKTOR/ŘI Dohlíží nad správní radou a nad dodržováním pravidel FAMILY OFFICE (Czech) Ředitel = důvěryhodná osoba Může být i vnořen do holdingu BE IN 15

NEOBJEVUJME ZNOVU KOLO, SDÍLEJME! BE IN 16

Rádi používáte příměr se znovuobjevo- váním kola… OP: Protože u rodinných irem se často setká- váme s tím, že řeší stejné nebo obdobné otáz- ky, které před nimi již jiná rodinná irma nebo rodina řešila. Toto jim bere čas a ener- gii, které by mohli vložit jinam, například pro svůj rozvoj a růst. JP: To byl vlastně i jeden z hlavních důvodů, který nás vedl k založení Asociace rodinných irem jakožto platformy pro rodinné irmy. Její účel je jednoduchý: usnadnění každo- denního života rodinných irem a jejich pod- pora při řešení těch nejdůležitějších strate- gických otázek a životních rozhodnutí. Cílem je, aby rodinné irmy neobjevovaly znovu kolo, které již před nimi někdo vymyslel. Asociace rodinných irem by jim tato řešení měla pomoci najít. Prazvláštní věta v dnešní uspěchané moderní době. Nestojí za ní však jen jedna myšlenka, ale přímo celý příběh. A právě o něm jsme na setkání vlastníků rodinných irem měli možnost pohovořit s jeho spolupořadateli a garanty odborného programu Janem Pavelkou, předsedou rady Asociace rodinných irem, a Ondřejem Pláničkou, partnerem advokátní kanceláře Pavelka Partners. Petr Simon Aleš Funke BE IN 17

Myslíte si, že jsou rodinné irmy na sdíle- ní připravené? Není to ohrožení jejich know-how? OP: Jednoznačně připraveny jsou a Setkání vlastníků rodinných irem je toho důkazem. Ba naopak, máme za to, že vzájemné sdílení je to, co rodinným irmám chybí. Kultura podniká- ní v České republice se za posledních několik let výrazně změnila. Trh se čistí a je čím dál více transparentní. Troufám si říct, že rodinné irmy jsou toho průkopníkem a příkladem. Sami v poslední době často vídáme například rušení neprůhledných zahraničních struktur, jejich zpřehlednění a návrat zpět domů. Již ne- jsme v době vzájemné závisti a strachu, začíná doba vzájemné úcty a respektu, nebo v to ales- poň věříme. Navíc nejde o sdílení iremního výrobního nebo obchodního know-how, jedná se o každodenní otázky, poznatky a praktické zkušenosti. Že by i do Česka přicházela doba, kdy úspěch není proviněním? JP: Určitě. I Češi poznávají, že rodinné irmy vždy byly, jsou a budou tahounem ekonomiky. Divoká devadesátá léta jsou pryč, stále více se prosazují irmy, které byly budovány s dlouho- dobým výhledem. Dokáží se navzájem obohatit a podpořit v těžkých chvílích, dokáží sdílet své životní příběhy. A právě sdílení mezi rodinnými irmami vytváří ono zdravé podnikatelské pro- středí, které je posouvá dále. Konkurence myš- lenek a zkušeností totiž není nezbytně něco, co by mohlo ohrozit podnikání, ale něco, díky če- muž se může irma dále rozvíjet a s čímž může dále růst. Naše platforma tak umožňuje právě tento druh zdravého sdílení hodnot, přístupů, vizí a řešení. Zkrátka zajišťuje to, aby se rodin- ná irma namísto snahy vymyslet něco od úpl- ného začátku mohla efektivně a rychle posu- nout kupředu. OP: Je totiž pravdou, že u rodinných irem – až na výjimky – trh nevytváří jedna irma, trh není nikdy monopolní. Kromě toho, vzájemná spolu- práce mezi rodinnými irmami, a to i napříč odvětvími, může těmto irmám přinést nové obchodní příležitosti a tím posouvat dopředu celý trh. Dobrá, devadesátá léta jsou minulostí. Jaká bude budoucnost? JP: Budoucnost je právě v transparentnosti, otevřenosti a umění vzájemné komunikace. My sami za ta devadesátá léta do jisté míry děkuje- me, byla pro rozvoj naší ekonomiky nezbytná. Ale jsme vděční, že již nejsme obtěžkáni stínem té doby ani žádnými jinými ekonomickými nebo politickými okovy. Přesto, že starý přístup de- vadesátých let stále někteří ekonomičtí dino- sauři a jejich poradci propagují, dnes je už na- štěstí passé. Toho jsou důkazem právě rodinné irmy, které byly ve všech etapách vývoje české- ho podnikání ukazatelem trendů a nositelem inovací. Jak bude vypadat pomoc Asociace rodinných irem, co mohou majitelé očekávat? OP: Na příští rok již nyní připravujeme obdob- nou společenskou akci, jako bylo letošní Setkání vlastníků rodinných irem. Vzhledem k tomu, že se jednalo v pořadí již o páté setkání, tak bychom rádi pokračovali v této tradici otevře- ného, uvolněného a snad i trochu inspirativního setkávání. Dále pak máme na tento rok naplá- nováno několik menších společenských akcí obdobného stylu. JP: Jedním ze základních kamenů sdílení v rámci Asociace rodinných irem jsou však cílené workshopy se zaměřením na jednotlivé konkrét- ní oblasti. Obsah workshopů pokrývá celý život- ní cyklus rodinné irmy, tedy od jejího založení přes strategický rozvoj, stabilizaci až po předání, zapojení další generace nebo efektivní zapojení managementu. A v případě, že není vhodný ná- stupce, pak eventuálně i přípravu rodinné irmy, a především samotné rodiny, na prodej. OP: Vzhledem k tomu, že z našeho pohledu se rodinná irma netýká pouze vlastníka, jsme pře- svědčení, že si pozornost zaslouží i ostatní čle- nové a spolupracovníci rodinných irem. Z toho- to důvodu chystáme setkání a cílené workshopy a programy zaměřené například právě na gene- raci nástupců – budoucích vlastníků nebo mana- gement rodinných irem. Zpracována tak budou i témata z každodenního života, ať již z oblasti vzdělávání, psychologie, personalistiky, proces- ního, výrobního a obchodního vedení irmy až po inance, daně nebo právo. Zkrátka, asociace má být pro rodinné irmy skutečným partnerem. Proto bychom byli rádi, kdyby se irmy samy na jejím obsahu podílely a přicházely s podněty, kterým se asociace bude přizpůsobovat. Již nejsme v době vzájemné závisti a strachu, začíná doba vzájemné úcty a respektu, nebo v to alespoň věříme. Sami za devadesátá léta děkujeme, byla pro rozvoj naší ekonomiky nezbytná. Ale jsme vděční, že již nejsme obtěžkáni stínem té doby. BE IN 18

Vámnabízíkompletnísvatebníservispodjednoustřechou.Díkysvépolozeaširokénabídceslužebje ideálnímmístemprávěproVášsvatebníden.Hotelsenacházípouhých38kmodPrahy,vmalebné vesničceDlouháLhotapoblížPříbramianabízíubytovánívezrekonstruovanémbaroknímzámkunebo vzámeckéKonírně,kdesenacházíirestauracesletníterasouavlastníudírnou. VhotelovémareáluVámbudekdispozicitakéwellnesscentrumstřemidruhysaun,vnitřnímbazénem sprotiproudemavenkovnívířivkou.Relaxovatmůžetepřimasáži,kosmetice,manikúře.Sportovní nadšenciocenítenisovýkurtneboposilovnu. VhoteluPanstvíDlouháLhotasimůžetevybratz21komfortnězařízených pokojůsbezplatnýmwi-fipřipojenímvkategoriíchstandard, apartmáaapartmádelux.Všechnypokoje jsounekuřácké,vybavenéminibarem,telefonem, satelitníLCDtelevizí. V Vá b b bíí íík k k ll tt í t b í r ii dj d tř h Dík é l š šiir k ké é b bíd d d ll ž bj Hotel Panství Dlouhá Lhota www.panstvi.cz Iva Butlerová • Hotel manager • +420 728 334 433 • butlerova@panstvi.cz

Doba, kdy datová analýza byla doménou tajných služeb, akademické sféry a pár technologických irem, je minulostí, kterou už nepamatují ani někteří vaši nejmladší zaměstnanci. Ať už vaše irma podniká v jakémkoli odvětví, sběru a zpracování osobních dat se nevyhne. Minimálně máte na svých discích či v cloudu osobní data svých zaměstnanců nebo klientů. Eduard Pavlar, odborník na GDPR v oddělení Řízení rizik, PwC ČR archiv NEJVĚTŠÍ REVOLUCE V OCHRANĚ DAT OD DOBY, KDY JSTE SI NASTAVILI HESLO V POČÍTAČI BE IN 20

Už nyní je nakládání s těmito daty regulová- no na národní úrovni. V květnu 2018 na- stane účinnost Obecného nařízení o ochra- ně osobních údajů, známého též pod anglickou zkratkou GDPR. To představuje největší revoluci v oblasti ochrany osobních údajů v Evropské unii za posledních dvacet let. Každý jsme klientem nějakého mobilního operá- tora, dodavatele elektřiny, zpravidla několika bank, menšího či většího počtu e-shopů, nemluvě o desítkách či stovkách webů, které denně navští- víme a které rovněž sbírají informace, kam jsme se podívali, co jsme vyhledávali a na co klikli. Vět- šina poskytovatelů služeb stále žije v domnění, že data, která o nás získali, jsou jejich. To však GDPR zcela mění. Právo být zapomenut Naprosto klíčové je, že můžete požadovat, aby správce ze systémů vymazal veškerá vaše osobní data, která získal, když jste si u něj kupoval třeba mobilní tarif nebo pojištění. Provozovatel interne- tového obchodu již nebude moci zpracovávat a uchovávat informace o vás v takovém rozsahu, jako to dělá dnes, a navíc, pomine-li právní důvod pro uchovávání takovýchto informací, bude nucen všechny údaje o vás vymazat. Budete-li dávat sou- hlas se zpracováním vašich osobních údajů a druhý den si to rozmyslíte, příjemce takového souhlasu je povinen vás nenávratně vymazat ze všech svých systémů a databází. Důležité je i právo na přenosi- telnost osobních údajů k jinému správci. To uplat- níte například při přechodu z jedné banky do dru- hé nebo od jednoho operátora k jinému. Když bylo Markovi jedenáct Je potřeba si uvědomit, že evropská směrnice, která v současné době reguluje nakládání s osobními údaji a kterou se řídí i právo v Česku, pochází z roku 1995. V té době používalo internet jen při- bližně 1 % Evropanů, Marku Zuckerbergovi bylo 11 let a spíše si hrál s kamarády na hřišti než na Facebooku, a ještě dva roky trvalo, než vznikl Google. Mnozí z nás si ještě pamatují, jak jsme teh- dy ukládali data na CD, které mělo 700 MB. Málo- která irma či organizace tehdy analyzovala data, a tomu odpovídaly i požadavky příslušné směrnice. Vývoj legislativy samozřejmě úplně nezamrzl. Le- gislativa na národní úrovni postupně odrážela technologický vývoj. Hovoříme-li dnes o osobních údajích, máme na mysli veškeré informace o fyzic- ké osobě, na základě kterých je možné ji přímo či nepřímo identi ikovat. Může tedy jít například o jméno, identi ikační číslo, bydliště, e-mailovou adresu nebo síťový identi ikátor. Legislativa pracu- je také s pojmem správce osobních údajů. Tím jste, pokud je shromažďujete a uchováváte, ať už auto- matizovaně, nebo manuálně. Datové smetiště je všude Jestliže mají být irmy a organizace schopny dolo- žit zákazníkovi, ale třeba i zaměstnanci, jaká data o něm sbírají, a v případě jeho požadavku je „jed- nou provždy vymazat“, potřebují perfektní pře- hled o tom, kde, o kom a jaká data mají. Mnoho irem to však v současné době nedokáže. Organi- zace, které mají stovky tisíc či miliony klientů, pracují s desítkami či stovkami databází, které nejsou propojené. Navíc řada irem historicky vlastní data, která by podle nového nařízení už dávno mít neměla. Problém je však v tom, že ony samy nevědí, která data to jsou, protože za celou dobu jejich používání nedokážou zmapovat zdroj, ze kterého je mají. Jejich investice tam budou muset nejdříve směřovat do relativně podrobné analýzy či auditu stávající práce s daty a následně do technologií, které jim umožní vyhovět novým regulatorním požadavkům. Mění se řada pravidel Výrazně se změní i řada zažitých procesů. Napří- klad kvůli zpřísnění náležitostí souhlasu se zpraco- váním osobních údajů. Správce bude nově muset být připraven doložit souhlas a umožnit ho kdyko- liv odvolat. Samotné vyjádření souhlasu musí být učiněno takovým způsobem, který je snadno odli- šitelný od jiných skutečností, ideálně na samostat- né listině. Souhlas také musí být dán svobodně, nepodmínečně, tedy nemohou být na něj navázány jakékoliv plnění služeb či dodávka zboží. V praxi to znamená, že bude jen na každém z nás, subjektech údajů, zda a jaká data o sobě poskytneme. Zapo- meňte na předem zakliknuté okénko se souhlasem ke zpracování osobních údajů nebo na souhlas, který je součástí smlouvy na předposlední straně téměř nečitelným písmem. Nebude ani možné podmiňovat uzavření dohody souhlasem s poskyt- nutím osobních údajů, či dokonce souhlasem s marketingovou komunikací. Pokuty v milionech eur Nová pravidla přitom nelze brát na lehkou váhu. Protože jde o celoevropskou regulaci, irmu může vyšetřovat nejen český regulátor, ale klidně se jí může stát, že se její nespokojený zákazník ze za- hraničí obrátí na regulátora ve své zemi. A za ne- splnění povinností dle GDPR hrozí vysoké sankce, nesrovnatelné s pokutami dle stávajícího zákona. Pokuty v nejzávažnějších případech porušení mo- hou dosahovat až 20 milionů eur nebo 4 % celko- vého ročního obratu společnosti. Pokud se navíc jedná o skupinu, bude se pokuta vypočítávat z ob- ratu celé skupiny. Věřím, že většina irem, zvláště těch větších, již na nastavení všech potřebných procesů pracuje a nová směrnice je zároveň motivovala k tomu, aby si udělaly pořádek ve svých datech a procesech. Pokud ne, měly by co nejrychleji začít, rok není dlouhá doba, jak se může zdát. Měly by si zároveň uvědomit, že jde o problém, na který si s jedním odborníkem nevystačí. GDPR není jen právní téma. Neobejdou se pravděpodobně bez odborníka na procesní audit, který prověří, jak a která všech- na data irma zpracovává, bez právníka, který zo- hlední všechny právní souvislosti a rovněž odbor- níka na technologie, který přijde s konkrétním technologickým řešením. Pokud zpracováváte úda- je o větším počtu zaměstnanců, neobejdete se ani bez odborníka na tuto oblast. Organizace, které mají stovky tisíc či miliony klientů, pracují s desítkami či stovkami databází, které nejsou propojené. Navíc řada irem historicky vlastní data, která by podle nového nařízení už dávno mít neměla. BE IN 21

1 2 Vjedné z diskusí zaznělo, že vyrobit luxusní postel je otázkou poctivé práce, ale že do- kázat ji jako luxusní také prodat, to je svým způsobem umění. Umění sdělit zákazníkům, že tahle postel je jiná, lepší a proč. Každý výrobek má svou emoční hodnotu a její nositelkou je značka. Ochrana značek, výrobních i obchodních známek, stejně jako ochrana autorských děl, vynálezů a pa- tentů, je zkrátka důležitá. Má ovšem i svá úskalí, není dokonalá a také není levná. O tom všem se debatovalo velmi vážně i s nadhledem. O ten se postaral především nestárnoucí Jan Saudek, který se sebeironií sobě vlastní prezentoval sebe jako odstrašující příklad. Jan Pavelka nato před- stavil unikátní možnosti ochrany duševního vlastnictví, které pro české podnikatele připravu- je jeho kancelář spolu s bankou. Převážná část dvoudenního setkání ale byla věnována hlavnímu tématu, a to ve dvou rovi- nách. Ta první se věnovala prodeji irem a in- spirativní v tomto ohledu byly především život- ní zkušenosti Jana Grunda, Zdeňka Pelce či Old- řicha Šubrta. Ta druhá pak rozkrývala možnos- ti efektivní správy a účinné ochrany rodinného jmění a vedle pozvaných expertů se k ní vyslo- vil i senátor a podnikatel Ivo Valenta. Odpoledne a večer uvolnil koncipovaný pro- gram místo volným debatám a atraktivní možnosti proletět se ve vírníku, aby se dru- hý den dopoledne zase všichni sešli na od- borně laděných workshopech, při nichž se experti spolu s majiteli některým nastole- ným tématům a otázkám věnovali detailněji. Dlouhodobě se jim bude v budoucnosti vě- novat právě Asociace rodinných firem. A všichni společně se k nim bezesporu bu- deme vracet jak v rámci dalších setkání, tak i spontánně mezi sebou. České žezlo ukované z rodinného stříbra 2017 CHRAŇME SVÉ DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ Letošní výroční setkání majitelů rodinných firem jsme uspořádali ve spolupráci s Asociací rodinných firem nedaleko Příbrami, na zámku Panství Dlouhá Lhota. Vedle hlavního tématu nástupnictví, předávání a ochrany rodinného jmění se značná část debat točila kolem duševního vlastnictví. Což má svou logiku, vždyť často právě ono je tím, co tvoří značnou část rodinného jmění. Petr Karban Aleš Funke BE IN 22

1 Výroční setkání vlastníků rodinných firem opět vyvolalo velký zájem. Tentokrát bylo vedle stálých témat zaměřeno také na ochranu duševního vlastnictví 2 V diskusi se o své zkušenosti podělil i Zdeněk Pelc (GZ Media), který usiluje o znovuvzkříšení slávy vinylu 3 Již tradičně pro nás setkání moderovala Petra Krmelová (ČT), v úvodu všechny účastníky přivítala jménem pořádajícího vydavatelství C.O.T. media jednatelka Eva Frindtová (vpravo) 4 V jednom z panelů diskutovali i Jan Grund (Grund), Libor Knap a Pěva Holancová (PROTECO nářadí) 5 Letošní výroční setkání vlastníků rodinných firem hostil zámecký hotel Panství Dlouhá Lhota 6 Exkluzivním hostem setkání byl i senátor Ivo Valenta (Synot) a Karel Kadlec (CarTec Group) 7 Libor Zábranský (První chodská) a Pavel Trtík (Pražská mincovna) 3 4 5 6 7 BE IN 23

8 9 10 11 12 13 10 Setkání bylo tentokrát velmi spontánní, jak dokazuje upřímný smích Martiny Vítkové (NWT) 11 Jaroslav Kříž, majitel zámku Panství, a Jaroslav Kašický (Delor) 12 Velmi zvláštním hostem setkání byl Jan Saudek, který na velkorysost v ochraně svých práv silně doplatil. Také se se sebeironií prezentoval jako odstrašující příklad 13 Mezi diskutujícími byli se svými osobními příběhy i expertními radami také zakladatel a majitel pražské kliniky Program Health Plus Oldřich Šubrt (vlevo) a ředitel Saxo Bank Pavel Drahotský 8 Pavel Březina ve svém vírníku, který měl nespočet obdivovatelů 9 Spolupořadatelem setkání je již tradičně butiková advokátní kancelář Pavelka Partners, a tak nechyběl ani její zakladatel Jan Pavelka BE IN 24

14 15 16 18 17 14 Výrazná tvář českého byznysu – Jiřina Nepalová (Renomia) 15 Jedním z doprovodných témat debaty bylo i duševní vlastnictví – zleva Josef Dvornák (ÚPV), Pavel Tichý (ČSOB) a David Borkovec (PwC) 16 Také Ivo Valenta (Synot) měl prostor pro svůj příběh 17 Jiří Borna (VK ložiska) si s Denisou Nechvátalovou (Pražská čokoláda) povídal samozřejmě o čokoládě 18 Setkání vedle oficiální programové části dalo dostatek prostoru i neformálním debatám – Martina Vítková (NWT), Ondřej Plánička (Pavelka Partners) a Antonín Fryč (Warex) BE IN 25

20 19 21 22 23 19 V debatě Libor Přerost (PŘEROST A ŠVORC AUTO) a Radomír Pivoda (Pavelka Partners), expert na duševní vlastnictví 20 Vedle vírníků přišly ke slovu i vrtulníky – Ivo Valenta (Synot) jím přiletěl přes nepřízeň počasí z Bratislavy, někteří z účastníků setkání se alespoň proletěli nad Příbramí. Ondřej Plánička (Pavelka Partners) neletěl 21 Vírník Pavla Březiny je letadlo i auto v jednom. A pozornost si zaslouží 22 Eva Frindtová (C.O.T. media), Libor Knap a Pěva Holancová (PROTECO nářadí) 23 Manželé Soňa a Martin Bezděkovi (MB Keramika), manželé Hálovi (Tesla) a Pavel Drahotský (Saxo Bank) – tipněte si, kdo letěl… Třeba vám to řeknou příště sami BE IN 26

24 25 26 ORGANIZÁTOŘI GENERÁLNÍ PARTNEŘI GENERÁLNÍ PARTNEŘI MEDIÁLNÍ PARTNEŘI 24 Soňa Bezděková (MB Keramika), Václav Noid Bárta a Jana Omar (GECCO). Jestliže dopoledne byl hvězdou Jan Saudek, večer ho nahradil právě Václav Noid Bárta 25 Indický byznysmen na českém setkání? Proč ne? Cyrus S. Poonawalla má v Česku mnoho aktivit. Luboš Chaloupka (UJAK) a Pavel Březina také… 26 Cyrus S. Poonawalla, Gabriela Ben Ahmed (C.O.T. media) a Pavel Čilipka BE IN 27

30 SNAHA NENÍ KOKSOVATELNÁ Marta Nováková, U & SLUNO 34 BOTA JAKO EMOCE Manolo Blahnik 36 I BARVY STÁRNOU Magdalena Hopkins, MH Interiors 38 NESMÍTE STÁT NA HLINĚNÝCH NOHOU Jaroslava Valová, SIKO 40 UNIKÁT DO SBÍRKY ŽIVOTNÍCH ZÁŽITKŮ Tomáš Cikán, ESO travel 44 LÁZNĚ VE VAŠÍ KOUPELNĚ Patricie Irlveková, Léčebné lázně Mariánské Lázně

JAN ŠMÍD: Pocukrováno, 2016 Původní panorama je složeno ze šesti fotografií plošně v jedné řadě JAN ŠMÍ ÍD: Pocukrováno, 2016 BE LEADERS

BE LEADERS 30

SNAHA NENÍ KOKSOVATELNÁ Marta Nováková se netají skromnými poměry, z nichž pochází. Netají se ani vášní pro módu. Z ničeho vybudovala úspěšnou a respektovanou technologickou irmu s poněkud podivným jménem, která pracuje pro nadnárodní řetězce a má za sebou i zakázky pro velké americké společnosti. Získala titul Manažerka roku, přestože již třetím rokem působí jako prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu a stejnou dobu už ve své irmě není ve výkonné pozici. Působíte jako konzervativní žena, která se nepohybuje za hranou povoleného, ale prý jste byla v mládí průšvihářka. Vyhodili vás z pošty, v Prioru jste byla drzá… No, vidíte. Vyhodili mě i z koleje. Nezřízený studentský život? Ani ne. Bydleli jsme v přízemí a pouštěli jsme za úplatu některé návštěvy dovnitř i ven. To mi bylo osudné, na nějaký čas. V Prioru jsem nebyla drzá, jen jsem řekla, že se nudím. Vy si dovolujete říkat, co si myslíte? S přibývajícími léty jsem snad diplomatičtější, ale bude to jeden z rysů, který mi zůstal z mládí. Taky je to asi důvod, proč nikdy nepůjdu do poli- tiky. Dneska můžu říkat, co si myslím, s nimi bych to asi říkat nemohla. Ale na druhou stranu chápu, že když vstoupíte do nějaké strany, měl byste přijmout určitá pravidla, to souvisí s vnitř- ní disciplínou a etikou. Já ale zastávám to, čemu se říká Kantův kategorický mravní imperativ. Chovat se tak, abyste se sám před sebou nemu- sel stydět. Ta pravidla jsou vaše. V žádné straně ale nebudou platit vaše pravidla a máte jen dvě možnosti, přijmout ta, co platí, nebo udělat re- voluci. A já revolucionář určitě nejsem. Je důvodem vašeho odmítání politiky i to, že z jejích kruhů, na rozdíl od byznysu, jste po- cítila handicap toho, že jste žena? Nebyl to spíše kon likt průměru a úspěchu? Úspěch, to je velice senzitivní veličina. Každý ho pociťuje v něčem jiném, to nejsou peníze, není to sláva. Úspěch je osobní pocit. A i prů- měrný politik může mít pocit úspěchu, třeba proto, že se mu podařilo být politikem tři vo- lební období po sobě. Ale já tomu prostředí nerozumím, neumím tak přemýšlet. Je to pár dnů, byla jsem na nějaké neformální akci v parlamentu, u sklenky vína jsme debatovali o lecčems, taky o tom, že na tom jako země jsme docela dobře a vlastně nemáme důvod moc si stěžovat. A padla otázka, čí je to záslu- ha. Byla jsem v šoku, když nejmenovaný posla- nec řekl, že zásluhu mají zaměstnanci. Nevěříc- ně jsem na něj koukala a přemýšlela, jak je možné, že takový člověk sedí v parlamentu. Já si vážím poctivé práce a dobrých zaměst- nanců, ale hodnoty v této zemi, jako kdekoliv jinde, jednoznačně vytvářejí podnikatelé, to oni riskují, investují, vymýšlejí projekty, vytvá- řejí pracovní místa a podmínky, exportují... To je přece obecná pravda. Zaměstnanců je ale řádově více než podnika- telů. Vy jste slabá voličská základna… Ale to nebylo prohlášení pro média. Já jsem pře- svědčená, že tomu hluboce věří. A to je pro mne nepochopitelné. Petr Karban archiv Úspěch je senzitivní veličina. Nejsou to peníze, není to sláva. Je to osobní pocit. BE LEADERS 31

Některým lžím po čase uvěříme… Věřím, že politika vás neláká, nicméně prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu, to už je trochu politika, není? Je, ale spíš mezi členskou základnou. Tady ne- platí byznysová pravidla, tady musíte vycházet se všemi a ke všem přistupovat stejně, byť ne- jsou stejně velcí a leckdy si i konkurují. Víc než co jiného jsem tu mediátor. To je ta vnitřní poli- tika. Navenek bychom jako Svaz samozřejmě měli prosazovat zájmy členů, ale ono je to oprav- du obtížné, protože jeden vám řekne, že omeze- ní prodejní doby je v pořádku, a druhý vám řek- ne, že je to naprosto špatně. A stanovisko Svazu? Právě ve věci zákona o omezení prodejní doby není jednotné, takže jestli chcete nějaký názor, pak vám řeknu svůj názor občana – nechci, aby mi stát určoval, co mám dělat ve svém volném čase. Tak jako nechci, přestože jsem nekuřák, aby mi stát určoval, jestli si můžu v restauraci zapálit nebo ne. Stejně nechci, aby mi stát určo- val, kolik soli mám mít v jídle. Bohužel tímto směrem jdeme. To mi jako občanovi nesmírně vadí. Obchod by teď chtěli všichni regulovat. Taky skřípete zuby, když slyšíte o snaze zavést procentní kvóty na podíl českých výrobků? To má tolik aspektů, že je to povídání na něko- lik hodin. Všechno to souvisí se systémem pod- pory výroby a zemědělství. Jestliže v některých zemích EU jsou na tom jejich producenti výraz- ně lépe co se týče produktivity, tak i při draž- ších vstupech mohou být levnější. A řešit za každou cenu český výrobek nepovažuju za šťastné. Zemědělsko-potravinářská lobby tlačí na to, aby tyto věci byly ošetřeny v zákoně, a pak se dostáváme do tak absurdní situace, že podle zákona o potravinách je českým výrob- kem Coca-Cola, ale výrobky českých zpracova- telů masa, kteří mají své receptury, vyrábějí v Česku, zaměstnávají české lidi, tam být nemů- žou, protože klíčovou surovinu – maso – nakou- pí v zahraničí. Je tedy obchodu v Česku dobře, nebo špatně? Obchod je asi jediné odvětví, které od transfor- mace nebylo nikdy nijak zvýhodňováno. Všech- na odvětví si vyžadovala speci ický přístup, některá až ad absurdum, takže jsou zdeformo- vaná. Zemědělství dostává dotace téměř na všechno, ale to pak určuje charakter toho byznysu. A to není dobře. Měla jsem v zeměděl- ství nějaké investice, vím, jak to tam vypadá. Ale pomiňme zemědělství, které skutečně má určitá speci ika. Ale jsou tu nejrůznější pobídky, dotace… všechny se obchodu vyhnuly. Staral se o sebe sám a díky tomu se zformoval. Obchod se formoval v rámci transformačních podmínek ekonomiky především v devadesátých letech bez jakékoliv státní pomoci a obecně lze říci, že je na tom dobře, je nezávislý a tvrdě orientova- ný na výsledky. Není to proto, že je schopen na veškeré podněty reagovat rychleji než průmysl či zemědělství? Že to má vlastně snazší? Není závislý na výrobních procesech, na technologiích… Souhlasím. Na druhé straně, například na Slo- vensku byl díky Mečiarově vládě v jisté době zákaz vstupu zahraničních investic obecně a ono to vytvořilo jakýsi ochranný polštář a lokální obchodní irmy měly čas postavit se na vlastní nohy. Proto situace na slovenském trhu je od naší odlišná. Ne zásadně, také tam fungují nadnárodní řetězce, ale lokální řetězce jsou urči- tě silnější než české. Vy jako Svaz nemáte sílu s tím něco udělat? Chce se mi říct, že máme snahu, ale nemám to slovo ráda, protože snaha není koksovatelná. Je to dlouhodobá práce. Nechci si přivlastňovat nějaké zásluhy, ale tady na Svazu se nikdy nedě- lal aktivní pozitivní lobbying. Reagovat na úto- ky není řešení, musíme vysvětlovat, hledat to společné, spolupracovat. Dnes jsou výrobci zpracovatelé a obchodníci prodejci dvě antago- nistické skupiny, což je nesmysl, protože jsou na jedné lodi. Jste úspěšnou manažerkou a tvůrkyní irmy, ale vlastně to všechno vzniklo tak trochu náhodou… Vycházelo to ze situace, z Prioru, z jeho prode- je zahraniční irmě, z naší možná až naivity, jak 1 1 Oslava 25 let U & SLUNO, Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, červen 2016 2 Veletrh pracovních příležitostí Kariéra PLUS na VŠB-TUO, březen 2017 3 Vyhlášení Manažerky roku 2016 v Paláci Žofín, duben 2017 BE LEADERS 32

se dělá byznys, ale byla to od počátku moje strategie. Celá řada irem tu v devadesátých letech udělala jmění na obchodu s počítači, my jsme od počátku nedělali nic jiného než retail, logistiku a distribuci. Ale ani v tom segmentu neděláme všechno. Neděláme ani pokladní systémy, takzvaný front of ice, protože jsem vsadila na úzkou specializaci. Když chcete něco dělat dobře, nemůžete být brouk Pytlík. My se specializujeme na to, co je v retailu core business. To znamená, jak dobře nakoupíte, jak nastavíte sortimentní strukturu, jak dobře nastavíte ceny a jak co nejlevněji dostanete zboží ke koncovému zákazníkovi. Dneska k tomu přistupuje i forecasting, predikce toho, jak se zákazník bude chovat, tomu se přizpů- sobujete. Povedlo se vám vybudovat irmu, která je evropskou špičkou… Nikdy jsme to neporovnávali, kdo je lepší a hor- ší. Já považuju za velkou a významnou výhodu, že naši lidé znají procesy retailu, že když přijdou za zákazníkem, mohou s ním mluvit o jeho pro- blémech jeho řečí. Jste velmi aktivní na východních trzích, odkud spousta českých podnikatelů odešla… Ano, východ tvoří podstatnou část našich pří- jmů. Má to své výhody, jsme si blízcí mentalitou a zkušenostmi, ale jsme pro ně už západ. Pomohlo vám, že jste původně systémová inženýrka? Nevím, já jsem spíš obchodník. Vystudovala jsem to a je pro mne důležité některým věcem rozumět, ale ještě důležitější myslím bylo nebát se techno- logií. Protože spousta lidí se jich pořád bojí, ajťáci si vytvářejí kolem sebe gloriolu, jak je to všechno složité, jak jsou nepostradatelní, ale ono to tak úplně není. Já jsem od začátku věděla, že nebudu programátorský guru, mám jistou sebere lexi. A dnes už neumím ani to, co jsem uměla tehdy. Uvědomujete si hodnotu své irmy? Kmenové jmění je jedenačtyřicet milionů… Co tržní hodnota? Miliarda? Takhle jsem nad tím nepřemýšlela… Ptám se proto, že irmu dnes vlastně řídí profesionální management, vaše děti stojí mimo. My máme za sebou historii tvrdé práce, nikdy jsme nic neměli, naše podnikání společně s býva- lým manželem bylo velmi obtížné a moji synové nechtějí mít s irmou nic společného. Myslím, že pořád někde vidí irmu jako příčinu rozpadu naší rodiny, že pořád nesouhlasí s tím, že jsem dávala přednost práci před vytvářením harmonické rodi- ny. A už tím, jak si vybírali své profese, dali najevo, že s irmou nechtějí mít nic společného. Pravda je, že starší syn pro irmu občas pracuje. Je právník, velmi dobře jazykově vybavený, takže na zahra- ničních zakázkách skutečně občas vypomáhá, ale irma ho začala využívat tak trochu na tajňačku, protože já bych s tím nikdy nesouhlasila. Opravdu ne? Vybalancovat rodinné a byznysové vztahy je nesmírně obtížné. A mně se to už jednou nepo- vedlo. Nechtěla bych to opakovat vůči synovi nebo jeho rodině. A mladší syn? Ten je psycholog a  ilozof a vysloveně brojí proti hromadění majetku. Máte vymyšleno, jak to bude s irmou v budoucnosti? Dnes na ni dohlížíte už víceméně z dálky. Ráda bych našla strategického investora, který jí pomůže dál. Je tu i varianta, že irmu postupně prodám managementu. Pár strategických inves- torů mne i oslovilo, ale není to otázka, kterou nutně musím vyřešit dnes. Investor pomůže irmě, ale pořád je tu váš majetek a synové třeba počítají, že ho zdědí… Můžu se plést, ale myslím, že opravdu s ničím nepočítají. Nebyli k tomu nijak vedeni a nic tomu nenasvědčuje. Jak naloží s penězi, které po mně zůstanou, to bude jejich věc a přiznám se, nad tím jsem vlastně nikdy nepřemýšlela. Nad budoucností irmy ano, tam bych chtěla, aby žila dál, klidně pod jiným jménem, ale s tím, co jsem do ní vložila. 2 3 BE LEADERS 33

Pocházíte z ostrova La Palma, který je součás- tí Kanárských ostrovů. Jaké jsou vaše oblíbe- né způsoby, jak tam trávit čas? Volno si s oblibou užívám ve společnosti svých psů, moc rád ale i zahradničím a k tomu samo- zřejmě neustále skicuji nové nápady. Vracím se tam alespoň čtyřikrát nebo pětkrát ročně. Vždy si tam skvěle odpočinu, La Palma je pro mě totiž učiněná svatyně. Je vám i inspirací pro navrhování obuvi? Vždycky se nechávám inspirovat prostředím a domovinou obzvlášť. Například celá řada stylů v letošní jarní kolekci je inspirována opunciemi a jinými kaktusy, které mi Kanárské ostrovy při- pomínají. Jaké jsou vaše další zdroje inspirace? Kultura, ilmy, knihy, umění, architektura… I když se jen tak procházím po ulici nebo když jsem někde na cestách, pořád dávám pozor, co se děje kolem. Občas totiž i ta nejbanálnější věc dokáže popíchnout mou představivost. Z těch všemožných podnětů se mi v hlavě rodí stále nové a nové nápady, které potřebuji okamžitě načrtnout, a to i se všemi drobnými detaily, které jsem si představil. Když pak jdu do některé z vý- roben, snažím se svou myšlenku přivést k životu. Občas to funguje a občas taky ne. Ale straš- ně mě baví to zkoušet. Váš tatínek ale po- cházel z České re- publiky, je to tak? Ano, sám jsem tam také mnohokrát byl. Jedenáctého srpna tam dokonce otevírá- me výstavu mého díla v Museu Kampa. Už teď se nemohu dočkat, až se přijedu podívat na vernisáž. Jak se to vůbec stalo, že se z vás stal světově proslulý návrhář bot? Když jsem ukončil studium umění a literatury na univerzitě v Ženevě, chtěl jsem se stát di- vadelním výtvarníkem. S takovou myšlenkou jsem se s přáteli jednoho dne vydal do New Yorku. Představili mě paní Dianě Vreelando- vé, tehdejší editorce amerického Vogue. Uká- zal jsem jí své kresby, mezi nimi i skici bot, prohlédla si je a doporučila mi, abych se za- měřil na navrhování bot. Poslechl jsem ji a po všech těch letech musím říct, že mi opravdu poradila velmi dobře. Úplně první boty jsem pak navrhl v sedmdesátých letech pro módního návrháře Ossieho Clarka. Byly Sabina Bařinová archiv Manolo Blahnika, Kajulator čti Kedžulejtr, Shutterstock.com BOTA JAKO EMOCE u. Občas bčas raš- le po- é re- tak? m Génius obuvnické tvorby a módní fenomén s českými kořeny chovající neochvějnou lásku k umění všeho druhu. Přesně tak by se dal popsat Manolo Blahnik, mistr v oboru podpatků vysokých až do nebes, na kterých se už od dob natáčení seriálu Sex ve městě s oblibou prochází třeba i herečka Sarah Jessica Parker. BE LEADERS 34

to boty na podpatku s kulatou špičkou a gu- movou podrážkou. Hned ty další, které přišly na řadu, si pamatuji úplně přesně, jsou totiž jedny z mých nejoblíbenějších. Říkám jim Ivy a navrhl jsem je pro stejného návrháře. Byly to zelené boty na podpatku s lístky, které společně s třešinkami omotávaly kotník. Prá- vě tyto dvoje boty skutečně odstartovaly mou kariéru a jejich navrhování mi uštědřilo mno- ho velmi cenných lekcí. Zajímalo by mě, jak byste popsal svou tvorbu… Moje boty nejsou designy, nýbrž gesta – vyjádření emocí. Navrhujete raději pánské, nebo dámské boty? S navrhováním jsem sice začínal na pánských botách, nicméně brzy jsem zjistil, že není nic moc zásadně kreativního, co by jeden mohl pro- vést s pánskými botami. Na poli dámského obu- tí mohu mnohem víc popustit uzdu své fantazii! Naprosto zbožňuji, když jsou boty ozdobené různými ornamenty, šperky a podobnými neče- kanými detaily. Musím ale přiznat, že teď mám období, kdy se opět soustředím především na pánské modely. Momentálně vytváříme ko- lekci, která je složená ze vzájemně se doplňují- cích bot jak pro muže, tak pro ženy. Vytvoříme nějakou myšlenku pro dámskou botu a pak ji přetransformujeme i na pánskou a zase naopak. Je to šílená legrace. Nosíte boty, které jste sám navrhnul? Samozřejmě, většina všeho, co nosím, je navrže- ná mnou. Jsou na obzoru nějaké módní trendy, na které se v dalších měsících nebo letech můžeme těšit? Trendy nesleduji. Nikdy jsem to nedělal a mys- lím si, že ani nikdy nebudu. Mám rád svobodu, zvláště pak svobodu tvorby. Mám rád, když mohu vytvořit cokoli, co mi přijde na mysl a in- spiruje mě. V tom je půvab mé práce. V jednom interview pro Vogue jste zmínil, že byste si rád vyzkoušel ilmovou tvorbu. Už jste na tom začal pracovat? Jistě, už pracujeme na dokumentu. Můj přítel, režisér Michael Roberts, za mnou s tou myš- lenkou přišel už před nějakým časem a já jsem si řekl, proč ne? Jsem velmi šťastný, že mám možnost do svého dokumentu zapojit tak úžasné lidi, a nemohu se dočkat, až uvidím výsledek. Lenka Viková, majitelka společ- nosti Canaria Travel, nám k rozhovo- ru doplnila několik vlastních postře- hů o Kanárských ostrovech. Jaký mají lidé na ostrovech vztah k umění a módě? Myslím si, že se nijak neodlišují od lidí jinde v Evropě. Jednotlivé oblas- ti se snaží zachovat původní tradice a zvyklosti, k nimž patří i jejich kla- sické kroje. Jinak se ale Španělé obecně velmi rádi oblékají. Rádi využijí každé příležitosti, kdy se mohou hodit do gala, a každou společenskou akci vnímají jakou velkou událost. Mají také velmi vře- lý vztah k umění. Mnoho místních umělců se dokázalo prosadit i dale- ko za hranicemi ostrovů – světozná- mý je například architekt Cesar Ma- nrique či malíř Oscar Dominquéz. Fandíte extravagantním mód- ním kouskům, nebo nosíte spíše nadčasovou klasiku? A platí to i pro boty? Řekla bych, že volím spíše nadčaso- vou klasiku. V kanceláři mne téměř vždy zastihnete v lodičkách na vy- sokém podpatku. Pro boty mám opravdu slabost, a tak jsem samo- zřejmě vyzkoušela i ty od pana Blahnika, dnes jich mám hned ně- kolik párů. Ty úplně první mi před více než deseti lety přivezl manžel jako dárek, a to vůbec netušil, jaká ikona pan Blahnik je. Prostě se mu „jen“ líbily. Chystáte se na avizovanou výstavu pana Blahnika v Museu Kampa? Samozřejmě, jsme jedním z partne- rů tohoto projektu. Dokonce by- chom výstavu rádi propojili i s před- stavením jeho domovského ostrova La Palma, který není tak známý jako ty větší ostrovy souostroví – Teneri- fe, Gran Canaria, Fuerteventura nebo Lanzarote. BE LEADERS 35

Magdalena obdivuje Evu Jiřičnou, s níž má minimálně dvě věci společné – stej- ně tak jako ona zahájila svou kariéru v Anglii a stejně jako ona měla původně našláp- nuto někam jinam. Jak se holka z Orlové stane v Británii interiérovou designérkou? Já mám v životě momenty, kdy nevydařený plán A mě navede na úžasný plán B. K tomu jsem od dět- ství dost tvrdohlavá, takže se nebojím vyrazit proti proudu… Nevypadáte jako rebelka. Na střední jsme humorně razili heslo „Někdo zazáří a někdo až v září“. Když mě, přidrzlou jedničkářku, na sportovním gymnáziu nechtěli pustit k maturitě v květnu, vymyslela jsem, jak využiji rok volna. Naši mě směřovali na medicínu, ale s maturitou v září bylo na vysokou pozdě a já odjela na ten rok do An- glie. Chvíli jsem dělala au pair v aristokratické rodi- ně, kde jsem teprve pochopila úsilí mojí prvorepub- likové babičky vykřesat ze mě trochu víc než jen tu holku z Orlové. Rozkoukala jsem se, našla si školu a domů nadšeně oznámila, že se nevrátím. Mamin- ka zprvu mé nadšení nesdílela. Musela jsem si do- dělat britskou maturitu, protože naše mi byla k ni- čemu. Věnovala jsem se tomu, co mě zajímalo a ba- vilo… umění, byznysu, fotogra ii. Anglie mi ještě více otevřela oči i možnosti a ta cesta mě dovedla k interiérům. A mé velké díky patří Kelly Hoppen, slavné jihoafrické designérce, která tvořila a tvoří interiéry pro takové osobnosti, jako jsou například David a Victoria Beckhamovi, a já mám to štěstí, že jsem se od ní mohla učit. Jen tak z ničehonic jste si vybrala po sportov- ním gymnáziu interiéry? To nebylo z ničehonic. Maminka můj talent rozvíje- la od malé holčičky. Od pěti let jsem chodila snad na všechny kroužky, které nabízela tehdejší liduš- ka. Výtvarný mě bavil nejvíce, hodiny piana jsem trávila s kluky na hřišti, než to prasklo. Vždy jsem musela něco zvelebovat, přemisťovat, zdokonalo- vat. Pocházím ale z rodiny, kde velkou roli hraje medicína. Proto i já měla jít v těchto šlépějích. Od čtrnácti jsem letní prázdniny trávila v Polsku u známých, kteří vlastnili několik lékáren. Idea byla pomáhat v těchto lékárnách. Ovšem manžel paní lékárnice byl developer a mé nadšení a tvrdohla- vost opět odbočily od plánů dospěláků. Vstávala jsem ráno ve čtyři, sledovala přes rameno, jak vzni- kají podklady pro stavbu, jezdila na staveniště kon- trolovat průběh prací, pomáhala vybírat materiá- ly… To byl můj svět! Interiérový design určitě patří do veřejného prostoru, ale patří i do soukromí? Nemá si člověk svůj privátní prostor utvářet sám, postupně? Záleží, po čem člověk touží. Může si ho vytvářet sám nebo mým prostřednictvím. Já trávím s klienty moře času, abych mohla vytvořit dokonalý domov jako místo, kde se opravdu dá bydlet. Chci vidět a vědět, jak rodina bydlí, jak funguje, co se líbí dě- tem, co manželovi, kde a jaký prostor chtějí mít, co a jak využívají, jak a čím tráví volný čas. Nejde jen o design. Rukopis ale nelze úplně zapřít. Třeba střídmost v barvách je znakem všech vašich interiérů. Neutrální barvy mám ráda, jsou praktické a ele- gantní. Výraznějšími barvami oživuji. Když je použijete jako doplňující element, snadno je vy- měníte. Barvy stárnou, rychle se omrzí, každý rok je módní jiný odstín. Základ v neutrálních barvách můžete kombinovat se vším. Jsou součástí mého rukopisu, stejně jako rovnováha, symetrie, noble- sa a snaha o dokonalost. Dnešní svět je uspěcha- ný, hektický až chaotický a je příjemné mít aspoň doma atmosféru klidu, pohody. Život do mých interiérů vnáší množství rodinných fotogra ií a květiny. Moře květin! Máte v portfoliu realizace po celém světě, ale na respektovaném designérském serveru www.houzz.com máte pražské reference. Ano. Pár krásných projektů vzniklo díky mým zná- mým před sedmi lety při mé patnáctiměsíční cestě kolem světa. Pak jsem se po třinácti letech vrátila do Česka a potřebovala si vybudovat zázemí tady v Praze. Ale kdo ví, co budete psát za rok, dva. Už se zase probouzejí mé toulavé boty... Musím trochu zvolnit, ale je to těžké, nabízejí se mi samé hezké projekty a pro mě je největší inspirací a poděková- ním spokojený, nadšený klient. Když vám někdo po dvou letech dřiny řekne, že jste mu splnila sen nebo předčila očekávání… je to k nezaplacení. Milu- ju svou práci! Přestože interiérový design jako samostatný obor v nabídce českých vysokých škol není, je Magdalena Hopkins česká interiérová designérka, která se může pochlubit realizacemi po celém světě. I BARVY STÁRNOU Petr Karban archiv BE LEADERS 36

E-SHOP: WWW.ALAMAISON.CZ info@alamaison.cz, tel.: +420 725 459 863 BOUTIQUE À LA MAISON: Nákupní centrum Palladium, Nám. Republiky 1, Praha 1 SHOWROOM À LA MAISON: New Living Center, Šafránkova 1, Praha 5

SIKO je příkladem irmy, která už po cestě předání rodinného jmění kráčí. A zdá se, že krokem pevným. Přesto, že navzdory mno- hým obecným varováním je do irmy zapojena celá rodina. „Majetkově je irma moje a mých dětí, ale jinak je pravda, že významnou roli v ní hrála celá naše široká rodina, sestry, snachy, neteře, synovci… Ale my taková velká rodina jsme, máme velmi úzké vztahy i mimo irmu, často spolu vyrážíme do světa. Když jsme byli lyžovat, jelo nás osmnáct, včetně vnoučat. Býváme takový středně velký zájezd,“ při- znává matka zakladatelka první odlišnost. Dodává ale, že všichni z příbuzenstva, kdo ve irmě pracují, mají naprosto stejné podmínky jako ostatní za- městnanci. Čemuž se dá snadno věřit, protože jak rodina, tak „služebně staří“ zaměstnanci rádi vzpo- mínají na období, kdy irma budovala své pražské zázemí a paní Jaroslava, stejně jako mnozí další, na stavbě i spala, vařila dělníkům čaj, uklízela, chodila do stejných sprch jako ostatní. Bod zlomu „To byla velká euforie, protože Praha byl pro nás velký svět. Byl to asi zásadní zlom ve vývoji našeho podnikání. Když jsme zjistili, že na Černém Mostě Telecom prodává skladový areál a je vyhlášena soutěž obálkovou metodou, šli jsme do toho. Vyvolá- vací cena byla sto deset milionů, nabídli jsme sto čtyřicet jedna. Byly to pro nás obrovské peníze, ale ptali jsme se sami sebe, jestli je lepší váhat, že je to moc, nebo litovat, že nejsme v Praze. Pár dní potom, co jsme vyhráli, přišli developeři, kteří neuspěli, a nabízeli velmi hezký zisk, když prodáme. My jsme ale tušili, že pro nás to je obrovská šance. Jenže jsme už neměli peníze na to, abychom rekonstruovali nějak nákladně, takže jsme původní areál tři čtvrtě roku přestavovali v podstatě svépomocí. Každý z irmy dělal to, co uměl, já jsem koordinovala práce zednické i realizaci vzorkovny, která byla na tehdej- ší dobu velká (pozn. red. 1 200m2, rok 2001). Abych vše stíhala, tak jsem si koupila koloběžku,“ vzpomí- ná paní Jaroslava, když si v přestávce iremního workshopu udělá čas na krátké setkání. Silná čtyřka „Postupně jsme se obklopili silným týmem spolu- pracovníků, na které máme stoprocentní spolehnu- tí a v našich spolupracovnících máme své největší bohatství,“ konstatuje dále. Jinak tomu bylo na počátku, kdy se jako majitelka irmy od začátku mohla opírat hlavně o pomoc dětí. A osud tomu chtěl, že každé z nich má trochu jiné schopnosti, které se vý- borně doplňují: „Tomáš je systematik, Víťa vizionář a Jana puntičkářka. Tak- že Tomáš se jako mladší syn oproti zvyklostem stal generálním ředitelem, Vítězslav předsedou představenstva a Jana předsedkyní dozorčí rady. Samozřejmě to nebylo hned a na- jednou a také trvalo nějaký čas, než jsme si všichni své role ujasni- li, než jsme se v nich našli.“ Jaro- slava Valová s dětmi prostě vytvořila silný tým, který čer- pal ze své vnitřní synergie. A když přišly rozdílné názory, vždy šel cestou důkladné debaty, v níž na- konec jeden názor zvítězil. „Dřív jsme se o práci bavili vlastně neustále, dnes máme jednou za měsíc či dva ‚rodinný oběd‘ a tam řešíme všechno, co zasluhuje, abychom se tím zabývali,“ říká dáma, která byť dnes formálně stojí mimo výkonné struk- Jaroslava Valová šla ve svém podnikatelském životě často cestou ne zcela obvyklou. Přesto spolu se syny a dcerou vybudovala společnost, která patří s ročním obratem tři miliardy korun do první dvacítky mezi českými rodinnými irmami. Nebo možná právě proto… á jsem koordinovala práce ovny, která byla na tehdej- 1 200m2, rok 2001). Abych upila koloběžku,“ vzpomí- “ v přestávce iremního krátké setkání. li silným týmem spolu- me stoprocentní spolehnu- ících máme své největší e. Jinak tomu bylo majitelka irmy hlavně o pomoc e každé z nich ti, které se vý- e systematik, čkářka. Tak- yn oproti m ředitelem, stavenstva čí rady. ed a na- ký čas, e ujasni- “ Jaro- “ tě čer- e. zory, vždy ty, v níž na- il. „Dřív jsme eustále, dnes dva ‚rodinný no, co zasluhuje, říká dáma, která mimo výkonné struk- Petr Karban archiv NESMÍTE STÁT NA HLINĚNÝCH NOHOU BE LEADERS 38

tury, pravidelně se účastní porad a mítinků. Vy- slechne názory, přidá svoje, sleduje to dění zdáli, ale nijak výrazně nezasahuje. Nepřizná to otevře- ně, ale že to asi není úplně snadné a že se tomu musí člověk naučit, dokazují slova syna Tomáše: „Jsem vděčný, že se rozhodla a dokáže zůstávat v pozadí, řekne svůj názor, ale nijak ho neprosazu- je. Sám bych to těžko dokázal.“ Co se nehodí, zítra změníme Významným faktorem v životě každé irmy je schopnost zvládnout svůj růst. Protože jednou přijde chvíle, kdy nemůže každý dělat všechno, kdy se musejí de inovat pravomoci a odpovědnosti, kdy se i rodinná irma musí podřídit určitým pro- cesním standardům. Valovi tohle zvládli. „Když chcete přežít, nemůžete být slon, co stojí na hlině- ných nohou. Jsme rodinná irma, přesto máme po- psané všechny procesy a závislost té irmy na mně nebo na dětech už zdaleka není tak velká. Využíváme korporátní procesní nástroje, k tomu jsme se po de- seti letech podnikání s pomocí poradenské společ- nosti postupně dopracovali. Už nemohl každý vědět a dělat všechno. Na rozdíl od klasických korporátů ale máme jednu výhodu, zachovali jsme si svoji při- způsobivost. Když se dneska ukáže, že něco, co platí, nevyhovuje, může to být zítra jinak,“ představuje Jaroslava Valová rodinný recept na to, jak přežít. Blíž k zákazníkům Přestože na iremním mítinku se skloňuje i slovo expanze, není to priorita současnosti. Tou jsou služby a přidaná hodnota. A možná rozvoj aktivit i mimo původní segment, protože svět přece nabízí řadu zajímavých příležitostí. „Silný rozvoj neplánujeme, protože se chceme soustředit na spo- kojenost zákazníků. Což znamená přemýšlet o službách, o způsobu prodeje. Prodáváme třeba kvalitní německé kuchyně již smontované, protože zákazník, který platí kvalitu, nechce běhat se šrou- bovákem po bytě. A také nechce čekat. Je to nároč- nější na dopravu a skladování, ale osvědčilo se nám to natolik, že německý výrobce dokonce ten- hle způsob prodeje zavádí i s dalšími svými ob- chodními partnery. Vyčlenili jsme luxusní produkty do samostatné řady ELITE BATH, protože zákaz- ník z této části spektra nepotřebuje na prodejně vedle umyvadla za osmdesát tisíc vidět to běžné za dva tisíce. A platí to samozřejmě i naopak. Poci- ty i potřeby obou skupin jsou různé. Rozšiřujeme nabídku i na dveře a podlahy, sice to nebude nikdy náš pro ilový segment, ale jako doplňkovou službu to zákazníci vítají a je to v duchu našich konceptů, díky nimž zákazníkům umožňujeme snadno sladit obklady i zařízení a doplňky. Podle zásady ‚vše pod jednou střechou‘ pro pohodlí zákazníků. Neustále sledujeme, co je nového, teď se hitem například stávají walk-iny, velké sprchové kouty bez dveří. Jdeme za zákazníkem až tak daleko, že šíři umyva- dla dokážeme přizpůsobit na centimetry a náby- tek vyrobíme i na míru, kteroukoliv dodávku pří- mo na místě i smontujeme a instalujeme. Nejsou to laciné služby, ale komfort si náročný zákazník rád připlatí,“ vypočítává paní Jaroslava detaily, které ze společnosti SIKO dělají na českém trhu jedi- nečný solitér. Zárodek impéria A že nemusí být tahle irma stálicí pouze v interié- rech, napovídá fakt, že za unikátním bytovým projektem Luka Living stojí právě vize syna Vítěz- slava Valy a síla SIKO. Přitom faktu, že je-li v Praze nedostatek bytů, pak dvojnásobný je nedostatek kvalitně zařízených nájemních bytů, toho si mohl všimnout kdekterý investor. Všiml si ho někdo jiný. Jsou to byty zařízené nábytkem i spotřebiči, televizí, pračkou. Je to vhodné pro ty zájemce, co se teprve připravují na pořízení vlastního bydlení, či pro dobou omezené pobyty zahraničních mana- žerů, studentů apod. Je to projekt dlouhodobý, návratnost se pohybuje kolem dvaceti let. Ale bu- de-li úspěšný, nemusí být poslední, byť v aktuál- ních plánech žádný další developerský projekt ne iguruje. Rodinné impérium se rodí. Možná i proto Valovi zkoušejí v současné době model rodinné nadace. „Nejdeme do toho bezhlavě, vložili jsme drobnou část majetku a chceme si v praxi vy- zkoušet, jak to bude fungovat. Když dobře a tak, jak si představujeme, určitě o něčem takovém budeme přemýšlet,“ loučí se Jaroslava Valová. Odchází zase na iremní mítink… Projekt nájemního bydlení Luka Living na stanici metra Luka Luxusní vzorkovna ELITE BATH v pražském Karlíně BE LEADERS 39

PŘINÁŠÍME unikát do sbírky ŽIVOTNÍCH ZÁŽITKŮ Sabina Bařinová Kajulator, čti Kedžulejtr, archiv ESO travel BE LEADERS 40

Loni jste cestovní kancelář ESO travel po čtr- nácti letech vykoupil od druhého akcionáře, kterým byl Čedok. Tato dlouholetá spolupráce ale pomohla vaší společnosti na vrchol. Neplá- nujete naopak stát se také akcionářem někte- ré z menších cestovních kanceláří? Rozhodně ne. V cestovním ruchu se pohybuji již třiadvacet let a dobře si uvědomuji, že se situace na cestovním trhu dramaticky změnila. Cestovní kanceláře a touroperátoři celosvětově mizí, omezují se. Nárůstem internetových aplikací kolem roku 2010 vznikl fenomén přímých re- zervací klientů vůči hotelům i vůči leteckým společnostem. Jestliže před deseti lety byla spo- lečnost Booking.com v začátcích, dnes má tržby desítky miliard amerických dolarů a v součtu je větší než jedenáct největších cestovních kance- láří naší planety. V Americe do této chvíle zmi- zelo už osmdesát procent kamenných poboček cestovních kanceláří a tento trend již nastává i v Evropě a pochopitelně i v České republice. Přežijí pouze velmi silná uskupení a středně velké cestovní kanceláře, které budou nabízet služby s vysokou přidanou hodnotou. A právě na to se ESO travel zaměřuje. Tím nejexkluzivnějším produktem, který svým klientům nabízíte, je Cesta kolem světa. První taková vaše výprava odstartovala v roce 2012. Jak vás to vůbec napadlo? Cesta kolem světa není žádný náš vynález. Ob- dobné zájezdy jsem dlouhodobě sledoval na světových veletrzích. Například největší americ- ká cestovní kancelář zaměřená na poznávací zájezdy, Abercrombie and Kent, cesty kolem světa organizuje již více než třicet let a v někte- rých rocích jich létala až osm. Obdobný produkt nabízejí i společnosti jako Four Seasons Travel, National Geographic Expeditions a další. U nás v podstatě šlo jen o odvahu. O tu odvahu roz- hodnout se, že takový produkt začneme masově nabízet i u nás. ESO travel se dlouhodobě zamě- řuje na klienty s nejvyššími příjmy a dva nebo tři roky předem jsme sondovali, jestli by u nich byl o takový produkt, jakým je cesta kolem svě- ta, zájem. Došli jsme k poznání, že ano, a tak jsme to zkusili. První tři roky jsme cestu koordi- novali s partnerskou cestovní kanceláří ze Slo- venska. Od čtvrté cesty však na tomto projektu pracujeme v České republice sami a kolegové zase sami na Slovensku. V regionu střední Evro- py – v Polsku, Maďarsku a dokonce ani v Ra- kousku – se obdobný produkt nenabízí. A co ty „konkurenční“ cesty společností v USA? Veškeré cesty kolem světa u společností, které jsem jmenoval, se pohybují na úrovni sto dvacet až sto třicet tisíc amerických dolarů, což v pře- počtu vychází zaokrouhleně asi na tři miliony českých korun. My jsme se dokázali dostat pod jeden milion korun. Je to samozřejmě možné díky českým nákladům, českému přizpůsobení a samozřejmě je to i díky skvělé spolupráci s le- teckou společností Travel Service, která nám vždycky vyšla maximálně vstříc. Dokáží nám takzvaně přemontovat Boeing 737-800, který má ve výbavě standardně 186 ekonomických seda- del, na soukromé letadlo s pouhými šedesáti čtyřmi komfortními sedadly businessové třídy. Abercrombie and Kent i ostatní společnosti nabí- zející cestu kolem světa mají vlastní letadlo, kte- ré slouží pouze k několika málo ročním letům kolem zeměkoule. Nedokáží to letadlo tedy vyu- žít celoročně, a právě kvůli tomu jejich letenka vychází podstatně dráž. V poslední době se v za- hraničí objevily i cesty na cenové úrovni podob- né té naší, ovšem s využitím letadel s ekonomic- kým osazením sedadel. To pak s více než dvěma sty pasažéry na palubě zcela ztrácí komfort lu- xusního cestování. Osobně si ani neumím před- stavit, jak to asi vypadá, když v některých desti- nacích, které jsou opravdu maličké, vystoupí z letadla tolik lidí a vy jim máte nabídnout kvalit- ní služby. To prostě nelze. Cesta, kterou jsme v České republice dokázali vybudovat, je absolut- ní vrchol kompromisu – nabídka kvality a ceny, která v současnosti nemá ve světě obdoby. Jak probíhá organizace takové cesty? Co všechno je nutné zařídit? Základem je samozřejmě letadlo. Druhou věcí je výběr trasy. V ESO travel neexperimentujeme. Každý rok si vytisknu přibližně třicet různých cest kolem světa ze západní Evropy, Spojených států a podobně. Jednotlivé cesty rozstříhám na kousky a pohraju si s nimi. Zásadně používáme destinace i hotely, které už byly ozkoušeny svě- tovými hráči. Díky jejich pobytům, které stojí přes sto dvacet tisíc dolarů, máme jistotu, že ho- tely nabízí nejvyšší možnou kvalitu. Naší přida- nou hodnotou je pak třiadvacet let zkušeností v oboru, díky kterým máme v jednotlivých ze- mích jen ty nejkvalitnější partnery. Jak dlouho plánování trvá? Příprava Cesty kolem světa zabere přibližně rok a půl. Jedním z důvodů je také fakt, že poslední den letu Cesty kolem světa, kterou právě letíme, představíme našim klientům přímo na palubě cestu na další rok. Ta je již do detailu zpracová- na, připravena, jsou zarezervovány kapacity v hotelech a hotová je i nabídka výletů. Například v letošním roce se nám z šedesáti čtyř pasažérů na palubě na příští rok předběžně přihlásilo dva- cet osm klientů. A to je asi to největší ocenění naší práce a kvality našeho produktu a máme díky tomu jistotu, že si naši klienti cestu skuteč- ně užívají. Kdo všechno se o vaše cestující v průběhu dobrodružství stará? Cestující rozdělíme do tří podskupin po asi dva- ceti lidech. Každá skupina pak dostane vlastní Kdyby Phileas Fogg žil v současnosti, neměl by se o co vsázet. Objet celou zeměkouli za osmdesát dní už totiž dávno není žádné umění. S Tomášem Cikánem a Cestou kolem světa jeho cestovní kanceláře ESO travel obletíte svět za neuvěřitelných 26 dní, navrch ale soukromým speciálem a se zážitky, o kterých se vám dodnes dost možná ani nezdálo. Tomáš Cikán společně se svou man- želkou založil cestovní kancelář ESO travel v roce 1994 a díky své vášni pro Thajsko se od prvního zájezdu oriento- vali na exotické zájezdy určené primárně solventní a zámožné klientele. V roce 2002 však odprodal padesát procent společnosti doktoru Šimáňovi, tehdejší- mu majiteli Čedoku, a společně tak vy- tvořili úspěšnou synergii na poli českých zájezdů za exotikou. Následkem nedáv- ných rozsáhlých změn ve vlastnické struktuře Čedoku se Tomáš Cikán vloni rozhodl odkoupit podíl od Čedoku po čtrnácti letech zpátky, a je tak opět vý- hradním majitelem cestovní kanceláře ESO travel. V současnosti nabízí cesty do 164 zemí naší planety. ESO travel BE LEADERS 41

Jak to probíhá? Pohovor se snažím dělat osobně, popřípadě ho svěřím mému kolegovi, řediteli marketingu. Kli- enta přitom obeznámíme s tím, o čem cesta je, co od ní může očekávat, jaká je struktura cestu- jících. V podstatě děláme trošku sociální inžený- ring. Například klienti, kteří se na Cestu kolem světa vydávají úplně poprvé, bývají často ner- vózní, protože nevědí, co očekávat, a nedovedou si představit, jaké to bude. Právě pro ně asi mě- síc před odletem připravujeme víkendové setká- ní na mém oblíbeném hradozámku Zbiroh. Dívala jsem se na trasu vaší cesty na příští rok. Co je rozhodující, kromě kvalitních refe- rencí velkých společností, k výběru konkrét- ních lokalit? Každoročně se snažíme naplnit tři základní fakto- ry – zaprvé, abychom viděli pozoruhodnou příro- du, zadruhé, aby tam alespoň částečně byl pobyt u moře, a zatřetí, abychom navštívili i zajímavá města s působivou historií a úžasnými památka- mi. Cesta kolem světa se také musí vždy letět na trase směrem z východu na západ, aby se letělo s časem a den se nám postupně prodlužoval. Vaše cesta kolem celé zeměkoule se těší enormnímu zájmu a exkluzivitu si drží i díky tomu, že ji létáte pouze jednou ročně. Neplá- nujete zvýšit její frekvenci? Ano, plánujeme. Od roku 2019 jsme se rozhodli uspořádat za rok cesty dvě. Chceme vyjít vstříc i klientům, které dnes odmítáme. Počítáme tedy se stávající cestou, takzvanou poznávací edicí, a následně v průběhu roku poletíme ještě dru- hou cestu. Ta bude určena primárně zájemcům mladší generace, rodinám s dětmi a obecně klientům s větším zájmem o plážové cíle. autobus dost velký na to, aby každý pasažér měl minimálně dvousedačku a okénko a k tomu profesionálního průvodce, který se o ně po ce- lou dobu cesty stará. Mimo to s námi letí zkuše- ný lékař, který je k dispozici po celou cestu, dva takzvaní batůžkáři, kteří se klientům starají o kufry, náhradní pilot, čtyři stevardi a stevard- ky a nadto dva technici společnosti Travel Ser- vice, kteří po každém přistání a před každým odletem letadlo zkontrolují. S každou Cestou kolem světa pak navíc letím já z pozice majitele cestovní kanceláře, a jsem tak v podstatě ja- kýmsi hromosvodem, kdyby se cokoli stalo. Takže o těch našich šedesát čtyři klientů se nám stará posádka v počtu šestnácti lidí – v průmě- ru se jeden zaměstnanec stará o čtyři klienty. A to je právě ta profesionalita a vysoká kvalita, kterou nabízíme. Komu je určena vaše nabídka obletět svět? Cílovou skupinou jsou manželské páry od pa- desáti do pětasedmdesáti let napříč celou re- publikou. Nejčastěji s námi létají dvojice, které začaly po revoluci podnikat, mají svoje irmy a společnosti v průměru mezi dvaceti a dvěma sty zaměstnanci. V mikroregionech jsou vý- znamnými osobnostmi a po sérii podnikatel- ských úspěchů zjišťují, že jim bude sedmdesát a přes práci neměli čas cestovat. Nechtějí se ani moc koupat, ale spíše zažít a prožít kus světa. Cesta kolem světa jim během necelého měsíce nabídne to nejzajímavější z desíti námi vybraných destinací. Když jsme v roce 2011 začínali s předprodejem, byl jsem upřímně nervózní, jaká klientela se nám bude hlásit. A musím s úlevou říct, že zákazníci, které máme, jsou naprosto báječní. V loňském roce byl průměrný věk cestujícího čtyřiašedesát let. V průběhu posledních pěti let mě tento pro- dukt neuvěřitelně rozvinul. Dodal mi neuvěři- telné sebevědomí z hlediska toho, jaký jsme jako Češi pracovitý národ. Všichni tito lidé jsou v drtivé většině absolutně nenápadní podnika- telé, kteří nechtějí, aby se o nich vědělo. Jsou to slušní lidé a je to pro mě velikánská čest, že se s nimi znám. Pro zajímavost, za posledních šest let s námi bylo pět nositelů titulu Podnika- tel roku. A to jsou právě ti klienti, se kterými je radost spolupracovat. Objevují se i zájemci z mladších generací? Mladší lidé se občas objevují, ale já se jim cestu snažím rozmluvit. Odmítám i rodiny s dětmi. Narušovali by tu pohodu, která v průběhu cesty panuje. Složení klientů si zvládneme ohlídat díky tomu, že se na zájezd nedá přihlásit přes internet nebo přes něja- kého prodejce. Každý, kdo chce letět, musí věnovat přibližně hodinu času osobnímu interview. BE LEADERS 42

Jaké místa čekají příští cestovatele kolem světa a na co speciálního byste tam chtěl klienty pozvat? Jako každoročně začneme v Karibiku, tentokrát na ostrově Svatý Martin. Otevřeli tam nový pětihvězdičkový hotel s výhledem na jednu světovou specialitu – na přistávací dráhu těsně nad tamní nejoblíbenější pláží. Letadla tam přistávají lidem asi dvacet metrů nad hlavami. Odtamtud se přesuneme do Nikaraguy. Přespíme v hlavní městě Managua a vyrazíme do dvou krásných historických měst – Grenady a Leonu. Neopomeneme ani přírodu – navštívíme rovnou dvě nikaragujské sopky. Poté vyrazíme do Spojených států, do často opomíjeného New Orleans. Prožijeme překrásný večer ve francouzské čtvrti, poplujeme na kolesovém parníku po řece Mississippi a užijeme si atmosféru koloniálních dob. Následně se přesuneme na naši čtvrtou zastávku, kterou je Havajské souostroví, tentokrát ostrov Mauí.Tam se zaprvé vydáváme do výšky tří kilometrů na sopku Haleakalā, kde je obrovská observatoř, a zadruhé si z helikoptéry prohlédneme i strmé skály oblasti, ve které se natáčela filmová série Jurský park. Další zastávkou pak bude Oceánie, tentokrát jsme vybrali Šalamounovy ostrovy, na kterých navštívíme domorodé kmeny. Poté zamíříme do severoaustralského Darwinu, kde nás opět čeká výjimečný přírodní zážitek, tentokrát v přírodním parku Kakadu. Budeme se plavit po řece plné krokodýlů a také se vykoupeme pod vodopádem. Zastávkou číslo sedm bude odpočinkový ostrov Koror na Palau obklopený Tichým oceánem. Je to vynikající lokalita především pro potápěče – dá se pozorovat i ohromující žralok velrybí či manty. Kromě toho ale uvidíme i folklorní show, projedeme se na lodi v mořském národním parku, a kdo bude chtít, vykoupe se v ojedinělém světovém unikátu – laguně plné medúz. Samozřejmě nežahavých. Osmou zastávkou bude japonská Okinawa s jedním z největších mořských akvárií na zeměkouli a poté vyrazíme na čtyři dny doVietnamu. Dva dny prožijeme v Hanoji, která je dnes osmimilionovou megapolí. Zázemí nám tam poskytne historický koloniální hotel Legend Metropol. Následně se přesuneme do zátoky Ha Long Bay. Ubytujeme se v hotelu, který stojí přímo vprostřed zátoky na umělém ostrově. Závěrečnou destinací příštího roku bude ultramoderní Doha, hlavní město Kataru. Už před dvěma lety se tam konalo mistrovství světa v cyklistice, vloni zase mistrovství světa v házené, a protože se Doha tak trochu pasuje na celosvětové hlavní město sportu budoucnosti, v roce 2022 se tam bude konat i mistrovství světa ve fotbale. Dva z osmi mistrovských fotbalových stadionů už navíc stojí, a tak si naši klienti zahrají kopanou na stadionu, který přivítá semifinále mistrovského utkání za pět let. BE LEADERS 43

Není na světě ženy, která by o sebe nechtěla nechat pečovat. Jen tak relaxovat a dopřát si trochu rozmazlování. Co takhle svěřit svůj odpočinek do rukou profesionálů? Není na světě ženy, kte nechtěla nechat pečovat. Jen tak relaxovat a dop rozmazlování. Co takhle svěřit svůj odpočinek do rukou p LÁZNĚ VE VAŠÍ KOUPELNĚ VLéčebných lázních Mariánské Lázně se vaší pokožce dostane té nejjemnější péče. Chcete-li si relaxaci a odpočinek užít plně, můžete využít speciální nabídky prodloužených víkendů a balíčků, které vychá- zejí vstříc manažerům, jimž čas není přítelem. Tutéž kvalitu si však snadno dopřejete i doma – veškerou kosmetiku, se kterou se setkáte během procedur, můžete mít i ve vlast- ní koupelně. Luxusní lázeňskou péči si tak bu- dete moci užívat, kdykoliv si budete přát. Láz- ně přišly s novinkou, vlastní řadou léčebné kosmetiky, pocházející z čisté přírody. „S využi- tím rašeliny a pramenů minerální vody z mari- ánskolázeňské oblasti jsme ve spolupráci se špičkovými odborníky vyvinuli kosmetickou řadu Marienbad Cosmetics,“ vysvětluje Patricie Irlveková, obchodní a marketingová ředitelka Léčebných lázní Mariánské Lázně. Dvě řady luxusu Kosmetika Marienbad Cosmetics vznikla jako exkluzivní produkt pro Léčebné lázně Marián- ské Lázně a byla vyvinuta na základě nejmo- dernějších poznatků současné dermatologie. Zároveň využívá přírodních léčivých zdrojů charakteristických pro Mariánské Lázně. „Naše kosmetika, to jsou dvě luxusní řady se speciálním složením receptur, Peola a Pure,“ popisuje Patri- cie Irlveková. Produkty, založené na bázi mine- rální vody a rašeliny, optimálně vyživují pokož- ku i její podkožní tkáň, zamezují dehydrataci a stárnutí pokožky a také zvyšují její odolnost vůči negativním vnějším vlivům. Nová techno- logie získávání rašelinového extraktu zajišťuje efektivní působení aktivních látek i luxusní prožitek z péče o vlastní pleť. „Moderní složení krémů vychází z nejnovějších trendů vývoje kos- metiky. Receptura zahrnuje vysoce ceněné slož- ky, jako je bambucké máslo, kokosový a ricinový olej nebo olej z granátového jablka,“ přibližuje Patricie Irlveková. Zároveň nyní kosmetika obsahuje unikátní technologii CELL-PROTECT complex, založe- nou na podpoře ochrany buňky před vnějšími vlivy a účinky stárnutí. Princip technologie spočívá v kooperaci aktivních látek zvaných lipozomy a účinného souboru vitaminů. Díky vysokému obsahu esenciálních mastných kyse- lin umožňují lipozomy transport potřebných Lucie Slováková archiv BE LEADERS 44

vitaminů hluboko do pokožky, čímž se zvyšuje jejich účinek. Regenerují pokožku, zlepšují její pružnost a jemnost. Zároveň chrání proti škod- livému UV záření. Řecké dědictví Kosmetická řada Peola zahrnuje přípravky na bázi účinků slatinných procedur. Jejich blahodárný vliv znali už v dobách starověkého Řecka. K léčebným účelům se nejlépe hodí rašelina, která vznikla v minerální vodě, jejíž složení má vliv také na slo- žení rašeliny. Křemík, zinek a hořčík působí hydratačně a přispívá k omlazování pokožky. „Pro denní a noční péči o pleť využijte denní a noční krémy,“ doporučuje Patricie Irlveková. Řada Peola zahrnuje také krém na oční okolí nebo tělové mléko. Díky zklidňujícímu účinku přírodního výtažku měsíčku lékařského je tělové mléko vhodné aplikovat jak po celodenních lázeňských pro- cedurách, tak i při běžné péči o pleť. Speciální lehké mýdlo s rašelinovým extraktem jemně čistí pokožku a navozuje pocit relaxace a svě- žesti. „Díky antiseptickým účinkům je vhodné i pro velmi citlivou pleť. Má také hojivý účinek,“ upozorňuje Patricie Irlveková. Šetrná péče i pro pány Kosmetická řada Pure čerpá jedinečné účinky ze světoznámé mariánskolázeňské minerální vody. Celkově se v okolí Mariánských Lázní nachází téměř 100 pramenů, na samotném území města jich vyvěrá 40. Zdejší prameny jsou studené, mají přibližně 7–10 °C a mají jemné mineralizované složení. Právě díky této chemické rozdílnosti se v Mariánských Lázních léčí mnoho nemocí. „Pro kosmetické účely se užívá převážně Ferdinandův pramen,“ vysvětluje Patricie Irlveková. Pramen se vyu- žívá také pro pitné kúry a k přípravě uhliči- tých koupelí. Řada Pure obsahuje kompletní šetrnou péči o pleť. Zahájit ji můžete čisticí vodou, která kromě čisticího efektu předává potřebné mi- nerální látky, zpevňuje kožní bariéry a viditel- ně zlepšuje texturu pleti. Pokračovat můžete některou z pleťových masek s výtažky z kaoli- nu, což je jeden z nejstarších kosmetických prostředků. A dávno neplatí, že kosmetika je pouze dámská záležitost, proto se z jemné péče produktů Marienbad Cosmetics mohou těšit také pánové či děti. Speciálně pro muže byl vyvinut balzám po holení, pro děti je vhod- ný jemný sprchový šampon, který dokonale chrání dětskou pleť před nadměrným vysušo- váním, zjemňuje ji a zvláčňuje. Jednotlivé kosmetické produkty Marienbad Cosmetics lze zakoupit na recepcích hotelů Léčebné lázně Mariánské Lázně nebo přes e-shop www.marienbad.cz a www.marienbad- cosmetics.cz. Dát tělu i v domácích podmínkách luxus špičkových lázní zkrátka není nic nemožného. žku ý obách starověkého ka. K léčebným ům se nejlépe í rašelina, která ikla v minerální ě, jejíž složen ní í í vliv také na sl sl l lo- - o o S  počátky českého lázeňství je úzce spjata historie lázeňských pohárků. Už v minulosti lékaři doporučovali vypít v rámci léčebných kúr určité množství lázeňských pramenů. Se stoupajícím významem lázeňství vznikla i potřeba originálního kalíšku na pití. Ten v průběhu let několikrát změnil svou podobu. Na prahu třetí stovky let lázeňské léčby v Marián- ských Lázních byl speciálně navržen zcela nový pohárek. Pod názvem La Fontaine se nyní můžete setkat s ná- dobou s čistými liniemi a historizující- mi prvky, jež odkazují k tradici pitné kúry v Mariánských Lázních. Lázeňský pohárek BE LEADERS 45

46

www.saxobank.cz

50 KDYŽ ZASTŘEŠENÍ LÉČÍ Tomáš Zitko, ALUKOV 52 DEN PRO PRINCEZNU Renata Páchová, Svatby Zbiroh 54 JAKO MAJITELKA BYCH VÍC RISKOVALA Blanka Ondraschek, RUG CZ 56 MONTÉRKY MI NIKDY NEBYLY CIZÍ Jiří Tůma, TUkas 58 REZIDENCE JMÉNEM ŠARLOTA Miroslava Brožová, Sanatorium Šarlota 60 KLIKAŘI S TAHEM NA BRANKU Ivo Ulich, M&T 62 HOTEL, KTERÝ SE VYMYKÁ Milena Šnajdrová, Hotel Zlatá hvězda 64 NA VLTAVĚ JAKO DOMA Richard Vojta ml., Prague Boats

JAN ŠMÍD: Diagonály, 2015 Původní panorama je složeno ze tří fotografií plošně v jedné řadě JAN ŠMÍD: Diagonály, 2015 BE SOLID

Prozraďte mi, co máte doma zastřešeno? Abych řekl pravdu, tak nic. Kovářova kobyla chodí bosa. Bazén nemám, místo času u bazénu často a rád cestuji. A tím, že jsem současně také sedlák a žiju na rozlehlém statku, tak mám stále co na práci. Ale co je důležité – naše výrobky slouží zejména pro rodinu. Já si rodinného živo- ta zatím neužívám, a tedy sedět na terase není úplně to, co bych si představoval. Sedět tam s rodinou, s dětmi, užít si tam snídani nebo ve- čeři, to už si představit umím. Takže vaše zastřešení jsou taková rodinná záležitost… Líbí se mi, když klienti přijdou k nám na stánek a diskutují, jak by si to zařídili. Stojí a radí se, kde by mělo stát křeslo, kde stůl… Terasa velmi zkvalitní bydlení. Přirozeně, když je hezké po- časí, tak to člověka táhne ven, do přírody. Osvo- bozuje to mysl. S lehkou nadsázkou říkáme, že naše zastřešení jsou léčivá. Proč? Zjistili jsme, že někteří zákazníci si chodí na te- rasu sednout, když prší. Poslouchají, jak déšť bubnuje o střechu. Je to pro ně akustická tera- pie. Vibrace z úderů kapek na střechu se na ně přenášejí a oni odcházejí z terasy nabití energií a odpočatí. Možná naše zastřešení opravdu něja- ké léčivé účinky mají… Možná se nebude jezdit do lázní, ale bude se chodit jednoduše na zastře- šenou terasu, a nejlépe naším systémem. Zastřešujete také restaurace. Spojíme-li tedy pobyt pod střechou s dobrým jíd- lem, zákazníci určitě odcházejí v dobré náladě… Když jsme zastřešovali restauraci Bredovský dvůr, tak nám provozní pan Panenka sdělil, že uvnitř v restauraci už v podstatě nemá zákazníky. Všichni chtějí sedět na terase. V případě restaurací se jedná o zastřešení, které dokáže překlenout větší prostor. Je tedy vhodné právě na zahrádky. Restaurace tak pokryjí jarní a podzimní měsíce, kdy není tak příznivé počasí. Díky zastřešené terase mo- hou pořád nabídnout zákazníkům posezení venku. Mluvíme o terasách domů, restaurací… Co všechno se dá vlastně zastřešit? Celá řada věcí. Člověk se až někdy diví, co všechno zákazníky napadne. Dá se zastřešit fotbalová střídačka i pojízdné schodiště na leti- štích. V současné době jsou velkým tématem přístřešky pro kuřáky, takzvané kuřácké kabi- ny. Nový protikuřácký zákon zakazuje kouření v restauracích. Celá řada provozů tedy řeší, jak umožnit zákazníkům-kuřákům kouřit alespoň před restaurací. Pro případy, kdy začne pršet, jsou určeny kuřácké kabinky. Kuřáci si mohou svou cigaretu vychutnat v pohodlí a chráněni před deštěm a navíc zůstanou věrni své oblíbe- né restauraci. Všichni jsou spokojení, jak pro- vozní, tak i zákazníci. Zastřešovali jste někdy něco opravdu neobvyklého? Například zastřešení pro indické námořnic- tvo. Bylo to v rámci cvičení jejich fregaty, kte- ré se koná jednou za pět let. Na palubě dvou vlajkových lodí byl celý štáb indického premi- éra, který měl trůn vsazený přímo na palubě jedné z nich. A protože počasí je faktor, který nelze vyloučit, bylo potřeba zajistit, aby pre- miér nezmokl, kdyby náhodou pršelo. Takže jsme dělali automaticky posuvné zastřešení nad palubu, kde seděl. Kdyby náhodou začalo pršet, zastřešení by se zavřelo a on by měl stále výhled na cvičení. Dočetla jsem se, že v některých zemích vaše zastřešení slouží i jako ochrana proti zvědavým zvířatům. Je to pravda? V zemích Evropy většina zastřešení slouží těm účelům, pro které bylo vyvinuto. Ale v těch exotičtějších, třeba právě v Indii, tam jsou dů- vody zastřešení trochu jiné. Indické domy mají vnitřní zahrady, atria. Tam mají lidé otevřený prostor, kde žijí. A když začne pršet, tak tam nemůžou být, a proto potřebují zastřešení. Ale není to jediný důvod. Druhým důvodem jsou opice. Ty jim totiž tím otevřeným prosto- rem chodí krást jídlo a dělají jim tam neple- chu. Takže i proti nim slouží naše zastřešení. Jak často působíte v zahraničí? Dá se říct, že sedmdesát až sedmdesát pět procent obratu máme ze zahraničí. Já osobně jsem v zahraničí velmi často. S kým se vám nejlépe spolupracuje? Nejlépe nám vyhovuje mentalita blízkého zahra- ničí, obecně střední Evropa. Tradičně spolupra- cujeme s Německo-českou hospodářskou komo- KDYŽ ZASTŘEŠENÍ LÉČÍ Při využití zastřešení se fantazii meze nekladou. Může sloužit k odpočinku, jako ochrana před přírodními vlivy, ale třeba i jako hodně luxusní skleník. Své o tom ví Jan Zitko, generální ředitel společnosti ALUKOV. Lucie Slováková Majka Votavová / RVV Studio BE SOLID 50

rou, která každoročně pořádá letní slavnost zde v Praze na německém velvyslanectví. Letos se bude konat 15. června a my na akci samozřejmě nebudeme chybět. Země střední Evropy mají podobný styl práce jako my a ko- munikace je na profesionální úrovni. Čím více na jih, tím je komunikace těžší. Liší se nějak požadavky na design zastřešení v zahraničí? Určitě, třeba co do barvy. Jsou země, kde se určité barvy klientům nelíbí. Používáme například takzvaný dřevo dekor a ten se nelíbí Rakušanům, ale ani Turkům. Říka- jí, že pokud vzor vypadá jako dřevo a je na něm suk, tak je to vlastně vada. Co se týká designu, tak je asi nejsložitější trh Itálie. Italové mají design rádi, potrpí si na něj a prodat tam zastřešení znamená velmi dlouho s klientem debatovat. A co my Češi, co máme rádi? Speci ikum Čechů je, že chtějí všechno pod jednou střechou. V rozvinutějších západních zemích si dovolí víc komfortu. V jedné části zahrady je bazén, jinde je terasa. Když půjdete na západ od našich hranic, tak zjistíte, že za- střešení už tam má tradici. U nás se začalo řešit až v devadesátých letech a teď je to velký boom. Nezastřešená terasa je vlastně mrtvý prostor. Dá se využít jen asi z dvacceti procent. Se zastřešením tam můžu trávit třeba celý rok. Od klientů slýchávám, že muž má obývák, žena kuchyň a děti své pokoje. Ale terasa, ta je pro všechny. Tam se všichni sejdou. ÚSPĚŠNÉ JARO ¡ Zlatá medaile za výrobek CORSO ULTIMA na veletrhu For Habitat 2017 ¡ Ocenění RATED v soutěži Zlatý středník 2017 za Produktový katalog Corso ¡ Jan Zitko, generální ředitel společnosti ALUKOV, je držitelem ocenění Český lídr 2017 ¡ ALUKOV je také partnerem Pardubického divadla a Divadla Kalich V  květnu 2017 byl otevřen nový výrobní závod ALUKOV v Budapešti. Jedná se o rozší- ření stávajícího závodu o 1 500 m2 a 25 nových zaměstnanců. Firma tak plánuje zvýšit svůj obchodní podíl v zemích jižního Balkánu. Na jaře 2017 byla také dokončena první fáze výstavby vlastního výzkumného a vývojového centra v mateřském závodě ALUKOV v Orli. Zde se budou vyvíjet nové typy inteligentních zastřešení. Více o zastřešeních teras CORSO i bazénových zastřešeních se dozvíte na www.alukov.cz Nová sezóna BE SOLID 51

Jakou vy jste měla svatbu? My jsme se s manželem brali na Karlštejně, zá- mek Zbiroh jsme v té době neznali. A byla tak strašná, že jste si řekla, že příště už jedině ve vaší režii… Ne, vůbec ne. Celou naši svatbu organizoval manžel, já jsem do toho vůbec nezasahovala, přišla jsem k hotovému. A byla dokonalá. Ke svatbám na Zbirohu mne také přivedl on. Když koupil Zbiroh, věděl, že svatby tam mají své místo. A rozhodl, že to bude moje parketa. Že je to hodně osobní, rodinné, intimní… a že by to měl dělat někdo, kdo k tomu bude mít vztah, ne žádný zaměstnanec. Vzpomenete si na první svatbu, kterou jste organizovala? V roce 2006… Plzeňský pár. Klasická veselka s knedlíčkovou polévkou a se svíčkovou. Byl to stres? Vůbec ne. Naprostá pohoda. Jen to bylo úplně o něčem jiném než dnes, začínali jsme, zámek ještě nebyl, co je dnes, neznala jsem žádné partnery. Je zámecká svatba něčím speci ická? Místem, které je úžasné. Jinak je to spíš klasika, já sama jsem zastáncem konzervativních svateb, nádherných, s noblesou. To jsou svatby, které do těchto míst patří. Dokážeme zajistit takřka všechno, ale hlavní je to nádherné místo, důstoj- ný obřad, hostina v Muchově sále s prosklenou střechou, dokonalý servis… A středem všeho musí být nevěsta, ta nádherná princezna v krás- ných šatech. Extravagantní svatby by mne ani nebavily. Takové extrémní nápady ženichů, jako že se snoubenci snesou k obřadu padákem, se mi obvykle daří nevěstám rozmluvit, protože jim DEN PRO PRINCEZNU Zámek Zbiroh před pár lety znalo jen pár lidí. Většina z nich nosila armádní stejnokroj a nejčastěji vyslovovaným ženským jménem tu bylo jméno Tamara, vojenský radiolokátor. Dnes není po armádě ani památky a citlivě rekonstruovaný zámek je v Česku i v zahraničí vyhledávaným místem pro svatební obřady. A pokud jde o svatby na Zbirohu, je tím nejdůležitějším člověkem Renata Páchová. Petr Karban archiv BE SOLID 52

vysvětlím, kolik rizik to nese. Žádná si nechce nechat ten den zkazit. Pročítal jsem si vaši knihu díků… Ty reakce vás musí těšit. Musela jste se něco učit? Těší. A učím se dodnes, rozhodně nemám pocit, že jsem se naučila všechno. Každá svatba je úpl- ně jiná, každý pár je jiný. Můžete sledovat módní trendy, ale svatba na zámku je pořád o tradicích, hodnotách a důstojné oslavě začátku společného života. Časem jsem došla k poznání, že nejdůle- žitější je dozvědět se co nejvíce o snoubencích, hlavně o nevěstě, protože svatby nejčastěji do- mlouvaly nevěsty, aspoň když jsem začínala. Dnes už svatební den zařizují i muži nebo velmi často rodiče, nevěsta je ale stále na svatbě ten nejdůležitější člověk, kolem ní se všechno točí. Snažím se poznat, co má ráda, jak žije, jaký má vkus, temperament… Jak velký máte tým? Vy se budete možná divit, ale já to vlastně dělám sama. S pomocí naší provozní, samozřejmě s tý- mem externích specialistů, ale produkčně z drti- vé většiny sama. Takže víkendy trávíte na Zbirohu… Od jara do podzimu všechny, bez výjimky. Právě. Měla jsem k sobě paní, která byla úžasná, vydržela tři roky a pak se rozvedla, protože víkend co ví- kend byla pryč a manžel si našel jinou. Pak jsem měla mladou slečnu po škole, říkali jsme si s man- želem, že to bude skvělé, vychováme si ji. Vydržela čtyři měsíce, obtěžovalo ji, že jí snoubenci volali večer, v noci, o víkendu, pořád chtěli něco řešit. Takže dnes jsem sama a asi to tak zůstane. Co když se vám snoubenci neshodnou? Stává se to, ale většinou se vždycky domluví. Oni jsou zamilovaní. A když se fakt dohodnout nemůžou, nejčastěji říkají, abych ten detail roz- hodla já. Nebývají to ale důležité věci. Vy řeknete nedůležité věci a nevěsta pak uteče od oltáře… Zatím mi neutekla žádná. Je nevěsta na svatbě opravdu tou nejdůležitější? Určitě. Svatby jsou o nevěstách. A já myslím, že to tak má být. Je přece krásné splnit si holčičí sen být aspoň chvilku princeznou a nechat se hýčkat. Ale působí to i na okolí. Kolikrát děti, přátelé i rodiče žasnou, jak se ta jejich mamin- ka, kamarádka a dcera změnila. Mnohokrát se už stalo, že se ženich rozplakal, když uviděl svoji nevěstu v šatech přicházet k oltáři. Je to zvláštní, ale každá, opravdu každá „moje“ ne- věsta má ve svůj den kolem sebe zvláštní auru. Vyzařuje z ní velká síla složená z lásky, něhy, krásy, očekávání… Je absolutně dokonalá. Mění se nějak přání svatebčanů? Ani bych neřekla. Jen se posunul čas zahájení ob- řadu z dopoledne na odpoledne, což je moc dobře jak pro nevěstu, tak pro hosty. Velkým trendem jsou dnes také obřady pod širým nebem, což má dost úskalí, ale protože máme na zámku úchvat- nou barokní kapli, déšť nebo naopak horké slunce důstojnost obřadu nepokazí. No a ve svatebním menu už u snoubenců nevede tradiční svíčková, ale marinovaná kachní prsa. Z čeho mám obzvlášť radost, je to, že se vracejí na Zbiroh ti, kteří třeba už svatbu měli, ale chtějí obnovu manželského slibu po letech. Chtějí si užít tu chvíli slavnostně, protože dříve na to neměli čas. Občas děláme i svatby jen tak na oko – snoubenci už jsou právně manželé, ale chtějí si ten den prožít se svými blíz- kými, což třeba nemohli. Loni jsem dělala svatbu, kdy ani rodiče nevěděli, že už jsou mladí svoji, a nikdo nic nepoznal. Prostě je to navenek svatba jako každá jiná, jen nemá ten právní dopad. Má Zbiroh nějaké výjimečné místo v žebříč- ku oblíbenosti svatebních míst? Máte tu dost svateb i zahraničních… Žebříček oblíbenosti neznám, ale vím, že zámek Zbiroh dnes patří mezi velmi vyhledávaná sva- tební místa. Jeho genius loci je opravdu silný, sám o sobě by však nestačil. Postupně, krok za krokem, jsme všichni pracovali na tom, aby naše svatební nabídka a služby byly perfektní a profesionální. Nikdy jsem nedovolila, aby se snížila úroveň servisu a tím zvýšila cenová dostupnost. Odmítla jsem připravit koktejl na terase s plastovými kelímky a papírovými talířky nebo bufet bez obsluhy. Svatba na zámku musí mít svoji noblesu a krásu, musí být život- ním zážitkem. Dobrá pověst, která dnes zámek i hotel provází, mu zaručuje stále velký zájem. Nemůžu se nezeptat – pláčete na svatbách, které připravujete? Vy se budete smát, ale mne to pořád dojímá. Já nemůžu chodit na obřady. A vzpomínám na jednu, která byla opravdu výjimečně dojem- ná úplně celá. Byl to můj nejstarší pár, ženicho- vi bylo přes osmdesát, nevěstě pětasedmdesát. Celý život spolu žili, vychovali děti, vnoučata… a nějak jim nezbyl čas na to se vzít. Tehdy jsem pochopila, že láska opravdu existuje. BE SOLID 53

Petr Karban Jakub Hněvkovský Petr Karban Jakub Hněvkovský JAKO MAJITELKA BYCH VÍC RISKOVALA BE SOLID 54

Přemýšlím, co vás může lákat na provozu, jaký představuje vaše výroba. Nejste tu jako žena tak trochu omylem? Vůbec ne, naopak, dalo by se říct, že omylem jsem začínala. Strojařinu a management strojí- renské výroby jsem vystudovala, ale kariéru jsem zahájila v bankovnictví a dlouhá léta jsem v něm působila. Nějaký čas jsem přednášela i na vysoké škole, to bylo ještě v Německu. Pak jsem se skokem přesunula k původní profesi, nejprve do automobilového průmyslu, později, v roce 2004, sem. To jsme ještě prodávali ně- mecké výrobky, kanceláře byly v Praze. Matka ale skončila v insolvenci, irmu koupili Francou- zi a výrobu revizních a komínových dvířek či klapek kompletně přesunuli do Plzně, kde už jsme menší část produkce měli. Ona ta celková produkce byla mnohem širší, zahrnovala pro- dukty pro stavební průmysl. Přesto, není to trochu nuda? Není, my jsme evropská jednička. Tady jsou ir- my s podobným sortimentem, ale objemově se to nedá srovnávat, oni vyrábějí patnáct set kusů měsíčně, my čtyřicet tisíc. Na první pohled pro laika je to možná trochu méně atraktivní, ale z pohledu manažerského to tak určitě není. Máme širokou škálu produktů, i ty so istikova- nější, s požární odolností, neustále inovujeme, a byť jsou to drobnosti, je kolem toho spousta práce. Navíc nevyrábíme jen katalogové položky, ale také produkty na míru, takže jsme neustále v kontaktu s architekty a inženýry, neustále se něčemu přizpůsobujeme. A to nabízí i určitý adrenalin. Adrenalin mezi hliníkovými rámečky? To byste se divil. Není zas takovou výjimkou, když se týden před kolaudací na stavbě zjistí, že na těch stovkách otvorů na chodbách a v šachtách měla být nejspíš nějaká dvířka. Jestli vám správně rozumím, vy jste vlast- ně výrobu v Česku rozjížděla… Ano, to bylo poměrně šílené období. Přesunuli nám sem stroje, materiál a poslali nám sem na pár týdnů specialisty, kteří nás to měli na- učit. Ti se pak nějak postupně rozpustili a zů- stali jsme sami. Strojírenské irmy v Česku pláčou nad ne- dostatkem kvali ikovaných zaměstnanců. Pláčete také? Nepláčeme, ale bojujeme s tím velmi těžce. Zvláš- tě v téhle lokalitě. Plzeň byla průmyslovým regio- nem, byli tu odborníci, zázemí, dopravně je to skvělá lokalita. Jenže odborníci jsou dávno roze- braní, nových je málo. A poptávka roste, tady je neskutečný převis poptávky nad nabídkou. To vyřeší inance, nebo ne? Částečně. Zvyšovali jsme v loňském roce a letos v lednu znovu, ale zvyšovat platy můžete jen do určité míry. Dnes je moderní srovnávat čes- kou a německou výši platů, ale srovnávejme i českou a německou produktivitu. Pořád jsme kritizováni, že naše produktivita pokulhává, a ono to tak je. Co s tím můžete dělat jako manažer? Právě. Balancujeme. Produktivitu chceme a mu- síme zvyšovat, ale nemůžeme být výrazně tvrd- ší, než je v kraji zvykem, protože jinak by nám zaměstnanci odcházeli jinam. Přece jenom chce- me, aby se cítili v práci příjemně. Tady není rychlé řešení, pomůže pouze nenásilná proměna českého prostředí obecně. Pokud jde o produkti- vitu, spíše se snažíme zlepšovat procesy, návaz- nosti. Tam vidím spoustu rezerv. A snažíme se, aby lidi tvořili kolektiv, aby spolu mluvili. To považuju za hodně důležité, zvlášť u nás, proto- že tady jsou lidé zastupitelní, nikdo nedělá jed- nu práci nebo jednu pozici, ale jsou schopni pra- covat vlastně kdekoliv. A to si bez toho, že by spolu mluvili, neumím představit. Mám zkuše- nost, že když spolu kolegové mluví, dokáží si vážit více navzájem své práce. Což je vždycky vidět na výsledcích. Nicméně jste využila i poměrně netradiční metodu… Nechala jsem většinu zaměstnanců irmy testo- vat metodikou Evy Urbanové. Zažila jsem ji kdysi před lety na jednom pracovním workshopu, je jedinečná. Není to metoda spíš pro klíčové pozice? Nejen. My jsme řešili otázku irmy, ona tomu říká DNA irmy. Což vám pomůže vidět limity i příleži- tosti, řekne vám to něco o tom, jaké hodnoty sdí- líte. Což není vždy totéž, co si myslíte. A samo- zřejmě vám to odpoví i na různé jednotlivé otáz- ky. Vyjasní vám to pohled nejen na to, kde jako irma jste, ale také na to, kudy kam se ubírat. Z pohledu manažera je to užitečné, získáte jisto- tu, protože mnoho věcí třeba cítíte, tušíte, ale neumíte je úplně pojmenovat. Vaše francouzská matka je rodinná ir- ma, předpokládám, že jste v častém kon- taktu přímo s majitelem… Osobně zase tak častý není, většinu záležitostí řeší- me standardními cestami, což jsou povětšinou maily. Ale kdykoliv potřebuju, mám dveře otevřené. Jaké máte jako irma možnosti růstu? Především na nových trzích. Třeba v Jižní Ame- rice ještě nejsme. Ale kdybych měla uvažovat o takových trzích, tak bych spíše volila cestu postavit tam výrobní závod, je to určitě jedno- dušší a ve výsledku levnější než řešit dopravu přes oceán. Letecky to není ono, lodí to trvá dlouho. Úvahy tohoto typu existují, ale pokud, tak je to hudba budoucnosti. Vy jste vlastně zažila německý model říze- ní, teď zažíváte francouzský. Liší se? Který je pro vás těžší? Neřekla bych, že jeden z nich je těžší. Těžké bylo možná zvyknout si na francouzský, protože Fran- couzi jsou jiní. Jako partneři jsou velmi vstřícní, neřeší tolik jednotlivosti, dají na čísla. Ale je zcela běžné, že se pracovní problémy řeší během oběda nebo večeře, takže je vše příjemnější a uvolněněj- ší. Francouzi prostě žijí, i když dělají byznys. Něm- ci jsou puntičkáři, jdou do detailů a do hloubky, o všem musejí mít přehled. Ale když vás poznají a zjistí, že to děláte dobře, tak vám dají důvěru, a i u nich to pak funguje volněji. Vy máte tu irmu ráda, denně jezdíte do Plzně od Karlštejna. Není vám líto, že vám nepatří? Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela, snažím se na ni dívat, jako by moje byla, ale když budu upřímná, tak kdyby byla skutečně moje, asi bych v mnoha případech víc riskovala. Blanka Ondraschek řídí největšího evropského výrobce revizních a komínových dvířek, plzeňskou společnost RUG CZ. Na první pohled působí tahle usměvavá dáma v kostýmku ve strojírenském provozu poněkud nepatřičně, ale po několika minutách zjistíte, že první pohled může být i klamný. BE SOLID 55

MONTÉRKY MI NIKDY NEBYLY CIZÍ Jiřího Tůmu, majitele skupiny TUkas, potkáte mnohem častěji v montérkách a za volantem autojeřábu Tatra 148 než v obleku a kravatě. Celá skupina má roční obrat ke třem miliardám korun, ale on své hobby rozhodně nepovažuje za rozmar bláznivého milionáře. Martin Záruba Majka Votavová / RVV Studio Mazlík – to je jméno zeleného autoje- řábu. Ten žlutý, zatím nezrenovova- ný, na své jméno stále čeká. Jiří Tůma vybudoval společně se svým bratrem impérium v podobě jednoho z největších pro- dejců aut s širokým portfoliem značek, aby se po předání vedení společnosti do rukou profe- sionálního managementu vrátil do doby před 34 lety, kdy společně na úplně stejném autoje- řábu pracovali. Považujete se za úspěšného muže? V životě jsem dosáhl několika úspěchů, které určitě stojí za ohlédnutí. Ale nemyslím si, že se úspěch měří na peníze. Považuji za něj hlavně to, že jsem celý život dělal a vlastně stále dělám práci, která mě baví. Říká se, že úspěch je potomkem odvahy. Jak velkou odvahu jste s bratrem potřebovali, když jste si v roce 1989 otevřeli v rodinné garáži vlastní opravnu aut? My jsme po tom toužili už od roku 1975, kdy jsme vyšli z učení. Usilovali jsme o to, jen to ne- bylo v té době možné. Až v roce 1989 přišla vari- anta, že jsme získali povolení Národního výboru, to bylo něco jako dnešní živnostenský list. Byly to hrozně krásné roky, po revoluci se uvolnilo podnikání, měli jsme obrovskou motivaci. V té rodinné garáži pracovalo sedm lidí a třeba jen za leden 1992 jsme dokázali prodat a fyzicky předat 172 aut. To byla doba naprosté euforie. Jen bylo čím dál jasnější, že se musíme rozvíjet dál, a tak jsme v roce 1993 postavili ve Štěrbo- holech náš první autosalon. Těch dnes máte hned několik, navíc probíhá jejich neustálé rozšiřování a navyšování ka- BE SOLID 56

pacit. Nepřepadá vás někdy při pohledu na současné království společnosti TUkas nostalgie? Nostalgii příliš nevnímám, jsem člověk, kte- rý většinou hledí kupředu. Začínali jsme v době, kdy došlo ke kompletnímu převratu legislativy. Neustále jsme byli průkopníky nových věcí a častokrát jsme podnikali a vlastně ani nevěděli, za jakých podmínek. A protože jsme dělali poměrně velké obraty s minimální marží, bylo to stále ekonomicky na hraně. Každopádně dnes má skupina TUkas 361 zaměstnanců a jako autorizovaný prodejce zastupujeme šest automobilových značek a jako autorizovaný servis jich cel- kem devět servisujeme. Dá se vaše cesta v kostce shrnout? V roce 1993 jsme otevřeli malý autosalon Škodovky, ale protože jsme tam prodávali 1 200 aut ročně, brzy kapacita nestačila. Na- víc jsme získali zastoupení pro Volkswagen a Audi, které jsme začínali prodávat doslova v buňkách a teprve v roce 1997 postavili areál v Hostivaři. O rok později jsme postavili auto- salon Škody, který splňoval kapacitní kritéria. K tomu přibyly i akvizice menších dealerů. Nebyla to ale přímá cesta, byly tam křižovat- ky. I my jsme se v jednu dobu stali ohroženým druhem, protože jsme si nabrali velké úvěry a konkurence toho využila, aby nás dostala na kolena. V současné době je již situace stabili- zovaná a postupnými kroky modernizujeme nebo stavíme autosalony dle nejnovějších standardů jednotlivých automobilových zna- ček. Štěstí přeje odvážným a já nikdy nepo- chyboval, že všechno dokážeme. Základ úspě- chu je totiž věřit sám sobě. Předpokládám správně, že jste si musel v průběhu let doplnit ekonomické vzdělání? Ne. Život mě naučil, jsem samouk. Ale troufám si říct, že dnes ekonomice rozumím. V květnu 1990 jsme měli tržbu 300 tisíc korun a v pro- sinci toho samého roku pak 22 milionů. Tak strmý byl náš začátek a já dvacet let neměl ve irmě ekonoma. Jak vám fungovalo řízení společnosti společ- ně s bratrem? To je přece přímo učebnicový příklad situace zralé na rodinný rozkol. Ve všech manuálech pro manažery se píše, že pokud je víc než jeden majitel, přichází krize vedení. Také jsme si tím prošli, proto jsme si to museli hned na začátku vyříkat. Já jsem rozvojo- vý typ, baví mě věci rozeběhnout, ale už mě ne- baví ta každodenní provozní rutina. To není nic pro mě. Brácha je přesný opak. Jsem optimista, on pesimista. Já jsem pro rozvoj, on je konzerva- tivní a nerad nové věci. Tak jsme se dohodli, že to budu dělat podle sebe. A abychom nebyli jako dva kohouti, on se začal starat o provozní záleži- tosti, kde odvedl obrovský kus práce. Já se díky tomu mohl věnovat ekonomice, běhání po ban- kách kvůli úvěrům a obchodnímu rozvoji irmy. TUKAS V ČÍSLECH 2,92 mld. Kčobrat v roce 2016 361zaměstnanců 101 341 m2 vlastní prodejní plochy 5 112prodaných vozů v roce 2016 Více než 50 000servisních zakázek za rok Autorizovaný prodej 6 značek Autorizovaný servis 9 značek Oba s bratrem máte děti, vaše dcera pracuje v marketingu TUkasu, váš syn pracuje na ser- visu. Proč jste zvolili řízení irmy prostřed- nictvím profesionálních manažerů? Zatím nevidím, že by někdo z dětí mohl nebo chtěl převzít žezlo a dělat následníka. Měli jsme možnosti irmu jim předat nebo někomu prodat nebo najmout profesionální management. My jsme zvolili pro i management a odešli s bráchou do ústraní. Veškerý volný čas teď věnujeme stav- bám při rozšiřování našich areálů. Koupili jsme si dva autojeřáby, které postupně renovujeme do stavu, jako kdyby právě vyjeli z výroby. My totiž byli celý život zasažení prací a těžko bychom mohli všeho ze dne na den nechat. Co vás dnes naplňuje? Baví mě vymyslet správnou investici. Správnou stavbu, aby fungovala tak, jak fungovat má. Baví mě to vymýšlet a pak realizovat. A vlastně i in natu- ra stavět. Stavíme si sami sobě, k tomu máme v plá- nu i stavbu bytovek pro zaměstnance. Jsem třeba pyšný na naši lakovnu, která je nejmodernější v re- publice, možná i ve střední Evropě. Když jsem šel po půl roce za lidmi do provozu s tím, co je třeba doladit, říkali, že vůbec nic. A to je ta největší od- měna, protože je to do detailu správně vymyšlené. Jak reagují lidé, když přijede majitel skupi- ny TUkas v autojeřábu a pak v montérkách staví konstrukce haly? Na začátku byli trochu vyděšení, ale pak pochopili, že nejde o milionářský výstřelek. Dobře vědí, že jsme vždycky dělali. Když jsme otevřeli provozov- nu a bylo zrovna málo techniků, dělali jsme na servisu a sloužili i víkendy. Vždyť jsme od řemesla a na tom se nic nezměnilo. Montérky nám nikdy nebyly cizí. Nemyslím si, že se úspěch měří na peníze. Považuji za něj hlavně to, že jsem celý život dělal a vlastně stále dělám práci, která mě baví. BE SOLID 57

To jméno nese příznačně – vždyť paní Charlotta Garrigue-Masaryková byla po srdeční mrtvici sama částečně ochr- nutá. A nejen pro toto jméno má sanatorium až prvorepublikovou noblesu. Možná spíš váž- nost, důstojnost. V slunečném, leč chladném, ještě květnovém odpoledni je rekonstruovaná venkovní odpočívárna prázdná, ale dřevěná lůžka přímo zvou k tomu lehnout si, zavřít oči, vnímat zpěvavý zvuk pávů, dýchat okolní les… a zapomenout, že svět má i svá trápení. Šarlota má ambice zbořit zažité představy. Ostatně, proto vznikla. Rezidence jménem ŠARLOTA Stojí osamoceně, na pevném žulovém základu, v rozlehlém, nově upraveném parku na jižní stráni kopce, který Prosečnicí pozvolna padá až k řece Sázavě. Má bohatou minulost, přesto povětšinu času sloužil zdraví, vždyť za první republiky tu byla známá plicní léčebna, před lety odloučené pracoviště Thomayerovy nemocnice a dnes je tu výjimečné nestátní sanatorium, které nese jméno první první dámy – Šarlota. Petr Karban Jakub Hněvkovský a archiv BE SOLID 58

Pomáháme žít Je nespočet situací, kdy by se Šarlota – a jí podob- ná zařízení, která zoufale chybějí – mohla hodit vlastně komukoliv. Když jsem o tomto sanatoriu slyšel poprvé, udělal jsem si obrázek, že jde o lu- xusní domov pro seniory. Přijížděl jsem a čekal zahraniční klientelu, užívající si spokojené stáří v Posázaví nedaleko Prahy. Paní ředitelka mne snadno vyvedla z omylu: „Máme i hosty, kteří jsou u nás dlouhodobě, někteří i trvale, ale většinu tvoří krátkodobé pobyty těch, kteří z nejrůznějších důvo- dů nejsou schopni soběstačnosti, a přitom jim nevy- hovují běžná zdravotní a sociální zařízení. Jsme speci ický hotel, který nabízí veškeré služby, a pře- devším dokonalou domácí i zdravotní péči. Není to sanatorium pro seniory, jsou tu klienti mladší i starší. Samozřejmě, těch starších je víc, protože ztráta soběstačnosti je tak trochu rizikem stáří.“ A když se zeptám, čím se Šarlota liší od jiných podobně zaměřených domů především, nezaváhá paní Miroslava ani na vteřinu: „Pro nás je priorit- ní, aby se tady každý náš host cítil důstojně. Jsou tady například lidé po těžkých úrazech či nemo- cech, kdy jejich stav není akutní, a pominul tak důvod hospitalizace. Jejich rodina je tudíž postave- na před volbu následné péče buď v LDN či pobyto- vém zařízení, nebo domácí péče.“ Pro rekonvalescenci i pro klid Šarlota je dokonale zrekonstruována a vybavena. Samozřejmě je bezbariérová, s výrazným orientač- ním systémem, s všudypřítomným komunikačním systémem, s jednoduchým principem pohybu a obsluhy díky čipové kartě. Mohlo by vás překva- pit, že personálu je tu víc než klientů. „Jeden asis- tent na tři až pět klientů. K tomu zdravotní sestry, fyzioterapeuti, nutriční terapeutka, kuchaři, servír- ky, zahradníci, údržbáři, řidiči, úklid…,“ vypočítává paní ředitelka. A to nezahrnuje externí specialisty, kteří dojíždějí, jako například kadeřnice, pedikér- ka, masérka… S pobytem v Šarlotě si můžete přát vlastně cokoliv. Můžete tam bydlet i s rodinou, pokoje jsou zpravidla jednolůžkové, ale k dispozici jsou také apartmány. Samozřejmostí je tu velmi osobní přístup a úzká spolupráce s rodinou. Šarlo- ta nabízí i široké terapeutické možnosti: „Máme magnetoterapii, elektro-, hydro- i balneoprocedury, masáže, cvičení, programy a pomůcky na procvičo- vání i jemné motoriky. Dokážeme vše přizpůsobit potřebám hostů. Jezdí sem i ti, kteří si chtějí jenom odpočinout, relaxovat,“ říká paní ředitelka. A když dodává, že stejně nejvíc si všichni, klienti i zaměst- nanci, chválí atmosféru, říká to s hrdostí. Psychika nad zdraví Ta hrdost je pochopitelná. Miroslava Brožová není kariérní manažerka, je to vysokoškolsky vzdělaná zdravotní sestra, v minulosti i vyučovala. Tady je viditelně šťastná: „Možnost připadat si důstojně je leckdy víc než zdravá ruka. To je to, proč jsme vznikli. Moje zkušenost za dva roky? To, že pomůžeme vyřešit péči o ty, kteří sami nemohou, často pomůže nejen jim, ale celé rodině. Stálá péče je pro okolí vysilující nejen fyzicky, ale především psychicky. To, že ji přebí- ráme my, znamená pro rodiny velkou úlevu. A že se k nám někteří klienti vracejí, i když už nás třeba ne- potřebují, to je pro nás všechny obrovská odměna.“ BE SOLID 59

Hvězda fotbalového trávníku, která klukovský sen ve třiatřiceti vyměnila za dospěláckou realitu a vrhla se do světa rodinného podnikání. Ivo Ulich společně se svými bratry Petrem a Romanem otevírají dveře celému světu a nemají strach překračovat hranice soudobého užitného designu. Na popud svého bratra jste začal v roce 1997 podnikat v oblasti dveřního kování. Dnes máte výrobnu v Dobrušce a pod značkou M&T jste vlastně jedinými českými výrobci designového dveřního kování… Ano, abych to upřesnil, jsou to dveřní a okenní kliky, odborně se tomu říká právě dveřní a okenní kování. Letos oslavíme dvacet let od založení ir- my. Co se týče designových klik, tak jsme opravdu jediní výrobci v České republice a také si právě na tom zakládáme – nemáme jen ten brand, pod kterým bychom kliky dováželi odjinud a prodávali je, máme skutečnou výrobnu a všechny stěžejní části výroby děláme přímo u nás v Dobrušce. Na- koupili jsme technologie, díky kterým udržujeme perfektní kvalitu a díky kterým jme schopni vyjít našim zákazníkům maximálně vstříc. Kolik máte zaměstnanců? Čtyřicet a tento stav bychom rádi udrželi s tím, že se aktuálně zaměřujeme spíše na efektivitu a produktivitu práce. Jsem přesvědčen, že máme ještě nevyužitý potenciál. Dovedu si samozřejmě představit ještě nějaký růst, ale jen do určité výše. Pokud chceme našim partnerům i koncovým zá- kazníkům garantovat kvalitu, bylo by ve velkých objemech daleko složitější ji udržet. V jakých odděleních vaši zaměstnanci pracují? Máme vlastní vývoj, montáž, technologii na povr- chové úpravy, máme robotické středisko na leště- ní a broušení, máme testovací středisko. Přestože v naší výrobě využíváme roboty, zachováváme i vysoký podíl ruční práce. Naši roboti jsou sice velmi kvalitní, náročnější modely ale nezvládají KLIKAŘI S TAHEM NA BRANKU Sabina Bařinová archiv M&T BE SOLID 60

Jaké máte záměry v oblasti zahraničního prodeje? Chtěli bychom podíl zahraničního prodeje srov- nat s prodejem v České republice. Momentálně se nám to ale nedaří, a to z jednoho prostého důvodu. V Česku probíhá stavební boom, a tak nám významně rostou domácí prodeje. To nám ale rozhodně nevadí, protože současně s růstem prodejů v České republice roste i export. Vypadá to, že ani letos se na víc než dvacetiprocentní podíl exportu v celkovém obratu nedostaneme. Jak probíhá celý proces výroby? A jak dlouho to trvá? Když se budeme bavit o celkové výrobě včetně vývoje nového modelu, tak je to dlouhý proces. Nejdříve se klika navrhne. Když přijde správný nápad, tak může být za deset minut načrtnutá na papíře. Následně se na tiskárně vytvoří 3D model a na základě toho modelu vytvoříme zkušební formu a vyrobíme první výkovky, tedy jakýsi prototyp. Ten důkladně ozkoušíme v na- šem testovacím středisku. Provedeme popřípa- dě drobné úpravy a poté vytvoříme inální for- mu, takzvanou zápustku. Ta může mít životnost až deset tisíc kusů a podle náročnosti vychází její cena řádově na deseti- nebo statisíce korun. Z té pak získáváme inální výkovek, který se musí před povrchovou úpravou perfektně obrousit a vyleštit. Až teprve na takto připrave- ný výkovek, například na mosaznou rukojeť, nanášíme na základě aktuální klientské objed- návky povrchovou úpravu. Díky tomu, že jsme manufaktura, můžeme výrobky dokončovat až na základě konkrétních objednávek, nevyrábí- me na sklad. Kompletní výroba nového modelu tak od nápadu až k funkčnímu modelu může trvat klidně tři roky. Máme v nabídce více než čtyřicet modelů z mosazi nebo nerezové oceli s různými povrchovými úpravami s dodací lhů- tou od tří dnů do osmi týdnů, a to jen u těch nejnáročnějších modelů z mosazi s nejkvalitněj- ší povrchovou úpravou. Překvapila vás někdy někde vaše klika? Jsem tím oborem už trošku poznamenaný, takže kamkoli vstoupím, dívám se, jestli mají naše kliky. V zahraničí na naše kliky občas narazím, ale v České republice je samozřejmě potkávám častěji. Překvapily mě například v pražském Buddha-Baru či v michelinské restauraci La Degustation Bohême Bourgeoise. Zmínil jste, že letos slavíte dvacet let na trhu. Plánujete tuto událost nějak oslavit? Výročí oslavíme prací. Máme v plánu vydat limi- tovanou edici, kterou bychom chtěli představit v druhé polovině roku. Prozradím jen, že na poli klik to bude naprosto revoluční a novinku nabíd- neme jen našim nejlepším partnerům. dokonale připravit před povrchovou úpravou – tam je potřebná lidská práce. Nakonec je to jakou- si přidanou hodnotou i pro zákazníka, protože každá naše klika je de facto originál. Vždycky musí projít několika rukama, aby vznikl perfektní a kvalitní výrobek. Která z vašich klik je nejprodávanější? Existují dvě roviny, jedna je designová, vypovída- jící o tom, co se skutečně líbí, a ta druhá je cenová. Pokud se budeme bavit o počtu prodaných kusů, ve vedení je naše nejlevnější nerezová klika Lusy. Pokud se ale zaměříme na tu designovou rovinu, velmi dobře se daří i našim skoro nejdražším klikám Maximal/Minimal. Právě kliky Maximal a Minimal byly v roce 2013 oceněny designovým oceněním Red Dot. Co do počtu prodaných kusů sice Lusy nemohou úplně konkurovat, pokud bychom ale jejich prodej převedli na inance, tak ji určitě předčí. U Maximal/Minimal je mnohem vyšší podíl ruční práce, je z kvalitní mosazi s kva- litní povrchovou úpravou, a z toho důvodu je dražší. U našich zákazníků je ale trvale oblíbená i mosazná klika Entero, kterou jsme představili už v roce 2004 a která v té době byla první sku- tečně designovou hranatou klikou v Evropě. O klikách Maximal a Minimal stále mluvíte jako o celku. Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl je v tom, že klika Maximal má uvnitř ruko- jeti vložený materiál, který většinou koresponduje s materiálem dveří, anebo je s ním dokonce zcela totožný. To umožnuje klice na dveřích prakticky úplně zmizet. Oproti tomu klika Minimal žádný vložený materiál nemá, je plně mosazná, a je tak na dveřích vždy vidět. Záleží pak na preferencích uživatele objektu, jestli chce kliku spíše nenápad- nou, anebo jestli ji chce naopak zvýraznit. Kolik klik za rok vyrobíte? V roce 2016 jsme překonali hranici sto tisíc párů a v růstu výroby plánujeme nadále pokračovat. Do kolika zemí v současnosti dodáváte? Množství našich zahraničních klientů se neustále zvyšuje, chodí nám objednávky opravdu z celého světa. Dneska bychom tak napočítali asi pětapa- desát zemí, ve kterých dveře a okna otevírají naše kliky. Máte v katalogu nějaké globálně úspěšné modely, anebo se preference podle jednotli- vých oblastí odlišují? Každá země má jiný vkus jak na modely, tak i na povrchové úpravy. Například země z oblasti vý- chodní Evropy – Polsko, Ukrajina, Rusko, a s nimi i arabské země poptávají spíše lesklé kliky v od- stínech žluté. Země západní Evropy naopak ob- jednávají matnější barvy, velké oblibě se čím dál více těší černá. BE SOLID 61

Když jste hotel nikdy nechtěla, jak jste k němu přišla? To byl takový danajský vánoční dar. Hotel jsme přebírali v listopadu 1998 a původně to mělo být všechno jinak, ale něco nevyšlo, jak mělo, a někdy kolem Vánoc jsem od man- žela, jen tak mimochodem, slyšela větu: „V lednu budeš muset nastoupit...“ Nechtěla jsem, měla jsem svou účetní irmu a spoustu práce. Ale jiná možnost opravdu nebyla. Chvíli jsem myslela, že to půjde zvládat do- hromady, ale velmi brzy jsem zjistila, jak jsem se mýlila. Hotel byl v hodně špatném technickém stavu, půl roku jsme rekonstruo- vali kuchyni a pak ve dvou hodně dlouhých etapách, vlastně až do loňského roku, celý hotel. Učili jsme se z vlastních chyb. Například? Například že v nohách postelí nemají být čela, protože třeba volejbalisté se pak u nás nevyspí. Učili jste se asi dobře, když se vám poved- lo na malém městě vybudovat hotel, o němž je slyšet, a dokonce jste získala prestižní cenu. Ano, jsme rádi, že v tak těžké konkurenci jsme jako malý hotel na malém městě zauja- li… Ale není to moje cena, sama bych toho moc nedokázala. Jistě, máte tým, ale ten si vybíráte a vede- te vy. A výjimečnost hotelu dávají jeho pokoje, což byl váš nápad. Co vás přimělo odvážit se budovat hotel litomyšlských osobností? Začalo to samozřejmě Bedřichem Smetanou, který je s městem spojen nejviditelněji. A když jsem začala pátrat, zjistila jsem, že slavných osobností, které měly k Litomyšli Petr Karban archiv HOTEL, KTERÝ SE VYMYKÁ Když se rozhlédnete po litomyšlském náměstí, nemůžete si nevšimnout nápadně nenápadného domu, který dominuje jižní straně – hotel Zlatá hvězda nemá podobu gotickou, barokní ani renesanční. Jeho vnější funkcionalistický ráz, který se navenek vymyká svému okolí, skrývá zajímavé interiéry. Patří k nejstarším hotelům Pardubického kraje. Jeho ředitelkou a majitelkou je Milena Šnajdrová, dáma, která nikdy hotel nechtěla a loni se stala českou hoteliérkou roku. BE SOLID 62

vztah, bylo mnohem více. Napadlo mě, že mož- ná touhle cestou můžeme nabídnout návštěvní- kům města něco víc než jen místo k přespání, že jim můžeme o městě i něco říci, probudit třeba jejich zájem. Musím přiznat, že některé osobnosti jsem ani neznal. Například Zdeňka Kopala… Jeho pokoj má velmi rád pan Zdeněk Svěrák. Profesor Kopal byl astronom a astrofyzik a ve své práci se věnoval výzkumu zákryto- vých dvojhvězd. Strop v jeho pokoji je vlastně noční oblohou, přes den se nabíjí a v noci na něm svítí hvězdy. I dvojhvězda. Zdeněk Svěrák byl z toho nadšený. Atrakcí pro naše hosty je ale i trezorové apartmá, když z doby fungování Hospodářské záložny ve dvacátých letech minulého století nám na pokoji zůstal klasický bankovní trezor, z kterého jsme vy- tvořili originální a asi nejbezpečnější hotelo- vou koupelnu na světě. I když, kdyby byl plný peněz, bylo by to určitě příjemnější. Ty v něm ale nezůstaly. Atmosféra hotelu odkazuje k předválečné tradici českých hoteliérů, kteří hrdě vedli své hotely i v malých městech. Máte na stře- še krásnou prosklenou terasu s výhledem na město, vnitřní části hotelu dominuje nádherné schodiště. Právě tyto interiéry hotelu nebo výhledy ze střešní terasy na litomyšlské věže si naši hos- té často fotografují. Svůj genius loci má také pů- vodně divadelní sál, který je dnes spojený se zimní zahradou a terasou a je využíván pro kon- gresy, semináře a svatební hostiny. Litomyšl má svá lákadla – zámek, festivaly… Jak se tu vlastně dělá hotel? Musíme se snažit. Jsme malé město, na každou chybu je víc vidět. A z pohledu oboru? Lákadla určitě máme, Litomyšl má co nabídnout z his- torie, máme zámek chráněný organizací UNESCO, jsme městem, jež je vyhlášené ukáz- kovým propojením historie s novodobou, mo- derní architekturou. Ale to vše se dá zvládnout za jeden až dva dny, dlouhodobé pobyty ne- jsou tak časté. Navíc je velkým záporem špat- ná dopravní dostupnost vinou silnice E35. Ale jsme rádi, že třeba japonské skupiny to neod- radí a rády se u nás ubytují, protože jako jeden z mála hotelů máme skoro na všech pokojích vany a oni milují lázně. Výhodná poloha Lito- myšle uprostřed republiky a rozvíjející se pod- nikatelské aktivity v širokém okolí k nám při- vádí obchodní klienty, pořádáme iremní ško- lení, podílíme se na kongresech, a to v kombi- naci se snahou o kvalitní servis nám zvyšuje obsazenost. Doba podbízení je pryč, nechci ubírat z kvality. A vracející se klientela nás v tom utvrzuje. Že se vám podařilo vybudovat úspěšný hotel, o tom není sporu. Nechcete si to zopakovat? Jak to myslíte? Otevřít třeba v jiném městě podobný hotel. Ta myšlenka promlouvat k hostům skrze regionální vazby ke slavným osobnostem je fajn. A kvalita čtyř hvězd ve tříhvězdičko- vém hotelu je taky příjemná… Určitě nebude druhý ani žádný další hotel, ales- poň ne se mnou. Mě práce baví, ale taky přichá- zí čas, kdy bych měla hotel předat mladším… Máte nástupce? Naše děti jsou mimo domov, ale mám tady ši- kovné a mladé lidi, výborné provozní, a už dnes se snažím jim nechávat dost prostoru. Možná v příštím roce povedou hotel sami. A vy se budete věnovat zahrádce? Nevěřím… To máte pravdu, zbláznila bych se. Neumím si představit, že bych skončila ze dne na den a už sem nepřišla. Ale nemusím to řídit, a přesto tu bude i pro mne dost práce. Večery a víkendy mám volné… Nevšední atmosféru interiéru dodává původní kamenné schodiště Apartmán věnovaný sochaři Olbramu Zoubkovi Lázeňský pokoj BE SOLID 63

Pouhých několik desítek centimetrů nad hladinou Vltavy si v rámci exhibičního tenisového klání pinkala česká teniso- vá jednička Tomáš Berdych se švýcarskou tenisovou ikonou Rogerem Federerem. Pro- pagovali tak Laver Cup – netradiční tenisový turnaj, který letos v září přivítá pražská O 2 arena. Utkání otevřela své dveře jedna z nejmodernějších lodí v Evropě – Bohemia Rhapsody – společnosti Prague Boats. Její prosklenou palubu pro jednou nahradil teni- sový kurt, lodní personál vystřídali tenisté a pomalu ubíhající panoramata pražského Starého Města vystřídal Karlův most přeplně- ný zvědavými diváky. Výjimečnou událostí Pražská paroplavební společnost, která je s Prague Boats spřízněná, vyplula už do své 152. plavební sezony. Vstou- pila do ní s lotilou třiceti velmi různorodých plavidel. Patří mezi ně elektrolodě, přepycho- vé mahagonové lodě pro privátní plavby a kro- mě běžných lodí s větší maximální kapacitou, jako je Šumava či Cecílie, také dvě národní technické památky – kolesové parníky Vltava a Vyšehrad, a dvě exkluzivní lodě s proskle- ným trupem, které se řadí k těm nejmoderněj- ším ve střední Evropě – Bohemia Rhapsody a Grand Bohemia. Unikátní zážitky lodní lotily ale tenisem jen začínají. Například Grand Bohemia před ne- dávnem natolik okouzlila pár, který v Praze trávil své líbánky, že se rozhodl mít ji zcela pro sebe, a užili si tak zcela privátní plavbu v praž- ských kulisách. Ještě náročnější byl saudskoa- rabský princ Al-Valīd bin Talál Al-Saúd, který se pravidelně pohybuje v žebříčku sta nejbo- hatších lidí světa podle časopisu Forbes. Loď si pronajal na dva dny, tedy arabské. Princ si na svých zahraničních cestách důsledně udržu- je své domovské časové pásmo, a tak mu Bohe- mia Rhapsody byla domovem po dvě noci. Pro- měnila se pro něj v plovoucí byt – nechal si nastěhovat vlastní nábytek, a vytvořit tak obý- vací pokoj, pracovnu i jídelnu. Lodě z lotily Prague Boats a Pražské paropla- vební společnosti pravidelně září i na stříbr- ném plátně. Zahrály si v hollywoodských trhá- cích xXx, Mission: Impossible i v jednom z pří- běhů o Hannibalovi. Jedna z lodí proplula i českým Románem pro ženy a nepochybně největší medializace se dostalo lodi Lužnice. Ohromila velmi početné čínské publikum ve ilmu Somewhere only we know. Co dalšího se dá na lodi provést? To už je na vás. Osobní vodní dopravu společnost provozuje už více než dvacet pět let. Její flotila se může pochlubit 30 růz- norodými plavidly od těch úplně malých, která slouží například jako přívoz, přes historické kolesové par- níky až po ty nejpřepychovější lodě střední Evropy. Jejich paluby hostí firemní akce či konference, soukromé oslavy i svatby. Mimo speciální klient- ské události však pořádají také pravi- delné plavby historickým centrem Prahy, které je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, a vydá- vají se až na Slapskou přehradu či do Mělníka. Součástí Prague Boats je i Pražská paroplavební společnost s tradicí sahající až do roku 1865. Řadí se tak k nejdéle fungujícím ryze čes- kým společnostem. Prague BOATS NA VLTAVĚJAKO DOMA Už jste viděli tenis na trávě, na antuce, na umělém povrchu i na betonu. Viděli jste ale někdy, aby se tenisové utkání hrálo na lodi? Pokud jste se 20. února pohybovali v blízkosti Karlova mostu, pak dost možná ano. Sabina Bařinová Prague Boats BE SOLID 64

Stojí již několik stovek let, navzdory tomu, že koncem 20. století mu hrozilo stržení. Zachránila jej deseti- letá citlivá rekonstrukce, za níž stojí současná majitelka Jitka Kolaříková. Na první pohled je vidět, že její doménou je interiérový design. Krásný třípodlažní dům s původní kamennou fasádou a tmavou šindelovou střechou s vikýři je vsazen do romantické jihočeské krajiny s výhledem na přilehlý rybník. A to je jediný prvek, za který Jitka nemůže, jinak jí prošel hlavou i rukama snad každý detail. Všechny respektují původní podobu a celek tak vyniká vytříbeným vkusem a představuje originál, který jinde nenajdete. Jedinečné místo v krásném prostředí Šumavy, které je vhodné i pro komerční využití. Ale byla by to možná škoda – plným právem totiž smí mít ambice stát se domovem jedinečných majitelů. A proč ne právě vás? Pořiďte si pohádkový mlýn v podhůří Šumavy Vpřípadě zájmu kontaktujte majitelku Jitku Kolaříkovou: E:kolarikovajitka@seznam.cz T:+420606620905 EXKLUZIVNÍ TIP

68 AMATEUR Jan Saudek 72 ODKAZ MISTRA ABONDIA Pavel Trtík, Pražská mincovna 74 ŽIJU NA HOTELÍCH Eva Dvořáková, Ambassador Group 76 RÁJ NA THAJSKÝ ZPŮSOB Wiyada Srirangkul, Centrála cestovního ruchu Thajska pro střední Evropu 82 VELKÝ HOLD ČESKÉ KRAJINĚ Jan Šmíd, fotograf

JAN ŠMÍD: Posedová poetika, 2013 Původní panorama je složeno z osmi fotografií plošně v jedné řadě JAN ŠMÍD: Posedová poetika, 2013 BE YOURSELF

AMATEUR Jana Saudka můžete milovat, můžete ho nenávidět, ale nemůžete ho ignorovat. Je poetický, ironický, provokativní a hlavně autentický. Je jedním z mála surrealistů třetího tisíciletí, současně jedním z nemnoha Čechů oceněných vysokým francouzským vyznamenáním Rytíř umění a literatury a jedním ze čtyř Čechů současnosti, o nichž byl za jejich života natočen celovečerní ilm. Petr Karban Jan Saudek Jan, 2012 BE YOURSELF 68

Jene, ti zbývající tři jsou Václav Havel, Jiří Kajínek a Radovan Krejčíř? Čtyři muži. Dva umělci, dva zločinci, jeden prezident… Není to poněkud bizarní? Že jo… Váš život vůbec působí jako nepřetržitý ne- konečný proud bizarností. Alespoň zvenčí. Vidíte to? Abych to neviděl… Zevnitř taky. Třikrát v živo- tě jsem hlupácky naletěl na starej trik, jímž je přepisování majetku na partnerku, a dvakrát na žádost o oplodnění, podpořenou tvrzením, že dáma je lesbická a že o ní už v životě neusly- ším. Takže platím dvanáct tisíc výživného, což je moje celá penze, ale žiju. Bořek Šípek mi umřel, doktor Jirous umřel, Venca Havel umřel… O vás se člověk dočte spoustu věcí… Víte vy sám, co z nich je pravda? Všechno. Já jsem tak starej, že už si můžu dovolit říkat pravdu. A užívám si to. Prohlašujete se za alkoholika… Pája mi koupila k předminulým Vánocům dá- rek, sto dvacet litrových lahví zacapy. Už není. Tady v domě jsou moje tři děti a tři vnoučata a ani jedno z nich mě nikdy opilého nevidělo, nikdy mě nezahlédly lézt po zemi nebo něco takového. Doktor Nesvadba tvrdil, že nejsem alkoholik, když nevypiji každý ráno láhev tvr- dého alkoholu. To bych umřel! A jsou lidi, kte- ré znám šedesát let, a ani ti nevěří, že bych se opíjel, protože jsem před nimi nikdy nebyl se sklenkou alkoholu v ruce. Ale bratr alkoholik byl a umřel na to, předčasně. Máme stejný osud. Ani jeden jsme se nedočkali uznání, ocenění. Mně tedy Chirac dal tu medaili, ale bratr, kterého jsem miloval a pak už zas ne, se nedožil ani toho. Maloval komunistům volební letáky. Že zrovna vy byste si z neocenění dělal hlavu... Dělal. Jan Saudek někdy pláče? Bolí to? Lituju se, samozřejmě. Už moc času nemám. Vaši slavnou zeď údajně objevila vaše model- ka Evička Šlosárová… Kdepak, Evičku přivedl Miloš Macourek někdy v roce sedmdesát sedm, zeď mám od konce roku šedesát devět. To mi kamarád opatřil sklep v Koněvově ulici, když jsem musel opustit družstevní tři plus jedna, neb moje paní začala řádit s Knížákem. Toho chlapíka já nemám rád, není mi sympatickej. Neumím si zkrátka před- stavit, že bych s ním něco měl… No a v tom sklepě bylo strašné vlhko, ta zeď se mi nelíbila, tak jsem ji přemaloval, ale ono se to zas za pár týdnů objevilo znovu. Tak jsem se s ní smířil, protože neumím retušovat. Od tý doby už jsem měl zeď v každém bytě a domě, dělávali my ji profesionální kašéři z Barrandova. Tuhle po- slední jsem si dělal sám a nestojí za nic. Evička byla výborná holka. Její sestra ještě lepší. A máma nejlepší. Evičce jsem radil, aby prosti- tuovala, ale zkusila to jednou a pak už nikdy. Nechtěl jsem z toho podíl, myslel jsem to na přilepšenou pro ni a že by se jí to mohlo líbit. Byl jsem jí na pohřbu, před třemi lety… Já a Va- šek Neckář s bráchou. S prostitutkami jste se taky nikdy netajil… Ale vždyť ono to má svý výhody, dáte jí peníze do obálky, řeknete, že už nemůžete, a ona nased- ne do taxíku, někdy i dozadu, po pansku, a odje- de. Zatímco zamilovaná ženská chce zůstat na noc, do rána. A já v noci čtu. Vyprávíte mi o prostitutkách, ale vlastní ženě vykáte… Já ji miluju. Ale já už nic nemám, nemůžu jí dát než tři sta tisíc měsíčně, poněvadž už jsem zchu- dl. Štve mě to, ale už v Paříži, když mi dávali to vyznamenání, říkali, že být slavný neznamená být bohatý. Tehdá jsem ale ještě bohatý byl. Teda, ne ve vašich měřítkách, ale mohl jsem hol- kám kupovat automobily. To dělal Elvis, kupoval cadillacy… Víc mě ale štve, že Kratochvíl někde v časopise řekne, že náš největší fotograf je Kou- delka. Proč jste nezůstal v Americe? Měl jste tam první výstavu… Neměl, první výstavu jsem měl Na Zábradlí v roce šedesát tři, zahajoval ji pan doktor Hra- bal, úplně ožralej, a později jsem to zahájení četl v jeho knížce, ale bylo to zahájení úplně jinému fotografovi, o kterém jsem v životě ne- 120 km za hodinu I., 1960 Las Crimas Negras, 1979 BE YOURSELF 69

slyšel. To ale neubírá nic na tom, že to byl vý- borný spisovatel. Mě neměl rád, on měl rád Anderleho… V Americe jsem měl výstavu až v roce šedesát devět. Nabízeli mi, abych zů- stal. Asi jsem chtěl trpět. Kdysi jste řekl, že byste byl rád, kdyby třeba někdo někdy objevil, co v těch vašich fotkách a obrazech je… Autor je blbec, autor neví, co tam má… Moje kamarádka říká, že tam máte všechno, krásu i ošklivost, naději i zoufalství, lásku i utrpení… Protiklady… Život… Chci ukázat lidem, že jsme krásní. Skutečně. To mě naučila jedna moje milenka, intelektuálka s doktorátem. Byli jsme na nudistické pláži, já poprvé, a tam lidé různí, hubení, tlustí, hrbatí… A ona řekla: „My lidé jsme krásní.“ A měla pravdu. Jsme. Ale nesouhlasím s těmi třináctiletými vychrtlými holčičkami v módních časopisech, protože je to nepřirozený. Spousta lidí považuje vaši práci za kýč… Nejen za kýč, i za pornogra ii. Ale mně je to úpl- ně jedno. Dopsal jsem svou čtvrtou knihu a chtěl jsem ji nazvat Smegma. To je maz před- kožkový. Krásné a výrazné slovo… Ale můj na- kladatel tvrdí, že na nás kritici a média nene- chají nit suchou. Čeští novináři jsou poněkud nevyzpytatelní a mohla by to být záminka, de- tail, kterého se chytnou při pohledu na knihu jako takovou. Slyšel jsem i názor, že se ženám vysmívám. Ani náhodou. Já jsem naopak foto- graf pro ženský, to ony dávají život, a proto tomu rozumějí. Fotíte ještě? Nemůžu. Fotím maximálně sportovce do kalen- dáře za pár set tisíc, mají krásný těla. Před pat- nácti lety jsem přišel o negativy, což je pro foto- grafa, jako když přijdete o děti, ale o všecky na- jednou. Od té doby mám blok. Jedna ta moje malá holka je mimořádně zajímavá, vypadá jako všecky děti dohromady, jako cikánka i Laponka a nevím co ještě. Nemá jedinou fotku. Nemůžu… Maluju. Chtěl bych ještě aspoň namalovat pár obrazů. Kde v sobě berete energii? Nemám žádnou. Věřím, že jedu na alkohol. Zbaví vás starostí, stresu, strachu ze smrti, z bolesti, z impotence, z nemocí, které možná přijdou, až budu starej… Když se napijete, tak to všechno zmizí. Na konci života jsem měl štěstí. Mám svou dámu, která jediná se v mým životě nezměnila. Ostatní byly nejdřív láska, pak nenávist nebo lhostejnost. Ona nemá co získat, přitahuju trable, jsem chudý, moje děti mě viní ze všeho, i z toho, že braly drogy a byly ve vězení. Ona jezdí v autě starém deset let a tvrdí, že žádné jiné nechce… Kdybyste mohl, udělal byste něco v životě jinak? To nejde. Kdyby neexistuje. Samozřejmě bych to udělal jinak. Ale je nádherné židovské přísloví. Ať uděláš cokoliv, vždycky toho budeš litovat. Jsou dva způsoby, jak nahlížet na to, že nejede výtah. Můžete schody vyběhnout a zaposilovat si, nebo můžete nadávat. Já se rozhodl pro to první. Máte rád život… Mám. Teda, teď už moc ne, protože už nejsem schopen velké fyzické lásky, ale šlo to do jedena- osmdesáti, tak to snad nebylo tak špatný. Znám takový, kteří nebyli schopni už v šedesáti… Viděli jste někdy malou holku, co nedbaje žihadel s upatlanou pusou lačně hltá med, který má tak ráda? Jan Saudek se jí v něčem podobá. Stejně dychtivě a bez zábran on polyká život, který milu- je. Nechtějte ani jednoho z nich pochopit… (fr. amateur [amatör] – milovník, pův. z lat. amator, odvozeno od amare – milovat) Nový úsvit, 1979 Ach, ta 60. léta, 1965 BE YOURSELF 70

www.chateauheralec.com One ot the TOP 10 castle hotels of the world

Ve svých počátcích byla barokní medaile věnovaná jednak panovníkům a šlech- tě, jednak ve větší míře také církevním hodnostářům. Zlom přišel na rozhraní 19. a 20. století, kdy medaile začaly být zajímavým a respektovaným oceněním významných osob- ností. Ty české se portrétovaly nejčastěji v ate- liérech Josefa Václava Myslbeka, Stanislava Suchardy, Otakara Španiela a Josefa Šejnosty. Dodnes jsou medaile a plakety velikánů první republiky inspirací i dnešním kapitánům čes- kého průmyslu. Tradice osobnostních, privátních medailí, se vra- cí. Ve světě, ale i u nás. Jedinou mincovnou, která se na tyto medaile specializuje a která má reno- mé i ve světě, je Pražská mincovna. Pojďme se s jejím majitelem Pavlem Trtíkem podívat, jak medaile vzniká. Jeho snem je vzkřísit tradici pri- vátních medailí u nás. A začal u sebe… Jak vzniká medaile… … pohledem osobnosti Z pohledu modelované osobnosti je zhotovení portrétu snadnější než fotografování. Není nut- né aranžovat scénu, připravovat nasvícení, líčit. K tomu, aby se sochař seznámil s pro- porcemi svého modelu, často stačí tři až čtyři fotogra ie tváře osoby, kterou bude modelovat. Čelní, pro ilový a tříčtvrteční pohled poskytne sochaři vše, co potře- buje. Většina výtvarníků ale ocení, když si fotogra ie pořídí ODKAZ MISTRA ABONDIA Počátky novodobé portrétní medaile spadají do období italské renesance 15. století. Medaile s portréty řady panovníků, vzdělanců a šlechticů se tehdy staly součástí kulturního života společnosti. U nás v Čechách se těžištěm medailérské tvorby stala rudol ínská Praha a předním medailérem na dvoře Rudolfa II. byl Antonio Abondio. Petr Simon archiv BE YOURSELF 72

sami, a získají tak příležitost udělat si i vlastní- ma očima obrázek o charakteristických rysech i celkovém výrazu modelovaného člověka. Stejně jako u krejčího je i u sochaře obvyklá zkouška, zpravidla po dvou třech týdnech, kdy se provádí kontrola a drobné korektury sádrového modelu před jeho dokončením. Dá se říct, že tato pří- pravná fáze, kdy se dva zajímaví lidé seznámí a v mincovní galerii Obecního domu dvakrát krátce setkají, je tou nejpříjemnější etapou pro- dukce nové medaile. … pohledem sochaře Tvorba ražené portrétní medaile je dlouhý pro- ces, který začíná zhotovením sádrového modelu vybrané osobnosti. Ten má svá technická speci i- ka a podstatně se liší od portrétů, které můžeme vidět na pamětních deskách domů nebo na bys- tách v galeriích. Klíčový rozdíl je v rozměrech vznikajícího díla. Podobnost díla s modelem musí být zachována, i když dochází k dramatickému zmenšení ve všech osách trojrozměrné předlohy. Největší redukce nastává právě v hloubce, takže všechny výrazně plastické rysy tváře, nos i brada musí být modelovány dovedně s vědomím, že na výsledné medaili bude výškový rozdíl mezi nejvíce vystupujícím a nejzapadlejším bodem reliéfu pouhé dvě desetiny milimetru! Výtvarník se tu pohybuje skutečně ve velmi těsných manti- nelech. Právě náročnost a technická omezení této výtvarné disciplíny dávají možnost vyniknout jen skutečným mistrům svého oboru. Důkazem je i skutečnost, že řada mladších výtvarníků, která navrhuje komerční medaile, se kategorii portrétní medaile žijící osobnosti úplně vyhýbá. … pohledem mincmistra Konečný sádrový model vzniká obvykle tři až čtyři týdny. Do okamžiku ražby první medaile ale uběhne mnohem více času. Zdařilý přenos reliéfu ze sádry do oceli razidel je dlouhý vý- robní proces. I když se v něm využívají nejmo- dernější strojírenské technologie, stále zde převažuje nezastupitelná ruční práce. Jsou to doslova orgie preciznosti, dokonalé souhry rytců, brusičů, obráběčů, soustružníků a lešti- ček, kterým celé týdny prochází rukami stále jeden kus oceli. Z něj je s chirurgickou přesnos- tí odebírán přebytečný materiál. Žádný detail z portrétu se přitom nesmí ztratit. Chybějící kus nosu možná sluší egyptským s ingám, ale v razidle se uštípnout nesmí ani nejmenší kou- sek. Chyba se nedá vrátit zpátky. Tam, kde so- chař modeluje hlínou, může svou práci opravo- vat. Pokud má těžkou ruku a odebere z modelu víc hlíny, než chtěl, snadno přidá novou a místo se opraví. Pracovníci mincovny takovou tvůrčí volnost nemají. Jejich práce musí být vždy ab- solutně dokonalá. Razidla procházejí postupně šestnácti fázemi výrobního procesu. Dojde-li kdykoliv k jejich poškození, začíná výroba opět od začátku. Z trubky speciální švédské práškové oceli se v jednotlivých krocích odděluje potřebný materiál, který se obrábí do přesně stanovené geometrie. Na originál razidla se pak reduk- čním zařízením přenáší obraz reliéfu ze sádro- vého modelu. Čím větší je průměr budoucí me- daile, tím více dnů tato operace probíhá. Nej- jemnější detaily se do oceli ryjí ručně pomocí stejných speciálních rýtek a nástrojů, které používali už renesanční mistři. Novinkou mo- derní doby je, že dnes rytci při práci osm hodin denně sledují každý svůj pohyb optikou mikro- skopu se speciálním osvětlením. ÚHEL POHLEDU MICHALA VITANOVSKÉHO Zajímavou otázkou je, z jakého zorného úhlu je hlava modelu výtvarně zpracována. V minulosti byl bez konkurence nejčastější profil. Tuto zásadu můžeme dobře sledovat na umění starého Egypta, které s reliéfem maximálně pracovalo. Je pravda, že profil hlavy je pro její reliéf nejvhodnější. Podobně je tomu také u celých figur rozkládaných do plochy a řazených tak, aby se v reliéfním provedení optimálně uplatnily. Důsledný přístup starověkých egyptských umělců byl ale později smazán antikou a přestal se považovat za obecně závazný. Profily byly na medailích sice i nadále nejčastější, ale ne už jediné. Další uvolnění přineslo 20. století. Na přední místo se časem prosadil tříčtvrteční pohled a vedle profilu někdy i en face. Tříčtvrteční pohled na minci nebo medaili nabízí víc výrazových a kompozičních možností. Je ovšem obtížnější, protože vytváří v detailech obličeje zkratky, zejména v oblasti očí. Také stavba tváře při použití tohoto pohledu je složitější. BE YOURSELF 73

Nemají hotely, jako je Ambassador, tak trochu na kahánku? Proč myslíte? Doba se mění, bankéři a továrníci už dnes vypadají jinak než před sto lety, jednají ji- nak… Atmosféra dneška je prostě odlišná. Toť otázka… Ale myslím si, že stále i tyto hotely mají a budou mít svou klientelu. My jsme tu od roku 1920 a máme pořád velmi silnou českou i slovenskou klientelu. Ale i z jiných států přijíž- dějí hosté, kteří nechtějí mezinárodní řetězce, ale hledají lokální hotel s tradicí a historií. To je pražský Ambassador, nádherně položený v cent- ru města, pražské Champs-Elysées, všude je blíz- ko, nepotřebujete vůz. Esplanade v Mariánských Lázních je zase jiný, je to wellness hotel na okraji města, v lesoparku, dominanta města, pár minut chůze ke kolonádě, lepší hotel tam není. Který máte raději? Neumím to říct, každý je úplně jiný, oba jsou secesní, krásné, svým způsobem jedinečné... Který je složitější na řízení? I v tomto směru jsou odlišné. V Mariánských Lázních je jiný charakter pobytů, převažují dlou- hodobé, lázeňské, hosté chtějí opravdu na čas ven z města, do klidu, za golfem, relaxací, velkou část provozu představují spa & wellness proce- dury. V Praze máme také wellness centrum, nabízející thajské masáže, ale především velké konferenční prostory s kapacitou až patnáct set osob, hotel je dvakrát větší, většina hostů přijíž- dí v průměru na tři čtyři dny. Malý hotel dělá personál, atmosféra, kterou vytvoří. Platí to i u velkých hotelů? Jednoznačně. I ve velkém hotelu chtějí hosté mít pocit, že je tu personál pro ně, že udělá něco na- víc, naservíruje jim večeři ke stolu, který mají rádi… To jsou detaily, za kterými se hosté vracejí. Vy si asi na personál moc stěžovat nemůžete, jste v představenstvu hotelové školy, lidi si můžete pro sebe vychovat… Když chcete dobré lidi, kteří umějí řemeslo, shánějí se těžce a je úplně jedno, jestli jste v Pra- ze nebo jinde. Řemeslo dnes netáhne, všichni by chtěli dostat telefon a dělat manažery. Sehnat kvalitního, loajálního zaměstnance, který bude chodit do práce s úsměvem a bude ho bavit, je prostě těžké. A to máme více než stovku škol, které se oboru věnují. Dnes je zkrátka taková doba, protože to vůbec není problém jen našeho oboru, to jde napříč všemi. Váš tatínek je známý a respektovaný hoteliér, práci věnoval všechen čas. Jako malá jste si hrála na hotel? Taky. Otec pracoval ve vedoucí funkci v Inter- Continentalu a jezdil po všech hotelích řetězce, po celém světě. Navíc maminka byla letuška, takže já jsem už jako dítě s nimi cestovala a sjez- dila ty hotely také. A samozřejmě jsem kontrolo- vala, kolik je kde polštářů, jaké kde jsou čokolá- dičky, jak jsou složeny osušky a jaká zvířátka z ručníků jsou na posteli… Tedy volba povolání víceméně jasná. V podstatě ano. Vystudovala jsem střední hote- lovou školu, potom vysokou v zahraničí, potom i titul inženýr a MBA, to zase v Praze… a dnes na hotelích v podstatě žiju. Když jste převzala pozici nejvyššího výkonného manažera, mluvil vám do toho otec? Ze začátku ano, já byla čerstvě ze školy, otec s obrovskou praxí a hlavně dlouholetými zku- šenostmi. Nelze přijít a lusknutím prstů všech- no změnit. Což jsem dost rychle pochopila. Dnes už mi do toho moc nemluví. Jsem dcera svého otce, máme na obor hodně podobné názory, takže když jsme se v něčem rozcházeli, většinou to byly detaily, nikdy žádný zásadní spor. Cílem naší práce vždy byl a bude spoko- jený host. Studovala jste i v zahraničí, ze zahraničních hotelů máte i praxi. Co nám chybí, abychom měli hotely na špičkové světové úrovni. Právě ti usměvaví a schopní lidé… Eva Dvořáková relaxuje v autě při řízení, na cestách mezi Prahou a Mariánskými Lázněmi. Je výkonnou generální ředitelkou hotelové skupiny Ambassador Group, kterou založil její otec, respektovaný hoteliér. Z titulu své pozice řídí pražský hotel Ambassador – Zlatá Husa a jeho mariánskolázeňské sourozence, Esplanade Spa & Golf Resort a Agricola Sport & Wellness Centre. ŽIJU NA HOTELÍCH Petr Karban archiv BE YOURSELF 74

REZERVUJTE SI SVŮJ LET! DUBAJ PRAHA MILÁNO LONDÝN a návazné lety Oblíbené letní destinace www.airport-ostrava.cz

Jak se vám líbí život v Praze? Mám ráda Čechy i Prahu. Než jsem se sem pře- stěhovala, žila jsem několik let v Itálii, která je velmi hlučná. Je tam hodně turistů. Praha je klidnější. Můžete se bez problémů procházet po všech krásných historických památkách a ne- musíte se nikde tlačit. Pro Thajce je Praha doslo- va městem snů. Každý Thajec by se sem chtěl alespoň jednou v životě podívat. Jsem šťastná, že mám možnost tu dokonce žít. Jak často se vracíte do rodné země? Díky mé práci velmi často. A vracím se ráda, protože i já mám stále co objevovat. V každém regionu, v každé části Thajska, je úplně jiná kul- tura. A abych mohla klientům naplánovat dovo- lenou, musím vše nejprve sama poznat. Thajsko nabízí spoustu možností, jak trávit volný čas. Nejen koupání a slunění na pláži. I když to k němu samozřejmě neodmyslitelně patří. Na co se tedy zaměřujete? Ročně přijíždí do Thajska miliony lidí. Směřu- jí do hlavních turistických oblastí, jako je Phuket nebo Krabi… My jim však chceme uká- zat méně známé lokality, které jsou o něco klidnější, ale nabízejí daleko autentičtější zážitky. Co si pod tím mám představit? Každý region je něčím speci ický a vy si to mů- žete vyzkoušet na vlastní kůži. Zajet s místními na ryby, naučit se plést košíky… To je to, co chce- me nabízet. V tuto chvíli se snažíme co nejvíce podpořit menší thajské vesnice a města. Radíme lidem, jak pohostit přijíždějící turisty a jak roz- víjet lokální cestovní trh. Jak místní, především právě v těch menších vesnicích, na turisty reagují? Thajsko je velmi přátelská destinace. Proto se mu také přezdívá Země úsměvů. Ne každý Thajec umí anglicky, zvlášť v méně známých lokalitách. Přes- to se snaží s turisty domluvit. Rukama, nohama, jak jen to jde. A za každých okolností se usmívá. A co turisté, mají o zážitkovou turistiku zájem? Ano, a obzvlášť Evropané. Dříve lidé cestovali, aby viděli chrámy a památky a vyfotili se před nimi. Dnes se nechávají fotit, jak s místními chystají tradiční snídani nebo barví látky. Kdybych se tedy vydala do Thajska, jaký pro- gram byste mi doporučila? Důležité je, že v Thajsku musíte strávit minimál- ně dva týdny. Kratší doba nestačí. Čeští turisté se nejvíc těší na moře, protože to v České republi- ce nemáte. Nejkrásnější pláže jsou na jihu Thaj- ska, v oblasti Phuket. Po koupání vyrazte mezi místní. Rozhodně byste také neměli vynechat návštěvu Královského paláce v Bangkoku, což je symbol naší země. A k chuti vám jistě přijde i thajská kuchyně. Buď v luxusních restauracích, nebo jednoduše na ulici. Street food je v Thajsku velice oblíbený. A jak jsem měla možnost poznat zde v Praze, Češi mají rádi thajské jídlo. Dají se thajské restaurace v Praze srovnat s těmi v Thajsku? Jsou dobré, ale pokud chcete ochutnat pravou thajskou kuchyni, tak musíte do Thajska. Naše kuchyně je plná chutí, vůní, je pikantní. Na to Češi nejsou zvyklí, a proto jim kuchaři jídlo při- způsobují. Věřte mi, že v Thajsku si naše jídlo zamilujete. Sama jsem toho byla svědkem na jednom press tripu, kde toho návštěvníci snědli daleko více než já! A já mám přitom naši kuchyni opravdu ráda. Co bych měla v Thajsku určitě ochutnat? Nejslavnější jídlo ze všech jsou nudle Pad Thai. Výborná je i polévka Tom Yum nebo pokrm z masa Massaman Curry. A jak vám chutnají česká jídla? Jsou dobrá, ale na mě příliš těžká. My Thajci toho moc nesníme. Máme úplně jiný způsob stolování. Zde je zvykem si objednat jídlo každý pro sebe a celé je spořádat. U nás se objedná jídla celý stůl a každý pak může ochutnat od vše- ho. Přímo v ulicích po celém Thajsku se během týdne konají Noční bazary. Sejdou se místní, aby se společně najedli, poslechli si hudbu, nakoupili něco u stánků. Je to o sdílení a společných zážit- cích. Vítán je každý. Místní i turista. Lucie Slováková Majka Votavová / RVV Studio RÁJ Zatoužili jste někdy navštívit Thajsko? Možná vás to překvapí, ale většina Thajců sní zase o tom, podívat se do Prahy. Wiyada Srirsangkul, ředitelka Centrály cestovního ruchu Thajska pro střední Evropu, prožívá svůj český sen již čtvrtým rokem. NA THAJSKÝ ZPŮSOB BE YOURSELF 76

BE YOURSELF 77

Petr Karban Petr Karban POZVÁNÍ DO ZEMĚ SLONŮ Jakkoliv si podvědomě slony spojujeme s Indií, zemí, kde slon požívá nadpozemskou úctu, je Thajsko. Slon je také – vedle trvale báječného počasí, jedinečných přírodních krás a skvělé kuchyně – jedním z velkých turistických lákadel této asijské končiny. Když se v Thajsku na ulici pustíte do řeči s kýmkoliv a chcete se dozvědět, co je pro tuto zemi nejtypičtější, budete překvape- ni. Jedenáct z deseti Thajců vám totiž řekne, že svoboda. Což je stav, který jsme si, s vlastní svo- bodou, už odvykli zřetelněji vnímat. Nicméně, mají pravdu, což vám dojde poměrně brzy. Pů- vodní význam slova thai je právě svobodný. Úsměv jako princip Svoboda je skutečně jeden z hlavních rysů země, jehož význam doceníte v podstatě okamžitě. Je totiž doprovázena ještě příslovečnou asijskou pokorou a úsměvy. V Thajsku nic nemusíte, a co jakýmsi nedopatřením musíte, to si na vás vynutí s úsměvem. Tak jako policistka na letišti, která mne odmítla pustit zpět poté, co jsem asi o dva metry překročil čáru východu. Minutu, možná dvě, s klidem pozorovala mé beznadějné rozhlíže- ní se, a když jsem vzal zpátečku, zahradila mi ces- tu rukama složenýma na prsou a milým, leč ne- smlouvavým úsměvem „No, sir!“… a byla tak aser- tivně neústupná, že jsem podlehl vcelku snadno a šel potupně znovu projít všechny kontroly. Ta drobná příhoda je zapomenutelná, leč pří- značná. Měla v několika dnech mnoho následov- nic, všechny stejné. Když něco nejde, tak to ne- jde, ale uděláme to tak, abyste byli spokojeni. S úsměvem, v klidu. Dodnes nepochopím, jak může v zemi fungovat doprava, když semafory jsou tu spíše výjimkou a všude se mezi auty pro- plétají nekonečné amorfní řetězce skútristů, mopedistů, motocyklistů. Funguje. Chvíli čeká jedna řeka, chvíli druhá, vždyť ono se to jednou rozjede. A skutečně, každou chvíli někdo někoho pustí. S úsměvem. Neměřil jsem to, ale jsem pře- svědčen, že tenhle systém poskytuje větší kom- fort, kratší čekání a klidnější nervy než ten český. Dodnes mě udivuje, že mezi opuštěnými stovka- mi bot před chrámy a mezi stovkami motorek zaparkovaných volně kdekoliv najdete i po něko- lika hodinách právě to, co patří vám. Spokojenost jako cíl Jestliže úsměv je v Thajsku principem, vaše spo- kojenost je tu cíl. Infrastruktura je připravená splnit jakékoliv přání. Thajsko je země bezpečná natolik, že ani atraktivní žena nemusí trpět oba- vami, i kdyby byla sama na ulici po setmění. Thajsko je rodinná země. Především na jihu, kde turisty láká moře a směřují jich tam miliony, jsou hotely i resorty připraveny vám nabídnout coko- liv, co byste mohli potřebovat. A není vůbec vý- jimkou, že všechny služby a aktivity máte zdar- ma, v rámci pobytu – tak funguje dokonalý po- břežní vila resort Vijit na Pukhetu i Anantara hotel v centru Bangkoku. Potřebujete hlídat děti, chcete se naučit něco málo z thaiboxu či thajské kuchyně, potřebujete si zacvičit, chcete dojet na ostrov, kde budete úplně sami, chcete se pro- letět, projet lodí? Nic není problém. Tady totiž všichni vědí, že tu jste proto, abyste si svůj čas užili. A udělají pro to vše. Na severu, kde největ- ším lákadlem jsou sloni, hory a druhé největší město Chiang Mai, je možná spektrum služeb užší – přece nenecháte ratolesti v dětském kout- ku s komiksovými seriály a milionem hraček, abyste se sami projížděli na slonech. Zažít a užít si je důvod, proč jet do Thajska. Jeďte… BE YOURSELF 78

Zlatem se při stavbě chrámů, zvláště těch honosných, nešetřilo. Fasádu a střechy mnoha chrámo- vých staveb v Thajsku kryje čtr- náctikarátové zlato. Thajce a cizince od- lišuje v chrámech především čas tam strávený. Zatímco turisté obvykle pro- běhnou i rozsáhlý komplex za hodin- ku, pořídí nezbytná selfíčka a mizí, Thaj- ci setrvávají v chrá- mech hodiny, někte- ří i celé dny. Roz- mlouvají s Buddhou a mnozí i s loni na podzim ze- snuvším králem, kterého chovají v nesmírné úctě. Chrámy jsouThajcům přístupné zdarma, protože většina z nich slouží běžné modlitbě, v některých stále žijí komunity buddhistic- kých mnichů.Všechny jsou ale úchvatné a tře- ba Royal Grand Palace v Bangkoku patří mezi pět nejkrásnějších chrámů světa. BE YOURSELF 79

A úcta k předkům žije i v kulturním dědictví. Bojové umění Muay Thai zná dnes celý svět. V Thajsku je to i svébytná umělecká kategorie, vždyť těm ženám a mužům se neříká bojovníci, nýbrž tanečníci. A právem, live show, jakou můžete zhlédnout v aréně bangkokského Asiatique, totiž ze všeho nejvíce připomíná extrémně fyzicky náročný balet. Thajsko jihu živí moře, Thajsko se- veru pak půda. Ani jeden z těch způsobů není zrovna pohodlný, převažuje fyzicky namáhavá ruční práce v horkém počasí. Hlavním znakem thajského života je ale to, co my Evropané jsme ze svých živo- tů takřka dokonale vymýtili, totiž pospolitost. S ní je spojena i úcta k tradici, která mnohde udržuje některé pro nás nepochopitelné zvyky. Bronzové obruče na krku žen i dívek ve vesnicích na severu, to není jen kroj, folklorní kýč pro turis- ty. Těch pět a více kilogramů bron- zu na krku je prostě jen úcta k předkům… BE YOURSELF 80

Velmi snesitelná lehkost bytí Na mnoha místech světa najdete krásné pláže, báječné počasí, skvělou kuchyni, fajn lidi a tisíc možností, jak příjemně strávit čas. Přesto mezi všemi těmi místy má Thajsko svou výjimečnost. Tady totiž ruch a vřava i těžkosti a problémy pro- bíhají v jakési vnitřně ztišené podobě, takže uklidňují a přinášejí radost. Jako Songkran, Festival vody, thajský způsob oslav nového roku – miliony lidí v uli- cích, každý z nich s cílem promáčet kohokoliv až na kost, což se celkem snadno a rychle daří, všude muzika, křik, výskot, smích, vřava, a všichni včetně vás mají na tváři výraz blaženosti jak po slušné dávce rajského plynu… Jako rybáři ve vesnici, postavené na vodě, kteří trpělivě spravují sítě na zítra… Jako ženy s několikakilogramovými svazky bronzových obručí na krku, které uspávají své děti na pultech krámků se suvenýry v maličké vesničce v horách… Jako sloni, kteří vás i ve své majestátnosti s thajskou pokorou vezmou na milost, otřou cho- bot o vaši tvář a jen tak mimochodem namalují podle povelů svých cvičitelů obraz… Thajsko je země, kam mnozí jezdí za úchvatnými zážitky. Je jich tu bez- počet. Avšak to nejcennější, co si můžete odvézt, je poznání, že existuje vnitřní klid. Pár dní v Thajsku je tak dokonalou relaxací a skvělým odpočinkem od civili- zace a běžných problémů, že mnozí ochutnali a zůstali. Ta země vás totiž naučí, že život je vlastně velmi snadný. Thajsko je země hrdá, přátelská, usměvavá… A tole- rantní. Neřeší barvu pleti, vyznání ani pohlaví. V jedné vesnici v horách spolu žijí buddhisté i křesťané, v jiné na pobřeží zas křesťané i muslimové. Svoboda a tole- rance nejsou prázdná slova. Přírodní krásy, úžasné pláže a překrásné moře, to je možná to z dálky nejviditelnější lákadlo někdejšího Siamu. Ale zblízka je tím nejsilnějším bezesporu zdejší kuchyně a trhy, bezostyšně vysta- vené světu na každém kroku. Atmosféra ulice je pohlcující – horkem una- vená se začíná probouzet lehce před západem slun- ce, aby teď ona začala vřít. Až do půlnoci. Pak je třeba nabrat sílu na den příští… BE YOURSELF 81

Vozíte ceny z mezinárodních soutěží… Jak taková soutěž vlastně probíhá? Běžně do ní přijde třeba padesát tisíc fotek od fotografů z celého světa, na žánr krajina jich může připadnout sedm osm tisíc. Na předposlední soutěži, v Londýně, porota vybrala sedmadvacet fotek, které ocenila. Z toho pět bylo mých, což mě potěšilo. Mně se ale obecně moje fotky příliš nelíbí. Jestli se mi jich líbí deset… Ale obrovskou radost mám z toho, že renomé má česká krajina. Protože mezi těmi tisícovkami fotek, v té ne- skutečné konkurenci And a Himálají a jiných světových nádher a krás, se česká krajina dokáže chytit. To je fascinující, protože my tu krajinu dokážeme často přehlížet. Máte nádher- nou fotku noční oblohy z Krkonoš… To je shodou okolností jedna z nejoceňova- nějších, na třech soutěžích ze čtyř získala nějakou cenu. A zase mě to těší, protože jsou to Krkonoše, hory, které jsou tak trochu ne- doceněné. Turisti si tam jezdí zalyžovat, ale že bychom se nějak kochali tím, jak jsou ty hory krásné, to nijak zvlášť. Přitom ony doká- žou nabídnout strašně moc, jen tomu musíte jít trošku naproti. VELKÝ HOLD ČESKÉ KRAJINĚ Fotograf Jan Šmíd dnes patří mezi respektované a oceňované fotografy krajináře. Fotí ve světě i doma, má individuální fotoškolu, organizuje workshopy i fotogra ické expedice. Radost mu dělají především fotky, které na světových soutěžích prosazují českou krajinu. A nemá jich málo. Petr Karban Jan Šmíd 1 BE YOURSELF 82

Fotíte ale i v zahraničí… Místa, která mne zajímají. Ve Státech je spousta míst, ale nelákají mě. Zato už dnes si připravuju cestu do Patagonie, pravidelně jezdím na Lofoty či na Island. V Česku ale budu fotit pořád a rád. Jen se snažím důsledně vyhýbat civilizačním prv- kům, což je bohužel stále těžší. Láká mě prostě nedotčená příroda. Vy jste fotogra ii studoval? Kdepak, já jsem se všechno naučil sám, jsem typic- ký autodidaktik. A navíc, já jsem zasloužilý antitu- rista. Sportoval jsem, sportuju, ale chození po kop- cích mě strašně nebaví. Někdy před devíti lety jsem si koupil zrcadlovku, protože jsem začal hod- ně cestovat, a tak jsem si říkal, že Kuba, Bali a po- dobné země si zaslouží lepší foťák než kompakt. Vůbec nic jsem o focení nevěděl. Pak jsem si říkal, že když mám relativně slušný foťák a objektivy, že bych mohl něco zkusit. Portréty byly katastrofa. Zkusil jsem makro, to jsou nádherný fotky. Tři čtvrtě hodiny jsem běhal za čmelákem po zahradě a pak jsem to zabalil. Produktové fotky taky nedo- padly dobře. Takže mi zbyla jen ta krajina. Jedno ráno jsem vyjel do Českosaského Švýcarska, nevy- bavenej, jel jsem tam oblečený stejně, jako jsem chodil do klubu. Našel jsem kopec, vylezl na něj a chytil jsem úžasný podmínky. Prostě unavený štěstí… Dal jsem to na nějaký fotoservery a ono se to líbilo. Tak jsem u krajiny zůstal. Začal jsem se tomu věnovat hlouběji, studoval teorii, zajímal se o to, jak a proč se co fotí… a posledních pět let mi krajinářská fotogra ie zabírá většinu času. Ona je na čas náročná, že? To tedy. Jednak denně sedíte u meteorologického zpravodajství, protože každý krajinář je vlastně meteorolog amatér, jednak skutečná úspěšnost je někde pod padesáti procenty. A ještě k tomu vás nebudou doma mít moc rádi. Proč? Je to tichý koníček… Tichý jo, ale když večer oznámíte, že na tři dny mizíte, protože je zrovna počasí a vy do těch Kr- konoš prostě musíte, nevyvolá to velké nadšení. Nicméně mám doma naštěstí velkou oporu. Jaké počasí je na fotku ideální? Po dešti, slunečno, bez oparu, jasno s hezkými mraky, bezvětří. Ačkoliv, jsou fotografové, kte- rým je to docela jedno, nafotí si někde scené- rii, jinde oblohu a smontují to dohromady. Photoshop má skvělé možnosti. Touhle cestou já jít nechci. Ale přesto si s počítačem taky vyhrajete. Často vytváříte poměrně unikátní panora- matické fotky, ovšem ty skládáte z několika běžných. Není lepší použít širokoúhlý objektiv? Není, široké objektivy mají své limity, vady, kon- strukčně jsou strašně náročné a technické limity se tam musí projevit. Samozřejmě jsem začínal s one shoty, nic jiného nebylo. Ale seznámil jsem se s fotografem, který panorama jako jeden z mála dělal. Byli jsme spolu párkrát fotit a chyt- lo mě to. Mně se zalíbilo, že panoramatická fotka nemá kompoziční omezení. A navíc, mě moc neláká nafotit to, co už nafotily stovky jiných přede mnou. Panorama mi dává možnost pořídit záběr, který jako one shot pořídit nejde. Taky devadesát procent fotek dělám jako panorama- ta. A když náhodou pořídím jednotlivý záběr, mám pocit, že jsem to odbyl. Vy vlastně fotíte něco, co bych mohl vidět, leda kdybych si hlavu ukroutil… Tak se to taky dá říct. Ale snažím se to podat obrazově co nejvíc tak, jak jsem to viděl já. Což je trochu problém, spousta fotografů říká, že fotky neupravuje, protože chtějí zachovat tu autentičnost, jak to viděli. Jenže dynamický roz- sah lidského oka, to, jak vidíte světlo a stín, je něco úplně jiného, než co dokáže zachytit sou- časná technika. Musí to být ale poměrně složité realizačně… Někdy je to velká výzva. Já musím ideálně v jed- nom okamžiku nafotit sérii snímků, aby se ne- hnulo světlo, mraky… A to ještě fotím obvykle několik expozic, ne to klasické hádéerko, to jsou omalovánky, ale fotím opravdu ručně v několika různých expozičních variantách, kolikrát kombi- nuju i různé roviny zaostření, takže složitější panoramatické fotky mají třeba i sto podklado- vých snímků. Takže náročné je to v terénu i ve studiu. Jsou místa, kde jsem byl už patnáct- krát, mám stovky záběrů, ale ještě jsem nesložil panorama, protože to pořád není podle mých představ. Prodáváte své fotky? Vydáváte knihy? Prodávám, ale málo. Já mám trochu jinak na- stavený marketing, nechci mít v oběhu příliš mnoho fotek. Jednak mám dost přísně nasta- vené limity a nerad prodávám jednu fotku víckrát, jednak se vůbec rozhoduju, jestli tu kterou fotku vůbec prodám a komu. Mám vý- hodu, nejsem na honorářích za fotky existen- čně závislý, a tak mám svou svobodu. Samo- zřejmě ale platí, že fotka má smysl tehdy, když je pověšená na zdi. Na vernisáži jsem mluvil s vaší maminkou, vybírala si fotku na zeď. Už ji má? Nemá, ještě pořád si nevybrala. Ale já stále doufám. 1TMAVOMODRÝ SVĚT (2015) Krkonoše – panorama složené z 24 fotografií (18 expozic hvězd ve dvou řadách, 3 dílčí expozice krajiny ve třetí řadě + 2* expoziční bracketing), Nikon D750 2PTAČÍ TRYLKY (2016) Lofoty, geomagnetická bouře 2. stupně – panorama složené z 10 fotografií (2 expozice plošně ve dvou řadách, 2* expoziční bracketing, dílčí průměrované expozice, 3 roviny zaostření), Nikon D810A 3VODOPÁD BOHŮ (2016) Island, Goðafoss – panorama složené z 21 fotografií (9 expozic plošně ve třech řadách, dílčí průměrované expozice, 3 roviny zaostření), Nikon D750 2 3 BE YOURSELF 83

86 ŠTIKY V ČESKÉM RYBNÍCE Před 14. ročníkem soutěže Štiky českého byznysu 90 KRIZE NENÍ NÁŠ BYZNYS Radek Dudáš, D Advisory Partners 92 PODLE KLIENTŮ JSME CT LIDSKÝCH ZDROJŮ Eva Urbanová, WORKtest 94 TEN STARÝ DŮM S OPRÝSKANÝM ŠTÍTEM SE MĚNÍ Tomáš Marek, Česká pojišťovna 96 KALIFORNIE EVROPY Chitra a Roman Sternovi, Martinhal Sangres Beach Resort 98 SEBEVĚDOMÍ JE ČASTÝ PROBLÉM Eva Jurinová, lektorka rétoriky a komunikace 100 HLEDÁME SPOLEČNOU ŘEČ Erik Štefanovič, Delta Projektconsult

JAN ŠMÍD: Na podzimních vlnách, 2016 Původní panorama je složeno ze tří fotografií plošně v jedné řadě JAN ŠMÍD: Na podzimních vlnách, 2016 BE CLEVER

Anket a ocenění exis- tuje bezpočet. Každá je trochu jiná, každá má jinak nastavená měřítka. Jedinečností žebříčku, s nímž přišla před lety společnost Coface, je vysoká míra objektivity. Pro konečný verdikt totiž hovoří pouze čistě ekonomické výsledky jednotlivých irem, přičemž je důležitá vyváže- nost růstu a stability. Z hlediska ekonomického je to patrně nejlepší pohled na objektivní srov- nání úspěchů irem napříč odvětvími. Index 1000 Ten tvoří základ pro výpočet výkonnosti irmy. Jde o souhrnný ukazatel pěti dílčích hledisek, mezi nimiž jsou dva různé ukazatele ziskovosti a dále indikátory likvidity, růstu obratu a za- dluženosti. Každý z jednotlivých ukazatelů může nabývat maximální hodnoty 200 bodů, souhrnná hodnota indexu tedy může být maxi- málně 1 000 bodů. Proto Index 1000. Ani to ještě ale není vše. Aby obraz našeho rybníka byl co nejčistší, nejsou do hodnocení striktně zařazovány irmy zabývající se speci ickými formami podnikání, tedy například inanční společnosti, zbrojovky, irmy zabývající se dis- tribucí pohonných hmot, sázkové kanceláře a irmy zabývající se hazardem. Malá štika taky štika Jedinečnost žebříčku spočívá vedle maxi- málně objektivních hodnotících hledisek i v tom, že dává stejnou šanci malým i vel- kým. Nehraje tu roli velikost podniku, počet zaměstnanců, množství kapitálu ani obrat. To dává šanci umístit se na předních místech i menším irmám. A ještě jeden parametr za- slouží pozornost. Hodnocené období totiž zahr- nuje vždy poslední tři léta, přičemž jednotlivé roky nemají stejnou váhu, čím bližší přítomnost, tím vyšší váha. Jestliže výsledky tři roky staré mají koe icient pouze 0,23, výsledky loňské jsou s koe icientem 0,43 takřka dvakrát významnější. Česky, regionálně i globálně Žebříček se do jisté míry snaží i respektovat odlišnosti podnikatelského prostředí v jed- notlivých regionech, proto hodnocení probíhá na krajské úrovni. V každém kraji je nomino- váno deset irem, vyhlašují se tři nejlepší a ty se pak objeví na společném galavečeru, na němž je dekorován spolu s nimi také celo- republikový vítěz a držitel zvláštní ceny poro- ty. Inu, objektivita je fajn, ale ne vždy zkrátka algoritmy postihnou vše. Dlouhodobé partnerství Štiky českého byznysu představují hodnocení, které není založeno na pouhém porovnání sta- tických kvantitativních ukazatelů, ale pracuje s dynamickou rovnováhou a kvalitativními ukazateli, jako je platební schopnost a morál- ka. To je důvodem, proč žebříček Štiky českého byznysu je bezesporu nejucelenějším a nejob- jektivnějším hodnocením českých firem. Ostat- ně, od společnosti Coface, která je špičkou v oboru kreditních informací, bychom ani nic jiného čekat neměli. A proto jsme se jako vyda- vatelství i jako magazín radí stali partnery žeb- říčku a pořadateli slavnostního večera. Věříme, že toto partnerství bude dlouhodobé, protože magazín Be the Best a úspěšné české firmy prostě patří k sobě. Petr Karban Shutterstock.com ŠTIKY v českém rybníce Třináct let existuje žebříček českých irem, který založila společnost Coface. Letos 3. října budou v pražském Lobkowiczkém paláci tituly Štika českého byznysu uděleny počtrnácté. BE CLEVER 86

Novinky letošního roku Organizátoři i zakladatelé soutěže si váží všech irem i jednotlivců, kteří věnují své úsilí podnikání. Váží si i zahraničních investorů, nicméně soutěž je i nadále určena českým ir- mám. Vždyť přesto, že jsou na domácím hřišti, nezřídka mají obtížnější postavení než jejich zahraniční soupeř. Novinky však letošní ročník přináší – snížil se vstupní práh obratu hodnoce- ných irem, čímž má šanci více společností, sou- těž je otevřenější. Významnou je skutečnost, že žebříček dostal záštitu od Hospodářské komory České republiky. A nový impuls jsme přinesli i my, protože součástí letošního ročníku budou regionální setkání. V Praze je vyhlášení a akcí celá řada, nicméně platí, že i regiony mají své velké hráče a silné příběhy. Mnohé z nich pravi- delně představujeme i na stránkách tohoto ma- gazínu, a chtěli bychom ještě více. Těšíme se spolu s partnery žebříčku Štiky českého byzny- su na setkání s oceněnými irmami nejen na pražském galavečeru, ale také na regionál- ních setkáních, která budou následovat. Partnery letošního ročníku jsou – mimo jiné – společ- nosti Komerční banka a PwC. Oslovili jsme jejich zástupce spolu se zástupci zakladatele, společnosti Co- face a našeho vydavatelství, abychom jim položili několik otázek. Odpovídali Pavel Schweiner (Coface), Zenon Folwarczny (PwC), Egon Čierný (KB) a Gabriela Ben Ahmed (C.O.T. media). Co vám přináší účast mezi partnery žebříčku? Coface: Kromě svého hlavního byznysu, kterým je pojišťováním pohledávek, produkujeme kre- ditní informace, tedy právě informace, hodnotící inanční zdraví irem. Před lety se někdo osvíce- ný zamyslel a vytvořil tuto transparentní sou- těž, v rámci které jsou irmy hodnocené podle pozitivních změn ve svých inančních výkazech. Soutěž nám kromě dobrého pocitu přináší příle- žitost setkávat se s vlastníky a manažery úspěšných irem v růstu, u nichž je zároveň i velká šance, že budou potře- bovat některý z našich kvalitních produktů, ať už to je aktivní ochrana proti riziku neplacení obchodních partnerů, nebo získávání kreditních informací o nově otevíraných trzích, a v nepo- slední řadě zajištění kvalitního a účinného inka- sa v rámci celosvětové sítě Coface. KB: Jsme tradičním a dlouholetým partnerem irem v České republice. Jenom v korporátním segmentu využívá služeb banky více než čtyři- cet procent irem, kterým banka pomáhá v je- jich byznysu. Naším cílem je přispět k úspěšné- mu fungování a rozvoji našich iremních klien- tů. Víme, jak těžké je prosadit se a uspět v kon- kurenčním prostředí. Inspirací jsou pro nás silné podnikatelské příběhy našich klientů. 200bodů ROA: poměr hospodářského výsledku po zdanění k celkovým aktivům 200bodů Běžná likvidita: oběžná aktiva / krátkodobé závazky max. 1000 bodů 200bodů Míra zadluženosti: závazky / bilanční suma 200bodů Růst obratu: obrat 1 / obrat 0 200bodů ROE: poměr hospodářského výsledku po zdanění k vlastnímu kapitálu INDEX 1000 Podmínkou pro zařazení firmy do žebříčku Štika českého byznysu je alespoň jeden kladný výsledek hospodaření za poslední tři roky a prokázání schopnosti dostát svým závazkům. Rozhodující hodnota Indexu 1000, který je počítán na základě pěti ekonomických kritérií. Pro objektivnost a srozumitelnost je každý ekonomický ukazatel hodnotící kvalitu firmy obodován. BE CLEVER 87

TOP3dle krajů 2016 Proto partnerství banky s oceněním těch, kteří dokáží uskutečňovat své podnikatelské vize a být na trhu úspěšní, je nejen logickým, ale i smysluplným spojením. PwC: Klademe si za cíl trvale přispívat ke zlepšování podnikatelského prostředí v České republice. Nejvýznamnější tuzem- ské irmy a podnikatelé jsou našimi dlouho- letými klienty, vážíme si jich a rádi se připo- jíme k ocenění jejich úspěchu. Žebříček Šti- ky českého byznysu, jehož jsme řadu let partnery, upozorňuje na nejdynamičtěji ros- toucí irmy na trhu na základě jasných eko- nomických kritérií bez subjektivního hodno- cení. Vítězové Štik tak jsou jasným příkla- dem toho, že na českém trhu lze úspěšně a udržitelně podnikat. C.O.T.: Podtitul našeho magazínu je Anato- mie úspěchu. Úspěch v jakékoliv podobě je to, co nás zajímá. Věříme, že díky soutěži objevíme nové příběhy a novou inspiraci, která bude zajímavá nejen pro nás, ale i pro naše čtenáře. A co vy přinášíte Štikám? Coface: Dali jsme jim především podobu a stále Štiky vyhodnocujeme na základě svých průběžně zpracovávaných dat. Záro- veň jim dáváme transparentnost a sprave- dlnost. KB: Ocenění získávají v podobě Komerční banky generálního partnera, který nejen rozumí byznysu iremních klientů, ale i part- nera, který stojí při irmách nejen v dobách dobrých, ale i tehdy, když se tolik nedaří. Naším vkladem do partnerství je odbornost konkrétních lidí v bance a naše zkušenosti a znalosti s irmami všech velikostí a z růz- norodých oborů podnikání. PwC: Dlouhodobě poskytujeme Štikám od- borníky, projektu inanční podporu a dobré nápady na jeho další rozvoj. C.O.T.: Když jsme začali o spolupráci na sou- těži uvažovat, měli jsme jasnou představu, že pokud do toho půjdeme, tak nechceme, aby to byla akce na jeden večer v roce. Máme s regionálními akcemi velmi dobrou zkušenost a víme, že v regionech žijí irmy a jejich vlastníci, bez kterých by český ryb- ník nebyl, co je. Praha není jediné místo, kde se podniká. Regionální večery Štik jsou na- ším vkladem. Praha 1. ELEKTROTRANS a. s. 2. Biesterfeld Silcom s. r. o. 3. cargo-partner ČR s. r. o. STŘEDOČESKÝ KRAJ 1. EUROSUN a. s. 2. Mosolf Automobillogistik s. r. o. 3. DACHSER Czech Republic a. s. JIHOČESKÝ KRAJ 1. VISCOFAN CZ s. r. o. 2. CRAVT s. r. o. 3. AGRA GROUP a. s. PLZEŇSKÝ KRAJ 1. KDK Automotive Czech s. r. o. 2. ŠKODA ELECTRIC a. s. 3. G -Team a. s. KARLOVARSKÝ KRAJ 1. BÖHM - PLAST, spol. s r. o. 2. EUTIT 3. MOSER, a. s. ÚSTECKÝ KRAJ 1. SANDVIK CHOMUTOV PRECISION TUBES spol. s r. o. 2. Czech Coal POWER s. r. o. 3. L U K R A M  s. r. o. LIBERECKÝ KRAJ 1. Benteler Maschinenbau CZ s. r. o. 2. Fehrer Bohemia s. r. o. 3. HOKAMI CZ, s. r. o. KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ 1. KARSIT LISOVNY s. r. o. 2. HAUK s. r. o. 3. Sonepar Česka republika spol. s r. o. PARDUBICKÝ KRAJ 1. Stäubli Systems, s. r. o. 2. ELECTROPOLI-GALVIA, s. r. o. 3. ECOS Choceň s. r. o. KRAJVYSOČINA 1. EKOL s. r. o. 2. Automotive Lighting s. r. o. 3. ALTREVA spol. s r. o. JIHOMORAVSKÝ KRAJ 1. BIBUS s. r. o. 2. ASPIRE SPORTS, s. r. o. 3. ALLIED GROCERS s. r. o. OLOMOUCKÝ KRAJ 1. Roll4You, s. r. o. 2. KEMIFLOC a. s. 3. OP papírna, s. r. o. MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ 1. Hyundai Motor Manufacturing Czech s. r. o. 2. ITT Holdings Czech Republic s. r. o. 3. Semperflex Optimit s. r. o. STŘEDOČESKÝ KRAJ 1. DURA-LINE CT, s. r. o. 2. KOMA MODULAR s. r. o. 3. Austin Detonator s. r. o. BE CLEVER 88

Je expertkou na nejmodernější aplikace v estetické medicíně. Plastické chirurgii se věnuje už třicet let. Na svém kontě má přes 100 000 operací a zákroků. Absolvovala řadu stáží na klinikách v zahraničí. Ze světových sympozií přiváží na kliniku v Ústí nad Labem ty nejmodernější metody,které se zde často aplikují jako vůbec první v Česku. Velká Hradební 3385/9, Ústí nad Labem T.: +420 475212047 • M.: +420 775122031 E: info@esteticusti.eu Klinika plastické, estetické a laserové medicíny Tradice od roku 1993 www.esteticusti.eu • www.vraspirova.cz Prim. MUDr. Blanka Vraspírová

KRIZE NENÍNÁŠ BYZNYS Taky máte tu představu, že konzultanty a poradce si majitelé zvou do svých irem obvykle ve chvíli, kdy už není zbytí? Pokud ano, možná re lektujete realitu, ale určitě ne tu správnou. Protože když už není zbytí, bývá často pozdě. O tom ví své Radek Dudáš. Petr Karban Jakub Hněvkovský BE CLEVER 90

My jsme magazín o úspěších českého podnikání, vy se s irmami potkáváte spíše na té odvrácené straně… Ale náš byznys není krize. Pohledem zvenčí to tak možná může vypadat, ale je to špatně. Proto- že v okamžiku krize už jsou možnosti řešení vět- šinou dosti omezené a cílem hedaného řešení je minimalizace ztrát. Nehledě na to, neznám pod- nik, kde by nebylo co zlepšovat. A dovolím si říct, že jsem jich měl možnost poznat poměrně hod- ně, mnohé důkladně a zevnitř. Firma, která trvale nepracuje na svém růstu, je dřív nebo později mrtvá. My raději pomáháme irmám potenciál růstu popsat a realizovat. Je to daleko pozitivněj- ší práce a víc nás to baví. Když se k nám dostane irma, která už řeší krizi, snažíme se také hledat řešení, ale zpravidla s tím jsou už spojeny ztráty a pak řešíme jen jejich minimalizaci. I v těchto případech máme radost, když se nám podaří irmu zachránit, jen nás mrzí, že jsme se tam nedostali dřív a vzniklým škodám jsme nemohli předejít. Někdy se bohužel stane, že na realizaci nalezeného řešení je už pozdě, většinou z důvo- du kumulovaných ztrát, kritického stavu provoz- ního cash low a odlivu kvalitních lidí. Pak už je ta irma klientem insolvenčního správce. Přesto ještě zůstaňme u těch krizových situací. To asi není snadné, pro majitele irmy, přijít a říct: „Nezvládl jsem to, co se s tím dá dělat…“ Určitě ne, taky k takovým mandátům se větši- nou dostaneme na doporučení třeba advokátní kanceláře nebo věřitelské banky. Majitelé jsou většinou silné osobnosti, s jasným názorem. Je to logické, pokud by takovými osobnostmi neby- li, nikdy by své irmy nevybudovali. A často jsou přesvědčeni, že stejně jako irmu dokázali vybu- dovat, dokážou ji i zachránit. Nedokážou? Neříkám, že nedokážou, ale problémem většiny irem je stereotyp, zaběhlé rituály. Všichni v těchto rituálech více či méně žijeme, v pracov- ních i osobních životech, a málokdy si uvědomu- jeme, že právě stereotyp nám může znemožňo- vat vidět nové příležitosti, možnosti či hrozby a možnosti, jak na ně reagovat. Někdy vinou takového stereotypu neřešíme věci triviálně. Zevnitř prostě vidíte věci jinak, nebo je ani nevi- díte. Když jste uvnitř krychle, nevidíte, že je to krychle. A limitem hodně často bývají i mezilid- ské vztahy, které omezují efektivitu rozhodová- ní. My se snažíme vnést do pohledu majitele ten vnější pohled, který je nezatížený. Pracujeme trochu jinak než ostatní poradenské irmy. My totiž nemáme problém to, co navrhneme, pomo- ci také realizovat. Já i kolegové jsme prošli vý- konnými manažerskými pozicemi velkých pod- niků. Jsme schopni vnímat život optikou výkon- ného managementu, nekončíme u excelovských tabulek, které nás někdo naučil vyhodnocovat, ale dokážeme ty věci i udělat. Dost často se totiž stává, že irmy i vědí, co by měly dělat, ale nedo- kážou navržené změny implementovat a násled- ně je ve irmě nechat zakořenit, což jsou klíčové fáze jakékoli změny. Co má být výsledkem vaší práce? Často není nijak složité připravit taková opatření, která krátkodobě zafungují, ale v horizontu dvou tří let situaci ještě zhorší. A to vy už jste dávno pryč. Ten horizont dvou tří let je nesmírně důležitý. Zlepšit výsledek tím, že někde přiškrtíte nákla- dy, ušetříte a dostanete irmu ze ztráty krátko- době do plusu, to není žádné umění. Našimi partnery jsou vlastníci irem, ti přemýšlejí v dlouhodobém horizontu. Mají zájem o dlouho- dobý růst, zvlášť proto, že svoje úsilí věnují ne- jenom sobě a své rodině ale i svým následovní- kům, dalším generacím. Mají prostě zájem po sobě do budoucna zanechat nějaký odkaz a nechtějí, aby jejich odchodem jimi vybudované hodnoty zanikly. Našimi cíli se proto musejí stát jejich cíle. Samozřejmě záleží na mnoha okol- nostech. Když je ještě alespoň nějaké provozní cash low, pak se dá něco dělat. Když ale v oběhu nejsou peníze, které jste projedli, pak je to, jako když se vám zadře motor. A mašinu se zadřeným motorem nerozjedete. Musíte do ní napumpovat peníze za opravu a nový olej. Když je nemáte vy, může je napumpovat někdo jiný, ale za to draze zaplatíte. To už jsou ale ty okamžiky krizí a kri- zových řešení, kdy většinou bývá cílem minima- lizovat škody. Případy, kdy nepřijdeme včas. Máme raději výzvy, kdy je naším úkolem najít rezervy, oživit skrytý potenciál, pomoci růst. V takových případech totiž můžeme generovat hodnoty, a ne jen minimalizovat ztráty. Jaké jsou české podniky, ve srovnání se světem? Nechci zobecňovat, ale jeden rys vidím. Jen se netýká zdaleka pouze českých irem, ale evrop- ských obecně. Jsou strašně pohodlné, měkké. Myslím, že v Evropě máme příliš snadné sociální prostředí, které k pohodlnosti svádí. Nejtvrdší obchodní jednání jsem vedl s Indy. A když jsem pak v Indii byl, nejen pracovně, ale i soukromě, tak jsem si uvědomil, že ta jejich tvrdost vychází z podmínek, v nichž žijí, z toho, kolik úsilí musejí vynaložit, aby v těchto podmínkách přežili. Pod- mínky jsou tam nesmlouvavé. Typicky české rysy nenajdete? Nevím, jestli rysy, a když, pak ne ani tak u jed- notlivých podniků, ale spíše v prostředí samot- ném, takže bych je nazval možná českými feno- mény. Ten první je dán potřebou generační ob- měny vlastníků zakladatelů. To již několik let zažíváme, ale je to vlastně poprvé, takže se to učíme. I druhý souvisí s tím, že podnikatelské prostředí se u nás utváří v posledních téměř již třiceti letech zcela nově. Pro mnoho podniků platí, že jejich struktura se od jejich vzniku v průběhu let nepřizpůsobila jejich růstu. Nějak fungují, ale s rizikem, které si často ani neuvědo- mují. A především fungují s obrovskými omeze- ními. Management včetně vlastníka je přetížen operativou, na koncepční řízení není většinou čas, s výjimkou nějakých zásadnějších investič- ních rozhodnutí. Tyhle irmy prostě žijí přítom- ností, což v podnikání není ideální situace. K tomu přičtěte fakt, že významné procento českých vlastníků irem ve výkonných pozicích je ve věku šedesát plus. Sečtěme silnou závislost na zakladatelích, jejich vysoký věk, neexistenci korporátních struktur a zahlcenost managemen- tu operativou. Souběh těch faktorů představuje obrovské riziko. Protože když vyřadíte vlastníka z korporátně organizované irmy, má ona dost sebezáchovných mechanismů a obvykle přežije bez výraznějších problémů. Když to uděláte ir- mě, která nemá korporátní řízení, přežije za cenu významných ztrát. Pokud ovšem přežije. A to je přece hrozná škoda. Své děti se snažíme připravit pro život a naučit je samostatnosti. Proč to samé neudělat s irmou, které jsme často věnovali i více času než svým dětem? Začínal ve středním managementu investičních společností, později pracoval na ředitelských pozicích obchodních a vý- robních společností. Po roce 2008 kolem sebe soustředil skupinu odborníků s boha- tými zkušenostmi z výkonného manage- mentu a založil poradenskou společnost D Advisory Partners, která poskytuje pora- denství společnostem, které potřebují pomoci, ať již zachránit před zánikem, nebo uřídit vlastní dynamický růst.V po- slední době tým zaznamenává nárůst poptávky po poradenství spojeném s ge- nerační obměnou v rodinných firmách, kde původní zakladatelé řeší otázku ná- stupnictví. Radek Dudáš se na projektech zaměřuje zejména na definice core a non- -core business, tvorbu strategie, sestavení a řízení týmu pro realizaci změny.Vedle firmy se věnuje i podpoře Linky bezpečí, se kterou spolupracuje již devět let. Mgr. Radek DUDÁŠ BE CLEVER 91

V rámci své práce neustále řešíte myšlenky i trápení lidí kolem vás. Potřebujete si od toho taky občas vyčistit hlavu? Pracuji šest dnů v týdnu, jeden den mám volno, a to v sobotu. Tento den nedělám vůbec nic. Vyjedu si na motorce, poslechnu si hudbu, věnu- ju se práci s energií a snažím se ji doplnit. My Češi totiž vůbec neumíme odpočívat. Jako národ máme zajímavou dynamiku: jsme agilní, schop- ní, spekulanti, ale bohužel si velmi závidíme a nepřejeme jeden druhému. Tím se vyčerpávají naše dispoziční zdroje energie. Co se s tím dá dělat? Pokud člověk trochu naslouchá svému tělu, po- zná, že už to přehnal a že je potřeba si odpoči- nout. Většina Čechů však varovné příznaky igno- ruje a po návratu z práce se zase hrkáme s nej- různějšími stroji a sekačkami po zahradě a vrhá- me se do dalších činností. Ale odpočinek je po- třeba, zavřít hlavu a doplnit energie. Když je nedoplníme, nastává syndrom vyhoření? Emoční a psychické vyhoření je hlavně o vztazích, ale také o duševní, mentální a fyzické energii. Úby- tek energie se nejprve projevuje podrážděností a směřuje až k psychosomatickým potížím, jako je bolest hlavy, dále k prokrastinaci, apatii až k ne- možnosti dělat cokoliv konstruktivního. V nepo- slední řadě může nedostatek energie zapříčinit i nemožnost udržení dlouhodobých vztahů. Tomu- to problému se věnujeme dlouhodobě. Vidíme proto, že vyhořelých lidí neustále přibývá. Pozoru- jeme hodně vyhořelých dětí již v útlém věku čtyř až šesti let. Velmi ohrožená je pak skupina 25 až 40 let. I proto je mezi lidmi tolik agresivity, mani- pulace, nenávisti a vzdoru. Je možné tomu nějak předcházet? Díky systému WORKtest, který funguje na podvědomé úrovni, dokážeme klientovi říct, proč k vyhoření došlo. Dokážeme odhad- nout, kdy k vyhoření dojde, v jakém rozsahu a co je nejvíce ohroženo, zda psychická, fyzic- ká či mentální oblast. Ta je ve svém dopadu ze všech nejhorší. V nejtěžších případech dokážeme poskytnout i pomoc, ale je potře- ba, aby se každý naučil sám se sebou praco- vat. Jsme schopni člověka měřit v čase. Udělá si jeden test, po čase druhý, třetí… Dobře pak vidíme progres a to, jak se mění a roste. Vidí- me část, kdy již dochází k únavě a následné- mu vyhořívání, ale i to, jak je schopen energie doplňovat. Tohle všechno má vliv na predis- pozice civilizačních nemocí, které u vybra- ných jedinců a skupin sledujeme. Dokážete je vyčíst jen na základě testu? Ano, a ačkoli je o diagnostiku velký zájem, tak ji zatím nenabízíme plošně. Zaměřujeme se na ni jen v rámci testování jednotlivce. Prv- ním impulzem ke studiu této problematiky bylo nástupnictví do rodinných irem se zamě- řením primárně na diagnostiku predikce Par- kinsonovy a Alzheimerovy choroby. Na zákla- dě interpretace odborníků jsme sestavili žeb- říček dvaceti civilizačních nemocí. Zhruba jednu třetinu předpokladů k nim zdědíme po rodičích, dvě třetiny si vytváříme sami svým životním stylem. PODLE KLIENTŮ JSME Eva Urbanová pracuje s empirickými daty už přes dvacet let. Vyvinula komplexní psychodiagnostickou metodu WORKtest. Díky ní lze zjistit vše, co se v člověku skrývá. Chcete znát morálku? Chcete vědět, jak je člověk vhodný na pozici? V čem je dobrý a v čem ne? Podívejte se. Úplně jednoduše. Lucie Slováková archiv CTLIDSKÝCH ZDROJŮ BE CLEVER 92

CIVILIZAČNÍ NEMOCI Nerozvinutá 0–50% Dostatečná 51–65% Rozvinutá 65–75% Dominantní 75–100% Výsledek (v %) Chronický únavový syndrom – vyčerpanost, často bez zjevné příčiny 54,84 Hypertenze – vysoký tlak 54,35 Ateroskleróza – kornatění tepen 51,34 Nádorové onemocnění – rakovina 50,23 Leukémie – nádorové onemocnění krve 49,40 Alzheimerova choroba – demence 48,55 Nemoci nervů – mozková mrtvice 48,41 Ischemická srdeční choroba – kardiovaskulární onemocnění 47,74 Syndrom vyhoření – vyprahlost, burn out 47,66 Bulimie – přejídání se, neodolatelná touha po jídle 47,60 Infekční nemoci 47,25 Cévní mozkové příhody – ucpání mozkové cévy 46,70 Předčasné porody – pouze ženy 45,24 Astma – bronchiale (dušnost) 44,66 Alergie – reakce imunitního systému 44,25 Infarkt myokardu – náhlé přerušení krevního zásobování srdce 42,47 Lupénka – psoriáza, chronické kožní onemocnění 42,42 Anorexie – odpor k jídlu 39,10 Zácpa – porucha zažívání 38,77 Obezita – otylost 37,55 Parkinsonova choroba – úbytek nervových buněk 35,57 Diabetes – cukrovka 35,55 Revmatické nemoci – nemoci pohybového aparátu 35,28 AIDS – selhání imunity vlivem HIV 32,61 Revmatoidní artritida – zánětlivá onemocnění kloubů 31,61 Psychické potíže – deprese, únava, skepse 27,25 WORKtest® PREDISPOZICE JEDINCŮ K CIVILIZAČNÍM NEMOCEM – Napříč všemi pracovními obory N = 1000 Co když vám vyjde kladný výsledek, není pro vás těžké jej sdělit? Jsem přímočará, říkám věci, tak jak jsou. Jestliže to klient vědět chce, tak mu to řeknu. Respektuji každého jako osobnost po všech stránkách a ne- chávám mu vždy svobodnou volbu. Nicméně lidé vyžadují spíše pravdu. Jsou rádi, když se s vý- sledkem testu konfrontují a mohou dopředu učinit preventivní opatření. Syndrom vyhoření a civilizační nemoci jsou už velmi speci ické oblasti, které můžete u klientů měřit. Co dalšího irmám poskytujete? Pomáháme jim například s výběrovým řízením. Je důležité říct, že nejsme personální agentura. Živo- topis uchazeče je pro nás jen jedna z mnoha infor- mací. Měříme člověka trojím skenerem. Nejprve je důležité ho měřit na popis pracovní činnosti, což irmy obvykle opomíjejí. Zaměstnavatel stanoví požadavky na pozici, očekávání, povinnosti a čin- nost, na které se bude uchazeč podílet. My měříme konkrétní job description, což je unikátní řešení WORKtestu. Potom zjistíme jeho kompatibilitu – vhodnost na pracovní pozici. Nejzajímavější jsou pro nás kandidáti s kompatibilitou okolo 75 až 85 procent. Ti mají největší předpoklady, že je prá- ce bude bavit, budou ji dělat rádi a stanou se klíčo- vými lidmi ve irmě. Dvacetiletou praxí máme ově- řeno, že zde vydrží a budou jí přinášet hodnoty. Jaká jsou další dvě měřítka? Dále je to výkon. Například u člověka, který má kompatibilitu 75 až 85 procent, zjistíme, že má také velmi dobrý výkon. Je tedy na pozici vhodný, má potenciál. Ale ani tehdy ho ještě nemusíme doporu- čit. Pak se totiž podíváme na uchazeče třetím pohle- dem – shora – a zjišťujeme, jaká má rizika, ta jsou pro nás rozhodující. Rizika má každý, ale musí být taková, aby byla pro irmu přijatelná a v něčem i podpůrná pro výkon. Například manipulace je pro řídicí schopnosti vítaná, nikoliv však prospěchová manipulace, ta je už rizikem, stejně jako dual sitting – to je velmi nebezpečný rizikový faktor. Vybíráte i kandidáty na nejvyšší pozice ve irmě? Nástupce majitelů irem? Ano. Majitel má vize a irmu někam posunuje. Jenomže vize se velmi těžko popisují. I já budu jednoho dne WORKtest někomu předávat či pro- dávat. Bude velmi těžké svému nástupci ukázat, jak chci, aby pokračoval v mé práci, v čem tkví nesporná výjimečnost WORKtestu a proč je tento systém jedinečný a nenapodobitelný jinými meto- dami testování. Proto zkoumáme majitele i jeho tým. Jak funguje, jak má postavenou strukturu osobnosti. A přesně víme, jaký typ člověka do ve- dení potřebuje. Respektive, jaký mozek irma potřebuje. Přesně to umíme zjistit na základě DNA irmy a právě v tom klientovi přinášíme ne- popsatelnou hodnotu. BE CLEVER 93

Daří se vám to? Postupně ano, ale řekl bych, že jsme tak ve třeti- ně té cesty. Co zasluhuje největší změnu? Lidé, respektive jejich myšlení. Pojišťovna je na zajímavé křižovatce. Mění se prostředí, všechno je regulováno, máme zákonem nastaven princip odměňování za sjednání životního pojiš- tění, změnil se přístup ČNB k poskytování hypo- ték, teď se změní zákon o investicích. My nerea- gujeme jen na svou vlastní situaci, ale i na změ- ny v celé společnosti. Když jsem nastupoval, dostal jsem tužku a telefon a mým úkolem bylo vybudovat fungující region na zelené louce. Počkejte, ale vždyť pojišťovna tu skoro dvě staletí už je? Je, ale bohužel, stárne. A stárnou její obchodní- ci. A přitom trh se velmi výrazně mění. Ještě v roce 2015 jsem řídil napřímo pět ředitelů a každý z nich řídil přibližně deset manažerů. To před rokem a půl skončilo, ubrali jsme v ho- rizontální struktuře řízení jednu úroveň a dnes řídím tým manažerů napřímo. Řídil jsem za- městnance, dnes řídím také ičaře. A to je úplně jiná mentalita a kultura. Příjmy ve vašem oboru jsou nadstandardní. To řízení asi usnadňuje… Jsou. Úzce to souvisí s odpovědností za inance klientů. Moji manažeři mají ode mě jasné cíle a jasné mantinely. Kdo se jich drží, má ode mě pokoj. Kdo se do nich nevejde, bude muset odejít. Nelze řídit dvacet a více lidí na denní bázi. V loňském roce jsem vyměnil část svého týmu a budu v tom pokračovat, i když už to bude asi výrazně méně. Za ty nadstandardní příjmy prostě chci nadstandardní kvalitu a na- sazení. Pojišťovnictví je vztahový byznys, a kdo to nepochopí, nemá tady v budoucnosti místo. To je právě část té mé vize, ta nová podoba – když se řekne Česká pojišťovna, nemá klient vidět logo, barák… Má vidět obličej svého po- radce. Tohle je to, co chci. Původně jsem se chtěl zeptat, jestli vám na vašem místě nechybí trochu ten obvyklý manažerský adrenalin. Už se neptám… Neptejte, fakt nechybí. Nejenže řídím přímo po- měrně silnou manažerskou skupinu, zaměstnan- ce i nezaměstnance, ale řídím i všechny distri- buční kanály. Pojišťovna už dávno není pouze pojištění, protože nabízíte i hypotéky a investice. Přesto, co se prodává nejvíce? Auta a nemovitosti. Znamená to, že život je pro nás méně důležitý, než majetek? Osobní odpovědnost je u nás, dle mého názoru, na nízké úrovni. Bohužel. V životě jsem nezažil klienta, který by přišel a chtěl sám od sebe životní pojištění. Když jsem ještě chodil s aktovkou po uli- ci, po škole, tak jsem klientům vždycky říkal: „Před- stavte si, že máte doma mlýnek, který vám měsíc co měsíc namele třicet, čtyřicet tisíc. Pojistíte si ho?“ Předpokládám, že všichni kývali… Jasně. Ale málokdo si uvědomil, že ten mlýnek je on sám. To už jsem musel dopovědět. Důvěra v pojišťovny není nejvyšší. Smlouvy byly psány často tak, že to důležité zamlžova- ly. Změnilo se něco? Rozhodně ano. A není to jen o zpřísněné legisla- tivě, ale i dlouhodobé spolupráci obchodníka s klientem. Odpovědnost pojišťováka je právě v tom, že bude s klientem pracovat otevřeně. Pora- dí, ale respektuje. Protože spokojený klient je dlouhodobý obchod. I ten nový způsob nastavení provizí tomu napomáhá. Nepotřebujeme a nechce- me kvantitu v krátkém čase, ale kvalitu v dlouhém čase. Což se všichni pořád učíme. Obhospodařuje- me kmen, který tvoří přes třicet miliard korun. A je potřeba ho nejen udržet, ale i navýšit. Máte produkty, které vás odlišují? Máme, a máme i služby, které nás odlišují. Víte například, že pětadevadesát procent pojistných událostí vyplatíme do pěti dnů? To už je zajímavé odlišení. Není ale zrovna ona rychlost tím, co nahrává pojistným podvodům? Statistiky říkají, že dříve se objevovaly především u aut, částečně u ne- movitostí, dnes jsou prý trendem úrazy… Podvodům zabránit nelze, ale naše možnosti, jak je odhalit, jsou stále lepší. Jen za první čtvrtletí letošní- ho roku jsme odhalili pojistné podvody za 111 mi- lionů. Upřímně, asi bych nedoporučoval to zkoušet. Původně první česká pojišťovna znamenala ochranu výhradně pro požáry, později se stala synonymem pojištění domácností a fyzických osob. Co výrobní podniky, byznys? Průmyslové pojištění samozřejmě děláme taky a není to žádná novinka, dokonce bych řekl, že to jsou dvě stejně silné nohy, na kterých stojíme. Existuje něco, co nepojistíte? Každé riziko má svoji cenu, takže čistě hypote- ticky je pojistitelné vše. Údajně lze pojistit dokonce i špatná manažerská rozhodnutí… Určitě. Protože manažeři ručí za svá rozhodnutí do výše svého majetku, začal to být zajímavý nástroj. Vy sám jste pojištěn? Proti špatnému rozhodnutí? Ne, myslím, že na téhle pozici to nemá moc smysl, nemám v moci takové hodnoty. Ale jinak samozřejmě mám všechna pojištění, co můžu mít… TEN STARÝ DŮM S OPRÝSKANÝM ŠTÍTEM SE MĚNÍ Tomáš Marek se za slovo pojišťovák nestydí. Ostatně, pojišťovnictví vystudoval a věnuje se mu celý život. Dnes je jedním z krajských ředitelů České pojišťovny. Když do irmy před šesti lety nastupoval, měl se značkou, která letos slaví sto devadesát let své existence, spojenou nepříliš lákavou představu staré budovy. A v hlavě plán, jak v Praze pomoci budovat její novou podobu. Petr Karban archiv BE CLEVER 94

Když se řekne Česká pojišťovna, nemá klient vidět logo, barák. Má vidět obličej svého poradce. Tohle je to, co chci. BE CLEVER 95

Skalní útesy se tyčí až do výšky šedesáti metrů nad hladinu Atlantského oceánu. K nebi vzhlíží červenobílá věžička majáku. A všude kolem je jen moře. Právě toto místo bylo před objevením Ameriky považováno za nejzaz- ší cíp dosud známého světa. Posvátným se stalo už v neolitu a odnepaměti představovalo důleži- tý strategický bod pro lodní dopravu. V nedale- kém městečku Sagres údajně sídlil portugalský princ Jindřich Mořeplavec a vydával se odtud na objevné plavby přes oceán. V 60. letech minulého století mělo na pozemcích v okolí Sagres vyrůst sídliště. Místo toho tu přes dvacet let stál jen starý motel. Když na přelomu tisíciletí posílily nízkonákladové letecké společ- nosti své lety do hodinu vzdáleného města Faro, hlavního města regionu Algarve, zvýšil se příliv turistů do oblasti ze 4 rovnou na 8 milionů roč- ně. V té době začali Chitra a Roman Sternovi vyjednávat o koupi zdejších pozemků k vybudo- vání luxusního pětihvězdičkového resortu. Ona z Indie, on z Anglie, oba po uši zamilovaní do portugalské kultury, přírody, kuchyně a míst- ní pohostinnosti. Chtěli vytvořit místo, které nebude mít v okolí konkurenci. Děti jako inspirace Společným úsilím vybudovali jedinečný hotelo- vý komplex Martinhal, jehož hlavní předností je koncept vytvořený na míru rodinám s dětmi. Zahrnuje hned čtyři resorty, z nichž každý je ně- čím unikátní. Najdete je v těch nejprestižnějších portugalských lokalitách – u moře, ve vyhláše- ných golfových oblastech a samozřejmě v hlav- ním městě. Inspirováni čtyřmi vlastními potom- ky doplnili Sternovi své hotely o širokou škálu aktivit. Zaměřili se na klienty, kteří rádi kombi- nují luxusní dovolenou s pestrými službami pro každého člena rodiny. Interiéry jednotlivých resortů zdobí designové kousky předních portu- galských umělců. V síti hotelových restaurací si vyberete z místní i mezinárodní kuchyně a při- praveno je i speciální dětské menu. Do vln i na green Martinhal Sagres Beach Resort nabízí příjemnou dovolenou se sluněním na pláži. Najdete jej v překrásné lokalitě západního Algarve, přímo v národním parku. Břehy zdejších pláží omývají vlny Atlantského oceánu. Posezení na jemném bílém písku vám nabídne vyhlídku na dramatic- ky členité pobřeží. Pětihvězdičkový hotelový komplex zahrnuje 37 pokojů a prostorné rodinné domy a vilky. Jeho součástí jsou rodinné prvky, které předsta- vuje například 5 dětských klubů rozdělených podle věku dětí. Program pro děti umožňuje rodičům vychutnat si v klidu jídlo nebo si vybrat některou z volnočasových aktivit. V rámci cyklo- tour se podíváte do nedalekého města Sagres. Na vlnách oceánu pak můžete vyzkoušet surfo- vání nebo paddleboarding. Příznivce dovolené strávené na greenu potěší Martinhal Quinta Family Golf Resort. Leží v jed- né z nejprestižnějších golfových oblastí v Evro- Lucie Slováková archiv Martinhal KALIFORNIE EVROPY Aby našli to, co hledali, museli dojít až na konec světa. K Mysu svatého Vincenta v portugalském regionu Algarve. Pro Chitru a Romana Sternovy to byla láska na první pohled. BE CLEVER 96

pě, Quinta do Lago. Funguje zde také jediná ev- ropská golfová akademie Paula McGinleyho a jako varianta pro nejmenší i minigolf. Komplex čítá rozsáhlý výběr čtyřhvězdičkových, soukro- mě vlastněných luxusních domků a vil, každý s privátním bazénem a zahradou. Areál zahrnuje také venkovní bazény, dětské hřiště s trampolí- nou nebo hernu pro děti. Občerstvit se můžete v M Baru, zmrzlinárně a restauraci nabízející lokální produkty. Oáza klidu Opouštíme zvuky vln, narážejících do skalních útesů, a přesouváme se na sever. Právě zde, ho- dinu cesty od Lisabonu, se nachází hotelový areál Martinhal Cascais Family Hotel. Uspokojí všechny, kdo touží po klidu přímořského letovis- ka, které je zároveň na dosah velkoměsta. Umís- těn je v těsné blízkosti golfových areálů Quinta da Marinha a Oitavos. Najdete tu dokonalou oázu klidu. Lehátka, do nichž se opírají sluneční paprsky, přímo vyzývají k odpočinku. Wellness lůžka slibují příjemnou masáž. Kousek od hlavní budovy je areál určený přede- vším dětem. U vchodu stojící, neonově zelený Volkswagen nenechá klidným žádného budoucí- ho řidiče. Osvěžení poskytuje krytý bazén, o kousek dál stojí dřevěný hrad a trampolíny. Nemusíte si dělat starosti, až si budete užívat ve spa centru. Tady dětem nuda nehrozí. V centru dění Nezaměnitelný cinkot malých žlutých tramvají je slyšet po celém městě. Voní tu oceán a pofu- kuje mírný vítr. Hlavní město Portugalska Lisa- bon vás svou atmosférou vtáhne a už vás ne- pustí. Přímo v jeho centru, jen pár kroků od Praca do Comércio – Obchodního náměstí – najdete Martinhal Lisbon Chiado Family Suites. První městský Elegant Family Hotel. I tady vás přivítá pohodlí plně vybavených pokojů a záze- mí pro děti v podobě dětského klubu. Ten je v provozu až do půl dvanácté, čímž tvoří ideální podmínky pro romantickou večeři ve dvou v centru Lisabonu. Apartmány v nejvyšším pat- ře hotelu poskytnou veškerý komfort dokonce šestičlenným rodinám. Pyšní se výhledem do malebných uliček Lisabonu. V dálce, na hori- zontu, se třpytí řeka Tejo, která se o pár set me- trů dál promění v oceán. Portugalsko je prý Kalifornie Evropy. Pyšní se bělostnými plážemi, kouzelnými jeskyněmi ve skalnatém pobřeží i sytě zelenou přírodou. Ochutnáte zde nejlepší gastronomické lahůdky, které ladí se špičkovými víny nejrůznějších odrůd. Na turisty jsou místní obyvatelé připra- veni perfektní angličtinou a pohostinnou pova- hou. Právě kombinace všech těchto předností přesvědčila manžele Sternovy o tom, že Portu- galsko bude jejich novým domovem. Prostřed- nictvím hotelů se alespoň na chvíli snaží to nej- lepší z této pozoruhodné země nabídnout i všem, kdo sem přijíždějí s představou dokona- lé rodinné dovolené. BE CLEVER 97

Vidíte nějaké zásadní rozdíly v komunika- ci mužů a žen? Dost často se setkávám s tím, že žena ve vedou- cí pozici přebírá mužské principy a kopíruje mužské kvality, protože si myslí, že bude o to úspěšnější a respektovanější. Sama přitom po- tlačuje své schopnosti, vlastní potenciál a pře- devším emoce, protože je považuje za slabost. Jenže ta nezpracovaná emoční energie se může projevit později, bohužel obvykle v nesprávný čas na nesprávném místě. Je důležité, jak je emoční inteligence rozvinutá. Zpravidla u mužů méně, u žen více, a s tím se musíme naučit pra- covat. Muži emoce spíše potlačují, zejména v kritických situacích. U žen je zase větší riziko, že se snáze dostanou do afektu nebo své citové projevy přeženou do nevěrohodné a pak i úsměvné polohy. Ale to je dlouhé povídání na téma ženský a mužský princip, tedy jing a jang, který ve vnitřní i vnější komunikaci jas- ně ukazuje na jistou nerovnováhu, kdy je jeden princip nadřazen druhému. Je to docela složité téma a vyžaduje supervizi zkušeného lektora. Zůstaňme tedy u žen. Dají se nějak obec- ně charakterizovat pozitivní a negativní speci ika vaší komunikace? Jednoznačně nedají, protože komunikace je jen jedna. Špatná, nebo dobrá. Záleží na celé řadě Eva Jurinová se komunikaci věnuje celý život. Po dlouhém období aktivní praxe v médiích se nyní již řadu let věnuje výuce a předávání bohatých zkušeností. Komunikace je totiž umění, kterému je potřeba se učit. České školství se totiž například od amerického na tuto měkkou dovednost příliš nezaměřuje. Petr Simon archiv SEBEVĚDOMÍ je častý problém BE CLEVER 98

okolností. Zkusme schválně porovnat charakteris- tiky, které nás běžně napadnou. Atraktivní žena, které to sluší, se obvykle dobře poslouchá. Pokud má příjemný hlas, dobře se na ni kouká a to, co říká, má hlavu a patu, bude působit pozitivně. Bude oblíbená, sympatická, chápavá, motivující, autoritativní, a přitom bez nadřazeneckého posto- je. Stejně tak může ale působit muž! Negativní pro ženy může být snad jejich hlas. Na rozdíl od muž- ského mají sklon k vyššímu posazení, a pokud je neškolený, působí to často rušivě a sráží celkový dojem. Ostatně známe i muže, kteří mají nepřiro- zeně vysoký hlas, třeba vlivem hormonálních změn, a z praxe vím, že to bývá často důvod k mindráku. Ale i ten se dá regulovat a odstranit. Co je na komunikačním umění nejdůležitější? Jednoznačně celkový dojem, většinou nás totiž ovlivní ten první, a nejen při osobním kontaktu. Vytváříme si ho už během několika málo sekund. Ale pozor, i telefonát či obyčejný němý e-mail o nás leccos napoví. Nejen stylem psaní, ale i uži- tím typogra ických znaků, strukturou a dalšími faktory. Komunikace se často podceňuje, protože mluvit a psát umíme přece od základky všichni. Ale není to tak snadné, je to dovednost, při níž se sčítá mnoho faktorů a bariér. Je to opravdu umě- ní a není žádnou ostudou se mu učit. Má se lišit komunikace s ohledem na adresá- ta? Mám se třeba chovat jinak k ženě a jinak k muži? Když pominu etiketu… Určitě musí být jiná, roli hraje výraz, volba slov- ních obratů, způsob mluvy, ale i to, jak dalece part- nera znám a co si od konverzace slibuji. Konečně i v komunikaci platí právě etiketa a ta určuje vý- znamně i způsob komunikace. Pokud máte výho- du, že první dojem o člověku se vám většinou po- tvrdí jako správný, pak se vaše rétorika a způsob komunikace přirozeně adekvátně přizpůsobí si- tuaci hned od začátku. Je to velká výhoda, protože vám dovoluje mít jistotu. A přirozená jistota dává sdělení důvěryhodnost. Jaké chyby či nedostatky řešíte nejčastěji? Občas konzultuji poznatky ze seminářů i s psy- chologem. Sladění a napojení se na ostatní pro- střednictvím komunikace, vyvažování vlastních emocí, tlumení strachu a obav jsou jedny z de- víti integrujících funkcí mozku. Často totiž ne- dostatečné komunikační dovednosti souvisejí s nízkým sebevědomím, a ještě častěji s nejisto- tou a trémou. I přehnané sebevědomí je ale problém! Když ale zůstanu čistě u rétorických schopností, považuji z praxe za obecnou chybu chaos v myšlenkách. Ten potom totiž působí i chaos ve stavbě vět. Nedoceňujeme složení a speci ika cílových skupin, plýtváme slovy, používáme ustálené fráze, složitá souvětí, neví- me si rady s vlastním tělem a mimikou. Nejčas- tější bariérou, se kterou pracujeme, je intonace. Podle té se hned pozná, jak dalece lidé rozumějí tomu, co sami říkají. Projevuje se to tím, že se takzvaně bojí polidštit a mají paradoxně tendenci mluvit dlouho, protože jsou bezradní. Miluju postřeh Marka Twaina, který řekl, že nejkrásnější řeč je ta, kde začátek a konec jsou blízko sebe. Pracujete raději se skupinami nebo individuálně? Skupinám se dá přednášet, můžete předat objek- tivní zkušenosti, ukázat základní chyby. Pokud ale máte odbourat existující bariéry, pokud máte s někým dojít na skutečně novou kvalitativní úro- veň, je nutná individuální práce. Nezbytná je totiž absolutní důvěra. Nejde jen o mluvený projev, trénujeme celek, soulad obsahu a formy. Když se usmívá slovo, musejí se usmívat i oči, rytmus a barva řeči, poloha hlasu… Neverbální komuni- kace je nesmírně důležitá, ale také vysoce indivi- duální a citlivá. Jde často o zcela nepatrná gesta, doteky, zvednuté obočí. Správná komunikace musí být přesvědčivá a má přirozeně, nenuceně zdůrazňovat vaši vlastní osobnost. K tomu je nut- ná supervize trenéra a okamžitá zpětná vazba, proto jako pomocníka s sebou vozím kameru. Samozřejmostí je oboustranná trpělivost a pocti- vý trénink. To se nedá naučit hned. Je potřeba zasadit do podvědomí určité návyky, aby je klient dělal automaticky a mohl se soustředit jen na ob- sah sdělovaného. Většina manažerů dnes prochází prestižními školami. Jak jsou na tom s komunikací? Ti, co se na mne obracejí, přiznávají, že ne moc dobře, protože s nimi nikdo nepracuje individu- álně. Zvlášť muži ve vedoucích funkcích násled- nou výuku komunikace podceňují. Dostanou se do víru práce a na ostatní nemají čas. Ustrnou ve stereotypu, věří tomu, že ono to nějak dopad- ne, a pak už může být na změnu pozdě. Někteří postrádají schopnost naslouchat a následně se šikovně dostat k cíli, který sledují. Teď jsem do svých přednášek zařadila i práci s emocemi a spolupracuji s psychoterapeutem. Osvědčuje se mi to. Kapitola sama pro sebe je krizová komunika- ce. Přiznání chyby je složitá disciplína, a to i komunikačně. Co poradíte? Když už neumíme kon liktům či chybám zabránit a vzniknou, pak rozhodně není dobré je obcházet a dělat, že neexistují. Přikláním se k přiznání chyby, ale je to z pohledu komunikace skutečně náročné, představuje to celý soubor nástrojů, od nastavení krizového týmu až po metody. Právě v krizových situacích vzniká prostor, kdy se uká- že, jak je nezbytné a významné umět pracovat s informacemi, využít schopnost interpretace. Což není v podstatě nic jiného než nátlaková tak- tika blafování. Učíme se, jakou roli v těchto situa- cích hrají tiskoví mluvčí, tiskové konference a jiná veřejná vyjádření, jaký smysl mají vyjednávací taktiky. Někdy totiž zafunguje tvářit se jako vítěz, někdy jako poražený, existuje i taktika výhra-pro- hra. Tady je důležité si uvědomit, že úkolem kri- zové komunikace není vždy pravda, ale co nej- menší škody. Dnes je kurzů komunikace celá řada. Jak poznám kvalitní? Těžko, protože komunikace není dogma. A bohu- žel nezpůsobilých lektorů a agentur, kteří za značné honoráře jen prezentují to, co si načetli v chytrých knížkách, je dost. S několikaletou praxí a zpětnou vazbou si stojím za tím, že není nad praktickou zkušenost v oboru, který prezentuji. To doporučuji jako jedno z prvních kritérií. Máte nějakou radu na závěr? Ženám bych radila, aby nespoléhaly jen na ty- picky ženské zbraně. Mohou být totiž osudově zrádné. A mužům, zvlášť workoholickým mana- žerům či šéfům početnějších týmů, by prospělo, kdyby měli pod kontrolou image takzvaného rychlého muže, kdyby se nebránili trochu se po- lidštit. Absolventka Fakulty žurnalistiky UK Praha, byla vedoucí vnitropolitické redakce a zástupkyní šéfredaktora de- níku Noviny, působila jako redaktorka, scenáristka a moderátorka různých rozhlasových i televizních stanic, a pře- devším ve zpravodajských redakcích České televize a TV Nova. Po odchodu z médií zastupovala deset let Fakultní nemocnici v Motole jako PR manažerka a tisková mluvčí. Přednáší jako lektorka rétoriku a komunikaci na několika sou- kromých vysokých školách, vede indi- viduální tréninky i semináře o prezen- taci a komunikačních dovednostech pro podnikový management, MBA i státní a veřejnou správu. Byla starost- kou a je zastupitelkou v Sadské ve Středočeském kraji, kde žije. Eva JURINOVÁ BE CLEVER 99

Při přípravě projektů jste zavedli metodu startovacích workshopů. Co je jejich náplní? Snažíme se naladit projektový tým na stejnou vlnu. To znamená domluvit se s investorem, pro- jektanty a realizační irmou na způsobu spolu- práce. Většina investorů si totiž spojuje výstavbu s obdobím velkého stresu. My jsme se rozhodli vytvořit tým, který jim toto období pomůže zvládnout. A ve výsledku projekt může dopad- nout lépe, za menší náklady a s méně spory. Jak přesně workshopy probíhají? Důležité je, aby byl přítomen moderátor. U nás je to kolegyně se specializací na mezilidské vzta- hy a poznatky z neurobiologie. Nejprve se všich- ni představí a pak diskutujeme o tom, co kdo dělá a jaké má cíle. Je důležité, aby nikdo neměl pocit, že ho někdo do něčeho nutí. Takový postup práce u nás asi ještě není moc běžný… Myslím si, že zatím ne, ale čím dál více se o tom začíná mluvit. Stavebnictví je speci ické v tom, že se neustále setkávají různé týmy, z nichž kaž- dý má svého týmového ducha. Každý má svou kulturu. V jednom týmu se slaví úspěchy, ve dru- hém se poukazuje na chyby. A když se pak se- jdou na stavbě, tak je možné, že to dojde do ab- solutního iaska. A proto dáváme týmy dohromady hned na začátku projektování, na- stavujeme si pravidla spolupráce, sdílíme poža- davky, očekávání, de inujeme možná rizika… V podstatě vytváříme novou společnou kulturu, kterou budeme během projektu společně žít. Jak na to reagují? Reakce jsou velmi zajímavé. Mladí lidé okolo 35 let jsou tomu většinou otevřeni, starší genera- ce je skeptičtější. Ale nakonec se všichni zapojí. Ještě se nám nestalo, aby nám někdo řekl, že byl workshop špatný. Všichni si ho většinou pochva- lují. Víte, lidé se obecně stydí říkat nahlas své po- třeby. Ale je to důležité, abychom si vyjasnili, co kdo od kolegů očekává. Z mého pohledu by si lidé, i mimo stavebnictví, měli více hledat cestu k sobě. Proto se mi líbí procesy, kdy jsou nuceni spolupra- covat. Jako je to třeba právě u těchto startovacích workshopů nebo u systému přípravy projektů ve standardu BIM, který již aktivně používáme. V čem spočívá? Už od pradávna se projektová dokumentace vždy kreslila ve 2D. A zhruba před 10 lety se začalo mluvit o modelování. Přestali jsme kreslit a začali jsme vytvářet modelovou dokumentaci ve 3D. Pokud tuto dokumentaci rozšíříme o detailní informace jednotlivých částí, pak vzniká takzvaný BIM, Building Information Modeling, v překladu modelování stavby s informacemi. V počítači se vytvoří 3D model stavby, na kterém mohou všich- ni pracovat společně. Jaké jsou jeho výhody? Model 3D obsahuje veškeré informace potřebné k realizaci stavby. Pokud se ho naučí irma ovlá- dat, velmi jí to usnadní práci. Rozpočtáři mohou objednat přesný počet cihel nebo určité množ- ství omítkové směsi. Model 3D také pomáhá na- lézt veškeré chyby daleko dříve. Když v něm kdo- koliv něco změní, ostatní to uvidí. Realizační tým to nutí vzájemně spolupracovat, komunikovat. Vzniká tak úplně jiný typ týmového nasazení. V práci přece jen trávíme většinu svého času. A je jenom na nás, jestli se rozhodneme se neu- stále s někým hádat, nebo být ve vzájem- ném souladu a být spokojení. Nejde tedy zdaleka jen o nový software, ale o nový způsob spoluprá- ce, systém přípravy a řízení projektů. Lucie Slováková archiv DELTA Projektconsult HLEDÁME SPOLEČNOU ŘEČ Člověk ze své podstaty stojí o kooperaci s okolím. Společně něco vytvářet a diskutovat o tom. Aby práce na konkrétním projektu probíhala efektivně, je třeba hledat cestu k cíli s co nejmenším počtem komplikací. Erik Štefanovič, jednatel české společnosti DELTA Projektconsult s. r. o., mluví o tom, jak pracovat spolu, a ne proti sobě. Společnost s původem ve Welsu má celkem 7 dceřiných společností, a to v Rakousku, Čechách, Slovensku a na Ukrajině. Zaměřuje se na projekty pozemních staveb v oblasti zdravotnictví, well- ness, kultury, vzdělávání, průmyslu, administrativy, nakupování, zábavy i bytové výstavby. Do port- folia jejich realizací patří například budova Rakouského gymnázia v Praze či rekonstrukce secesního hotelu Golden Crown, výrobní a průmyslové haly zejména pro oblast automotive, z nichž ta pro společnostWITTE získala hodnocení jedné z nejmodernějších průmyslových hal v ČR.Typické jsou pro společnost DELTA také stavební projekty obchodních řetězců, například BILLA či ASKO. DELTA Projektconsult s. r. o. BE CLEVER 100

... Holandskem bez kapitánských zkoušek www.holandskonalodi.cz SR9OWDYØ OX[XVDħSURRVRE www.ceskonalodi.cz Plujte s námi ... VIP linka Daniël Hagen 602 179 664, 24/7 9+RODQGVNXVLORÎ Ĉ®G®WHVDPL$Y3UD]H9¢V WRU¢GLQDXÌ®PH

104 MANAŽERSKÉ ŠPIČKY SE SETKALY NA ŽOFÍNĚ Ohlédnutí za předáváním cen Manažer roku 2016 108 STYLOVÁ POHODA U VLTAVY Křty vydavatelství C.O.T. media 112 KULATÉ STOLY COMENIUS 116 KARLÍN V OBLEŽENÍ RŮŽÍ Pozvali jsme vás na předpremiéru nového muzikálu 118 LUXUS, CHUTĚ, ZÁŽITKY… Malé setkání v New Living Center 120 MIXER 2017: MUSÍME SI POMÁHAT Setkání s podnikateli Jihomoravského a Středočeského kraje

JAN ŠMÍD: Podpis traktoristy Cipriana, 2013 Původní panorama je složeno ze sedmi fotografií plošně v jedné řadě JAN ŠMÍD: Podpis traktoristy Cipriana, 2013 BE CONNECTED

Sabina Bařinová Česká manažerská asociace MANAŽERSKÉ ŠPIČKY SE SETKALYNA ŽOFÍNĚ Letošní ročník nejprestižnější manažerské soutěže v České republice už zná své vítěze – Manažerku a Manažera roku 2016. Vyhlašovatelé prostřednictvím soutěže už 24 let vyhledávají a oceňují ty nejvýznamnější osobnosti českého managementu s ohledem na jejich metody a přínos pro rozvoj lokální ekonomiky. Soutěž Manažer roku je každoročně vyhlašo- vána Svazem průmyslu a dopravy České republiky ve spolupráci s Konfederací za- městnavatelských a podnikatelských svazů České republiky a s Českou manažerskou asociací. Kla- de si za cíl přispět k rozvoji elity českého mana- gementu, a to systematicky už od roku 1993. Do letošního ročníku bylo nominováno 71 kandi- dátů nejčastěji z oblasti zpracovatelského průmy- slu, ze kterých odborná porota vybírala manažera a manažerku roku, deset nejlepších českých ma- nažerů a dále také nejlepší manažery dvaceti šesti odvětví, vynikajícího manažera malé irmy i střední irmy a také mladý manažerský talent. Mimo tyto kategorie však odborná porota udělila i cenu za „inovaci pro udržitelný rozvoj“ a vyhod- notila nejlepší studentskou esej, tentokrát na téma digitální společnost. Nejvyšší titul letošního roku obdržela jako Mana- žerka roku 2016 předsedkyně představenstva společnosti U & SLUNO a. s. a prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR paní Marta Nová- ková, titul Manažer roku 2016 si vysloužil pan Emil Beber, předseda představenstva výrobního družstva KOVOBEL. Ocenění společně s blahopřá- ním předal těm nejlepším českým manažerům premiér Bohuslav Sobotka a zástupci vyhlašovate- lů soutěže Jaroslav Hanák (SP ČR), Jan Wiesner (KZPS ČR) a Pavel Ka ka (ČMA) ve čtvrtek 20. dub- na 2017 v prostorách pražského paláce Žo ín. BE CONNECTED 104

BE CONNECTED 105

ANKETA Těm nejúspěšněj- ším inalistům, kteří byli vyhlášeni jako TOP 10 českých manažerů roku 2016, jsme položili záludnou otázku: Jaksemanažeřiučí jednéz klíčovýchvlast- ností,a sicenaslouchá- ní?Jakse učívnímat svůjtýma případně i přijímatpravdu,která nemusíbýtvždycky příjemná,a měnit ji v konstruktivnípod- nětyprodalšírozvoj? 106 BE CONNECTED

Ing. MARTA NOVÁKOVÁ předsedkyně představenstva U & SLUNO a. s. Já jsem kvůli tomu, abych se naučila„manažerské do- vednosti“, začala studovat MBA. Musím říci, že studium MBA na dobré univerzitě mohu obzvlášť doporučit především těm manažerům, kteří mají určitou odbornost (lékař, právník, IT pracovník…) a v rámci jejich kariéry se od odbornosti přesou- vají do pozice manažerské. Ale kromě teorie, ke které pomůže dobrá škola, je dobrým učite- lem také vlastní intuice a schopnost sebereflexe, která je daná především praxí. Klíčovou vlast- ností manažera je ovšem schopnost přijímat rozhodnutí, která jsou v podmínkách neurčitos- ti. Mnohdy je rychlost rozhodnutí důležitější než to, jestli je rozhodnutí správné nebo nikoliv. Ing. EMIL BEBER předseda představenstva KOVOBEL, v. d. Manažer musí přijímat při- pomínky svých spolupra- covníků, ačkoli nejsou vždy příjemné, bez emocí a snažit se je vyřídit k oboustranné spokojenosti s tím, že kon- struktivní podněty použije při dalším řízení rozvoje firmy. Správný manažer vždy bez otále- ní přizná svoji chybu v rozhodování a následně tuto chybu ve spolupráci s podřízenými co nejdříve a co nejefektivněji odstraní. Mgr. JAN DUSPĚVA předseda představenstva a generální ředitel ČEPRO a. s. Domnívám se, že učit se umění naslouchat je nekonečný proces, kterým správný vedoucí pracovník prochází celou svou karié- ru. Mně osobně v této dovednosti velmi pomohly postupné kroky v kariéře, hodně mi daly první praxe na střed- ní průmyslové škole, důležitá byla i základní vojenská služba. Za velmi důležitý faktor vní- mám i úctu ke každému podřízenému a ke každé pracovní pozici – pak schopnost naslouchat přichází přirozeně. Ing. LADISLAV VERNER generální ředitel SOMA spol. s r. o. Už v dobách, kdy jsem ne- byl majitelem firmy, jsem se snažil v tom nejlepším smyslu jako majitel cho- vat – přistupovat tedy zod- povědně ke svěřené práci, a takový přístup jsem vyžadoval i od svých podřízených. V takové situaci se nezabýváte tím, jestli je pravda příjemná nebo ne, ale jen řešíte vzniklý problém. Ke správnému roz- hodnutí jsou nutné objektivní informace a ty nedostanete, pokud nebudete naslouchat svému týmu a vnímat ho. Ing. LUDĚK STEKLÝ, MBA generální ředitel AGC Automotive Czech a. s. To je zcela individuální. Mně se osvědčilo se zastavit, najít si čas a poslouchat své kolegy. A to nejen formálně.Vidění světa je pro každého z nás velmi individuální a často vel- mi rozdílné. Pokud nevnímám, co se mnou kole- gové řeší, nejsem jim tak vzorem a nedávám jim dobrý příklad. A pokud za něco přijímám odpo- vědnost, musím vědět za co. Naslouchání je hod- ně spojeno se schopností sebereflexe. Často je potřeba to podpořit externí silou, která pomů- že odemknout náš potenciál, navede nás v pře- mýšlení a pomůže nám být lepšími.V případě mém a mých kolegů je onou silou externí kouč, se kterým již několik let spolupracujeme. A mu- sím říci, že posun od poslouchání k naslouchání pozoruji nejen u sebe. Ing. JOSEF RADA ředitel Úřadu pro civilní letectví ČR Asi není možné naučit se naslouchat, to už musí mít člověk v sobě. Je ale rozhodně dobré snažit se alespoň si uvědomit, že je rozdíl mezi naslou- cháním a posloucháním. Vyslechnout si, vní- mat a navíc přijmout jiné názory je někdy těžké, zvlášť když má člověk vizi, kterou si je pevně jistý a vidí ji jako jedinou možnou. Máte-li ale kolem sebe tým lidí, kterým věříte, a víte, že oni věří vám, je vždycky ku prospě- chu o jiných názorech alespoň přemýšlet. Ta správná cesta totiž často bývá zpevněna kompromisy, zpětnou vazbou a dobrými radami. PETR NOVÁK, MBA jednatel a generální ředitel Koyo Bearings ČR s. r. o. Je to někdy obtížné, možná pro někoho i nepříjemné, ale každý schopný manažer se musí naučit naslouchat li- dem a musí umět přijímat kritiku. Jedině tak se posílí, rozpozná realitu světa kolem sebe a nevidí svůj podnik a svá rozhodnutí pouze v růžových brý- lích. Naučí se to však jedině praxí. Základem je být otevřený, odložit stranou své ego a být při- praven přijímat cizí názory.V praxi se mi nejvíce osvědčila skromnost a otevřenost vůči kolegům a kolegyním. Musí ovšem existovat hranice a je dobré jasně rozlišovat mezi profesním a osob- ním životem. Odlišnost těchto rolí si manažer musí uvědomit a ve své funkci se chovat jako profesionál. Ing. JAN HŮDA, Ph.D. předseda představenstva Rybářství Třeboň Hld., a. s. Úspěšný manažer si musí uvědomit, že nemůže vě- dět všechno. Musí se neu- stále zdokonalovat a zavá- dět nové věci, bez ohledu na to, kdo s jejich návrhem přišel. Že se pleteme, je naprosto normální, a to nejen jako jednotlivci, ale i jako celé týmy. Je proto naprosto nezbytné konstruktivní kritiku nebo názor nikdy nebrat na lehkou váhu. Umět přiznat chybu a pochválit toho, kdo přišel s nejlepším řešením, je naprosto nutné. MUDr. ALEŠ HERMAN, Ph.D. ředitel Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Umění naslouchat mají ti nej- lepší manažeři jako jednu z vrozených osobnostních vlastností. Pokud ji člověk nemá, musí na sobě pracovat. Tato kvalita souvisí s životní zkušeností, znalostmi oboru a hlavně s pokorou. Pokud člověk dokáže přijmout fakt, že jeho názor nemusí nutně být ten nejlepší, dokáže ostatním naslouchat a uznat jejich argumenty. Autokratic- ké řízení společností je passé.Týmová práce, různost názorů a hledání té nejlepší cesty lze však jen s nejlepšími odborníky a jejich názory. 107 BE CONNECTED

1 Za oknem se jaro přetahovalo s posledními rozmary zimy o nadvládu, ostatně, jak se na aprílové počasí sluší a patří. Vltava si líně, ale sebevědomě tekla v širokém toku, ostatně, jak se podle Smetanovy druhé symfonické bás- ně z cyklu Má vlast sluší a patří. Fred vyzýval Ginger k dalšímu společnému tanci, ostatně, jak se podle návrhu architektů Franka Gehryho a Vlada Miluniče na Tančící dům sluší a patří. Dokonalé kulisy pro jarní křest titulů Be the Best a Komora.cz, ostatně jak se na vydavatelství C.O.T. media sluší a patří. Uvolněná atmosféra, líbivý kulturní program, čilý diskusní ruch mezi vámi – našimi hosty. Děkujeme, že jste přijali naše pozvání a mohli jsme se společně potkat, tentokrát v prosto- rách Art Restaurantu Mánes. A už dnes vás srdečně zveme na křest příští. Ten letní se totiž uskuteční v rámci party k 20. výročí od založení naše- ho mediálního domu. Budeme rádi, když u toho budete opět s námi. STYLOVÁ POHODA u Vltavy Marek Hubač Aleš Funke BE CONNECTED 108

1 Zatímco Karel Muzikář (Comenius) konverzoval s Jiřinou Nepalovou (Renomia) a Janem Wiesnerem (Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR), Zita Muzikářová se začetla do časopisu Komora.cz 2 Křest jarního vydání magazínu Be the Best tentokrát obstarali Karel Muzikář (Comenius), developer Martin Jaroš (PSJ Invest) a Gabriela Ben Ahmed (C.O.T. media) 3 Také by vás zajímalo, koho se zaujetím poslouchají Pavel Krůta (Korus EU) a Jaroslav Kašický (Delor)? 4 Mužem titulní strany dubnového vydání měsíčníku Komora.cz byl Luboš Chaloupka (UJAK). Večerem provázela moderátorka Tereza Jandová 5 V Art Restaurantu Mánes došlo i na doktorský rozhovor – Ota Schütz (Žilní klinika) se potkal s manželi Švestkovými 5 2 4 3 4 BE CONNECTED 109

6 7 8 9 10 10 S dobrou náladou jde všechno lépe – Vladimír Dzurenda (Bang & Olufsen) a Karel Vágner (Hästens) 6 Gabriela Ben Ahmed (C.O.T. media), Karel Muzikář (Comenius) a Blanka Vraspírová (ESTETICUSTI) pochytali jedny z prvních jarních paprsků 7 Leo Novobilský (Léčebné lázně Mariánské Lázně) se při čtení časopisu Be the Best náramně bavil 8 Hana Šmejkalová (Letiště Pardubice) stihla probrat situaci před letní sezónou s Janem Koláčným (CK Čedok) 9 Křtu se zúčastnil i místopředseda Senátu ČR Jaroslav Kubera s manželkou a dobře se bavili BE CONNECTED 110

11 13 12 14 15 11 Fotograf Jadran Šetlík si porovnává selfie s Magdou Partyka (Huawei). Rozhodčího jim dělá Michal Zapletal (Alfa Portas) 12 Jarního křtu vydavatelství C.O.T. media se za doprovodu Karla Muzikáře (Comenius) zúčastnil i indický podnikatel Cyrus S. Poonawalla 13 Pár slov prohodili i Karel Waisser (Slavia pojišťovna) a Tomáš Kotrč (ABF) 14 Dámy Ivana Sankot (Aqua Angels), Marina Naymushina, Lara Kolesnikova (zprava) s chutí i zapózovaly 15 Také byste si rádi poslechli vtip, který rozesmál Libora Přerosta (PŘEROST A ŠVORC AUTO)? Snad příště… BE CONNECTED 111

KULATÉ STOLY COMENIUS Neformální setkávání představitelů byznysu se zástupci státní správy – to je jedna z forem podpory podnikání, o niž se dlouhodobě snaží partner magazínu Be the Best, společnost Comenius v čele s prezidentem Karlem Muzikářem. Rok 2017 přivedl ke společnému stolu hosty nejen významné, ale jako obvykle i velmi zajímavé. 28. února TOP HOTEL Praha Setkání s prezidentem České republiky Milošem Zemanem 2 3 1 BE CONNECTED 112

29. března TOP HOTEL Praha Setkání s ministrem zemědělství České republiky Marianem Jurečkou 23. března TOP HOTEL Praha Setkání s ministrem zdravotnictví České republiky Miloslavem Ludvíkem 4 Comenius archiv společnosti Comenius 5 6 1 Prezident republiky se zdraví s LadislavemVitoulem 2 Pavel Smutný (AK Císař, Češka, Smutný), LadislavVitoul (Vápenka Vitoul), Jaroslav Hlinovský (Kancelář prezidenta republiky), Miloš Zeman, Karel Muzikář (Comenius) a Kamil Čermák (ČEZ) 5 Jiří Neudörfl (ZS Dobříš), Ota Reinbergr (TereosTTD), Marian Jurečka, Karel Muzikář (Comenius), Jiří Zelenka (ZD Krásná Hora nadVltavou) 6 Simona Sokolová (Olma) 3 Karel Muzikář jr. (Weil, Gotshal & Manges), Andrzej Modrzejewski (Unipetrol), EvaTrotter (PEM Invest), Karel Muzikář (Comenius) 4 Karel Muzikář (Comenius), Eva Gottvaldová (Ministerstvo zdravotnictví), prim. Hana Roháčová (Nemocnice Na Bulovce), Miloslav Ludvík, AndreaVrbovská (Nemocnice Na Bulovce), Dana Jurásková (Všeobecná fakultní nemocnice), Pavel Budinský (FN Motol), Jan Oberman (Korado Consulting) BE CONNECTED 113

20. dubna Kongresové centrum Praha Setkání s ministrem obrany České republiky Martinem Stropnickým a armádním generálem Josefem Bečvářem, náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky 18. května hotel Pyramida Setkání s guvernérem České národní banky Jiřím Rusnokem 7 Rostislav Dvořák (Svaz českých a moravských výrobních družstev), armádní generál Josef Bečvář (náčelník Generálního štábu AČR), Martin Stropnický, brigádní generál Josef Kopecký (Vojenská akademie AČR), brigádní generál Pavel Kříž (náčelníkVojenské policie), Karel Muzikář (Comenius) 8 Rostislav Dvořák (Svaz českých a moravských výrobníchdružstev),JosefVojáček(Vojenské lesy a statky), Martin Stropnický 9 Miroslaw Kastelik (Unipetrol),Tomáš Spurný (Moneta Money Bank), Andrzej Modrzejewski (Unipetrol), Jiří Rusnok (ČNB), Karel Muzikář (Comenius),PetrStuchlík(Fincetrum) 10Tomáš Čáp (Comenius), Ondřej Horák (Amista investiční společnost), Jakub Joska (AKKFLegal),PavelKrůta(KorusEU) 11Charles Sheehan (Velvyslanectví Irska), Karel Muzikář (Comenius), Jiří Rusnok (ČNB), Christian Hoppe (Velvyslanectví Nizozemského království) 7 8 10 9 11 BE CONNECTED 114

Řekněte to vůní! Vůně je možná detail, ale detail, který mluví. Najděte si tu svou, nebo si ji stvořte sami. Česká značka Maison & Tulipes staví především na tradicích italských parfumierů. Na českém a slovenském trhu zastupuje to nejlepší, co je ve světě uměleckých parfémů k mání. SHOWROOM: Bratranců Veverkových 2722, Pardubice VIRTUÁLNÍ PREZENTACE: www.facebook.com/maison&tulipes www.instagram.com/maison_and_tulipes

3 2 1 PARTNEŘI ORGANIZÁTOŘI KARLÍN V OBLEŽENÍ RŮŽÍ Rozkvetlý muzikál Čas růží z pera Sagvana To iho, který vznikl na motivy písní Karla Gotta, se 10. března dočkal své první veřejné generálky. Společně jsme byli u toho. Růžový muzikál o starém obrazu a zapo- menutém tajemství jedné osudové lásky přivádí k dokonalosti ikonické hity bez- konkurenčního sběratele Českých slavíků. Ab- solutně první veřejné představení napjatě sle- dovalo tolik diváků, že divadlo div nepraskalo ve švech. V hledišti nechyběl ani hudební dra- maturg představení Ondřej Soukup a producent Oldřich Lichtenberg, ujít si jej nenechal ani ře- ditel karlínského divadla Egon Kulhánek. Z VIP lóží představení nadšeně pozorovalo i 80 diváků z řad klientů a partnerů našeho vydavatelství, kteří si tak odnesli naprosto jedi- nečný zážitek – jako úplně první se stali diváky nového divadelního hitu. Sabina Bařinová Aleš Funke, HDK – David Kraus 1 Hudební divadlo Karlín ožilo s novým muzikálovým hitem 2 Dětští hrdinové růžového příběhu – Anetka v podání Ines Ben Ahmed a Honzík ztvárněný Matoušem Klímou 3 FrantišekZemjánek, majitel společnosti TipTop Art, a Ivana Franková z Kaiserštejnského paláce si hity Karla Gotta broukali společně se zpěváky BE CONNECTED 116

4 Zdeněk Bílek z České manažerské asociace s Evou Frindtovou si představení pochvalovali 5 Veřejnou generálku si společně s Gabrielou Ben Ahmed vychutnal i ředitel Hudebního divadla Karlín Egon Kulhánek 6 Majitelé společnosti Avanti Miloslava Procházková a JiříVacek s Gabrielou Ben Ahmed 7 František Hála s manželkou si na úspěch představení připili Starou mysliveckou 8 Anita Holancová (PROTECO nářadí), Jana Švábenská (Komerční banka) a Radek Hamerník (d\'Uriage) 8 7 4 6 5 BE CONNECTED 117

PARTNEŘI ORGANIZÁTOŘI Úterý 14. března byl zkrátka příjemný večer. Určitě pro těch několik desítek z vás, kdo jste přijali naše pozvání k se- tkání, které tentokrát bylo výhradně nepracovní. Šlo zkrátka jen o to se potkat, zastavit se a užít si sami sebe a pár chvil v příjemném prostředí. Prostory patra, které je vyhrazeno pro luxusní designové kuchyně, jsme nezvolili náhodou, vždyť největší kus vaší pozornosti patřil po celý večer mladému šé kuchaři Jakubu Fraňkovi, kte- rý na místě připravoval a servíroval delikatesy skutečně hodné zámecké kuchyně. A nebyl to zážitek jen chuťový, protože úžasné bylo už jen sledovat mistra kuchyně při práci. Jen dva oka- mžiky sebraly Jakubovi privilegium hvězdy veče- ra – když zpívala muzikálová hvězda Kamila Ný- vltová a když obchodní ředitelka New Living Center Hana Knězová s vydavatelkou našeho magazínu Gabrielou Ben Ahmed zahájily tombo- lu. Vy, kdo jste tam byli, víte. Víte ale, že jste se také stali svědky významného historického okamžiku? Gabriela Ben Ahmed totiž veřejně promluvila na mikrofon, když v úvo- du večera pronesla celá čtyři slova. Malý krok pro lidstvo, velký pro Gabrielu. I on přispěl k tomu, že tento večer byl natrvalo zapsán do kategorie nezapomenutelných a neopakovatelných… Předjaří dodalo příjemný základ, luxusní interiéry New Living Center poskytly exkluzivní zázemí, zpěvačka Kamila Nývltová pohladila po duši a šé kuchař Jakub Franěk uspokojil dokonale i ty chutě, o kterých jste dosud ani nevěděli, že je máte… LUXUS, CHUTĚ, ZÁŽITKY... Petr Karban Aleš Funke BE CONNECTED 118

1 Jan Pavelka a Ondřej Plánička (Pavelka Partners) s MartinouVítkovou (NWT) 2 Jan Špringl (Aqua Angels) nenalilTomáši Markovi (Česká pojišťovna) čistého vína, nýbrž čisté vody. Skvělé vody 3 Šéfkuchař hotelu Panství Jakub Franěk prokázal, že pracuje se svými surovinami doslova v rukavičkách 4 Fronta Jakubovou improvizovanou kuchyní byla víceméně trvalá, protože účastníky večera po celou dobu zásoboval lahůdkami, které přímo před jejich očima připravoval – nejprve jsme v úžasu zírali na jeho kuchařské mistrovství, poté v ještě větším úžasu vychutnávali plody té práce 5 Miloslava Procházková (Avanti koberce) převzala jednu z cen z rukou Hany Knězové (NLC) a Gabriely Ben Ahmed – večer v příjemném prostředí s gurmánskými hody nepostrádal ani tombolu 4 5 1 3 2 BE CONNECTED 119

ORGANIZÁTOŘI PARTNEŘI ZÁŠTITU PŘEVZAL ORGANIZÁTOŘI MIXER 2017:Musíme si pomáhat… Setkávání představitelů podnikatelské sféry s experty a zástupci státní správy a samo- správy je pro všechny zúčastněné nezbytné. Pro to, abychom mohli být lepší a lepší, je nezbyt- né, aby první, druzí, třetí i čtvrtí věděli, co a proč činí ti ostatní. Aby si pomáhali. Proto také vznikl seriál výjezdních setkání, která ve spolupráci s Hospodářskou komorou České republiky organi- zuje naše vydavatelství. Březnové setkání patřilo Jihomoravskému kraji a záštitu nad ním převzal hejtman Bohumil Šimek. Diskuse se soustředila ponejvíce na problematiku územního plánování a rozvoje.Těžištěm jsou stavby dopravní infrastruktury, zahrnující dálnice, železniční koridor i brněnské letiště. BE CONNECTED 120

Petr Karban Martin Grobař a Aleš Funke PARTNEŘI ZÁŠTITU PŘEVZAL ORGANIZÁTOŘI Středočeské pokračování pod záštitou hejtmanky Jaroslavy Pokorné Jermanové se odehrálo na prahu druhé poloviny května. Témata, která se na setkáních Mixer stávají obsahem, nejsou nikdy jednostranným sdělením. Naopak, otevírají teprve prostor k hlubší diskusi, ať již podnikatelské, politické či odborné. Tentokrát byly v centru pozornosti veřejné zakázky a nové investiční možnosti, které přináší program ESFI. BE CONNECTED 121

ALUKOV................................... 50 Rohanské nábřeží 8 186 00 Praha 8 www.alukov.cz À la Maison.............................. 37 nám. Republiky 1078/1 110 00 Praha 1 www.alamaison.cz Ambassador Zlatá husa........ 74 Václavské náměstí 840/5 111 24 Praha 1 www.ambassador.cz Asiana ...................................... 46 Velflíkova 1430/8 160 00 Praha 6 www.letuska.cz Castel Frères ........................... 13 Kodaňská 1441/46 101 00 Praha 10 www.groupe-castel.com/en/ Centrála cestovního ruchu Thajska......................... 76 Purkyňova 2121/3 110 00 Praha 1 www.tourismthailand.org Coface...................................... 86 nám. I. P. Pavlova 1789/5 120 00 Praha 2 www.coface.cz Comenius ..............................112 nám. Kinských 741/6 150 00 Praha 5 www.comenius.cz C.O.T. media...................86, 108, 116, 118, 120 Táboritská 23/1000 130 00 Praha 3 www.cotmedia.cz Česká manažerská asociace.................................104 Václavské nám. 831/21 110 00 Praha 1 www.cma.cz Česká pojišťovna.................... 94 Spálená 75/16 113 04 Praha 1 www.ceskapojistovna.cz D Advisory Partners .............. 90 Pobřežní 3 186 00 Praha 8 www.advisorypartners.cz Delta Projektconsult ...........100 Komenského nám. 1342/7 Horka-Domky 674 01 Třebíč www.delta.at Dutch Masters......................101 Golčova 1/2 140 00 Praha 4 www.skippersclub.cz ESO travel................................ 40 Korunovační 22 170 00 Praha 7 www.esotravel.cz ESTETICUSTI........................... 89 Velká Hradební 3385/9 400 01 Ústí nad Labem www.esteticusti.eu Facederma ............................124 Teslova 33 821 02 Bratislava Slovenská republika www.facederma.sk Hästens..................................123 Vinohradská 33/1420 120 00 Praha 2 www.postele-hastens.cz Hospodářská komora ČR....120 Na Florenci 2116/15 110 00 Praha 1 www.komora.cz Hotel Zlatá hvězda ................ 62 Smetanovo náměstí 84 570 01 Litomyšl www.zlatahvezda.com Hudební divadlo Karlín ......116 Křižíkova 283/10 186 00 Praha 8 www.hdk.cz Chateau Herálec..................... 71 Herálec 1 582 55 Herálec www.chateauheralec.com Incatering...................................5 Libocká 10/64 162 00 Praha 6 www.incatering.cz Jurinová Eva............................ 98 jurinova@volny.cz Kolaříková Jitka...................... 65 kolarikovajitka@seznam.cz Komerční banka..................... 86 Na Příkopě 33 114 07 Praha 1 www.kb.cz Krajský úřad Jihomoravského kraje .......................................120 Žerotínovo nám. 449/3 601 82 Brno www.kr-jihomoravsky.cz Krajský úřad Středočeského kraje .......................................121 Zborovská 81/11 150 00 Praha 5 www.kr-stredocesky.cz Lázně Luhačovice .....................2 Lázeňské nám. 436 763 26 Luhačovice www.lazneluhacovice.cz Léčebné lázně Mariánské Lázně........................................ 44 Slavkovský les, Masarykova 22/5 353 01 Mariánské Lázně www.danubiushotels.com Letiště Leoše Janáčka Ostrava .....................................75 Mošnov 401 742 51 Mošnov www.airport-ostrava.cz Maison Tulipes .....................115 Bratranců Veverkových 2722 530 00 Pardubice www.maison-tulipes.com M&T.......................................... 60 Čs. Odboje 1044 518 01 Dobruška pod Orlickým horami www.kliky-mt.cz MH Interiors............................ 36 Holečkova 15 150 00 Praha 5 www.mhinteriors.eu New Living Center...............118 Šafránkova 1238/1 155 00 Praha 13 www.newlivingcenter.cz Pavelka Partners.................... 10 Jugoslávská 620/29 120 00 Praha 2 www.pavelkapartners.cz Prague Boats .......................... 64 Dvořákovo nábřeží 110 00 Praha 1 www.prague-boats.cz Pražská mincovna.................. 72 Náměstí republiky 1090/5 110 00 Praha 1 www.prazskamincovna.cz PwC ......................... 8,14, 20, 86 Hvězdova 1734/2c 140 00 Praha 4 www.pwc.com/cz RUG CZ..................................... 54 Domažlická 2780/176 318 00 Plzeň www.rug.cz Saudek Jan.............................. 68 Saxo Bank................................ 47 Husova 240/5 110 00 Praha 1 www.cz.saxobank.com SIKO Koupelny........................ 38 Skorkovská 1310 198 00 Praha 9 www.siko.cz Šarlota Resort......................... 58 Prosečnice 10 257 42 Krhanice www.sarlotaresort.cz Šmíd Jan.................................. 82 info@smidphotography.com www.smidphotography.com TUkas ....................................... 56 Černokostelecká 565/114 108 34 Praha 10 www.tukas.cz U & SLUNO.............................. 30 Kovářova 1461/1D 155 00 Praha 13 www.u-sluno.eu Úřad průmyslového vlastnictví................................ 12 Antonína Čermáka 2A 160 00 Praha 6 www.upv.cz WORKtest................................ 92 Štěrboholská 102a, budova B 102 00 Praha 10 www.worktest.cz Zámek Panství Dlouhá Lhota..................................19, 22 Dlouhá Lhota 1 263 01 Dlouhá Lhota www.panstvi.cz Zámek Zbiroh......................... 52 Zbiroh 1 338 08 Zbiroh www.zbiroh.com svatba@zbiroh.com Adresář 122

123

Prvá kozmetika, ktorá rešpektuje nároky slovenskej pleti. Môj najvzácnejší šperk je moja tvár. Ja jej dávam luxus, ona mne krásu. Čo vidíte, nie je náhoda, ale dielo prírody. Byť príťažlivá je moje rozhodnutie. S L O V E N S K Á K R Á S A www.facederma.sk P á ko metika kto á