Montana 4/2011

1 69Kč69Kč ROČNÍ PŘEDPLATNÉROČNÍ PŘEDPLATNÉ 365 Kč365 Kč 3,29€/99Sk3,29€/99Sk L E Z E C K Ý Č A S O P I SL E Z E C K Ý Č A S O PP II SS42011 Jóga Černá perla Balkánu Ortler Aconcagua Melloblocco MČR a SR Mera Peak Totes Gebirge MS v Arcu Armando Suárez Diez Olda Kopal Bouldrování v rakouských Alpách Neuropatolog

2

Editorial Comix Yoga – ancient wisdom is increasingly popular among climbers lately. Bloody mountains? Definitely not… a brief insight into climbing in Montenegro. Armando dedicated his whole life to climbing. Meeting of the 1965 Schary expedition participants. The Salewa Rock Show stopped in our country for the first time. Bouldering in Austria – general overview. An effigy of Olda Kopal, who passed away few weeks ago. The Reinhold Messner’s favourite Ortler still entices mountaineers. The biggest bouldering contest as seen by Jako. A climbing trip across the States, Part III. Some tips for Grossamer at Totes Gebierge. Aconcagua stoutly tests your condition. The summit of Mera Peak is reachable even for you… „Nuropatolog“ may mean Everest to someone. In our shops Interesting Books Go for it! Competitions Epilogue Úvodník 2 Jiří Matuszek Komiks 2 Vojtěch Dvořák Jóga 4 Martina Čufar Prokleté hory? Určitě ne 10 Vladimír Bureš Pure climbing life: Armando Suárez Diez 13 Aleš Eichmeier Setkání účastníků legendárního kavkazského prvovýstupu severní stěnou Šchary z roku 1965 16 Martin Krejsa SALEWA ROCK SHOW – TOUR STOP LABÁK 18 Tomáš Roubal Bouldrování v rakouských Alpách 20 Martina Scheichel, Jörg Guntram Olda Kopal 24 Martin Krejsa Severní stěna Ortleru 32 Radka Filipová Melloblocco 2011 34 Jožo Kunoš Think Big! 36 Tomáš Greksák Tip na babí léto v Totes Gebirge 40 Radek Lienerth Aconcagua 44 Patrik Barjak Mera Peak 48 Honza Odehnal Plňte si své sny 52 Petr Pipek Na pultech 54 Zajímavé knihy 55 A jdi... 56 Martin Stolárik Závody 58 Rak, redakce, Katka Minarova, Lumír Návrat Hovory z Montany 64 Tomáš Roubal O B S A HCO N T E N TS Tobias Wolf, Labské udolí, Monolit, Žaludeční likér IXa foto: Helmut Schulze Martina Čufar hledá vnitřní klid nejraději na horách foto: Lukasz Warzecha Tobias Wolf, Teplické skály, Egon, Perla Xb foto: Helmut Schulze

22 zení pod skálou může po pár víkendech ukon- čit vztah, nebo radost z dobře zalomené lišty. Dva pobyty u moře v Chorvatsku místo v Ádru už odsoudily nejednoho nadějného na lůzra. (Spotřeba 30 %.) Boulder č. 3 (TOP) Přichází poslední, někdy už dopředu vyřeše- ný boulder (pokud jste předešlé dva problémy zvládli OS), a tím je předání DNA do budoucna, čili narození dítěte. Boj o každý volný ne víkend, ale den se svádí krutý a neustálý víceméně do doby, než vaši potomci dosáhnou plnoletosti. Tady se blížíte k TOPu a pokud ho dolezete na OS, lezete až do smrti. (Spotřeba 20 %.) Někteřínedajínástupnebodruhouzónuprvním ani druhým, ale i pátý čistý pokus, pokud dole- zete na vrchol, je přelez a počítá se. Takže lezte, bouldrujte a hlavně nevzdávej- te se!!! See you in hell… Ú V O D N Í K Pomocí SMS si nyní můžete zaplatit aktuální výtisk (či libovolný jiný, maximálně rok starý). Příklad SMS: MONTANA 62010 JOSEF NOVAK KOUKOLSKA 842 PRAHA 9 199 00 odeslat na telefonní číslo 902 11 90 Po obdržení operátorovy zprávy o provedené platbě vložíme příslušný výtisk do obálky a odešleme na určenou adresu. ZaslužbuodpovídáAdvancedTelecomServices,s.r.o. Infolinka 776 999 199, www.platmobilem.cz Aba všem, je červnový čtvrtek, pomalu se rýsuje víkend a s ním snad trochu lezení. To, co se domluvilo víkend předchozí, může potvrdit, nebo změnit buď počasí, anebo kamarádi. Počasí ovlivňuje spousta faktorů, ale u lezců jsou to tři základní problémy — z mého pohledu tři životní bould- ry klimbera. Boulder č. 1 (nástup) Ukončenístudia,nástupdozaměstnání,kdyčasu je nějak míň, kolegové z práce mají jiné volno- časové aktivity a lezení se pomalu propadá do úrovně„jednou do roka a míň“. Samo že se vět- šinou změní i příjem a konzumní mašinérie po- zvolna likviduje svobodné myšlení mladého lez- ce. (Tady končí 50 % nadějí.) Boulder č. 2 (zóna) Pokud i po zařazení do výrobního procesu chuť a nadšení neutuchá, střez se bouldru ve středo- vé části. Tím je nalezení partnera (jakože lásky). Partner opačného (nebo stejného) pohlaví ne- musí sdílet tvé nadšení z vertikály a nudné se- Prostě pošlete SMS ve tvaru MONTANA mezera, číslo časopisu, rok vydání, vaše jméno a adresu pro doručení časopisu na 902 11 90. Cena je 90 Kč vč. DPH za odeslanou SMS. Výtisk Montany pohodlně až do schránky Jiří„Skoba“ Matuszek

5

44 ním profesionálů. Naučí vás správně dý- chat a udržet si správné držení těla, což je do začátku klíčové. Jakmile si osvojíte základy, můžete cvičit doma. Další otázka tedy zní, který typ jógy si vybrat? Exis- tuje spousta různých druhů: Ashtanga, Bhakti, Džňána, Hátha, Japa, Laya, Kriya, Kundalini… a některé komerční jako je PowerčiAerojóga.Mělibystesipárznich vyzkoušet a potom se rozhodnout, který vám nejlépe sedí. Jak mu˚že jóga prˇímo zlepšit vaše lezení? Začněme tělem – jak vypadá takový typický silný lezec? Trochu jako opice, že? Silné paže, velké bicepsy, široký krk a záda, horní strana zad natočená vpřed, ramena stočená dovnitř. Může se vám to zdát trochu přehnané, ale faktem je, že lezci mají často „lezecká“ záda – kifózu. Ta vzniká díky silným bicepsům, prsním a zádovým svalům. Všechny tyto svaly stáčejí ramena dovnitř a křiví vám horní část zad do jakéhosi hrbu, což způsobuje bolesti zad a poranění ramen. Jóga klade velký důraz na správné držení těla. Rovná páteř je nezbyt- ná pro to, aby energie volně proudila správnými kanály. Lezcům v hodinách jógy obvykle dělá velký problém udr- žet si správný postoj. Pamatuji si, že mě na začátku opravdu bolely svaly už jen z toho, že jsem se snažila sedět rovně jako správný jogín. Cvičení jógy vám pomůže narovnat si záda a otevřít ramena, přičemž posílíte horní část zad a klíčové svalové sku- piny a také si protáhnete a uvolníte své ztuhlé „lezecké” svalstvo. Při lezení obec- ně své tělo přitahujeme ke skále (síly smě- řujeme k tělu), zatímco u jógy je mnoho ásan, při nichž tělo tlačíme od země (síly směřují od těla pryč). Je to dobrá kompen- zace lezení, protože tak vyvažujeme svaly okolo ramen, loktů a zápěstí. Další výhodou je, že celé vaše tělo bude ohebnější. S ohebnějšími stehny a nohama dostanete těžiště blíže ke ská- le a bude vám k udržení stačit méně síly. Mnoho ásan také vyžaduje, abyste se opí- rali o natažené prsty, což je pro lezce ob- čas docela těžký úkol, protože mají prsty ztuhlé a zkroucené. Jejich narovnání pro vás však bude velká úleva! Jak lezení, tak jóga vyžadují silné břišní svalstvo. Přenos sil svalovým řetězcem od palců u nohou, nahoru no- hama až do ramenou, paží a prstů na rukou závisí na vašich svalech. Pokud jsou silné, nebude vám dělat žádný pro- blém udržet své tělo na strmých cestách a kroky vám budou připadat jako létá- ní. V józe existuje mnoho pozic, pohy- bů a rovnovážných poloh, které posilují svalstvo a naučí vás využít setrvačnost při přechodu z jednoho pohybu do jiné- ho (hlavně aštanga jóga). Mnohé náročné rovnovážné pozi- ce vám pomohou rozvinout rovnováhu, ohebnost, sílu a uvědomit si své vlast- ní tělo. To vám pomůže při lezení obec- ně a zejména na technických plotnách. U rovnovážných pozic vestoje je stabil- ní opora naprosto klíčová (jsou potřeba hluboké kořeny, aby stromu mohla vy- růst velká a široká koruna). To se přímo promítá do dobré a stabilní opory, kte- rou nám poskytnou naše chodidla a nohy a díky které dosáhneme výše a získáme více času a prostoru pro různé manévry pažemi a samozřejmě při tom ulevíme i unaveným svalům. Rovnovážné pozice nelze provádět bez toho, abychom se na ně důkladně soustředili a spoléhali tak na své duševní tělo. Jóga vás naučí, jak se soustrˇedit Jako u každého sportu, i v lezení je koncentrace důležitým faktorem úspě- chu. Během některých cviků se soustře- díte na své svaly, častěji na dech, v ji- ných na určitý bod (třetí oko) nebo na mantru (zvuk). Pokud se vám pozornost někam zatoulá, pravděpodobně ztratíte Jóga a lezení toho mají spoustu společ- ného. Obojí je něco víc než pouhý sled těžkých kroků nebo „nemožných“ ásan – jak by si snad mohl myslet povrchní pozorovatel. Pro mě lezení a jóga nejsou jen sport, ale způsob života, kontinuální, hluboký proces a celoživotní zkušenost. S jógou jsem začala poté, co jsem vi- děla fotky jogínů v náročných pozicích, kterévyžadovalyvelkouohebnostakteré jsem si chtěla vyzkoušet sama. Namáha- la jsem se a snažila se provádět cviky, jak rychle to jen půjde, ale pochopitelně to nefungovalo.Nevšechnosedádělatsvaly. Klíčemkúspěchujepochopenísebesama, svého těla, mysli a duše. Musíte najít rov- nováhu a naslouchat svému tělu, nic ne- očekávat a nesrovnávat se s ostatními. Jedině tehdy dokážete naplnit jedno ze rčení jogína Pataňdžáliho: „Dokonalosti v ásaně dosáhnete, když snaha o její pro- vedení přestane vyžadovat snahu.“ To samé se děje při hře na lezení. Znáte ty vzácné okamžiky, kdy vám všechno při- padá snadné, kroky jsou plynulé a řeše- ní nacházíte bez přemýšlení, kdy téměř beze snahy vytančíte na stěnu. To je jóga. To nastane, když „jdete s proudem”, když se řídíte svou intuicí a sjednotíte své vě- domí s univerzálním Bytím, jak řekl Yogi Bhajan. Jóga jako věda vznikla před více než 10.000 lety v Indii. Dnes se o ní napsalo už mnoho knih, ale i kdybyste si je přečetli všechny, moc vám na cestě k tomu, abys- te se stali skutečnými jogíny, nepomohou. „Vědění se stává skutečnou moudrostí je- dině tehdy, když je zakusíte vlastním srd- cem a bytím. Vědění se stane moudrostí, kdyžsestaneosobnízkušeností.Azískání moudrosti závisí na vašem vlastním cvi- čení a disciplíně.”(Yogi Bhajan) Zní vám to povědomě? Sledováním filmů o lezení ačtenímknihotréninkuseurčitěmůžete trochu zlepšit, ale musíte cvičit a dodržo- vat disciplínu. Žádné zkratky! Velice vám doporučuji, abyste alespoň na začátku navštívili lekce jógy pod vede- V posledních letech si lezci jógu velmi oblíbili. Proč to tak je? Způsobily to snad obrázky meditujícího Chrise Sharmy v lezeckých časopisech? Samozřejmě je možné, že se někteří lezci vydali na svou první hodinu jógy v naději, že budou stejně silní jako Chris. Ale těch důvodů je mnohem víc. Souzneˇní teˇla a ducha, koncentrace, meditace, ohebnost – zkrátka

5 Martina Čufar

66 rovnováhu nebo s cvičením přestanete kvůli únavě. Stejně tak je tomu i při le- zení. Když se stoprocentně soustředí- te na své pohyby, cestu, na chyty před sebou, necítíte, jak jste unavení, vaše pohyby jsou plynulé a snadné. Jakmi- le zapochybujete, nebo si něčím ne- cháte odvést pozornost, plynulost na- rušíte a začnete se namáhat více, než byste měli. Mnoho lezců zapomíná pořádně dý- chat, když lezou, zejména v obtížném úseku cesty. Často to vede k selhání, pro- tože bez dýchání vám do svalů nejde žád- nýkyslíkasnadnosevyčerpáte.Jepravda,

77 že u těžkých kroků je dýchání docela dři- na, když zároveň musíte zatnout všechny svaly, abyste tělu zabránili komíhat se ve vzduchu. Nácvikem různých technik dý- chání se ale naučíte dýchat dokonce i ve chvíli, kdy se to zdá nemožné. Pránajána nebolinaukaodýcháníjenedílnousoučás- tí každé lekce jógy. Naučíte se pohybovat tělem v rytmu svého dechu, snížit napětí ve svalech, ulevit si od bolesti a uvolnit se. „Mysl následuje dech. Klíč ke kontrole vlastní mysli spočívá v kontrole vlastního dechu.“ Myslím, že nejdůležitější je naučit se, jak naplno využít kapacitu svých plic. To se naučíte jogínským dechem, který se skládá ze tří částí: břišního, hrudního a klíčního dechu. Mnoho lezců neví, jak dýchat naplno, navíc mají příliš napjaté svaly na to, aby mohli dostatečně ote- vřít hrudník a zhluboka se nadechnout. A právě proto je tak důležité protáhnout si ramena a svaly hrudníku. Takže až se dostanete do potíží nebo k děsivé části výlezu, pomůže vám, když budete dýchat zhluboka a naplno. Zůstanete tak v klidu a najdete řešení. Steˇžejní veˇcí prˇi každém cvičení je relaxace Krátká relaxace před lezením obrátí naše myšlenky „dovnitř“, pomůže nám zapomenout, odpoutat se od problémů, které nás v průběhu dne tížily, a věnovat čas svému vlastnímu já. Tento typ relaxa- ce či soustředění se může hodit jak před lezením,taknaúpatícestyčipředsoutěží. Mezijednotlivýmicvičenímilzekrátce relaxovat, abychom poznali účinek dané ásany a v určitých svalech pocítili energii (pránu). Na konci cvičení následuje 10-15 minut dlouhé a hluboké relaxace, které se také říká jogínský spánek. Má spous- tu blahodárných účinků na tělo. Uvolní svaly, omezí výskyt stresových hormonů, zpomalí tep, sníží krevní tlak a pomůže vám soustředit emocionální energii. Re- laxace nás učí uvědomovat si napětí ve svém těle a také to, jak se ho zbavit. Vez- měme si jeden příklad – často při obtíž- ných krocích děláme různé grimasy a po- tom se v tomto napětí udržujeme i v oka- mžiku, kdy odpočíváme nebo si patláme na ruce mágo. Spousta lidí si přitom ale ani neuvědomuje, že má zaťaté svaly. To nám brání, abychom se pořádně zotavili. Právě proto je tak důležité, abyste se na- učili relaxovat na nějakém teplém a bez- pečném místě. Ve své mysli cestujete tělem a kontrolujete každý sval, abyste uvolnili napětí. Můžete si poté „zapama- tovat“ pocit, jaký jste při relaxaci měli, a při stresujících okolnostech, třeba na stěně, jej v sobě znovu vyvolat. Často sta- čí, když prostě uvolníte obličej, zkusíte se usmát, protože tak automaticky uvol- níte celé tělo. Zkuste to, až budete příště úplně vyřízení. Během relaxace si můžeme také před- stavovat určité prostředí (řekněme na- příklad hezkou pláž, moře), zvuky (vlny), vůně (sůl), což nás uvolní ještě více. Nau- číme-li se relaxační a vizualizační tech-

8 niky, budeme si umět velice přesně před- stavit, jak lezeme, a následně zlepšit své výkony při „opravdovém“ lezení. Musím ale zdůraznit, že vizualizace je účinná jen tehdy,provádíme-lijiuvolnění.Čímvícse uvolníme, tím lepší motorické paměťové stopy si vytvoříme. „Co prˇesneˇ je meditace? Je to umeˇní prolomit své návyky, očistit svou mysl a postarat se o každodenní záležitosti.” Yogi Bhajan S každým mrknutím oka ve vaší mysli vznikají tisíce představ. Když se posadíme a meditujeme, začneme si tyhle myšlen- ky uvědomovat. Jelikož je meditace také očistný proces, vyplyne na povrch i hod- ně „odpadu“. To je ale normální. Nemys- lete si, že víte, jak meditovat, pokud nedo- kážete svou mysl udržet v klidu. Důležitá věc je, abyste na své myšlenky nereagova- li. Jen je nechte plynout jako řeku – neve- jdou tak do vašeho podvědomí a nebudou vás znovu obtěžovat. Pokud se nebudete fyzicky pohybovat, vaše mysl se pomalu zklidní. To je začá- tek meditativní mysli, která je bránou do vaší duše. Svou mysl můžete zklidnit tře- ba tím, že se budete soustředit na nějaký předmět,mantru(zvuk)čidýchání.Místo, na němž meditujete, by mělo být útulné, pohodlné, klidné a měli byste mít narov- nanou páteř. Nejlepší čas k meditaci je každý den ve stejnou dobu před západem slunce. Zkuste denně meditovat 10-30 mi- nut. Když můžete vyrazit do přírody, vyu- žijte toho! Možná vám bude připadat, že vás nějaký kámen, určitý strom, vrcholek hory, vodopád nebo jiné místo přitahuje (volá). Tak se prostě posaďte a pozorujte okolí, naslouchejte zvukům vody, zpěvu ptáků a buďte „tady a teď“! Jako všechno ostatní, i meditace vyža- duje trénink. Je to proces, který funguje o určité časové období a určitě vás potě- ší, o co lehčeji se budete cítit, že vám ur- čité věci přestanou vadit nebo že se vám vyplní vše, co si přejete. Z toho všeho se dá usuzovat, že vám meditace pomůže i při lezení. Jelikož se vašemu podvědo- mí uleví a mozkem vám bude probíhat méně myšlenek, začne vám i lezení při- padat mnohem snazší! Navíc: „Jóga bez meditace je jako dort bez polevy a me- ditace bez jógy je jako dezert bez oběda,” řekl Yogi Bhajan. Jak často cvičit jógu? Každý den! Pamatujte, co jsme si řekli nazačátku–jógaznamenábýtvkontaktu se svým vnitřním já. A právě tohle přece chceme, nebo ne? Zjistíte, že se jóga stala nedílnou sou- částí vašeho života. Stejně jako si už ne- umíte představit svůj život bez lezení, bude vám něco chybět i bez jógy. Já osob- ně nemůžu začít den bez svých 15 minut cvičení. Dokonce i když musím vstávat uprostřed noci, udělám alespoň několik pozdravů slunci. Jedinou výjimkou jsou noci uprostřed velké stěny na závěsném lůžku, kde se nemohu ani pohnout. Ale i to, že jsem na skále, jsem její součástí, dýchám s ní – i to je svým způsobem jóga. Více o józe od Martiny Čufar si můžete přečíst na www.montana.cz text Martina Čufar foto Lukasz Warzecha překlad Jitka Švubová 8 Pro Martinu se jóga stala neodmyslitelnou součástí života

9

10 V roce 2010 jsme plánovali další cestu do Černé Hory a okolních balkáno-banáno- vých republik. Cesty minulé směřovaly za přírodokrásami hluboce zařízlých kaňo- nů, na jezera a řeky. A nakonec i k té sla- né kaluži, na rozdíl od našich krajů roz- lité vůkol. Ale pro tentokrát by to chtělo už i nějaké to polezeníčko. Najde se něco? V Praze máme Bílou Horu, s nedalekou skalnatou Divokou Šárkou. I ta Hora Čer- ná musí něco ukrývat. Pátral jsem po we- bech cizozemských a našel zmínku v Ger- mánii. Mailem z Berlína přišly informace, že koncem léta 2008 tu vrtali, šroubovali a precizně oblast odjistili, zastínili i vě- hlasné Arco. No dobře, lepší není, ale své klady má. Účastníků zájezdu bylo až moc, v pěti autech naskládáni. Snad dálniční cedule, varující před štosováním, nevznikly kvůli nám. Jako ptáčci u krmítka srazili jsme se u nejmenovaného Tesca, neboť plné pan- děro je při lezení důležitější, než jakési to jistítko, v horokrámě draho zakoupe- né. Protože ale nepíšu pocity z expedice, nýbrž pouhý suchý popis oblasti, kterou Černá perla Balkánu Na pobřeží Jaderského moře se rozkládá země, která na svůj „lezecký boom“ teprve čeká. Ačkoli je šestkrát menší než Česká republika a její obyvatelé by se vešli do Prahy dvakrát, skrývá v sobě pozoruhodný lezecký potenciál. Černohorci jsou navíc přívětiví lidé, s nimiž můžete smlouvat téměř o cokoli. Protože od zprofanovaného Chorvatska je to sem co by kamenem dohodil, přinášíme vám na následujících stránkách pohled na Černou Horu. Prokletéhory? Určitěne DolinaVusanje Dolina Grbaje 10

11 český papír dosud nezmínil, dále vše jen stroze popisně. Z Moravy ideálně na jih směrem na Bratislavu, Budapešť a chor- vatský Osijek. Bosnou pak po silnicích pl- ných kamionů, úzkými kaňony na Saraje- vo. Bosna připomíná ráj pozemský, neboť je řízena OSN, přičemž má 5 vlád a 3 ofici- ální jazyky, 2 jsou ovšem stejné, byť psa- né jiným písmem. Pivo takzvaně řidičsky A proč právě tudy? Chtěli jsme omrknout terény pohoří Durmitor, tvořené světlým vápencem. Bránou do pohoří je odbočka ze silničky na břehu Pivské přehrady do temného tunelu, do skály vystříleného. Dědek na kempinkové židličce tu hlídal skalní okno, vedoucí do vody. Nás poslal směrem správným, v souladu s dalším žitím. Pak 30 km serpentinami do výšky 2.000 m. Pak to celé dolů. Nic pro obdi- vovatele rovinatých stepí. No, ve zmiňo- vaném Arcu by už bylo dojeto, vylezeno i domů odjeto. Tady se posunujeme k cíli velmi decentně, neboť přírodní krásy, ne- znalost slova dálnice a stav asfaltu rych- lost kapku snižují. Jistěže, rychlejší tra- sa vede z Maďarska na Bělehrad a Bijelo Polje až do Gusinje, konečné pod horami. Prokletije jsou pohořím tatranského charakteru, téměř dosud prostým ko- merce. Divoké hory se zasněženými štíty a stametrovými údolními stěnami. Pano- ramatu vévodí vrchol Maja Jezerce s výš- kou 2.694 m. Potoky místy rozšiřují kou- zelnélagunyslákavouteplotouvody(pro ledního medvěda). Ze spojení potůčku s dalším vzejde divoká a prozatím křišťá- lově čistá říčka, čekající na vodáka a prv- ní chemičku na břehu. Nám však v těchto překrásných horách šlo o skalní lezení. V oblasti s pevným vápencem (občasné lokry je třeba ignorovat) vede kolem 100 cest vertikálních a jedna horizontální, bezalkoholové na úrovni naší dvanáctky. Platili jsme markou, platidlem vázaným na neexistující marku německou. K hra- nicím s Černou Horou, k řece Pivě (oprav- du takto, nejde o řeku piva) je donedáv- na prašná cesta nově vyasfaltována. Zde si zakoupíte dálniční známku (dálnice nemají). Trestají nás tak za to, že jim tu smrady z roury výfukové zanecháváme. Izvoir Ali Pasinish Izvoir Ali Pasinish 11

12 sloužící jako přístupová. To celé najdete ve východním cípu Černé Hory, tam, kde se hranice dotýká Kosova a Albánie. Ces- ty perfektně vyborhákovány. Kdosi pravil přejištěno, když první jištění zapínal ze stavění (druholezec si lehl na zem a pr- volezčík zapnul v úrovni ramen, stojíce na jeho zádech). Dočasný azyl lze najít u města Gusinje, pod 1.800 m vysokou Vezírovou bradou, na louce u domu a přilehlé restaurace Krojet německy hovorné Albánky. V do- lině Grbaje lze stanovat na trávě, nedale- ko od horské kafetérie. Sportovní lezení je soustředěno do dvou sousedních do- lin, začněme s Grbaje a oblastí Domacin. V podstatě jde o jednu solitérní skálu s 13 cestami 4.–5. stupně, v údolní stěně pak vede pár cest za 6-7. Asi 5 km odsud je vzdálena dolina Vusanje. Od zmiňované- ho azylu je k nejbližším skalám pět minut chůze. A jsme v největším sektoru, Izvoir Ali Pasinish, obnášejícím 51 cest od 5c po 7c+,včetněněkolikadvoudélek.Přímopod stěnou se krčí balvanoskála Bloknik s 10 cestami kolem obtížnosti za 4, záležitost rodinná a vícegenerační. Nepříliš vzdále- ná oblast Gerani se honosí 13 cestami od 6apo7b,Trojapak10cestamiod6apo7c+. I za deště jsme si okusili dnes už málo ví- dané drsné neolezené místní vápno. text Vladimír Bureš foto archiv autora Izvoir Ali Pasinish 12

13 Hola Armáne, mohl bys nám o sobě říct pár in- formací? Třeba kolik je ti let, odkud pocházíš a jak dlouho lezeš? Je mi 41, jsem už velmi starý muž... Původem pocházím z Leónu a lezu 20 let. Jak je to s tvou adresou, bydlíš v Selle? Co tě k tomuhle údolí nejvíc připoutalo? Játubydlímv autě,tojemýmbydlištěm.Když mi třeba chceš poslat pohled nebo když mě hle- dá Guardia Civil, tak musí na adresu mé sestry v Leónu.Totoúdolíjeskvělé,protožetujeúžasné lezení a lezci, není tu asfalt a jsou tu stromy, cel- kově nádherná příroda a moře je blízko. K moři občas jezdím docela rád, koukat na ženský... Tak pověz, co si o ženských myslíš? Máš něja- kou? Momentálně žádnou nemám. Rád bych něja- kou měl, ale teď jsem momentálně single. A mys- lím si o nich, no, že by měly víc lézt. Vyhovuje ti bydlet v autě? Bydlí takhle ve Špa- nělsku víc lidí? Já jsem s tím naprosto spokojený, mám tu nezávislost rád. Je to Mercedes 609D, je starý 23 let a najeto má 900.000 km. Ve Španělsku je běžné, že lezci mají taková auta, ale většinou v nich nebydlí, spíš jezdí do skal na dobu urči- tou, třeba na víkend. Máš i jiné oblíbené oblasti, nebo jenom Sellu? Mám rád všechny dobré lezecké oblasti. Tak třeba v Katalánsku mám rád Prades, Montsant, Margalef, v Baskicku Baltzolu, v Asturii Tavergu a v Leónu Valverdín. Ve Francii mám rád Verdon. Navštívil jsi někdy i lezecké oblasti mimo Špa- nělsko? Jo, byl jsem v Zillertalu, v Thajsku, v Laosu (tam se mi ale moc nelíbilo). Jako sportovní lezec se nemůžu nezeptat – co tak lezeš za obtížnost a na jaký výkon jsi nej- více hrdý? Mám vylezená nějaká 8a+ RP a 7b+ OS. Svo- je nejlepší skalpy jsem ukořistil v posledních dvou letech a jsou to zejména tyto dvě cesty: „La Forqueta del Diablo o Romocop“ 8a+ (Sella) a „Techo de Jaime“ 8a (Valverdín, León). Začínal jsem na vícedélkových cestách a tam mám nej- těžší cestu 6c+, byl jsem na Marmoladě a hod- ně jsem lezl v Naranjo de Bulnes. Teď už to moc nedělám, páč je to nebezpečný. A mnohem víc Podruhé jsem navštívil vynikající lezeckou oblast Sella ve Valencii a opět jsem se tu setkal s velmi sympatickým chlapíkem jménem Armando. Nelze si ho nevšimnout. Je trochu extravagantní, ale zároveň působí velmi příjemně a sympaticky. Když se s ním dáte do řeči – hablo celkem slušně inglés, což v těchto krajích není u lezců úplně běžné – tak z něj cítíte opravdu pozitivní energii. Jeho oblíbeným sektorem je Wild Side, kde vám doporučí, co stojí za to lézt. V hlavě má všechny cesty, které se tu nachází. Což se hodí, protože ani v dnešní době neexistuje pro tuto oblast plnohodnotný průvodce. Armando, nazývaný místními„guru Selly“, umí také velmi dobře člověka motivovat a nažhavit do cesty, nemluvě o jeho vlastním lezeckém projevu, který je sám o sobě víc než motivační. Je to čistokrevný lezec, trochu filozof a výrazná osobnost. Nuže, trochu jsem ho vyzpovídal. Armando Suárez Diez Pure climbing life: Když Armán pracuje, tak spíše ve skalách

14 mě uspokojuje, když vylezu sportovní cestu na hranici svých možností. Do Selly jezdí poměrně hodně Čechů, co si o nich myslíš? V čem se nejvíce liší od Španělů? Češi sem jezdí, ale taky je často potkávám i jinde ve Španělsku. Mezi mnou a českými lidmi nevidímžádnérozdíly.Češi,kteréznám,majírádi hory a rádi spí v lese. Když bych měl srovnávat, připadám si podobnější spíše Čechům než Špa- nělům. Všichni Španělé bydlí blízko, zajedou si sem jen tak zalézt, ale já tu žiju, stejně jako Češi. Češi jsou dobří lidé a velmi dobří lezci. Největší rozdíl mezi oběma národy je jazyk. Byl jsi někdy v České republice? Chystáš se tam někdy? Nikdy jsem tam nebyl, promiň, ale určitě se tam chystám, hlavně na písky. Jak bys charakterizoval sám sebe, místní tě na- zývají guru Selly, jak to je? Zaprvé jsem velmi špatný lezec, který prostě chceléztkaždýdena chcebýtstálelepší.Nejsem žádný guru, lidé mi tak možná říkají, ale já jsem úplně normální člověk – lezec. Ale je asi pravda, že mě mají lidi rádi... Co tě na lezení nejvíc baví a naplňuje? V lezení je pro mě nejdůležitější jedna ces- ta, jít jednou cestou. Nedělám moc jiných věcí než lezení, lezení je pro mě ta nejlepší cesta, jak můžu projít životem. Tuto cestu jsem si vybral asi před deseti lety. Žádná práce, žádný vydělá- vání prachů, prostě lezení. Tahle idea mi zatím funguje velmi dobře. Děláš i svoje cesty? Jaký máš teď projekt? Občas jo, ale ne moc, udělal jsem tak 25 cest. Teďka se snažím vylézt„Tirali Valent“ 8a+ a „Ma- estro Suriyoda“ 8b ve Wild Side. Myslím, že „Ti- rali Valent“ brzo vylezu. Hodně chci brzy vylézt nějaké 8b, 8a+ už nějaká mám, tak bych to chtěl posunout. A co tvůj cíl, lezecký i životní? No,můjlezeckýcíljetadynatéhlenálepce(na autě má Armando obrovskou nálepku 9a – pozn. A.E.). A můj životní cíl je stejný jako ten lezecký, můj život je lezení, takže od sebe tyto cíle neod- děluju. Chci pokračovat v lezení a žít v horách. Co si myslíš o jiných sportech? Hmmm, nemám rád moc sportů. Mám rád at- letiku, to je podle mě velmi čistý sport. Mám taky rádbicykl,občasseprojedu,působítonamějako doping.Noaletřebafotbalmipřijdestupidní,tosi můžeš klidně zapsat. Myslím, že to ani není sport, je to politika, byznys a tím pádem dost„zajímavá“ hra. Kdybychom ty nebo já hráli fotbal na takové úrovni,najakélezeme,beremezatovelkýprachy a jsme profesionálové. Nemám rád ten systém, když chceš hrát fotbal, nejdřív běž do práce a pak si běž zahrát fotbal, jako je to s lezením. Vyměnil bys Španělsko za jinou zemi, nebo jsi hrdý, že jsi Španěl? Jánepotřebujumítnadhlavouvlajkua dokazo- vatvlastenectví.NejsemhrdýŠpaněl,kdyžjsemse narodiltady,takjsemŠpaněl,kdybyněkdev Africe, Armando v cestě„Techo de Jaime“ 8a Armando v cestě„TiraliValent“ 8a+ 14

takjsemAfričan,nicvíc.DoválkyzaŠpanělskobych třeba nešel. Někdy bych Španělsko za jinou zemi i vyměnil. Necítím, že hranice jsou důležité. Důle- žité je, jaké potkáš lidi. Myslím, že kdybych se na- rodilúplněnajinémmístěnasvětě,bylbychstejný a moje názory by se shodovaly s tím, co říkám teď. ProlezcejeŠpanělskoasihodnědobrázemě,jetu spousta skal a pravidla tu nejsou tak přísná, není tus ničímmocproblémů.Alenacionalistanejsem. Kdo je pro tebe fakt ten nejlepší lezec? A jaká vlastnost je podle tebe u lezce nejdůležitější? Samozřejmě Adam Ondra je představitelem nové generace, nové dimenze a je určitě nejvý- konnější a nejlepší lezec, neoddiskutovatelně. Hodně mě mimo jiné potěšilo, že zbořil mýtus spojený s cestou„Chilam Balam“. Nejvíce si však vážím Danyho Andrady, je to borec, který udělal obrovské kvantum cest a vážím si ho jako člově- ka i jako opice :-) Tihle lidé mají v hlavě jakýsi mikročip s in- stinktem pro lezení, pro ten pohyb. Ti, kteří ho nemají, musí být inteligentní a učit se, stále se učit hýbat, takový případ jsem já. Kdo je silný a nemá instinkt a ani se neučí hýbat, ten se ne- zlepší, a kdo je ještě k tomu slabý, ani nemluvit... Myslím,žetyjakopříkladlezcejsivícenež„pure“. Život sis nasměroval tak, jak ho chceš mít, to dnes není úplně běžné. Co budoucnost a práce? Ano, já jsem si tuto možnost vybral. Všech- no je možné, pokud chceš, můj sen je realitou. Teď jsem v tom bodě, o kterém jsem před deseti lety jenom snil. A co bude dál? Další očko řetězu přece! Jediným problémem v mém systému je to, že občas musím do práce. Pracuju tak měsíc až tři do roka, dělám výškové práce, a za tu dobu vydělám tolik, že zbytek roku nemusím dělat nic, ale práci rád nemám. Armando, moc ti děkuju za rozhovor. Taky ti děkuju, pro český magazín jsem rád vyhověl, ale pro Escalar ani Desnivel bych to ne- udělal, mají dost politický sklony... ptal se Aleš Eichmeier foto Aleš Eichmeier + archiv Armanda Občas ale i Armán pracovat musí Z nové podzimní kolekce 2011 značky HIGH POINT od Sport Schwarzkopf s.r.o. představujeme Lively lady jacket (5.990,-)Trango jacket (6.290,-) Zároveň oznamujeme otevření naší nové outdoorové prodejny v Sušici, kde nabízíme zboží od předních outdoorových výrobců. T.G. Masaryka 154, Sušice Tel: 376 524 079 Solution jacket (8.490,-) www.highpoint.cz tel.: +420 376 528 895 Vyrobeno v ČR

16 SETKÁNÍ účastníků legendárního kavkazského prvovýstupu severní stěnou Šchary z roku 1965 Tisá, 13. až 16. květen 2011 Prvovýstup severozápadní stěnou pěti- tisícové Šchary na Kavkaze, který v roce 1965 uskutečnilo lezecké družstvo ve složení Ľudovít Zahoranský, Ján Ďurana a Gerhard Tschunko, patří k nejvýznam- nějším československým výstupům ve středních velehorách. Výrazně předbě- hl svou dobu, o čemž svědčí i skutečnost, že byl zopakován až o dvacet let později. Dodnes nebyl tento prvovýstup ruskou stranou oficiálně uznán a v průvodci po Kavkaze tak lze najít jen mylnou infor- maci: Bushmanov, 1985, levá část severní stěny, klas. 5B. Ani se nechce věřit, že od těch dob už uteklo téměř půlstoletí. Chlapi jsou totiž stále při síle, o čemž se mohli přesvědčit i účastníci jejich květnového vzpomínko- vého setkání v Tisé. Zaznělo mnoho his- torek z dob dávno minulých, došlo však i na společný výstup na krásnou pískov- covou věž… Duchovní otec unikátního prvovýstupu dvoukilometrovou Bezingijskou stěnou Ivan Kluvánek dokáže poutavě vyprávět nejenom o horolezectví Jano Ďurana s Ľuďkem Zahoranským to stále dokáží večer pořádně roztočit GerhardTschunko naplánoval společný výstup na Blížence v nedalekém Rájci… ... a vyběhne komínem na předskalí jako by se nechumelilo! 16 text Martin Krejsa foto Pepe Piechowicz

Jano Ďurana, základní článek legendami opředené generace Pavouků, to na skalách stále umí. K vrcholu Blíženců nevede zrovna chodník... ... přesto se ve vrcholové knížce Blíženců objevuje vskutku unikátní zápis Pepe si nenechal ujít vrcholovou fotku s Gerdem:„Vylézt na věž s takovou horolezeckou legendou, to mi u nás v Bohumíně neuvěří nikdo!“

18 Šampióni přijedou, zalezou si a jedou dál. K tomu, abyste se mohli akce zúčastnit, musíte projít takzvanými Callings, které se pořádají s předstihem na vybraných lezeckých stěnách po celé zemi. Přijede- te na setkání, zalezete si, členové Salewa teamu vyberou podle svého názoru nej- lepšího lezce dne („climber of the day“), muže a ženu, kteří jedou na závody těch nejlepších pořádané při veletrhu ve Fri- edrichshafenu. Vybírá se subjektivně, zhodnoceno je i to, zda se lezec pohybu- je ve své domácké oblasti či nikoliv, není předepsána cesta či obtížnost. Každý si leze jak a co chce, nicméně je při tom po očku pozorován. Letos nepřijeli zdaleka všichni povo- laní, předpověď počasí totiž bohužel ne- byla moc příznivá, takže i když nakonec v neděli slunce vysvitlo, byla to ze všeho nejvíc shoda šťastných náhod. Salewa je firma spojená s lezením, sídlí v severní, germanofonní části Itálie, od- kud pochází i mnozí jí sponzorovaní lez- ci. Cílem setkání je představit se lezecké veřejnosti a šampiónům zase ukázat roz- manitosti jednotlivých lezeckých oblastí. Dalším důvodem podle mě je, že i mana- žeři jsou lidé a pod rouškou promoakce se rádi sami pobaví nebo si zalezou. Celá akce nemá, jak by se z výše uvedeného mohlo snad zdát, vyloženě elitářský cha- rakter. Klidně můžete přijít do skal také. Nikdo vás nebude hodnotit, ale můžete vidět vynikající lezkyně či lezce na vlast- ní oči. Mám potvrzeno, že organizátorům jde hlavně o bezpečnost. Více lidí zname- ná více možných problémů, či nedej bože nehod, proto nemají zájem dělat tuhle akci masově. Kvěciaspravdouven.Nasetkáníjsem se dostal díky Montaně, ne pro své oslni- vé lezecké výkony. Jsem plešatící „takyle- zec“, který má písek spojený s výpravami stopem do Ádru, „slavným“ výstupem na Krále či Starostu, koupačkou v pískovně a pivkem u Tošováka. Po celou dobu tří- denního pobytu mne hostila a po okolí vodila, vozila a tahala nová posila Hudy- hoimpéria,Vojtařečený„Watt“.Známho snadještězdoby,kdyjedinéautovnašem okolí byl Zobanův žigulík. Dnes křižuje jako bájný Nazgúl v italském (jak jinak, že?) voze kraj kolem Děčína a domlou- vá a řeší to či ono. Kulisy se mění, ale to hlavní zůstává. Doufejme. Sraz v šest večer znamená něco ve smys- lu: „Nejdřív o sedmé to vypukne.“ Zahra- O co jde? Někteří z nejlepších lezců sponzorovaných Salewou (abychom byli mezinárodní, jsou to členové tzv. AlpineXtreme Teamu) sednou do aut a projedou předem danou a domluvenou trasu po vyhlášených lezeckých lokalitách Evropy. Letos se konal třetí ročník této akce a v plánu bylo navštívit osm zemí, od Itálie, přes Německo až po Rusko. SALEWA ROCK SHOW TOUR STOP LABÁK 9. 6. 2011 Účastníci„zájezdu“ Dokumentace musí být... Nejen lezením je člověk (natož šéfredaktor) živ... Už vyplouvá loď John B...

19 ALPINE FIT THE BLISTERFREE100% www.salewa.com Firetail GTX niční lezci jsou zalezlí ve svých pokojích a odpočívají. Roger Schäli nedorazil. Jde šuškanda, že den předtím eXtrémisty vy- lekaly na německé straně kruhy daleko od sebe. Klasika. Kruhy daleko od sebe, to jsme přece „my“. Taková sebeidentifika- ce. Co na tom, že při opouštění poslední- ho dobrého chytu metr pod kruhem sami nadáváme a třeba na „Meadows“ v Yo- semitech by se mnozí nestačili „hustotě“ tamního jištění divit. Kruh, to je písek. Co na tom, že borháků je tu po okolí už dáv- no asi víc. Symboly je potřeba si hýčkat. Večeře. Stůl jako na svatbě. V jeho jed- nom rameni „domácí“, v druhém „hos- té“. Ostych přerůstá po jistém časovém odstupu ve veselou družbu. Tato národ- ní vlastnost se během druhého dne pro- jeví vrchovatě. Někteří z „domácích“ se díky nadnárodní firmě dostávají po týd- nu k posteli, sprše a kvalitní stravě a ná- ležitě si to užívají. Inu, žít jen pro lezení není jen tak! Neděle. Den, kdy Bůh tvořící svět od- počíval. Ne tak naše sešlost. Ráno „ne- kompromisně“ odcházíme do skal. EX- trémisti se chvíli rozkoukávají a jdou na to, co umí nejlépe. Domácí se nenechávají zahanbit. Směs češtiny, angličtiny a něm- činy doplňuje cinkání karabin a smích. Simon Gietl, aktuálně nejrychlejší prů- stupcesevernístěnouEigeru(časnetřeba zmiňovat, protože se určitě ještě změní, nicméně jde přibližně o dobu, po kterou jíte dobrou večeři o více chodech v lepší restauraci) se ukazuje jako milý chlapík s „dobrými fixy“, jak kdosi glosuje jeho lezení. Ano, eXtrémisti lezou až neuvěři- telně pomalu. Mají čas, protože mají sílu. Stinnou stránkou ideálního poměru síly vůči váze podle mě je, že musíte nosit pé- řovku i v červnu. Konec přichází náhle. Tak nějak brzy. Jenže se musí vyhlásit vítěz a šampió- ni odjíždí dál do Polska. Zítra je čeká po dlouhé době první nelezecký den. Na zá- věr, aby bylo učiněno zadost i čtenářům hledajícím fakta, vězte, že „padl“ i „Sku- rutí běh“. Výherci: 1. MartinKlemsa(šekna300euro,postu- pujedomezinárodníhofináledoFried- richshafenu v Německu, 14. 7. 2011), 2. Lucka Hrozová (lano Salewa Entrance 60 m, postupuje do mezinárodního fi- nále do Friedrichshafenu) 3. Jirka Rajský (lano Salewa Entrance 60 m) Gratulujeme! text Tomáš Roubal foto Watt, Salewa, T.R. Salewa rock show v Labáku

20 v rakousk’ych Alpách V MINULÝCH ČÍSLECH MONTANY JSME VÁM PŘEDSTAVILI BOULDERINGOVÉ OBLASTI V RŮZNÝCH KOUTECH SVĚTA. NE KAŽDÝ MÁ ALE ČAS, PENÍZE NEBO CHUŤ VYRÁŽET ZA KAMENY TAK DALEKO. ZVLÁŠŤ, KDYŽ SE JEDEN Z BOULDROVACÍCH RÁJŮ NACHÁZÍ DOSLOVA ZA HUMNY. V TOMTO ČÍSLE PRO VÁS PROTO MÁME ČLÁNEK, SPECIÁLNĚ NAPSANÝ PRO ČTENÁŘE MONTANY NAŠIMI JIŽNÍMI SOUSEDY. Při pohledu na lezecké osobnosti Rakous- ka se dá snadno odtušit, jak četné mož- nosti pro bouldering se tu nabízí. Nejsme jen dobří závodníci, ale jde nám to (a to je snad ještě důležitější) i na skalách. Co dělá Rakousko z tohoto pohledu zvláštním, je rozmanitost místních le- zeckých a bouldrovacích oblastí. Najdete tu vše od nejrozšířenějšího vápna, přes žulu (Zillertal), po pískovcové bouldery (Salzburg). Absolutnímu „bouldrovému šílenství“ propadnete asi nejsnáze v Silvrettě nebo v Zillertalu. Zejména Silvretta nabízí os- trou kompaktní skálu s těmi nejrozma- nitějšími lezeckými výzvami, jaké si jen umíte představit. V tomto kamenném moři se nachází opravdu všechno a vy- znavačivšemožnýchpohybůsipřijdouna své. K absolutní špičce patří linie „Golden Gate“ a „Anam Carra“, které svého času patřily k nejtěžším bouldrovým problé- Bouldrování RoteWand Guntram Joerg,„Golden Gate“ 8B, Silvapark 20

21 můmRakouska,ne-lisvěta.Takévnižších obtížnostech tady najdete skutečně zná- mé linie, zejména potom „Der Schuh des Manituh“ (7a) a „Zu Jang zum Sterben“ (6b).S čím musí především začátečník na Silvrettě počítat jsou ostré chyty, které rychle ničí prsty. Ale tato oběť se každo- pádně vyplatí. Tuhle oblast lze doporučit hlavně na jaře a na podzim, ale díky re- lativně vysoké nadmořské výšce (kolem 2.300 m) se tu dá lézt i v létě. Tato výška ale zároveň může za to, že se v chladných dnech bouldery velmi rychle pokryjí sně- hem. Může se tedy stát, že od října až do jara leží kameny více či méně zasypány sněhem, který lezení znesnadňuje. Po- pisy jednotlivých oblastí jsou k dostání v lezeckém průvodci Alpen-En-Bloc (vy- davatelství Panico) nebo online. Kdo už má dost Silvretty (což je jen utopická představa), najde další jedineč- né místo pro lezení na Rote Wand (Lech/ Zürs v Arlbergu). Ideální pro návštěvu je brzký podzim a pozdní jaro, ale opět, díky relativně vysoké nadmořské výš- ce 2.000 m n.m. je zde lezení snesitelné i v létě a určitě stojí za to. Rote Wand je Guntram Joerg,„The Shark Zone“ 8A, RoteWand Martina Scheichel,„The well shit affaire“, RoteWand Tobias Kleemair,„Der Schuh des Manitou“ 7B, Silvapark Guntram Joerg,„Rote Kraft“ 8A, RoteWand 21

22 skvělá pro vícedélkové alpské lezení, ale co se dlouho netušilo je, že přímo pod stěnou se nachází četné bouldery v tom nejjemnějším vápenci. V roce 2008 obje- vili Christian Rudigier a Guntram Jörg po- tenciál této oblasti a otevřeli prvních 50 boulderů, povětšinou středně těžkých či těžších. A kdo chce víc, může na dalších přilehlých skalních blocích najít spoustu linií. Převažuje lezení po lištách. Kom- paktní a zároveň ostrý vápenec umož- ňuje parádní lezení. Okolní krajina a svě- ží vzduch potom dopřává protékat kaž- dým pórem vašeho těla intenzivní pocit, že jste v horách. Za zmínku stojí vyhlášené linie jako „Psycodelic Man“, „Rote Kraft“ a „Wer nicht weiss, muss Alees glauben“. Kdo by se chtěl o oblasti dozvědět něco víc, musí počítat s tím, že průvodce bude pravdě- podobně až příští rok (vydavatelství Pa- nico). Důležité informace získáte už teď na www.baboonmaster.com. Opustíme-li západní část Rakouska a přesuneme-li se východním směrem, dostaneme se nutně do „rakouského Fon- tainebleau“. Zillertal může už při výběru vhodnéoblastivéstkvášnivédebatěmezi jednotlivými skupinkami lezců. Najde- te tu totiž nespočet rozdílných sektorů a každé místo samo o sobě je zářivou per- lou, kterou se vyplatí detailně prozkou- mat. Mezi nejvýznamnější oblasti, které rozhodně nesmíte minout, patří: Ziller- grund, Sundergrund, Kaseler Alm, Ginz- ling a Breitlahner okolo Mayerhofenu. Kvalitní žula přináší milovníkům boje s gravitací takové skvostné kusy jako „Hotel California“, „Spirit“, „Incubator“ a další. Ale nezoufejte, i méně zdatní lezci si v každé oblasti najdou jim vyhovující lezení. V každém sektoru je tak 50–100 boulderů, (Zillergrund Wald jich má do- konce asi 700!) všech stupňů obtížnosti (klasifikováno spíše tvrdě). Nadmořská výška 1.000–1.500 m n.m., ideální na jaře či na podzim. Aktuální informace najdete v průvodci od Marcuse Schweigera. Tak co, už jste tomu alpskému boulde- rování přišli na chuť? Tak na co ještě če- káte?Jedinéskutečněnevhodnéobdobíje zima, jinak můžete skočit do své lezecké káry prakticky kdykoliv. Prameny: Silvretta Alpen-En-Bloc (www.alpboulder.com) Rote Wand: www.baboonmaster.com (Jörg Guntram) text a foto Martina Scheichel a Jörg Guntram Tobias Kleemair,„Falsche Goetter“ 8A, Silvapark Tobias Kleemair,„Niviuk“ 8A, Silvapark 22

Guntram Joerg,„Anam Cara“, Silvapark v prodejní síti Ferrata 4 Set Kompletní set pro bezpečné a dokonalé zážitky v zajištěných cestách. Eight Vario lehký prsní úvazek univerzální velikost 280 g. Speedy QB úvazek pro via ferrata a indoor univerzální velikost 545 g. Inhibitor Tech tlumič pádů, bezpečnostní karabiny, elastické smyčky 528 g. Smyčka PA pevnostní popruh pro bezpečné navázání 150 cm K-LOCK s y s t e m

24 Začátky ve skalách Poprvé jsem se do Skaláku dostal ještě za války s mámou, která mne sem brávala na černé jaho- dy – borůvky. Vůbec jsem tehdy netušil, že jed- nou budu po štíhlých pískovcových věžích lézt. Pamatuji si, že v Předním Skaláku bylo vždycky takových jahod… I na houby jsme sem chodili ještě s tátou a bráchou. Nejraději jsem to měl v okolí Zelenáče. Za chvíli jsem měl oblezené všechny dostupné věže – Harryho věžičku, Ma- non… Bez lana, jen tak. To jsem ještě vůbec ne- měl páru o tom, že během následujících dvou let už na ně budu lézt vážně. Po revoluci jsme se odstěhovali do Mašova a do skal už to bylo jen kousek. Hned na podzim roku 1945 jsem začal lézt s partou, kterou tvořili Jirka Koucký, Vratík Kalfeřt, Radan Kuchař, Bohouš Svatoš, Bogan Nejedlo, Jirka Jech, Alík Gréfů nebo Jarda Kysela. BylomitehdyčtrnáctaléztmneučilhlavněJirka Koucký,kterýalebrzyzemřel.Takétadybylistarší a zkušenější kluci, kteří nás také ledacos nauči- li – Chroust, Fifan a Haryk Zimů, tehdejší před- seda turnovského oddílu s názvem ČAS – Český alpinistický svaz. Maminka o mém působení na P O RT R É T Olda Kopal Portrét jednoho z nejvýznamnějších průkopníků československého horolezectví Motto: Horolezectví je souzvuk duše, těla a velkého kamarádství Olda Kopal byl jedním z legendárních průkopníků poválečného lezení u nás.Významnou měrou se zasloužil zejména o vzestup českých horolezců na scéně středních velehor. Nedílný článek po- věstné pískařské elity, která se rozhodla své umění uplatnit i ve vyšších horách. Radan Kuchař, Ka- rel Cerman, Bohouš Svatoš, Jirka Mašek, Olda Kopal… kdo by tato jména neznal z lezeckých prů- vodcůneboalespoňzbiblečeskoslovenskéhohorolezectví„Desetvelkýchstěn“RadanaKuchaře. S Oldou jsme se při mých pravidelných návštěvách Skaláku skamarádili a nejednou mne ob- dařil vyprávěním, na které nešlo jen tak zapomenout. Nevím, jak to dělal, ale vždy jsem jej zastihl v dobré náladě. Své zážitky z dob dávno minulých i pár dnů starých opepřoval spoustou histo- rek v převážné většině humorných. Když přišla řeč na lezení, svá vyprávění nevedl jen v minulém čase, jak by se na takovou horolezeckou legendu slušelo. Některé své oblíbené cesty ve Skaláku si totiž rád přelezl i v pozdním věku. Nechce se proto věřit, že Oldův červnový výstup feratou na Spitzberg v Německu byl jeho výstupem posledním. Následující řádky popisují Oldův lezecký příběh tak, jak mi jej dovolil poodhalit jednoho let- ního večera roku 2003. Rádi bychom tímto povídáním zavzpomínali na Oldu jako na úžasného člověka, horolezce a kamaráda… Olda Kopal osazuje jediný kruh„Májové cesty“ na Mnicha při prvovýstupu v roce 1957, foto Bohouš Svatoš skalách moc nevěděla, ale takových nás bylo víc. Pak jsem začal chodit do školy v Jablonci. Musel jsem do ní dojíždět, takže na lezení zbyla jen so-

25 bota, neděle a prázdniny.To už máma věděla, že s kamarády lezeme po skalách, ale naštěstí netu- šila úplně přesně, oč běží. Bylo to tak pro ni lepší. Moje dcery také trochu lezly. Protože vím moc dobře, o čem lezení je, dost jsem si o ně dělal starosti. Aspoň toho byla moje máma ušetřena. Další stupínek výše V roce 1949 se již v Tatrách začaly dělat cviči- telské kurzy a naše parta na nich samozřejmě nemohla chybět. Poznali jsme, že Tatry a lezení v nich je paráda, a tak jsme tam začali jezdit pra- videlně. Nejdříve jsem byl členem turnovského oddílu, pak jsem přestoupil do Lokomotivy Li- berec, kde byly cesty vlakem zadarmo. Nakonec jsem se však usídlil v Jablonci. Oddíl tam ještě žádný nebyl, tak se jeden udělal i tam. Naše začátky v horách byly docela tvrdé. Vzpomínám si, jak jsme v roce 1949 na Vánoce jeli s Radanem a Bohoušem do Tater. Ve Zlomis- káchuplesajsmesipostaviliiglúanaŠtědrýden jsme se vydali na Kozí stráž. Napadla fůra sněhu a my na železech neuměli ještě moc chodit. Ra- ději jsme dolů slaňovali a při jednom sestupu si Kuchta propíchl lýtko mačkou. Radan byl ale vždycky tvrďák, a tak s tímto zraněním, plným ruksakem a lyžemi šel přes Železnou bránu dolů do Kačí doliny. Nevěděli jsme ani, kudy se to po- řádně slézá. Cestička, kterou jsme znali z léta, se pod sněhem ztratila. Bylo to šílené. Strmý svah se dal sjet na lyžích až v dolní části, Radan navíc se svým lýtkem… Začalo se tedy jezdit do Tater. Psala se léta padesátá. Začali jsme rukovat na vojnu. Nejprve Karel Cerman v roce 1949, o rok později Radan a Bohouš Svatoš a nakonec já v roce 1952. Malin- kojsmesepotrhali,alepartaseudržela.Nežjsem odešelnavojnu,začalijsmeléztvTatráchivzimě. K těm opravdu průkopnickým výstupům řadím první zimní přelezení„Hokejky“ v Západní stěně Lomnického štítu. Já lezl s Jirkou Maškem a Karel Cerman s Boganem Nejedlem, který v roce 1970 zůstal v Peru pod lavinou. Měli jsme s sebou že- leza – desetihroté Eckensteinky, ale protože bylo ve stěně čisto, nakonec jsme stěnu lezli jen ve vi- bramech. Úsek pod Křížem se lezl zespoda přes plotýnku. Šel jsem jej jako první a díky této sku- tečnosti si jej pamatuji dodnes naprosto přesně. Zatloukl jsem tam do skály Šádkovu jedničku, zajela do spárky jen asi 2 až 3 milimetry hluboko. Když jsem se jí přidržel, modlil jsem se v duchu, aby mne udržela. Následoval traverz 8 metrů do- prava a krásná délka pod samotnou Hokejku. Za- ložil jsem si do kouta jištění – smyčku. Říkal jsem si:„Dám ji raději kratší, aby byl krátký i případný pád…“ Ale ten tah lana potom! Přelezl jsem přes hranu převisu. Tenkrát se vázalo přímo na lano a kladivo se na ně věšelo na háček. Šel jsem půl- druhého metru nad převis do stěnečky, kde se mi kladivo vzpříčilo o skálu. Strašné pocity! Ces- tu jsme ale stihli vylézt bez bivaku. Jestli se jedná o zimní výstup, si tenkrát víceméně určoval Puš- káš. Když bylo v Tatrách hodně sněhu, řekl: „Je sice duben, ale lezou se stále zimní výstupy!“ My „Hokejku“ lezli opravdu až v dubnu. Na policích byl tu a tam led, ale jinak byla stěna celkem su- chá.„Hokejku“ jsem pak lezl ještě jednou. S Kar- lem jsme totiž jezdili do Tater dlouhá léta jako instruktoři cvičitelských kurzů. Dnes mne tady díky tomu skoro každý druhý zdraví a přitom už vím prdlajs, kdo to vlastně je. Na kurzech první třídy už adeptů moc nebylo. Zúčastňovali se jich jennejlepšílezci,atakjsmesnimilezlitynejtěžší věci, včetně zmiňované„Hokejky“. Také jsem si„užil“ při prvních zimních výstu- pech v severní stěně Malého Kežmarského štítu přesznámouWeberovku.Vzpomínámsialetaké na první zimní výstup cesty „Přes Ucho“ v téže stěně s Radanem. Během výstupu jsme muse- li překonat úseky se sněhem, ledem i skálou, bylo tam všechno dohromady. Opravdu těžké byly všehovšudy jen dvě délky, ale i tak to nebyl špatnývýkon.TěžkévěciselezlyjenpoNěmecký žebřík a nám se to povedlo za den. Když jsem se dostal do manšaftu, dělali jsme i přechod hlavního hřebeneTater. S Karlem jsem Vrcholová idylka na Kapelníkovi v roce 1962, zleva Chroust, Jirka Mašek, Josef Kühn, Olda Kopal, foto Bohouš Svatoš Večerní zastavení po lezeckém dni na Suchých skalách, zleva Olda Kopal, Jiří Jech, Jarda Kysela, Josef Kühn, 60. léta, foto Bohouš Svatoš Výstup Oldy Kopala a Karla Cermana Svatošovou cestou na Dominstein, 60. léta, foto Bohouš Svatoš

26 jej přešel nejprve v létě za čtyři dny, zimní pře- chod o rok později už ale byl opravdový drasťák. Kdoněkdyzkusil,ví,cojetozašichtu!Honilijsme tak kondičku na lezení ve vyšších horách, do kte- rých jsme měli namířeno. Já to ještě doplňoval během na lyžích, v němž jsem kdysi závodil. Pa- matuji si, že můj největší výkon na nich byl 126 kilometrů dlouhý přejezd Ještěd – Sněžka – Ješ- těd za 16 hodin. Opravdové velehory Poprvé jsem se do zahraničních velehor dostal v roce 1955. Naše cesta směřovala do francouz- ských Alp pod nejvyšší horu Evropy Mont Blanc. Ze Skaláku nás tehdy jelo pět. Bohouš Svatoš lezl s Radanem Kuchařem, Karel Cerman s Jirkou Maškem a já se dal dohromady s Jardou Mlezá- kem z Ústecka. První túra vedla severní stěnou Greponu přes ledovec. Byla to čtyřka a přelez- li jsme ji za den. Na vrcholu jsme už toho měli plné kalhoty. Pak jsme měli namířeno na ledo- vou stěnu Brenvy. Vyrazili jsme z chaty Charpoa směrem k hřebeni Col de la Forche. Pod Malým Kapucínem jsme došli až na konec ledovce, kde to byla samá trhlina. Co čert nechtěl – zkazilo se počasí. Nalevo i napravo ledovcové trhliny, nad námi stráň nahoru do sedla. V noci foukalo, na- padl sníh a nečas s nedostatkem jídla nás přiměl k návratu. Slezli jsme zpět na ledovec a pokračo- vali proti větru.Vidět bylo tak na deset metrů. Šli jsme navázáni v rozestupech pěti metrů. Hrozil pád do zavátých trhlin. Kdo půjde první? Pocho- pitelně já – jediný svobodný, oni už rok ženatí. Tímto způsobem mne starší kamarádi využívali často, byl jsem z nich nejmladší, a tak jsem mu- selvždyckychoditpropivo…Naledovcinamne pokřikovali:„Víc doleva!”A já šel samozřejmě na druhou stranu, protože jsem nic neslyšel. Všech- no bylo zafoukané navátým sněhem. Čekal jsem, že musím každou chvíli spadnout. Po půl druhé hodině jsem byl přesvědčen, že jdeme úplně blbě. Za další hodinu jsme už ale nad sebou vi- děli lano z lanovky. Netrvalo dlouho a byli jsme zpátky na chatě! O rok později se Karlovi Cermanovi s Rada- nem Kuchařem podařilo vylézt první pořádnou alpskou stěnu – Grand Charmoz. Dali ji s jedním bivakem. Původně jsme na ni měli jít ve čtveřici ještěsJirkouMaškem,alemněseneudělalodob- ře. Necítil jsem se, a tak jsem si na svou první alp- skou stěnu musel ještě rok počkat. S Radanem Kuchařemsenámtotižpodařil8.výstup„Magno- nehocestou“západnístěnouPetitDru.Původně jsmemělivplánusevernístěnuGrandesJorasses, pod kterou jsme však došli ve vyloženém hnoji – sníh tehdy hodně tál. Změnili jsme tedy směr na Petit Dru. Nebyl čas na vyčkávání.Vízum jsme totiž měli jen na 14 dní a peníze žádné. Západní stěnaPetitDrupředstavuje1.000metrůtěžkého lezení. Přelezli jsme ji s minimálním vybavením, měli jsme jen asi 10 skob a pár klínů. V těžkých místech sice byly skoby a tu a tam dřevěný klín, ale i tak to byl slušný výkon. Pamatuji si třeba na devadesátimetrový zářez, za nímž jsme dolezli na malou skalní poličku. Nad ní se vypínala trh- linka s ne úplně dobře zatlučenou skobou, ze které se musel dělat kyvadlový traverz. Bylo to asi 15 metrů slanění a 7 metrů pendl. Radan mi dodalmorál:„Slaňujty!Jsitěžší…“Popisvýstupu slibovaldalších6až7déleklezení.Tambyloještě lezení! Strašné záběry!V některých spárách jsme využili techniku, kterou jsme se naučili doma na písku. Pak se ale nad námi objevila hladká plot- na a v ní jedna tenká trhlinka, do které jsi neměl šanci dát botu.Vše bylo najednou jinak. Naštěstí jsme měli s sebou smyčky z lana, kterými jsme dřevěnéklínyovazovalijakopískovcovéhodiny… Naše výlety do hor se uskutečnily pěkně po- pořádku. Tatry, Alpy, pak jsme jezdili, kam se mohlo – třeba do Bulharska a později do Jul- ských Alp, a teprve až pak přišel na řadu Kavkaz. Vše na sebe ale navazovalo poměrně rychle, pro- tože poprvé jsme na Kavkaze byli v roce 1958. Museli jsme zajet nejprve do Moskvy, potřást si rukama se soudruhy, a pak rychle vlakem na jih. Neměli jsme ale štěstí na počasí, a tak jsme vy- lezli jen na Elbrus. O rok později se nám už daři- lo, protože se nám s Karlem Cermanem a Rada- nem Kuchařem poštěstilo přelézt dva náročné prvovýstupy na Donguzorun a Nakratau. „Nak- P O RT R É T Olda Kopal při lezení na Zlý Zub v bulharské Rile Testy v tlakové komořeVojenského leteckého ústavu v Praze před expedicí, Olda Kopal stojící, před ním MUDr. JaromírWolf a úplně vpravo Ivan Kluvánek V základním táboře pod Leninovým štítem na Pamíru v roce 1967, stojící zleva Olda Kopal, Ivan Goll, Jiří Šimon a K. Heřman, sedící zleva MUDr. Jaromír Wolf, Ivan Kluvánek a J. Sláma

27 ru“ jsme vlastně udělali dvakrát, protože jsme nejprve vylezli čtyřkový pilíř zleva, ze kterého jsmesizblízkaprohlédlisamotnousevernístěnu. Celou dobu jsme sledovali, kudy padají séraky. Sondovali jsme i ze stanu, který jsme si postavili pod stěnou. Nic pořádného jsme ale nevykou- mali, každou chvíli se něco sesralo dolů – jed- nou támhle, podruhé tudle… Laviny padaly ve dvě v noci i ve dvě odpoledne. Kdykoliv. Vůbec nebyly pravidelné. Říkalo se, že po ránu je stěna stabilnější, když je vše přimrzlé. Prdlajs! Stěnu Donguzorunu před námi přelezl pou- ze Michail Chergiani, gruzínská lezecká legenda, a my byli první, kdo výstup po něm zopakoval. Šli jsme ale jinak než on, v dolní části je skalní trojúhelník a my jej přelezli zprava, protože se nám tam zdály být lepší podmínky k zajištění. V horní části je bariéra visutých ledovců. Bylo to tam nějaké „nasypané“, a tak jsme nešli pří- mo vzhůru jako při prvovýstupu, ale raději úsek oblezli zleva. V průvodcích se náš výstup uvádí jako varianta Chergianiho cesty, náš směr byl ale dán momentálními podmínkami ve stěně. Když se totiž nahoře odlomí sérak, stěna je pak úplně jiná a těžko posuzovat, co člověk přesně leze za cestu. Problém byl už jen přelézt okrajové trh- liny. Pak jsme nalezli do žlabu, který vytvořily padající séraky. Do stěny jsme nastupovali brzy ráno a tak jsme tento tobogán překonali ještě za tmy. Za svítání jsme se dostali mimo dráhu lavin. Lezl jsem jako druhý. Nejprve jsem odjistil Radana, který zmizel za rohem. Pak volám dolů: „Karlepojď,“ajakdobírámlano,najednoučumím, jak se ledová věž přede mnou začíná naklánět… Padající led prosvištěl žlabem pod námi za půl minuty. Kdybychom jej nestihli přelézt včas, byli bychom tam dodnes jako v ledničce. V roce 1962 jsme se na Kavkaz dostali znovu, do oblasti Bezingi se slavnou Bezingijskou stě- nou. S Radanem a Zdeno Zibrínem jsme nejpr- ve přelezli centrální pilíř v severovýchodní stě- ně pětitisícové Dychtau. Slavný ruský horolezec Vitalij Abalakov jej před námi lezl týden a nám se výstup podařil s jedním bivakem. Na místo, kde první den dělal„pěščory“ (sněhový záhrab), protože začaly lítat kameny, jsme dolezli ještě za tmy. Přece jen jsme tam byli fůru let po něm a už jsme měli na mačkách přední hroty. Tenkrát se stalo neštěstí Pavlu Černíkovi se Zdeňkem Studničkou.1 Než spadli ze severní stě- ny Šchary, měli jsme v plánu Bezingijský traverz – podstěnouužbylypostavenéstany.Pakalepřišli dva chlapi v košilích a s cepíny a suše nám ozná- mili:„Moskva zakázala, rajón zakryt!“ A přidělený instruktor nás na kolenou prosil, abychom je po- slechli. Jestli prý nepůjdeme dolů, tak on už se na Kavkaz nikdy nedostane. Šli jsme tedy zpátky a dostali týden volna. Co s ním? Rozhodli jsme se pro týdenní čundr po Kavkaze. Říkáme jim: „Dejte nám osly a na týden žrádlo!“ Nic víc jsme nechtěli. Osly nám ale nedali, a tak jsme museli celé údolí slézt dolů sami. Protější dolinou jsme se pustili nahoru proti proudu. Na přechod přes hlavní hřeben jsme se zeptali místních Rusáků. Museli jsme být opatrní, protože jsme tušili, že za námi někoho pošlou. Tenkrát se tam nemohl nikdo pohybovat bez„puťovky“, ani dnes by to určitě nešlo podniknout úplně svobodně. Na- konec jsme se dostali až do Horní Balkarie, kde jsme se strašně přežrali hrušek. Narazili jsme tam na ohromně ochotné lidi, možná protože jsme byli úplně první cizinci, kteří se do těchto míst dostali. Za vesnicí byla lávka přes řeku Tě- rek, přes niž jsme nakonec nešli. Pořád jsme si namlouvali, že za námi někdo půjde a ten někdo by určitě přes lávku šel. Jak jsme později zjistili, díky tomuto rozhodnutí nás skutečně nechytili. Postupovali jsme tedy druhým břehem a násle- dující den se nám do cesty postavila skalní zeď. Honza Červinka s Vildou Heckelem ji oblezli ko- sovkou, my ostatní se rozhodli pro přebrodění, protože se v těchto místech řeka rozlila do pěti pramenů. Vilda nás pak fotil, jak máme vodu do půl pasu a společně se držíme klády. V jednom okamžiku však Zdeno Zibrín zařval: „Chlapi, já to neudržím!“ Pustil se klády a skočil metr a půl k protějšímu břehu. Úplně nás rozhodil. Radana silný proud strhnul a díky tomu vznikla známá Vildova fotka, jak Radan pluje řekou a je z něj vidět jenom ruksak. Naštěstí vše dobře dopadlo, ale nebyla to sranda. Byla nám ohromná zima… Zpátky přes hřeben jsme se úplně přesně netrefili, přišli jsme do úplně jiného údolí. Na- konec jsme se dostali do druhého největšího města v Gruzii – lázní Kutajsi, dost záhadným způsobem. Cestovali jsme všelijakými taxíky i ná- klaďáky, jednou dokonce na bramborách. Kou- pili jsme si k jídlu melouny nebo hroznové víno. S Honzou Červinkou jsem si meloun vyměnil za víno – půl na půl. Pochopitelně jsme víno sežrali neumytéakvůlitomujsmepakobamohlizemřít. Nablilijsmedorododendronů,pakjsmeletělina záchod do hotelu, ale tam bylo ještě hůř. Miloš Turek, který nám dělal doktora, rozhodl: „K žád- ným skutečným doktorům nepůjdete, protože by nás mohli okamžitě chytnout!“ Sehnal živo- čišné uhlí, a tím nám opravdu zachránil život. Počkali jsme do noci druhého dne na rychlík do Tbilisi,kdejsmesedenzdrželi.DoNalčikujsmese vrátili křížovou cestou prakticky na hodinu přes- ně. Rusáci na nás valili oči – bez povolení jsme podnikli takovýhle výlet. Potulovali jsme se po Kavkaze úplně sami. Vilda Heckel pak o našem dobrodružství napsal knihu Expedice Kavkaz2 , na jejíž obálce skáče Radan přes obrovskou trh- linu. Jeden den jsem s ním musel kvůli focení lí- tat po ledovci i já… Průkopníky v Himálaji Po mém působení na Kavkaze bylo načase podí- vat se i do nejvyšších hor. Zúčastnil jsem se třeba Alpiniády v Mongolsku. Byla to socialistická vy- moženost,přinížsescházelihorolezcizvýchodu. Také jsem navštívil Pamír a Ťan Šan. Neskutečné zážitky mi ale připravila liberecká výprava na Annapurnu IV v roce 1969. V expedici jsme byli Oldo, dýchej! Expedice Annapurna IV v roce 1969, foto Bohouš Svatoš Olda Kopal krmí Jirku Maška během výstupu na Annapurnu v roce 1969, foto Bohouš Svatoš

28 Druhá se skládala z pobytu v Káthmándú, ces- ty s nosiči do hor a nakonec ze samotného vý- stupu. Obojí bylo fantastické. Dohromady jsme všichni měli asi 200 dolarů, kterými jsme zapla- tili nosiče. Veškeré žrádlo na 3 měsíce jsme si museli přivézt od nás. Vůbec nic nám nechy- bělo. Všude nás brali, snad na malé výjimky na ambasádě v Teheránu. Tak jak měli kluci v roce 1970 v Peru smůlu, tak my v Nepálu měli obrovské štěstí. Na první český vrchol v Nepálu se nakonec dostal Miloš Albrecht se Šerpou Ang Babu. Mně výšky moc neseděly, stálo to dost za hovno. V šesti a půl ti- sícíchjsemsenapilahnedjsemzvracel.Každýto má s výškou hold jinak. Ale i tak na tuto výpravu moc rád vzpomínám. Z letního povídání pod skalami Oldo, dodnes lezeš jako ďábel. Když vylezu na některou z věží, vždycky naleznu ve vrcholové knížce tvé jméno… Moc tam toho už neuvidíš. Třeba loni jsi vylezl „Jeschkeho cestu“ na Káp- la a „Kouřovou spáru“ na Daliborku lezeš pra- videlně. Jo, jo, loni. To mi ještě šlo. Opravdu loni jsem tambyl,aleletosještěne.Mámzasebouoperaci. Koupil jsem si totiž kolo a nabil si na něm držku. A měsíc lezení v hajzlu! Kolik tak vylezeš za rok cest? Teď už jen tak třicet až padesát. Lezu s mlaďo- chama–s Meierákama(Radeka MirekMeierové– nejproduktivnější tvůrci cest ve Skaláku) a s vnu- kem Jirky Maška. Ale jen to, na co stačím a co si opravdu chci vylézt. Třeba na Taktovku. Klasic- ké cesty, co jsme vždycky lízávali, vylezu i dnes. Jaké máš další oblíbené cesty ve Skaláku, které bys ostatním poradil? TřebaPlátkovačtyřkruhová„Ponurácesta“na Opomenutou je přece krásné lezení. Opravdu hezká stěna. Je v ní všechno, ale musíš na ni mít! Nebo Plátkova „Sfinga“ je také perfektní cesta. Nebo„Kouřová stěna“ na Daliborku je vyloženě exkluzivní.Jetosicedřina,aletechnickybůhvíjak těžká není, když to umíš… Pak mám rád obě kla- sické cesty na Kobylu v Příhrazích. Na ni je krás- né vůbec vylézt. Nebo Sloup v Příhrazích, Hláska v Drábských světničkách a Andělčina stěnaVojty Nejedla… je toho hodně. Co bych ale ještě rád poradil – aby se lezci nepřeceňovali, aby měli k sobě trochu úcty a aby věděli, na co mají a na co nemají. A nechat se tahat na druhém konci lana také nemá smysl. Opravdový požitek z leze- ní má jen ten, kdo cestu vyleze jako prvolezec. Dneska ti spousta lidí dole v hospodě tvrdí:„Jó, to jsem lezl. Nic to není!“ A nepřizná, že to bylo na druhém konci. Znáš to, ne? Rád bych se zeptal i na pozadí tvého snad nej- známějšího pískařského prvovýstupu – „Údol- ní spáry“ na Hlásku v Teplických skalách, který jsi v roce 1956 přelezl společně s Karlem Cer- manem… Do Adršpachu jsme tehdy s Karlem odjeli na jehoprvnímotorce,bylatočernáčízastopadesát. Dneska, když někdo jede do Ádru, je tam za dvě hodiny. Pro nás to byl výlet pomalu na celý den, s ruksakem na zádech. Do té doby jsme tam jen P O RT R É T opakovali těžké věci. Někdo nám pak ale prozra- dil,žev Teplicíchjekrásnávěža zezadujeprýroz- dělaná cesta od Němců z dob před válkou. Byla řečo Hlásce.Šlijsmesetedynanipodívat,očběží. V Německécestějsmeztroskotali,poněvadžbyla věčně mokrá. U druhého kruhu to klouzalo, tak jsmetohonechalia šlitozkusitnadruhoustranu, kde vedla krásná široká spára odzdola až naho- ru. Když se přeleze počáteční převisek, dostaneš se do spáry, podobné jako je náš Jeschke Riss na Maják, jenže je asi jednou tak dlouhá. Když jsem donínalezl,koukámkolemsebea najednoujsem v polovině spáry. Cítím, že na to ještě mám, tak jsem se opřel o jediný stup a dal kruh. Pak jsem ale zjistil, že jsem mohl úplně lehce vylézt ještě o 4 metry výše. Kdybych to byl tušil, bylo v cestě o jedenkruhméně.Alepovojnějekaždýgenerál. Ten den jsme do stěny osadili tři kruhy, protože víc jsme jich s sebou ani neměli. Za 14 dní jsme do Teplic museli jet ještě jednou a cestu dolezli. Nakonec je v ní šest kruhů, zvláště ten třetí a čtvr- tý je hanebný, všechno kulaté, nikde žádný chyt. V obyčejných hnědých plátěných keckách (nic ji- néhototižaninebylok mání)vylézttoutospárou opravdu nebylo nic jednoduchého. Fascinuje mne, jak jsi do lezení stále zapálený. Máš nějaký recept na lezeckou dlouhověkost? K lezení musíš mít opravdový vztah, musíš ho mít skutečně rád. A musíš si držet kostru. Ne- jít do hospody a jen se tam nažrat nebo ožrat. S desetikilovým rancem ne na zádech, ale tady vepředu – to nemůžeš přece nic vylézt. Říkám to každému, ale oni tomu pořád nechtěj rozumět a klidně žerou dál. Když jsem přišel z vojny, vážil jsem taky pětaosmdesát kilo. Komunisti mě tam vyžrali. Pravidelná strava ráno, v poledne a večír. Sice jsem měl sílu nějakou, ale když jsem přele- zl Smítkárnu, měl jsem toho „plný rukáv“. Dnes mámpětasedmdesát,a i kdyžtutocestulezujen nadruhémkoncilana,dámjipodstatněsnáznež tenkrát. A přitom je to jen rozdíl deseti kil. Po- zoruji dnešní střízlíky. Co jsou schopni přelézt na umělých stěnách je obdivuhodné. Atletická gymnastika. Jsou to opravdu kádři. Váží jen pa- desát kilo a lezou dokonce i v horách. A unesou i ruksaky! Dost často se ale stává, že když má u nás první kruh v sedmi metrech, je absolutně posranej. Psychicky. Bohužel, je to dané návyky z vápenců a z překližky. Dnešní trendy v lezení tedy sleduješ… To víš, že jo. I kdysi jsme se hádali, jestli ská- lolezení dělá skálolezec nebo horolezec. Říkalo se, že horolezec leze po horách a ne po skalách… Podobné diskuse byly neustále a trvají dodnes. Myslím si, že člověk má poznat všechno. Třeba bouldering.Přiněmsevycvičíša dostaneš„magi“. Když spadneš, nic se neděje. Ale je to jistě něco úplně jiného, než když máš pod sebou deset la- nových délek. Lezení je dnes tak rozkouskované do všech možných i nemožných věcí – lezení na čas,lezenínaobtížnost…Lezenínanašempísku je ale také speciální. Zdejší skála je měkká. Leze setadytakénaRP,alemělobytotakbýt,jenkdyž cesta vede přímo a ne, jakmile jde za roh. Dříve jsme u každého kruhu dobírali, ale dnešní mla- dí lezci snad neumí u kruhu pomalu ani sedět. Musíléztrovnouažnahorua totadypřecenejde! Když srovnáš, jak Skalák vypadal v pětačtyřicá- Olda Kopal jako reportér při expedici Annapurna 1969, foto Bohouš Svatoš Olda Kopal na ledovci v Ťan Šanu v roce 1982, v pozadí pětitisícový Talgart, foto Bohouš Svatoš Olda Kopal během přechodu bulharské Rily a Rodop při pečlivém záznamu denních zážitků nad jezerem Beglika v roce 1986, foto Bohouš Svatoš všichni kamarádi. Byla to vůbec první česká vý- prava do Nepálu. Vůbec jsme netušili, do čeho jdeme. Měli jsme indické vízum, a tak jsme plá- novali vylézt na nějaký kopec v Gharwalu. Naše rozhodnutí se ale rychle změnilo na české amba- sádě v Dillí. Když jsme sem přijeli, zeptali se nás: „Proč nejedete do Nepálu?“ My na to:„Nemáme tam žádné zastoupení a nemáme ani jejich víza.“ Oni jen, že to není žádný problém, a tak Chroust jako vedoucí letěl s jedním chlapíkem z ambasá- dy do Káthmándú. Potkali jsme se až v Nepálu, když nám jel naproti s potřebnými papíry. Ne- věřil svým očím:„Chlapi, jak jste se sem dostali?“ V Káthmándú jsme si mohli vybrat ze dvou kop- ců. Zvolili jsme Annapurnu IV. Jednu kapitolu našeho dobrodružství tvo- řila cesta do Nepálu a zpět nákladním autem.

tém, padesátém roce, a v jakém stavu se nachází dnes… Je to hrůza! Před čtrnácti dny jsem třeba lezl Podmokelskou a ve skále jsou tam ohromně hluboké zářezy od lana. Strašné! Já bych ji rov- nouzakázal.V DračístěněnaDračívěžzasehrozí, že vypadne celý blok. V traverzu na Rudé hraně Dračí věže byly vždycky krásné chytečky. Letos jsem jich tam našel sotva polovinu. Lezou tady strašná kvanta lidí. Přijedou na týden do kem- pu a chtějí si pochopitelně zalézt. Když zaprší, nemělo by se 48 hodin lézt, ale toto pravidlo se absolutně nedodržuje. Víš dobře, jak to vypadá, když něco řekneš horolezcům – na vše kašlou. Kdysi si ale zdejší lezci pořádek ve skalách po- hlídat dokázali… Lezců bylo ale podstatně míň. Vezmi si dnes jenom Němce. Lezou prší neprší – těm je to ab- solutně jedno! Když jsme v padesátém roce lezli na Dračkách, věděli jsme o Pražácích u Kápla. Při našem lezení na Majáku byli zase na Dračkách Hradečáci. A nikdo víc! Vzpomeneš si na nějaký silný zážitek ze Skalá- ku té doby? Jednou„blbec“Kuchařůpovídá:„Jdemedělat novou cestu na Dominstein!“ Vedle Smítkárny! Přelezli jsme její poměrně těžký nástup – z před- skalíčka do díry. Radan pak vlezl do pověstných krychličeka mělnamířenodopravazaroh,done- zlezené stěny. Nějak se mu ale nevedlo, nemohl dokončit traverz. Ovázal tedy tři krychličky, za- čal mne dobírat a povídá:„Pojď ty!“ Tenkrát mne opravdu dojal. Neměli jsme ani pořádné smyčky. Kdybychtrhnuls lanem,všechnošlodolůi s námi. V duchujsemsifaktříkal:„Doprdele,tonedopad- ne dobře.”Za rohem jsem ale objevil schovanou malou polici, kde jsem osadil kruh a kousek výš ještě jeden. Není to moc lezená cesta. Přitom nej- lehčíbylprávěúseks krychličkami.Nesmíšjejale lézt naboso jako my. Radan byl vždycky hlavně spárař.Myvědělimocdobře,pročtomutakje.Byl z násnejhubenějšía dotěchspársevlezlvždycky hloubějinežjás KarlemCermanem.Bylijsmepro- stěvíce„přesprsa“.V PříhrazíchjeSmítkovaspára na Rakev, Joska byl prý taky takové vyžle. Radan na ní musel samozřejmě občas zajít a my ostatní nemohli zůstat pozadu. Asi 5 nebo 8 metrů nad kruhem se spára nepříjemně zužuje. Musel jsem z ní vždycky vylézt a jít nepříjemně venkem. Jed- nou jsem ji takhle lezl s tím„blbcem“. Najednou koukám, kde je… a nemůžu uvěřit svým očím. Radan zalezl dovnitř a těžké místo oblezl vnitř- kem spáry, jako by to byl komín. Myslel jsem si, že spároví specialisté jste byli ve Skaláku všichni… Nééé,vždyťtadyjestěn!Někteřílezcipomalu ani neví, co to spára je. I dnes je plno kluků, kteří, než by dali ruku do spáry, raději cestu přelezou „po ničem“ stěnou. Dříve tady spáry lezli hlavně Němci – udělali cesty na Panny, na Křemennou nebo Dračky. Jsou to všechno těžké spáry, kte- ré se i dnes málo lezou. My měli rádi „Jeschke- ho spáru“ na Maják. Měli jsme ji tak naučenou, že jsme ji lezli v trenýrkách a bosi. Tam a zpátky. Slyšel jsem, že jsi nedávno oslavil svůj stý vý- stup na Taktovku… Nikdo přesně neví, jak se to stalo a odkud jsem vlastně spadl. Nejprve jsme vylezli Jeschke- ho na Kápla, ale byla tam zima. Rychle jsme tedy přeběhli k Taktovce, kde svítilo sluníčko. Už tam alerozbalovallanokluks holkou.Říkámsi:„A sak- ra!To budeme čekat dlouho!“ Pak jsem se zeptal: „Znáte to tady? Ne? Tak my půjdeme před vámi, jo?“ Chytil jsem konec lana, uvázal se a: „Tomá- ši, jdu!“ Nastoupil jsem. Cesta začíná traverzem 2 metry za hranu, kde je sice nejlehčí místo, ale je to tam solivé. Ani přesně nevím, co se vlastně stalo, protože pak jsem se probudil až dole v sa- nitce. Spadl jsem asi ze tří čtyř metrů na zem. Jsou tam klády, aby se svah nesesouval. Musel jsemdopadnoutnazáda,hlavoujsemse„mignul“ o jednuz kláda tímvšezhaslo.Akorátmipakklu- ciříkali,žejsemjimprýstrašněsprostěnadával… Olda Kopal v Kouřové spáře na Daliborku jištěn Radanem Kuchařem, foto Bohouš Svatoš Oldo, já jsem ale nemyslel tento pád, ale že jsi na Taktovku skutečně vylezl posté… No, za měsíc nebo za dva jsem tam už byl zase… Ty si všechny své výstupy tak pamatuješ? Veškeré své výstupy jsem si zapisoval do roku třiasedmdesát. Pak jsem s tím přestal, ale výstupů na Taktovku tam už bylo zapsaných pětasedmdesát. Od té doby jsem na ni vylezl minimálně jednou za rok, takže sto už jich bylo určitě. Bohouš Svatoš měl stovku na Taktovku ještě přede mnou… S jakým vybavením lezeš? Mám ti to ukázat? No sedák už mám, ale ješ- tě se do něj neumím pořádně nasoukat. Lano Olda Kopal nepokazil žádnou legraci 29

30 P O RT R É T mám taky dobré, ale nemám jedinou expresku. Karabin mám poměrně dost, ale skoro každou úplně jinou, jak jsem ji našel, když visela v nějaké skobě nebo omylem někomu sebral.To oni mně aletaky!Lezečkymámnašečeské,cosepředléty vyráběly, a podrážky si na ně lepím sám. Moder- ní si už kupovat nebudu, protože v těch spárách bych je stejně odrovnal. Z moderního vybavení uznávám jen tři věci: lano, sedák a osmu. Možná ještě íbíčka. Lano je důležité – když do něj sletíš, aby neprdlo. Když jsem začínal, tak nebyly po- malu ani karabiny. Lano se protáhlo jen kruhem, do kterého se strčila ruka, a tak se jistilo. Lana to byla šílená. Lezlo se na všem, co se sehnalo. Na některých z nich byly původně uvázané kozy na trávě. Sedací úvazek je také nutný – aby ses při pádu neuškrtil. A osma je dobrá pro jištění. Ko- likrát byl jistič více zmrzačený než ten, co spadl. Vyhodilo jej to do vzduchu a křáplo do hlavy nebovtáhlorukudokarabiny.A slaněnís osmou, tojeněcoúplnějinéhoneždříve.Tosianineumíš představit, kolik„šliců“ na krku, na zádech a na prdeli jsem měl, když jsem po každé neděli při- šel v pondělí ráno do fabriky. Všichni se mi furt smáli, že jsem měl o víkendu zase nějakou žen- šli s Radanem vůbec poprvé na Severní Dru, za- čal padat sníh a nedalo se pokračovat ve výstu- pu, protože všechno okolo bylo mokré. Museli jsme ze stěny slanit asi 5 délek dolů. Zvlhlo i lano, a jak se vinulo přes všelijaké poličky se sutí, na- lepila se na něj žulová drť, jemný píseček. Zača- lo se chovat jako smirek. Když jsem přišel dolů, chlapi na mě volali:„Co blbneš?Vždyť máš holou prdel!“ Měl jsem půl nohavice přeřízlé. Osma je tedy výborná věc. Akorát nevím, kdyby ji mladí ztratili… Tak by se možná někteří z nich ani ne- dostali ze skály dolů. Oldo, když se tě někdo zeptá, proč vlastně le- zeš, co odpovíš? Co ti lezení přináší? Veliké potěšení těla a duše. Požitek, že jsi s kámoši na laně. Navíc za války nebo za komu- nistů jsi měl pocit svobody, protože ve skalách jsi jim mohl vynadat. Byl jsi úplně volný, jako jsi teďka. A hory – to je něco! Turisti po nich sice jenom chodí a jsou taky šťastní, protože v nich jsou. Já jsem šťastný, když po nich můžu lézt. Jenže teď už se do nich asi nedostanu. Už cítím, že na ně nemám. Sice jsem dneska přijel na kole až z Jablonce… skou. Protože to bylo nějakého slanění… Když se třeba lezlo na Blatník, Bránu a na Maják, tak jsi za den naslaňoval 120, 140 metrů a všechno jen přes tělo. I když se vymýšlely různé zlepšováky – třebajsmezkoušelijezditpřesrozříznutouhadici, za rok jsi roztrhal na skalách a ve spárách dvoje pumpky. Lezlo se ve všem, co už se dávno mělo vyhodit. Na prdel se jen přidala záplata, aby se dalo slaňovat… Nebo si vzpomínám, když jsme Normálku naTaktovku leze Bohouš Svatoš, Olda Kopal jej jistí u prvního kruhu Oldův stěnový portrét, foto Bohouš Svatoš 1 Pavel Černík a Zdeněk Studnička v roce 1962 zahynuli při pokusu o prvovýstup SZ stěnou Šchary, který se nakonec podařil uskutečnit až v roce 1965 lezeckému družstvu Ľudovít Zahoranský, Ján Ďurana a GerhardTschunko. 2 ČerníkArnošt–HeckelVilém:ExpediceKavkaz,SvětSovětů,Praha1965. text Martin Krejsa foto Pepe Piechowicz, Bohumil Svatoš, Miroslav Heczko, archiv Ivana Kluvánka a Oldy Kopala

31 Oldřich Kopal 4. 2. 1931–16. 6. 2011 Jedna z nejvýznamnějších postav českoslo- venského horolezectví minulého století 1958 mistr sportu 1967 zasloužilý mistr sportu 1950 – 1962 reprezentant Československa Přehled nejvýznamnějších výstupů Pískovcové skály – prvovýstupy 1950 Večerní cesta, Lebka – Hruboskalsko, klas.VI, R. Kuchař – O. Kopal – F. Krou- pa 1951 Zadní cesta, Koťátka – Hruboskalsko, klas. V, 29. 4., O. Kopal – J. Plátek * Plátkova stěna, Sfinga – Hruboskalsko, klas. VII, 10. 6., J. Plátek – O. Kopal Nejedlova cesta, Ottova věž – Hruboskalsko, klas. VIIb, 5. 7., B. Nejedlo – O. Kopal Normální cesta, Lemoun – Hruboskalsko, klas. III, 15. 9., O. Kopal SPO, Lebka – Hruboskalsko, klas.V, 7. 10., František Kroupa, O. Kopal, Z. Řepka 1952 * Střední pilíř, Dračí zub – Hruboskalsko, klas. VIIb, 5. 7., B. Nejedlo – O. Kopal – V. Karoušek * Červencová cesta (Maškova), Dominstein – Hruboskalsko, 6. 7., J. Ma- šek – O. Kopal – L. Vodháněl Kopalova varianta, Soudek – Příhrazy, klas. VIIc, O. Kopal – K. Cerman – J. Mašek 1955 Střídavá cesta, Železné věže – Příhrazy, klas. VIIb, 5. 6., O. Kopal – K. Cer- man 1956 Rejžák (Kopalova spára), Železné věže – Příhrazy, klas. VIIb, 30. 6., O. Ko- pal – J. Plátek Údolní spára, Hláska –Teplické skály, klas.VIIIb, 5. 7., O. Kopal – K. Cerman 1957 * Jižní cesta, Obří skála – Hruboskalsko, klas. VIIb, 9. 5., K. Cerman – O. Kopal – B. Svatoš Normální cesta, Poupě – Hruboskalsko, klas. VI, 9. 5., K. Cerman – O. Ko- pal – B. Svatoš Májová cesta, Mnich – Hruboskalsko, klas. VIIb, 11. 5., O. Kopal – B. Sva- toš – J. Mašek Rozpěrný komín, Železnévěže – Příhrazy, klas.VII, 22. 5., O. Kopal – B. Sva- toš Severní rovná varianta, Čertova věž – Prachovské skály, klas. VIIb, 27. 8., K. Cerman – O. Kopal – J. Mašek – J. Červinka SZ levá spára, Radnice – Klokočské skály, klas.VII, O. Kopal – K. Cerman 1958 Severozápadní spára, Prašivec – Příhrazy, klas. VIIb, 31.3., O. Kopal – K. Cerman Západní hrana, Dívčí – Hruboskalsko, klas. IV, 17. 5., O. Kopal – J. Kuhn Průchodová cesta, Maják – Hruboskalsko, klas. VI, 6. 8., O. Kopal – R. Ku- chař 1962 Němečkův odkaz, Hladkávěž – Příhrazy, klas.VIIc, 22. 4., Josef Čihula – O. Kopal – K. Philipp 1963 Severní hrana, Dominstein – Hruboskalsko, klas. VIIc, 29. 6., O. Kopal – R. Kuchař * Severní stěna, Kapelník – Hruboskalsko, klas. VIIc, 1. 8., L. Mejsnar – O. Kopal – I. Burda Vysoké Tatry 1951 Lomnický štít, Z stěna, Hokejka, klas. V+ A1, 3. výstup, 12. 8., O. Kopal – J. Mašek 1952 Černý štít, levým vhloubením JV stěny, klas. IV, 1. zimní výstup, 10. 3., K. Cerman – O. Kopal – A. Puškáš Kolový štít, JV stěna, klas. IV, 1. zimní výstup, 11. 3., K. Cerman-O. Kopal Malý Pyšný štít, SV stěna, klas. III., 16. 3., K. Cerman – O. Kopal – G. Kört- vélyessi – A. Puškáš Voliaveža, pravou částí JZ stěny – Štáflovka, klas.V, 1. zimní výstup, 18. 3., K. Cerman – O. Kopal Vysoká, od V z Rumanovy dolinky, klas. III, 1. zimní výstup, 20. 3., K. Cer- man – O. Kopal Lomnický štít, Z stěna, Hokejka, klas.V+ A1, 1. zimní výstup, 21. 4., K. Cer- man – O. Kopal – J. Mašek – B. Nejedlo Javorový štít, prvovýstup středem S stěny na V vrchol, klas. VI, 28. 7., K. Cerman – O. Kopal – R. Kuchař Malý Kežmarský štít, S stěna, Stanislawského cesta –„Weberovka“ po Ně- mecký žebřík, zimní výstup, klas. VI-, K. Cerman – O. Kopal 1954 letní přechod hlavního hřebene Vysokých Tater za 4 dny ve směru V-Z, O. Kopal – K. Cerman 1955 zimní přechod hlavního hřebene Vysokých Tater ve směru V-Z 1956 Ostrý štít, S stěna, prvovýstup, klas. IV, 26. 3., O. Kopal – O. Zibrínová Malá Snehová veža, SZ stěna, Stanislawského cesta, klas. V, 2. zimní vý- stup, 3. 4., K. Cerman – O. Kopal – R. Kuchař Malý Kežmarský štít, S stěna, Stanislawského cesta – „Weberovka“, klas. VI-, 2. zimní výstup celou stěnou, poprvé za 1 den, R. Kuchař – O. Kopal, (z Téryho chaty odchod ve 4.00 přes Baraní sedlo – návrat naTéryho cha- tu přes Skalnaté sedlo ve 24.00) 1960 Vysoká, S stěna, klas. V, 8. 3., R. Kuchař – O. Kopal – K. Cerman – J. Mašek – D. Turková – O. Zibrínová 1961 Malý Kežmarský štít, S stěna, cesta přes Ucho, 1. zimní výstup, O. Kopal – R. Kuchař Alpy 1955 Grepon, S stěna, O. Kopal – J. Mlezák MontBlanc, Peutereyský hřeben, klas.V, O. Kopal – J. Červinka – J. Mlezák 1957 Petit Dru, Z stěna, Magnonova cesta, 8. výstup, O. Kopal – R. Kuchař 1980 PuntaAllievi, Bergell,Via Gervasutti, klas.VI, O. Kopal – M. Polman – Zajíc – L. Chládek Pizzo Cengalo, J stěna, Bergell, Via Vinci, klas. V+, O. Kopal – M. Polman – Zajíc – L. Chládek Kavkaz 1958 Elbrus 1959 Donguzorun (4.468 m), S stěna, varianta Chergianiho cesty, 2. výstup, klas.5 A, K. Cerman – O. Kopal – R. Kuchař Nakratau (4.251 m), S stěna, prvovýstup středem, klas. 4 B, K. Cerman – O. Kopal – R. Kuchař 1961 Nakratau (4.251 m), S stěna, pravé žebro, prvovýstup, klas. 4 B, K. Cer- man – O. Kopal – J. Mašek – M. Matras Ušba – S vrchol (4.694 m), z Ušbinského plata, klas. 4 A, K. Cerman – O. Kopal – J. Mašek – M. Matras 1962 Dychtau (5.204 m), SV stěna, centrální pilíř, klas. 5 B, R. Kuchař – O. Kopal – Z. Zibrín, 4. výstup nejvyšší kavkazskou stěnou s 1 bivakem Rila 1960 Zlý zub, J stěna, cesta Přes oči 1986 přechod hřebene Rily a Rodop Expedice 1967 Pik Lenina, Pamír 1969 AnnapurnaIV (7.525 m), Himálaj, první český himálajský vrchol dosažen 7. října M. Albrechtem a Šerpou Ang Babu (účastníci: Miloš Albrecht, Jiří Mašek, Leoš Chládek, Karel Cerman, Vladi- mír Procházka – vedoucí, Oldřich Kopal, Bohumil Svatoš, LadislavVeselý, Jiří Šimon, Ang Babu) 1977 Kalanka, Garhwálský Himálaj, člen úspěšné expedice LIAZ Jablonec, vr- chol dosažen dvojicí Rakoncaj – Jón 1982 Talgart,Ťan Šan (účastníci: Oldřich Kopal, Bohumil Svatoš, Jiří Mašek, Ra- dan Kuchař a Leoš Chládek) 1983 Mount McKinley, Aljaška Fotky od Oldových kamarádů sestavil Chroust ml.

32 Masiv Ortles už nás dlouho dráždil, a tak jsme naskládali do auta batohy až ke stro- pu a vyrazili. Naším cílem se stal maje- státní Ortler v Jižním Tyrolsku, kdysi nejvyšší hora Rakousko-Uherska, dnes sedmá nejvyšší hora Itálie. Než jsem si stačila v autě zdřímnout, byli jsme v Suldenu. Přebalili jsme věci a vyrazili směr Tabarettuhütte. Předpo- věď na další dny nebyla dokonalá. Vůbec jsemnechápala,cojdemetamnahorudělat. Většinapředpovědíslibovalananásledující dny ráno jasno, odpoledne oblačno a déšť. Pánové měli převahu, to muselo stačit. O tom, že to není sen, mě přesvědčil tlukot srdce a nadávky přede mnou i za mnou. Cesta si to klikatila strmě vzhůru lesem. Jestli byl les krásný, nevím, pořád jsem se hrabala ze sněhu, do něhož jsem se neúnavně po pás propadala. Výškové metry přibývaly, vzduch řídnul. Konečně se nám otevřel výhled na celou překrás- nou stěnu. Ale taky Tabaretku, která byla při představě mokrého hlubokého sněhu nekonečně daleko. Za tmy se nám koneč- ně stala útočištěm. Vyzuli jsme promáče- né boty a jednohlasně se shodli, že v noci nikam nevstáváme. Ráno bylo jako vymalované. Celý den jsme sušili, vařili a pozorovali stěnu. Ve- čer se přesně podle předpovědi valily bílé mraky a nám bylo jasné, že musíme zítra s výstupem spěchat. Stoupáme k ledovému ráji Z chaty vyrážíme ve dvě ráno pod jasnou oblohu plnou hvězd, stěnu naštěstí nevi- dím. Traverzujeme sutí přímo pod stěnu. Modlím se, abychom nesešli příliš výško- vých metrů dolů, protože bych je musela pěkně šlapat zase nahoru. Větší romanti- ku nepamatuji. Nástup nám trvá asi půl hodiny. Je mi vedro a na mačky se mi lepí mokrý sníh. Nohy mi těžknou a začínám pomalu pě- nit (zase jsem jednou ušetřila za vyhazo- vače…). Ještě že mám za sebou Honzu trpělivě mi co chvíli oklepává mačky až nahoru. Je pro mě hrdinou. Za odměnu se na něj nezlobím, že mi pořád kouká na zadek. Tomu se říká přátelská výpomoc. Po krátkém suťovém intermezzu za- čínáme stoupat, sklon je do 50°, jde se mi dobře a dokonce mě to i začíná bavit. Lezeme rychle po čerstvém a křupavém firnu. První třetinu stěny máme za sebou docela svižně a nad námi se začíná zvedat první zúžení. Je to kolem 70° firnu, který místy přechází v led. SEVERNÍ STĚNA ORTLERU (3.905 m n. m.) bivak 50 m pod vrcholem pohledem něžného pohlaví Do čeho jsem se to namočila? Stoupáme k ledovému ráji

Rozednívá se. První sluníčko nám od- kryje obrovské seraky nad námi. Ostatní se asi trochu zalekli, ale mně se pohled na ty rudé masy sněhu líbí. Stávám se čím dál spokojenější. Ani ve snu by mě nikdy předtím nenapadlo, že bych se mohla v takovéhle stěně cítit spokojeně a v bezpečí. Zatímco mým uším lahodí rachot patřící letadlům, ostatní pouští do terénu sprostá slova a ukazují na pa- dající laviny. Okay, přiznávám, sem tam něco málo řachne, ale naštěstí to je ně- kde vedle. Pořád si držíme slušné tempo. Skoro celou cestu postupujeme v pravé části stěny. V poslední třetině výstupu to za- číná být trochu do kopce. Sníh se tu mění v led. Pod sebou mám pěknou šluchtu. Ko- nečněMichalvrtáprvníštandamymáme před sebou tolik vysněný a zároveň obá- vaný ledový ráj. Hora se nevzdává jen tak Stojíme všichni na štandu a čekáme, až Michal odleze. Rutinně mrskáme jednu délku za druhou. Mrzne a výstup se za- číná zpomalovat. Led je štípavý, přemrzlý a je úplně všude. Postupujeme čím dál po- maleji. Pořád mám dojem, že vidím na ho- rizontu konec stěny, ale stále před námi utíká. Je už odpoledne a mraky zaslepily slunce,začínábýtpěknázimaafoukávítr. Předpověď se naplňuje. Ještěže už jsme skoro na konci. Omyl. Mám dojem, že stěna je nekonečná. Vždy, když to vypa- dá, že už bude končit, ukáže se nám další kus ledu. Stěna se prostě nechce jen tak rychle vzdát. Lezeme pořád nahoru jako Messner. Z pohodového výletu se stala honička přímo do nebe. Na vrcholovou hranu dolézáme kolem šesté hodiny. Na gratulaci nikdo nemys- lí. Je mlha, zima a fučí vítr. Těším se dolů do spacáku, nic neřeším, navazuju se na synchro a jako poslední dupu za Kubou do kopce směr neznámo kam. Najednou mi to všechno dochází! Vi- dím před sebou trhlinu, kluci v ní chtějí přečkat noc. Zmocňuje se mě panika. Co jako tady budu v téhle díře několik ho- din dělat? Nevěřím vlastním očím, do čeho jsem se to namočila. Dopřáváme si ještě gurmánskou svačinku v podobě posledního Honzova karbanátku. Na- štěstí si z noci moc nepamatuju, jen že se všichni třepali a pak že bylo jasno. Přežili jsme, paráda. Ráno se hlubokým sněhem vracíme do civilizace přes plechový bivak Lombardi do Trafoi. Z vrcholu se nám skýtá krásný výhled do protějšího údolí s překrásnou severní stěnou Grand Zebrú. Okolní ma- sivy tu vystupují z krajiny jako špičaté obludy, zdobené sněhovou čepicí. V Trafoi je liduprázdno, hospody za- vřené, auto daleko, hladem a únavou mžouráme. Naštěstí Michal vysonduje, že kousek za neskutečně dlouhou vesni- cí má být restaurace. Takový pocit eufo- rie při dosednutí ani nepamatuju. Popili jsme,pojedliapánovédíkymladéobsluze ožili. Ráno po teplé sprše a měkoučké po- steli jsme vyrazili rehabilitovat do Mess- ner Mountain Musea do Suldenu, kde nás překvapila česká průvodkyně a Yetti. Zbytek dovolené jsme strávili v Arcu, tentokráte povalováním se v kempu, pro- tože nám oteklé a namodralé prsty u no- hou více nedovolily. Ortler – Nordwand 1.200 m, TD duben 2011 Účastníci: Honza Podzimek Kuba Ferenc Michal Halva Radka Filipová Knihyavšeostaníohoráchalezení text Radka Filipová foto Kuba Ferenc, Michal Halva Východ slunce na Ortleru Severní stěna v celé své kráse

34 Val di Mello, úchvatné údolí na severu Itálie, kde člověk může provozovat vertikální pohyb od popolézání po žulových balvanech všech tvarů a velikostí až po vážné bigwallové podniky. A zde se taky od roku 2004 pořádá vždy v květnu největší evropský boulderingový závod pod širým nebem, známý jako MelloBlocco. Oproti prvnímu ročníku, kdy bylo registrováno 311 závodníků se letos zaregistrovalo neuvěřitelných 1.896 lezců. To, že nekompromisně vyhrál Adam Ondra asi všichni ví, stejně jako každý nadšenec určitě viděl spousty fotografií a videí na netu. Ale jaký je pohled normálního smrtelníka a účastníka této akce? O ten se na následujících řádcích podělí Joko ze Slovenska. V stredu ráno 6:45 mi mobil signalizuje SMS: „Čau, viem, že nemáš rád masovky, ale aj tak sa ťa spýtam, či by si nešiel zajt- ra na Melloblocco. Zatiaľ ide so mnou Mi- loš Nemý. Neváhaj, má byť dobré počko. Dodo“ Prečítam, odložím telefón a nerie- šim. Aj keby som chcel ísť, treba vybaviť veľa vecí a nechce sa mi. Vo štvrtok ráno 7:30 už sedím v Dodo- vom aute a spolu aj s Milošom vyrážame do Val di Mella. Do Val Masina dorážame po 11 hodi- nách cesty. Kemp, okolie Centra Polifun- zionale della Montagna (čo je akýsi base- camp tejto akcie) a okolité lúky sú už posi- até stanmi, karavanmi a autami. Nájdeme voľne miesto hneď blízko centra a ideme sa zaregistrovať. Za 12 eur dostávame mapu a ružové tričká. Tá predstava, že po lese pobehujú tisícky bouldristov v ružo- vých tričkách, je veru zábavná. To treba zažiť.Niečonavaríme,dámepárpívanetr- pezlivo odchádzam spať, aby už bolo ráno. Odeviatejužkráčamepodbouldre.Síce medzi Val Masinom a Val di Mellom chodí kyvadlovka,mysatamnetrpezlivítrepeme peši. Po chvíľke blúdenia a snahe zoriento- vaťsavmape,navrhujemchalanomrozliezť sa v mojom osemročnom reste Zero in Con- dotta 7A+. Po zopakovaní krokov to rýchlo preliezamapostupneajMilošsDodom.Fan- tastická linka s najťažším krokom na záver. Podľamapybysmemalibyťblízkoneja- kého „Pricemoney“ bouldra. Po chvíli ho aj nachádzame – Double jump 7C. Prichád- za terminátor Adam a flashuje ako keby to bolo 5C. Miloš ide hneď dať pokus a končí vposlednomkroku,čomamotivujeanalie- zam.Boulderspočívalvdvochskokoch(ako hovorí aj názov :-D) jeden hneď na začiat- ku a druhý, ako inak, úplne na konci. Tri- krátpadámvtomposlednomavzdávamto. Pokračujeme v hľadaní jokerov a na- chádzame Neanderthal. Brutálny strop. Pýtam sa sympatickej rozhodkyne na obtiažnosť a s úsmevom mi oznamuje: „Maybe 8B“? Po desiatich minútach jej to uveríme a smutní odchádzame hľadať daľšieho jokera. The english dream 8A+/B. Opäť stretávame Adama a hovorí, že na tomto kameni je už tretíkrát po sebe jo- ker. Zákerna lištovačka, o ktorej ani neu- važujeme a odchádzame do basecampu. Po ceste ešte kupujem sprievodcu, nech vieme čo a kde. Rozhodli sme sa, že na druhý deň si hlavne zalezieme a nebu- deme naháňať jokerov. Podvečer sa pri- Melloblocco2011 Chris Sharma

35 text Joko (Jožo Kunoš) foto Klaus Dell\'Orto, Claudio Piscina Adam Ondra PoetickéVal di Mello amo pod Centrom púšťame do Tarzana 7B, čo je jeden s najslávnejších bouldrov voblasti.Vymýšlanieprogramuberieviac času ako som si na začiatku myslel. Nako- niec to celé spočívalo v zalomení obliny na lištu :-D. Večer sa mi podarí flashnúť Obi one 7A+ a ideme variť, jesť a piť. Daľšídeňbouldrujemeužlennakameni podCentrom.Jeteploatamjeaspoňtrocha tieň. Lezieme krásny traverz za 6C+ s jed- ným dlhým prečahom. Všetci flashujeme. Púšťamesadokrásneho7A,kdejeproblém nastúpiť z dvoch mikrolištičiek a skočiť do madla. Po pár pokusoch preliezame. Začína byť neznesiteľne teplo. Opaľu- jeme sa pri aute, keď zrazu Dodo dosta- ne nápad kúpiť nejaký chľast na večernú párty. V obchodíku po krátkej porade ku- pujeme dve krabice stolového a jednu 1,5l fľašu červeného. Krabice padli pri rieke na slniečku a došiel nápad ísť ešte bould- rovať. V mojom prípade to bol už len po- kus, ale chalani si ešte zaliezli. Večer párty a ráno cesta domov. Melloblocco je akcia obrovských roz- merov. Len v sobotu tam odhadli cca 10.000 ľudí v dolinách Val Masina a Val di Mella. Zaregistrovaných bolo na 2.000 bouldristov,aleboloichtamoveľaviac.Aj napriek týmto hrozitánskym číslam všet- kýmodporúčamaoroksachystámznova. 35

36 Siedmy lezecký deň začal ako všetky iné. Vstávanie za tmy, čakanie na brieždenie a oteplenie, vločkoidné raňajky, bolesti chrbta s víziou ešte väčšej bolesti pri ran- nom strečingu. Už už sme boli s Braňom rozstrečovaní do prevádzkovej elasticity, blížiacej sa k rozťahanosti 50ročnej ba- letky po 20 rokoch na lôžku, keď za nami dobeholšvajčiarskykamarátPascal,žeim nechce štartovať mašina. Pristavil som teda naše RVčko k ich, nakopli sme to a rozlúčili sa s tým, že sa o chvíľu uvidí- me hore v Buttermilks. My s Braňom sme sa moc nehnali, predsa len, 6 lezeckých dní už je cítiť na tele, ktore by si najrad- šej vyžiadalo ďalší rest day. Keď už sa tá chvíľa týrania prstov a lezenia nedala ďalej odďaľovať, vyra- zili sme aj my do zadnej časti hlavného sektora Buttermilks, kde sa okrem sláv- neho balvana v tvare kávového zrna Iron Manskrývaajskvostnesklenený„Stained Glass“ a nekonečne dlhý „Haroun and the SeaofStories“.Pohrkotavejpolňačkesme tam nakoniec dorazili ešte pred obedom, dali druhé raňajky, lebo veď energie ne- môže byť nikdy dosť a poď sa ho rozliezať do zákerných Vtrojkových a dvojkových plazeníc. Tu už poctivo obliehajú úvodné šutre Pascal s priateľkou Lucy. Po úvod- nýchútrapáchvľahkýchbouldrochsmesa sBraňomrozbehlipookolísosprievodcom v ruke hľadať nejaké číselne ťažšie, ale ob- tiažnostneľahšiebouldríky,čiženiečome- nej po nohách a viac do kopca. Spod impozantnej línie „Haroun and the Sea of Stories“ si ale všimneme, že Big!Think USA – časť tretia Čo všetko sa môže stať na jednom výjazde, nie je nikdy dopredu jasné. Na to zlé, čo sa môže stať, človek radšej nemyslí, to dobré každý privoláva v snoch a túžbach. Siedmy a ôsmy lezecký deň bol dňom smútku, radosti a hviezd... Tomaso Greksák, Sad Boulders (CA, USA),„Schizam“V11 (8A)

37 Pascal na rukách odnáša Lucy k autu. Vietor k nám prinesie ženský plač. Zle je. Bežíme dole a ponúkame pomoc, ak je s čím. Pascal odpovedá, že pokiaľ ne- vieme vrátiť čas o pol hodinu, tak asi neni moc s čím. Lucy zle dopadla na pra- vú nohu, vyvrtla si členok a ako sa večer ukázalo na základe röntgenu, zlomila si dosť nešťastne a komplikovane obe kos- ti predkolenia. V tejto chvíli by bol asi najempatickejší Kubo Kováčik, ktorému sa podobná nepríjemnosť stala na pre- tekoch v PP pred pár rokmi. Tu ale utr- penie Pascala s Lucy nekončí. Prišli do USA minulý týždeň a prišli na dlho. Z de- saťmesačného tripu hrozí, že sa stane necelý týždeň. Nie sú si istí platnosťou poistky a už vôbec nie miestnym zdra- votným systémom a starostlivosťou ako takou, predsa len, Bishop je trošku v riti od sveta. Zvažujú návrat domov, kde má Lucy asi najväčšiu šancu dostať sa pod skalpel kvalitného odborníka, Švajčiar- sko je predsa známe svojou kvalitnou le- kárskou základňou. Doma je všetko za- riadené na dva a pol mesačnú absenciu: byt prenajatý, práca odložená... Naozaj nezávidenia hodná situácia. Na druhý deň ráno sa lúčia a odchádzajú vyba- vovať telefonáty. Večer sa už do kem- pu nevrátili, nevedno preto, ako to celé dopadlo, či odleteli spolu, alebo Pascal zostal a ešte sa vráti, alebo sa predsa len rozhodli pre operáciu v USA a sú niekde v nemocnici. Čas ukáže. Ale teraz na veselšiu nôtu. Po tom, čo Pascal odviezol Lucy do nemocni- ce, zavládla na bouldroch neistá nála- da. Každý, kto videl Lucyine dislokova- né chodidlo, zneistel, v už aj tak neis- tých bouldroch, každý pod seba pozerá, kam dopadne, ťažko sa mu stúpa nad bezpečnú výšku jedného metra. S Bra- ňom sa rozdeľujeme, on sa drží hlúčika miestnych, ja si líham pod previs V10 „Pope’s Hat“. Sprievodca píše „painful“ – bolestivé. Pravdu má. Lišty pozitív- ne, ale bolesť taká, ako byste mali prs- ty v luskáčiku na orechy a manipulátor nechcel pochopiť, že to sú vaše prsty, nie orechy. Proste des. Demotivovaný bolesťou a predchádzajúcimi udalos- ťami si rýchlo vyleziem vedľajšiu V7 „Pope’s Roof“ a potom už len chytám bronz a prehlbujem si bielu okuliarovú masku okolo očí na rozloženej boulder- matke, lebo ani horúce bezveterné po- časie v ten deň lezeniu zrovna nepraje. Prichádza Braňo, šťastný, že pre- bil Iron Mana, pekný traverz na rov- nomennom balvane za V4. Púšťa sa do „Pope’s Roof“, kde som zložený. Najprv prebojuje verziu zo stoja (ktorá je síce písaná za V3, ale aj podľa mňa tvorí kľú- čový problém celej V7) a potom sa do toho púšťa zo sedu spod previsu. Úvodná, vraj sedmičková, pasáž mu išla v pohode, V3ku už ale nie a nie znova prebiť. Inšpirovaný Braňovým utrpením sa aj ja idem ešte trošku vytrápiť. A čo už môže byť väčšie utrpenie pre lezca mojej váhy a ohybnosti panvy ako tupý, jemne previsnutý kút po sklenených nohách a nechtových lištách. A vraj legendárny „Stained Glass“ V10. Brrrr! Nakoľko je to ale asi v ten deň jediný ťažší boulder otočený celý deň od slnka, a teda jediný lezitelný, treba mu dať šancu. Po pol hodi- ne veľkorysého „dávania šance“ a poriad- neho neodlepenia sa od zeme prichádza podivne známa skupinka lezcov. Najprv si myslím, že som len doma zaspal pri filmíku PURE. Na čele skupinky si kráča Nalle Hukataivall, za ním Kilian Fischhu- ber, Anna Stohr, Alex Johnson a doprovod ešte dvoch (asi menej slávnych) Amíkov. Reku, že či sa môžu pridať. To už som za- cítil závan strápnenia sa, Tomaso, budeš sa musieť hecnúť! Nalle to skoro flashol, nakoniec ale potreboval ešte ďalších zo 5 pokusov, kým spravil záverečné dyna- mo. Kilimu sa do toho moc nechce, tiež je asi viac za chyty štandardných preg- lejkových rozmerov. Je rada na mne. Od- kukaná kampusová technika Nalleho mi moc nepomôže, skúšam teda vlastnú, po- zostávajúcu z minimálne 10 „zbytočných pohybov“, ktoré Nalle vôbec nepotrebo- val robiť (teraz, keď nad tým rozmýšľam, možno aj preto to vyliezol, keby to mal liezť so všetkými príchytmi, medzistup- mi, vytočeniami tela a prechytávaniami, ako som ja musel, tak bohvie či by to dal tak rýchlo). Na vlastné počudovanie sa pod zrakmi lezeckej elity dostávam až do posledných krokov (tam samozrejme pa- dám, len zo solidarity ku Kilianovi – jas- né, že kecám, posledný krok je pre moju tuhú panvu sci-fi zo 60. rokov.) Kilián je na tom ale podobne a po tom, čo sa v tom spoločne trápime a po každom pokuse si prevraciame prsty do pôvodnej polohy, skonštatujeme, že síce je to pekný boul- Tomaso Greksák, Sad Boulders (CA, USA),„Schizam“V11 (8A) Romantika„po americku“

38 Braňo Goga, Buttermilks (CA, USA),„Pope’s Roof“V7(7B)

39 der, ale pre Kiliho asi nie úplne motivač- né číslo a pre mňa nie úplne motivačný štýl. Zaželáme si teda klasické „good luck“ a poberieme sa každý svojím smerom: ja smer večera v karavane, Team ALL STARS Europe na prechádzku po zvyšku oblasti. Naozaj zvláštny deň, plný zmiešaných po- citov, náhodných udalostí a nečakaných stretnutí a večer trošku pochmúrnej dis- kusie pri vínku s Pascalom. Druhý deň začína jemne neobvyk- lo, s oparom v celom údolí. Vonku fúka mrazivý severný vietor a vo vzduchu sa vznáša priam bratislavská jesenná vlh- kosť, lezúca za nechty. Do toho všetké- ho ale svieti teplé slnko, takže človek sa nevie rozhodnúť, ako sa má vlastne cí- tiť. Pre dnešok sú na pláne Sad Boulders, po geologickej stránke súrodenec Happy BouldersaasiajHuecoTanks.Tešímsa,že ma konečne zas čaká lezenie po chytoch bez hrubozrnnej textúry a agresívnych kryštálov. Po úvodnej prechádzke a hľa- daní dnešnej oblasti pôsobenia – sektor Ice Caves, Braňo vyhlasuje predčasný rest day. Ja sa asi hecnem a čo to poskúšam. Sad Boulders sú roztrúsené v podob- nom kaňone ako Happy Boulders, aku- rát v o dosť užšom, takže veľa bouldrov je v akýchsi jaskyniach tvorených o seba poopieranými balvanmi. Takéto jasky- ne sú aj podstatou sektoru Ice Caves. Po rozlezení sa v nejakej V7, že Mr. Mackey a v neistom mantly cez polmetrovú štr- binu medzi balvanmi na denné svetlo sa púšťam do obliehania niečoho dvoj- ciferného. „Shizam“ V11, vyzerá na môj štýl. Po- skakovanie po prove, žiadna zákernosť pre moju tuhú panvu a triesla a po objave- ní optimálneho (aspoň pre mňa) riešenia to už bolo len vecou času, bolesti, straš- ných nadávok (ktoré sa v jaskyniach me- dzi balvanmi vždy ešte chvíľu ozývali) a miliardy pokusov. Miliarda sa našťastie zredukovalalennaniečookolo20(prvých 10 mi trvalo kým som vôbec odlepil riť od zeme).Poslednédniupadajúcamotivačná krivka sa hneď vyšvihla na predvýjazdo- vé hodnoty, preto aj keď relatívne „doje- baný“ ale motivovaný, presunul som sa hlbšie do „ľadových jaskýň“. Tu sa nachádza kus skaly s asi najväč- šou koncentráciou bouldrov od 7C do 8A+ na m² na svete. Rôznym prekrižovaním previsnutého balvanu vzniklo 10 ťažkých bouldrov a 2 projekty. Štatistika nepustí, aspoň 1 z 10 mi musí sadnúť. Sedel som tam sedel, mrzol jak trotl a moc sa to ne- tvárilo na nejaký rýchly a cenný prelez. Keď sa tam ale zjavila skupinka domácich a jediným pohybom rozbili software, na ktorom som pracoval vyše pol hodiny, ja som im potom rozbil sny rýchlym prele- zom „Beefy Gecko“ V11, škoda že neprišli skôr, ušetril by som asi kopu kože a poku- sov. Samozrejme, hneď mi tam poukazo- valivšetkyostatnériešeniakbouldrom,ja už som mal ale dosť a prsty ma už nedrža- li. Nevadí, za V11 som si zaslúžil steak, za dve som si ho zaslúžil aj pre Braňa. Je čas sa poriadne nažrať, dokúpiť pivo a osláviť to zaslúženým spánkom pred deviatou... text Tomáš Greksák foto Tomáš Greksák , Braňo Goga Braňo Goga Braňo Goga, Buttermilks (CA, USA),„Pope’s Roof“V7(7B) „Iron Man“, Buttermilks (CA, USA)

40 Totes Gebirge je jedním z nejbližších ra- kouských pohoří a pokud se vydaří po- časí, tak je kombinace šmolkově modré oblohy,červenýchjeřabinv kosodřevině a bílých vápenců nad nimi až kýčovitá. Pohoří má řadu oblastí s odlišným charakterem túr. V okolí nejvyššího vr- cholu Grosser Priel 2.515 m si na své přijdou jak milovníci pěších horských túr,zajištěnýchklettersteigůi sportovní- ho a tradičního lezení v nádherné skále. Kdy vyrazit? Dobré podmínky panují v oblasti zpra- vidla od začátku června do konce října. Zkraje sezóny a někdy i ve vrcholném létě je potřeba počítat s možností sně- hové nadílky, která ale zpravidla rychle mizí. Nejkrásnější jsou Totesky na pod- zim, kdy jsou barvy listnáčů, jeřabin, skal a kosodřeviny doplněné občasnými ost- růvky sněhu. Co s sebou? Záleží na aktivitách, které chcete provo- zovat. Pěší túry jsou velmi dobře značené a méně schůdné úseky jsou místy doplně- né ocelovým lanem na přidržení. Na klettersteigy je potřeba helma, fe- ratový set a hodí se krátké lano na přijiš- tění těžších úseků. Na lezení vezměte vybavení podle typu vybraných túr, ale obecně je charak- ter cest spíše tradiční, zejména v lehkých úsecích. Takže vklíněnce, frendy a samo- zřejmostí jsou dvě poloviční lana. Jak do oblasti? Z Moravy je nejrychlejší a nejpohodlnější trasa Vídeň, obchvat po S1 na St. Pölten adálepoA1doLince,naVoralpenkreuzna A9 a sjedete přímo na Hinterstoder, odkud už je potřeba pěšky. Z Čech podle lokality nejlépenaDvořiště,LinzashodněsBrňáky. Ubytování je nejvhodnější přímo na Prielschutzhaus. Na chatu se dá z Hin- terstoderu dojít za cca 2 hodiny, batohy je možné poslat materiálovou lanovkou. Tištěný průvodce: Mapa OeAV 15/2 Klettersteig und Leichter fels – Oester- reich Ost Totes Gebirge – Alpenvereinsfuehrer, BLV Rother Webový průvodce: www.bergsteigen.at Dva tipy na klettersteig V okolí chaty Prielschutzhaus se nacháze- jí dvě velmi pěkné feraty. Lehčí Stoders- taler steig vede na Spitzmauer a bývá často využívána lezci jako sestupovka ze Spitzmaueru. Těžší Bert Rinesch steig na Grosser Priel je jednou z nejnáročnějších zajištěných cest v Rakousku. Na Stoderstaler steig vyrážíme od cha- ty po cestě 201, kterou sledujeme až do Klinserscharte. Za ní zahneme u rozcest- Totes Gebirge Tip na babí léto v Návrat na chatu Grosser Priel, Kressenberg a pod Kressenbergem kletterngarten Goldkar 40

41 níku na klettersteig. Obtížnost dosahuje maximálně stupně B a po 250 výškových metrech výstupu se napojíme na turistic- kou značku č. 264, po níž dojdeme na vr- chol. Sestup vedeme po turistické značce č. 264 západním úbočím Spitzmaueru, až se napojíme opět na značku 201, po níž dojdeme zpět na chatu. Na Bert Rinesch steig vyrážíme opět po značce 201, ale téměř bezprostředně nad chatou zahneme směrem na Brot- falscharte a u rozcestníku opustíme i ten- to chodník a po suti stoupáme znatelnou stezkou ke klettersteigu. Vlastní kletter- steig zažíná u útvaru zvaného „Lokomo- tiva“ k němuž vystupujeme krátkým za- jištěným úsekem. Na druhé straně krát- ce sestoupíme a pak pokračujeme přímo východní stěnou Grosser Prielu. Tato ferata je náročná zejména dél- kou a několika velmi strmými až pře- vislými úseky. Celkově nás čeká více než 660 m výstupu o délce přes 1.300 m. Dlouhé úseky jsou v obtížnosti C a D. Po zhruba 550 výškových metrech výstupu vyústí klettersteig na jižní hřeben, kte- rým dojdeme na vrchol s velkým ocelo- vým křížem. Sestup vedeme po západním hřebeni značkou č. 260, po ní do Brotfalscharte a přes krátký zajištěný úsek (obtížnost A) sestoupíme zpět na chatu. Lezecké tipy na Spitzmauer Spitzmauer nabízí lezení zejména v rozlo- žité SV stěně. Nejvíce zajímavých cest se nachází na pilíři Hochkarpfeiler, z jehož vrcholu je možné východním hřebenem dolézt až na vrchol Spitzmaueru. Další za- jímavé cesty vedou na Nordpfeiler. Nástup na Hochkarpfeiler vedeme po značce č. 201, v místě, kde se cesta stáčí na západ, opouštíme chodník značky a po pěšinědojdemepodstěnu,cca45min.Asi nejhezčí cestou a nejvyrovnanější je „Di- rekte Hochkarpfeiler“, za vylezení také stojí cesta „Platten inferno“, jejíž název hovoří za vše nebo lehčí „Rissriehe“. Spitzmauer V Goldkaru, výhled doV stěny Grosser Prielu, vlevo zřetelná věž Lokomotiva, kde začíná Betr Rinesch Klettersteig Hochkarpfeiler – A/ PlatteninfernoVII-, B/ Direkte Hochkarpfeiler VII, C/ hochkarpfeilerVI, D/ Rissriehe IV+ Wasserrillen v Sudwandweg na Kressenberg

42 Pro přístup na Nordpfeiler postupu- jeme až do Klinserscharte a odtud mírně zpět vzhůru sutí pod pilíř, cca 1 hod. Asi nejzajímavějším výstupem v této části stěny je „Direkte Nordpfeiler – Potpou- ri“. Lezení v pěkné, převážně pevné skále, jedno místo VII-, jinak převážně V až VI. Délka cest je cca 250–300 m. Pokud pak například z vrcholu Hochkarpfeileru od- lézáte na vrchol, jedná se o solidních 600 m poctivého alpinismu. Sestup z vrcholu Hochkarpfeileru je možný dvojí. První varianta je dolézt na vrchol Spitzmaueru SV hřebenem. Dru- hou možností je sestup přes Gruberrin- ne. Obtížnost je do II UIAA, místy je ze- jména za mokra vhodné slanit. Sestup je orientačně náročnější, zejména za sníže- né viditelnosti. Z Nordpfeileru je nejvhodnější sestou- pit přes Stoderstalersteig. Lezecké tipy na Grosser Priel Nejhezčí cesty na Priel vedou na věže již- níhohřebene,kterýmjepakmožnépokra- čovatažnavrchol.Cestyjsoupodlevýběru od V do VII UIAA. Vlastní lezení je do cca 200 m a pak následuje dolez jižním hřebe- nem, nebo slanění. Pokud dolézáte hřebe- nem,jednáseokombinacisoučasnéhopo- stupuaodjištěníněkolikakratšíchtěžších úseků, celkem cca dalších 400 m hřebene. Mezi opravdové lahůdky patří zejmé- na cesta „Plattenspieler“ VI- nebo vari- anta „Banane“ VI- v jižním hřebeni Gros- ser Prielu. Nástup vedeme po značce 201 a na rozcestí zahneme na č. 260 vedoucí na Brotfallscharte. Na cca 1.850 m traver- zujeme přes suť k patě hřebene. Celkem cca 40 min. Sestup je možný slaněním podle topa z první nebo druhé věže. Pokud doleze- me až na vrchol, pak sestupujeme shodně jako z Bert Rinesch klettersteig. Lezecké tipy na Kressenberg Kressenberg je stěnou tak trochu mimo zorné pole výhledu z chaty. Jeho JZ stěna se rozkládá na Goldkarem, kde se mimo jiné nachází velmi pěkná klettergarten dosahující až 40 m výšky. Na Kressenberg vedou krásné cca 200 m dlouhé cesty v obtížnosti od III do VIII-. Asi nejhezčí cestou je „Sudwandweg“ klasifikace IV, nezklame „Herbstraum“ V a asi nejúžasnější je poslední délka Herbstwanderung. Dolez na vrchol KressenberguGrosser Priel se zářijovou sněhovou nadílkou Lezení v Sudwandweg, Kressenberg JZ stěna Kressenbergu, poslední délka Herbstraum 42

43 Å.G\æ VH QD YäH GtYiP ] RGVWXSX OHW XY GRPXML VL æH OH]HQt QH E\OR WR MHGLQp ýtP QiV VNiO\ S L WDKRYDO\ \'DOHNR VLOQ ML QD QiV S VRELOD S iWHOVNi SRXWD NWHUi VH XWYi HOD S L VSROHýQëFK YëVWX SHFK D ]HMPpQD ]D NRX]HOQëFK YHýHU SRG S HYLVORX VW QRX´ 5DGRYDQ .XFKD   YHONëFK VW Q ‡ ~GUæED VNDO D MLäW Qt ‡ RFKUDQD S tURG\ ‡ PHWRGLND ‡ DOSLQLVPXV ‡ OH]HFNp ]iYRG\ ‡ VSRUWRYQt OH]HQt ‡ VNLDOSLQLVPXV« üHVNë KRUROH]HFNë VYD] +ODYQt PHGLiOQt SDUWQHU +ODYQt SDUWQH L 0HGLiOQt SDUWQH L ZZZOH]HFF] ZZZYHOHKRU\F] ZZZKRU\LQIRF] www.climbon.cz text Zoban foto archiv autora Pro přístup pod stěnu volíme neznače- ný chodník vedoucí ke cvičné feratě nad chatou, v sedýlku cca 1.530 m zahneme na rozcestí doleva a kosodřevinou a kle- čí do Goldkaru. Z Goldkaru se po pěšin- kách dostaneme pod stěnu. Nástup cca 45 min až 1 hod. Sestup je scházením stěnou po systé- mulávekanáslednýmslaněnímcca4x20 m pod stěnu. Na chatu po trase nástupu. Pokud si z vrcholu Kressenbergu chce- te užít velkolepou horskou túru, pak ne- lze než doporučit přechod hřebenem na vrchol Grosser Prielu. Místy trojkový hře- ben s nádhernými výhledy je skutečnou lahůdkou Totes Gebirge. Na tuto túru se ale vydávejte pouze při stabilním a dob- rém počasí, protože ústup je z větší části túry obtížný až nemožný. Přeji vám příjemný zbytek léta a hlav- ně lezecké zážitky v létě babím. Jestli fe- ratu nebo lezení, hlavně ať vás to baví. 1/ Prielschutzhaus 1.422 m 2/ Spitzmauer 2.442 m 3/Weitgrubenkopf 2.256 m 4/Temlberg 2.327 m 5/ Schermberg 2.395 m 6/ Brotfall 2.380 m 7/ Grosser Priel 2.515 m 8/ Kressenberg 2.205 m 9/ Kreuz 2.180 m 10/Welser huette 1.726 m 11/ Hochkareck 2.080 m Zákresy variant programu A/ Stoderstaler steig B/ Spitzmauer Nordpfeiler C/ Spitzmauer Hochkarpfeiler a dolez SV hřebenem z Hochkareck na vrchol D/ Grosser Priel J hřeben a Z stěny věží hřebene E/ Bert Rinesch klettersteig F/ Přístup po JZ stěnu Kressenbergu a JZ stěna Kressenbergu G/ Klettergarten Goldkar H/ hřeben Kressenberg – Grosser Priel

44 Vedel som, že budem musieť vypad- núť, ujsť z tohto sveta... Sveta, kde sa len naháňame za niečím, čo v skutočnosti nemá hodnotu, stresujeme sa pre nezod- povednosťaľahostajnosťinýchasnažíme sa tváriť, že nás to tu baví a usmievať sa, aj keď nechceme. Prstom na mape som precestoval vysnené lezecké destinácie ako Pakistan, Nepál a Indiu. Začal hľadať spolulezca, aby som mohol vypadnúť do krajiny s dobrosrdečnými ľuďmi a za- sneženými panenskými horami. No mal som šťastie ako slepý v labyrinte a moja šanca, že niekam pôjdem, mizla. Až kým jedného dňa ... PRVÝ POHĽ AD K VRCHOLU Štandard, vyhriata Cafe stena a my tré- nujeme, akoby sa ani zima neblížila. Po- čujem Maťa ako niekomu hovorí, že na jeseň idú do kopcov. Naskytá sa šanca a viem, že ju treba využiť. Maťo súhlasí, nevyzerá, že by bol z mojej účasti nejako nešťastný. 19. novembra letíme do Argen- tíny, cieľ Aconcagua. Až dva dni po tom, keď som zaplatil letenku, som si uvedomil, kam idem. Mal som v pláne ísť niekam, kde budem liezť po skale, no šliapanie na skoro sedem- tisícovku s batohom na chrbte, v zime a vetre, tak o tom sa mi ani nesnívalo. Nasledovalo študovanie materiálov o Ar- gentíne, Aconcague, výške a chorobách v nej, výstroji a iných v tej chvíli pre mňa dôležitých veciach. Dovtedy som už po- čul o výške, tréningu na ňu, taktike, no i o odvrátenej stránke hôr. Doposiaľ to však bola iba teória, a tá mala teraz prejsť do praxe. Postupom času som tento výlet začal brať ako výzvu a možnosť naučiť sa Výškový mozgový edém (HACE) sa vyvinie vždy z miernej, stále sa sťažujúcej výškovej choroby a jeho symptómy sa začínajú preja- vovať už po 12 až 24 hodinách. Túto choro- bu spôsobuje nadmerné množstvo tekuti- ny v hlave, ktorá stláča mozog a čiastočne ovplyvňuje jeho riadiacu funkciu. Mozgo- vý edém končí skôr či neskôr smrťou. Jeho hlavnýmprejavomjenarušeniekoordinácie pohybu... boli prvé slová, ktoré som čítal o vplyve výšky na ľudský organizmus. Aconcagua 44

45 v partii skúsenejších lezcov veľa nového, čo ma určite v budúcnosti posunie v le- zení ďalej. STEAKY, V ENTE B IANCO A MAL BE C Santiago de Chile. Chvíľu nám trvá, kým sa tu zorientujeme a vlastnosti ako naivi- ta a dôverčivosť premeníme na obozret- nosť a predvídavosť. Smog, teplo, samé taxíky, policajti, špina a vojaci, to je San- tiago cestou na autobusovú stanicu za po- moci shuttle busu. Kupujeme prvé lístky do Mendozy. Autobusová sieť a kvalita autobusov v Chile a Argentíne (aj v Peru) je na veľmi vysokej úrovni a za prijateľ- né ceny. Hneď po nastúpení do autobu- su sme dostali deku, vankúšik a niečo na zahryznutie. Keby som vedel, že tých 300 kilometrov pôjdeme 10 hodín, tak si nie- čo aj ušetrím. Do Mendozy prichádzame neskoro ve- čer.Ulicesúplnékaviarničiek,reštaurácií, obchodíkov a vinárničiek. Strávili sme tu nevyhnutné 3 dni na to, aby sme sa zo- rientovali a nakúpili potraviny a plyn. Mali sme v pláne ísť sa aklimatizovať do pohoria Cordon del Plata, kde najvyšším vrchom je Plata s výškou tesne pod 6.000 m. Prenajatým džípom, ktorému po ceste vyvrela voda z chladiča, sa dostávame do výšky zhruba 2.900 m. Odtiaľto už len po vlastných… Na chrbty nakladáme batohy pripomínajúce indické náklaďáky oveša- né z každej svetovej strany. Čakali nás približne3hodinypiánkotempadovýšky 3.600 m, kde sme rozložili stany a nava- rili vodu. Podvečer sa v rámci budovania aklimatizácie naprázdno prejdeme ešte do 4.000 m. Po príchode sa spoznávame s Američankou Kelly, ktorá prišla do Ar- gentíny zlyžovať Aconcaguu. Rozlyžovala sa v Antarktíde a teraz je tu, aby sa akli- matizovala a ešte si aj zalyžovala. Ráno sa neponáhľame, síce fučí, ale užívame si pobyt tu, na mieste, kde je málo ľudí, nie je tu signál a všetko závisí len od nás. Presúvame sa do výšky 4.200 m, ktorá sa na najbližšie dni stane naším domovom. Patrične ukotvujeme stany, vyrovnávame zem pod nimi, všetko tak, aby sme to tu mali čo najprívetivejšie. Ve- čer opäť vybehneme do 4.600 m a vráti- me sa. Nasledujúci deň máme v pláne vy- stúpiť ako najvyššie sa bude dať. V noci je zima a budíme sa do veterného rána. Sme nabudení, radi, že môžeme kráčať, pre- čistiť hlavy aj napriek vetru, ktorý nami občas lomcuje. Vychádzame len do 5.150 m, do sedla, kde sa nedá ani stáť, fučí ako besné, a tak otáčame. Prichádzame premrznutí ako sobolie hovno. Potrebujeme ďalší deň rest, už tri dni neustále šliapeme. Nechceme to pre- páliť. Čo nás čaká ráno? Vietor a navyše vlhkáhmla,atakleňošíme,varímeajeme. Zajtra chceme skúsiť vyjsť až na Platu, je to viac ako 1.700 m, tak uvidíme. Viktor vyráža o siedmej, my hodinku po ňom. V sedle, kde sme boli predvče- rom, nefúka, a tak pokračujeme ďalej. Lekári vravia, že mužské semenníky sú mimo tela z toho dôvodu, že potrebu- 45 Karavána koní a somárov každodenne zásobuje ABC

46 jú byť v prostredí, ktoré je zhruba o 4 °C chladnejšie ako teplota tela. Zhruba vo výške 5.300 m som začal cítiť nie chlade- nie ale mrazenie. Môj postup sa spoma- lil. Bol som dobre oblečený, no vietor bol mrazivý, a tak každých 10 až 15 minút som musel zastaviť, kľaknúť si a na stri- edačku ich zohrievať. Ešteže som mal tie páperové rukavice (vďaka Saly). Okolo 14:00 som v 5.600 m a rozhodujem sa neísť ďalej. Je dosť hodín, ešte sa treba vrátiť dole. Dnes to stihol Maťo a asi hodinu po ňom Viktor. Pacho otáča asi 200 m pod vrcholom. Čakám chalanov, nech sa ne- rozdelíme a v prípade potreby si vieme pomôcť. Spoločne počkáme ešte na Vikto- ra a zostupujeme dole. Nasledujúce ráno balíme a schádzame. Z AČÍNA ME STÚPAŤ K VR CH OLU Zlatá Mendoza. Sprcha, spánok, obrov- ské steaky, teplo a bezvetrie. Triedime, prebaľujeme, prekladáme do malých batohov, ktoré budeme niesť na chrb- te tak, aby sme sa zmestili do 120 kg, ktoré odnesú mulice. Dnes prespíme tu, ráno vyrážame na dvojdňový trek do base campu. Nasledujúce 2 dni boli asi najodpor- nejšie z celej našej výpravy. Čakalo nás 42 km chôdze po korytách riek, po ne- spevnených chodníkoch plných piesku, štrku a kamenia. Dva dni ani nie fyzicky, aleskôrpsychickynáročnéhopochodusú nakoniec za nami. Sme v Plaza Argentina vo výške 4.200 m. Priamo nad campom je Aconcagua aj s Poľským ľadovcom, ktorý je naším cieľom. Zabývame sa a spozná- vame Argentínu. Spíme dobre a ráno vstávame do slneč- ného dňa bez vetra. Doobeda trošku leňo- šíme a balíme sa, poobede chceme vyra- ziť do C1 vo výške 5.100 m. Už si celkom zvykáme na ťažké batohy, tak ani toľko nefrfleme, keď stúpame do C1. V pôvod- nom pláne sme mali, že vystúpime do C1 a ráno zídeme do base campu, no ráno je krásne a my koketujeme s myšlienkou ísť do C2 a nechať tam všetky veci… Vikto- rovi sa to veľmi nepozdáva, no nakoniec uznáva, že je to dobrý plán. A tak celkom uťahaný po dvojdňovom treku a dni šlia- pania, pokračujeme vyššie. Cesta do C2 je dlhá, nemá konca. Leží tesne pod 6.000 m a v závere výstupu nám ešte dáva zabrať posledných 70 výškových metrov. Máme dve možnosti: Maťo si vyberá prvú, ob- úva mačky a traverzuje po nepríjemnom ľade, my stúpame priamo hore zlou su- ťou. Tieto posledné metre z nás vyžmý- kali aj posledné kúsky síl. V C2 zahrabá- vame pod kamene stany, spacáky, plyn, jedlo a lezecký materiál. Pevne veríme, že nás to tu počká. Máme v pláne dva dni oddychovať. Chceme len jesť, piť, spať a pozorovať náš kopec. Druhý deň, keď sa nad Acon- caguou stále preháňajú mraky a krásne vidíme ako hore duje jet stream, začína- me riešiť predpoveď počasia. Nechceme nič nechať na náhodu, a tak sa v base campe snažíme zistiť predpoveď. Ran- geri, ktorí sú tu na to, to majú celé na háku, mobilný signál tu nie je. Našťas- tie sa dozvedáme, že jedna agentúra tu má satelit s pripojením na internet. Naj- bližšie pripojenie je nasledujúci deň poo- bede, a tak čakáme. Zhruba po týždni sa konečne spájame s domovom a zároveň aj s Kazom, ktorý nám ochotne zisťuje predpoveď, ďakujeme. Zajtra má hore ešte fučať, no pozajtra má byť plech a aj vietor sa má utíšiť. Je rozhodnuté, ráno ideme do dvojky. NIE JE TO TAKÉ JEDNODUCHÉ... Úplne naľahko vyrážame a je cítiť, že sme oddýchnutí. Pacho má svoj deň, letí ako blesk. V dvojke sme za necelých šesť ho- dín. Stany, spacáky a ostatné veci, ktoré smetunechali,sútu,atakhneďstaviame a až do neskorého večera varíme hekto- litre vody, aby sme sa zavodnili a pripra- vili na vrcholový útok. Cítim, že som po- merne dobre aklimatizovaný, spí sa mi dobre až do momentu, keď zazvoní budík o 3:00. Viktora nemusím ani budiť, hneď mi oznamuje, že mu nie je dobre a že ráno pôjde dole. Mrzí nás to, no musíme sa po- 46 Aj bouldreingu v 4.000 metroch praje Milované, no i zatracované slnko

47 náhľať. Mám pocit, že ak vypijem tento 1,5 l čaju, čo ma čaká v hrnci, takto skoro ráno, tak sa nikam nepohnem. Skoro to aj tak bolo, pri každom dúšku ma napí- nalo viac a viac, no účel svätí prostriedky. Dobrá rada, pokiaľ máte Spantiky, tak ich na noc nenechávajte pred stanom, dajte si ich aspoň do predsienky, inak ich ráno neobujete ako ja, alebo sa s nimi budete trápiť v holých rukách a potom si ruky nebudete dve hodiny cítiť. Okolo piatej vyrážame. Je ešte tma, kryštáliky snehu sa odrážajú v svetle čeloviek, mačky škrí- pu v suti a my, každý ponorení do svojich myšlienok, pomaličky stúpame k nášmu cieľu. Každý z nás má svoje tempo, a tak sa čoskoro medzi nami vytvoria rozostu- py. Zhruba vo výške 6.300 metrov vidím, ako Pacho spomaľuje, neskôr sa dozve- dám, že ho najprv prepadla hnačka a po- tom zvracanie, a tak to zodpovedne oto- čil. Už sme len dvaja, Maťo a ja. Strácam na Maťa asi hodinu, netrafil som chodník, a tak som blúdil v suti a pomaličky nabe- ral výšku. Prichádzam pod Canaletu, kto- rá na fotkách vyzerá ako sutinový žľab, v ktorom človek naberie rýchlo výšku. Pozerám sa hore a začínam pochybovať, či dnes ten vrchol dám. Canaleta je strmý sutinový žľab, áno, potiaľto to sedí, no na fotkách nie je vidieť, že tá suť nie je ab- solútne spojená. Maťo je tesne pod vrcho- lom, vidíme sa. Počas toho, ako stúpam hore, sa začína zaťahovať, mierne pofu- kovať. Maťa stretávam na zostupe, vraj ešte hodinka hore, čo sa mi nechce veriť, no nakoniec to bolo tak. Z Canalety treba pretraverzovať po zasnežených a zľado- vatených policiach úplne doľava, kde ma na záver čakal ľahký mixový bouldering na vrchol. Je jedna hodina a ja stojím na vrchole, sám. Je to úžasný pocit stáť tam, vedieť, že nikto iný tu v tejto chvíli nie je, ženiktomasemnevytiahol,žejediný,kto to dokázal, som len ja. Nasleduje zostup, ktorý sa pre mňa stal asi najťažšou časťou dňa. Už pri prvých krokoch ma rozboleli kolená, začalo ma v nich pichať a štípať a tento fantastický pocit ma neopustil, až kým som sa doslova nedoplazil do dvojky, kde ma už Maťo netrpezlivo ako na ihlách čakal. Jemu to sem trvalo maximálne tri hodiny, mne šesť. Dnes už nestihneme zostúpiť, a ani nechceme. Ostávame tu, skúsime sa dať dokopy a ráno pôjdeme do base cam- pu. Maťo varí vodu, ja zaspávam v ľah- kej letargii. Môj žalúdok nie je ochotný príjmať žiadnu vodu a ani jedlo, všetko grcám, ešteže je ten ešus v predsienke... Noc je celkom pokojná, len cítim, že mi je zima na nohy. Nič som nevypil, to je tým. Ráno je brutálna zima, ani nechcem tipo- vať, koľko bolo pod nulou. Zostupujeme vyfľusnutí, ovešaní ako vianočné strom- čeky a ešte aj ten opaľovací krém nám zamrzol. Okolo obeda sme v base campe. Čaká nás už len Pacho, Viktor ráno vy- razil dole. Lejeme do seba litre čierneho čaju, z mojej pôvodnej diéty neostalo nič, poobede do seba už tlačím sladké, slané a večer pol kila mäsa. „L E T Í M E D O M O V “ Nasledujúce ráno vyrážame na náš obľú- bený 42kilometrový trek. Po deviatich ho- dinách chôdze bez prestávky padáme do prachu pri ceste, kde by nás malo čakať auto a odviezť nás do civilizácie, tam, kde už ani krok nespravíme. Nohy máme na- padrť, otlačené, krvavé, svaly zachvacu- jú kŕče. Asi po trištvrte hodine sa dovalí červený Ford aj s vysmiatym Viktorom. Mňa a Maťa nakladajú na korbu a počas cesty máme pocit, že prežívame smrť zo záchrany. Po mesiaci som doma. Keď som od- chádzal, tak som mal zmiešané poci- ty, no teraz som naozaj rád, že som tam bol. Veľkú zásluhu na tom majú hlavne chalani, myslím, že sme boli veľmi dob- rá partia. Členovia expedície: Viktor Karabinoš, MilanPacko,MartinHeuger,PatrikBarjak Poďakovanie patrí hlavne: Trekland, Trek Sport, Scandinavia, za finančnú pod- poru firme Sloving a Bitunova a samozrej- me aj mojej rodine a priateľom. text Patrik Barjak foto Viktor Karabinoš, Paľo Packo Penitentes Svätá štvorica, zľavaViktor, Pacho, Maťo, Paťo ABC v Cordon del Plata

48 Nepál platí za ráj trekařů a horolezců. Každý si tu může vybrat tu pravou obtížnost a délku pobytu. Od nejextrémnějších výstupů, přes treky bez komerce, až po pohodové trasy se vším komfortem. Naše pětičlenná partička si tentokrát vybírá poměrně známý trekkingový vrchol Mera Peak 6.470 m, ale volíme k němu netradiční cestu z vesnice Tumlingtar, namísto obvyklé Lukly. Hlavní kouzlo tkví v tom, že naše trasa vede turisticky téměř nepoznamenanou oblastí, kde první turisty a horolezce potkáváme až desátý den pochodu. Tumlingtar leží v idylické krajině v nad- mořské výšce kolem 400 m. Krajina je tvořena převážně rýžovými políčky, kde banánovníky rostou snad u každého sta- vení, vodní buvoli rozvážně přežvykují a děti dělají blbiny jako všude na světě. Zkrátka, ráj na zemi. Sem ekonomická krizerozhodněnedosáhne.Mámessebou stany, které stavíme až osmý den na cestě. Spíme většinou v tzv. lodžiích, nejčastěji ve společném ,,podkroví“, pod střechou z igelitu, plachty či došků. Ani s jídlem nemáme žádné starosti, všude nám rádi uvaří dal bát (rýže s luštěninovou kaší a trochou zeleniny), nebo brambory na loupačku, čínskou polévku nebo upečou čapátí. Místo sporáku, mikrovlnek a var- ných konvic se tu používají pece spláca- né z hlíny a vrchol modernizace a pohod- lí tu představuje vynález zvaný ,,Papinův hrnec“. Strava to zrovna není pestrá, ale za ní jsme do Nepálu nejeli. Nakonec ale pivo, symbol pohody, se dá díky silným nosičům koupit již i zde. Není sice vychla- zené na naši teplotu sedmého schodu, ale i tak chutná výtečně. Elektřinu tu mají maximálně ze solárních článků a lednič- ku tu opravdu nenajdeme. Doprovází nás Padam – nepálský průvodce, který nás bezpečně a s jistotou vede údolími i přes sedla. Cest je tu mnoho a orientovat se byť i s dobrou mapou by v množství na- bízejících se místních stezek nebylo bez Padamajednoduché.Usnadňujenámtaké skvěle komunikaci s místními obyvate- li, kteří anglicky až na výjimky nemluví. Zajišťuje také dva nosiče, nesoucí každé- mu z nás 10 kg, a tak díky nim zvládáme vpohoděvysokéteplotyvnížinách.Ipřes pomoc nosičů jsme totálně propoceni. Teplota přes den je v nízkých polohách přes 30 °C a vlhkost 100 %. Krajina se mění s nadmořskou výškou, rýžová políčka a deštné pralesy se postup- ně proměňují v rododendronové porosty obřích stromových rozměrů, jež musí být působivé zejména na jaře, když kvetou. Desátý den pochodu stoupáme údolím řeky Hinku Khola, kde se napojujeme na obvyklou výstupovou trasu na Mera Peak, která vede z Lukly. V osadě Tangnag jsou již postaveny desítky stanů a pohybují se tustovkynosičů.Téměřvšichnimajízacíl tak jako my Mera Peak, nebo vrchol Ba- runtse 7.152 m. Jeho základní tábor je od base campu Mera Peaku vzdálen tři dny pochodu.Všichnisenejméněnajednunoc zastavují v Kare. Je to poslední komfortní místo s lodžiemi, kde lze objednat teplou sprchu nebo kde je možné posedět večer ve vytopené místnosti. Také se tu dá lev- něpůjčithorolezeckévybavenídostačující kvality – mačky, cepín, úvazky, lana či du- plexové boty snad všech velikostí. Tohle MERA PEAK 48

4949 Panoramata po cestě...

50 vědět dříve, byly by naše batohy o pár ki- logramů lehčí. V Kare si dáváme odpočin- kový den a nalehko absolvujeme fotogra- ficko-odpočinkovou vycházku. Další den stoupáme do sedla Mera La 5.413 m. Těs- ně před ním potkáváme nosiče s širokým úsměvem, jenž kráčí sněhem po ledovci, bez ponožek, jen v trepkách. Pravda, na slunci to na ledovci pěkně pálí, ale přece jen je jeho obuv na sněhu poněkud neob- vyklá. Z Mera La máme v plánu vystoupit naMeraPeakzajedenden.Budíčekmáme ve 3 hodiny, odcházíme ve 4. Hvězdy svítí na cestu a po hodině se rozednívá. Mráz odhadujeme na -15 °C, ale nefouká, a tak jsoupodmínkytéměřideální.Trochunám dělá starost oblačnost stoupající z údolí. Nakonec se projevuje jako výhoda, pro- tože slunce na nás tolik nepálí. Před námi stoupá několik skupinek, jež vyšly z Mera PeakHighCamp.Výstup,ikdyžtechnicky nenáročný, nám dal pěkně zabrat. Všech- nynássestoupajícívýškoubolíhlava,jako po několika litrech nekvalitního vína. Po sedmi hodinách stoupání jsme ale šťast- ně na vrcholu a obdivujeme neskutečné panoráma, jemuž dominují vrcholy Mt. Everestu, Makalu a Kančendžengy. Působi- vé jsou také desítky dalších ,,bezvýznam- ných“ sedmi a šestitisícových vrcholů. 50 Putujeme vskutku monumentální oblastí Míjíme poklidně pasoucí se jaky

51 Sestup je v pohodě, po třech hodinách i s přestávkami jsme u stanů. Bolest hlavy ustupuje a my máme splněno. Nakonec jsme nepoužili ani cepíny a úvazky. Sedlo MeraLajeopětzahalenovmlzeanejlepším místemjepronásspacákvestanu.Nynínás již čeká návrat do civilizace. Do Lukly jde- me tři dny, ale není to zadarmo. Vracíme sezprvuopětúdolímHinkuspasoucímise jaky,překonávámenekonečnésedloZartwa La a za mlhy a deště sestupujeme do Lukly. VýstupnaMeraPeak,trekkolemDhaulágirí, Manaslu, Annapuren, podhůří Nepálu na motorce Royal Enfield. Jezdíme také na Ťan šan, Kavkaz, nejvyšší vrcholy Afriky i Jižní Ameriky... Cestujeme pěšky, na kolech a motorkách. Více informací na: www.rajbas.eu tel.: 776 628 767 Počasísetrvalekazí,kvůlitomumámepro- blém odletět z jednoho z nejnebezpečněj- ších letišť na světě. Přistávací dráha tu má sklon 12° a končí strmým srázem. Většina letů je v následujících dnech zrušena, a tak i my patříme k nervózním turistům sledu- jícím zataženou oblohu, seznamy a pořadí letadel. Spokojeni jsou tu jen majitelé ho- telů a lodžií, v jejichž restauracích čekáme nalepšípočasí.Nejsmenatomnejhůř,naše letadlo do Prahy letí až za několik dní. Pře- stotřetídenčekánípřiplácímeradějinavr- tulníkafrčímedoKáthmándúzapoznáním památek královských měst... text Honza Odehnal foto archiv autora Koupání nedoporučeno! Místní mladá dáma

52 P L Ň T E S I S V É S N Y Vím, že můj výkon zůstává ve stínu dnešních světových přelezů ode- hrávajících se na skalách, ale naštěstí není svět lezení jen o extré- mech a číslech. Budižtoproněkohotřebainspiracík naplněníjehocíle,stejnějako tomu bylo u mě. Tomáš Moravec 16. 4. tohoto roku přelezl Tomáš Moravec cestu„Neuropatolog“ (XI a-b) na Železných věžích v Příhrazech. Protože jsem se toho osobně zúčastnil, přidávám k dobru pár názorů a postřehů. Lezu už relativně dlouho. Jak přibývají roky a roste počet různých zranění a bolístek, souběžně ubývá výkonnost. Dá se říct, že už nelezu proto, abych se zlepšil, ale aby to nebylo ještě horší. Přesto, nebo možná právě proto, si dokážu představit, jak musí být těžké zdolávat cesty v těch horních pa- trech klasifikace obtížnosti. Žesev našemměstečkuvyskytujekluk,kterejleze,a todokoncehodně dobře,jsemz doslechuvěděl.Trvaloalepoměrnědlouho,nežjsmenasebe narazili. Stejně to z praktickýho lezeckýho hlediska vypadalo celkem na nic. Tomáš práskal osmy UIAA, já sotva pětky. Nakonec jsme si ale vždycky po- radili a nějak to navlíkli. Na písku mi Tom sem tam natáhl pěknou sedmu a mezitím zkoušel vyhlídnuté cesty. Na skalkách a v hale si každý vybral svoje, takže to vlastně docela fungovalo. Zápal a chuť nescházely, a to se počítá. Byl jsem u toho, když přelézal desítky na Prachově, Křižáku nebo Ostaši, a líbila se mi zarputilost a cílevědomost, s jakou se lezení věnuje. Jednou při listování nějakou starší Montanou (dělám to občas kvůlivá motivaci), mněTom nakoukl přes rameno a zapíchl prst do jedný fotky:„To- hle je můj cíl, můj EVEREST.“ Na fotce lezl Mára Havlík cestu„Neuropatolog“ v Příhrazech. Věřil jsem, že to dříve nebo později určitě zmákne. Tomáš ale viděl věci střízlivě. Od desítek, které celkem pravidelně lezl, je k „Neuropatologovi“ ještě sakra daleko. Pracoval ale na tom, aby se to mohlo posunout od vzdálených snů a přání k reálu. Někdy před půldruhým rokem usoudil, že je na čase konečně ,,Paťase“ alespoň zkusit. Byl na něm několikrát s různými lidmi a s různými výsledky. Během našeho výjezdu loni na podzim to s horním docela v pohodě dal. Všechno vypadalo nadějně. Při ostrém pokusu další týden bylTom rozhodnutej vydržet za každou cenu až nahoru, vazové poutko prsteníku pravý ruky ale rozhodně nevy- drželo a poslalo ho přesně opačným směrem. Takže odklad na neurčito. V zimě zaměstnával horní končetiny spíš hraním na banjo než lezením. Prstík se alespoň rozhejbe a přestane pobolívat. Proto mě dost překvapilo, když mi letos takhle v půlce dubna zavolal, jestli bych s ním nezajel do Příhraz. Párkrát zkusil těžká místa a šlo se na věc. Mezi prvním a druhým kruhem se zdržel déle, než by bylo zdrávo, a ne- vsadilbychnanějv tuchvílianirezatoukarábli.JenžeTomzabojoval,žádná další chybička se už nevloudila, a to ani v klíčovém místě u třetího. Ještě pár elegantních, řádně vypečených kroků a už na mě mává od šestého kruhu. Pár minut si potom nahoře v klídku svoje místo na slunci vychutnával. I já si to docela užil: uprostřed Českého ráje jsem byl přímým účastníkem ,,VÝSTUPU NA EVEREST“. Pro úplnost: Cesta byla vylezena 16. 4. 2011, v té době odjištěna původ- ními kruhy. Dnes už jsou v cestě kruhy nové, které se objevují i na fotografi- ích Martina Horkého, pořízených při dodatečném přelezu o měsíc později. „Neuropatolog“ je jednou z nejtěžších cest v Příhrazech (Železné věže). Prvovýstup dne 19. 8. 1991 udělali Marek Havlík a Stanislav Šilhán. Ná- stup cestou „Opera vertical“ (IXc, X-b RP, Petr Čermák stř. a David Se- miginovský, 5. 8. 1988) ke druhému kruhu a odtud přímo (kruh) ke čtvrtému kruhu, který už je zase společný s cestou „Opera vertical“ a z ní (pátý kruh ve stěně, šestý v komíně, pak rozporem) na vrchol... „Neuropatolog“ je jednou z nejtěžších cest v Příhrazech (Železné věže). Prvovýstup dne 19. 8. 1991 udělali Marek Havlík a Stanislav Šilhán. Ná- stup cestou „Opera vertical“ (IXc, X-b RP, Petr Čermák stř. a David Se- miginovský, 5. 8. 1988) ke druhému kruhu a odtud přímo (kruh) ke čtvrtému kruhu, který už je zase společný s cestou „Opera vertical“ a z ní (pátý kruh ve stěně, šestý v komíně, pak rozporem) na vrchol... text Petr Pipek foto Martin Horký 52

Deuter PACE 20 a 30 Minimální váha = minimální námaha ŘadabatohůPacejezaloženanamyšlence„sotvajeucítíte“.Prozávodnílyžo- vánía trailrunningjeurčenbatohPace20,proalpskésporty–vysokohorskou turistiku,horskélezenía jednodennívýletynalyžíchjejakostvořenýbatoh Pace 28 SL (dámský) & 30. Nízká hmotnost, anatomicky tvarovaný beder- ní pás a ramenní popruhy z hrubé síťoviny zaručují výborné odvětrání. PACE 20: Sundávání lyží bez nutnosti odkládání batohu. Poutka na cepíny.Kapsanamačky.Vnitřníkapsa.Dvěsíťovanékapsynabederním pásu. Rychlý přístup k obsahu hlavního prostoru přes středový zip na přední části batohu. Reflexní prvky 3M. Hmotnost: 650 g. Pace 28 SL (dámský) & 30: Speciální kompresní pásky pro upevnění lyží a maximální kompresi. Možnost připevnění lyží na střed i nabokybatohu.Možnosti nošenísnowboardu.Prostornákapsav před- ní části na rukavice, pásy nebo helmu. Kapsy ve víku.Vyztužený spodní díl.Síťovanákapsasezipemnabederáku+poutkonamateriál.Poutka na cepíny. Reflexní prvky 3M. Flexibilní, ale pevný rám Delrin® pro sta- bilitu a nízkou hmotnost. Hmotnost: 850 g (28 SL) a 900 g (PACE 30). Deuter GUIDE 35+, 40+SL a 45+ Batohydonepohody.Opravdovéhorolezeckébatohy,kteréfaDeutervyvíjela s německýmia rakouskýmihorskýmivůdci.Bytelnákonstrukce,jednoduchý systémnauchycenícepínůnebolyží,posuvnévíkos dvěmakapsami,boční vstup a propracovaný zádový systém ALPINE SYSTEM dělají z batohů typu Guidevěrnéhoa spolehlivéhospolečníkanavašichcestáchdohora doskal. ALPINE SYSTEM Dvazádovépásyopatřenépěnovýmpolstrovánímv místechkontaktubatohusezády,díkykterýmje batohnazádechstabilní.Zároveňvšakprouděnímvzduchumezipásyvzniká„komínovýefekt“a záda jsou komfortně odvětrávána. Na všech kontaktních místech je použit odolný materiál 3D AirMesh. Lehká odnímatelná aluminiová konstrukce typu X – frame. Balanční dotahy na ramenou a bederní pás umožňují optimálně přizpůsobit přenos zatížení podle terénu. Volnější pásky = větší ventilace a volnost, utažené pásky = větší stabilita batohu na zádech a kontrola batohu při pohybu. Anatomickytvarovanýbedernípáss výztužíz bilaminátovépěnysesnadnopřizpůsobítvarutěla, poskytne větší pohodlí a lépe přenese váhu. Tvarované, pohodlné, nosné ramenní popruhy s 3D AirMesh polstrováním. Bedernípáskopírujepohybtělaa zajišťujeoptimálnípřenoszatíženínabedra,umožňujevolnost pohybu a snižuje únavu. Bederní pás je odnímatelný. X-framekonstrukcez anatomickytvarovanýchaluminiovýchvzpěr,kteréjdoupovyjmutínatva- rovat podle vašich zad se snadno přizpůsobí tělu a usnadňuje nošení těžších břemen. Guide 35+ Min.hmotnost:1.440g(bezbederníhopásua kon- strukce v zádové části) Celková hmotnost: 1.690 g Objem: 35+8 l Guide 40+ SL (dámský) Min. hmotnost: 1.600 g (bez bederního pásu a konstrukce v zádové části) Celková hmotnost: 1.850 g Objem: 40+8 l Guide 45+ Min. hmotnost: 1.650 g (bez bederního pásu a konstrukce v zádové části) Celková hmotnost: 1.920 g Objem: 45+10 l placená inzerce Novinky ze světa matroše a outdoor vybavení vám přináší . Chcete vědět víc? Pište na: info@hudy.cz HOODWIRE Quickdraw s karabinou HoodWire se systémem .H\/RFN NODVLFNRX GUiW QRX karabinou a 10 mm dynee- PRX MH VNY Oi YROED QD ledy do Maltatalu FYDNiQt VP\ HN QD Cerro Torre dolomitské nýty borháky do Frankenjury +PRWQRVW J 1RYi NDUDELQD +RRG:LUH Y VRE zahrnuje výhody systému KeyLock D GUiWRYíFK ]iPN nízká hmotnost snadná manipulace WpP QXORYi PRæQRVW zamrzání v ledu a mixech +PRWQRVW J 6Y WORVW PP V síti prodejen www.hudy.cz

54 N A P U LT E C H TENDON 10 SMART Univerzální jednoduché dynamic- ké lano moderního designu ve čty- řech délkách. Výbornýpoměrcena/výkon.Nejlepší cena na trhu! Barva: modrá Hmotnost: 65 g/m Délka: 50, 60, 70, 80 m Počet pádu: 6 Rázová síla: 8 kN Prodloužení: 7,2 % (statické) 36 % (dynamické) Průměr: 10 mm Cena: 50m – 1.999 Kč 60m – 2.399 Kč 70m – 2.799 Kč 80m – 3.199 Kč www.hudy.cz Novinka v naší nabídce! Univerzální lano s průměrem 8,9 mm, které je certifikováno jako jednoduché, po- loviční i dvojité, vás nadchne nejen svou výjimečně nízkou váhou (pou- hých 52g/m), ale hlavně perfektním výkonem a zpracováním, kdy spo- lečně s úpravou complete shield bude správným partnerem pro ty nejnáročnější. MOC: 3.725 Kč / 50 m včetně DPH Více na www.mytendon.com STAGE Dvoudílná bouldermatka Stage je opatřena dvouvrstvou konstruk- cí, tak aby maximálně ztlumila váš dopad. Vnější materiál PU je odolný proti oděru a vodě. Zaoblené rohy se netrhají a k sepnutí bouldermatky slouží dva popruhy s ocelovou spo- nou s háčkem. Popruhlzeměnitsnadnoarychle pro nošení na zádech a přes rameno. Nejen víra v sebe, ale i Stage vám dodá potřebný klid a jistotu při obtíž- ných krocích vysoko nad zemí. Barva: Černá/Oranžová (dopadová) Hmotnost: 5.500 g Rozměr: (rozložená) 129 x 105 x 9 cm Cena: 2.990 Kč Více na: www.rockempire.cz TENDON MASTER 8.9 TRANGO JACKET Skladná, lehká, praktická, mimořád- ně spolehlivá, tak lze shrnout základ- ní vlastnosti této bundy. Jako extra pojistka proti proniknutí vody k tělu skrze vodoodpudivé zipy, v případě silného a vytrvalého deště je mate- riál v oblasti kapes zdvojený. Bunda má i řadu dalších zajímavých řeše- ní a praktických nadstandardních maličkostí. Doporučená MOC: 6.290 Kč Více na: www.highpoint.cz MIDI Multifunkční, plně nastavitelný se- dací úvazek T velmipohodlnýergonomickýdesign T inovovaná konstrukce nohaviček T 4 inovované rock&lock spony T vyztužené navazovací body T prodyšná PES látka s vysokou odě- ruvzdorností T otvor pro přídavnou karabinu PORTER T lemovanátextiliezvyšujícípevnost pasu T revolučníBMIsystémnastavenípasu T odepínatelné a rychle nastavitelné zadní gumičky na nohavičkách T 4 materiálová poutka T BMI system Velikost: S, M/L, XL Hmotnost: 440 g (vel. M) CE 1019 • EN 12277 • UIAA Doporučená MOC: 1.390 Kč Vícenajdešna:www.singingrock.cz SPIRIT 3D FLEX Vynikající spací pytel určený pro tři roční období, vhodný do většiny povětrnostních podmínek. Ideální do přírody, na krátké putování po městech nebo na noc s přáteli na horské chatě. K dostání i v prodlou- žené variantě. Tentospacákmůžetevyhrátvsoutěži vyhlášené v této Montaně. Barva: polarní modř Hmotnost: 1.100 g Hmotnost náplně: 500 g Teplotní komfort: 3 st.C (ženy) -2 st.C (muži) Doporučená MOC: 4.790 Kč Více na: www.salewa.cz V kolekci lezeckého oblečení DIRECTALPINE mají trika FLASH a FLASH LADY již své stálé místo. Přiléhavý anatomický střih a použitý strečový materiál zajišťuje uživateli maximální komfort. Atraktivní pe- rokresbové motivy na zádech zase podtrhnou lezeckou image. Na vý- lety do skal si tak můžete vybrat slu- šivé a zároveň funkční oblečení. Střih: pánský, dámský. Barva: černá, šedá, hnědá, skoři- ce, violet. Doporučená MOC: 540 Kč www.directalpine.cz NOVÉ LEZECKÉ MOTIVY A BARVY Nové poloautomatické jistítko urče- né pro sportovní lezení na skalách a umělých stěnách. Pro jištění s jed- noduchými lany ø 9 až 10,5 mm.Veli- ce jednoduchá obsluha.Vhodné pro začátečníkyizkušenéjističe.Click-Up vyrábí pod značkou Climbing Tech- nology italská firma Aludesign, která má v oblasti výroby lezeckého ma- teriálu více jak 20 let zkušeností. Žá- dejte u svých oblíbených prodejců! Hmotnost 115 g Doporučená MOC: 1.222 Kč DoporučenáMOCKitsHMS:1.513Kč K dostání a více info na: www.rcoutdoor.cz CLICKUP

55 Z A J Í M AV É K N I H Y PRŮVODCE OUDOLEM LUŽNICE PRO SUTERÉNNÍHO CHVATERA Ahoj velevážení a velemilí suterén- ní chvateři, jelikož léto je v plném proudu a chudáci komáři nemaji v Údolí co žrát, rád bych jim nabídl vaše těla. A jediná možnost, jak vás přilákat do jejich teritoria, je před- hodit vám návnadu. No a protože volnými sličnými ženami a levným alkoholem neoplývám, pokusím se vám předhodit aktualizovaného průvodce na bouldering podTábo- rem v údolí Lužnice. http://sutrozrout.unas.cz/pru- vodce.html 5 z 5 šutrologů radí užívat míst- ní žulu 3x týdně v hojných dávkách. Vyvarujte se nedostatku tekutin. I drobné poranění může mít dale- kosáhlé následky. Případné nežá- doucí účinky konzultujte se svým lékařem. Čtěte příbalový leták. Při komplikacích se přikládejte na šutr 4x týdně. Pijte s Rozumen. Pic jak sviňa Slabouch nější řeka světa Amazonka, která v oněch peruánských velehorách pramení. Nejnovější archeologic- ké nálezy dokazují, že právě na území dnešního Peru vznikly prv- ní velké indiánské civilizace, které pak v průběhu několika tisíciletí našly pokračovatele v říších, jejichž kulturní úroveň lze měřit s tím nej- lepším, co v jejich době existovalo v jiných částech světa.„Po několika týdnech v Peru se stanete amatér- ským přírodovědcem a archeolo- gem, ať je základ vašeho vzdělání jakýkoliv,“ říká autor, známý svými knihami z Afriky a Jižní Ameriky. Plodem Vladimírových četných pobytů a cest podniknutých v le- tech 2004 až 2009 je kniha, jejíž příběhy a historie pokrývají celou rozlohu Peru doslova z jednoho konce na druhý. Vladimír Plešinger je mimo jiné autorem Knihy Konga (JOTA, 2007), která byla oceněná Hlavní cenou E. E. Kische za významné dílo litera- tury faktu vydané v roce 2007 a za nejvýznamnější počin roku v ob- lasti literatury faktu, Fotografickou publikací roku 2008 v kategorii Mís- topisnápublikacea dalšímicenami. 127 HODIN Na hraně smrti Aron Ralston „Aron Ralston se vydává na zdán- livě nenáročnou výpravu do utaž- ských kaňonů, kde ho při rutinním 160 x 230 mm, pevná vazba, 376 stran. Vydala Jota, www.jota.cz Doporučená MOC: 378 Kč O HORÁCH, LIDECH A PIVU POTŘETÍ ANEB POZDNÍ TOULKY Ivan Zajíček Již třetí pokračování povídek, které autor postupně píše od roku 1980. „Kdo se bude chtít po dvou le- tech vydat se mnou na další cesty, jesrdečněvítán.Značnoupozornost jsemtentokrátevěnovalokolísvého rodného města horníků a hutníků a také jemu samotnému – Ostravě. Čtenář nemusí spěchat, krása dá- leksenejlépepoznávlastnímanoha- ma,a totakéchcesvůjčas.Jdeo sym- biózuhor,pivaa lidí,kteříjsounavěky označenispolečnoukrevnískupinou poutníků a navzájem jsou proplete- ni tkaničkami z bot z kůží toulavých psů a hořkostí pivní pěny na jazyku.“ Formát: 150 x 210 mm, brožova- ná vazba Vydal:Ing.IvanZajíček,Vytiskl:Printo, s.r.o, Ostrava sestupu nepříliš hlubokou soutěs- kou uvězní balvan, který mu při- skřípne ruku ke skále. Prakticky bez naděje na záchranu probírá různé možnosti, jak se dostat z nečekané pasti, a přitom se neúprosně blíží k rozhodující volbě. Okamžiky zou- falství prozáří naděje pevného roz- hodnutí, jež mu sice zachrání život, ale zároveň ho přivede k jednomu z nejdrastičtějších činů, které si člověk dokáže představit.“ Opravdový příběh sedmadva- cetiletého dobrodruha byl i úspěš- ně zfilmován. Formát:130x200mm,pevnávazba. Cena: 318 Kč Vydala Jota, www.jota.cz PERU POD KŮŽÍ Vladimír Plešinger Peru. Směsice zdejších přírodních a historických pozoruhodností je tak dokonale „namíchaná“, až se z toho točí hlava. Od předlouhé- ho peruánského pobřeží Pacifiku se směrem do vnitrozemí zdvíhají nejvyšší hory tropického pásma, aby se pak snížily do obrovské pra- lesní pánve, již vytvořila nejmoc-

56 M O N T A N A J E N A F A C E B O O K U A J D I ... Půlku léta máme za sebou, všich- ni jsou na skalách nebo v horách, o informace aby člověk doslova škemral a pak pište tuhle rubriku. No ale co už, jak říká můj kamarád. Jdeme na to. A když je to léto, tak se nejdříve trochu zchladíme a po- díváme se na Aljašku. Nejvyšší hora Severní Ameriky De- nali (nebo chcete-li Mount McKin- ley) se v poslední době dočkala jednoho prvenství a jednoho re- kordu. Vše se odehrálo v její impo- zantní jižní stěně a v klasické Cas- sinově cestě z roku 1961, která se běžně leze 3-7 dní. Jižní stěnu jako první na světě sjel na lyžích švéd- ský lyžař Andreas Fransson. Tomu- to skvělému výkonu předcházela samozřejmě patřičná aklimatizace, při níž dvakrát sjel se svým partne- rem Kastengrenem Orient Expres kuloár. Hned po úspěšném sjezdu jižní stěny se opět spojil s Kasten- grenem a ještě si, asi na vyklusání, vyběhli na vrchol Cassinovou ces- tou za 33 hodin. A jak si tak Frans- sons Kastengrenempoklusávalipo hřebenu, tak kolem nich prosprin- tovali dva Britové Jonathan Griffith a Will Slim. Ti sice neměli lyže, ale zato tuhle klasiku dali za neuvěři- telných 14 hodin a 40 minut. No a ještě dodatek: dva dny poté sjel Fransson i Messnerův kuloár v zá- padní stěně. Holt i v těch mrazech se dějí neskutečné věci. A v oblasti Denali ještě zůstane- me. Italové Fabio Meraldi a Diego Giovannini, jeden výborný horský vůdce a lyžař, druhý talentovaný himálajista, fotograf a  kamera- man, si vybrali východní pilíř na Kahiltna Peaks West (3.914 m) a během 12 hodin zde vylezli ele- gantní, 1.800 metrů dlouhou linii s ledem do 80° a skálou do obtíž- nosti 5.6. Teprve po návratu do základního tábora pod Denali se dozvěděli, že o tuto neprostoupe- nou trasu se pokoušeli už Japonci, ovšem neúspěšně a „prvovýstup“ byl Italům uznán. Další prvovýstup ve stejné oblasti se podařil britskému týmu ve slože- ní Matt Helliker a Jon Bracey a ne- vybrali si nic lehčího než pověst- nou severní stěnu Mount Hunteru a linii nalevo od slavné cesty „Mo- onflower Buttress“. Po předchystá- ní prvních 10 délek, kdy museli po- čkatnauklidněnípočasí,vyrazilido stěny a během 4 dnů se napojili do cesty„MoonflowerButtress“.Tamje zastavilo počasí a byli nuceni celý denzůstatkvůlibouřiv portaledge. V devět večer následujícího dne vytušili zlepšení a vyrazili zdolat posledních 500 metrů cesty. Helli- ker k tomu řekl:„Lezení bylo těžké a děsivě nebezpečné, ale zároveň nádherné a v našich myslích byla pouze vidina úspěchu. Obzvlášť poslední 36hodinový zátah na vr- chol a následných 38 slanění bylo něco, co jsem ještě v životě nezažil.“ Cestu pojmenovali„The Cartwright Connection“. Britové se činili nejen na severu, ale i na jihu. Ale ani tam si moc tep- la neužili. Dan Fitzgerald, James Wake a Matt Balme se vrátili do oblasti Cordillera Oriental v Peru, aby úspěšně dokončili svůj výstup v jižní stěně Huarancayo Sur (5.200 m). Tady vylezli, jak sami říkají, nej- krásnější ledový kuloár, jaký kdy měli možnost lézt. Cestu dlouhou 350 metrů pojmenovali„Boy Don‘t Cry“ a ve skotské stupnici obtížnos- ti udali V,4***. A jdeme přes oceán, ale jen kousek. Do Grónska.Tady doslova bojovali dva Rusové Alexander Ručkin a Mi- chail Michailov. Za svůj cíl si vybrali velmi těžko dostupný Shark’s Too- th, ukrytý v labyrintu fjordů na vý- chodním pobřeží. S místními vůd- ci se dostali do základního tábora vzdáleného 12 kilometrů od vlast- ní stěny. Dalších 15 dní je na lyžích čekalo nekonečné prošlapávání stále zasněžené stopy tam a zpět, během nichž si nanosili všechen potřebný materiál pod stěnu. Pak konečně přišlo lepší počasí a Ruso- vé na čtyři dny vlezli do stěny, aby za sebou zanechali novou, 1.200 metrů dlouhou cestu v obtížnos- ti 6c, A2 nesoucí název „San Pe- tersburg“. Dál na východ a zase Rusové. Ten- tokrát v Pákistánu, v oblasti skupi- ny Ogre a Latok. Alexander Odin- tsov, Alexey Lonchinskiy, Ivan Do- zhdev a Eugeniy Dmitrienko se aklimatizovali lehkým výstupem na Latok V a pak v těžkém, pro Rusy velmi typickém capsulovém stylu nastoupili do neslezené zá- padní stěny Latoku III (6.949 m). Postupně vybudovali ve stěně osm kempů a po 15 dnech sta- nuli na vrcholu. Další 2 dny jim trval sestup do bezpečí základní- ho tábora. Nebylo to však poprvé, co se Odintsov pokoušel o tuto stěnu, ale jednalo se o jedenácti- letý, tvrdý boj a jeho úspěšnému třetímu pokusu předcházely dva, z nichž jeden byl poznamenán dvěma těžkými úrazy a ten druhý dokonce tragickou smrtí jednoho z účastníků. Než opustíme zasněžené vrchol- ky, koukneme se ještě dál na vý- chod, a to do Číny. Známé japon- ské lezecké uskupení Giri-Giri boys tady působilo ve východní stěně Daddomainu (6.380 m), který se nachází v odlehlé části čínského pohoří Minya Konka. Japonské trio Fumitaka Ichimura, Ryo Masumo- to a Takaaki Nagato vylezlo během šesti dnů 1.900 metrů dlouhou, velmi náročnou cestu. Nazvali ji „Ame ni mo Makezu“ a věnovali ji obětem letošního zemětřesení a následné tsunami v Japonsku. Jedná se, stejně jako v případě předchozího Latoku III, o teprve druhý výstup na tuto horu. Jen připomínám, že jiní dva členové Giri-Giri boys získali za loňský vý- stup na Mount Logan v Kanadě prestižní ocenění Piolets d’Or. Že by si i letos kluci japonští šáhli na Zlatý cepín? A teď už zajímavé přelezy. Hned o ten nejzajímavější se postaral Hansjörg Auer, který asi nejvíc do lezeckého povědomí vstou- pil sólo přelezem Kollerovy cesty „Přes rybu“ v jižní stěně Marmola- dy a prvním zopakováním Hube- rovy cesty „Pan Aroma“ v severce Cimy Ovest di Lavaredo. A tenhle týpek se letos vypravil do Ameri- ky. Většina lezců jezdí za velkými stěnami do Kalifornie do Yosemi- te, Hansjörg si vybral Black Ca- nyon v Coloradu a tady asi nej- známější místní šestnáctidélkový bigwall „Hallucinogen Wall“. Ten v roce 1980 během 17 dnů vylez- li Bryan Becker, Ed Webster, Bruce Lella a Jim Newberry a s obtížnos- tí se moc nebabrali, prostě A5. Jak šel čas, tak šla obtížnost přece jen dolů a v klíčové délce byly přidány nýty, takže teď si cestu vylezete za 5.10 A3+. Zajímavý počin uskuteč- nili v roce 2004 Američani Jared Ogden a Ryan Nelson, kteří cestu až na třináctou délku přelezli čistě a k přelezu klíčové délky použili cepíny, tedy čistý drytool. Zvlášt- ní přístup. No a letos si cestu po předchozím okouknutí a nacvičení švihnul Hansjörg za 9 hodin celou čistě za 5.13+/R. Pro neznalé, to R znamená, že jištění není zrovna po dvou metrech (runout). Něco obdobného se podařilo ka- nadskému lezci Sonie Trotterovi v jeho domovské oblasti Squamish. Ten si vybral cestu„The Edge of Pan“ z roku 1983, původně 5.8 A3 a bě- hem pár dní ji přelezl čistě. Jeho slova ke klíčové délce:„Jedna z nej- krásnějšíchkoutovýchspárv celém Squamishi, 45 metrů lezení za 5.13, necelých 400 metrů nad zemí, na- prosto ohromující!“ Pokračujeme v rychlém sledu. Ta- lentovaným bratrům z jižního Ty- rolska, Florianu a Martinu Riegle- rovým se podařil první volný pře- lez 400metrové cesty„Zauberberg“ v severní stěně Ciastel de Chedul veValle Lunga v Dolomitech. Cesta z roku 2009 od Stefana Comploida a Ivo Rabansera, původně v ob- tížnosti 7-/A2 je pustila v klíčové délce, kterou tvoří desetimetrový strop za 8a. O první ženský přelez cesty„Silber- geier“ v Rätikonu, kterou vytvořil a jako první přelezl Beat Kammer- lender v roce 1993 za 8b+ a která patří do klasické alpské trilogie, se postarala Nina Caprez ze Švýcar- ska. Přidala tak ke svým už dvě- ma těžkým vícedélkovým cestám na Korsice,„Delicatessen“ a „Hotel Supramonte“, obě za 8b, další krás- ný kousek. David Lama, talentovaný a průboj- ný mladík na skalkách, v horách i na závodech. Postaral se o roz- ruch kvůli volnému přelezu„Com- presor route“ v Patagonii či přelezl dardu ve stěně Monte Brento nad Arcem. Tak tenhle jednadvaceti- letý Tyrolan a napůl Nepálec má letos vážně tah na bránu. Začal prvním opakováním Huberovy „Sansary“ na Urlkopf v Loferu. Ge- niální linie z roku 2008 vede přes tři obrovské převisy a Alex zane- chal v cestě, která jde obtížností až k 10+, pouhých 7 nýtů. Davido- vi se přelez podařil hned při jeho první návštěvě. Délku za 10+ dal na potřetí a délku za 10- na druhý pokus, obojí RP. Vše ostatní přele- zl on-sight. Tím se asi dobře rozle- zl a vrátil se ke svému dřívějšímu projektu v Zillertalu. Tady měl vy- borhákovanou 150metrovou linii na Taufenkopf. Sám letos do cesty naslaňoval a v nejtěžší délce mu trvalo dvě hodiny, než vymyslel boulder, který ho pustil dál. Ces- ta„Fleisch bringt’s“ za 10+ byla na světě. Pak se po zhlédnutí fotogra- fií, na kterých Ines Papert přelézá cestu„Super Ciril“, vydal doTessinu. Pro připomenutí, jedná se o 9dél- kovou, převislou spáru za 8a+, kte- rá se kromě štandů leze celá na vlastním. Stejně jako u „Sansary“ dal David cestu na první nález RP, přičemž prvních 8 délek on-sight a jen tu poslední druhým poku- sem. Po zaslouženém odpočinku se stejně jako loni vrátil pod Tre Cime di Lavaredo. Loni bouchnul Huberovu„Bellavistu“, letos přidal

57 čtvrtý přelez Alexovy cesty „Pan Aroma“. No a mezi těmito pro nor- mální lidi sci-fi projekty si odskočil do Chamonix, kde si s parťákem Peterem Ortnerem vyběhli cestu „MacIntyre-Colton“ v severní stě- ně Grandes Jorasses. A to máme za sebou teprve půlku roku!!! Samotnou kapitolku vždycky tvo- ří dění na britských ostrovech. Ani tentokrát tomu nebude ji- nak. I přes klasické anglické po- časí se povedlo několik zajíma- vých opakování. Prvním z nich je teprve druhý on-sight přelez cesty „Strawberries“ (E6/7) v Tre- madogu. Tuhle morálovku vylezl v roce 1980 kníratý kudrnáč Ron Fawcett. O první on-sight se po- staral v roce 1987 Stefan Glowacz a až letos se to podařilo podruhé Jorgu Verhoevenovi. Druhá cesta, „The Quarryman“ (E8), je něco jiné- ho. Vyborhákovaná čtyřdélkovka z roku 1989 od Johnyho Dawe- se, kterého celý lezecký svět zná z filmu Stone Monkey, obecně za svou existenci nemá mnoho pře- lezů a zatím ani jeden se nepoda- řilo dát v kuse v jednom dni bez dlouhého nacvičování. Teprve le- tos uspěl jednačtyřicetilý Steve McClure. Pěkné opakování přidal taky Charlie Woodburn. Dave Ma- cLeod před nedávnem přelezl na malé skalce nedaleko Fort Willia- mu dvě těžké cesty: „Apophenia“ (E8 7a) a „Die by the Drop“ (E10 7a).Tu lehčí z nich si vybral Charlie a po několika pokusech s horním lanem, jako druhý cestu přelezl RP. K přelezu jen dodal, že opakovat cesty po MacLeodovi je obecně dost o hubu. No a když už je tedy řeč o tom věčně usměvavém sym- paťákovi, kterému Pán Bůh nadělil morálu víc než těm ostatním, tak ten taky v létě nelení. A že není žádný troškař dokládá jeho po- slední počin. Před 41 lety vylezli na St John‘s Head na pobřeží os- trova Hoy, patřícího do souostro- ví Orknejských ostrovů na severu Skotska, novou cestu talentovaní britští lezci Ed Drummond a Oliver Hill. V roce 1997 cestu zopakova- li John Arran a Dave Turnbull, ale v horní pasáži obešli klíčový head- wall za A2. Před dvěma roky Ma- cLeod tuto pasáž už zkoušel a ob- tížnost odhadoval na 8b/8b+ po 400 metrech intenzivního lezení. Letos se k projektu vrátil se slovy: „Originální linie, lezená technicky, měla 23 délek a čas výstupu byl 7 dní. Volně lezená varianta (E7 6c) bez klíčového místa měla také 23 délek a vylezli ji za 4 dny. Můj plán je vylézt to celé za jeden den v 8 Podrobný návod na úhradu předplatného najdete na: w w w.montana.cz/predplatne dlouhých délkách se sedmdesá- timetrovým lanem. A samozřej- mě tradicionalisticky, bez fixní- ho jištění.“ Co myslíte, povedlo se mu to? No a nejen na Ostrovech a v Ádru se leze tradicionalisticky. Andrea Gennari Daneri (46), šéfredaktor časopisu Pareti, přelezl RP ces- tu „Cadarese crag“ (8a) ve Valle Antigorio. A co je třeba k jištění? Že prý nic víc než sada vklíněnců a friendů. Co na to šéfredaktor Montany? Na závěr dáme zase pár perliček a zajímavostí. Začneme honnol- dovsky. Není měsíc, aby tenhle maník nevylezl něco free sólo. Tentokrát si vybral jednu z kul- tovních cest v Yosemitském údo- lí. „The Phoenix“ (5.13a) byl po- prvé vylezený v roce 1977 Ray- em Jardinem a Johnem Lakeyem a  stal se jednou z  nejvyhledá- vanějších jednodélkových spár v Yosemitech. Přelézt tuto cestu on-sight, to je spárařská prestiž. No a Alex si ji střihnul sólo. Zůstaneme v Yosemitech, zůsta- neme u sóla, jen už to není lezení. Určitě si každý vybaví ve větru se lehce pohupující postavu highli- nisty na Lost Arrow Spire, samo- zřejmě v sedáku a s odsedkou za sebou. I tenhle pohled bere dech. Teď vymažte sedák a  odsedku a máme tady Michaela Kemetera z Rakouska. Co dodat? Takových asi moc není… A skončíme tentokrát vesele až slavnostně, i když některé fanynky pravděpodobně zklamu. Výborný lezec a jeden z nejlepších boul- dristů na světě, jednadvacetiletý DanielWoods si 5. června 2011 vzal v národním parku Rocky Mounta- ins za ženu neméně dobrou boul- dristku Courtney Sanders. Ať to novomanželů leze! Gratulujeme!!! Zdroje: www.lezec.cz www.lezeckarevue.cz www.horyinfo.cz www.bergsteigen.at www.planetmountain.com www.ukclimbing.com www.up-climbing.com www.mountain.ru www.alpineexposures.com www.andreasfransson.blogspot. com/ www.dpmclimbing.com www.courtneysanders.com text Martin Stolárik Fotosoutěž – ten nejlepší Absolutním vítězem, který obdrží nejnovější lano od firmy Tendon – Master 8.9 mm certifikované jako jednoduché, půlka i dvojče, se stává Radomír Klimš za fotografii Fascination. Jistou ruku při dalším focení a a šťastné konce pro všechny lezecké pády přejí Montana, lezeckarevue.cz a firma Tendon. VÝZVA K VRÁCENÍ A VÝMĚNĚ: SALEWA HOT G2 BENT KARABINA/ Č. ARTIKLU 1557 POUZE SÉRIOVÁ ČÍSLA 0211 A 0311 Výzva ke stažení a vrácení karabin se vztahuje na karabinu Hot G2 Bent. Znaky dotčených karabin jsou následující: Číslo artiklu: 1557 Hot G2 Bent Barva: 0999/ červená Výrobní sériová čísla dotčených karabin Hot G2 Bent zní: 02 11 03 11 Tato čísla jsou k nalezení přímo vedle údajů o pevnosti (viz. obrázek) nebo na protilehlé straně karabiny hned vedle certifikačního čísla. Preventivní stažení z oběhu se týká pouze jednotlivých karabin. Originál expresní sety SALEWA nebyly vyrobeny s dotčenými karabinami. Proto tímto NEJSOU originální expresní sety SALEWA dotčeny. Důvod: SALEWA pravidelně provádí testy pro bezpečnostní produkty, aby zaru- čila nejvyšší kvalitu a bezpečnost. V rámci těchto testů byly karabiny testovány na schopnost své zátěže. Přitom vykázaly karabiny Hot G2 Bent ve své pevnosti odchylky od hodnot v normě. Důležité: Test byl proveden za veskrze extrémních podmínek, které jsou v pra- xi spíše nepravděpodobné. Aby byla vyloučena jakákoliv rizika pro uživatele, rozhodla se SALEWA preventivně stáhnout všechny karabiny Hot G2 Bent se jmenovanými sériovými čísly z trhu. Prosíme vlastníky karabin, aby navázali kontakt se specializovaným prodejcem SALEWA nebo se SALEWA Sportgeräte GmbH. Dotčené karabiny dle popisu budou neprodleně nahrazeny novými karabinami. Upozornění: Mění se výhradně karabiny Hot G2 Bent s výše uvedenými výrob- ními sériovými čísly. Všech ostatních karabin se toto stahování z trhu NETÝKÁ. Pro případ dotazů: SALEWA Sportgeräte GmbH, horká linka (od 9.00 do 16.00) 089-90993 120, e-mail: recall@salewa.com, web: www.salewa.com.

58 Do soutěže se v sobotu zaregis- trovalo celkem 26 mužů a 14 žen. Vzhledem k tomu, že se jednalo o vrcholný závod určený pro úzkou lezeckou špičku, byla účast celkem slušná. Budeme si muset zvyknout, že je pryč doba, kdy na MČR jezdi- lo 120 závodníků. Důvod je jasný. Výkonnost špičky se neustále zvy- šuje a vzdaluje se tak výkonnosti amatérských lezců.Ti potom raději vyhledávají závody určené pro širší lezeckou veřejnost, jako například cupOFF, Mejcup a podobně. I přes- to, že to zřejmě u čtenářů vyvolá nesouhlas, jsem s účastí spokojen. Je jenom škoda, že nedorazila ani jedna slovenská závodnice. Sobotní kvalifikace se lezla sty- lem flash. Jak muži, tak ženy lezli dvě kvalifikační cesty. První žen- ská cesta byla ohodnocena na 8-/8 a druhá 9-. Mužská kvalifikace pro- běhla na cestách obtížnosti 9- a 9+. Kvalifikační cesty byly postaveny tak, aby si závodníci zalezli a zahřá- li se před rozhodujícími nedělními koly. Nemohu opomenout vynikají- cí výkon pětačtyřicetiletého Rudol- fa„Tufiho“ Tefelnera, který dokázal topovat obě kvalifikační cesty. Nedělní semifinále mužů se lez- lo stylem on-sight a bylo opravdu napínavé. Vytrvalostní cesta prolo- žená několika silovými tahy s po- jistkou ve výlezu ze stropu (obtíž- nost cca 9+/10-) neodolala pouze Adamu Ondrovi a úřadujícímu mi- stru ČR Martinu Stráníkovi. Zajíma- vě se vyvinula situace na rozhraní postupu do finále. Na 8.–10. místě, které ještě zajišťovalo postup do fi- nále, se totiž umístili hned 4 závod- níci. O tom, který z nich se dostane mezi 10 nejlepších, tak rozhodl vý- kon ze sobotní kvalifikace. Ženské finále bylo pro stavě- če tradičně největším oříškem. Ve finále se dle očekávání sešly zá- vodnice s různou výkonností. Také proto cesta začínala velmi lehkými pasážemi. Ve střední části stavěči přitvrdili a cesta měla gradovat ve výlezu ze stropu. Při stavbě finálo- vé cesty se jejím autorům podařilo strhnout závit v jedné matici, a tak z časových důvodů museli jeden klíčový chyt posunout vedle. Nako- nec se ukázalo, že právě tento krok byl nad síly hned čtyř nejlepších zá- vodnic, a tak se musely znovu vrátit do izolace a podstoupit superfiná- le. Některé superfinalistky to nesly celkem nelibě. Rozhodnutím ře- ditele závodu se totiž superfinále konalo na lehce upravené finálové cestě mužů, a proto nesměly vidět mužské finále. Mužská finálová cesta byla ješ- tě delší než semifinálová. Téměř 25 m vytrvalostního lezení bez mož- nosti vyklepat. První metry zvládali závodníci bez problémů, od půlky převislé části začala cesta přitvrzo- vat a prověřovat sílu a vytrvalost závodníků. O vzrušení v první čás- ti finále se postaral Kuba Hlaváček, který si zapomněl cvaknout expres- ku a jeho pokus tak byl předčasně ukončen. Nejlepší slovenský závod- ník Ondřej„Humpi“ Švub si po pře- svědčivém výkonu doslova doběhl pro celkové 3. místo. DoTOPu dole- zl pouze Adam Ondra, který před- vedl dle očekávání bravurní výkon. Kdo neviděl dokonale provedenou sekvenci kroků na druhé struktu- ře ve stropu v jeho podání, přišel o hodně. Jako poslední lezl Martin MČR A SR 2011 ZAUJATÝM POHLEDEM Mistrovství České a Slovenské republiky 2011 v lezení na obtížnost si můžeme odškrtnout. Po dlouhých 18 letech se opět naskytla šance porovnat výkonnost českých a slovenských lezců a lezkyň v jednom závodě. Stráník, který dolezl zhruba do po- loviny závěrečného stropu, kde mu došly síly. Získal tím celkové druhé místo.Překvapenímtohotozávodu byl výkon Petra Čermáka, jenž si dolezl pro 4. místo. Tento šestnác- tiletý závodník se v letošní sezoně poprvé představil mezi dospělými a daří se mu znamenitě. Po drobných úpravách mužské finálové cesty začalo ženské su- perfinále, v němž se rozhodovalo o mistryni České republiky v lezení na obtížnost.V superfinále na sebe narazily:úřadujícímistryněČREdita Vopatová, dále Tereza Svobodová, Lucie Hrozová a Lenka Frühbaue- rová. Edita, podobně jako Kuba Hlaváček, zapomněla cvaknout expresku a její pokus skončil také předčasně. Po bezchybném výko- nu Terezy Svobodové, která doká- zala po úvodní vytrvalostní pasáži přelézt silový krok přes první strop a přidat ještě další dva kroky a teč, se už čekalo, jak na tento výkon od- poví Lucie Hrozová.Ta se po trošku nervózním začátku srovnala a rov- něž přelezla první stropový převis. Na další kroky jí však už nezbyly síly a spadla v následujícím kroku. Tak- že se mistryní ČR stala zaslouženě Tereza Svobodová před Lucií Hro- zovou a Editou Vopatovou. I přes relativně slunečné poča- sí dorazil na nedělní mužské finále dostatečný počet diváků, kteří zá- Z ÁV O DY 58 Aleš Eichmeier

59 vodníkům připravili opravdu bouř- livou a motivující atmosféru, za což všem velmi děkuji. Jen mě mrzí, že mnozí nedokázali počkat 15 minut (než uběhne lhůta na protesty a při- praví se ceremoniál) a závodníkům za jejich výkony zatleskat. Určitě si to zasloužili. Mrzí mě to o to víc, že se takto v tichosti vytratily i některé známe tváře pražské lezecké scény. Možnánestačídátvstupnézdarma. Asi by to chtělo po dobu těch 15 minut dát zadarmo i pivo. Třeba to příště zkusíme. Přestože jsem již zaslechl názo- ry, že cesty nebyly dostatečně vytr- valostní,žemoderátorkaříkalatoči ono, že to byla nuda, že máme níz- kou plošinu atd. atd., musím kon- statovat, že jsem viděl a slyšel něco jiného.Viděl jsem tým lidí, kteří ma- kali doslova ve dne v noci, aby při- pravili důstojný závod. Slyšel jsem poděkování od některých závodní- ků za pěkný závod. Rád bych tedy poděkoval celému organizačnímu týmu za odvedenou práci, závodní- kům za účast a všem kritikům slibu- ji, že i nadále budeme dělat chyby. Celý závod byl zaštítěn starostou Prahy 5 MUDr. Radkem Klímou. Pořadatel: Lezecké centrum SmíchOFF, spolupořadatelé: ČHS a SHK JAMES Generální partner: Doldy Hlavní partneři: Progress, TR- walls, Lezecké centrum SmíchOFF Partneři: Glum’Store, Hannah, Rock Point, Saltic, Evolv, Resiz, Sa- lewa, Climb for Life Mediální partneři: Montana, Ra- dio Beat, Lezec.cz, Climb.sk 59 text Rak foto L. Puha, P. Černý Vyhlášení mistra ČR Lenka Frühbauerová Paťo Gajdošík

60 Z ÁV O DY Kvůli nedostatku místa a času přinášíme pouze stručné výsledky: Obtížnost muži: 1. Ramon Juli- an Puiblanque (ESP) Top, 2. Jakob Schubert (AUT) 50-, 3. Adam On- dra (CZE) 50-, Midtboe Magnus (NOR)45-,RomainManuel(FRA)41- Obtížnost ženy: 1. Angela Eiter (AUT) 53+, 2. Jain Kim (KOR) 47-, 3. Magdalena Röck (AUT) 47-, 4. Jo- hanna Ernst (AUT) 47-, 5. Katharina Posch (AUT) 47- Rychlost muži: 1. Qixin Zhong (CHN) 6.26, 2. Stanislav Kokorin (RUS)6.30,3.DanyloBoldyrev(UKR) 6.66, 4. Ivan Novikov (RUS) pád, 5. Libor Hroza (CZE) 6.69 Rychlost ženy: 1. Maria Krasavina (RUS)9.88,2.AnnaTsyganova(RUS) 11.28, 3. Tamara Kuznetsova (KAZ) 11.24, 4. Cuilian He (CHN) 12.61, Edyta Ropek (POL) 9.77 Bouldery muži: 1. Dmitriy Shara- futdinov (RUS), 2. Adam Ondra (CZE), 3. Rustam Gelmanov (RUS), 4. Kilian Fischhuber (AUT), 5. Céd- ric Lachat (SUI) Boulderyženy:1.AnnaStöhr(AUT), 2. Sasha DiGiulian (USA), 3. Juliane Wurm (GER), 4. Yana Chereshneva (RUS), 5. Akiyo Noguchi (JPN) Duel muži: 1. Adam Ondra (CZE), 2. Thomas Tauporn (GER); 3. Jakob Schubert (AUT); 4. Romain Manuel (FRA), 5. Magnus Midtboe (NOR) Duel ženy: 1. Yana Chereshneva (RUS), 2. Johanna Ernst (AUT), 3. Sa- sha DiGiulian (USA); 4. Mina Marko- vic (SLO), 5. Jain Kim (KOR) Kombinace muži: 1. Adam Ond- ra(CZE)145.00,2.ThomasTauporn MS V ARCU (GER) 84.00, 3. Cédric Lachat (SUI) 82.00, 4. Sean McColl (CAN) 57.00, 5. Magnus Midtboe (NOR) 55.00 Kombinace ženy: 1. Sasha DiGiuli- an(USA)120.00,2.AnnaStöhr(AUT) 102.00,3.MinaMarkovic(SLO)75.00, 4.TamaraKuznetsova(KAZ)67.00,5. Natalija Gros (SLO) 65.00 Pořadí podle národů: 1. RUS, 2. USA, 3. SLO 4. SUI, 5. CZE Pozn.: Přepisy podle anglické transliterace, čísla ve výsledcích obtížnosti znamenají nejvyšší dosažený chyt, u závodů v rychlosti čas ve finále, kombinace je součtem výsledků v boulderech, obtížnosti a rychlosti, ohodnocených jako ve Světovém poháru. Další výsledky, výsledy Paraclimbingu ve všech kategoriích najdete přehledně na: www.arco2011.com 60 text redakce foto Radmil Schneider Adam s přítelkyní a rodiči Cesta do finále MS je dlouhá...

61 Pár dní po piatom ročníku Boulder Cupu vám prinášame malé zhod- notenie tohto už tradičného po- dujatia v Prešove. BOULDER CUP PREŠOV Na tomto ročníku sa zúčastnilo síce menej pretekárov ako v pred- chádzajúcich ročníkoch, no na kvalite výkonov to rozhodne ne- ubralo. Na dôkladne pripravených bouldroch sa postupne striedali tak ženy ako aj muži v kategóriách profi a hobby. Súťažiaci pochválili „staviteľov“ bouldrov za technickú rozmanitosť a fyzickú náročnosť súťažných ciest. K tomu všetkému sa pridalo i pekné počasie, čo len podporilo dobrú náladu a súťaži- vosť zúčastnených. Víťazov za predvedený výkon potešili hodnotné ceny. Za podpo- ru preteku ďakujeme firmám Ho- romateriál, Intersport, Husky, Atak, MKM a Loap. Výsledky: Muži: 1. miesto Richard Gele, Poprad 2. miesto Štefan Bednár, Kežmarok 3. miestoViliam Ferčák, Košice Ženy: 1. miesto Katarína Čižmárová, Košice 2. miesto Petra Bolbuľová, Poprad 3. miestoVeronika Grešová, Kežmarok Hobby: 1. miesto Matej Racek, Prešov 2. miesto DanielTurčok, Prešov 3. miestoVladimír Chabaľ, Prešov text Katka Minarova foto archiv autorky Nebojte se lézt na maximum! Soutěž o Mammut Vertex 1, délky 60m Soutěžní otázka je následující: V příštím roce oslaví Mammut významné výročí. Kolik let uplyne od založení firmy? Správně odpovědi posílejte do 15.9. na adresu: soutez@montana.cz Výherce zveřejníme v příštím čísle. Mammut Vertex 1 Jednoduché lano Mammut Vertex 10 mm Barva: Modrá, červená Hmotnost: 67 g/m Délka: 40, 50, 60, 70, 80 m Typ: jednoduché Počet pádů: 7-8 Rázová síla: 9,4 kN Posuv opletu: 0 mm Prodloužení: 30 % Průměr: 10 mm Cena: 50 m 2.090 Kč 60 m 2.490 Kč 70 m 2.890 Kč 80 m 3.290 Kč Více na: www.mammut.cz

62 Z ÁV O DY – D Ě T I text Lumír Návrat foto Karel Návrat Rok se s rokem sešel a Horolezec- ký klub Gymnázia Orlová měl před sebou další ročník závodů mládeže ve sportovním lezení na obtížnost v rámci série Tendon cup. Nostal- gicky jsem letos přemýšlel o tom, kolik zde již bylo za těch třináct let, kdy je stěna otevřená, závodů. Vše začalo neoficiálními závody v den otevření stěny 1. 9. 1998. Od další- horokubylykaždoročněaždoroku 2003 na stěně nejprve závody Čes- kéhopohárua odroku2003rovněž i závody nynější série Tendon cup. Letošní klání tak bylo třináctým vel- kým závodem na umělé stěně v Or- lové. Za ty roky se okolo vystřídala spousta dětí i pořadatelů. Přesto je hlavnítýmpořádstejný.Díkyjimza to. A jak to vůbec letos vypadalo? Stejně jako v předchozích letech, a přesto jako vždy i malinko jinak. Po domluvení termínu na v po- sledníchletechtradičníčerven,kdy spojujeme přípravu závodů s údrž- bou stěny a její přípravou na pod- zim,jsmeopětumylivšechnychyty díky ochotným brigádníkům z řad členů oddílu, kteří obětovali krás- nou červnovou sobotu. Od pon- dělka jsme pak v tradiční sestavě chystali cesty, které měly prověřit výkonnost dětí. Každý rok si zas a znova prožívám střídavé návaly pocitů, že je to příliš těžké, nebo naopak lehounké. Nakonec jsme toaleopěttrefilia cestybylyakorát. V sobotu 11. června ráno při- chází den D. Letos jsme si připravi- li na nejstarší chlapeckou katego- rii menší překvapení. Jejich druhá kvalifikační cesta nebyla jako ob- vykle v převise, ale jen v relativně kolméstěně.Byloažpřekvapivé,jak je to potrápilo. Platí, že v nejmladší kategorii jsou vždy lepší holky, le- tostokupodivuneplatiloa děvčata se zalekla ve své druhé cestě stro- pu a na rozdíl od kluků končila spíš pod ním. Celá kvalifikace jinak pro- bíhala poklidně a kolem půl jedné bylo rozhodnuto, kteří z 65 závod- níků a závodnic postoupí do finále. Po obědové pauze následova- lo samotné finále. Zahájily jej nej- mladšíkategorieDa druhánejstarší kategorie B.V nejmladších dívkách vyhrála domácí Eliška Adamov- ská, která skončila těsně před po- sledním chytem. Druhá byla Adéla Lojkásková a na třetím místě skon- čila KarolínaStrašilová.V chlapec- ké kategorii po kvalifikaci byli na prvním místě tři chlapci a všichni finálovou cestu přelezli. Proto na ně čekala ještě superfinálová ces- ta. Celkově vyhrál nakonec Lukáš Doleček před Petrem Danielkou a Jáchymem Cinkem. V další věkové kategorii C se v dívkách na prvním místě umístila Terka Sadílková. O druhé místo se následněpodělilyTerkaKostelecká a Barbora Kotásková. Mezi chlap- ci vyhrál Ondřej Bína před Kubou Krátkým a Kryštofem Pacejkou. V druhé nejstarší kategorii B u děvčat vyhrála Andrea Pokorná, 28. MEZINÁRODNÍ HOROLEZECKÝ 25.–28. 8. 2011 Teplice nad Metují 28. MEZINÁRODNÍ HOROLEZECKÝ28. MEZE INÁROODNÍ HOROOLEL ZE ECKÝÝ FILMOVÝ FESTIVAL Město Teplice nad Metují za podpory Královéhradeckého kraje pořádá Generální partner festivalu w w w . h o r o l e z e c k y f e s t i v a l . c z Program festivalu Foto: Pepe Piechowicz, Design, tisk: Tisk Ofset a.s. Úpice ČTVRTEK25.8.2011 17:00 VernisážvýstavyfotografiíDinyŠtěrbové výstavnísíňMěÚ PrezentacevýstavyfotografiíLumíraDrápala Infocentrum 18:00 Slavnostnízahájení,promítánívítěznýchfilmů kino 20:00- 23:30 Promítánísoutěžníchfilmů kino PÁTEK26.8.2011 10:00–23:30 Promítánísoutěžníchfilmů kino,škola 10:00- 12:00 Prevencea pohotovostnísamoléčbacestovatelů + Prvnípomocpřizraněníoka(přednášky) kino 10:00- 20:00 Spára,Slackline,Věšák,lezeníproveřejnost(soutěže) park HUDYHighLineWorkshop–Chozenípolajně park 18:00–20:00 DaniAndrada-„Uměnílezení“(beseda) kino 19:30–02:00 Nanovor,Komunál–22:00(koncerty) hřiště 20:30–22:00 Promítánínesoutěžníchfilmů hřiště SOBOTA27.8.2011 08:00 ZávodyvBoulderingu(soutěž-kvalifikace) park 10:00–12:00 PavolBarabáš–(promítáníabeseda) kino 12:00–23:30 Promítánísoutěžníchfilmů kino,škola 12:00–18:00 Slackline,lezenínaslepo,HUDYžebřiňák,HUDYJump(soutěže) park 18:00- 20:00 LeopoldSulovský–Mt.Everest(beseda) kino 20:00–02:00 Imodium,DoctorP.P.,Pumpa(koncerty) hřiště 21:00–22:00 Promítánínesoutěžníchfilmů hřiště NEDĚLE28.8.2011 08:00 Bohoslužbazazemřeléhorolezce kostelSv.Vavřince 09:00 18.BUFOCROSS–běhTeplickýmiskalami (start)předkinem 10:00 SilákJohn(soutěž) park 10:00 Závodyv boulderingu–finále park 12:00 Vyhlášenívýstupuroku (promítáníabeseda) kino 14:00 Vyhlášenívýsledků28.MHFFapromítánívítěznýchfilmů kino TENDON CUP ORLOVÁ 11. 6. 2011 která porazila Aničku Peichlovou a Lucii Bláhovou a v chlapecké ka- tegorii vyhrál opět domácí Adam Smiga, jenž jako jediný z hochů přešel přes těžké místo v podobě nové struktury na stěně a pora- zil tak Míru Doseděla a Mikulá- še Kellera. V nejstarší kategorii nám dala děvčatakošem,a taksifinálezalezli jen kluci. Vyhrál René Daňo z Jese- níku, který jako jediný přelezl celou cestu. Za ním se pak umístili Jakub Plšičík a Filip Kudla. Po dolezení tohoto finále na všechny již čekalo jen vyhodno- cení jejich výsledků a rozdání cen. Musíme vyzdvihnout naše spon- zory, díky nimž na děti čekalo množství krásných cen. V letošním roce se jednalo o BUFO, COGO, CZ Promech, Český horolezecký svaz, Gymnázium a SOŠ Orlová, HUDY Ostrava, MAKAK, město Orlová, SALTIC, TENDON, TRIOP a VILIKUS. Co napsat na závěr? Snad jen to, že to máme opět za sebou a až si odpočineme, pustíme se příští rok do jubilejního 10. ročníku Tendon cupu v Orlové.

63 Jednotlivé modely jsou navrženy tak, aby v dané kategorii splňovaly vysoké nároky uživatelů. Například spacípytlejsouvyráběnésedvěma výplněmi – s dutým vláknem (HOL- LOW FIBER) a nebo se speciální izo- lační výplní EULIN FIBER. Spacáky s dutým vláknem jsou sice velmi hřejivé, ale poměrně objemné. Proto je zde řada s výplní EU- LIN FIBER. Toto vlákno je svým tvarem a vlastnostmi velice podobné husímu peří a je tedy velmi hřejivé. Na rozdíl od peří ale neabsorbuje vodu a vlhkost a je vhodné i pro alergiky. Pokud tedy uživatel nechce tahat těžký a objemný batoh, cestuje na kole atd., jistě uvítá menší a lehčí spacák s výplní EULIN FIBER. Ke spacím pytlům neodmys- litelně patří karimatky. Německý oborový časopis pro sportovní ob- chody SAZ letos v červenci dokon- ce napsal: „Pro teplo jsou izolační podložky důležitější než spací py- tel“. Ne každý by s tímto výrokem souhlasil, ale každý, kdo spal v mra- Mnozí zákazníci se ptají, která karimatka je nejlepší. Samozřejmě, že ta nejtlustší – po- skytuje nej- vyšší po- statečný tepelný komfort i pohodlí. Celou modelovou „spací“ řadu AVENuzavíráBivakovacípytel,který spolehlivě ochrání spacák a případ- ně i karimatku (pokud si ji dáte do- vnitř) před vlkem, deštěm i špínou. Bivakovacípytelkromětohozvyšuje tepelný komfort spacáku. Je vyba- ven dvěma zipy s légou pro snadný vstup a také síťkou proti komárům. Vnitřní prostor je dostatečně velký i provětšía delšípostavua v případě evokovat toulky přírodou, poho- du a kvalitu. Výrobky YATE a AVEN testuje Radek Jaroš. Více informací o výrobcích na www.yate.cz N O V Á Z N A Č K A V Ý R O B K Ů A V E N Od letošního roku přivádí firma YATE na trh novou řadu výrobků značky AVEN. Tato řada je zaměřena na aktivní„mladou“ generaci od 15 do 115 let. V kolekci jsou zařazeny samonafukovací karimatky a spací pytle, které vynikají kvalitním materiálem a zpracováním a také přitažlivým designem. Mnozí zákazníci se ptají, která karimatka je nejlepší. Samozřejmě, že ta nejtlustší – po- skytuje nej- vyšší po- statečný tepelný komfort i pohodlí. hodlí i nejvyšší tepelný komfort. (To ovšem neplatí o buřtovce. Ta je sice tlustá a pohodlná, ovšem pro- tože nemá vnitřní pěnu, její izolač- ní schopnosti jsou poměrně nízké). Každý se ale musí rozmyslet, jestli chce tahat těžší a větší karimatku v batohu na zádech, protože i 2,5 cm tlustá karimatka poskytuje do- zu na zemi určitě bude souhlasit s tím, že i ten nejlepší spacák není bez karimatky moc funkční, pro- tože nejvíce chladu přichází od země, kde je spacák slehnutý a téměř neizoluje. Proto jsme také modelovou řadu spacích pytlů doplnili o řadu karimatek – 4 modely samonafukovacích a jednu stále více oblíbenou nafu- kovací, tzv. buřtovku. Samonafu- kovací karimatky vynikají jak svou kvalitou,taki zajímavýmdesignem. ZejménaAVENTOPOsedíkysvému potisku stala oblíbeným artiklem. Buřtovka je zase unikátní tím, že její součástí je ruční pumpa, tak- že si uživatel může vybrat, jestli ji chce nafouknout ústy nebo raději pumpováním. KarimatkyAVENTOPO 2,5 a AVENTOPO 3,8 Moderní samonafukovací karimatka s odlehčeným jádrem.Vyniká nízkou hmotností, malým objemem po sbalení a přitažlivým designem. Pro milovníky pohodlí je tento model i v tloušťce 3,8 cm, která zajišťuje nejen výbornou izolaci, ale také pohodlí jako doma v posteli. Technické parametry: 1. AVENTOPO 2,5 L Rozměry: 183x51x2,5 cm L Rozměr po sbalení: 13x26 cm L Hmotnost: 690 g L Tepelný odpor: 2,3 L Odlehčené jádro 2. AVENTOPO 3,8 L Rozměry: 183x51x3,8 cm L Rozměr po sbalení: 14x26 cm L Hmotnost:920 g L Tepelný odpor: 3,4 L Odlehčené jádro Bivakovací pytel L Rozměry: 220x100x70 cm L Rozměr po sbalení: 30x13 cm L Hmotnost: 0,69 kg L Materiál:Vrchní: Nylon taslon 70D/160T – 3000 mm H2O + 3000 g/m2/24H Spodní: Polyester 210D – 4000 mm H2O L Lepené švy L Zip z obou stran krytý légou pro pohodlné otevření L Včetně odnímatelné moskitiéry L Přepravní obal L Vnitřní kapsa na doklady § Spací pytel AVEN NEPAL Nepal L Rozměry: 230x80x55 cm L Rozměr po sbalení: 30x26 cm L Hmotnost: 1,85 kg L Teplota: komfort: -2 °C mezní: -8 °C extrém: -16 °C L Materiál:Vnější: Polyester Rhombus Ripstop 75D W/R Cire Vnitřní: Polyester 50DW/R Cire L Plnění: 300 g/m2 (150x2) Hollow fiber L Dvoucestný zip L Kompresní obal L Vnitřní kapsa na doklady § nutnosti je mož- né do něj dát i boty. Aby byla řada AVEN uce- lená, chystáme se ji v příštím roce rozšířit o batohy a další doplň- ky. AVEN (jak už název napovídá: „a ven!“) jsou výrobky určené sku- tečně na ven a my budeme velmi rádi,kdyžvámbudoudobřesloužit. Firma YATE se vždy specializovala na vybavení, které bylo určené pro pobyt v přírodě a hlavně na horách a v tomto trendu hodláme pokra- čovat i se značkou AVEN.Věříme, že tatoznačkabudev uživatelíchvždy hodlí i nejvyšší - - KarimatkyAVENTOPO 2,5 a AVENTOP Moderní samonafukovací karimatka s od jádrem.Vyniká nízkou hmotností, malým po sbalení a přitažlivým designem. Pro m pohodlí je tento model i v tloušťce 3,8 cm zajišťuje nejen výbornou izolaci, ale také jako doma v posteli. Technické parametry: 1. AVENTOPO 2,5 L Rozměry: 183x51x2,5 cm nutnosti je mož- né do něj dát i boty. Aby byla řada AVEN uce- lená, chystáme se ji v příštím roce rozšířit o batohy a další doplň- ky. AVEN (jak už název napovídá: § – placená inzerce –

64 Osobně si myslím, že v Itálii je krom typického jižansky pohodového přístupu k životu přítomna v každodennosti ještě jedna věc, která je protutozemizcelaojedinělá.Zcelasamozřejmévědomíkontinuálnosti lidského bytí, které tu bylo je a bude a které je potřeba ozvláštňovat věcmi zdánlivě obyčejnými. Jinýmislovy,tyvinicekolemArcatubylydostmožnáužzaEtrus- kůa ještěchvílitubudou,takžetobychomměli,a teďzískattunejla- hodnější kávu, nejlepší zmrzlinu či nejlépe oblečenou holku. K tomu neodmyslitelněpatřířeč,kterou,nejste-livyloženěnatvrdlía máte-li štěstí na partnera v debatě, vyřídíte vše nezbytné. Malá ukázka z benzínky, aneb tak nějak to skutečně bylo: „Olio per motore, prégo!“ „Minerale o semiminerale?“ „Semiminerale, per Skoda Octavia.“ „Nuova?“ „No. Due mile due.“ „Si, semiminerale.“ „Undici euro.“ „Grazia.“ Naúčtencesenaměsmějenápis:„Lubricante“.No,nenítaItálie nádherná? Třeba takoví Lynn Hill i Francois Legrand si to myslí také, neboť podle svých slov propadli jejímu kouzlu. V Itálii si lidé umí užít snad úplně všechno a jsou-li v něčem prv- ní na světě, připomínají to s chutí a rádi. A lezecké závody nejsou vý- jimkou. Nějaký šťoura by mohl říct, že na finále MS v boulderingu se přijde podívat asi tolik lidí, co na jeden kopec na Giro di Italia. To je aleu lezeníjakookrajovéhosportuvěcběžná,navíc,jakužtaktrošku známItaly,nejspíšbynamítli,ženaGironěkdybývajífaktvelkékopce. A tak prostě jedině Arco je tím místem, kde si závodníci pochva- lujíjedinečnouatmosféru,diváciobdivnějásajínadvýkonysportovců a pořadateléneustálepřipomínají,tosnadkdybystenáhodounachvíli zapomněli, že:TADY to celé před lety začalo. Na podrobnější reportáž z mistrovství světa i jeho zákulisí bude mís- to až v příštím čísle, proto se pro dnešek dovolím rozloučit jednou malou příhodou. Polední vedro, že už toho lezení začínají mít všichni dost a my se pod skalami stěhujeme o pár cest vedle. Vidím na zemi lezečku. Jednu.Někomuzřejměvypadlaz báglu.PtámseŠpanělů,kteřítam lezlipřednámi,a teďjsouopodál,jestlináhodouněkomuz nichne- chybí bota. Odpovědí mi je, že je to v pořádku. Bota patří klukovi, který je kousek ode mne.„Jenom jedna?“ divím se.„Ano,“ usmívají se jeho kamarádi. Až teď si všímám, že hoch má jenom jednu nohu. Španělé se na mě pobaveně usmívají. Chvíli jsem tak nějak rozpa- čitý sám ze sebe, než mi dojde, že chyba není nikde – všichni jsme reagovali naprosto přirozeně. O pár dní později pozoruji, jak si Urco Carmona Barandiaran do- lézá v superfinále pro stříbrnou medaili z MS... Hezký zbytek léta ČASOPIS PRO HOROLEZCE SKIALPINISTY A SKALKAŘE Denněodpovídámenadesítkyžádostí,chcete-li,abychomvámodpověděli co nejrychleji, zkuste se řídit podle následujícího klíče: T Když nevím: montana@montana.cz nebo telefon do redakce +420 541 243 333 T Dotazy na předplatné, fakturace, distribuce atp.: provoz@montana.cz nebo +420 603 553 868. T Články, připomínky, náměty na zajímavá témata: redakce@montana.cz. T Grafika, sazba: grafika@montana.cz T Inzerce,stížnosti,pozvánínakávuapod.:roubal@montana.cz nebo +420 605 261390, +420 775 261390 Posíláte-li k otištění článek svého kamaráda, vždy se ujistěte, že on s tím souhlasí. Není v našich silách kontrolovat identitu všech přispěvatelů. H O V O RY Z M O N TA N Y 4/11 (č. 134) ročník XXII (Hotejl XLV) Vydavatelství a redakce: Kytnerova 30, 621 00 Brno Moravské náměstí 13, 602 00 Brno www.montana.cz www.horokupectvi.cz Horolezectví je nebezpečný sport a re- dakce nezodpovídá za škody na zdraví a majetku vzniklé při jeho provozování. Prosíme autory, aby uvedli celé jméno i kamennou adresu. Vydavatel a šéfredaktor: Tomáš Roubal tel.: 541 243 333, 605 261 390 e-mail: roubal@montana.cz Jednatel a zastoupení na Slovensku: Jiří Růžička tel.: 541 243 333 e-mail: ruzicka@montana.cz Texty posílejte na: redakce@montana.cz Sekretariát: Radim Výrubek e-mail: provoz@montana.cz Stálí spolupracovníci: Jiří Novák, Vilém Pavelka, Martin Stolárik, Mike Jäger, Petr Piechowicz, Martin Krejsa, Christian Core, Iva Šemberová Jazyková korektura: Eva Bublová Grafická úprava a sazba: Martina Petrová grafika@montana.cz © autoři článků Za věcnou správnost příspěvků zodpovídají jednotliví autoři. Autorem nevyžádané rukopisy a fotografie nevracíme. Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit obdržené články na Internetu. Tisk: EXPODATA-DIDOT, spol. s r.o. Vychází 6x ročně cena výtisku 69 Kč, roční předplatné 365 Kč ISSN 1212-7957 Registrováno MK ČR pod číslem E5208 zedne6. 4. 1990.MIČ:46913. Bankovní spojení: č.ú. 169897423 kód banky: 0600 název účtu: Montana –Tomáš Roubal Distribuce v ČR: společnosti holdingu PNS, a.s., Mediaprint & KAPA, s.r.o. Distribuce na Slovensku: Mediaprint – Kapa Pressegrosso, a.s. Předplatné: www.montana.cz/predplatne Příští číslo vyjde 7. 10. 2011 Textová uzávěrka č. 5/11 je 1. 9. 2011 Uzávěrka inzerce po domluvě. P Ř E D P L A T N É 365 Kč za šest po sobě jdoucích čísel. Peníze je nut- né odeslat tak, aby bylo možné identifikovat plát- ce. Abonentům k tomu slouží jedinečný variabilní symbol, který najdete na štítku s adresou na oba- lu zaslané Montany. Noví abonenti si mohou toto číslo (po zadání relevantních údajů) nechat vyge- nerovat na stránkách: www.montana.cz nebo si je nechat přidělit v redakci (provoz@montana.cz). Platit můžete bankovním převodem na účet číslo: 169897423/0600, poštovní poukázkou typu C (na adresu redakce) nebo poštovní pou- kázkou typu A (na účet). PRE NAŠICH SLOVENSKÝCH ČITATEĽOV Predajná cena Montany je vyššia než v ČR, preto- že časopisy idú cez dve distribučné spoločnosti. Nech už si o tom čokoľvek myslíme, nemôžeme s tým nič robiť. Iba pokiaľ Montanu zakúpite u nás, môžeme garantovať rovnaké podmienky, ako pre českých čitateľov. Preto je najvýhodnejšie si Mon- tanu predplatiť. Číslo nášho účtu pre predplatné na Slovensku je: 3002 850 301/3100 – Volksbank V  prípade, že ste sa pre predplatné rozhod- li, môžete poslať peniaze na účet. V tom prípade pošlite na: provoz@montana.cz adresu pre do- danie časopisu a informujte sa na variabilný sym- bol platby. Po zaregistrovaní vašej platby môžete využívať všetky výhody určené pre predplatiteľov. Vďaka, Montana www.montana.cz Dne 19.7. zemřel po těžké nemoci Ivan Gálfy. Ivan byl významným slovenským horo- lezcem, který zakládal horskou záchranku na Slovensku, organizoval expedice do Himála- je (Nanga Parbat, Makalu, Jannu, Mt. Everest) a v letech 1983-88 byl předsedou Českosloven- ského horolezeckého svazu. Podrobný rozhovor s Ivanem Gálfym jste mohli najít v číslech 2009/1 a 2. Čest jeho památce! Výhercem Slackline setu od firmy Slackshop je Veronika Ebrová, Praha Gratulujeme!

Rozcestník. Každý pracovní den. K rannímu čaji. V průměru více jak šest nových odkazů denně. Služba, na kterou nenajdete reklamu na jiných webech. www.montana.cz

68