A2 – Proměny – 13/2024

„Ty jsou nejlepší na šukání,“ komentuje po­­stava Franze Kafky obrázky těhotných žen, které mu ukazuje slizký sběratel pornografie, a abychom nepochybovali o jeho erotické imaginaci, deklamuje dále: „Úplně to vidím, člověk si hned představí, jak do žen pomalu zasouvá svůj velký úd.“ Jedná se o scénu z nového německého televizního seriálu Kafka, na jehož scénáři se podíleli i kafkologové Daniel Kehlmann či Reiner Stach a který Salman Rushdie označil za „nejlepší dramatizaci života velkého Kafky, jakou si lze představit“.

Zmiňovaná scéna má problematizovat editorský přístup Maxe Broda ke Kafkovým textům. Ilustruje však také to, v jakém duchu se nesou připomínkové akce ke stému výročí spisovatelovy smrti, jimž už několik týdnů nelze uniknout. Většina z těchto aktualizací se pokouší demytizovat tradiční představy o Kafkovi jako zádumčivém, frustrovaném hypochondrovi a unikavém introvertovi, nemotorném v mezilidských interakcích, obzvlášť jedná­-li se o vztahy milostné. Najednou je tedy všude plno Kafky, který sportuje, zahradničí, navštěvuje nevěstince a řehtá se čtveráckým či rovnou přisprostlým smíchem, který by slušel spíš Gombrowiczovým inženýrům.

Ani my jsme se nedokázali Kafkovi vy­­hnout, senzační remytizace ale nečekejte. Chtěli jsme si spíše s chutí počíst, protože – jak říká v rozhovoru překladatelka Věra Koubová – žádnou jinou dovednost než pozorné čtení k poznání slavného pražského autora nepotřebujeme. Původním záměrem tohoto čísla sice bylo Kafku upozadit a zaměřit se výhradně na motivy proměny, nakonec se ale ukázalo, že se bez kafkovské souvislosti žádná reflexe literární metamorfózy neobejde. V článku věnovaném proměnám ve filmech Davida Cronenberga se možná s překvapením dozvíte, že „realistické vyprávění se nemůže vázat jen na jednu životní formu“, a opravdu, v tematických textech narazíte na ne­-lidské kypění, vykloubená těla, bujení plevelů, přednášející opičáky, křížence, oživlá dřeva… Na proměny krásné i děsivé.

Do nadcházejících letních dnů vám přejeme pokojné sny a klidné rozjímání!

Blanka Činátlová, redaktorka A2